Zkoumání dynamiky tekutin a kooperativního krmení

Fyzika Tiskové zprávy TOP 10 Vesmír Země

*Vypouštění výfukových plynů z lodí tzv. skrubry způsobuje v Baltském moři velké škody.*

Vypouštění výfukových plynů z lodí se scrubbery, pomocí tzv. „praček“, způsobuje Baltskému moři velké škody. Nová studie publikovaná v časopise Nature, Chalmersovou technologickou univerzitou ze Švédska, ukazuje, že tyto emise způsobily v letech 2014 až 2022 znečištění odpovídající socioekonomickým nákladům ve výši více než 680 milionů EUR.

Tolik diskutovaná technologie, kdy se výfukové plyny „perou“ a vypouštějí do moře, se již většině lodí vrátily. To znamená, že průmysl nyní vydělává miliardy eur provozováním svých lodí na levný těžký topný olej místo na čistší palivo.

Studie byla vyvolána pokračující diskuzí o možném zákazu vypouštění vody z pračky, kde se vyrábí velké objemy znečištěné vody a vypouští se z lodních systémů čištění výfukových plynů. Tato otázka je na pořadu jednání na několika úrovních v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) a je také diskutována na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, jako je švédský parlament, ačkoli švédské rozhodnutí o zákazu ještě nepadlo.

Anna Lunde Hermanssonová a kolegové z Chalmerse, Erik Ytreberg a Ida-Maja Hassellövová, již řadu let zkoumají dopad lodní dopravy na životní prostředí a přispívají svými odbornými znalostmi v národním i mezinárodním kontextu. V předchozí studii například prokázali, že ročně se do Baltského moře vypustí více než 200 milionů metrů krychlových ekologicky nebezpečné vody z pračky a že voda z pračky tvoří až 9 procent celkových emisí některých karcinogenních polycyklických aromatických látek uhlovodíků (PAU) do Baltského moře.

Včetně nákladů na únik ropy

V nové studii výzkumníci z Chalmers vypočítali jak externí náklady na vypouštění vody z pračky, tak finanční bilance více než 3 800 plavidel, která investovala do technologie pračky. Pokud jde o náklady spojené s degradací mořských ekosystémů, studie ukazuje, že mezi roky 2014 a 2022 došlo v oblasti Baltského moře ke znečištění vody z praček za cenu více než 680 milionů EUR. Výpočty jsou založeny na modelech ochoty platit, aby se zabránilo zhoršování mořského prostředí, ale podle výzkumníků by měly být odhady považovány za podhodnocené. Nejsou například zahrnuty přímé náklady spojené s únikem těžkého topného oleje z lodí používajících právě tyto pračky. Částka mnoha milionů eur, kterou stojí čištění ropy po uzemnění lodí a úniku ropy, například Marca Pola na švédském pobřeží Blekinge loni na podzim, není ve výpočtech zahrnuta.

„Kdyby pračky neexistovaly, žádné dnešní lodi by nemohly jezdit na toto špinavé zbytkové palivo,“ říká Lunde Hermansson.

Omezení v několika zemích

„Z pohledu průmyslu se často zdůrazňuje, že lodní společnosti jednaly v dobré víře a investovaly do technologie, která by vyřešila problém obsahu síry v emisích do ovzduší a neměla by být penalizována. Naše výpočty ukazují, že většina investic se již vrátila a že to již není platný argument,“ říká Lunde Hermansson.

Nedávno se Dánsko rozhodlo zakázat vypouštění vody z pračky do takzvaných teritoriálních vod v okruhu 12 námořních mil (cca 20 km) od pobřeží. Řada zemí po celém světě, jako je Německo, Francie, Portugalsko, Turecko a Čína, rovněž přijala národní zákazy nebo omezení.

Ve Švédsku v současné době neexistuje obecný zákaz, i když některé přístavy, například přístav Göteborg, zakázaly vypouštění vody z pračky ve své oblasti.

Anna Lunde Hermansson, doktorandka, Katedra mechaniky a námořních věd, Chalmers Technická univerzita, Švédsko.

Více o scrubberech:

Pračku plynu lze popsat jako čisticí systém pro výfukové plyny vznikající při spalování těžkého topného oleje, který je od 70. let nejběžnějším lodním palivem. Mořská voda je přečerpávána a rozstřikována přes výfukové plyny, což znamená, že emise sloučenin síry se nedostanou do ovzduší. Plavidla tak splňují požadavky zavedené Mezinárodní námořní organizací IMO v roce 2020. Problémem je, že voda absorbuje jak síru z výfukových plynů, což vede k silnému okyselení, tak znečišťující látky, jako jsou těžké kovy a toxické organické sloučeniny. . Znečištěná voda z pračky je pak často čerpána přímo do moře.

Od poloviny roku 2010 se počet plavidel vybavených pračkami plynu zvýšil. Ve studii provedené v roce 2018 bylo v Baltském moři 178 lodí s pračkami, dnes vědci očekávají nejméně čtyřnásobek. Celosvětově existuje asi 5 000 plavidel, což odpovídá přibližně pěti procentům celkové světové flotily. Vzhledem k tomu, že do praček plynů investují především lodě s vysokou spotřebou paliva, představuje těchto pět procent 25 procent celosvětové poptávky po těžkém topném oleji.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikovaná v časopise Nature.

Řada zemí světa omezila nebo zakázala vypouštění vody z pračky. Přečtěte si o tom více ve zprávě Mezinárodní rady pro čistou dopravu: Globální aktualizace zákazů a omezení praček – International Council on Clean Transportation (theicct.org)

Venuše nemá téměř žádnou vodu, nová studie může odhalit proč

07/05/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 413 Zobrazení HCO+, obyvatelnost, planety, průzkum, Venuše

Astrologie Vesmír

Venuše je dnes suchá díky ztrátě vody do vesmíru jako atomární vodík. V procesu dominantní ztráty se iont HCO+ rekombinuje s elektronem a vytváří rychlé atomy H (oranžové), které využívají molekuly CO (modré) jako odpalovací rampu k úniku.

Podle zprávy AAAS, nová studie vyplňuje velkou mezeru v tom, co vědci nazývají „příběhem vody na Venuši“. Pomocí počítačových simulací tým zjistil, že atomy vodíku v atmosféře planety odlétají do vesmíru procesem známým jako „disociativní rekombinace“ a Venuše tak každý den ztrácí zhruba dvakrát více vody, než se dříve odhadovalo.

Planetární vědci z univerzity v Colorado Boulderu zjistili, jak se Venuše, opařená a neobyvatelná sousedka Země, stala tak suchou. Své výsledky tým zveřejnil 6. května v časopise Nature. Výsledky by mohly pomoci vysvětlit, co se děje s vodou na řadě planet v celé galaxii.

„Potřebujeme pochopit podmínky, které podporují výskyt kapalné vody ve vesmíru a které mohly způsobit dnešní velmi suchý stav Venuše,“ říká Eryn Cangiová, vědecká pracovnice Laboratoře pro fyziku atmosféry a vesmíru (LASP) a spoluautorka nové práce.

Dodala, že Venuše je pozitivně vyprahlá. Kdybyste vzali všechnu vodu na Zemi a rozprostřeli ji po planetě jako marmeládu na toast, získali byste vrstvu kapaliny hlubokou zhruba 3 kilometry. Kdybyste totéž udělali na Venuši, kde je veškerá voda zachycena ve vzduchu, získali byste pouhé 3 centimetry, což by sotva stačilo na namočení prstů.

„Venuše má 100 000krát méně vody než Země, přestože je v podstatě stejně velká a stejně hmotná,“ řekl Michael Chaffin, spoluautor studie a vědecký pracovník LASP.

V současné studii vědci použili počítačové modely, aby pochopili Venuši jako gigantickou chemickou laboratoř a přiblížili rozmanité reakce, které probíhají ve vířící atmosféře planety. Skupina uvádí, že molekula zvaná HCO+ (iont tvořený vždy jedním atomem vodíku, uhlíku a kyslíku) vysoko v atmosféře Venuše může být viníkem unikající vody z planety.

Pro Cangiho, spoluautora výzkumu, zjištění odhalují nové náznaky toho, proč je Venuše, která pravděpodobně kdysi vypadala téměř identicky se Zemí, dnes téměř k nepoznání.

„Snažíme se zjistit, k jakým malým změnám došlo na každé planetě, abychom je přivedli do těchto nesmírně odlišných stavů,“ řekla Cangi, která v roce 2023 získala doktorát z astrofyzikálních a planetárních věd na CU Boulder.

Rozlití vody

Venuše, jak poznamenala, nebyla vždy takovou pouští.

Vědci se domnívají, že před miliardami let během formování Venuše planeta přijala asi tolik vody jako Země. V určitém okamžiku přišla katastrofa. Mraky oxidu uhličitého v atmosféře Venuše spustily nejsilnější skleníkový efekt ve sluneční soustavě a nakonec zvýšily teploty na povrchu až na 480 °C. Během toho se veškerá voda z Venuše vypařila na páru a většina skončila ve vesmíru.

Ale toto starověké vypařování nemůže vysvětlit, proč je Venuše tak suchá jako dnes, nebo jak nadále ztrácí vodu do vesmíru.

„Jako příklad můžeme použít sklenici vody, ze které jsem vylil vylil vodu. I když to udělám, vždycky tam ještě zbylo pár kapek,“ řekl Chaffin.

Na Venuši však téměř všechny kapky, i ty zbývající, také zmizely. Viníkem je podle nové práce nepolapitelný HCO+.

Mise na Venuši

Chaffin a Cangi vysvětlili, že v planetárních horních atmosférách se voda mísí s oxidem uhličitým za vzniku této molekuly. V předchozím výzkumu vědci uvedli, že HCO+ může být zodpovědný za to, že i Mars ztrácí velké množství vody.

Na Venuši to funguje takto: HCO+ je v atmosféře produkován neustále, ale jednotlivé ionty nepřežijí dlouho. Elektrony v atmosféře najdou tyto ionty a rekombinací rozdělí ionty na dva. V tomto procesu se atomy vodíku odtrhnou a mohou dokonce zcela uniknout do vesmíru a tím Venuši oloupit o jednu ze dvou složek vody.

V nové studii skupina vypočítala, že jediným způsobem, jak vysvětlit suchý stav Venuše, je, že planeta hostí větší než očekávané množství HCO+ ve své atmosféře. Závěry týmu však mají jeden háček. Vědci nikdy nepozorovali HCO+ v okolí Venuše. Chaffin a Cangi naznačují, že je to proto, že nikdy neměli k dispozici přístroje, které by je řádně pozorovaly.

Zatímco Mars v posledních desetiletích navštívily desítky misí, na druhou planetu od Slunce cestovalo mnohem méně kosmických lodí. Žádný nenesl nástroje schopné detekovat HCO+, který pohání nově objevenou únikovou cestu týmu.

„Jedním z překvapivých závěrů této práce je, že HCO+ by ve skutečnosti měl patřit mezi nejhojnější ionty v atmosféře Venuše,“ řekl Chaffin.

V posledních letech se však na Venuši zaměřuje stále více vědců. Například plánovaná mise NASA Deep Atmosphere Venus Investigation of Noble gass, Chemistry and Imaging (DAVINCI) vypustí sondu skrz atmosféru planety až na její povrch. Jeho spuštění je naplánováno na konec dekády.

DAVINCI také nebude schopen detekovat HCO+, ale výzkumníci doufají, že by budoucí mise mohla odhalit další klíčový kus příběhu o vodě na Venuši.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, studie byla publikovaná v časopise Nature.

Vědci tvrdí, že „malý asteroid Selam“ je batoletem sluneční soustavy

06/05/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 340 Zobrazení asteroid, batole, NASA, Selam, vesmír

Astrologie TOP 10

Asteroid objevený v listopadu loňského roku je ve skutečnosti batoletem sluneční soustavy. Je starý pouhé 2-3 miliony let, odhaduje výzkumný tým pod vedením Cornellovy univerzity prostřednictvím AAAS, na základě nových statistických výpočtů.

Tým odvodil stáří Selamu, „měsíčku“ kroužícího kolem malé planetky Dinkinesh v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, pouze na základě dynamiky, tedy toho, jak se dvojice pohybuje v prostoru. Jejich výpočet se shoduje s výpočtem mise Lucy NASA, založeném na analýze povrchových kráterů, což je tradičnější metoda datování asteroidů.

Nová metoda doplňuje tuto práci a má některé výhody: Podle vědců by mohla být přesnější v případech, kdy povrch asteroidů prošel nedávnými změnami, a lze ji použít na sekundární tělesa v desítkách dalších známých binárních systémů, které tvoří 15 % blízkozemních asteroidů.

„Zjištění stáří asteroidů je důležité pro jejich pochopení a tento je ve srovnání se stářím sluneční soustavy pozoruhodně mladý, což znamená, že se zformoval poměrně nedávno,“ řekl Colby Merrill, doktorand v oboru kosmického inženýrství. „Zjištění stáří tohoto jediného tělesa nám může pomoci pochopit celou populaci.“

Merrill je prvním autorem článku „Věk (152830) Dinkinesh-Selam omezený sekulární teorií přílivu a odlivu-BYORP“, publikovaného v časopise Astronomy & Astrophysics.

Merrill, odborník na dynamiku, který byl součástí mise NASA DART (Double Asteroid Redirection Test), pozorně sledoval, když sonda Lucy 1. listopadu 2023 prolétla kolem Dinkineshe a nečekaně objevila Selam. Ten se ukázal být „mimořádně unikátním a složitým tělesem“, řekl Merrill – takzvanou „kontaktní dvojhvězdou“, která se skládá ze dvou laloků, jež jsou v podstatě hromadami suti slepenými k sobě, a je prvním svého druhu, který byl spatřen na oběžné dráze jiného asteroidu.

Binární asteroidy jsou dynamicky složité a fascinující objekty, které se spolu přetahují, uvedli vědci. Gravitace působící na objekty způsobuje jejich fyzické vyboulení a vede k přílivu a odlivu, který pomalu snižuje energii systému. Mezitím sluneční záření také mění energii binárního systému s efektem označovaným jako Binární Yarkovského-O’Keefeho-Radzievského-Paddackův efekt (BYORP). Nakonec soustava dosáhne rovnováhy, kdy jsou příliv a odliv stejně silné – v přetahování se o energii nastane patová situace.

Za předpokladu, že tyto síly byly v rovnováze, a po zapojení údajů o asteroidech, které byly veřejně sdíleny misí Lucy, vědci vypočítali, jak dlouho by trvalo, než by Selam dosáhl svého současného stavu poté, co se zformoval z povrchového materiálu vyvrženého rychle rotujícím Dinkineshem. Tým uvedl, že se mu podařilo vylepšit již existující rovnice, které předpokládaly, že obě tělesa mají stejnou hustotu, a ignorovaly hmotnost sekundárního tělesa. Provedením zhruba milionu výpočtů s různými parametry dospěli k průměrnému stáří Selamu 3 miliony let, přičemž nejpravděpodobnějším výsledkem jsou 2 miliony let.

Vědci doufají, že svou novou metodu stárnutí uplatní i na další binární systémy, jejichž dynamika byla dobře charakterizována i bez blízkých průletů.

„Použití této metody spolu s počítáním kráterů by mohlo pomoci lépe určit stáří systému,“ řekla Alexia Kubasová, doktorandka v oboru astronomie a kosmických věd a spoluautorka článku. „Pokud použijeme dvě metody a ty se budou vzájemně shodovat, můžeme si být jistější, že získáme smysluplné stáří, které popisuje současný stav systému.“

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, studie byla publikovaná v časopise Astronomie & Astrofyzika.

Vědci UTA testují kvantovou povahu gravitace v Antarktidě

06/05/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 787 Zobrazení gravitace, kvantová mechanika, neutrina, teorie relativity, vesmír

*Laboratoř IceCube pod hvězdami v Antarktidě.*

Einsteinova teorie obecné relativity vysvětluje, že gravitace je způsobena zakřivením směrů prostoru a času. Nejznámějším projevem je zemská gravitace, která nás drží na zemi a vysvětluje, proč jablka padají na podlahu.

Podle Eureka Alert, se vědci po několika letech pokusili sjednotit tyto dvě oblasti studia, aby dosáhli kvantového popisu gravitace. To by mělo spojit fyziku zakřivení spojenou s obecnou relativitou se záhadnými náhodnými fluktuacemi spojenými s kvantovou mechanikou.

Na druhou stranu v oblasti fyziky vysokých energií vědci studují drobné neviditelné objekty, které se řídí zákony kvantové mechaniky, vyznačující se náhodnými fluktuacemi, které vytvářejí nejistotu v pozicích a energiích částic, jako jsou elektrony, protony a neutrony. Pochopení náhodnosti kvantové mechaniky je nutné k vysvětlení chování hmoty a světla v subatomárním měřítku.

Nová studie v Nature Physics, publikovaná fyziky z Texaské univerzity v Arlingtonu, uvádí novou sondu do hlubokého rozhraní mezi těmito dvěma teoriemi využívající ultravysokoenergetické neutrinové částice detekované částicovým detektorem umístěným hluboko v antarktickém ledovci na jižním pólu.

"Výzva sjednocení kvantové mechaniky s teorií gravitace zůstává jedním z nejnaléhavějších nevyřešených problémů ve fyzice," řekl spoluautor Benjamin Jones, docent fyziky. "Pokud se gravitační pole chová podobně jako ostatní pole v přírodě, jeho zakřivení by mělo vykazovat náhodné kvantové fluktuace."

Aby tým hledal známky kvantové gravitace, umístil tisíce senzorů po celém kilometru čtverečním poblíž jižního pólu v Antarktidě, které monitorovaly neutrina, neobvyklé, ale hojné subatomární částice, které mají neutrální náboj a nemají žádnou hmotnost. Tým byl schopen studovat více než 300 000 neutrin. Hledali, zda těmto ultravysokoenergetickým částicím vadí náhodné kvantové fluktuace v časoprostoru, které by se daly očekávat, pokud by gravitace byla kvantově mechanická, protože cestují na velké vzdálenosti.

„Hledali jsme tyto výkyvy studiem chutí neutrin detekovaných observatoří IceCube,“ řekl Negi. „Naše práce vyústila v měření, které bylo mnohem citlivější než předchozí (více než milionkrát více, u některých modelů), ale nenašli jsme důkazy o očekávaných kvantových gravitačních efektech.“

Benjamin Jones, docent fyziky na Texaské univerzitě v Arlingtonu.

Toto nepozorování kvantové geometrie časoprostoru je silným prohlášením o dosud neznámé fyzice, která funguje na rozhraní kvantové fyziky a obecné teorie relativity.

„Tato analýza představuje poslední kapitolu téměř desetiletého příspěvku společnosti UTA k observatoři IceCube,“ řekl Jones. „Moje skupina nyní provádí nové experimenty, jejichž cílem je pochopit původ a hodnotu hmoty neutrin pomocí technik atomové, molekulární a optické fyziky.“

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikována v Naturephysic.

Teleskop zachytil ikonickou mlhovinu Barnard 33 v nádherných detailech (video)

06/05/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 389 Zobrazení ESA, Koňská hlava, mlhovina, NASA

Astrologie ESA NASA Tiskové zprávy TOP 10 Vesmír Video

Vesmírný dalekohled NASA/ESA/CSA Jamese Webba pořídil dosud nejostřejší infračervené snímky jednoho z nejvýraznějších objektů naší oblohy, mlhoviny Koňská hlava. Tato pozorování ukazují část této ikonické mlhoviny ve zcela novém světle a zachycují její složitost s dosud nevídaným prostorovým rozlišením.

Podle tiskové zprávy NASA/ESA/CSA, vesmírný teleskop Jamese Webba zachytil dosud nejostřejší infračervené snímky jednoho z nejvýraznějších objektů na naší obloze, mlhoviny Koňská hlava. Tato pozorování ukazují část ikonické mlhoviny ve zcela novém světle a zachycují její složitost s bezprecedentním prostorovým rozlišením.

Nové snímky zobrazují část oblohy v souhvězdí Orion (Lovec), v západní části molekulárního oblaku Orion B. Z turbulentních vln prachu a plynu vystupuje mlhovina Koňská hlava, známá také jako Barnard 33, která se nachází zhruba 1300 světelných let daleko. Mlhovina vznikla z hroutícího se mezihvězdného oblaku materiálu a září, protože je osvětlována blízkou horkou hvězdou.

Plynová mračna obklopující Koňskou hlavu se již rozplynula, ale vyčnívající sloup je tvořen hustými shluky materiálu, které se hůře erodují. Astronomové odhadují, že Koňské hlavě zbývá asi pět milionů let, než se také rozpadne. Nový Webbův pohled se zaměřuje na osvětlený okraj vrcholu mlhoviny s charakteristickou strukturou prachu a plynu. Mlhovina Koňská hlava je známou fotonovou oblastí neboli PDR.

Toto ultrafialové záření silně ovlivňuje chemii plynu v těchto oblastech a působí jako nejdůležitější zdroj tepla. Tyto oblasti se vyskytují v místech, kde je mezihvězdný plyn dostatečně hustý, aby zůstal neutrální, ale ne dostatečně hustý, aby zabránil průniku dalekého ultrafialového záření z masivních hvězd. Světlo vyzařované z těchto PDR poskytuje jedinečný nástroj ke studiu fyzikálních a chemických procesů, které řídí vývoj mezihvězdné hmoty v naší galaxii a v celém vesmíru od rané éry intenzivní tvorby hvězd až po současnost. Vzhledem ke své blízkosti a téměř okrajové geometrii je mlhovina Koňská hlava (Horsehead Nebula).

Mlhovina vznikla z kolabujícího mezihvězdného oblaku materiálu a září, protože je osvětlena blízkou horkou hvězdou. Plynová mračna obklopující Koňskou hlavu se již rozptýlila, ale vyčnívající pilíř je vyroben z tlustých shluků materiálu, který se hůře eroduje. Astronomové odhadují, že Koňské hlavě zbývá asi pět milionů let, než se rozpadne. Webbův nový pohled se zaměřuje na osvětlený okraj horní části charakteristické struktury prachu a plynu mlhoviny.

Tento snímek představuje tři pohledy na jeden z nejvýraznějších objektů naší oblohy, mlhovinu Koňská hlava. Tento objekt se nachází v části oblohy v souhvězdí Orion (Lovec), v západní části molekulárního oblaku Orion B. Z bouřlivých vln prachu a plynu vystupuje mlhovina Koňská hlava, známá také jako Barnard 33, která se nachází ve vzdálenosti zhruba 1300 světelných let. Na prvním snímku (vlevo), který byl zveřejněn v listopadu 2023, je mlhovina Koňská hlava, jak ji viděl dalekohled ESA Euclid. Euclid pořídil tento snímek mlhoviny Koňská hlava přibližně za jednu hodinu, což ukazuje schopnost mise velmi rychle zobrazit nebývale detailní oblast oblohy. Více informací o tomto snímku najdete zde. Druhý snímek (uprostřed) ukazuje infračervený pohled Hubbleova vesmírného dalekohledu NASA/ESA na mlhovinu Koňská hlava, který byl v roce 2013 představen jako snímek k 23. výročí teleskopu. Tento snímek zachycuje chuchvalce plynu v infračerveném spektru a odhaluje krásnou, jemnou strukturu, která je za normálních okolností zakryta prachem.

Tyto oblasti se vyskytují tam, kde je mezihvězdný plyn dostatečně hustý, aby zůstal neutrální, ale není dostatečně hustý, aby zabránil pronikání vzdáleného ultrafialového světla z hmotných hvězd. Světlo emitované z takových PDR poskytuje jedinečný nástroj pro studium fyzikálních a chemických procesů, které řídí vývoj mezihvězdné hmoty v naší galaxii a v celém vesmíru od rané éry silného formování hvězd až po současnost.

Vzhledem ke své blízkosti a téměř okrajové geometrii je mlhovina Koňská hlava ideálním cílem pro astronomy ke studiu fyzikálních struktur PDR a vývoje chemických charakteristik plynu a prachu v jejich příslušných prostředích a přechodových oblastí mezi jim. Je považován za jeden z nejlepších objektů na obloze pro studium interakce záření s mezihvězdnou hmotou.

Toto video vás vezme na cestu vesmírem, aby odhalilo nový snímek z vesmírného dalekohledu NASA/ESA/CSA Jamese Webba, mlhovinu Koňská hlava. (Zdroj videa: S laskavým poděkováním tiskovému centru agentury ESA)

Díky Webbovým přístrojům MIRI a NIRCam odhalil mezinárodní tým astronomů poprvé struktury osvětleného okraje Koňské hlavy v malém měřítku. Objevili také síť pruhovaných útvarů, které se táhnou kolmo k přední části PDR a obsahují prachové částice a ionizovaný plyn strhávaný fotoodpařovacím proudem mlhoviny. Pozorování také umožnila astronomům zkoumat účinky útlumu a emise prachu a lépe porozumět vícerozměrnému tvaru mlhoviny.

Dále mají astronomové v úmyslu studovat spektroskopická data, která byla získána o mlhovině, aby prokázala vývoj fyzikálních a chemických vlastností materiálu pozorovaného napříč mlhovinou.

Obrázky: ESA/Webb, NASA, CSA, K. Misselt (University of Arizona) a A. Abergel (IAS/University Paris-Saclay, CNRS)

Článek byl upraven z tiskové zprávy NASA/ESA/CSA.

Vědci pozorovali nebezpečnou duplikaci genomu vedoucímu k tvorbě rakoviny

06/05/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 973 Zobrazení buňky, plícní buňky, prsní buňky, rakovina, vědecké testy, zdvojnásobení

Medicína Tiskové zprávy

Podle tiskové zprávy AAAS zveřejněné v Eureka Alert, vědci z Lékařské fakulty univerzity Johnse Hopkinse tvrdí, že při práci s lidskými prsními a plicními buňkami, zmapovali molekulární dráhu, která může buňky svést na nebezpečnou cestu příliš častého duplikování genomu, což je charakteristickým znakem rakovinných buněk.

Zjištění publikovaná v časopise Science odhalují, co se pokazí, když skupina molekul a enzymů spustí a reguluje takzvaný „buněčný cyklus“, opakující se proces tvorby nových buněk z jejich genetického materiálu.

Tyto poznatky by mohly být využity k vývoji terapií, které přeruší zádrhele v buněčném cyklu a mohou zastavit růst rakoviny, navrhují vědci.

Při replikaci se buňky řídí řádným postupem, který začíná vytvořením kopie celého genomu, následuje oddělení kopií genomu a nakonec dochází k rovnoměrnému rozdělení replikované DNA do dvou „dceřiných“ buněk.

Lidské buňky mají 23 párů každého chromozomu, polovinu od matky a polovinu od otce, včetně pohlavních chromozomů X a Y, neboli celkem 46, ale je známo, že rakovinné buňky procházejí mezistupněm, který má dvojnásobný počet, tedy až 92 chromozomů. Jak k tomu dochází, bylo doposud záhadou.

„Vědci z oboru pro studium rakoviny si stále kladou otázku: Jak se genomy rakovinných buněk tak zhoršují?“ říká doktor Sergi Regot, Ph.D., docent molekulární biologie a genetiky na Lékařské fakultě Univerzity Johnse Hopkinse. „Naše studie zpochybňuje základní znalosti o buněčném cyklu a nutí nás přehodnotit naše představy o tom, jak je cyklus regulován.“

Regot říká, že buňky, které jsou po zkopírování genomu vystaveny stresu, se mohou dostat do klidového nebo senescentního stádia a chybně riskovat, že svůj genom zkopírují znovu. A nakonec jsou tyto spící buňky smeteny imunitním systémem poté, co jsou "rozpoznány" jako chybné.

Jsou však případy, zejména s přibývajícím věkem člověka, kdy imunitní systém tyto buňky nedokáže odstranit. Ponecháme-li je v těle samotné, mohou abnormální buňky znovu replikovat svůj genom a při dalším dělení zamíchat chromozomy a způsobit tak začátek růstu rakoviny.

Ve snaze zjistit podrobnosti o molekulární dráze, která se v buněčném cyklu pokazí, se Regot a postgraduální výzkumný asistent Connor McKenney, který vedl tým, zaměřili na lidské buňky, které lemují prsní kanálky a plicní tkáň. Důvod: Tyto buňky se obecně dělí rychleji než jiné buňky v těle, což zvyšuje možnosti vizualizace buněčného cyklu.

Regotova laboratoř se specializuje na zobrazování jednotlivých buněk, díky čemuž je zvláště vhodná k odhalení velmi malého procenta buněk, které nevstoupí do klidového stádia a pokračují v replikaci svého genomu.

Pro tuto novou studii tým zkoumal tisíce snímků jednotlivých buněk, když procházely buněčným dělením. Výzkumníci vyvinuli svítící biosenzory pro označení buněčných enzymů nazývaných cyklin dependentní kinázy (CDK), známé pro svou roli při regulaci buněčného cyklu.

Regot říká, že probíhají klinické studie testující látky poškozující DNA s léky, které blokují CDK. „Je možné, že kombinace léků může u některých rakovinných buněk podnítit dvojnásobnou duplikaci jejich genomu a vytvořit heterogenitu, která v konečném důsledku uděluje rezistenci vůči lékům,“ říká Regot.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikovaná v časopise Scienece.

Nejstarší skály ukrývaly důkazy o magnetickém poli Země

06/05/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 336 Zobrazení důkazy, geologie, geomagnetické pole, Grónsko, horniny, nejstarší, skály, škodlivé záření, Vědecké tiskové zprávy, vesmír, Země

Tiskové zprávy TOP 10 Věda Země

Tato fotografie ukazuje příklad 3,7 miliardy let staré formace pásového železa nalezené v severovýchodní části Isua Supracrustal Belt.

Geologové z MIT a Oxfordské univerzity objevili v Grónsku starobylé horniny, které nesou nejstarší pozůstatky raného magnetického pole Země. Zdá se, že tyto horniny jsou výjimečně nedotčené a zachovaly si své vlastnosti po miliardy let.

Podle Eureka Alert vědci zjistili, že horniny jsou staré asi 3,7 miliardy let a zachovaly si stopy magnetického pole o síle nejméně 15 mikrotesla. Dávné pole má podobnou sílu jako dnešní magnetické pole Země.

Zjištění, která jsou volně přístupná v časopise Journal of Geophysical Research, představují jeden z prvních důkazů o magnetickém poli obklopujícím Zemi. Výsledky potenciálně prodlužují stáří magnetického pole Země o stovky milionů let a mohou vrhnout světlo na rané podmínky na planetě, které napomohly vzniku života.

Magnetické pole Země

„Magnetické pole je teoreticky jedním z důvodů, proč si myslíme, že Země je jako obyvatelná planeta skutečně jedinečná,“ říká Claire Nicholsová, bývalá postdoktorandka MIT, která nyní působí jako docentka geologie planetárních procesů na Oxfordské univerzitě. „Předpokládá se, že naše magnetické pole nás chrání před škodlivým zářením z vesmíru a také nám pomáhá mít oceány a atmosféry, které mohou být stabilní po dlouhou dobu.“

Předchozí studie prokázaly, že magnetické pole na Zemi je staré nejméně 3,5 miliardy let. Nová studie prodlužuje životnost magnetického pole o dalších 200 milionů let.

„To je důležité, protože se domníváme, že právě v této době vznikl život,“ říká Benjamin Weiss, profesor planetárních věd Roberta R. Shrocka z katedry věd o Zemi, atmosféře a planetách (EAPS) na MIT. „Pokud magnetické pole Země existovalo o několik set milionů let dříve, mohlo hrát rozhodující roli při zajištění obyvatelnosti planety.“

Nicholsová a Weiss jsou spoluautory nové studie, na níž se podílejí také Craig Martin a Athena Eysterová z MIT, Adam Maloof z Princetonské univerzity a další kolegové z institucí včetně Tuftsovy univerzity a Coloradské univerzity v Boulderu.

Pomalé stáčení

Dnes je magnetické pole Země poháněno roztaveným železným jádrem, které pomalu chrlí elektrické proudy v samogenerujícím se „dynamu“. Výsledné magnetické pole se rozšiřuje ven a kolem planety jako ochranná bublina. Vědci se domnívají, že na počátku svého vývoje byla Země schopna podporovat život, částečně díky ranému magnetickému poli, které bylo dostatečně silné na to, aby udrželo život udržující atmosféru a současně chránilo planetu před škodlivým slunečním zářením.

O tom, jak raný a robustní tento magnetický štít byl, se vedou debaty, ačkoli existují důkazy datující jeho existenci do doby před asi 3,5 miliardami let.

Experimenty týmu také ukázaly, že horniny si zachovaly starobylé pole, přestože prošly dvěma následnými tepelnými událostmi. Jakákoli extrémní tepelná událost, jako například tektonické otřesy podpovrchových vrstev nebo hydrotermální erupce, by mohla potenciálně zahřát a vymazat magnetické pole horniny. Tým však zjistil, že železo v jejich vzorcích se pravděpodobně orientovalo a poté vykrystalizovalo před 3,7 miliardami let při nějaké počáteční extrémní tepelné události. Asi před 2,8 miliardami let a pak znovu před 1,5 miliardami let mohly být horniny znovu zahřáty, ale ne na extrémní teplotu, která by narušila jejich magnetizaci.

Kameny se staly svědky historie pravěkého moře

Výsledky také vyvolávají otázky, jak mohla dávná Země pohánět tak silné magnetické pole. Zatímco dnešní pole je poháněno krystalizací pevného železného vnitřního jádra, předpokládá se, že vnitřní jádro se tak brzy ve vývoji planety ještě nevytvořilo.

„Zdá se, že důkazem toho, co tehdy vytvářelo magnetické pole, byl jiný zdroj energie, než jaký máme dnes,“ říká Weiss. „A Země nás zajímá, protože je zde život, ale je to také prubířský kámen pro pochopení jiných terestrických planet. Naznačuje to, že planety v celé galaxii mají pravděpodobně spoustu způsobů napájení magnetického pole, což je důležité pro otázku obyvatelnosti jiných planet.“

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikovaná v časopise Journal of Geophysical Research.

Astronomové našli důkazy, že modří veleobři mohou vzniknout sloučením dvou hvězd

23/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 309 Zobrazení Astrofyzika, IAC, modří veleobři, Velké Magellanovo mračno

Case_Resolution_of-_Western_United_States_Uap_508-02262024

Mezinárodní výzkum vedený Ústavem astrofyziky Kanárských ostrovů (IAC), našel vodítka k povaze některých nejjasnějších a nejžhavějších hvězd v našem vesmíru, nazývaných modrými veleobry. I když jsou tyto hvězdy běžně pozorovány, jejich původ je hádankou, o které se diskutuje již několik desetiletí.

Simulací nových modelů hvězd a analýzou velkého vzorku dat ve Velkém Magellanově mračnu, našli vědci IAC silný důkaz, že většina modrých veleobrů mohla vzniknout sloučením dvou hvězd vázaných v binárním systému. Studie je publikována v prestižním časopise The Astrophysical Journal Letters.

Modří veleobři typu B jsou velmi svítivé a horké hvězdy (nejméně 10 000krát svítivější a 2 až 5krát teplejší než Slunce), s hmotností 16 až 40krát větší než Slunce. Očekává se, že se vyskytnou během velmi rychlé fáze evoluce podle konvenční hvězdné tradice, a proto by měly být vidět jen zřídka. Proč jich tedy tolik pozorujeme?

Důležité vodítko k jejich původu spočívá ve skutečnosti, že většina modrých veleobrů je pozorována jako jediná, to znamená, že nemají žádného detekovatelného gravitačně vázaného společníka. Nicméně je pozorováno, že většina mladých hmotných hvězd se rodí v binárních systémech se společníky. Proč jsou modří veleobri svobodní? Odpověď: masivní binární hvězdné systémy se „slučují“ a vytvářejí modré veleobry.

V průkopnické studii vedené výzkumnicí IAC, Athirou Menonovou, simuloval mezinárodní tým výpočetních a pozorovacích astrofyziků podrobné modely sloučení hvězd a analyzoval vzorek 59 raných modrých supergiantů typu B ve Velkém Magellanově mračnu, satelitní galaxii Mléčné dráhy.

„Simulovali jsme spojení vyvinutých obřích hvězd s jejich menšími hvězdnými společníky v širokém rozsahu parametrů, přičemž jsme vzali v úvahu interakci a smíchání dvou hvězd během sloučení. Nově zrozené hvězdy žijí jako modří veleobri během druhé nejdelší fáze života hvězdy, kdy ve svém jádru spaluje helium,“ vysvětluje Menon.

Podle Artemia Herrera, výzkumníka IAC a spoluautora článku, „získané výsledky vysvětlují, proč se modří veleobři nacházejí v takzvané „evoluční mezeře“ klasické hvězdné fyziky, což je fáze jejich evoluce, kde bychom nečekali, že najdeme hvězdy.“

Mohou však takové sloučení také vysvětlit naměřené vlastnosti modrých veleobrů? „Je pozoruhodné, že jsme zjistili, že hvězdy zrozené z takových sloučení mají větší úspěch při reprodukci povrchového složení, zejména zesílení dusíkem a heliem, velké části vzorku, než konvenční hvězdné modely. To naznačuje, že sloučení může být dominantním kanálem pro produkci „modrých veleobrů,“ říká Danny Lennon, výzkumník IAC, který se také podílel na studii.

Tato studie představuje velký skok k vyřešení starého problému, jak se tvoří modří veleobri, a naznačuje důležitou roli hvězdných slučování v morfologii galaxií a jejich hvězdných populací. Další část studie se pokusí prozkoumat, jak tito modří veleobri explodují a přispívají ke krajině černých děr a neutronových hvězd.

Článek byl upraven z tiskové zprávy IAC, odborná studie byla publikována v The Astrophysical Journal Letters, Athira Menon et al. „Důkaz pro vyvinuté hvězdné binární fúze u pozorovaných modrých supergiantů typu B“ 2024 ApJL 963 L42. DOI: 10.3847/2041-8213/ad2074.

Tři světla pozorovaná u západního pobřeží USA ve vojenském prostoru, byla asi komerční letadla (video)

20/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 312 Zobrazení AARO, anomálie, komerční letadla, UFO, USA, video, vojenský personál, vojenský prostor

Nové TOP 10 UFO Záhady

Americký úřad pro řešení anomálií, řízený Ministerstvem obrany USA, vydalo závěrečné stanovisko k UAP pozorovaných ve vojenském vzdušném prostoru. Případ byl nahlášen vojenským personálem v roce 2021. Tři objekty byly popsány jako stejně vzdálená světla, která letěla relativně konstantní rychlostí.

Poloha: Západní pobřeží USA, vojenský vzdušný prostor
Rok: 2021
Nadmořská výška: Mezi 6 až 12 km
Tvar: Podlouhlé tečky/světla
Ohlašovatel: vojenský personál
Snímač: vojenský: Infračervený (IR)

Synchronizovaný pohyb letu vypadá opravdu velmi zvláštně. Podle amerického úřadu se nejedná o UAP, ale o běžná komerční letadla, jejichž průlet se je shoduje s termínem a časem průletu právě v této zóně.

Video AARO pořízené vojenským personálem:

Analýza videa a důkazy

Specialisté pro vyšetřování anomálií provedli analýzu videa a porovnali časovou osu v kombinaci s daty komerčních letů v regionu, uvádí zpráva AARO, zveřejněná na webu Ministerstva obrany. V závěru zprávy je uvedeno, že objekty byly tři samostatná komerční letadla letící ve velké vzdálenosti od infračerveného senzoru. Záznamy radarových stop byly srovnané s komerčními letadly. Podle závěru byly zarovnány s objekty, které byly vzhledem ke značné vzdálenosti od senzoru vidět pouze jako malé tečky. Jinými slovy, letadla kopírují trasy pozorovaných objektů.

Stav případu: Vyřešeno

Světla letadla byla vzdálena až 300NM (555 km) od senzoru. AARO případ vyhodnotilo takto: Neidentifikované UAP v tomto případě byly téměř jistě komerční letadla letící na dobře zavedených vzdušných koridorech až do vzdálenosti 300 námořních mil (555 km) od plošiny. Zpravodajská a vědecká služba AARO a její oddělení (S&T) nezávisle na sobě dospěli ke stejnému závěru v souladu s analytickým rámcem AARO. Objekty silně korelovaly s konkrétními komerčními letadly, která se pohybují na různých leteckých trasách až do vzdálenosti 300 námořních mil od senzoru. Ke stejnému závěru dospěli nezávisle na sobě i vědecko-techničtí partneři AARO.

Zpravodajské hodnocení: Ke zkreslení tvaru UAP v západní části USA došlo v důsledku vibrací senzoru.

AARO, anomálie, komerční letadla, UFO, USA, video, vojenský personál, vojenský prostor

Astronomové odhalili emise metanu na studeném trpaslíkovi W1935

18/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 367 Zobrazení astronomie, hnědý trpaslík, ledový, metan, NASA, planety, polární záře, vesmír, W1935

ESA NASA Vesmír

TENTO UMĚLECKÝ KONCEPT ZOBRAZUJE HNĚDÉHO TRPASLÍKA W1935, KTERÝ SE NACHÁZÍ 47 SVĚTELNÝCH LET OD ZEMĚ. ASTRONOMOVÉ POMOCÍ KOSMICKÉHO DALEKOHLEDU NASA JAMES WEBB SPACE TELESCOPE NAŠLI INFRAČERVENOU EMISI METANU POCHÁZEJÍCÍ Z W1935.

Podle recenzované publikace Amerického muzea přírodní historie, data vesmírného dalekohledu Jamese Webba ukazují možné polární záře na izolovaném světě v našem slunečním sousedství. Pomocí nových pozorování z vesmírného teleskopu JWST astronomové objevili emise metanu na hnědém trpaslíkovi, což je pro tak chladný a izolovaný svět neočekávaný nález. Zjištění zveřejněná v časopise Nature naznačují, že tento hnědý trpaslík by mohl generovat polární záře podobné těm, které lze vidět na naší planetě, stejně jako na Jupiteru a Saturnu.

Hnědí trpaslíci, kteří jsou hmotnější než planety, ale lehčí než hvězdy, jsou všudypřítomní v našem slunečním sousedství a jsou jich identifikovány tisíce. V loňském roce vedl Jackie Faherty, vedoucí vědecký pracovník a vedoucí manažer vzdělávání v Americkém muzeu přírodní historie, tým výzkumníků, kteří získali čas na JWST, aby prozkoumali 12 hnědých trpaslíků. Mezi nimi byl CWISEP J193518.59–154620.3 (nebo zkráceně W1935). Studený hnědý trpaslík vzdálený 47 světelných let, kterého spoluobjevili dobrovolníci z Backyard Worlds: Planet 9 (Dvorní světy: Planeta 9) pro občanskou vědu Dan Caselden a tým NASA CatWISE.

W1935 je studený hnědý trpaslík s povrchovou teplotou asi 200° Celsia, tedy asi při teplotě, při které byste pekli čokoládové sušenky. Hmotnost W1935 není dobře známá, ale pravděpodobně se pohybuje mezi 6–35násobkem hmotnosti Jupiteru.

Poté, co se Fahertyho tým podíval na řadu hnědých trpaslíků pozorovaných pomocí JWST, si Fahertyho tým všiml, že W1935 vypadal podobně, ale s jednou výraznou výjimkou: vypouštěl metan, něco, co u hnědého trpaslíka ještě nikdy nebylo pozorováno.

„Metanový plyn se očekává na obřích planetách a hnědých trpaslících, ale obvykle vidíme, že absorbuje světlo, nikoli září,“ řekl Faherty, hlavní autor studie. „Zpočátku jsme byli zmateni tím, co jsme viděli, ale nakonec se to změnilo v čisté vzrušení z tohoto objevu.“

Počítačové modelování přineslo další překvapení: hnědý trpaslík má pravděpodobně teplotní inverzi, jev, při kterém se atmosféra s rostoucí výškou otepluje. K teplotním inverzím může snadno dojít u planet obíhajících kolem hvězd, ale W1935 je izolovaný, bez zjevného vnějšího zdroje tepla.

„Byli jsme příjemně šokováni, když model jasně předpověděl teplotní inverzi,“ řekl spoluautor Ben Burningham z univerzity v Hertfordshiru. „Ale také jsme museli zjistit, odkud pochází to extra teplo v horní atmosféře.“

Aby to výzkumníci prozkoumali, obrátili se na naši sluneční soustavu. Zejména se zabývali studiemi Jupiteru a Saturnu, které vykazují emise metanu a mají teplotní inverze. Pravděpodobnou příčinou tohoto jevu na obrech sluneční soustavy jsou polární záře, proto výzkumný tým předpokládal, že stejný jev odhalili na W1935.

Planetologové vědí, že jedním z hlavních hybatelů polárních září na Jupiteru a Saturnu jsou vysokoenergetické částice ze Slunce, které interagují s magnetickými poli a atmosférami planet a zahřívají horní vrstvy. To je také důvod pro polární záře, které vidíme na Zem. Ale bez hostitelské hvězdy pro W1935 nemůže být sluneční vítr vysvětlením tohoto jevu.

Polární záře v naší sluneční soustavě má další lákavý důvod. Jupiter i Saturn mají aktivní měsíce, které příležitostně vyvrhují materiál do vesmíru, interagují s planetami a zlepšují stopu polární záře na těchto světech. Jupiterův měsíc Io je vulkanicky nejaktivnějším světem ve sluneční soustavě, chrlí lávové fontány vysoké desítky kilometrů a Saturnův měsíc Enceleadus vyvrhuje ze svých gejzírů vodní páru, která při dopadu do vesmíru současně vaří a mrzne. Je zapotřebí více pozorování, ale výzkumníci spekulují, že jedním z vysvětlení polární záře na W1935 by mohl být aktivní, dosud neobjevený měsíc.

„Pokaždé, když astronom namíří JWST na objekt, existuje šance na nový ohromující objev,“ řekl Faherty. „Emise metanu nebyla na mém radaru, když jsme s tímto projektem začínali, ale teď, když víme, že tam může být, a vysvětlení pro tento jev je tak lákavý, neustále na to koukám. Je to součást toho, jak se věda posouvá vpřed.“

Mezi další autory studie patří Jonathan Gagne, Institute for Research on Exoplanets a Université de Montréal; Genaro Suarez, Dan Caselden, Austin Rothermich a Niall Whiteford, Americké muzeum přírodní historie; Johanna Vos, Trinity College Dublin; Sherelyn Alejandro Merchan, City University of New York; Caroline Morley, University of Texas; Melanie Rowland a Brianna Lacy, University of Texas, Austin; Rocio Kiman, Charles Beichman, Federico Marocco a Christopher Gelino, California Institute of Technology; Davy Kirkpatrick, IPAC; Aaron Meisner, NOIRLab; Adam Schneider, USNO; Marc Kuchner a Ehsan Gharib-Nezhad, NASA; Daniella Bardalez Gagliuffi, Amherst; Peter Eisenhardt, Jet Propulsion Laboratory; a Eileen Gonzales, San Francisco State University.

Tato práce byla částečně podporována agenturou NASA a Space Telescope Science Institute.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS ze dne 17.4.2024, vědecká studie byla publikována v Nature s volným přístupem.

Vědci využívají světlo k tvorbě zvukových vln v optickém vláknu

17/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 5 min read 254 Zobrazení ChatGPT, neuronové sítě, optický kabel, rachlost světla, světlo, umělá inteligence, vysoká rychost, zvukové vlny

Budoucnost Fyzika-matematika Technologie UI

***UMĚLCŮV DOJEM Z OPTOAKUSTICKÉHO POČÍTÁNÍ.***

Optické neuronové sítě mohou poskytnout vysokorychlostní a velkokapacitní řešení nezbytné pro řízení náročných počítačových úloh. Využití jejich plného potenciálu však bude vyžadovat další pokroky. Jedním z problémů je rekonfigurovatelnost optických neuronových sítí.

Výzkumnému týmu vedenému doktorkou Stillerovou, Institutu Maxe Plancka pro vědu světla, ve spolupráci s výzkumnou skupinou Englund na Massachusettském technologickém institutu, se nyní podařilo položit základy pro nové rekonfigurovatelné neuromorfní stavební bloky přidáním nové dimenze fotonického strojového učení: zvukové vlny.

Vědci používají světlo k vytvoření dočasných akustických vln v optickém vláknu. Zvukové vlny generované tímto způsobem mohou například umožnit opakující se funkce v telekomunikačním optickém vláknu, což je nezbytné pro interpretaci kontextových informací, jako je jazyk.

Umělá inteligence je dnes samozřejmostí. Pomáhá nám rychleji zvládat každodenní úkoly. Jazykové modely, jako je ChatGPT, jsou schopny vytvářet přirozeně formulované texty a strukturovaně sumarizovat odstavce, čímž nám pomáhají snižovat naši administrativní režii. Nevýhodou jsou jejich enormní energetické nároky. To znamená, že jak se budou tato inteligentní zařízení vyvíjet, budou vyžadovat nová řešení pro urychlení zpracování signálu a snížení spotřeby energie.

Neuronové sítě

Neuronové sítě mají potenciál tvořit páteř umělé inteligence. Jejich vybudování jako optické neuronové sítě založené na světle místo elektrických signálů, slibuje zpracování velkých objemů dat vysokou rychlostí a s velkou energetickou účinností. Dosud se však mnoho experimentálních přístupů k implementaci optických neuronových sítí spoléhalo na pevné komponenty a stabilní zařízení. Nyní mezinárodní výzkumný tým vedený Birgit Stillerovou z Max Planckova institutu pro vědu o světle ve spolupráci s Dirkem Englundem z Technologického institute v Massachusetts, našel způsob, jak postavit rekonfigurovatelné stavební bloky založené na zvukových vlnách pro fotonické strojové učení. Pro svůj experimentální přístup vědci používají optická vlákna tenká jako vlasy, která se již celosvětově používají pro rychlé připojení k internetu.

Klíčem k vynálezu je světlem řízené vytváření putujících zvukových vln, které manipulují s následnými výpočetními kroky optické neuronové sítě. Optické informace jsou zpracovávány a korelovány s akustickými vlnami. Zvukové vlny mají mnohem delší dobu přenosu než optický informační tok. Proto zůstávají v optickém vláknu déle a mohou být postupně spojeny s každým následujícím krokem zpracování. Jedinečnost tohoto procesu spočívá v tom, že je zcela řízen světlem a nevyžaduje složité struktury a měniče.

„Jsem velmi nadšená, že jsme se pustili do této nové linie výzkumu, který je průkopníkem ve využívání zvukových vln k ovládání optických neuronových sítí. Naše zjištění výzkumu mají potenciál podnítit vývoj nových stavebních bloků pro nové architektury fotonických výpočtů.“ říká doktorka Birgit Stillerová, vedoucí výzkumné skupiny kvantové optoakustiky.

Prvním stavebním blokem experimentálně demonstrovaným týmem je rekurentní operátor, technologie široce používaná v oblasti rekurentních neuronových sítí. Umožňuje propojení řady výpočetních kroků, a proto poskytuje kontext pro každý jednotlivý provedený výpočetní krok.

Informace přenášené optickým impulsem se částečně přemění na akustickou vlnu. Informace zůstává v akustické vlně i poté, co světelný impuls opustil optické vlákno. Tato počáteční akustická vlna ovlivňuje druhý a třetí krok zpracování světla a zvuku s následujícími vstupními impulsy nesoucími jinou informaci než předchozí. V důsledku toho se akustické vlny spojují v časově oddělené dynamice a slouží jako médium šíření informace.

Využití slov v kontextu věty

V lidské řeči může například pořadí slov určovat význam věty. Například dvě věty „Rozhodla se prozkoumat výzvu“. a „Rozhodla se zpochybnit výzkum.“ sestávají ze stejných slov, ale mají různé významy. To je způsobeno různými kontexty vytvořenými pořadím slov. Tradiční plně propojená neuronová síť na počítači čelí potížím se zachycením kontextu, protože vyžaduje přístup k paměti. K překonání tohoto problému byly neuronové sítě vybaveny opakujícími se operacemi, které umožňují vnitřní paměť a jsou schopny zachytit kontextové informace.

Ačkoli tyto rekurentní neuronové sítě lze snadno implementovat digitálně, analogická implementace v optice je náročná a dosud se spoléhala na umělé dutiny, které poskytují paměť.

Vědci nyní použili zvukové vlny k implementaci opakujícího se operátora. Výsledkem je, že Optoakustický rekurentní operátor(OREO) využívá vnitřní vlastnosti optického vlnovodu bez potřeby umělého rezervoáru nebo nově vyrobených struktur. OREO nabízí tu výhodu, že je plně opticky řízen, díky čemuž je optoakustický počítač programovatelný na bázi pulsu. Výzkumníci to například poprvé použili k optické implementaci opakovaného výpadku, což je regulační technika, která se dříve používala pouze ke zvýšení výkonu digitálních rekurentních neuronových sítí. OREO bylo použito k rozlišení až 27 různých vzorů, což dokazuje jeho schopnost zpracovat kontext.

V budoucnu by použití zvukových vln pro optické neuronové sítě mohlo odemknout novou třídu optických neuromorfních počítání, které by bylo možné spontánně překonfigurovat a umožnilo by rozsáhlé výpočty v paměti v současné telekomunikační síti. Také implementace optických neuronových sítí na čipu mohou těžit z tohoto přístupu, který je implementovatelný ve fotonických vlnovodech bez dalšího elektronického řízení.

*Doktorka Birgit Stillerová a Steven Becker, Stillerova výzkumná skupina, Institutu Maxe Plancka pro vědu o světle.*

„Fotonické strojové učení může mít obrovský potenciál pro paralelní zpracování informací a energeticky efektivní operace. Přidání akustických vln může přispět k tomuto úsilí pomocí zcela opticky řízené a snadno ovladatelné sady nástrojů.“ říká doktorka Birgit Stillerová.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikována v časopise Nature s volným přístupem.

Nový objev nejhmotnější spící černé díry v naší galaxii

17/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 674 Zobrazení černá díra, ESA, Mléčná dráha, nejhmotnější

ESA TOP 10 Vesmír

Umělecký dojem ze systému s nejhmotnější hvězdnou černou dírou v naší galaxii. ASTRONOMOVÉ NAŠLI NEJHMOTNĚJŠÍ HVĚZDNOU ČERNOU DÍRU V NAŠÍ GALAXII DÍKY KOLÍSAVÉMU POHYBU, KTERÝ VYVOLÁVÁ NA DOPROVODNÉ HVĚZDĚ. OBRAZ TOHOTO UMĚLCE UKAZUJE OBĚŽNÉ DRÁHY HVĚZDY I ČERNÉ DÍRY, NAZÝVANÉ GAIA BH3, KOLEM JEJICH SPOLEČNÉHO STŘEDU HMOTY. TOTO KOLÍSÁNÍ BYLO MĚŘENO BĚHEM NĚKOLIKA LET POMOCÍ MISE GAIA EVROPSKÉ KOSMICKÉ AGENTURY. DALŠÍ ÚDAJE Z JINÝCH DALEKOHLEDŮ, VČETNĚ VELMI VELKÉHO DALEKOHLEDU ESO V CHILE, POTVRDILY, ŽE HMOTNOST TÉTO ČERNÉ DÍRY JE 33KRÁT VĚTŠÍ NEŽ HMOTNOST NAŠEHO SLUNCE. CHEMICKÉ SLOŽENÍ DOPROVODNÉ HVĚZDY NAZNAČUJE, ŽE ČERNÁ DÍRA VZNIKLA PO KOLAPSU MASIVNÍ HVĚZDY S VELMI MALÝM POČTEM TĚŽKÝCH PRVKŮ NEBO KOVŮ, JAK PŘEDPOVÍDALA TEORIE.

Astronomové identifikovali dosud nejhmotnější hvězdnou černou díru objevenou v galaxii Mléčné dráhy. Tato černá díra byla spatřena v datech z mise Gaia Evropské vesmírné agentury, protože vyvolává zvláštní „kolísavý“ pohyb na doprovodnou hvězdu, která kolem ní obíhá. K ověření hmotnosti černé díry byla použita data z velmi velkého dalekohledu Evropské jižní observatoře (ESO’s VLT) a dalších pozemních observatoří. Hmotnost černé díry tak byla působivě 33krát větší než hmotnost Slunce.

Hvězdné černé díry vznikají kolapsem masivních hvězd a ty, které byly dosud identifikovány v Mléčné dráze, jsou v průměru asi desetkrát hmotnější než Slunce. Dokonce i další nejhmotnější známá hvězdná černá díra v naší Galaxii, Cygnus X-1, dosahuje pouze 21 hmotností Slunce, takže toto nové pozorování o hmotnosti 33 hmotností Slunce je výjimečné [1].

Je pozoruhodné, že tato černá díra je také extrémně blízko nás. Nachází se ve vzdálenosti pouhých 2000 světelných let v souhvězdí Aquily a je to druhá nejbližší známá černá díra k Zemi. Nazvaný Gaia BH3 nebo zkráceně BH3 byl nalezen, když tým zkoumal pozorování Gaia v rámci přípravy na nadcházející vydání dat. „Nikdo neočekával, že najde poblíž číhající černou díru o vysoké hmotnosti, dosud nezjištěnou,“ říká člen spolupráce Gaia Pasquale Panuzzo, astronom z Observatoire de Paris, která je součástí francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS). „To je ten druh objevu, který uděláte jednou za svůj výzkumný život.“

K potvrzení svého objevu použili spoluprácovníci projektu Gaia data z pozemních observatoří, včetně z přístroje Ultraviolet and Visual Echelle Spectrograph (UVES ) na VLT ESO, který se nachází v chilské poušti Atacama [2]. Tato pozorování odhalila klíčové vlastnosti doprovodné hvězdy, což spolu s daty Gaia umožnilo astronomům přesně změřit hmotnost BH3.

Astronomové našli podobně masivní černé díry mimo naši galaxii (pomocí jiné detekční metody) a domnívali se, že mohou vzniknout kolapsem hvězd s velmi malým počtem prvků těžších než vodík a helium v jejich chemickém složení. Předpokládá se, že tyto takzvané hvězdy chudé na kov ztrácejí během svého života méně hmoty, a proto jim zbývá více materiálu, aby mohly po své smrti vytvářet vysoce hmotné černé díry. Ale důkazy, které by přímo spojovaly hvězdy chudé na kovy s vysoce hmotnými černými dírami, dosud chyběly.

Hvězdy v párech mívají podobné složení, což znamená, že společník BH3 má důležitá vodítka o hvězdě, která se zhroutila a vytvořila tuto výjimečnou černou díru. Data UVES ukázala, že společník je hvězda velmi chudá na kovy, což naznačuje, že hvězda, která se zhroutila za vzniku BH3, byla také chudá na kov. Přesně jak se předpovídalo.

Výzkumná studie vedená Panuzzem je dnes publikována v Astronomy & Astrophysics. „Udělali jsme výjimečný krok a publikovali jsme tento článek na základě předběžných údajů před nadcházejícím vydáním Gaia kvůli jedinečné povaze objevu,“ říká spoluautorka Elisabetta Caffau, rovněž členka spolupráce Gaia z CNRS Observatoire de Paris. Včasné zpřístupnění dat umožní dalším astronomům začít studovat tuto černou díru hned teď, aniž by čekali na úplné zveřejnění dat, plánované nejdříve na konec roku 2025.

Další pozorování tohoto systému by mohlo odhalit více o jeho historii a o samotné černé díře. Například přístroj GRAVITY na VLT Interferometru ESO, by mohl astronomům pomoci zjistit, zda tato černá díra stahuje hmotu ze svého okolí a lépe porozumět tomuto vzrušujícímu objektu.

Poznámky

[1] Toto není nejhmotnější černá díra v naší galaxii – tento název patří Sagittarius A*, supermasivní černé díře v centru Mléčné dráhy, která má asi čtyři miliony hmotností Slunce. Ale Gaia BH3 je nejhmotnější známá černá díra v Mléčné dráze, která vznikla kolapsem hvězdy.

[2] Kromě UVES na VLT ESO se studie opírala o data z: spektrografu HERMES na Mercatorově dalekohledu provozovaném v La Palma (Španělsko) Leuvenskou univerzitou v Belgii ve spolupráci s observatoří Ženevské univerzity ve Švýcarsku; a vysoce přesný spektrograf SOPHIE na Observatoire de Haute-Provence – OSU Institut Pythéas.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, výzkum byl prezentován v článku pod nazvaném „Objev spící černé díry o sluneční hmotnosti 33 v astrometrii Gaia před vydáním“, který se objeví v Astronomy & Astrophysics.

Vědci testovali smrtelné bakterie, zjistili, že vykazují žízeň po lidské krvi

17/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 574 Zobrazení bakterie, Citrobacter koseri, Escherichia coli, infekce, krevní řečiště, lidská krev, požírá, prootein, Salmonella enterica, serum, smrtelné, vědecká studie, vysoká úmrtnost, Washingtonsská státní univerzita, zánět střev

Dějiny Příroda/Fauna Věda

Arden Baylink, odborný asistent na Vysoké škole veterinární medicíny Washingtonské státní univerzity, drží ve své laboratoři Petriho misku s bakteriemi salmonely v pátek 19. ledna 2024 v Pullmanu.

Podle recenzované studie Washingtonsské státní univerzity, publikované v časopise eLife, poskytuje nový pohled na to, jak dochází k infekcím krevního řečiště a jak by mohly být potenciálně léčeny. Některé z nejsmrtelnějších bakterií na světě vyhledávají lidskou krev a živí se jí, což vědci nově objevili jako „bakteriální vampyrismus“.

Vědecký tým zjistil, že bakterie přitahuje tekutá část krve neboli sérum, které obsahuje živiny, jež bakterie mohou využít jako potravu. Jednou z chemických látek, která bakterie obzvláště přitahovala, byl serin, aminokyselina, která se nachází v lidské krvi a je také běžnou složkou proteinových nápojů.

„Bakterie infikující krevní řečiště mohou být smrtelné,“ řekl Arden Baylink, profesor na WSU’s College of Veterinary Medicine a odpovídající autor výzkumu. „Zjistili jsme, že některé bakterie, které nejčastěji způsobují infekce krevního řečiště, skutečně cítí chemikálii v lidské krvi a plavou k ní.“

Arden Baylink a doktorandka Siena Glennová publikovali výzkum, který ukazuje, že některé z nejsmrtelnějších bakterií na světě vyhledávají a požírají sérum, tekutou část lidské krve, která obsahuje živiny, jež bakterie mohou využít jako potravu. Baylink a jeho spolupracovníci, kteří se na studii podíleli, doufají, že jejich práce by mohla přispět k vývoji nových léků, které by mohly zlepšit životy a zdraví lidí s vysokým rizikem smrtelných infekcí krevního řečiště.

Vědci zjistili, že nejméně tři druhy bakterií, Salmonella enterica, Escherichia coli a Citrobacter koseri, jsou přitahovány k lidskému séru. Tyto bakterie jsou hlavní příčinou úmrtí lidí, kteří mají zánětlivá onemocnění střev (IBD), asi 1 % populace. Tito pacienti mají často střevní krvácení, které může být vstupními body pro bakterie do krevního řečiště.

Siena Glennová, doktorandka Washingtonské státní univerzity na katedře veterinární mikrobiologie a patologie na Vysoké škole veterinární medicíny, používá v úterý 23. ledna 2024 v Pullmanu vysoce výkonný mikroskop. Glennová ve spolupráci s Ardenem Baylinkem, docentem na Vysoké škole veterinární Washingtonské státní univerzity, a dalšími spolupracovníky publikovala výzkum, který ukazuje, že některé z nejsmrtelnějších bakterií na světě vyhledávají a požírají sérum, tekutou část lidské krve, která obsahuje živiny, jež mohou bakterie využít jako potravu. Glenn a další autoři studie doufají, že jejich práce by mohla přispět k vývoji nových léků, které by mohly zlepšit životy a zdraví lidí s vysokým rizikem smrtelných infekcí krevního řečiště.

Pomocí vysoce výkonného mikroskopického systému navrženého Baylinkem nazvaného Chemosensory Injection Rig Assay (Chemosenzorický test na injekční soupravě) vědci simulovali střevní krvácení injekcí mikroskopického množství lidského séra a sledovali, jak se bakterie pohybují směrem ke zdroji. Odezva je rychlá, trvá méně než minutu, než bakterie způsobující onemocnění najdou sérum.

V rámci studie vědci zjistili, že Salmonella má speciální proteinový receptor zvaný Tsr, který umožňuje bakteriím vnímat a plavat směrem k séru. Pomocí techniky zvané proteinová krystalografie byli schopni zobrazit atomy proteinu interagující se serinem. Vědci se domnívají, že serin je jednou z chemických látek z krve, které bakterie vnímají a konzumují.

„Když se dozvíme, jak jsou tyto bakterie schopny detekovat zdroje krve, v budoucnu bychom mohli vyvinout nové léky, které tuto schopnost blokují. Tyto léky by mohly zlepšit životy a zdraví lidí s IBD, kteří jsou vystaveni vysokému riziku infekcí krevního řečiště,“ řekl Glenn.

Na výzkumu přispěli vědci Zealon Gentry-Lear, Michael Shavlik a Michael Harms z University of Oregon a Tom Asaki, matematik z WSU. Studie byla financována WSU a National Institute of Allergy and Infectious Diseases.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikovaná v časopise eLife s volným přístupem.

Vykopávky odkryly fosilie obřích klokanů vážících až 170 kilogramů

16/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 5 min read 1249 Zobrazení Austrálie, fosílie, klokani, Nová Guynea, obří, vykopávky

Podle nové studie publikované v Eureka Alert, paleontologové z Flindersovy univerzity, popsali tři nové neobvyklé druhy obřích fosilních klokanů z Austrálie a Nové Guineje a zjistili, že jejich tvar, výskyt a způsob skákání jsou rozmanitější, než se dosud předpokládalo.

Tři nové druhy patří k vyhynulému rodu Protemnodon, který žil v období před přibližně 5 miliony až 40 000 lety. Jeden z nich je přibližně dvakrát větší než největší dnes žijící klokan rudý. Výzkum navazuje na objev několika kompletních koster fosilních klokanů z jezera Callabonna v suché jižní Austrálii z let 2013, 2018 a 2019. Tyto výjimečné fosilie umožnily vedoucímu výzkumníkovi Dr. Isaacu Kerrovi, tehdy ještě doktorandovi, rozluštit téměř 150 let trvající hádanku kolem identity druhů rodu Protemnodon.

Protemnodon vypadal podobně jako klokan šedý, ale byl obecně zavalitější a svalnatější. Zatímco některé druhy vážily kolem 50 kg, jiné byly mnohem větší než kterýkoli žijící klokan. Jeden z nových druhů pojmenovaných v rámci nejnovější studie, Protemnodon viator, byl však mnohem větší a vážil až 170 kg. To je asi dvakrát více než největší samci klokana rudého.

Protemnodon viator byl dobře přizpůsoben svému suchému prostředí ve střední Austrálii a žil v podobných oblastech jako dnešní klokani rudí. Byl to klokan s dlouhými končetinami, který dokázal poměrně rychle a efektivně skákat. Jeho jméno viator znamená latinsky „cestovatel“ nebo „poutník“.

Australští vědci objevili další dva nové druhy, Protemnodon mamkurra a Protemnodon dawsonae a zároveň se vrátili k práci dřívějších badatelů včetně britského přírodovědce Sira Richarda Owena, který ve viktoriánské Anglii zavedl termín „dinosaurus“.

První druhy rodu Protemnodon popsal v roce 1874 britský paleontolog Owen, který se řídil tehdy běžným přístupem a zaměřil se především na fosilní zuby. Mezi zuby svých exemplářů viděl drobné rozdíly a popsal šest druhů rodu Protemnodon. Následné studie některé z těchto raných popisů zpochybnily, nicméně nová studie Flindersovy univerzity souhlasí s jedním z jeho druhů, Protemnodon anak. Tento první popsaný exemplář, nazývaný holotyp, je stále uložen v Přírodovědném muzeu v Londýně.

Dr. Kerr říká, že se dříve předpokládalo, že někteří nebo všichni zástupci rodu Protemnodon byli čtyřnožci. „Naše studie však naznačuje, že to platí pouze pro tři nebo čtyři druhy rodu Protemnodon, které se mohly pohybovat podobně jako quokka nebo potoroo, tedy někdy se pohybovat po čtyřech a jindy poskakovat po dvou nohách.

„Nově popsaný Protemnodon mamkurra je pravděpodobně jedním z nich. Velký, ale silně kostnatý a robustní klokan se pravděpodobně pohyboval poměrně pomalu a nevýkonně. Možná skákal jen výjimečně, snad jen když se lekl.“

Paleontolog Dr Isaac Kerr zobrazuje fosilní čelist obřího klokana Protemnodon viator a mnohem menší čelist největšího žijícího klokana, klokana červeného.

Dr. Kerr říká, že nejlepší fosilie tohoto druhu pocházejí z jeskyně Green Waterhole v jihovýchodní části Jižní Austrálie, na území kmene Boandiků. Jméno druhu, mamkurra, vybrali boandičtí stařešinové a jazykoví odborníci z Burrandies Corporation. Znamená „velký klokan“.

Je neobvyklé, že jediný rod klokanů žije v tak rozmanitých prostředích, říká. „Například je nyní známo, že různé druhy Protemnodonů obývaly širokou škálu stanovišť, od vyprahlé střední Austrálie po zalesněné hory Tasmánie a Nové Guineje s vysokými srážkami.“

Třetí z nových druhů, Protemnodon dawsonae, je znám z menšího počtu fosilií než zbylé dva a je spíše záhadou. S největší pravděpodobností to byla násypka střední rychlosti, něco jako klokan z bažin. Název mu byl dán na počest výzkumné práce australské paleontoložky Dr. Lyndally Dawsonaové, která studovala systematiku klokanů a fosilní materiál z ‚Big Sink‘, části Wellington Caves v NSW, odkud je tento druh většinou znám. Aby doktor Kerr shromáždil data pro studii, navštívil sbírky 14 muzeí ve čtyřech zemích a prostudoval „takřka každý kousek Protemnodonu, který existuje“.

„Vyfotografovali jsme a naskenovali v 3D přes 800 vzorků shromážděných z celé Austrálie a Nové Guineje, provedli jsme měření, porovnali a popsali je. Byla to docela těžká práce.

„Je to tak dobrý pocit, mít to konečně na světě, po pěti letech výzkumu, 261 stránkách a více než 100 000 slovech. Opravdu doufám, že to pomůže k dalším studiím Protemnodona, abychom mohli zjistit více o tom, co tito klokani dělali.

Zatímco fosilie Protemnodonů jsou v Austrálii poměrně běžné, historicky byly nalezeny „izolované“, nebo jako jednotlivé kosti bez zbytku zvířete. To v minulosti bránilo paleontologům při studiuProtemnodona, takže bylo obtížné říci, kolik druhů tam bylo, jak je rozlišit a jak se druhy lišily velikostí, zeměpisným rozsahem, pohybem a adaptacemi na jejich přirozené prostředí.

Asi před 40 000 lety všichni Protemnodoni na pevninské Austrálii vyhynuli, možná ještě chvíli přetrvávali na Nové Guineji a v Tasmánii. K tomuto vyhynutí došlo navzdory jejich rozdílům ve velikosti, přizpůsobení, stanovišti a geografickém rozsahu.

Z dosud nejasných důvodů se totéž nestalo mnoha podobným a blízce příbuzným zvířatům, jako jsou wallaros a šedý klokani. Na tuto otázku může brzy odpovědět další výzkum, kterému částečně napomáhá tato studie.

„Zkameněliny tohoto rodu jsou velmi rozšířené a nacházíme je pravidelně, ale častěji si nemůžete být jisti, na který druh se díváte.“ Tato studie může výzkumníkům pomoci cítit se jistější při práci s Protemnodonem .

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS.

Tropické lesy nemají šanci o přirozenou obnovu bez ptáků, kteří se živí jejich plody

16/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 190 Zobrazení Atlantický prales, Brazílie, drozd zpěvný, koňadra palmová, medojed rudonohý, obnova, prales

Budoucnost TOP 10 Země

Nový výzkum Crowtherovy laboratoře provedený na ETH v Curychu a publikovaná v odborném časopise Nature Climate Change, ukazuje kritickou překážku přirozené obnovy tropických lesů. Jejich modely, použité na základě pozemních dat získaných v Atlantickém pralese v Brazílii, ukazují, že když se divocí tropičtí ptáci volně pohybují po lesní krajině, mohou zvýšit ukládání uhlíku v obnovujících se tropických lesích až o 38 %.

Ptáci, kteří se živí plody, jako je například medojed rudonohý, koňadra palmová nebo drozd zpěvný, hrají v lesních ekosystémech zásadní roli, protože konzumují, vylučují a rozšiřují semena při svém pohybu lesní krajinou. Na šíření semen zvířaty je závislých 70 až 90 % druhů stromů v tropických lesích. Tento počáteční proces je nezbytný pro růst a fungování lesů. Zatímco dřívější studie prokázaly, že ptáci jsou pro biodiverzitu lesů důležití, vědci z Crowtherovy laboratoře nyní kvantitativně chápou, jak přispívají k obnově lesů.

Uhlíkový potenciál semen ptáků

Nová studie přináší důkazy o významném podílu volně žijících ptáků na obnově lesa. Z jejich údajů vyplývá, že vysoce fragmentované krajiny omezují pohyb ptáků a tím snižují potenciál obnovy uhlíku až o 38 %. Studie také zjistila, že různé druhy ptáků mají různý vliv na šíření semen. Menší ptáci rozptýlí více semen, ale mohou šířit pouze malá semena stromů s nižším potenciálem ukládání uhlíku. Naopak větší ptáci, jako je tukan tokajský nebo sojka kadeřavá, rozptylují semena stromů s vyšším potenciálem ukládání uhlíku. Problém je v tom, že větší ptáci mají menší šanci pohybovat se po vysoce fragmentované krajině.

„Tyto zásadní informace nám umožňují přesně určit aktivní obnovovací úsilí, například výsadbu stromů v krajině, která spadá pod tuto hranici zalesnění, kde je asistovaná obnova nejnaléhavější a nejúčinnější.“ Daisy Dentová, vedoucí vědecká pracovnice Crowtherovy laboratoře na ETH v Curychu.

***NEVÝRAZNÝ PALM TANAGER ( THRAUPIS PALMARUM ) SE ŽIVÍ BOBULEMI A VYLUČUJE NESTRAVITELNÁ SEMENA JINAM. PTÁK TAKTO ŠÍŘÍ STROMY.***

Obnova funkčních ekosystémových služeb

„Umožnění volného pohybu větších plodožravců v lesní krajině je zásadní pro obnovu zdravých tropických lesů,“ říká Carolina Bellová, postdoktorandka, která rovněž působí v Crowtherově laboratoři na ETH v Curychu a je hlavní autorkou studie. „Tato studie ukazuje, že zejména v tropických ekosystémech hraje rozptyl semen zprostředkovaný ptáky zásadní roli při určování toho, které druhy se mohou obnovit.“

„Vždy jsme věděli, že ptáci jsou nezbytní, ale je pozoruhodné, že jsme objevili rozsah těchto účinků,“ říká Thomas Crowther, profesor ekologie na ETH v Curychu a hlavní spoluautor studie. „Pokud se nám podaří obnovit komplexnost života v těchto lesích, jejich potenciál pro ukládání uhlíku se výrazně zvýší.“

Strategie obnovy tropických lesů

Dřívější výzkumy naznačují, že obnova lesů by mohla zachytit více než 2,3 miliardy tun uhlíku v oblasti Atlantického lesa. Výzkumníci poznamenávají, že řada strategií, jako je výsadba ovocných stromů a prevence pytláctví, by mohla zvýšit pohyb zvířat v tropických oblastech, kde je pasivní obnova pravděpodobnější.

„Určením prahových hodnot lesního porostu v okolní krajině, které umožňují šíření semen, můžeme identifikovat oblasti, kde je možná přirozená obnova, a také oblasti, kde je třeba aktivně vysazovat stromy, což nám umožní maximalizovat nákladovou efektivitu obnovy lesa,“ říká Danielle Ramosová, spoluautorka článku spojená s univerzitou v Exeteru ve Velké Británii a univerzity Estaduala Paulista v Rio Claru, São Paulo, Brazílie.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, studie byla publikována v časopise Nature Climate Change s volným přístupem.

Pyrit, známý také jako bláznovo zlato, může obsahovat cenné lithium

16/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 431 Zobrazení Bláznovo zlato, lithium, lithium-iontové baterie, přírodní zdroj, Pyrit

TOP 10 Věda

Podle recenzovaného článku Evropské geovědní unie existuje důvod, proč vám letecké společnosti nedovolí dát si notebook do odbaveného zavazadla v přepravním prostoru. Lithium-iontová baterie totiž představuje vážné nebezpečí požáru. Ale proč?

Lithium je neuvěřitelně reaktivní. Například čisté lithium prudce interaguje se zdánlivě neškodnou vodou, uvolňuje teplo a tvoří vysoce hořlavý vodík. Tato reaktivita je však přesně důvodem, proč je lithium skvělým materiálem pro baterie a proč je kritickým minerálem pro přechod na zelenou energii. Lithium-iontové baterie jsou široce používány v elektrických vozidlech. Navíc mohou ukládat energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů, jako je slunce a vítr.

V posledních letech poptávka po lithiu raketově vzrostla. Primární zdroje lithia, jako jsou pegmatity a vulkanické jíly, jsou dobře známy, ale bylo by užitečné najít jiné sklady, které jsou bezpečné a hospodárné. Za tímto účelem tým vedený výzkumníky z univerzity Západní Virginie koumá, zda by předchozí průmyslové operace (např. důlní hlušina nebo vrtné odřezky) mohly sloužit jako zdroj dalšího lithia bez vytváření nových odpadních materiálů. Shailee Bhattacharyavová, sedimentární geochemička a doktorandka pracující s profesorem Shikhou Sharmou v laboratoři IsoBioGeM, představí výsledky týmu příští týden během Valného shromáždění Evropské unie geověd (EGU) 2024.

Studie se zaměřuje na 15 vzorků sedimentárních hornin středního devonu z Appalačské pánve v USA. Tým našel spoustu lithia v pyritových minerálech v břidlici, řekla Bhattacharyavová, „což je neslýchané.“

Ačkoli v geologické literatuře chyběly informace o průsečíku mezi lithiem a pyritem bohatým na síru, elektrochemický a inženýrský svět se již začal zabývat tím, jak by lithium-sírové baterie mohly nahradit lithium-iontové, řekla Bhattacharyaová. „Snažím se pochopit, jak by mohly být spolu spojeny lithium a pyrit.“

Jak se ukazuje, organicky bohatá břidlice může vykazovat potenciál pro vyšší výtěžnost lithia v důsledku této podivné interakce mezi lithiem a pyritem. Není však známo, zda lze pozorování extrapolovat mimo vzorky ze současného místa studie. „Toto je přesně specifická studie,“ varoval Bhattacharya. Tato práce je však slibná, protože naznačuje možnost, že určité břidlice by mohly být zdrojem lithia, který nevyžaduje nové doly. „Můžeme mluvit o udržitelné energii, aniž bychom spotřebovávali velké množství energetických zdrojů,“ řekla.

Pro splnění technologických potřeb energetického přechodu nabývají baterie všech velikostí, zejména ty, které pohánějí elektrická vozidla, stále většího významu. V současné době se široce používají lithium-iontové baterie a pokračující výzkum jejich zdokonalování je středem zájmu energetického inženýrství. To zase výrazně zvýšilo poptávku po lithiu (Li) jako přírodním zdroji. Zatímco primární rudy Li (pegmatit, solanka a jíl vázaný na vulkanické horniny) jsou obecně dobře známy, bylo by žádoucí identifikovat další zdroje Li, které by bylo možné bezpečně a ekonomicky využívat. Využití materiálu z dřívějších průmyslových provozů (např. důlní hlušiny nebo vrtných odřezků) jako zdroje dalšího Li by bylo atraktivní, protože by při něm vznikalo jen málo nebo žádný nový odpadní materiál.

Tým svá zjištění představí na Valném shromáždění EGU 2024.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS.

Lidská krev identifikovaná v červené barvě na 1000 let staré zlaté masce

15/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 328 Zobrazení 1000let stará, Inkové, lidská krev, Peru, zlatá maska

Dějiny TOP 10

Před třiceti lety archeologové vykopali hrobku elitního 40–50letého muže ze sicanské kultury v Peru, společnosti, která předcházela Inky. Mužova sedící kostra obrácená vzhůru nohama byla natřena jasně červenou barvou, stejně jako zlatá maska zakrývající jeho oddělenou lebku. Nyní výzkumníci, kteří uvádějí v ACS‘ Journal of Proteome Research, analyzovali barvu a zjistili, že kromě červeného pigmentu obsahuje lidskou krev a proteiny ptačích vajec.

Sicánský kmen byl prominentní kulturou, která existovala od 9. do 14. ^století podél severního pobřeží moderního Peru. Během středního sikánského období (asi 900–1 100 n. l.) kováři vyrobili oslnivou řadu zlatých předmětů, z nichž mnohé byly pohřbeny v hrobkách elitní třídy. Na počátku 90. let vykopal tým archeologů a konzervátorů pod vedením Izumi Shimady hrobku, kde byla kostra elitního muže natřena červenou barvou a umístěna hlavou dolů do středu komory.

Kostry dvou mladých žen byly uspořádány poblíž v porodních a poporodních pózách a dvě přikrčené dětské kostry byly umístěny na vyšší úrovni. Mezi mnoha zlatými artefakty nalezenými v hrobce byla červeně natřená zlatá maska, která zakrývala obličej mužovy oddělené lebky. V té době vědci identifikovali červený pigment v nátěru jako rumělku, ale Luciana de Costa Carvalho, James McCullagh a další kolegové byli zvědaví, co Sicánský kmen použil v nátěrové směsi jako pojivový materiál, který udržoval vrstvu barvy připevněnou ke kovovému povrchu masky po dobu 1000 let.

Krevní analýza

Aby to vědci zjistili, analyzovali malý vzorek červené barvy z povrchu masky. Infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací odhalila, že vzorek obsahuje proteiny. Takže tým následně provedl proteomickou analýzu pomocí tandemové hmotnostní spektrometrie. V červené barvě identifikovali šest proteinů z lidské krve, včetně sérového albuminu a imunoglobulinu G (typ lidské sérové protilátky).

Další proteiny, jako je ovalbumin, pocházely z vaječných bílků. Vzhledem k tomu, že proteiny byly vysoce degradovány, výzkumníci nemohli identifikovat přesný druh ptačího vejce použitého k výrobě barvy, ale pravděpodobným kandidátem je kachna pižmová. Identifikace lidských krevních proteinů podporuje hypotézu, že uspořádání koster souviselo s požadovaným „znovuzrozením“ zesnulého vůdce Sicán, přičemž barva obsahující krev, která pokryla kostru a obličejovou masku muže, potenciálně symbolizovala jeho „životní sílu,“ říkají výzkumníci.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikována v časopise ACS‘ Journal of Proteome Research.

Vědci našli neuvěřitelných 2 305 miliard tun uhlíku uloženého v horních dvou metrech půdy po celém světě

14/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 213 Zobrazení celosvětově, Čína, CO2, globální, Indie, tuny, uhlík, Země

Budoucnost Země

Podle recenzované studie publikované v odborném časopise Science, vědci našli neuvěřitelných 2 305 miliard tun uhlíku uloženého jako SIC v horních dvou metrech půdy po celém světě, což je více než pětinásobek uhlíku nalezeného v celé světové vegetaci dohromady. Tato skrytá zásobárna půdního uhlíku by mohla být klíčem k pochopení toho, jak se uhlík pohybuje po celém světě.

Půdní uhlík se obvykle vztahuje pouze na složku organické hmoty půdy, známou jako půdní organický uhlík (SOC). Půdní uhlík má však také anorganickou složku, známou jako půdní anorganický uhlík (SIC). Pevný SIC, často uhličitan vápenatý, má tendenci se více hromadit v suchých oblastech s neúrodnou půdou, což mnohé vedlo k přesvědčení, že to není důležité.

Vědci pod vedením profesora HUANG Yuanyuana z Ústavu geografických věd a výzkumu přírodních zdrojů Čínské akademie věd (CAS) a profesora ZHANG Ganlina z Ústavu půdních věd CAS společně se spolupracovníky vyčíslili globální zásoby SIC, čímž tento dlouho zastávaný názor zpochybnili.

„Ale jde o to: Tato obrovská zásobárna uhlíku je zranitelná vůči změnám v prostředí, zejména okyselení půdy. Kyseliny rozpouštějí uhličitan vápenatý a odstraňují ho buď jako plynný oxid uhličitý, nebo přímo do vody,“ řekl profesor HUANG.

HORNÍ SOLUM (MOLLIC EPIPEDON) MÁ TMAVOU BARVU KVŮLI SILNÉ AKUMULACI ORGANICKÉ HMOTY, ZATÍMCO SPODNÍ SOLUM (VÁPENATÝ HORIZONT) JE BĚLAVÝ KVŮLI PŘÍTOMNOSTI UHLIČITANU VÁPENATÉHO. TYP PŮDY JE CALCIC MOLLI-USTIC CAMBOSOLS PODLE ČÍNSKÉ PŮDNÍ TAXONOMIE.

„Mnoho regionů v zemích jako Čína a Indie zažívá okyselování půdy v důsledku průmyslových aktivit a intenzivního zemědělství. Bez nápravných opatření a lepších půdních postupů bude svět pravděpodobně čelit narušení SIC v příštích třiceti letech,“ dodala.

Poruchy SIC nahromaděné během historie Země mají hluboký dopad na zdraví půdy. Toto narušení ohrožuje schopnost půdy neutralizovat kyselost, regulovat hladinu živin, podporovat růst rostlin a stabilizovat organický uhlík. SIC v podstatě hraje kritickou dvojí roli při ukládání uhlíku a podpoře funkcí ekosystému, které na něm závisí.

Výzkumníci odhalili, že každý rok se z půdy do vnitrozemských vod ztratí přibližně 1,13 miliardy tun anorganického uhlíku. Tato ztráta má hluboké, ale často přehlížené důsledky pro transport uhlíku mezi pevninou, atmosférou, sladkou vodou a oceánem.

Zatímco společnost uznala důležitost půdy jako základní součásti přírodních řešení v boji proti změně klimatu, velká část pozornosti byla věnována SOC. Nyní je jasné, že anorganický uhlík si zaslouží stejnou pozornost.

Tato studie zdůrazňuje naléhavost začlenění anorganického uhlíku do strategií zmírňování změny klimatu jako další páky pro udržení a posílení sekvestrace uhlíku. Mezinárodní programy, jako je „iniciativa 4 promile“, jejímž cílem je zvýšit (většinou) SOC o 0,4 % ročně, by také měly zvážit zásadní roli anorganického uhlíku při dosahování cílů udržitelného hospodaření s půdou a zmírňování klimatu.

Rozšířením chápání dynamiky uhlíku v půdě tak, aby zahrnovala organický i anorganický uhlík, vědci doufají, že vyvinou účinnější strategie pro udržení zdraví půdy, zlepšení ekosystémových služeb a zmírnění změny klimatu.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS.

Družice NASA PACE ukázala data o oceánu, atmosféře a klimatu

14/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 308 Zobrazení atmosféra, družice, hyperspektrální, NASA, oceán, PACE, řasy, Země

Vesmír Země

NASA nyní ukázala vědecká data ze své nejnovější družice pro pozorování Země, která poskytují unikátní měření zdraví oceánů, první svého druhu, kvality ovzduší a účinků měnícího se klimatu.

Družice NASA PACE detekuje světlo v hyperspektrálním rozsahu, to poskytuje vědcům nové informace k rozlišení komunit fytoplanktonu, což je jedinečná schopnost nejnovějšího satelitu NASA pro pozorování Země. Tento první snímek uvolněný z OCI identifikuje dvě různá společenství těchto mikroskopických mořských organismů v oceánu u pobřeží Jižní Afriky 28. února 2024.

Just in – data from our newest Earth-observing satellite, PACE!

With PACE data, scientists can study microscopic life in the ocean and particles in the air, allowing us to monitor ocean health, air pollution, and impacts of climate change. More: https://t.co/qq4OBYhxYC pic.twitter.com/Dvb5E7IpGo
— NASA Earth (@NASAEarth) April 11, 2024

Přístroje na družici PACE (zkratka pro Plankton, Aerosol, Cloud and Ocean Ecosystem) nahlíží dolů do oceánu a sbírá data o barvách světla odrážejícího se od něj, což ukazuje, kde se daří různým typům fytoplanktonu. Ocean Color Instrument na PACE bude schopen pozorovat více než 100 různých vlnových délek a je první vědeckou družicí, která tak činí denně v celosvětovém měřítku. Tento „hyperspektrální“ přístroj umožní poprvé z vesmíru identifikovat fytoplankton podle svého druhu.

Družice Plankton, Aerosol, Cloud, Ocean Ecosystem (PACE) byla vypuštěna 8. února a byla podrobena několikatýdennímu testování kosmické lodi a přístrojů na oběžné dráze, aby bylo zajištěno správné fungování a kvalita dat. Mise shromažďuje data, ke kterým má přístup i veřejnost a na které se můžete podívat zde: PACE OCEAN.

Údaje PACE umožní výzkumníkům studovat mikroskopický život v oceánu a částice ve vzduchu, čímž posílí porozumění problémům, jako je zdraví rybolovu, škodlivé výkvěty řas, znečištění ovzduší a kouř z lesních požárů. S PACE mohou vědci také zkoumat, jak se oceán a atmosféra vzájemně ovlivňují a jak jsou ovlivněny měnícím se klimatem.

„Tyto úžasné snímky podporují závazek NASA chránit naši domovskou planetu,“ řekl administrátor NASA Bill Nelson. „Pozorování PACE nám umožní lépe porozumět tomu, jak naše oceány a vodní cesty a drobné organismy, které je nazývají domovem, ovlivňují Zemi. Od pobřežních komunit po rybolov, NASA shromažďuje kritická klimatická data pro všechny lidi.

Veřejné zdroje: NASA, NASA PACE

Čím menší, tím výkonnější, vědci přišli s průkopnickým objevem pro naše telefony a PC

14/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 373 Zobrazení čip, mikročip, mikroelektronika, mobil, mobilní telefon, PC, počítač, počíteče, tablet

**OBRAZ:** ILUSTRACE REDOXNÍHO HRADLOVÁNÍ PRO MANIPULACI S NOSIČEM A ŘÍZENÍ ELEKTRICKÉHO POLE ELEKTRONICKÉHO STAVU. ZELENÁ VLÁKNA PŘEDSTAVUJÍ FUNKČNÍ MOLEKULY PRO REDOXNÍ HRADLOVÁNÍ A SCHOPNOST FUNGOVAT PŘI NÍZKÉM VÝKONU NAPODOBUJE SYNAPTICKÉ PŘEPÍNÁNÍ V LIDSKÉM MOZKU, JAK JE REPREZENTOVÁNO ZÁKLADNÍ SYNAPSÍ.

Mikroelektronická zařízení, jako jsou mikročipy v počítačích a mobilních telefonech, zpracovávají a ukládají informace a jsou pro náš život rozhodující. Podle recenzovaného článku zveřejněného v tiskové zprávě AAAS, jsou nezbytné pro řízení podniků, pomáhají sledovat šíření nemocí, dodávají energii do domácností prostřednictvím elektrické sítě a provádějí vědecký výzkum v boji proti velkým výzvám, jako je klimatická krize.

Mikroelektronika čelí klíčové výzvě kvůli své malé velikosti. Aby se zabránilo přehřátí, mikroelektronika potřebuje spotřebovat pouze zlomek elektrické energie než konvenční elektronika a přitom stále pracuje na špičkovém výkonu.

Výzkumníci z Argonne jsou průkopníky „redoxního hradlování“, neboli nového způsobu, jak přesně modulovat tok elektronů. Průlom by mohl pomoci vést k vývoji nových nízkoenergetických polovodičů nebo kvantových zařízení.

S tím, jak jsou integrované obvody, které napájejí naše elektronická zařízení, stále výkonnější, jsou ku podivu také stále menší. Tento trend mikroelektroniky se v posledních letech jen zrychlil, protože vědci se snaží na čip osadit stále více polovodičových součástek. V nové studii publikované v Advanced Materials navrhl tým Argonne nový druh techniky „redoxního hradlování“, která může řídit pohyb elektronů dovnitř a ven z polovodičového materiálu.

„Režim subvoltů, kde tento materiál funguje, je velmi zajímavý pro výzkumníky, kteří chtějí vytvořit obvody, které by fungovaly podobně jako lidský mozek, který také pracuje s velkou energetickou účinností.“ — Vědec z oblasti Argonne Wei Chen

„Redox“ označuje chemickou reakci, která způsobuje přenos elektronů. Mikroelektronická zařízení se obvykle spoléhají na elektrický „efekt pole“ k řízení toku elektronů. V experimentu vědci navrhli zařízení, které by mohlo regulovat tok elektronů z jednoho konce na druhý aplikací napětí, v podstatě druhu tlaku, který tlačí elektřinu přes materiál, který fungoval jako druh elektronové brány. Když napětí dosáhne určité prahové hodnoty, zhruba poloviny voltu, materiál začne vstřikovat elektrony přes bránu ze zdrojového redoxního materiálu do materiálu kanálu.

„Nová strategie redoxního hradlování nám umožňuje modulovat tok elektronů enormně i při nízkých napětích, což nabízí mnohem vyšší energetickou účinnost,“ řekl odborník na materiály z Argonne, Dillon Fong, autor studie. „To také zabraňuje poškození systému. Vidíme, že tyto materiály lze opakovaně cyklovat téměř bez snížení výkonu.“

„Režim subvoltů, ve kterém tento materiál funguje, je nesmírně zajímavý pro výzkumníky, kteří chtějí vytvořit obvody, které by fungovaly podobně jako lidský mozek, který také pracuje s velkou energetickou účinností,“ řekl.

Článek byl upraven podle tiskové zprávy AAAS.

Pacifická města jsou mnohem starší, než se dříve myslelo

11/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 260 Zobrazení 300n-l-, Evropané, osídlování, ostrov, Pacifik, Tonga, Tongatapu

Dějiny Zajímavosti

Podle nového výzkumu Australské národní univerzity (ANU), nové důkazy o jednom z prvních měst v Pacifiku ukazují, že byla založena mnohem dříve, než se myslelo. Studie využívala letecké laserové skenování k mapování archeologických lokalit na ostrově Tongatapu v Tonze.

Vedoucí autor, doktorand Phillip Parton, uvedl, že nová časová osa také naznačuje, že urbanizace v Pacifiku byla původní inovací, která se vyvinula před vlivem Západu.

„Pozemské struktury byly v Tongatapu stavěny kolem roku 300 našeho letopočtu. To je o 700 let dříve, než se dříve myslelo,“ řekl Parton.

„Jak se osady rozrůstaly, musely přijít s novými způsoby, jak podpořit tuto rostoucí populaci. Tomuto druhu uspořádání říkáme urbanizace s nízkou hustotou. Uvádí do pohybu obrovské sociální a ekonomické změny. Lidé více interagují a dělají různé druhy práce.“

Parton tradičně řekl, že studium urbanizace v Pacifiku bylo složité kvůli problémům se sběrem dat, ale nová technologie to změnila. „Byli jsme schopni spojit špičkové mapování a archeologickou práci v terénu, abychom pochopili, co se děje v Tongatapu,“ řekl. „Mít tento typ informací skutečně přispívá k našemu chápání raných tichomořských společností.

„Urbanizace je oblast, která nebyla dosud příliš prozkoumána. Když lidé myslí na raná města, obvykle si představí tradiční stará evropská města s kompaktním bydlením a větrnými dlážděnými ulicemi. Toto je velmi odlišný druh města.

„Ukazuje to ale přínos Pacifiku pro městskou vědu. Můžeme vidět stopy, že vliv Tongatapu se mezi 13. a 19. stoletím rozšířil po jihozápadním Tichém oceánu.“

Podle pana Partona byl kolaps tohoto druhu urbanizace s nízkou hustotou na Tonze z velké části způsoben příchodem Evropanů. „Nezhroutil se, kvůli chybám systému, souviselo to spíše s příchodem Evropanů a zavlečenými nemocemi,“ řekl.

„Toto je jen začátkem, pokud jde o rané osídlení Pacifiku.“ Pravděpodobně je stále co objevovat.“

Studie byla publikována v Journal of Archaeological Method and Theory s volným přístupem.

Skrytá role Mléčné dráhy ve staroegyptské mytologii

11/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 306 Zobrazení Egypt, Mléčná dráha, mytologie

Historie TOP 10 Vesmír

Staří Egypťané byli známí svou náboženskou vírou a astronomickými znalostmi o Slunci, Měsíci a planetách, ale až dosud nebylo jasné, jakou roli hrála Mléčná dráha v egyptském náboženství a kultuře.

Nová studie astrofyzika z Portsmouthské univerzity vrhá světlo na vztah mezi Mléčnou dráhou a egyptskou bohyní nebe Nut. Astronomické simulace a staroegyptské texty ukazují, že Mléčná dráha byla spojena se staroegyptskou bohyní oblohy Nut. To zapadá do multikulturních mýtů o naší domovské galaxii

Nut je bohyně oblohy, která je často zobrazována jako žena posetá hvězdami klenutá nad svým bratrem, bohem země Gebem. Chrání Zemi před zaplavením zasahujícími vodami prázdnoty a hraje klíčovou roli ve slunečním cyklu, kdy pohlcuje Slunce, když za soumraku zapadá a znovu ho rodí, když vychází za úsvitu.

Přiložený obrázek ukazuje bohyni oblohy Nut, pokrytou hvězdami, kterou drží její otec Shu ve vzduchu a je klenutá nad Gebem, jejím bratrem bohem Země. Vlevo vycházející slunce (bůh Re se sokolí hlavou) pluje nahoru po Nutových nohách. Vpravo zapadající slunce pluje po jejích pažích směrem k nataženým pažím Osirise, který během noci obnoví slunce v podsvětí.

Široký pás opalizujícího světla a temného stínu, který křižuje noční oblohu, lidstvo již dlouho fascinuje. Dnes je známá různě, jako Mléčná dráha, Stříbrná řeka, Ptačí stezka. Vidíme to jako nebeský protějšek velkých řek, cestu pro zesnulé duchy, místo narození andělů. Ale jak se na Mléčnou dráhu dívali staří Egypťané, kteří nám zanechali některé z nejstarších záznamů o nebesích, zůstalo záhadou. Nedávno jsem objevil pár dráždivých vodítek, které naznačují možné spojení mezi staroegyptskou bohyní a naší domovskou galaxií.

Staří Egypťané byli horlivými pozorovateli noční oblohy. Svá astronomická pozorování zapracovali do svého náboženství, mytologie a měření času (vynalezli takové pojmy jako 365denní roky a 24hodinové dny). Slunce bylo nejdůležitějším nebeským objektem a bylo zosobněno nejdůležitějšími bohy (hlavní mezi nimi Re). Učenci identifikovali měsíc, planety a určité hvězdy a souhvězdí v egyptských textech a nástěnných malbách v hrobkách, z nichž některé sahají až do doby pyramid před více než 4000 lety. Mléčná dráha však nebyla jednoznačně identifikována.

Nutino zobrazení jako klenuté ženy, někdy poseté hvězdami, jistě připomíná Mléčnou dráhu, jak se klene po obloze. Ale egyptologové, kteří Nut studovali, se nemohli shodnout na tom, jak zmapovat její tělo, aby souhlasilo s Mléčnou dráhu podobným způsobem, jakým historici astronomie mapují starověká egyptská souhvězdí (náš Velký vůz byl jejich býčí přední nohou). Byla její hlava v části Mléčné dráhy pokrytá Blíženci a její třísla zahrnovala Cygnus? Nebo se její paže natahovaly směrem k Cygnusu? Argumenty pro každé mapování byly křehké a naskládané na sebe nejistě, jako pyramida postavená z písku; jeden vánek a celá budova by byla odfouknuta.

„Výzkum ukazuje, jak může kombinování oborů nabídnout nový pohled na starověké přesvědčení, a zdůrazňuje, jak astronomie propojuje lidstvo napříč kulturami, geografií a časem. Tento dokument je vzrušujícím začátkem většího projektu katalogizace a studia multikulturní mytologie Mléčné dráhy.“

Článek byl upraven podle tiskové zprávy, kterou si můžete přečíst v Journal of Astronomical History and Heritage

Průlom Stockholmské univerzity, laser dokáže přeměnit materiály na magnetické při pokojové teplotě

11/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 210 Zobrazení Benátky, Evropa, fyzika, kvantová fyzika, laser, magnetizmus, pokojová teplota, Stockholm

Fyzika TOP 10 Věda

***STEFANO BONETTI VE SVÉ LABORATOŘI NA STOCKHOLMSKÉ UNIVERZITĚ.***

Potenciál kvantové technologie je obrovský, ale dnes je z velké části omezen na extrémně chladná prostředí v laboratoři. Nyní se vědcům ze Stockholmské univerzity, Severského institutu pro teoretickou fyziku a Univerzity Ca‘ Foscari v Benátkách podařilo vůbec poprvé prokázat, jak může laserové světlo vyvolat kvantové chování při pokojové teplotě a učinit nemagnetické materiály magnetickými.

Očekává se, že tento průlom vydláždí cestu pro rychlejší a energeticky účinnější počítače, přenos informací a ukládání dat. Vědci předpokládají, že během několika desetiletí pokrok kvantové technologie způsobí revoluci v několika nejdůležitějších oblastech společnosti a připraví cestu pro zcela nové technologické možnosti v oblasti komunikace a energetiky.

Primární zájem pro výzkumníky v této oblasti jsou zvláštní a bizarní vlastnosti kvantových částic, které se zcela odchylují od zákonů klasické fyziky a mohou učinit materiály magnetickými nebo supravodivými. Zvýšením pochopení toho, jak a proč přesně tento typ kvantových stavů vzniká, je cílem být schopen řídit a manipulovat s materiály za účelem získání kvantově mechanických vlastností.

Dosud byli vědci schopni vyvolat kvantové chování, jako je magnetismus a supravodivost, pouze při extrémně nízkých teplotách. Proto je potenciál kvantového výzkumu stále omezen na laboratorní prostředí. Nyní výzkumný tým ze Stockholmské univerzity ve spolupráci s dalšími univerzitami z dalších zemí, jsou prvními na světě, kteří v experimentu demonstrují, jak může laserové světlo vyvolat magnetismus v nemagnetickém materiálu při pokojové teplotě.

„Inovace této metody spočívá v konceptu nechat světlo pohybovat atomy a elektrony v tomto materiálu kruhovým pohybem, aby se generovaly proudy, díky nimž je materiál magnetický jako magnet lednice. Dokázali jsme to udělat vývojem nového světelného zdroje ve vzdálené infračervené oblasti s polarizací, která má tvar „vývrtky“. Je to poprvé, co se nám v experimentu podařilo navodit a jasně vidět, jak se materiál při pokojové teplotě stává magnetickým. Kromě toho náš přístup umožňuje vyrábět magnetické materiály z mnoha izolátorů, přičemž magnety jsou obvykle vyrobeny z kovů. Z dlouhodobého hlediska to otevírá zcela nové aplikace ve společnosti,“ říká vedoucí výzkumu Stefano Bonetti ze Stockholmské univerzity a z Ca‘ Foscari University of Venice.

Metoda je založena na teorii „dynamické multiferroicity“, která předpovídá, že když se atomy titanu „rozvíří“ kruhově polarizovaným světlem v oxidu na bázi titanu a stroncia, vytvoří se magnetické pole. Ale teprve nyní lze teorii potvrdit v praxi. Očekává se, že průlom bude mít široké uplatnění v několika informačních technologiích.

* Severský institut pro teoretickou fyziku (NORDITA) je institut pro spolupráci mezi pěti severskými zeměmi. Od roku 2007 se Nordita nachází v univerzitním kampusu Albanova ve Stockholmu, přičemž hostitelskými univerzitami jsou Stockholmská univerzita a KTH Royal Institute of Technology.

Výzkumný tým ze Stockholmské univerzity, Nordic Institute of Theoretical Physics (NORDITA)* ve Švédsku, University of Connecticut a SLAC National Accelerator Laboratory v USA, National Institute for Materials Science v Tsukuba, Japonsko, Elettra-Sincrotrone Terst, římská univerzita „Sapenza“ a univerzita Ca‘ Foscari v Benátkách v Itálii.

Článek byl upraven podle tiskové zprávy AAAS, vědecký výzkum naleznete pod značkou DOI10.1038/s41586-024-07175-9

Astronomové zaznamenali na žhavé exoplanetě krásný jev podobný duze

10/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 191 Zobrazení duha, exoplaneta, pekelná planeta, WASP-76b

*Umělecký dojem z* duhového „efektu slávy“ v atmosféře WASP-76b.

Astronomové učinili doslova barevný objev. Na ultra horké obří exoplanetě, WASP-76b, se objevilo něco jako duha. Toto zjištění může odhalit vůbec první pozorování mimozemského optického jevu známého jako ‚sláva‘. Tento jev, podobný kruhové duze, byl detekován prostřednictvím atmosférických pozorování vedených vesmírným teleskopem CHEOPS (Characterising ExOplanet Satellite).

Slávy jsou na Zemi poměrně rozšířené jevy. Byly dokonce detekovány také na Venuši. Efekt vzniká, když se světlo odráží od mraků složených z přesně stejnoměrných kapiček. Kapičky na Zemi jsou tvořeny vodou, ale povaha těch na WASP-76b není známa. Mohlo by to být železo, které již bylo zjištěno v neuvěřitelně horké atmosféře planety.

Sláva je specifický typ optického jevu, který připomíná svatozář nebo řadu soustředných barevných prstenců. Na Zemi je sláva vidět, když se pozorovatel nachází mezi Sluncem a oblakem kapiček vody stejné velikosti. K tomuto jevu dochází, když je světlo rozptýleno zpět směrem k místu, odkud přišlo, což zahrnuje kombinaci ohýbání, odrážení a štěpení světla.

„Co je důležité mít na paměti, je neuvěřitelný rozsah toho, čeho jsme svědky,“ řekl Matthew Standing, astronom z Evropské vesmírné agentury. „WASP-76b je vzdálená několik set světelných let. Jde o intenzivně horkou plynnou obří planetu, kde pravděpodobně prší roztavené železo.“ Navzdory chaosu to vypadá, že jsme odhalili potenciální známky slávy.“

Objev na WASP-76b je první svého druhu mimo naši sluneční soustavu.

„Důvodem, proč žádná taková sláva nebyla nikdy pozorována mimo naši sluneční soustavu, je to, že tento jev vyžaduje velmi specifické podmínky,“ řekl Olivier Demangeon, astronom z Instituto de Astrofísica e Ciências do Espaço v Portugalsku. „Za prvé, atmosférické částice musí být téměř dokonale kulovité, zcela jednotné a dostatečně stabilní, aby je bylo možné pozorovat po dlouhou dobu. Tyto kapky musí být přímo osvětleny hostitelskou hvězdou planety a pozorovatel, v tomto případě CHEOPS, musí být ve správné poloze.“

Jedinečná atmosféra WASP-76b

WASP-76b obíhá svou hostitelskou hvězdu ve vzdálenosti mnohem bližší, než je mezera mezi Merkurem a Sluncem a vystavuje ji tak vysokým úrovním radiace. Tato blízká vzdálenost má významný dopad na jeho atmosféru. Jeho denní teplota přesahuje 2 400 stupňů Celsia, což je dost horké na roztavení kovů. Nicméně, noční teplota je podstatně nižší, když klesá na pouhých 1316 stupňů Celsia. Na chladnější noční straně kovové páry kondenzují do mraků. Tyto mraky, pravděpodobně složené z železných kapiček, připravily půdu pro potenciální vytvoření slávy.

Objev vzešel z podrobné analýzy dat shromážděných teleskopem CHEOPS, doplněné o pozorování z teleskopů TESS, Hubble a Spitzer. Během tříletého období provedli vědci z mnoha univerzit 23 pozorování, která se konkrétně zabývala sekundárními zatměními a fázové křivky planety. Tato pozorování odhalila neočekávaný rozdíl v jasnosti mezi východním a západním okrajem planety. Tento rozdíl v jasnosti astronomy zmátl a přivedl je k názoru, že za zvýšenou jasnost pozorovanou na východní straně planety by mohla být zodpovědná „sláva“.

Navrhovaná přítomnost slávy na WASP-76b je významná, protože naznačuje jedinečné atmosférické podmínky a nabízí pohled na složení mraků na ultra horkých obrech. Potvrzení přítomnosti slávy na WASP-76b by bylo pro exoplanetární vědu poprvé.

„Nikdy předtím jsme neviděli tyto barevné, soustředné prstence na extrasolárním tělese,“ řekl Thomas Wilson, astronom University of Warwick. „Takže tato první exoplanetární sláva, bude-li potvrzena budoucími studiemi, by z WASP-76b udělala skutečně jedinečné tělo a poskytla by nám krásný nástroj pro pochopení atmosféry vzdálených exoplanet a toho, jak by mohly být obyvatel

Článek byl upraven z tiskové zprávy ESA.

Světově první vypracovaný „index kybernetické kriminality“ řadí země podle úrovně hrozby

10/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 196 Zobrazení kybernetická bezpečnost, kybernetika, Oxford, světový index

Technologie TOP 10 Věda Vesmír

Po třech letech intenzivního výzkumu sestavil mezinárodní tým výzkumníků vůbec první „Světový index kybernetické kriminality“, který identifikuje klíčová celosvětová ohniska seřazením nejvýznamnějších zdrojů kybernetické kriminality na národní úrovni. Index, který byl zveřejněn v časopise PLOS ONE, ukazuje, že domovem největší hrozby kyberzločinců je relativně malý počet zemí. Na prvním místě žebříčku je Rusko, následované Ukrajinou, Čínou, USA, Nigérií a Rumunskem. Česká republika je na čtyřicátém místě.

Spoluautorka studie, Dr. Miranda Bruceová z Oxfordské univerzity a UNSW Canberra, uvedla, že studie umožní veřejnému a soukromému sektoru zaměřit své zdroje na klíčová centra počítačové kriminality a věnovat méně času a finančních prostředků na protiopatření proti počítačové kriminalitě v zemích, kde se problém nevyskytuje a nebo není tak významný.

„Nyní rozumíme hlouběji geografii kybernetické kriminality a tomu, jak se různé země specializují na různé typy kybernetické kriminality.“

Údaje, které jsou základem indexu, byly shromážděny prostřednictvím průzkumu mezi 92 předními odborníky na kyberkriminalitu z celého světa, kteří se podílejí na shromažďování zpravodajských informací a vyšetřování kybernetické kriminality. Průzkum požádal odborníky, aby zvážili pět hlavních kategorií kybernetické kriminality*, nominovali země, které považují za nejvýznamnější zdroje každého z těchto typů kybernetické kriminality a poté seřadili každou zemi podle dopadu, profesionality a technických dovedností mezi kyberzločinci.

Spoluautor docent Jonathan Lusthaus z katedry sociologie Oxfordské univerzity a Oxfordské školy globálních a oblastních studií uvedl, že počítačová kriminalita je do značné míry neviditelným fenoménem, protože pachatelé často maskují svou fyzickou polohu tím, že se skrývají za falešné profily a technické ochrany.

„Vzhledem k nezákonné a anonymní povaze jejich aktivit nelze kyberzločince snadno identifikovat, nebo je spolehlivě prozkoumat. Aktivně se skrývají. Pokud se pokusíte použít technická data k zmapování jejich polohy, také neuspějete, protože kyberzločinci odrážejí své útoky na internetovou infrastrukturu po celém světě. Nejlepší způsob, jak si musíme udělat obrázek o tom, kde se tito pachatelé skutečně nacházejí, je prozkoumat ty, jejichž úkolem je tyto lidi sledovat,“ řekl doktor Lusthaus.

„Doufáme, že studii rozšíříme, abychom mohli určit, zda národní charakteristiky, jako je dosažené vzdělání, penetrace internetu, HDP nebo míra korupce, souvisí s kyberkriminalitou. Mnoho lidí si myslí, že počítačová kriminalita je globální a proměnlivá, ale tato studie podporuje názor, že podobně jako formy organizovaného zločinu je zasazena do konkrétních kontextů,“ řekl profesor Varese.

Studie „Mapping the global geography of cybercrime with the World Cybercrime Index“ byla zveřejněna v časopise PLOS ONE v 19:00 BST / 14:00 ET Středa 10. dubna na adrese: https://journals.plos.org/plosone/ article?id=10.1371/journal.pone.0297312, pod licencí CC BY 4.0 DEED

*Pět hlavních kategorií kybernetické kriminality hodnocených ve studii bylo:

1. Technické produkty/služby (např. kódování malwaru, přístup k botnetu, přístup ke kompromitovaným systémům, výroba nástrojů).

2. Útoky a vydírání (např. útoky denial-of-service, ransomware).

3. Krádež dat/identity (např. hacking, phishing, kompromitace účtu, kreditní karty).

4. Podvody (např. podvody s poplatky předem, kompromitace obchodních e-mailů, podvody v online aukci).

5. Vyplácení peněz/praní špinavých peněz (např. podvody s kreditními kartami, peněžní muly, nelegální platformy virtuálních měn).

Začalo testování měsíční půdy pro stavbu na Měsíci, NASA chce využít místní zdroje pomocí 3D tisku

10/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 291 Zobrazení Artemis, Měsíc, měsíční půda, NASA, stavba na Měsíci, testy

Většina lidí zná ikonickou fotografii otisku boty astronauta Buzze Aldrina na povrchu Měsíce, ale co přesně je součástí půdy, která nese otisk onoho slavného „malého kroku pro člověka“, je stále předmětem bádání. Odpovědí na tuto otázku je základní znalost pro program Artemis NASA, jehož cílem je vybudovat stálou základnu na Měsíci.

Zatímco výzkumníci chápou obecné složení měsíční půdy, mineralog ze Severozápadní univerzity, Steven Jacobsen, dostal za úkol, aby dále odhalil záhadu pochybného prachu.

Protože náklady na převoz tradičních stavebních materiálů ze Země jsou neuvěřitelně vysoké, NASA se spojila se společností ICON Technology Inc., aby prozkoumala nové metody pro stavbu měsíční základny s využitím vlastních zdrojů Měsíce. Ale předtím, než ICON dokáže postavit struktury s měsíční půdou, tým musí nejprve pochopit přesné složení půdy, které se může drasticky měnit od jednoho vzorku k druhému.

„Stavba mimo svět přináší mnoho výzev,“ řekl Jacobsen, hlavní řešitel projektu. „Měsíční půda není taková jako na Zemi.“ Na Měsíci se půda tvoří z dopadů meteoroidů, které rozdrtily povrch. Měsíc je tedy v podstatě obalený silnou vrstvou mleté mouky. Druhy minerálů a skla nacházející se v měsíční půdě závisí na mnoha faktorech. Materiál se tak ve finále může značně lišit i na malé ploše.“

Nebezpečí prachu

Vzhledem k budoucím plánům cestovat pravidelně tam a zpět na Měsíc potřebuje NASA nejprve spolehlivou přistávací plochu. Jinak pokaždé, když se lunární přistávací modul dostane do kontaktu s měsíčním povrchem, vykopne destruktivní prach, který by mohl poleptat zařízení a poškodit okolní stanoviště.

„Každá částice prachu na Měsíci je zubatá a hranatá,“ řekl Koube. „Když přemýšlíte o zrnkách písku na Zemi, pak si můžete všimnout rozdílu, že jsou zaoblená, protože vítr, který si s nimi pohrává, odstraňuje všechny tyto drsné hrany. Bez působení větru zůstávají částice hrbolaté a ostré.“

Systém Olympus společnosti ICON je zamýšlen jako víceúčelový konstrukční systém primárně využívající místní lunární a marťanské zdroje jako stavební materiály k podpoře úsilí NASA o vytvoření trvalé přítomnosti na Měsíci. ICON již využívá svou pokročilou technologii 3D tisku k výstavbě domů na Zemi.

„Není možné posílat tradiční pozemské stavební zařízení a materiály na Měsíc,“ řekl Jacobsen. „Náklad by byl příliš těžký.“ Tento plán je tedy mnohem praktičtější. Tak jako byly první cihly na Zemi vyrobeny z pozemské půdy, budou první cihly na Měsíci vyrobeny z půdy měsíční.“

Simulované vzorky půdy

Gardner a Abbott v současnosti používají různé mikroskopické techniky k analýze osmi měsíčních simulantů, umělé měsíční půdy, která je navržena tak, aby napodobovala skutečnou a syntetickou plagioklasu, která je hlavní složkou měsíční horniny. Poté tým porovná lunární simulátory se skutečnými vzorky shromážděnými z misí Apollo.

Vědci si zatím všimli obrovských rozdílů mezi lunárními simulanty. V některých minerálech tým detekoval vodík, složku vody, která se v minerálech na Měsíci nevyskytuje. Také hledají minerální nečistoty v simulantech, které se na měsíčním povrchu neočekávají. Tým se pak může zaměřit na materiály a chemické variace, se kterými se stavební procesy pravděpodobněji setkají.

Po určení variability v realistických vzorcích budou vědci zkoumat, jak může složení nečistot ovlivnit proces tavení používaný v robotické konstrukci. Jakmile se ICON dostane na Měsíc, víceúčelové měsíční konstrukční systémy založené na ISRU naberou měsíční půdu a roztaví ji pro tisk. Po vytištění roztavená špína ztvrdne a ochladí se na keramický materiál.

„Na Zemi můžete sbírat hlínu a vypalovat ji v peci, abyste mohli vyrábět keramiku,“ řekl Jacobsen. „Vlastnosti měsíční půdy jsou ale takové, že je třeba ji nejprve roztavit. Různé minerály v měsíční nečistotě tají různou rychlostí, takže proces 3D tisku je velmi citlivý na změny v mineralogii.“

A samozřejmě žádný vzorek není stejný. Jedna odměrka měsíční nečistoty může mít jiný bod tání než další odměrka. Technologie 3D tisku musí být dostatečně svižná, aby věděla, jak zacházet s těmito jemnými rozdíly. Zde přichází na řadu Jacobsenova knihovna vzorků. Tím, že 3D tiskárna může být připravena na všechny potenciální kompozice, může provádět diagnostiku každé naběračky a poté upravit její parametry laseru pro ohřev a chlazení.

„Bez pochopení vlastností půdy je obtížné porozumět variabilitě finálních tištěných materiálů,“ řekl Jacobsen. „Pomocí knihovny, kterou vytvoříme ze simulantů, křížově zkontrolovaných s měsíční půdou, bude tiskárna vědět, jak zpracovat každý kus, aby vyrobila tu nejlepší keramiku. Tato podrobná knihovna informací bude hrát roli v tom, že se domnělá základna stane realitou.“

Článek byl upraven podle tiskové zprávy.

Stoupající hladiny moří měly zpomalit mokřady v produkci metanu, vědecké závěry dopadly jinak

10/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 226 Zobrazení ekologie, metan, mokřady

Fyzika-matematika Vesmír Video

***JEDNA Z MOKŘADNÍCH LOKALIT V OBLASTI SAN FRANCISCO BAY AREA, KTEROU ZKOUMALA TRINGE A JEJÍ KOLEGOVÉ.***

Vědci se domnívali, že malou pozitivní stránkou je to, že přílivové mokřady v ústích řek mohou produkovat méně metanu, silného skleníkového plynu, protože díky rostoucímu přílivu mořské vody jsou tato stanoviště méně příznivá pro mikroby produkující metan.

Výzkum biologů z Národní laboratoře Lawrence Berkeleyho a Kalifornské univerzity v Berkeley však ukazuje, že tyto předpoklady nejsou vždy pravdivé. Po prozkoumání mikrobiálních, chemických a geologických vlastností jedenácti oblastí tým zjistil, že mokřadní oblast vystavená nepatrnému množství mořské vody vypouští překvapivě vysoké množství metanu, dokonce mnohem více než kterákoli ze sladkovodních lokalit.

Se stoupající hladinou moří v důsledku globálního oteplování se mění celé ekosystémy.

Vědecké výsledky zveřejněné v mSystems naznačují, že faktory, které řídí, kolik skleníkových plynů je uloženo nebo vypouštěného v přírodní krajině, jsou složitější a obtížněji předvídatelné, než jsme si mysleli.

Susannah Tringeová, ředitelka Environmental Genomics & Berkeley Lab a její kolegové odebrali vzorky půdy z jedenácti míst a použili vysoce výkonné sekvenování k analýze DNA z organismů nalezených ve vzorcích, včetně bakterií, virů a hub. Zkoumali, jaké geny jsou přítomné v sekvencích a mapovali je na známé funkce. Například identifikovali geny, o kterých je známo, že se podílejí na metabolizaci dusíku, nebo geny z bakterií, které používají sulfát během dýchání. Poté pracovali na modelování toho, jak by genetická informace, kterou našli, v kombinaci s chemickými faktory v půdě a vodě, mohla vést k emisím metanu, které pozorovali.

Na většině míst, které se pohybovaly od sladké až po úplnou slanost mořské vody, bylo množství vypouštěného metanu nepřímo úměrné množství slané vody, která přitékala a mísila se s říční vodou. Ale na jednom místě, které bylo v roce 2010 obnoveno ze sezónní travnaté pastviny pro pastvu dobytka zpět do původního mokřadního prostředí, tým zaznamenal vysoké emise metanu navzdory mírnému množství slané vody.

Mořská voda obsahuje více síranů (iont se sírou a kyslíkem) než sladká voda, což vede k předpokladu, že zvýšený přítok mořské vody v těchto prostředích by vedl k menší produkci metanu, protože methanogeny, které využívají CO2 k výrobě buněčné energie, jsou překonané bakteriemi, které místo toho použijte síran.

„Nakonec jsme zjistili, že existují významné vlivy jiných bakteriálních skupin, jako jsou ty, které rozkládají uhlík a dokonce organismy, které jsou lépe známé jako cyklery dusíku, ale nedokázali jsme vysvětlit emise metanu něčím tak jednoduchým, jako je například, kolik síranů je k dispozici nebo kolik methanogenů je na místě, “ řekla Tringeová.

Dalším konceptem v ekologii je, že obnova stanovišť do jejich původního stavu může zvýšit ukládání uhlíku, zlepšit kvalitu vody a zvýšit populace volně žijících živočichů. V posledních desetiletích byly mokřady stále více uznávány jako kritické ekosystémy pro tyto environmentální služby, což vedlo k rozsáhlému úsilí o obnovu ekosystémů odstraněním bariér, znečištění a nepůvodních organismů.

Modelová práce spoluautora Dennise D. Baldocchiho, výkonného děkana a profesora biometeorologie na UC Berkeley, naznačuje, že ačkoli obnovený mokřad v současné době přidává do atmosféry skleníkové plyny, ekosystém se stabilizuje a začne sloužit jako čistý pohlcovač uhlíku za 100 až 150 let. To nemusí být časová osa v kterou zúčastněné strany doufaly, když obnovily oblast s cílem oddělení uhlíku.

Testy v laboratoři

Tringeová poznamenala, že jiné laboratoře pozorovaly zvýšenou produkci metanu z mokřadních půd se zvýšenou slaností. Vědci z Dukeovy univerzity odebrali vzorky půdního jádra z pobřežních sladkovodních mokřadů a vystavili je umělé mořské vodě a umělé mořské vodě postrádající sírany. Produkce metanu se zvýšila v obou případech.

„Očekávalo se, že sulfát bude tou nejdůležitější věcí.“ A v těchto studiích nejen, že slaná voda stimulovala produkci metanu, což je opět v rozporu s dogmatem, že síran je důležitý, stalo se to, ať už jste tam sulfát měli nebo ne; ve skutečnosti síran neměl velký vliv na emise metanu,“ řekl Tringe. „Takže si myslím, že tyto experimentální manipulace znovu potvrzují příběh, že vniknutí mořské vody má mnohem jemnější účinky než jen přidání síranu, a také odlišnější faktory za obnovou ekosystému.“

Článek byl upraven podle tiskové zprávy AAAS, vědeckou studii naleznete v mSystems DOI10.1128/msystems.00936-23: Několik mikrobiálních cechů zprostředkovává koloběh půdního metanu podél gradientu slanosti mokřadů

Nevídané chování z blízkého magnetaru zachycené teleskopem CSIRO

09/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 284 Zobrazení Austrálie, magnetar, pozorování, tisková zprávě, vesmír, video, XTE J1810-197

Magnetary jsou neutronové hvězdy, které vydávají rádiové impulzy. A jak napovídá samotný název, jde o nejsilnější magnety, které najdeme ve vesmíru. Je o nich známo, že vyzařují polarizované světlo, ale světlo, které vyzařoval tento magnetar, měl zvláštní tvar.

Jeho impulzy byly kruhově polarizované. To znamená, že při pohledu se zdá, že se světlo pohybuje vesmírem ve spirále. Pozorovaný magnetar je vzdálený zhruba 8 000 světelných let a jde o nejbližší známý Zemi.

"Signály vysílané z tohoto magnetaru naznačují, že interakce na povrchu hvězdy jsou složitější, než jaká máme předchozí teoretická vysvětlení."

Výzkumníci, kteří pracují s radioteleskopem Murriyang, CSIRO’s Parkes, detekovali neobvyklé rádiové pulsy z dříve spící hvězdy se silným magnetickým polem. Nové výsledky zveřejněné v Eureka Alert s volným přístupem, popisují rádiové signály z magnetaru XTE J1810-197, které se chovají složitým způsobem.

Dr. Marcus Lower, postdoktorand australské národní vědecké agentury CSIRO, který vedl nejnovější výzkum, řekl, že „výsledky jsou neočekávané a zcela bezprecedentní. Na rozdíl od rádiových signálů, které jsme viděli z jiných magnetarů, tento vyzařuje obrovské množství rychle se měnící kruhové polarizace. Nikdy předtím jsme nic takového neviděli.“

Dr. Manisha Calebová z univerzity v Sydney a spoluautorka studie uvedla, že studium magnetarů nabízí pohled na fyziku intenzivních magnetických polí a prostředí, která vytvářejí.

Umělecký dojem magnetaru s magnetickým polem a silnými tryskami. Zdroj: CSIRO/Omezené použití pouze z touto tiskovou zprávou

Detekce rádiových pulsů z magnetarů je již extrémně vzácná, XTE J1810-197 je jedním z mála známých, který je ještě produkuje. I když vědci netuší, proč se tento magnetar chová odlišně, tým přišel s vlastním nápadem.

„Vědecké výsledky naznačují, že nad magnetickým pólem magnetaru je přehřáté plazma, které funguje jako polarizační filtr,“ řekl Dr. Lower. „Jak přesně to tato plazma dělá, je ještě třeba prozkoumat.“

Magnetar XTE J1810-197, byl poprvé objeven po silném výbuchu na následném vysílání rádiových signálů v roce 2003. Poté se na více než deset let odmlčel. Signály byly opět detekovány 76m teleskopem Manchesterské univerzity Lovell na observatoři Jodrella Banka v roce 2018 a rychle na ně navázal australský teleskop Murriyang, který byl od té doby zásadní pro pozorování rádiových emisí tohoto magnetaru.

Murriyang, Parkesův radioteleskop CSIRO pod Mléčnou dráhou.

Teleskop o průměru 64m ve Wiradjuriji (Austrálie), je vybaven špičkovým přijímačem s ultraširokou šířkou pásma. Přijímač byl navržen inženýry CSIRO, kteří jsou světovými lídry ve vývoji technologií pro radioastronomické aplikace. Přijímač umožňuje přesnější měření nebeských objektů, zejména magnetarů, protože je vysoce citlivý na změny jasu a polarizace v širokém rozsahu rádiových frekvencí.

Studovat magnetary je pro vědu velmi důležité. Poskytují vědcům pohled na řadu extrémních a neobvyklých jevů, jako je dynamika plazmatu, záblesky rentgenového a gama záření a potenciálně rychlé rádiové záblesky.

Zdroj: Lower, ME, et al., Lineární na kruhovou konverzi v polarizované rádiové emisi magnetaru, Nature Astronomy, sv. 8 (2024)

Vědci třepáním buněk odhalili přehlíženou roli proteinu vzniklého při traumatickém poranění mozku

08/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 220 Zobrazení bojové sporty, mozkové trama, pád, poranění mozku, protein, smrt buněk

Aby vědci odhalili, co se stane s mozkem po pádu, vypěstovali malé mozkové shluky lidských nervových buněk o velikosti špendlíkové hlavičky, které se chovaly jako skutečný mozek a poté shluky zasáhli ultrazvukovými pulzy, napodobujícími těžká traumatická poranění mozku.

Výsledky ukázaly, že neurony uložené hluboko v mozkové kůře jsou vůči traumatu obzvláště zranitelné, ale lidská genetika může ovlivnit, jak bude porucha postupovat dále. Mozkové shluky odvozené od pacientů s genetickým rizikem neurodegenerativních onemocnění s chybným proteinem TDP-43 reagovaly na poškození silněji ve srovnání se zdravými proteiny. Vědecká zjištění nyní můžou pomoci vysvětlit, proč jsou někteří lidé vystaveni vyššímu riziku vzniku těchto poškození po prodělaném traumatu.

Předchozí výzkum naznačoval, že za poškozením nervů může být protein zvaný tau, ale nový výzkum říká, že existuje ještě jeden nebezpečný hráč. Vědci zjistili, že neurony hlubokých vrstev byly zvláště citlivé na poškození a že protein, který obsahují, TDP-43, podporuje buněčnou smrt.

„Ve skutečnosti neexistuje nic, co by mohlo zabránit poranění nebo traumatu mozku při mechanickém poškození například pří úrazu, které následně způsobí poškození nervových buněk,“ říká odpovídající autor Justin Ichida z Jihokalifornské univerzity. „V akutnějších stádiích mohou mít pacienti potíže se soustředěním a extrémní citlivost na světlo a hluk. Z dlouhodobého hlediska existuje silná korelace mezi traumatickým poraněním mozku a neurodegenerativními nemocemi, které mohou nakonec být fatální.“

Lékaři se často setkávají s omezeným úspěchem v léčbě pacientů s traumatickým poraněním mozku, což je stav často spojený například s kontaktními sporty. Nová studie, publikovaná v časopise Eureka Alert Cell Stem Cell, může nabídnout nová vodítka k lepším řešením. Nalezený protein, TDP-43, podle vědců zřejmě způsobuje poškození nervů hned po zranění. Kromě toho blokování určitého proteinu buněčného povrchu může vadný protein TDP-43 opravit a omezit smrt nervů nejen u myší, ale také v testovaných lidských buňkách.

Jeho tým zjistil, že TDP-43, který upravuje genetický skript, který nese instrukce DNA pro tvorbu proteinů, bloudí v poraněných organoidech a způsobuje smrt nervů. Ve zdravých buňkách TDP-43 obvykle sídlí v jádře, kde jsou umístěny genetické materiály. Ale po zranění protein uniká do okolního cytosolu a nemůže vykonávat svou práci.

„Potom jsme testovali každý gen v lidském genomu, abychom zjistili, zda bychom mohli zachránit toto zranění potlačením jakéhokoli jednotlivého genu,“ říká Ichida. Screening se vrátil s KCNJ2, genem, který kóduje protein mechanosenzorického kanálu na buněčných površích. „Pokud bychom gen potlačili, zvrátilo by to všechny problémy spojené s poraněním a udrželo nervové buňky naživu.“

Blokování aktivity genu KCNJ2 a jeho proteinu zvýšilo míru přežití neuronů v organoidech (shlucích). Tým viděl podobné účinky u myších modelů po traumatickém poranění mozku, když se zaměřili na KCNJ2, čímž se snížilo nesprávně umístěné TDP-43. Léčba poraněných organoidů od pacientů s rizikem neurodegenerativního onemocnění pomocí blokátorů proteinu KCNJ2 před poraněním nejen snížila smrt nervů, ale také snížila nahromadění TDP-43 v buňkách. Výsledky naznačují, že tlumení aktivity KCNJ2 může chránit mozek před následným traumatem.

S dalším výzkumem může Justin Ichida, PhD, předvídat nové příležitosti pro zlepšení prevence, diagnostiky a léčby. Zjištění mohou pomoci informovat lidi o jejich genetických rizicích a vést bezpečnostní opatření. TDP-43 může také sloužit jako biologický marker pro detekci traumatického poranění mozku.

„Naše studie naznačuje, že jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zabránit ničivým účinkům traumatického poranění mozku, může být fixace TDP-43 a zabránění jeho nesprávné lokalizaci brzy po zranění,“ říká Ichida.

Původní článek s volným přístupem v EurekaAlert, vědeckou studii pod názvem Inhibice KCNJ2 zmírňuje mechanické poškození v organoidním modelu traumatického poškození mozku pod kódem: DOI10.1016/j.stem.2024.03.004

Vědci institutu kosmologie z Portsmouthu detekovali pozoruhodný signál gravitačních vln

08/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 186 Zobrazení Astrofyzika, exploze, gravitační vlny, kosmologie, LIGO, neutronové hvězdy, signál, vesmír

Minulý rok v květnu pozoroval detektor LIGO Livingston v Louisianě v USA signál gravitační vlny ze srážky s největší pravděpodobností neutronové hvězdy s kompaktním objektem, který byl 2,5 až 4,5 x větší hmotnosti, než má naše Slunce.

Co dělá tento objevený signál s názvem GW230529 zajímavým, je jeho hmotnost, jelikož spadá do možné hmotnostní mezery mezi nejtěžšími známými neutronovými hvězdami a nejlehčími černými dírami. Samotný signál gravitační vlny nemůže odhalit povahu tohoto objektu, ale budoucí detekce podobných vesmírných událostí, zejména těch, které jsou doprovázeny výbuchy elektromagnetického záření, by to mohla pomoci vyřešit.

„Tato detekce, prvních vzrušujících výsledků ze čtvrtého pozorování LIGO-Virgo-KAGRA, odhalilo, že mezi neutronovými hvězdami a černými dírami o nízké hmotnosti může docházet k vyššímu počtu podobných kolizí, než jsme si dříve mysleli,“ říká Dr. Jess McIverová, odborná asistentka Britiské univerzity Columbia a zástupkyně v pozici mluvčí LIGO.

Neutronové hvězdy a černé díry jsou husté pozůstatky masivních hvězdných explozí.

Vědci z Institutu kosmologie a gravitace (ICG) univerzity v Portsmouthu pomohli odhalit pozoruhodný signál gravitačních vln, který by mohl být klíčem k vyřešení vesmírné záhady. Objev pochází z nejnovější sady výsledků, které 5. dubna oznámili spolupracovníci LIGO – Virgo – KAGRA, která zahrnuje více než 1600 vědců z celého světa, včetně členů ICG, kteří se snaží detekovat gravitační vlny a využívat je pro základní zkoumání vědy.

Vzhledem k tomu, že tato událost byla pozorována pouze jedním detektorem gravitačních vln, posouzení, zda je skutečná nebo ne, je obtížnější.

Doktor Gareth Cabourn Davies, výzkumný softwarový inženýr v ICG, vyvinul nástroje používané k vyhledávání událostí v jediném detektoru. Řekl: „Potvrzení událostí tím, že je vidíme na více detektorech, je jedním z našich nejúčinnějších nástrojů pro oddělení signálů od šumu. Použitím vhodných modelů šumu na pozadí můžeme posoudit událost, i když nemáme jiný detektor, který by zálohoval to, co jsme viděli.“

Před detekcí gravitačních vln v roce 2015, byly hmoty černých děr s hvězdnou hmotností primárně nalezeny pomocí rentgenových pozorování, zatímco hmotnosti neutronových hvězd byly nalezeny pomocí rádiových pozorování. Výsledná měření spadala do dvou odlišných rozsahů s mezerou mezi nimi od 2 do 5 násobku hmotnosti našeho Slunce. V průběhu let zasáhlo malé množství měření do hmotnostní mezery, která zůstává mezi astrofyziky velmi diskutovaná.

Analýza signálu GW230529 ukazuje, že pochází ze sloučení dvou kompaktních objektů, jednoho s hmotností mezi 1,2 až 2,0krát větší než naše Slunce a druhého o něco více než dvakrát hmotnější.

Sloučení černé díry s nižší hmotnostní mezerou (tmavě šedý povrch) s neutronovou hvězdou s barvami od tmavě modré (60 gramů na centimetr krychlový) po bílou (600 kilogramů na centimetr krychlový) a zdůrazňují silné deformace materiál neutronové hvězdy s nízkou hustotou.

Zatímco signál gravitačních vln neposkytuje dostatek informací k tomu, aby bylo možné s jistotou určit, zda jsou tyto kompaktní objekty neutronové hvězdy nebo černé díry, zdá se pravděpodobné, že lehčí objekt je neutronová hvězda a těžší objekt černá díra. Vědci z LIGO-Virgo-KAGRA Collaboration jsou přesvědčeni, že těžší objekt je v masové mezeře.

Pozorování pomocí gravitačních vln nyní poskytlo téměř 200 měření hmotností kompaktních objektů. Z nich pouze jedna další sloučení mohla zahrnovat kompaktní objekt s hmotnostní mezerou. Signál GW190814 pocházel ze sloučení černé díry s kompaktním objektem přesahujícím hmotnost nejtěžších známých neutronových hvězd a možná i uvnitř hmotnostní mezery.

„Pozorování tohoto systému má důležité důsledky jak pro teorie binární evoluce, tak pro elektromagnetické protějšky fúzí kompaktních objektů.“ Čtvrtý pozorovací běh je plánován na 20 měsíců včetně několikaměsíční přestávky na provedení údržby detektorů a provedení řady nezbytných vylepšení. Do 16. ledna 2024, kdy začala současná přestávka, bylo identifikováno celkem 81 významných signálních kandidátů. GW230529 je první z nich, která byla zveřejněna po podrobném prozkoumání.

Čtvrtý pozorovací běh bude pokračovat 10. dubna 2024, přičemž detektory LIGO Hanford, LIGO Livingston a Virgo budou pracovat společně. Běh bude pokračovat do února 2025 bez dalších plánovaných přestávek v pozorování. Do konce čtvrtého pozorovacího běhu v únoru 2025 by měl celkový počet pozorovaných signálů gravitačních vln překročit 200.

Zdroj: Tisková zpráva Eureka Alert s volným přístupem.

Neurovědci z Rakouska potvrdili existenci RNA v nervových buňkách, které nestárnou

05/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 523 Zobrazení DNA, Nemecko, nestárnoucí buňky, Rakousko, RNA, USA

Všichni stárneme. Naše buňky jsou řízeny pomocí DNA, které buňkám říká, kdy a jak mají fungovat, včetně toho, jak bude daný jedinec vypadat i jak rychle bude stárnou či odolávat nemocem. Vědci z Rakouska však zajistili, a mají pro to i důkazy, že lidském těle kolují buňky RNA, které nestárnou.

Většina buněk v lidském těle se pravidelně obnovuje, čímž si tělo zachovává svou vitalitu. Existují však výjimky jako je srdce, slinivka břišní a mozek, které se skládají z buněk, které se po celou dobu života neobnovují, a přesto musí zůstat v plném provozuschopném stavu. Molekuly RNA jsou obecně molekuly s krátkou životností, které jsou neustále rekonstruovány, aby se přizpůsobily podmínkám prostředí. To znamená, že reagují na určité podněty v našich tělech, jako je nemoc, infekce, výkon.

Výzkumná skupina doufá, že se svými zjištěními, která byla zveřejněna v časopise Science, rozluští složitý proces stárnutí mozku a lépe porozumí souvisejícím degenerativním onemocněním. Podle této nové recenzované publikace, která byla zveřejněna v odborném titulu EurekAlert, zjistili, že určité molekuly RNA v nervových buňkách v mozku vydrží celý život, aniž by se obnovovaly.

„Stárnoucí neurony jsou důležitým rizikovým faktorem pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova choroba,“ říká prof. Dr. Tomohisa Toda, profesor neuronové epigenomiky na FAU a v Centrum Maxe Plancka pro fyziku a medicínu v Erlangenu. „Základní pochopení procesu stárnutí a toho, které klíčové složky se podílejí na zachování funkce buněk, je zásadní pro účinné koncepce léčby:“

Ve společné studii provedené společně s neurovědci z Drážďan, La Jolla (USA) a Klosterneuburgu (Rakousko) nyní pracovní skupina vedená Todou identifikovala klíčovou složku stárnutí mozku: vědcům se podařilo poprvé prokázat, že typy ribonukleové kyseliny (RNA), které chrání genetický materiál, existují stejně dlouho jako samotné neurony. „Je to překvapivé, protože na rozdíl od DNA, která se zpravidla nikdy nemění, má většina molekul RNA extrémně krátkou životnost a neustále se vyměňují,“ vysvětluje Toda.

Aby bylo možné určit délku života molekul RNA, Todova skupina spolupracovala s týmem prof. Dr. Martina Hetzera, buněčného biologa z Institutu vědy a techniky v Rakousku (ISTA). „Podařilo se nám označit RNA fluorescenčními molekulami a sledovat jejich životnost v mozkových buňkách myší,“ vysvětluje Tomohisa Toda, který má jedinečné odborné znalosti v epigenetice a neurobiologii a který za svůj výzkum v roce 2023 získal grant ERC Consolidator, kdy byl schopen identifikovat označené RNA s dlouhou životností u dvouletých zvířat, a to nejen v jejich neuronech, ale také v somatických dospělých nervových kmenových buňkách v mozku.

Kromě toho vědci zjistili, že dlouhověké RNA, které zkráceně nazývali LL-RNA, mají tendenci se nacházet v buněčných jádrech a jsou úzce spojeny s chromatinem, komplexem DNA a proteinů, které tvoří chromozomy. „Budoucí výzkumné projekty by měly poskytnout hlubší vhled do biofyzikálních mechanismů za dlouhodobou konzervací LL-RNA. Chceme zjistit více o jejich biologické funkci při regulaci chromatinu a jaký vliv má stárnutí na všechny tyto mechanismy.

Článek byl publikován v časopise EurekAlert, Věda / DOI 10.1126/science.adf3481

Vědci představují sci-fi světy zahrnující změny atmosférického vodního cyklu

05/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 5 min read 317 Zobrazení atmosféra, Colorádská státní univerzita, suchá atmosféra, Země

Budoucnost TOP 10

Umělec vytvořil obrázek ilustrující možnou budoucnost politiky a výzkumu v důsledku lidských modifikací koloběhu atmosférické vody. (Colorádská státní univerzita). Celkový stav Země je v současnosti neuspokojivý a možná až děsivý. Působení lidstva na přirozený vývoj zemské atmosféry donutil vědce zamyslet se nad tím, jak by se taková představa mohla vyvíjet.

Vědci, hrající si na spisovatele schi-fi románů? Ano, i tak to může působit. Lidská činnost mění způsob, jakým voda proudí mezi Zemí a atmosférou a právě to bylo cílem zadaného úkolu, který měli splnit oslovení vědci. Lidstvo stojí před složitým způsobem a s pravděpodobnými dlouhodobými následky, které je těžké si představit, podle nové studie publikované v Eureka Alert, se o takovou představu budoucnosti čistě z „vědeckého hlediska“ pokusilo hned několik vědců.

Podle nové studie Coloredské státní univerzity, publikované v odborném titulu EurekaAlert, Globální udržitelnost, změny ve využívání půdy mění systém, kde se tvoří mraky a ve způsobu, jak jsou distribuovány srážky.

Mezitím činnosti související s úpravou počasí, jako je zasévání mraků, mění způsob, jakým národy plánují využívání vody tváří v tvář klimatickým změnám. Tyto a další změny atmosférického vodního cyklu planety byly kdysi těžko představitelné, ale stále častěji jsou součástí moderního hospodaření s vodou na planetě.

Asistent profesora Patrick Keys ze Státní univerzity v Coloradu, je odborníkem na klimatické a společenské změny. Studoval tyto typy problémů již léta a uvědomil si, že existuje potenciální mezera, pokud jde o pochopení, nejen u veřejnosti, ale mezi komunitou zabývající se výzkumem vody a trvalých důsledků těchto změn.

Aby lépe porozuměl tomu, jak by tyto druhy činností mohly utvářet svět, přizval vědce zabývající se vodou z celého světa, aby napsali scénáře založené na příběhu o možných budoucích situacích, kterým lidstvo čelí, ale které možná ještě nedokáže zcela pochopit. Výsledky byly nedávno zveřejněny v Global Sustainability jako součást kreativní cesty k pochopení výzkumu atmosférické vody s ohledem na potenciální ekonomické a politické problémy, které mohou být těsně za horizontem.

Dílo obsahuje pozoruhodné obrazy vytvořené umělci, které se spojují s tradičními sci-fi příběhy, stejně jako s alternativními příběhovými formami, jako jsou záznamy v deníku v první osobě. Keys řekl, že balíček nabízí širokou cestu založenou na vědě, k vybudování sdíleného porozumění budoucím aktivitám a problémům v oblasti vodního hospodářství.

„Příběhy jsou všude a jsou nedílnou součástí lidského života,“ řekl. „Říkají vám něco jiného než graf ve výzkumném článku.“

Umělec vytvořil obrázek ilustrující možnou budoucnost politiky a výzkumu v důsledku lidských modifikací koloběhu atmosférické vody. (Colorádská státní univerzita)

Výzkum pro tuto práci přišel, podle Keyse, ve třech různých fázích. Nejprve použil výpočetní analýzu textu, aby našel opakující se témata v abstraktech časopisů o současném stavu výzkumu koloběhu vody v atmosféře. Poté data seřadil, identifikoval shluky opakujících se pojmů proti mřížce principů společných ekonomických statků k diskusi.

Cílem podle něj bylo lépe popsat způsoby, jakými mohou lidé a instituce v budoucnu interagovat s koloběhem atmosférické vody. Konkrétně: jak by subjekty v budoucnu, jako jsou země nebo soukromí aktéři, mohly případně jednat, aby chránily své vlastní zdroje, nebo jak mohou využít výhod k získání přístupu k vodě jako klíčovému přírodnímu zdroji v budoucnu

Právě tyto vztahy a interakce chtěl Keys prozkoumat ve třetí části tohoto výzkumu, kde do hry vstupuje sci-fi.

Sci-fi a realita atmosférických vodních zdrojů po roce 2050

S lepším pochopením potenciálních budoucích vztahů vodního hospodářství v tomto prostoru, Keys požádal odborníky, aby si představili svět, který je několik desetiletí v budoucnosti, kde činnosti, jako je vytváření mraků, byly běžné a dlouhé.

Výsledkem bylo cvičení ve vyprávění sci-fi příběhů se specifickým cílem zkoumat realitu a představovat si i ty nejpodivnější možné výsledky.

„Myslím, že máme pocit, že některé představy o budoucnosti jsou pravděpodobnější než jiné, ale musíme si uvědomit, že abychom dostatečně pokryli možné trajektorie, ke kterým by se náš svět mohl ubírat, modely samy o sobě to nemusí přerušit,“ řekl. „Zejména když mluvíme o věcech, které je těžké kvantifikovat, jako je kultura nebo vnímání, které mohou hrát velkou roli ve skutečných výsledcích.“

K vytvoření příběhů uspořádal Keys řadu workshopů s mezioborovými odborníky na vodu ze všech oborů a prostředí a provedl je přístupem „myšlení budoucnosti“. Experti se během cvičení nenechali oklamat disciplínou a tématem, s nadějí, že podnítí ještě větší kreativitu. Nakonec bylo vyvinuto 10 scénářů založených na příběhu, které jsou součástí článku. Keys také spolupracoval s umělcem Fabiem Cominem v průběhu roku na vytvoření doprovodných snímků.

Keys sídlí na katedře atmosférických věd na Vysoké škole technick Waltera Scotta, Jr. V novinách měl několik partnerů, včetně postdoktorandského kolegu Rekha Warriera z oddělení lidských dimenzí přírodních zdrojů na CSU. Další výzkumníci pocházeli z Kalifornské univerzity v Davisu, Kalifornské univerzity v Los Angeles, Stockholmského centra odolnosti a Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu.

Keys řekl, že nyní používá podobné přístupy pro další projekt s Colorado Water Center. Dodal, že jedním z jeho cílů u obou projektů bylo podnítit rozhovory o koloběhu vody v době, která se stává klíčovou pro akci na celém světě.

„Tyto scénáře mají schopnost vyvolávat zajímavé otázky o politice, regulaci a vymáhání – jak to všechno může vypadat,“ řekl. „Tento přístup nám také může pomoci rozpoznat některé aspekty, kterým možná nevěnujeme pozornost, a lépe tomu všemu rozumět.“

DOI 10.1017/ne 2024.9 Suchá obloha: budoucí scénáře pro lidskou modifikaci koloběhu vody v atmosféře

Helmhotzův institut pro obnovitelné energie vytvořil nový systém, který přeměňuje slanou vodu na pitnou

05/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 5 min read 233 Zobrazení pitná voda, slaná voda, solární systém

Pitná voda je vzácným zdrojem pro mnoho zemí a regionů po celém světě. Podle článku publikovaného v Nature Water, nyní může nový systém odsolování podzemní vody pomoci mnoha lidem v přístupu k čisté a čerstvé pitné vodě za mnohem nižší cenu. Vědci vyvinuli technologii na solární pohon, která přeměňuje slanou vodu na čistou pitnou vodu bez nebezpečných nemocí přenášených vodou.

Pokud jsou jejich tvrzení pravdivá, pak to může představovat obrovský krok k poskytování spolehlivé a bezpečné vody rozvojovým zemím a dalším.

Přístup k čisté vodě je něco, co ve vyspělém světě považujeme za samozřejmost. Většina z nás sotva přemýšlí o tom, zda voda tekoucí z našich kohoutků, voda, která se objeví téměř okamžitě, je bezpečná nebo ne. To však neplatí pro všechny. Ve skutečnosti asi 40% světové populace nemá přístup k dostatečnému množství čisté vody. Ještě horší je, že UN-Water odhaduje, že přibližně 4 miliardy lidí trpí vážným nedostatkem vody alespoň jeden měsíc v roce. A s rostoucí klimatickou krizí se tento problém bude jen zhoršovat.

Potřeba nových metod pro poskytování čisté a spolehlivé vody ohroženým zemím a regionům jako taková stále roste. Ale nejnovější výzkum z King’s College London může nabídnout určitou míru naděje v tomto úsilí.

Tým ve spolupráci s MIT a Helmhotzův institut pro systémy obnovitelné energie vytvořil nový systém, který pomocí solární energie produkuje konzistentní množství vody. Podle jejich nové studie je tento proces o více než 20%levnější než tradiční metody a lze jej použít na venkově po celém světě. To je docela silné tvrzení a zní to jako akt moderní alchymie.

„Tato technologie může rozšířit zdroje vody dostupné komunitám nad rámec tradičních,“ řekl Dr. Wei He, senior lektor inženýrství na King’s College v Londýně v prohlášení , „a poskytnutím vody z nekontaminovaných solných zdrojů může pomoci v boji proti nedostatku vody nebo neočekávaným mimořádným událostem. když jsou přerušeny konvenční dodávky vody, například jako nedávné propuknutí cholery v Zambii.“

Jak to tedy funguje? Nový systém využívá specializované membrány k usměrňování iontů soli do proudu solanky. Tu lze následně oddělit od vody a zanechat ji čerstvou a pitnou.

A co víc, tým vyvinul způsob, jak flexibilně upravit napětí a rychlost, kterou slaná voda protéká systémem. To jim umožnilo přizpůsobit se jakémukoli slunečnímu záření, které je k dispozici, aniž by bylo ohroženo celkové množství pitné vody, které produkovalo.

Tým zpočátku shromažďoval informace ve vesnici Chelleru poblíž Hajdarábádu v Indii. Tyto informace pak použili k obnovení stejných podmínek ve vesnici v Novém Mexiku, kde úspěšně přeměnili až 10 kubických metrů sladké vody, dost na to, aby zajistili vodu 3 000 lidí denně. Proces pokračoval bez ohledu na to, zda bylo Slunce zakryto mraky nebo deštěm.

„Tím, že naše technologie nabízí levnou, ekologicky šetrnou alternativu, kterou lze provozovat mimo síť, umožňuje komunitám využívat alternativní zdroje vody, jako jsou hluboké vodonosné vrstvy nebo slaná voda, a řešit tak nedostatek vody a kontaminaci v tradičních dodávkách vody,“ řekl.

„Tato technologie může rozšířit zdroje vody dostupné komunitám nad rámec tradičních a poskytováním vody z nekontaminovaných slaných zdrojů může pomoci bojovat proti nedostatku vody nebo neočekávaným mimořádným událostem, když jsou přerušeny konvenční dodávky vody, například jako nedávné vypuknutí cholery v Zambii.“

Na celém světě je přibližně 56% dostupné podzemní vody slané a nevhodné k pití. Tento problém je obzvláště závažný v místech, jako je Indie, kde 60 % půdy obsahuje slanou vodu. Tento nový systém tedy nabízí naději na úsilí o bezpečné a cenově dostupné odsolování vodních zdrojů.

Většina technologií odsolování používá drahé baterie v systémech mimo síť nebo spotřebovává mnoho energie prostřednictvím mřížkových systémů k odstranění obsahu solí z vody. To je drahé a nespolehlivé, zejména ve venkovských oblastech v rozvojových zemích. Zde se fosilní paliva často používají k pohonu generátorů, což poškozuje životní prostředí.

Tento nový nízkonákladový systém, který je „bateriový“, nabízí nové a udržitelné způsoby odsolování vody, které zbavují jednotlivé spotřebitele tlaku na údržbu.

Dodal: „Odsolování vody bylo tradičně energeticky náročné a nákladné a omezovalo její použití na oblasti se stabilní energií a finančními zdroji. Úplným odstraněním potřeby systému rozvodné sítě a snížením závislosti na technologii baterií o 92% může náš systém poskytnout spolehlivý přístup k bezpečné pitné vodě, zcela bez emisí na místě a se slevou zhruba 22% lidem, kteří ji potřebují ve srovnání s tradiční metody.“

Mimo rozvojové oblasti by nový systém mohl pomoci kompenzovat budoucí problémy způsobené změnou klimatu, zejména v zemědělství. Přestože cílem by mělo být omezení dopadů změny klimatu dohromady, schopnost vyrábět čistou sladkou vodu ze slané vody by mohla pomoci se zavlažováním.

„Sladká voda pro zavlažování je velkým problémem na celém světě, včetně Severní Ameriky, Středního východu a subsaharské Afriky,“ vysvětlil. „Sucho a náklady jsou hlavními lákadly pro průmysl, který se spoléhá na nestabilní zásoby vody, aby přežil, a změna klimatu tyto výzvy dále zhorší.“

„Tím, že zemědělcům poskytujeme udržitelný způsob, jak produkovat sladkou vodu pro zavlažování za sníženou cenu, aniž by byl ohrožen její objem, můžeme jim pomoci snížit náklady, zmírnit emise uhlíku a zajistit zemědělskou produkci a nakonec přenést tyto výhody na spotřebitele.“

Místa jako Spojené království a USA mají stabilnější a diverzifikovanější sítě než většina ostatních zemí, ale stále se spoléhají na fosilní paliva, aby je poháněla. Jako takový by nový systém odsolování mohl pomoci odstranit potřebu spoléhat se na tato paliva a může přispět k našemu úsilí o dosažení čisté nuly.

„Dalším krokem pro nás je aplikovat tuto nízkonákladovou technologii na další odvětví, včetně čištění odpadních vod a výroby alkalických vod, aby byl oceán zásaditější, aby mohl absorbovat více CO 2 z atmosféry,“ uzavřel. „Tímto přístupem můžeme nejen dekarbonizovat zemědělství, ale také širší přínosy pro životní prostředí a klima.“

Případy předávkování vodním melounem odhalují riziko ohrožení ledvin

05/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 227 Zobrazení draslík, hyperkalémie, ledviny, selhání, Vodní meloun, zdravotní nebezpečí

Není nic tak osvěžujícího, jako zakousnutí vychlazeného vodního melounu v horkém dni. Sezóna se rychle blíží a mnozí se těší na konzumaci oblíbeného ovoce. A protože meloun tvoří 92 % vody, nic v něm nemůže způsobit zdravotní problémy, že ano. No, ne tak docela.

Nová série případových studií zkoumá, jak může oblíbené ovoce způsobit problémy, které mohou ohrozit život pacienta, který jí ovoce v domnění, že je pro něj zdravé. Ne nadarmo se říká, že všeho se má užívat s mírou.

Sbírka tří případových studií, publikovaných v Análech vnitřního lékařství, odhalila nedostatečně řešený problém: vodní meloun totiž obsahuje překvapivě vysoké množství draslíku. Za normálních okolností by to nebyl problém, ale u lidí s chronickým onemocněním ledvin (CKD), může dojít k velmi vážným komplikacím.

CKD označuje všechny stavy, které ovlivňují schopnost ledvin filtrovat krev a odstraňovat z těla odpad. Až 9 z 10 lidí s CKD neví, že ho mají, protože je nejčastěji diagnostikováno v pokročilejších stádiích, až když se projeví symptomy.

Proč je draslík důležitý a proč je jeho vysoký obsah nebezpečný

Draslík je nezbytný pro normální fungování všech buněk. Reguluje srdeční tep, zajišťuje, aby se stahovaly naše svaly a správně fungovaly nervy, ale také reguluje hladinu tekutin uvnitř buněk. Typická hladina draslíku v krvi u dospělých je mezi 3,6 a 5,2 milimolů na litr (mmol/l). Hladina draslíku pod 3,5 mmol/l se považuje za nízkou a vzniká tzv. hypokalémie a když je jeho obsah nad 5,5 mmol/l, pak už se považuje za vysokou a nastává hyperkalémie.

Hypokalémie i hyperkalémie jsou obě potenciálně život ohrožující stavy. Tady se ale zaměřujeme na tu druhou variantu. Mírná hyperkalémie je obvykle bezpříznaková, zatímco hladiny draslíku kolem 6,5 až 7 mmol/l mohou způsobit poruchy srdečního rytmu, včetně asystolie, což je stav, kdy selže elektrický systém srdce nebo ho „oslabí“. Následně přichází svalová slabost nebo dokonce paralýza.

Ale lidé s dlouhodobou nebo chronickou hyperkalémií, jako jsou lidé s CKD, nemusí mít žádné příznaky ani při vyšších hladinách draslíku. A právě u takových pacientů může zvýšený příjem draslíku z potravy zvýšit draslík až na nebezpečnou úroveň.

Ovoce plné draslíku

Draslík se nachází v ovoci, jako jsou sušené meruňky, sušené švestky, rozinky, pomerančový džus a nejznámější ovoce obsahující draslík – banány. Nachází se také v zelenině, jako jsou brambory, špenát, rajčata a brokolice, mléko, jogurt, maso, drůbež, ryby a čočka, fazole, sójové boby a ořechy.

Kvůli důkazům spojujícím příjem draslíku se sníženým krevním tlakem, srdečními chorobami a mrtvicí u dospělých v roce 2023, Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučila, aby dospělí zvýšili příjem draslíku z potravy alespoň na 90 mmol/den (3 510 mg/den).

Středně velký brambor se slupkou poskytuje 925 mg a polovina avokáda poskytuje 490 mg, 80 g porce lososa dává 534 mg a stejné množství krůty má 250 mg. Dvě polévkové lžíce arašídového másla poskytují 210 mg a střední banán poskytuje 425 mg draslíku.

Jak však ukazuje série případů obsažená ve studii, vysoká zátěž draslíkem pro tělo, může být život ohrožující u lidi s poruchou funkce ledvin. Lidé vědí, že banány jsou bohaté na draslík, ale méně si uvědomují, pokud si to vůbec uvědomují, že také vodní melouny mají vysoký obsah tohoto prvku. Klínek vodního melounu obsahuje 320 mg minerálu a polovina středně velkého melounu může mít až ohromných 5 060 mg, což je téměř jeden a půl násobek doporučeného denního příjmu.

Studie je k dispozici v časopise Annals of Internal Medicine.

Zdroj: acpjournals.org

Kua’kua je možná první superzemě, která má trvalou temnou stranu

02/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 340 Zobrazení ESA, exoplaneta, Kua'kua, NASA, Planeta LHS 3844b, rotace, SuperZemě, vesmír

Planeta LHS 3844b má pravděpodobně jednu stranu v trvalém světle a druhou v trvalé noci

Tidální blokování je ve vesmíru docela běžný jev. Stačí se podívat na Měsíc, abychom si ho všimli. Naše družice nám ukazuje pouze svou blízkou stranu, protože její otáčení kolem osy a otáčení kolem Země jsou synchronizovány. Také planety se mohou dostat do tohoto stavu chování, pokud obíhají kolem své hvězdy příliš blízko. A vědci se domnívají, že potvrdili první superzemi tidálně uzamčenou ke své hvězdě.

Podle článku publikovaného v The Astrophysical Journal, planeta známá jako LHS 3844b, ale také jako Kua’kua, což je slovo pro motýla v jazyce, kterým mluví lidé Bribri, domorodci žijící na Kostarice. V projektu NameExoWorld byla hvězda pojmenována Batsũ̀ a Kua’kua ji oběhne za méně než 12 hodin.

Na rozdíl od Měsíce, na jehož odvrácenou stranu dopadá sluneční světlo každý měsíc, se předpokládá, že Kua’kua má jednu hemisféru vždy na denním světle a jednu vždy v nočním. Ale dokázat to pro tuto superzemi nebo jiné podobně umístěné planety se snadněji řekne, než udělá.

Jednou z možností, kterou vědci zvažují, je má planeta plošné vytápění. Pokud by se planeta otáčela, slapové síly vyvíjené hvězdou v takové blízkosti by způsobily, že planeta bude horká. Místo toho byla pozorování ze Spitzeru modelována tak, aby pochopila povrchovou teplotu planety a zdá se, že je tato teorie v pohodě.

Kua’kua by byla mnohem teplejší, kdyby planeta obíhala jako Merkur v rezonanci 3:2 mezi rotací a oběžnou dráhou, kdy se každé dva oběhy Merkuru kolem Slunce třikrát otočí kolem své osy. I když si vědci nejsou stoprocentně jisti, že je slapově uzamčena, nejpravděpodobnější hypotézou je, že vidí super-Zemi, která je slapově uzamčena.

„Tato věc, která byla teoretická, se nyní zdá být skutečnou.“ Takhle vlastně tyto planety vypadají,“ řekl Nature Nicolas Cowan, astronom z McGillovy univerzity v Montrealu v Kanadě a spoluautor studie.

Důležitým předpokladem je, že svět, který je asi 2,3krát větší než objem Země, nemá atmosféru, což je nejisté, protože atmosféru může mít, ale velmi řídkou. Modelovaná pozorování by mohla naznačovat, že je přítomna další planeta, která vytváří mírné slapové ohřívání, leští povrch, nebo barva planety pochází výhradně z vesmírného zvětrávání jako u jiných těles ve sluneční soustavě.

„Naše výsledky tedy naznačují, že LHS 3844b je potenciální exoplaneta analogická Měsíci a Merkuru v naší vlastní sluneční soustavě s podobně ztemnělým a vesmírným zvětralým povrchem. Budoucí pozorování budou moci tuto interpretaci otestovat a upřesnit řadou způsobů,“ napsali autoři v článku.

Planeta je již cílem dalekohledů, jako je JWST a dalších, které by umožnily více nahlédnout do této práce.

[P/Z: Příroda]

Je možné, že lidská existence závisí na gravitačních vlnách

02/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 1864 Zobrazení člověk, gravitační vlny, vžnik života, život, zívot

Podle článku publikovaném v časopise Phys.org a preprintu publikovaném v ArXiv, se objevily argumenty, že lidé vděčí za svou existenci gravitačním vlnám, a že v newtonovském vesmíru by vyspělé formy života nemusely existovat.

Víme, že k životu je zapotřebí jen několik prvků: vodík, uhlík, dusík, kyslík a fosfor, přičemž síra je téměř stejně všudypřítomná. Zdá se, že některé jednoduché formy života si vystačí pouze s těmito prvky. První z nich vznikl při velkém třesku a další tři jsou produktem fúze hélia během života běžných hvězd. Fosfor byl detekován v pozůstatku supernovy Cassiopeia A, což potvrzuje jistotu astronomů, že stejně jako mnoho dalších prvků vzniká při těchto hvězdných explozích. Při supernovách vzniká také síra a výrazně se zvyšuje množství uhlíku a kyslíku, přičemž všechny tyto produkty se rozptylují do širokého okolí.

Savci jsou při výrobě zubů, kostí a orgánů závislí na nejméně dvaceti prvcích. Autoři článku, který byl zaslán do Sborníku Národní akademie věd (PNAS), ale ještě nebylo dokončeno recenzní řízení, poznamenávají, že se předpokládá, že dva z nich nevznikly pouze v supernově, ale jsou produktem r-procesu, který probíhá v kilonovách, při splynutí neutronových hvězd.

Toto pozorování bylo učiněno již dříve, ale autoři zdůrazňují, že splynutí neutronových hvězd je produktem gravitačních vln. Pravděpodobnost, že by se dva tak malé a vzácné objekty jako neutronové hvězdy střetly v rozlehlém vesmíru, je mizivá.

Neutronové hvězdy jsou produktem supernov. Řetězec logiky může být zpochybněn v několika bodech. Nejzjevněji je pravděpodobné, že kdyby Země měla nedostatek jódu a bromu, naše evoluční cesta by byla jiná, ale nemusela by vylučovat něco, co by se nám podobalo. Lidé jsou závislí na jódu dodávaném do štítné žlázy, mimo jiné k regulaci metabolismu, a na bromu pro vývoj tkání. Vzhledem k milionům let se však možná zvířata mohla vyvinout, aby plnila podobné role s použitím jiných prvků.

Takový hypotetický scénář je pravděpodobně nemožné dokázat nebo vyvrátit, pokud nenajdeme velkou zásobu planet, které vznikly tak vzdáleně od jakékoli kilonovy, že postrádají prvky r -procesu. I když to uděláme, bude to trvat velmi, velmi dlouho, než v nich budeme moci prozkoumat přítomnost pokročilého života.

Na druhou stranu, tyto dva nemusí být jediné prvky r-procesu potřebné pro lidi. Autoři poznamenávají, že molybden využívají zvířata i rostliny k přenosu atomů kyslíku a že thorium a uran jsou pravděpodobně důvodem, proč máme deskovou tektoniku, pravděpodobně jednu ze základních charakteristik Země.

Když se posuneme dále v řetězci, můžeme zpochybnit spojení jód-kilonova. Je považováno za velmi pravděpodobné, že kilonovae produkují jód, ale to ještě není pevně stanoveno. Navíc určité typy supernov mohou také spouštět r-procesy, ale to je stále nejisté a množství produkované tímto způsobem ještě více.

Autoři uznávají, že tato část jejich úvah musí být ještě přesvědčivě stanovena. Navíc malá část zemského jódu pochází z s-procesu, pro který nejsou zapotřebí gravitační vlny. Autoři vypočítali, že 4 procenta zemského jódu mají zdroj s-procesu a možná by to v případě potřeby stačilo k udržení evoluce savců.

Alespoň část myšlenky je testovatelná v bližším horizontu. Pokud jsou odhady původců jódu správné, pak by podle nich měl být v materiálu na povrchu Měsíce jód-129. To je něco, co můžeme hledat příště, až lidé vstoupí na Měsíc.

Taková vyšetřování mohou posunout vědu nečekaným způsobem. Autoři poznamenávají, že objev podílu asteroidu nebo komety na vyhynutí neptačích dinosaurů vyšel ze snahy otestovat, zda byla místo toho zodpovědná blízká supernova.

Carl Sagan to skvěle vystihl, když řekl; „Pokud chcete udělat jablečný koláč od začátku, musíte nejprve vymyslet vesmír.“ Pokud chcete na koláč pekaře, možná budete potřebovat specificky einsteinovský vesmír, ale v této fázi je příliš brzy na to, abychom si byli jisti.

Vědci nalezli léčbu vypadávání vlasů pomocí kyseliny skořicové

01/04/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 1408 Zobrazení kyselina skořicová, léčba, růst, skořice, vlasy

Kyselina skořicová, složka čínské skořice, podporovala růst vlasů v laboratoři

Léčba obnovy vlasů je omezena buď na chirurgické, transplantace vlasů nebo nechirurgické, lékové, metody. Hledání nové, nejlépe neinvazivní, léčby vypadávání vlasů je tedy pochopitelně vysoko na seznamu některých výzkumníků. Podle studie publikované v časopise Scientific Reports, vědci z Yokohamské národní univerzity (YNU) v Japonsku, doufají, že právě skořice je vyhledávaným novým způsobem léčby.

Naše vlasy jsou znakem krásy, hrdosti a zdraví, které jsou nedílnou součástí naší identity a toho, jak nás ostatní vnímají. Naopak vypadávání vlasů může způsobit velké emoční vypětí a snížit kvalitu našeho života.

Vědci již dříve zjistili, že takzvaný „hormon lásky“, oxytocin, podporuje růst vlasů tím, že up reguluje geny v buňkách dermální papily, které jsou klíčové pro tvorbu, růst a cyklování vlasů. Problém s podáváním oxytocinu kůží tak, aby aktivoval tuto dráhu růstu vlasů, je však v tom, že jde o relativně velkou molekulu, takže je zabráněno absorpci.

Vědci použili skořici nebo přesněji kyselinu skořicovou ze skořice čínské (Cinnamomum cassia ). O skořici je již známo, že má široké zdravotní přínosy, včetně účinků proti stárnutí pokožky a nedávno bylo objeveno, že zvyšuje elasticitu pokožky prostřednictvím svého účinku na oxytocinové receptory. Kyselina skořicová, která je široce používána v kosmetice, je zlomkem molekulové hmotnosti oxytocinu.

Vědci hodnotili účinky kyseliny skořicové na expresi oxytocinu a genů souvisejících s růstem vlasů. Buňky dermální papily byly kultivovány s různými koncentracemi kyseliny skořicové v rozmezí od 0 do 2 000 ug/ml. Bylo pozorováno, že koncentrace 1 000 a 2 000 ug/ml způsobují poškození buněk a nad 500 ug/ml značně inhibují buněčnou proliferaci. Při koncentracích pod 500 ug/ml však došlo k pozorovatelnému na dávce závislému zvýšení exprese oxytocinu a genů spojených s růstem vlasů.

Ve srovnání s účinkem oxytocinu na růst vlasů, který vyvolal 1,3násobné zvýšení, kyselina skořicová vyvolala srovnatelné 1,25násobné zvýšení.

„Identifikace kyseliny skořicové jako specifické složky s vlastnostmi podporujícími růst vlasů je velkým příslibem pro zvýšení účinnosti produktů pro růst vlasů,“ řekl Tatsuto Kageyama, docent na Fakultě inženýrství YNU a hlavní autor studie. „Kromě toho nové chápání mechanismu účinků podporujících růst vlasů zprostředkovaných oxytocinovou signalizací poskytne nové poznatky pro vědu o péči o vlasy a pomůže urychlit hledání nových léků zaměřených na expresi oxytocinových receptorů v oblasti objevování léků.“

Nákup čínské skořice ve velkém v této fázi nepřináší žádnou výhodu. Další výzkum se zaměří na experimenty na myších s vypadáváním chlupů, aby se zjistila účinnost podávání kyseliny skořicové přes kůži, požadované dávkování a zda vyvolává nějaké vedlejší účinky.

Pozvánka na gynekologickou konzultaci: Ujistěte se, že je vaše zdraví v dobrých rukou

24/03/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 192 Zobrazení gynekologie, lékař, Ukrajina

Článek partnera

Kvalifikovaná péče s moderními metodami

Naše gynekologické konzultace vám nabízejí možnost získat vysoce kvalitní lékařskou péči zaměřenou na váš dobrý zdravotní stav. Jsme hrdí na profesionalitu našich odborníků a používání moderních diagnostických a léčebných metod.

Služby vyššího standardu

Preventivní prohlídky: Pravidelné prohlídky nám umožňují včas odhalit případné problémy a zabránit jejich vzniku.
Pokročilé diagnostické metody: K přesnému odhalení různých patologií používáme pokročilé technologie, jako je kolposkopie a ultrazvuk.
Léčba zánětlivých onemocnění: Nabízíme komplexní léčbu zánětlivých procesů pomocí účinných metod.

Podpora během těhotenství a plánování početí

Vedení těhotenství: Náš tým odborníků je připraven podpořit vás během celého těhotenství a poskytnout vám potřebnou lékařskou péči a poradenství.
Plánování početí: Nabízíme poradenství v oblasti početí, které budoucím rodičům pomůže připravit se na zdravý a úspěšný začátek rodinného života.

K dispozici jsou flexibilní rozvrhy a pohodlné schůzky

Telefonické schůzky: Stačí zavolat na telefonní číslo +420 775 479 155 a naše recepční vám pomohou vybrat vhodný čas.
Online objednání: Pro vaše pohodlí můžete vyplnit formulář na našich webových stránkách „Váš gynekolog v Praze“ a my vás budeme kontaktovat pro potvrzení termínu.

Pohodlí a dostupnost pro každého pacienta

Flexibilní termíny schůzek: Chápeme, že váš čas je drahý. Proto nabízíme výhodné ordinační hodiny ve všední dny, abyste návštěvu gynekologa mohli snadno zařadit do svého nabitého programu.

Zrušení a změna termínu návštěvy: V naší ordinaci platí flexibilní pravidla pro rušení a změnu termínu schůzky. Pokud se náhle nemůžete dostavit na schůzku, stačí nám to oznámit alespoň 24 hodin předem a my pro vás najdeme nový vhodný termín.

Zvláštní opatření v případě naléhavé potřeby: V případě naléhavé potřeby jsme vám vždy k dispozici. Stačí nám zavolat a my pro vás najdeme čas, a to i mimo pracovní dobu, o víkendech a svátcích.

Naše poslání: Vaše zdraví a pohodlí

Náš tým gynekologů je odhodlán poskytovat vám péči na nejvyšší úrovni a podporovat vaše zdraví v každé fázi života. Vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte, a zaručujeme důvěrnost a individuální péči o každou pacientku.

Neodkládejte péči o své zdraví

Vaše zdraví je pro nás prioritou. Objednejte se ještě dnes a věnujte svému zdraví pozornost, kterou si zaslouží!

Vzácná nova brzy zažehne na obloze „novou hvězdu“, výbuch bude viditelný pouhým okem

13/03/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 2622 Zobrazení bílý trpaslík, červený obr, hv+zsyy, nova, vwsmír

Očekává se, že letos bude noční oblohu zdobit výbuch novy viditelný pouhým okem, který nabídne vzácnou příležitost pozorovat oblohu. Dvojhvězdný systém, ve kterém bílý trpaslík vybuchne jasným světlem poté, co odsaje materiál ze svého většího společníka červeného obra.

Hvězdný systém, který nám nabízí tuto příležitost, je známý jako T Coronae Borealis (T CrB). Nachází se asi 3000 světelných let daleko od Země a skládá se z červeného obra a bílého trpaslíka, kteří obíhají kolem sebe. Když bílý trpaslík ukradne svému červenému obřímu společníkovi dostatek hvězdného materiálu, zažehne na svém povrchu krátký záblesk jaderné fúze a spustí to, co je podle Space, známé jako výbuch novy.

Explozivní hvězdný pár se skládá z bílého trpaslíka, relativně malého, hustého pozůstatku hvězdy a větší hvězdy červeného obra v pozdních fázích hvězdného vývoje, což znamená, že její vnější atmosféra je nafouknutá a slabá. Gravitačně vázané hvězdy jsou dostatečně blízko, že jak se červený obr stává nestabilním v důsledku rostoucí teploty a tlaku, vyvrhuje své vnější vrstvy na bílého trpaslíka. Hromadění hmoty zahřeje hustou atmosféru bílého trpaslíka natolik, že spustí termonukleární reakci, která produkuje novu, kterou vidíme ze Země. Tento cyklus bude pokračovat, jakmile se nova také ztlumí, přičemž bílý trpaslík nasbírá dostatek hmoty k vytvoření dalšího výbuchu.

„Mohla by to být příležitost ke sledování úkazu, který se objeví pouze jednou za život, protože k výbuchu novy dochází pouze přibližně každých 80 let,“ uvedli představitelé NASA v prohlášení.

Tato opakující se nova, která naposledy explodovala v roce 1946, je pouze jednou z pěti pozorovaných nov v galaxii Mléčné dráhy. Aby diváci výbuch zaznamenali, měli by nasměrovat svůj pohled na Corona Borealis, která leží mezi souhvězdími Boötes a Herkules. Výbuch se objeví jako jasná „nová“ hvězda na noční obloze.

Obecně mají tyto dvojhvězdy magnitudu +10, což je příliš slabé, než aby je bylo možné vidět pouhým okem. Během výbuchu však bude mít hvězdný systém velikost +2, což je podle prohlášení srovnatelné s jasností Polárky.

„Jakmile jeho jas vyvrcholí, měl by být viditelný pouhým okem několik dní a jen něco málo během týdne dalekohledem, než znovu ztmavne, možná na dalších 80 let,“ uvedli představitelé NASA.

„Dračí mláďata“ žijící v jeskyních se vyplížila na povrch a překvapila vědce

13/03/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 835 Zobrazení draci, Itálie, jeskyně, mloci, olmové, salamandři

Podle studie, publikované v časopise Ecology, byli podivní salamandři spatřeni u mnoha nadzemních pramenů, daleko od svých obvyklých podzemních útočišť. Podzemní mloci, o nichž se kdysi myslelo, že žijí výhradně ve svých podvodních jeskyních, tráví překvapivě mnoho času nad zemí, odhalil nový výzkum. Slepé bestie, zvané olmové, byly spatřeny, jak se odvážily vyjít ze svých podzemních jeskyní v severní Itálii a zkoumaly věci na povrchu.

Olmové (Proteus anguinus) jsou bizarní stvoření, dříve považováni za dračí mláďata. Po milionech let strávených (z velké části) ve tmě je prakticky slepý, má přízračně bledou pleť, ostrý čich a sluch a k navigaci používá elektrických polí. Ale navzdory těmto specializacím na jeskynní obydlí, známým jako troglomorfismy, se zdá, že olmové nejsou přísně vázáni na život pod zemí.

„K dnešnímu dni jsou k dispozici velmi omezená pozorování olmů mimo jeskyně,“ píší vědci ve svém článku. A ti, kteří byli spatřeni jinde, jsou považováni za motolice. V roce 2020 však tým překvapivě narazil na jedno mládě v nadzemním prameni. Při dalším vyšetřování si uvědomili, že to není tak vzácný jev, jak se původně předpokládalo.

„Olmové byly nečekaně opakovaně detekováni i během dne, kdy se předpokládalo, že podmínky povrchových biotopů, jako je světlo, jsou pro jeskynní specialisty zvláště nevhodné,“ píší.

Olmové byli pozorováni v 15 pramenech v severovýchodní Itálii a v jednom případě byla nalezena larva, což byl opravdu „výjimečný nález“, tvrdí tým. „Podle našich znalostí představuje nejmenšího jedince, který byl kdy nalezen na poli a jedinou larvu nalezenou mimo jeskyni.“ Navíc bylo objeveno v období, kdy žádné záplavy nemohly vysvětlit jeho přítomnost na místě nálezu a mohlo by to naznačovat, že olmové se mohou rozmnožovat v nadzemních pramenech, i když se očekává, že jde o vzácný jev.

I když se na povrchu nemnoží, vědci mají podezření, že se tam druh živí. Zkoumali12 olmů, z nichž pět regurgitovalo nedávno snědené žížaly. Žádný z červů nepatřil k druhům žijícím v podzemních prostředích, jako jsou jeskyně, takže olmové se museli nasytit žížalami nalezenými během exkurze na povrch.

Navzdory obrovskému množství energie potřebné k tomu, aby se olmové dostali z jeskyně k pramenu, nezdá se, že by si vedli tak špatně, řekl autor studie, doktor Raoul Manenti, pro The New York Times. I když mají tendenci být v nejlepší době na druhé straně. Někteří olmové nalezení na povrchu, byli „vyloženě baculatí“.

Tito zvláštní mloci jsou opravdu plní překvapení.

Gravitace Marsu každých 2,4 milionu let zatáhne za Zemi tak silně, že změní dno oceánu

13/03/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 2786 Zobrazení gravitace, Mars, Rudá planeta

TOP 10 Věda Vesmír

Nová geologická studie naznačuje, že gravitační pole Marsu přitahuje Zemi blíže ke Slunci v cyklech trvajících miliony let a otepluje naše klima. Geologické důkazy staré více než 65 miliónů let a získané ze stovek míst po celém světě naznačují, že hlubokomořské proudy opakovaně procházely obdobími, kdy byly buď silnější, nebo slabší. K tomu dochází každých 2,4 milionu let a je známý jako „astronomický velký cyklus„.

Silnější proudy, známé jako „obří víry“ nebo víry, mohou dosáhnout mořského dna v nejhlubších částech oceánu, známé jako propast. Podle výzkumu publikovaného 12. března v časopise Nature Communications, tyto silné proudy následně erodují na velkých kusech sedimentu, které se hromadí během klidnějších období cyklu.

Studie zjistila, že tyto cykly se shodují s načasováním známých gravitačních interakcí mezi Zemí a Marsem, když obě planety obíhají kolem Slunce.

„Gravitační pole planet ve sluneční soustavě se vzájemně ruší a tato interakce, nazývaná rezonance, mění planetární excentricitu, měřítko toho, jak blízko kruhové dráhy jsou jejich oběžné dráhy,“ uvedl spoluautor studie Dietmar Müller, profesor geofyziky na univerzitě v Sydney v prohlášení.

Kvůli této rezonanci je Země gravitační přitažlivostí Marsu přitažena o něco blíže ke Slunci, což znamená, že naše planeta je vystavena většímu množství slunečního záření a má tedy teplejší klima, než se opět posune zpět, to vše po dobu 2,4 milionů let.

Autoři nové studie použili satelitní data ke zmapování hromadění sedimentu na dně oceánu v průběhu desítek milionů let. Zjistili, že v geologických záznamech byly mezery, kde se v těchto astronomických cyklech přestaly hromadit sedimenty. Domnívají se, že by to mohlo souviset se silnějšími oceánskými proudy v důsledku teplejšího počasí způsobeného gravitačním vlivem Marsu na Zemi.

Tato zjištění podporují myšlenku, že Rudá planeta ovlivňuje klima na Zemi, stejně jako se teoretizovalo kolem míjejících hvězd a jiných astronomických objektů. Pozorovaný efekt oteplování však není spojen s globálním oteplováním, které je způsobeno lidskými emisemi skleníkových plynů, zdůraznili autoři v prohlášení.

Nicméně, i když jsou v této fázi spekulativní, zjištění naznačují, že tento cyklus může pravidelně pomáhat udržovat některé hluboké oceánské proudy v případě, že je globální oteplování sníží, říkají autoři.

„Víme, že existují nejméně dva samostatné mechanismy, které přispívají k energickému promíchávání hlubokých vod v oceánech,“ řekl Müller. Jeden z těchto mechanismů je známý jako Atlantická meridionální cirkulace (AMOC), řekl Müller. Působí jako oceánský „dopravní pás“, přivádějící teplou vodu z tropů na severní polokouli a přitahující teplo hluboko do oceánu.

Někteří vědci předpovídají, že AMOC se může v příštích několika desetiletích zhroutit, takže je možné, že ventilace vyvolaná hlubokými oceánskými víry by mohla být prospěšná.

„Naše hlubinná data za 65 milionů let naznačují, že teplejší oceány mají intenzivnější hlubokou cirkulaci,“ uvedla Adriana Dutkiewiczová, hlavní autorka studie a sedimentoložka na univerzitě v Sydney. „To potenciálně zabrání stagnaci oceánu, i když se převrácená cirkulace poledníku v Atlantiku zpomalí nebo úplně zastaví.“

Mobilní telefon unese všechno kromě kuchyňského dřezu

05/02/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 666 Zobrazení mobilní telefon, smartphone, technologie

Možná jste byli obviněni, že jste asociální, nekomunikativní, nebo možná nedostatečně oceňujete reálný svět, ale opravdu lidé věří, že bez nich by nám bylo lépe? Víte kam byste uložili všechny věci, které byste museli tahat s sebou, kdybyste neměli chytrý telefon? V dnešní době totiž telefon není jen telefon.

Vůbec prvním chytrým telefonem, který vstoupil na mobilní scénu, byl Simon Personal Communicator vydaný IBM v roce 1994. Kromě hovorů byl schopen odesílat a přijímat e-maily, faxy a stránky a také obsahoval adresář, kalendář, kalkulačku, hodiny a poznámkový blok. V době vydání byl považován za špičkovou technologii, pokud jde o to, kolik úkolů mohl vykonávat.

Od příchodu prvního iPhonu v roce 2007 nám však pokroky v technologii chytrých telefonů postupně usnadňují život. To zahrnovalo nahrazení stovek fyzických položek a jejich přizpůsobení do snadno dostupných aplikací a funkcí mobilních telefonů, které používáme každý den.

Simon PRVNÍ Smart Phone

Během krátké doby se chytré telefony změnily z pouhého komunikačního zařízení na televizory, satelitní navigace, svítilny, fotoaparáty, herní konzole, budíky, kuchařky a dokonce obsahovaly předměty, o kterých jste možná ani nevěděli, jako jsou např. vodováhy.

Jsme tak zvyklí mít své telefony na dosah ruky, že jsme docela spokojeni s tím, co pro nás znamenají a jaké máme štěstí, že máme tuto technologii snadno dostupnou a můžeme ji nosit ve svých kapsách.

Jeden internetový obchod s mobilními telefony v Británii sestavil užitečný a dokonce až fascinující seznam „50 nejlepších položek pro domácnost“, které nyní nemusíte vlastnit, protože jsou snadno dostupné, a to přímo ve vašem smartphonu.

Prodejce dokonce došel k závěru, že i když se vše z jejich seznamu vejde do pěkného kapesního zařízení, které váží kolem 148 gramů, nést právě těchto 50 samostatných položek najednou by vážilo kolem 34 kilogramů. K čemuž byste potřebovali dva batohy.

Co tedy bylo na seznamu?

Položky sahaly od digitálních vah po dálkové ovládání televizoru, pračky, světel, otevírání garáže a nebo ovládání přenosné herní konzole. Ale byly tam také užitečné věci jako kalkulačka, pravítko, svinovací metr, budík a hodinky.

Venku a kolem? Jízdní řády autobusů/vlaků, mapy, kompas a satelitní navigaci máte na dosah ruky, nemluvě o vašich bankovních kartách. A pokud cvičíte venku, váš telefon obsahuje stopky, fitness tracker a plánovač tras.

Na dovolené? Stačí vyndat telefon a mít okamžitý přístup k atlasu světa, slovníku, knize cizích frází, fotoaparátu/videokameře, deskovým hrám, hracím kartám a turistickým průvodcům.

Potřebujete zábavu? Není třeba tahat CD, DVD, televizory, stereo a reproduktory nebo celou knihovnu, když se vám vše vejde do dlaně.

Některé z těchto aplikací jsou dokonce zdarma a ty které si stahujete za poplatek? Když tuto cenu zvážíte s náklady na skutečný objekt, který nahrazujete, dokonce přihodíte cenu nejdražšího telefonu na trhu, a porovnáte kolik peněz a kilogramů váhy a také úložného prostoru vám tato malá krabička do ruky ušetří, stále myslím, že to stojí za to.

Celkovou cenu uvedených položek odhadují přibližně na 15000.-Kč – 50.000.- Kč a možná i více, zatímco chytrý mobilní telefon začíná už na částce 2.500.- Kč.

„Uvědomili jsme si, jak moc považujeme za samozřejmé, že obrovské množství vynálezů, které se vejde do naší kapsy, je snadno dostupné během okamžiku,“ řekl DailyMail Andrew Cartledge, mluvčí společnosti Mobiles, která sestavila seznam.

Takže tady, přátelé, je váš argument proti dalšímu odpůrci, který se odváží pomlouvat váš smartphone.

Umělé proteiny detekují drogy a reagují vypnutím dráhy v mozku

01/02/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 1 min read 199 Zobrazení drogová závislost, drogy, léky, proteiny

Vědci pracují na převrácení scénáře o drogové závislosti. Jejich práce by mohla být začátkem nového způsobu, jak se vypořádat s různými zdravotními problémy, které jsou spojeny s návykovým chováním.

Vědci z kalifornské univerzity v San Diegu pracují na převrácení scénáře o drogové závislosti. Jejich nový přístup, nazývaný chemogenetika negativní zpětné vazby, funguje tak, že využívá procesy biochemické zpětné vazby v těle k narušení cest v mozku spojených s drogovou závislostí.

Spíše než vyvíjet nové molekuly, které modulují signální dráhy v mozku, což je standardní farmakologický přístup k léčbě závislosti, chemogenetika s negativní zpětnou vazbou používá umělé proteiny, které detekují drogy a reagují tak, že způsobí, že mozek vypne dráhy v mozku, které pohánějí hledání drog.

„V podstatě se ptáme, co by se stalo, kdybychom místo toho, aby vás droga přiměla chtít víc a víc té drogy, mohli podpořit opačný efekt, díky kterému by bylo pro lidi mnohem snazší abstinovat,“ řekl Scott Sternson, PhD., profesor katedry neurověd na lékařské fakultě UC San Diego.

Procesy chemické zpětné vazby jsou v biologii všudypřítomné, ale je obtížné je studovat a využít v léčbě, protože zasahování do receptorů zapojených do mozkových cest zpětné vazby může způsobit nezamýšlené účinky jinde. Návrh nových receptorů tento problém řeší, protože mohou být navrženy tak, aby fungovaly pouze v určitých typech buněk a za určitých podmínek.

Zatímco současný výzkum, který je v nyní studován na modelech hlodavců, upřednostňuje návykové drogy, vědci také plánují aplikovat principy chemogenetiky negativní zpětné vazby na další cesty, jako jsou ty, které se podílejí na přejídání. Vědci také zdůrazňují, že jejich práce by mohla být začátkem nového způsobu, jak se vypořádat s různými zdravotními problémy, nejen s těmi, které jsou spojeny s návykovým chováním.

„Věříme, že tyto nástroje a koncepty mohou nakonec vést nejen k novým genovým terapiím závislosti a obezity, ale také by mohly mít širší uplatnění v oblasti zdraví a medicíny,“ řekl Sternson. „Náš syntetický fyziologický přístup nabízí výkonné technické a koncepční řešení pro studium signalizace chemické zpětné vazby v organismech, které by mohlo mít využití, o kterém jsme dosud ani neuvažovali.“

Nový lék spouští „vápníkovou bouři“, která udusí rakovinné buňky k smrti

30/01/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 1 min read 10991 Zobrazení ionty, medicína, nový lék, rakovina, vápník

Medicína Nové Věda Zajímavosti

Ionty vápníku jsou zásadními posly v biologických buňkách a hrají klíčovou roli při udržování funkce mitochondrií produkujících energii.

Bez ohledu na to, jak důležité je něco, příliš mnoho všeho je pro vás špatné. Jinými slovy, ionty vápníku jsou pro buňky nezbytné, ale ve vyšších koncentracích mohou být toxické. Výzkum, který byl publikován v časopise Angewandte Chemie, uvádí, že vědci nyní tento princip převedli do praxe, aby zabili rakovinu novým lékem, který způsobuje nahromadění vápníku na správném místě a udusí nádor k smrti.

Ionty vápníku jsou zásadními posly v biologických buňkách a hrají klíčovou roli při udržování funkce mitochondrií produkujících energii. Cestují dovnitř a ven z buněk kanálky, které se otevírají a zavírají pomocí přesných spouštěčů, aby udržely přesně tu správnou rovnováhu. Pokud je vápníku příliš mnoho, buňka se může udusit. Nyní vědci v Jižní Koreji a Číně vyvinuli lék, který může na požádání způsobit „vápníkovou bouři“ uvnitř buněk, a ukázali, jak jej použít v boji proti rakovině.

Lék je tvořen nanočásticemi oxidu křemičitého obsahujícími barvivo zvané indocyaninová zeleň. Nádory rozpoznávají oxid křemičitý a transportují nanočástice uvnitř cílových buněk, a jakmile tam jsou, barvivo je aktivováno blízkým infračerveným světlem. To spouští dvojí útok: nejprve produkuje molekuly zvané reaktivní formy kyslíku (ROS), které otevírají vápníkový kanál ve vnější membráně buňky. Zároveň se zahřívá, což způsobí, že organela uchovávající vápník uvnitř buňky otevře své stavidla.

Tato technika se ukázala jako účinná v laboratorních experimentech na lidských rakovinných buňkách v misce. Následovaly testy na myších, které ukázaly, že se lék hromadí v nádorech. Když na něj výzkumníci posvítili blízkým infračerveným světlem, lék začal fungovat a po několika dnech zanechal myši bez nádorů.

I když je třeba udělat ještě spoustu práce, než to bude možné vyzkoušet na lidech, tým říká, že základní mechanismus aktivace iontových kanálů by mohl být prozkoumán pro řadu potenciálních terapií.

Tisková zpráva: Angewandte Chemie International Edition
doi.org/10.1002/anie.202317578 | Nr. 01/2024 z 29. ledna 2024

Ztráta sluchu je spojena s jemnými změnami v mozku

29/01/2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 3 min read 221 Zobrazení magnetická rezonance, medicína, mozek, postižení, San Diego, sluch, ztráta sluchu

Zvýšené riziko demence spojené s poruchou sluchu může pocházet z kompenzačních změn mozku. Ztráta sluchu postihuje více než 60 procent dospělých ve věku 70 let a starších ve Spojených státech a je známo, že souvisí se zvýšeným rizikem demence. Důvod tohoto spojení není zcela pochopen, píše UC San Diego.

Pro lepší pochopení tohoto spojení tým z Kalifornské univerzity v San Diegu a výzkumníků Kaiserova institutu zdraví Permanente Washington, využili sluchové testy a magnetickou rezonanci (MRI), aby určili, zda je sluchové postižení spojeno s rozdíly ve specifických oblastech mozku.

Ve vydání časopisu o Alzheimerově chorobě z 21. listopadu 2023 výzkumníci uvedli, že jedinci zapsaní do této pozorovací studie, kteří měli sluchové postižení, vykazovali mikrostrukturální rozdíly ve sluchových oblastech spánkového laloku a v oblastech frontálního kortexu spojených se zpracováním řeči a jazykem, stejně jako oblasti spojené s výkonnou funkcí.

„Tyto výsledky naznačují, že poškození sluchu může vést ke změnám v oblastech mozku souvisejících se zpracováním zvuků a také v oblastech mozku, které souvisejí s pozorností. Zvláštní úsilí spojené se snahou porozumět zvukům může způsobit změny v mozku, které vedou ke zvýšenému riziku demence,“ řekla hlavní výzkumnice Linda K. McEvoy, Ph.D., UC San Diego Školy veřejného zdraví a vědy o lidské dlouhověkosti Herberta Wertheima. emeritní profesorka a vedoucí výzkumná pracovnice Výzkumného institutu Kaiser.

„Pokud ano, zásahy, které pomáhají snížit kognitivní úsilí potřebné k porozumění řeči – jako je použití titulků v televizi a filmech, živé titulky nebo aplikace pro převod řeči na text, naslouchátka a návštěvy lidí v tichém prostředí namísto hlučného prostředí, mohou být důležité pro ochranu mozku a snížení rizika demence.“

McEvoyová navrhla a vedla studii na UC San Diego ve spolupráci s výzkumníky Reas a Lékařské fakulty UC San Diego, kteří shromáždili data ze Studie města Rancho Bernardo, o Stárnutí ve zdraví, longitudinální kohortové studie obyvatel předměstí Rancho Bernardo v San Diegu, která byla zahájena v roce 1972.

Pro tuto analýzu podstoupilo 130 účastníků studie testy prahu sluchu při návštěvách výzkumné kliniky v letech 2003 až 2005 a následně v letech 2014 až 2016 podstoupilo vyšetření magnetickou rezonancí.

Výsledky studie ukazují, že sluchové postižení je spojeno s regionálně specifickými změnami mozku, které mohou nastat v důsledku senzorické deprivace a zvýšeného úsilí potřebného k porozumění stimulacím sluchového zpracování.

„Zjištění zdůrazňují důležitost ochrany sluchu tím, že se vyhneme dlouhodobému vystavení hlasitým zvukům, budeme nosit ochranu sluchu při používání hlasitých nástrojů a omezíme používání ototoxických léků,“ řekla spoluautorka Emilie T. Reas, Ph.D., odborná asistentka lékařské fakulty UC San Diego.

Mezi spoluautory patří: Jaclyn Bergstrom, Donald J. Hagler Jr, David Wing a Emilie T. Reas, všichni z UC San Diego.

Tento výzkum byl částečně financován Národním institutem pro stárnutí (R00AG057797, R01AG077202, R01AA021187) a Americkou federací pro výzkum stárnutí/McKnight Foundation (311122-00001). Sběr dat pro Rancho Bernardo Study of Healthy Aging zajišťovaly především National Institutes of Health (HV012160, AA021187, AG028507, AG007181, DK31801, HL034591, HS06726, HL089622). Archivaci a sdílení dat studie Rancho Bernardo podpořil Národní institut pro stárnutí (AG054067). Údaje jsou dostupné prostřednictvím webové stránky studie na adrese: knit.ucsd.edu/ranchobernardostudy/.

Zveřejnění: Donald J. Hagler Jr je uveden jako vynálezce v patentu USA 9 568 580, 2017, „Identifikace vláknitých traktů bílé hmoty pomocí zobrazování magnetickou rezonancí (MRI).“ Jiní autoři neuvádějí žádný střet zájmů.

DOI: 10.3233/JAD-230767

Kompletní průvodce produkty Kratom Helper: Výběr nejlepšího kratomu pro váš životní styl

20/11/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 15 min read 236 Zobrazení Bílý Kratom, Červený Kratom, historie, kratom, Kratom Helper, Zelený Kratom

Článek partnera Exkluziv Medicína TOP 10 Zajímavosti

Vítejte v světě Kratom Helper, vašeho spolehlivého průvodce a poskytovatele kvalitního kratomu. V této obsáhlé recenzi vám představíme rozmanitou nabídku produktů Kratom Helper, abychom vám pomohli pochopit, jak kratom může obohatit váš každodenní život. Kratom, botanicky známý jako Mitragyna speciosa, je tropický strom původem z jihovýchodní Asie, který je v posledních letech stále populárnější po celém světě díky svým jedinečným účinkům.

Naše cesta s kratomem začíná s porozuměním jeho historie a kulturního významu. Toto fascinující rostlinné léčivo se již po staletí používá v tradiční medicíně v Thajsku, Malajsii, Indonésii a dalších zemích jihovýchodní Asie. V současné době si kratom získává uznání po celém světě pro své potenciální terapeutické přínosy a je oblíbený mezi širokou škálou uživatelů.

Kratom Helper přináší rozsáhlou škálu kratomu ve formě prášků, kapslí a dalších formátů. Od energizujícího bílého kratomu, přes uklidňující červený až po vyvážený zelený kratom – naše nabídka uspokojí potřeby jak začínajících, tak zkušených uživatelů. Každá odrůda má své jedinečné vlastnosti a účinky, které z ní činí vhodnou pro různé účely a preference.

V následujících částech této recenze se podíváme blíže na jednotlivé druhy kratomu nabízené Kratom Helper, prozkoumáme jejich specifické charakteristiky a účinky, a poskytneme vám tipy, jak vybrat ten pravý kratom pro vaše potřeby. Také se dozvíte o doporučených způsobech použití a dávkování, abyste mohli kratom používat bezpečně a efektivně.

Historie a původ kratomu

Kratom, jehož vědecký název je Mitragyna speciosa, je hluboce zakořeněný ve starodávných tradicích jihovýchodní Asie. Jeho historie sahá staletí zpět, přičemž původní obyvatelé Thajska, Malajsie a Indonésie využívali kratom pro různé účely. Tato rostlina byla tradičně používána jako přírodní léčivo, zejména pro své analgetické a energizující vlastnosti.

Ve svých domovinách byly listy kratomu žvýkány pracovníky v zemědělství, aby zvýšily energii a vytrvalost během dlouhých pracovních dnů v teplém a vlhkém klimatu. Také byly používány pro zmírnění bolesti, jako domácí lék na různé zdravotní potíže a dokonce i jako náhrada opia v dobách, kdy bylo opium nedostupné nebo nelegální.

S rozvojem obchodu a globalizace se kratom postupně dostal do povědomí lidí po celém světě. V současné době je kratom využíván uživateli v mnoha zemích pro jeho potenciální terapeutické přínosy, které zahrnují úlevu od bolesti, zlepšení nálady, a dokonce podporu při odvykání od závislosti.

V Evropě a Severní Americe byl kratom objeven relativně nedávno, ale rychle si získal popularitu jako alternativa k tradičním léčebným metodám. Tento vzestup popularity přinesl s sebou větší zájem vědců a lékařů, kteří se snaží lépe pochopit jeho vlastnosti a možné využití v moderní medicíně.

I přes jeho rostoucí popularitu a uznání, kratom zůstává předmětem debat a výzkumu, zejména co se týče jeho účinků, bezpečnosti a právního statusu. V některých zemích je jeho použití regulováno nebo dokonce zakázáno, zatímco v jiných zůstává volně dostupný.

V Kratom Helper si uvědomujeme tuto bohatou historii a kulturu kratomu a snažíme se nabízet naše produkty s respektem k jeho původu a tradičním využitím. Naše cíle zahrnují poskytování kvalitních, čistých produktů, které uživatelům umožní bezpečně a efektivně prozkoumat potenciální přínosy kratomu.

Různé druhy kratomu dostupné u Kratom Helper

Kratom Helper nabízí širokou škálu odrůd kratomu, aby vyhověl různým potřebám a preferencím našich zákazníků. Každá odrůda má své jedinečné vlastnosti a účinky, které jsou důležité pro správný výběr. Zde se podíváme na tři hlavní odrůdy: bílý, červený a zelený kratom.

Bílý Kratom

Bílý kratom je známý pro své stimulační a energizující účinky. Tato odrůda je ideální pro ty, kteří hledají přírodní způsob, jak zvýšit svoji energii a koncentraci. Uživatelé často popisují pocit jasnosti mysli a zlepšení nálady. Bílý kratom je oblíbený mezi studenty, profesionály a všemi, kteří hledají přírodní stimulant pro zvládání náročných dnech.

Červený Kratom

Na druhé straně spektra je červený kratom, který je ceněn pro své sedativní a analgetické vlastnosti. Tato odrůda je často využívána pro podporu klidného spánku, zmírnění bolesti a pro snížení úrovně stresu a úzkosti. Červený kratom je ideální pro večerní relaxaci a je oblíbený u lidí hledajících úlevu od chronických bolestí a napětí.

Zelený Kratom

Zelený kratom nabízí vyvážený mix účinků mezi stimulačním bílým a sedativním červeným kratomem. Tato odrůda je známá svými mírně stimulačními a zároveň relaxačními vlastnostmi. Zelený kratom je často volbou těch, kteří hledají harmonickou rovnováhu pro denní použití, nabízí podporu koncentrace bez nadměrného vzrušení a poskytuje jemné uklidnění.

Každá z těchto odrůd má své specifické charakteristiky, které je důležité vzít v úvahu při výběru správného kratomu pro vaše individuální potřeby. V Kratom Helper se snažíme poskytovat detailní informace o každé odrůdě, abychom vám pomohli udělat informované rozhodnutí. Ať už hledáte povzbuzení, relaxaci nebo něco mezi tím, máme pro vás ideální kratom.

Jak vybrat správný kratom

Výběr správného kratomu je klíčový k zajištění, že dosáhnete požadovaných efektů. Ve světě kratomu existuje mnoho odrůd, z nichž každá má své unikátní vlastnosti a účinky. U Kratom Helper si uvědomujeme, že každý zákazník má své specifické potřeby, a proto se snažíme poskytnout dostatek informací pro informované rozhodnutí. Zde jsou některé klíčové faktory, které je třeba vzít v úvahu při výběru kratomu:

Účinek a Síla

Rozhodněte, jaký účinek od kratomu očekáváte: chcete-li stimulaci a zvýšení energie, bílý kratom může být pro vás nejlepší volbou. Pro relaxaci a úlevu od bolesti je ideální červený kratom. Zelený kratom nabízí vyváženou kombinaci obou těchto účinků.

Doporučené Použití

Zvažte, kdy a jak často plánujete kratom užívat. Bílý kratom je vhodný pro denní použití pro zvýšení energie, zatímco červený kratom je lepší pro večerní relaxaci. Zelený kratom je flexibilní a může být užíván kdykoliv během dne.

Začátečníci vs. Pokročilí Uživatelé

Pokud jste nováčkem ve světě kratomu, může být vhodné začít s odrůdou, která má mírnější účinky, jako je zelený kratom. Pokročilí uživatelé, kteří již znají své preference a reakce na kratom, mohou experimentovat s různými odrůdami a najít tu, která nejlépe vyhovuje jejich potřebám.

Kvalita a Čistota

Důležitým faktorem je i kvalita a čistota produktu. U Kratom Helper dbáme na to, aby naše produkty byly vysoké kvality a bez nečistot, což zajišťuje maximální účinnost a bezpečnost.

Experimentování a Nastavení dávkování

Každý člověk reaguje na kratom jinak, proto může být potřeba experimentovat s různými odrůdami a dávkami, než najdete tu pravou pro vás. Vždy začínejte s nižší dávkou a postupně ji zvyšujte podle potřeby.

V Kratom Helper se snažíme zajistit, aby každý zákazník našel právě to, co hledá. Naším cílem je poskytnout vám všechny potřebné informace, abyste mohli učinit informované rozhodnutí a užívat kratom bezpečně a efektivně.

Použití a dávkování kratomu

Správné použití a dávkování kratomu jsou zásadní pro dosažení optimálních výsledků a zajištění bezpečnosti. U Kratom Helper poskytujeme důkladné informace a doporučení týkající se použití a dávkování našich produktů, aby naši zákazníci mohli kratom užívat efektivně a bezpečně.

Způsoby Použití

Prášek: Jednou z nejběžnějších forem kratomu je prášek, který lze smíchat s vodou nebo jiným nápojem. Někteří uživatelé preferují přípravu čaje z kratomového prášku pro lepší chuť a snadnější konzumaci.
Kapsle: Kratom je také dostupný ve formě kapslí, které poskytují pohodlné a přesné dávkování. Kapsle jsou ideální pro ty, kteří chtějí kratom užívat diskrétně nebo cestují.
Další formy: Kratom může být také k dispozici ve formě extraktů nebo tinktur, které jsou silnější a vyžadují menší dávkování.

Doporučené Dávkování

Dávkování kratomu se může lišit v závislosti na odrůdě, formě produktu a individuální toleranci uživatele. Obecně se doporučuje začít s malou dávkou, zejména pro nováčky, a postupně ji zvyšovat podle potřeby až do dosažení požadovaných účinků.
Běžná počáteční dávka může být okolo 1-2 gramů prášku. Pro zkušenější uživatele může být dávka zvýšena na 3-5 gramů, v závislosti na toleranci a požadovaných účincích.
Je důležité vzít v úvahu, že vysoké dávky kratomu mohou způsobit nežádoucí vedlejší účinky, a proto je důležité kratom užívat s opatrností a respektem k jeho potenci.

Bezpečnostní Opatření

Při užívání kratomu je důležité dbát na osobní bezpečnost a zdravotní stav. Užívání kratomu není doporučeno pro těhotné nebo kojící ženy a lidi s určitými zdravotními problémy.
Vždy se poraďte se svým lékařem nebo odborníkem na zdraví, než začnete užívat kratom, zejména pokud užíváte jiné léky nebo máte zdravotní problémy.
Vyvarujte se kombinování kratomu s alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami.

V Kratom Helper se zavazujeme k poskytování kvalitních produktů a informací, aby naši zákazníci mohli užívat kratom bezpečně a zodpovědně. Vždy dodržujte doporučené dávkování a přistupujte k používání kratomu s respektem k jeho silným účinkům.

Zákaznické recenze a zkušenosti

Zpětná vazba od našich zákazníků je pro nás v Kratom Helper nepostradatelná. Recenze a zkušenosti uživatelů nejenže poskytují cenné informace pro nové zákazníky, ale také nám pomáhají zlepšovat naše služby a produkty. V této části se podíváme na některé z nejčastějších zpětných vazeb od našich zákazníků.

Pozitivní Zkušenosti

Mnoho zákazníků oceňuje vysokou kvalitu a čistotu kratomu, který nabízíme. Uživatelé hlásí, že naše produkty jsou účinné a konzistentní ve svých účincích.
Bílý kratom je často chválen pro jeho schopnost poskytnout energii a zlepšit koncentraci, zatímco červený kratom je oblíbený pro své relaxační a analgetické vlastnosti. Zelený kratom je ceněn pro jeho vyvážený účinek, který poskytuje jak energii, tak relaxaci.
Zákazníci také ocení naše informační zdroje a zákaznickou podporu, které jim pomáhají v navigaci ve světě kratomu a výběru správného produktu.

Zlepšení a Návrhy

Někteří zákazníci navrhují rozšíření sortimentu o další odrůdy a formy kratomu, aby mohli experimentovat s různými kombinacemi a najít svou ideální volbu.
Občasné zprávy o nejistotě ohledně dávkování vedou k požadavku na více podrobných a specifických doporučení k jednotlivým produktům.

Význam Zákaznických Recenzí

Zákaznické recenze a zkušenosti jsou nesmírně důležité pro budoucí zákazníky, kteří hledají informace a ujištění před nákupem. Poskytují reálný pohled na účinky a kvalitu našich produktů.
Zpětná vazba také hraje klíčovou roli v našem procesu zlepšování a inovací produktů. V Kratom Helper se neustále snažíme reagovat na potřeby a přání našich zákazníků.

V Kratom Helper si ceníme každého názoru a zkušenosti našich zákazníků. Jejich recenze nám nejen pomáhají zlepšovat naše produkty a služby, ale také představují neocenitelný zdroj informací pro komunitu uživatelů kratomu. Vždy se snažíme naslouchat našim zákazníkům a vyvíjet produkty, které nejlépe vyhovují jejich potřebám a přání.

Právní status a bezpečnostní aspekty kratomu

Jedním z klíčových aspektů, které je třeba zvážit při užívání kratomu, je jeho právní status a bezpečnostní otázky. V Kratom Helper jsme pečlivě sledovali změny v legislativě a vědeckých poznatcích týkajících se kratomu, abychom mohli našim zákazníkům poskytnout aktuální a přesné informace.

Právní Status Kratomu

V České republice je kratom legální a jeho prodej a konzumace nejsou regulovány zákonem. Tato situace je podobná v mnoha dalších zemích Evropy a Severní Ameriky.
Nicméně je důležité poznamenat, že právní status kratomu se může lišit od země k zemi a může se časem měnit. V některých zemích je kratom regulován nebo dokonce zakázán, proto je důležité být si vědom místních zákonů a regulací.

Bezpečnostní Aspekty

Přestože kratom je považován za relativně bezpečný, pokud je užíván odpovědně, existují určitá rizika, zejména pokud se užívá ve vysokých dávkách nebo v kombinaci s jinými látkami.
Mezi možné vedlejší účinky kratomu patří nevolnost, závratě, sedace nebo závislost při dlouhodobém nebo nadměrném užívání.
Důrazně doporučujeme konzultaci s lékařem před začátkem užívání kratomu, zejména pokud trpíte zdravotními problémy nebo užíváte jiné léky.

Odpovědné Užívání

Je důležité přistupovat k užívání kratomu s respektem a odpovědností. To zahrnuje dodržování doporučených dávek, vyhýbání se kombinaci s alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami a sledování jakýchkoli nežádoucích reakcí.
V Kratom Helper podporujeme bezpečné a informované užívání kratomu. Poskytujeme komplexní informace o všech našich produktech, včetně jejich správného použití a možných rizik.

Závěrem, vědomí si právních a bezpečnostních aspektů kratomu je nezbytné pro jeho bezpečné a efektivní užívání. V Kratom Helper jsme zavázáni dodržovat nejvyšší standardy v poskytování kvalitních produktů a informací, aby naši zákazníci mohli užívat kratom bez obav a s plným vědomím jeho účinků a právního rámce.

Závěr

Na závěr našeho průvodce produkty Kratom Helper je důležité zdůraznit, že kratom, ačkoli nabízí mnoho potenciálních přínosů, vyžaduje informovaný a zodpovědný přístup. Naším cílem v Kratom Helper je zajistit, že naši zákazníci mají přístup k široké škále kvalitních produktů a dostatek informací pro správný výběr a bezpečné používání.

Shrnutí klíčových bodů

Nabízíme různé odrůdy kratomu, včetně bílého, červeného a zeleného, každá s unikátními účinky a využitím.
Důležité je zvážit individuální potřeby a preferované účinky při výběru správného kratomu.
Nabízíme podrobné informace o použití a dávkování, aby naši zákazníci mohli kratom užívat bezpečně a efektivně.
Zákaznické recenze a zkušenosti poskytují cenný vhled do účinnosti a kvality našich produktů.
Právní status a bezpečnostní aspekty kratomu jsou nezbytné pro zodpovědné a informované používání.

Význam pro zákazníky

V Kratom Helper se zavazujeme k poskytování nejen kvalitních produktů, ale také ke vzdělávání našich zákazníků. Věříme, že informovaný zákazník je schopen učinit nejlepší rozhodnutí pro své zdraví a pohodu. Naše produkty jsou pečlivě vybírány a testovány, aby splňovaly nejvyšší standardy kvality a bezpečnosti.

Závěrečná myšlenka

Kratom je fascinující rostlina s bohatou historií a rozmanitými využitími. V Kratom Helper jsme hrdí na to, že můžeme být součástí této cesty a poskytovat našim zákazníkům přístup k tomuto jedinečnému přírodnímu produktu. Doufáme, že tento průvodce vám poskytl užitečné informace a pomůže vám najít kratom, který nejlépe vyhovuje vašim potřebám a životnímu stylu.

Kontaktní informace a jak nakupovat

V Kratom Helper jsme se zavázali poskytovat nejen vynikající produkty, ale také prvotřídní zákaznickou podporu. Chceme, aby váš nákupní zážitek byl co nejpříjemnější a nejjednodušší. Níže najdete informace o tom, jak můžete nakupovat naše produkty a jak se s námi spojit pro jakékoli dotazy nebo podporu.

Jak Nakupovat

Navštivte Náš Web: Začněte tím, že navštívíte naši webovou stránku https://kratomhelper.cz/, kde najdete náš kompletní sortiment produktů.
Procházejte Produkty: Můžete procházet naše různé odrůdy a formy kratomu, číst popisy a recenze a vybírat produkty, které nejlépe vyhovují vašim potřebám.
Vložte Produkty do Košíku: Po výběru produktů je přidejte do košíku a pokračujte k pokladně.
Vyplňte Údaje: Vyplňte vaše kontaktní údaje a adresu pro doručení.
Dokončete Nákup: Vyberte způsob platby a dokončete objednávku. Po potvrzení objednávky vám zašleme e-mail s potvrzením a informacemi o doručení.

Kontaktní Informace

E-mail: Pro jakékoli dotazy nebo podporu nás můžete kontaktovat přes e-mail na adrese info@kratomhelper.cz.
Telefon: Pro telefonický kontakt můžete využít číslo uvedené na našem webu.
Sociální Média: Sledujte nás na sociálních médiích pro nejnovější aktualizace, informace o produktech a speciální nabídky.

V Kratom Helper jsme zde, abychom vám poskytli co nejlepší zkušenost, ať už jde o výběr správného kratomu nebo zajištění hladkého nákupního procesu. Pokud máte jakékoli dotazy nebo potřebujete další informace, neváhejte se na nás obrátit. Těšíme se na to, že budeme vaším spolehlivým partnerem v cestě za objevováním kratomu.

Internetový obchod Viva Dzen: Kratom v srdci České republiky

28/08/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 2 min read 150 Zobrazení Česká republika, internetový obchod, kratom, Viva Dzen

Článek partnera Exkluziv Medicína Nové TOP 10

V éře digitalizace a globalizace jsou možnosti výběru nekonečné. Právě v takovém světě je důležité vyniknout tím, co je skutečně unikátní. Právě takovým obchodem je Viva Dzen, který svým zákazníkům nabízí ponořit se do světa kratomu.

Kouzlo přírody v každém listu

Kratom není jen rostlina. Je to příběh, kultura a celý svět pocitů. Viva Dzen tuto příběh dokonale vypráví skrze své produkty, klade důraz na kvalitu, rozmanitost a hluboké porozumění potřebám svých klientů.

1. Sortiment pro opravdové gurmány

Každý gurmán ocení širokou nabídku druhů kratomu v obchodě Viva Dzen. Od oblíbeného Maeng Da až po exotický Sumatra, každý si zde najde to své.

2. Bezkonkurenční kvalita

Kvalita kratomu je vizitkou Viva Dzen. Díky přísné kontrole ve všech fázích, od výběru dodavatele po dodání produktu zákazníkovi, obchod zaručuje čerstvost a čistotu produktu.

3. Nákupy s komfortem

Jednoduché a srozumitelné rozhraní, jasné popisy, fotky ve vysokém rozlišení – to vše z nákupu dělá příjemnou a snadnou záležitost.

4. Péče o zákazníka

Viva Dzen jde dál a nabízí vzdělávací obsah pro ty, kteří teprve začínají své seznámení s kratomem. Nejde jen o obchod, ale o péči o zákazníkovo blaho.

5. Priorita ekologie

Vzhledem k globálním ekologickým výzvám ukazuje volba Viva Dzen ve prospěch udržitelných praktik společenskou odpovědnost firmy.

Závěr

Viva Dzen není jen obchod, je to místo, kde se kultura, historie a příroda spojují v jednom produktu. Tento obchod nabízí nejen koupit kratom, ale také se ponořit do jeho světa, více se dozvědět a naučit se oceňovat tento úžasný dar přírody. Ať jste zkušeným milovníkem kratomu nebo nováčkem, Viva Dzen vám otevře nové obzory v tomto úžasném světě. Navíc, samotný obchod se nachází v Praze a každý, kdo chce, může koupit kratom poprvé se slevou 10%.

Geneticky modifikované produkty Austrálie: Nepochopené zázraky?

03/08/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 4 min read 386 Zobrazení Austrálie, Geneticky, modifikované, Nepochopené zázraky, ovoce, produkty

Geneticky modifikované rostliny (GM) jsou zázrakem moderní vědy, od plodin odolných vůči chorobám a suchu až po ovoce a zeleninu obohacenou živinami. Díky geneticky modifikovaným plodinám byli farmáři schopni zvýšit produkci životně důležitých plodin, aby nasytili náš rostoucí svět. Odhaduje se, že GM plodiny od roku 1996 zvýšily příjem farmářů o více než 167 milionů USD, píše web particle.scitech.org.au.

GM plodiny se vyskytují téměř všude. Po celém světě se pěstuje více než na 185 milionech hektarů půdy. Ale v některých zemích mají GM potraviny také dlouhou historii kontroverzí. Mnoho zastánců zdraví a životního prostředí argumentují a protestují proti jejich používání, přestože věda podporuje jejich bezpečnost. V důsledku toho mají GM produkce v zemích, jako je např. Austrálie, ještě dlouhou cestu, než se dostanou na jídelní stoly.

GM PLODINY SUPER BANÁNŮ A JABLEK S ČERVENOU DUŽINOU

Celosvětově trpí nedostatkem vitaminu A asi 250 milionů dětí předškolního věku, protože nemají dostatek tohoto vitaminu ve stravě. Výsledkem je, že asi půl milionu těchto dětí onemocní slepotou a až 250 000 jich zemře během prvních 12 měsíců po ztrátě zraku.

Ale co kdybyste mohli oblíbenému ovoci přidat potřebný vitamín? Nedávno vědci z Queensland University of Technology upravili DNA obyčejného banánu, aby vytvořili super banán. Na rozdíl od běžného je tento GM banán bohatý na provitamín A (předchůdce vitamínu A v našem těle) a železo.

„To, co jsme udělali je, že jsme vzali gen z banánu, který pochází z Papuy-Nové Guineje a má přirozeně velmi vysoký obsah provitaminu A, ale má malé trsy, a vložili jsme ho do banánu Cavendish,“ říká profesor James Dale, který vedl vývoj tohoto banánu, v nedávné tiskové zprávě.

Jablka s červenou dužinou, nabitá anthokyany, známými přírodními antioxidanty, jsou dalším dobrým příkladem super GM ovoce. Jablka poprvé vyvinuli Andrew Allan a Richard Espley v Plant & Food Research na Novém Zélandu a jsou zcela unikátní.

„Naše umělá jablka obsahují 11 000 mikrogramů [anthokyanů] na jedno jablko. To je 120násobný nárůst!“ říká Andrew a srovnává jablko s červenou dužninou a průměrné jablko, které obsahuje asi 90 mikrogramů anthokyanů. Super jablka byla vyvinuta vyladěním funkce genu podílejícího se na produkci anthokyanů.

Geneticky modifikované jídlo, jako SCÉNA ZE ZEMĚ OZ

GENETICKY MODIFIKOVANÁ JABLKA S ČERVENOU DUŽNINOU OBSAHUJÍ 120KRÁT VÍCE ANTHOKYANŮ NEŽ PRŮMĚRNÉ JABLKO.

Zní to dobře? Tyto super plody bohužel v australských supermarketech neuvidíte. Ve skutečnosti jsou jedinými GM plodinami, které jsou v současnosti v Austrálii povoleny pro pěstování a použití, pouze řepka a bavlna tolerantní vůči herbicidům.

Žádné z těchto druhů ovoce a zeleniny však není v nejbližší době plánováno pro veřejnou spotřebu.

V Austrálii se v současnosti testují další GM plodiny. Od banánů odolných vůči pesticidům až po super sladké ovoce. „V Austrálii probíhají terénní zkoušky ananasu, papáje, pšenice, ječmene a cukrové třtiny. Tyto produkty byly upraveny pro odolnost proti hmyzu, toleranci k herbicidům, barvu, produkci oleje, složení cukru, kvetení a vývoj plodů,“ říká profesor UWA Winthrop Michael Blakeney.

OTÁZKA DŮVĚRY A PENĚZ

Proč tedy v našich supermarketech nevidíme žádná jablka s červenou dužinou nebo super banány? No, může to být částečně naše chyba – tak nějak. „Jsem si docela jistá, že odpověď bude stále spočívat v penězích,“ říká Heather Bray, výzkumná pracovnice na University of Adelaide, „a také na vnímání přijatelnosti spotřebitelů. Která nakonec stále závisí na penězích. Je to velké riziko pro investici,“ dodává.

Chcete-li kultivovat nebo prodávat jakékoli GM organismy v Austrálii, potřebujete povolení od regulátora genových technologií. To vyžaduje značné investice času a peněz. Je to tedy trochu risk, pokud váš produkt nakonec nikdo nekoupí.

Jedním z příkladů jsou banány. „Úřad pro regulaci genových technologií (OGTR) schválil polní testy banánů geneticky modifikovaných pro odolnost vůči chorobám,“ říká Heidi Mitchell, ředitelka sekce hodnocení rostlin v OGTR. „Ale nikdo nepožádal o komerční vydání tohoto GM banánu,“ dodává.

Nemějte však pocit, že přicházíte o technologii GM potravin. S největší pravděpodobností jíte potraviny obsahující GM již dlouhou dobu. Na letošní rok jsou také plánovány připravované změny zákonů upravujících genetické modifikace plodin. V listopadu OGTR oznámilo plány umožnit použití technik úpravy genů bez nutnosti žádat o licenci GM. Myšlenka je taková, že pokud změny nezahrnují vložení žádné DNA z jiného druhu, je vše v pořádku.

„Pokud tyto technologie vedou k výsledkům, které se neliší od procesů, které lidé používají po tisíce let, pak není potřeba je regulovat kvůli jejich bezpečné historii používání,“ řekl Raj Bhula z OGTR v nedávném zpravodajském článku.

Pokud budou schváleny, umožní tyto změny rychlý vývoj geneticky upravených plodin odolných vůči chorobám, suchu nebo vysoce výnosných plodin. V Austrálii se také v současnosti testuje několik druhů plodin pro tyto účely. Úplný seznam GM rostlin schválených v Austrálii naleznete na webových stránkách OGTR. Zde se můžete podívat na mapu, kde se v Austrálii testují různé GM plodiny. Pokud máte co říci ke geneticky modifikovaným potravinám, můžete dokonce poslat své připomínky OGTR.

Zdroj: particle.scitech.org.au

Tušíte, co se děje s tělem poté, co zemřeme?

29/06/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 4 min read 406 Zobrazení ekosystém, rozklad, smrt, tělo

Exkluziv Medicína Nové TOP 10 Zajímavosti

Co se stane s našimi těly poté, co zemřeme, není záhadou, i když bychom si to možná přáli. Pokud se ale chcete dozvědět, jak ke změnám dochází, čtěte dále, píše Britannica. Pravda se příliš neliší od hororových představ. Nicméně, možná budete udiveni, jak je příroda uzpůsobena a jak si umí poradit. Ve skutečnosti jde o ekologický proces řízeného rozpadu.

První viditelnou změnou na těle, ke které dochází 15 až 20 minut po smrti, je pallor mortis, neboli smrtelná bledost, která nastává poté, co krev přestane protékat kapilárami. Nejmenšími krevními cévami v těle. Tento proces je stejný pro všechny lidi na světě.

Mezitím se tělo ochlazuje a teplota klesá asi o 0,84 °C za hodinu. Ale i když je tělo studené, je stále plné života. Vědci přirovnávají rozkládající se tělo k ekosystému. Autolýza, která zahajuje proces rozkladu, se také nazývá „samotrávení“. Enzymy začnou pomalu trávit membrány buněk zbavených kyslíku. Poškozené krvinky se vylévají z rozbitých cév. Když se usadí v kapilárách a jiných malých krevních cévách, spouští změnu barvy na povrchu kůže. Ačkoli se toto zbarvením, včetně purpurově modrého odstínu a načervenalých skvrn, začne usazovat asi hodinu po smrti. Obvykle je viditelné až o několik hodin později.

Takové změny jsou po smrti téměř nekonečné. Když je tělo naživu, vlákna sestávající hlavně z proteinů aktinu a myosinu interagují. Což znamená, že na sebe vzájemně působí a ovlivňují směr k společnému cíli. Tedy k pohybu. Předurčené skupiny se v tomto procesu na sebe vážou nebo se od sebe uvolňují. Ovlivňují tak svaly, aby se stahovaly nebo uvolňovaly. To nám umožňuje pohyb těla.

Při smrti se mezi aktinem a myocinem postupně tvoří chemické mosty, takže se svaly stahují a zůstávají tak, dokud se mosty nezhroutí. Tato ztuhlost, známá jako rigor mortis, nastává asi dvě až šest hodin po smrti. Rigor mortis zvyšuje obtížnost provádění pitvy nebo přípravy těla na pohřeb, protože tělo ztrácí pružnost, kterou mělo během života. „Může to vyžadovat trochu síly, než se zlomí do polohy, kterou potřebujeme,“ vysvětlila majitelka pohřební služby Holly Williamsová v rozhovoru pro Budoucnost BBC . „Obvykle, čím čerstvější tělo je, tím snazší je s ním pracovat.“

Mezi živé věci v lidském těle patří také bakterie. Když je tělo naživu, jsou uložené ve střevě. U zdravého člověka jsou imunitním systémem drženy mimo jiné vnitřní orgány. Po smrti se však tyto bakterie mohou volně „živit“ celým tělem. Nejprve tráví střeva a přilehlou tkáň. Pak rozšíří svůj dosah, vstoupí do kapilár a proniknou do srdce a mozku, aby hodovaly.

Jedna studie od forenzního vědce Gulnaze Javana a dalších naznačila, že bakteriím trvá 58 hodin, než se rozšíří do jater, sleziny, srdce a mozku.

Tato fáze rozkladu, nazývaná hniloba, může být plně realizována až po několika dnech. Jde o rozklad sacharidů, bílkovin a dalších sloučenin v těle, způsobený převážně bakteriemi a larvami hmyzu. Produkuje plyny, které nafouknou břicho a nakonec rozbijí kůži. Což přitahuje další hmyz na hostinu. Rozklad vyžaduje čas. Kolik času, může záviset na faktorech, jako je příčina smrti. Podmínky prostředí nebo dokonce oblečení na těle. Rozklad je „nepřetržitý proces,“ vysvětlil forenzní vědec M. Lee Goff pro Medical News Today. „Začínající v bodě smrti a končící, když bylo tělo zredukováno na kostru.“

Aby lidé zpomalili tento příšerný proces, vymysleli různé metody pro uchování těla. Dobře zachovalé tělo bylo dlouho hlavním zájmem márnice, zvláště když má být vystaveno během období smutku. Po zavraždění amerického prezidenta Abrahama Lincolna bylo jeho tělo odvezeno vlakem přes sedm států, aby si ho občané mohli prohlédnout. Někteří na tu čest čekali až pět hodin.

Balzamování je jedním ze způsobů, jak uchovat tělo po smrti. Široká škála látek, včetně octa, vína, brandy a medu, se používá k „nakládání“ mrtvol, a tím oddaluje hnilobu. Při moderním postupu balzamování se odvádí z žil krev a další tekutina. Obvykle se na bázi roztoku formaldehydu ve vodě, vstřikuje do hlavní tepny. Dutinová tekutina je také odstraněna a nahrazena konzervačním prostředkem. Ačkoli tato verze balzamování není trvalá, plní svůj účel. Dává tělu živý vzhled ve dnech po smrti, kdy jej budou vidět truchlící.

Ať už se rozhodnete balzamovat v medu, moderním způsobem nebo nebalzamovat vůbec. Nemusíte se bát, že by se k vám rozklad těla v blízké době nenápadně přikradl. Je zcela pravděpodobné, že vaše tělo se v dohledné době určitě z masa na kost nepromění.

Zdroj: Britanica

Nad sibiřskou tajgou se v roce 1908 odehrálo něco, co neumíme vysvětlit. Tunguzský rébus po 115 letech

24/05/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 6 min read 466 Zobrazení sibiřská tajga, tunguský meteorit

Historie TOP 10 UFO Záhady

Nad sibiřskou tajgou se v roce 1908 odehrálo něco, co neumíme vysvětlit. A tak tomu raději říkáme Tunguzský meteorit. Toto je připomínka záhady, která nemá řešení ani po 115 letech, napsal Aeroweb. Čas od času se objeví v médiích senzační odhalení, obvykle s názvem jako Záhada tunguzského meteoritu s konečnou platností vyřešena a předhazují se nám různorodá tvrzení, ale všechna „vědecky dokazující“, co mohl tzv. meteorit být: jádro komety, zbloudilý asteroid, černá díra, laserový paprsek nesoucí poselství mimozemšťanů, vynález Nikoly Tesly a tak dále.

Dokonce prý existuje studie NASA z 90. let minulého století hovořící o mimozemské sondě, která havarovala právě nad Tunguzkou (což je ovšem jedna z prosazovaných teorií i v Rusku). Ale pozor! Založená na jakýchsi troskách lodě, obíhajících v rámci kosmického smetí kolem Země a sebraných raketoplánem Atlantis v květnu 1993. Trosky měly pocházet z „hvězdoletu“, který sondu k Zemi vyslal, a když havarovala, po marném čekání se sám dezintegroval – v roce 1961! Problém je ovšem v tom, že Atlantis v květnu roku 1993 do vesmíru nestartoval, dokonce ani jiný raketoplán. 8. dubna to byl Discovery, 26. dubna Columbia a až 21. června Endeavour.

Pravda, existenci takovéto studie se mi nepodařilo potvrdit a byť se zdá být nesmyslná včetně dlouholeté (neviditelné!) existence hvězdoletu zvaného „Černý princ“ na dráze kolem Země, dokáže podobně jako Kazancevova teorie vysvětlit všechny okolnosti a následky tehdejší události. Mnoho příznivců má také teorie, podle níž za explozí stály pokusy vynálezce Nikoly Tesly, který právě tehdy provozoval záhadné pokusy na své obrovské a´la vysílací stanici Wardenclyffe.

Z čeho vycházejí? Archivy nám uchovaly dopis, který v srpnu 1914 Nikola Tesla adresoval tehdejšímu prezidentu USA W. Wilsonovi:

„Pane prezidente, před šesti lety jsem na vrcholku věže v newyorském Shorehamu, známém nedůvěřivému světu jako Wardenclyff, provedl tajný pokus, který, jak jsem doufal, může ochránit tuto velkou zemi a zabránit státům, aby znovu okusily hrůzy války. Peklo, které se nedávno rozpoutalo v mé rodné zemi, nyní zachvacuje celou Evropu, a nyní, kdy Vám tento dopis píši, ohrožuje celý svět. Mou snahou v červnu 1908 bylo zničit část arktické tundry na západ od Pearyho expedice, a tak bezpečně vyzkoušet účinky mého světelného paprsku. Byl jsem šokován a pln obav, když jsem obdržel několik zpráv od tohoto neohroženého muže, ve kterých opakovaně prohlašoval, že žádná exploze viděna nebyla. Novinové články, které vám posílám, mi přišly do rukou několik měsíců po tom, co jsem svůj pokus považoval za naprostý neúspěch. Náhle se můj pohled na celý experiment změnil, nemohu o celé věci mlčet. Abych řekl pravdu, pane, několik let po události v tunguzské tundře jsem se styděl za svůj výzkum i za sebe samého. A jen velké štěstí zabránilo, aby má tvrdohlavost způsobila největší ztráty na životech v dějinách lidstva, a to rukou jediného člověka…“

Na tuto teorii prý dnes věří i velká část obyvatel dnešní Vanavary. A tím by šla celá záležitost uzavřít. Nicméně teorie „Tesla“ se nadále řadí mezi spekulativní, byť, jak se zdá, se sám Tesla domníval, že výboj z jeho věže udeřil do tajgy u Vanavary. Je tu totiž ještě jiné vysvětlení…

Manévrující „meteorit“

Lze říci, že obě hlavní teorie, kometární i jaderně-kosmická, si stojí 1 : 1. Ale oficiální věda se raději, tak jako v mnoha dalších podobných případech, staví na pozici tak zvaně střízlivé, nefantastické hypotézy. Podobně jako s tzv. Sfigou či pyramidami na Marsu nechce brát v úvahu, že Země, či její blízké okolí, už bylo konfrontováno s mimozemskými bytostmi. To si raději vymýšlejme jiné, vědecky „přijatelnější“ hypotézy, když už nechceme souhlasit s kometou.

Vědeckému světu se katastrofa jeví optimálně takto: při průletu atmosférou se neznámé těleso o velikosti cca 50 metrů v průměru prudce zahřálo a ve výši 15-5 km se prudce vypařilo. Při rychlosti 30-50 km za sekundu se pak podle propočtů při „výbuchu“ mohlo naráz uvolnit tolik energie, kolik odpovídá 40 megatunám TNT. Tím je také vysvětlena rázová vlna i magnetické anomálie, světelné i teplené efekty, které jsou nepopiratelné. Veškerá hmota prý přešla do stavu jemné disperze a oblak mikroskopických částic se měl snést severozápadně od epicentra.

Skutečně – ve vrstvách lišejníků pocházejících z roku 1908 se našly mikroskopické kovové a silikátové kuličky od bezbarvých po zelenkavé. V některých z nich byly dokonce objeveny bublinky plynů či miniaturní diamanty.

Ovšem tzv. „zelená keramika“ se nachází i v oblasti první atomové střelnice, v americkém Alamogordo, v Novém Mexiku.

O čem svědčí tzv. zelená keramika z povodí Tunguzky?

Je tu ovšem ještě jedno důležité tvrzení, podepřené fakty: tunguzský meteorit nebyl meteoritem. Ani kometou. Těleso přeci manévrovalo! A žádné přírodní těleso neumí změnit směr letové dráhy. Že by těleso umělé? V roce 1908 sotva vzlétala první letadla, takže pozemské určitě nebylo.

Problém je v tom, že nejen staří Evenkové, ale i školení a zkušení pozorovatelé popisují směr letu tunguzského tělesa různě. Už ředitel irkutské observatoře A. V. Vozněsenskij udával směr letu od jihu k severu. I. S. Astapovič na základě shrnutých výpovědí zase od jihozápadu na severovýchod.
Dnes se má za to, že objekt se blížil v azimutu o 115 stupních, přičemž sestoupil na horizont pod vstupním úhlem přibližně 35 stupňů. Poté pokračoval severozápadním směrem, až se zdálo, že zmizí na obzoru. Když objekt sestoupal nad oblastí Podkamenné Tunguzky do výšky kolem devíti kilometrů, došlo ke gigantickému uvolnění energie, připomínající explozi. Okolní lesy pak hořely celé týdny! Došlo k devastaci plochy o více jak 2 000 kilometrech čtverečních a vlivem celosvětové cirkulace vzduchu pak byl popel roznesen prakticky do všech částí planety.

Skutečně měnilo ono těleso směr letu? Anebo bylo přelétávajících těles víc, jak teoretizují odpůrci katastrofy jaderně-kosmické? Několik odborníků v oblasti balistiky, kteří nedávno znovu fenomén na půdě tzv. „Akademie bezpečnosti“ Ruské federace zkoumali, došlo k závěru, že těleso těsně před explozí prolétávalo z východu na západ! Navíc – podle matematických simulací je patrné, že těleso letělo na kometu či meteorit příliš pomalu, a dokonce v poslední fází letu zpomalovalo. Je to vůbec možné? Průlet meteoritu atmosférou je totiž obvykle velice krátký, v řádu vteřin, a meteorit letí velmi rychle (mezi 5 a 25 km/s) po přímce v určitém stejném úhlu k zemskému povrchu. Což je v přímém rozporu s výše uvedeným!

Z výpovědí pamětníků a souhrnu pozorování lze tak vyvodit, že objekt zpočátku přilétal od jihu, ale nad řekou Kežmou (215 km od epicentra) se obrátil k východu. Ještě jeden manévr pak provedl nad Preobraženskem, kdy se obrátil opět k severozápadu. Není asi třeba příliš zdůrazňovat, že meteority ani komety nic takového nedokáží. A tak se můžeme znovu a znovu – i po 115 letech – ptát: co se tedy vlastně 30. června 1908 nad Podkamennou Tunguzkou stalo?

Kdyby těleso dopadlo na Prahu, vypálilo by vše v okruhu 25 km – včetně Kladna, Neratovic, Úval, Berouna či Mníšku pod Brdy…

Jak si užít Istrii s olivovým olejem Chiavalon

01/05/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 108 Zobrazení

Nové TOP 10 Zajímavosti

Olivový olej Chiavalon je prémiový extra panenský olivový olej z Istrii, který vzniká z pečlivě vybraných a zpracovaných oliv. Rodinná farma Chiavalon se zabývá pěstováním a výrobou olivového oleje již od roku 1997 a patří k nejuznávanějším producentům v Chorvatsku i ve světě.

Chiavalon nabízí několik druhů olivového oleje, které se liší intenzitou chuti, aromatem a vhodností pro různá jídla.

Ex Albis – středně výrazný olivový olej s intenzivní vůní, která dobře ladí s lososem, tuňákem, červeným masem nebo polévkám z hub. Vynikající je i souznění se sýry, těstovinami a rizotem. Je to univerzální olej do kuchyně.

Organic – BIO olivový olej s hlubokou a intenzivní chutí, kterou ocení hlavně milovníci výraznějších chutí. Skvěle dochutí lososa, tuňáka, grilované ryby, drůbeží maso, těstoviny, rizoto a také různé sladkosti.

Romano – jemný olivový olej s bylinkovým aroma, lehce pikantní, vhodný k rybám, ale také grilované zelenině. Výborně vynikne v kombinaci s mozzarellou, ale také oblíbeným tatarákem z lososa.

Atilio – silná a štiplavá chuť, kde se projevuje odstín černého pepře a aroma rozmarýnu a máty. Jedinečný olej na přípravu steaků a červeného masa. Také se skvěle pojí s dezerty, zejména čokoládovými.

Mlado – limitovaná edice olivového oleje z prvních tří dnů sklizně. Je to špička mezi olivovými oleji s jemnou a ovocnou chutí. Skvělý s vajíčky, zeleninovými saláty, sýry, těstovinami, rizotem i mastnějším grilovanými rybami.

Pokud máte zájem o poznání více o olivovém oleji Chiavalon a ochutnat jeho jedinečné chutě, doporučujeme návštěvu mlýna Chiavalon u městečka Vodnjan. Mlýn je vybaven nejmodernější italskou technologií a nabízí prohlídky, ochutnávky i prodejnu. Součástí mlýna je i showroom s expozicemi o historii a současnosti olivového oleje.

V okolí mlýna se nachází i další zajímavá místa k návštěvě. Například můžete navštívit město Bale s historickým centrem, kamennými uličkami a gotickým kostelem sv. Julie. Bale jsou známé také jako místo narození italského básníka a spisovatele Piera Paola Pasoliniho. Můžete si prohlédnout jeho rodný dům nebo navštívit muzeum věnované jeho životu a dílu.

Dalším zajímavým místem v okolí je Motovun, středověké městečko na vrcholu kopce, odkud je nádherný výhled na okolní krajinu. Motovun je proslulý také jako místo konání mezinárodního filmového festivalu, který se každoročně pořádá v červenci. V Motovunu si můžete také vychutnat místní speciality, jako je lanýžová polévka nebo fuži s lanýži.

Olivový olej Chiavalon je tedy nejen skvělou pochoutkou pro gurmány, ale také dobrým důvodem k objevování krás Istrii. Pokud se chcete dozvědět více o olivovém oleji a jeho výrobě, neváhejte navštívit mlýn Chiavalon a ochutnat jeho jedinečné chutě. A pokud máte čas a chuť, můžete také prozkoumat okolní města a vesnice, které nabízejí bohatou historii, kulturu a gastronomii. Olivový olej Chiavalon můžete ochutnat i doma, podívejte se na nabídku na OLIVUM.cz.

Duhové léčení: Co to je a jak probíhá?

11/04/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 140 Zobrazení alternativní, barevná meditace, duhové léčení, medicína

Duhové léčení je alternativní forma terapie, která se soustředí na propojení těla, mysli a ducha. Tento druh léčení pracuje s energetickými frekvencemi a barvami, které mají pozitivní vliv na lidskou psychiku a tělo, píše server duhove-leceni.cz.

Historie duhového léčení sahá až do starověké Indie, kde se používaly různé barvy při meditaci a modlitbě. Také byly nalezeny nápisy v egyptských chrámech, které se zmiňují o léčivém účinku barev na lidský organismus. V moderní době byla barevná terapie vyvinuta v roce 1930 americkým lékařem a psychologem Maxem Lüscherem.

Duhové léčení využívá barev, kdy každá z nich má svůj specifický vliv na lidskou psychiku. Každá barva je spojena s určitými energetickými frekvencemi, které mohou být použity k léčení těla a mysli. Duhové léčení se může používat samostatně nebo jako doplněk k jiným léčebným metodám. Může být prováděno pomocí různých technik, jako jsou meditace, vizualizace a vystavení se různým barevným frekvencím. Některé z nejčastěji používaných technik jsou například:

Vystavení se barevnému světlu: Tato technika spočívá v tom, že je pacient vystaven světelnému zdroji, který vydává různé barevné frekvence. Tento zdroj světla může být umístěn přímo na těle pacienta nebo může být umístěn v místnosti, kde se pacient nachází.
Barevná meditace: Tato technika se používá k uvolnění mysli a těla a zahrnuje meditaci na konkrétní barvu nebo sérii barev.
Vizualizace barev: Tato technika se používá k tomu, aby pacient vizualizoval určitou barvu a spojil ji s určitými emocemi nebo vlastnostmi.

Každá barva má své vlastní frekvence, které se využívají k ovlivnění různých aspektů našeho těla a mysli. Zde je krátké shrnutí barev a jejich účinků:

Červená barva je spojena s kořenovou čakrou a základními potřebami, jako jsou potrava, bydlení a bezpečí. Tuto barvu lze použít k posílení sebedůvěry, pro lepší zvládání stresu a k podpoře celkové vitality.

Oranžová barva je spojena s druhou sakrální čakrou a emocemi. Tuto barvu lze použít k léčení sexuálních problémů a k podpoře kreativity a sebevyjádření.

Žlutá barva je spojena s třetí solar plexus čakrou a sebevědomím. Tuto barvu lze použít k podpoře sebevědomí, zvládání úzkosti a k eliminaci strachů.

Zelená barva je spojena s čtvrtou srdcovou čakrou a láskou. Tuto barvu lze použít k podpoře zdravého srdce, k uvolnění napětí a k navození harmonie a rovnováhy.

Modrá barva je spojena s pátou hrdelní čakrou a komunikací. Tuto barvu lze použít k podpoře jasného myšlení, k zvládání problémů s řečí a k vyjádření svých pocitů.

Fialová barva je spojena s šestou čakrou a intuicí. Tuto barvu lze použít k podpoře rozvoje duchovna, k zvládání depresí a k lepšímu vnímání světa kolem nás.

Bílá barva je spojena s poslední sedmou čakrou a duchovním poznáním.

Přestože výzkum účinnosti duhového léčení je stále omezený, mnoho lidí tvrdí, že jim tato terapie pomohla zlepšit jejich zdraví a pohodu. Pokud se rozhodnete vyzkoušet duhové léčení, je důležité najít kvalifikovaného terapeuta a nezapomínat, že by nemělo být používáno jako náhrada za tradiční medicínu. Přejděte na https://duhove-leceni.cz/ a přesvědčte se sami.

Běhat, či neběhat, toť otázka…

24/03/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 249 Zobrazení běh, jak začít, sport

Nové TOP 10 Zajímavosti

Zoufalá doba si žádá zoufalé činy

Důvodů, proč začít s během, je velká spousta. Slýcháme mnohé, včetně čistého zápalu a nezměrné lásky ke sportu… Tak to tedy není můj případ. Žádný velký sportovec jsem nikdy nebyla, a v tom je právě ten problém – už mě to pomalu začíná dohánět. A když jsem zase jednoho dne posunovala pásek na další dírku a temně fialová v obličeji hledala plíce na podlaze dobíhaného autobusu, rozhodla jsem se, že je čas věci změnit. Ale jak?

Běhat, či neběhat, toť otázka

Začala jsem cvičit a postupně to začínalo být i vidět, ale dobíhání MHD nebylo o nic snazší. Asi to chce přidat něco dynamičtějšího, ale co? S dojížděním do práce není času nazbyt, a odpadají i organizované hodiny, na které je potřeba se chystat, jezdit, vozit si věci a tak dále. Běh se nakonec zdál jako ideální možnost – dá se provozovat v podstatě kdekoliv, kdykoliv a není na něj potřeba kdovíjaké vybavení (jsem si původně myslela). Jenže – ačkoliv mi nedělá problémy vyrážet na dlouhé túry nebo plavat hodiny v kuse, odjakživa mi chyběl jakýkoliv náznak mrštnosti. S vytrvalostí problém nebyl, ale překýblovat se z bodu A do bodu B mi zabralo zpravidla dvojnásobek času, co ostatním. Hm. Nebylo by lepší se zrovna na běh právě proto vykašlat? Nebo se do něj naopak právě proto pořádně zahryznout?

Tak takhle tedy ne

Postupně jsem se odhodlala dát běhu přece jen šanci – když to nepůjde, nic se neděje, když ano, budu nezpochybnitelným důkazem, že se do něj může pustit sebeztracenější případ. A tak jsem jednoho dne vyrazila – v trekových botách (on to proti těm speciálním přece zas takový rozdíl být nemůže), džínách a tempem, co to dá (čím víc, tím dřív se mi zlepší fyzička). Utěšovala jsem se tím, že už mám přece jen něco odposilováno a odcvičeno, tak to třeba nebude tak hrozné. Třeba nakonec poběžím v pohodě, křepce, lehce jako laňka…

Ha ha ha. Vyrazila jsem mocným klusem, s každým dusnutím na zem zuby cvakly, obraz na sítnici poskočil a kolena vysílala čím dál hlasitější modlitbičku ke všem svatým. Jazyk se mi přilepil na patro s nádechem nejistoty, jestli ještě někdy půjde odloupnout. Ladnost a křepkost asi jako když Godzilla pustoší Tokio. Ale jednou jsem se rozhodla, že vydržím, tak vydržím! Vydržela jsem. Domů jsem se dovlekla ve stavu horším než žalostném, padla do postele a druhý den se vzbudila s nepoužitelnými koleny a pocitem, že takhle tedy ne. Jestli to chci zkoušet, tak se do toho musím pustit úplně jinak…

Vybavení pro váš běh naleznete na Sanadport.cz

Výrobní systém a jeho využití v praxi: Jak vám pomůže zefektivnit vaši výrobu

10/03/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 115 Zobrazení AutoCRM, efektivita, ERP, ERP systém, výrobní systém, využití

Exkluziv Nové Technologie TOP 10 Zajímavosti

Výrobní systém je nástroj, který umožňuje organizovat a plánovat výrobní procesy. Tyto systémy jsou nyní nezbytnou součástí moderních výrobních závodů a dílen, a to díky svým mnoha výhodám. Mezi tyto výhody patří efektivní plánování a řízení výroby, zlepšení kvality výrobků, snížení nákladů na výrobu a mnoho dalších. Podívejte se například na AutoCRM | ERP, který Vám může pomoci řídit celou Vaši společnost.

Využití CRM či ERP s výrobním systémem

Kromě samotného výrobního systému jsou dnes důležité i další nástroje pro efektivní řízení výroby, jako jsou například CRM a ERP systémy. Tyto systémy umožňují organizaci snadno sledovat a spravovat celý proces výroby, od nákupu materiálů až po prodej hotových výrobků. CRM systémy se zaměřují na správu vztahů se zákazníky a umožňují organizaci sledovat vztahy se zákazníky, zpracovávat objednávky a optimalizovat obchodní procesy. ERP systémy pak zajišťují celkovou správu podniku a integrují všechny oddělení, jako jsou finance, výroba nebo distribuce.

Výrobní systém v CRM: CRM systém může pomoci zlepšit kvalitu výrobků tím, že umožní organizaci sledovat zákaznické požadavky a preference a přizpůsobit se jim. CRM systémy také umožňují organizaci snadno spravovat zákaznické reklamace a zajistit rychlou a efektivní reakci na ně.

Výrobní systém a ERP: Integrace ERP systému s výrobním systémem umožňuje organizaci snadno spravovat všechny aspekty výroby, od nákupu materiálů až po výrobu, distribuci a fakturaci. Tato integrace také zajišťuje lepší synchronizaci mezi různými odděleními a umožňuje rychlou reakci na změny v poptávce a nabídce na trhu. ERP systémy také umožňují organizaci spravovat své zásoby, sledovat dodavatele a optimalizovat nákupní procesy.

Výrobní systémy se v posledních letech stávají stále sofistikovanějšími a dokážou se přizpůsobit potřebám různých odvětví. Výrobní systém a související nástroje jako CRM a ERP systémy jsou klíčovými prvky pro dosažení větší efektivity, kvality a konkurenceschopnosti na trhu. Organizace, které využívají tyto nástroje, jsou schopny lépe řídit svou výrobu a snadněji se přizpůsobit rychle se měnícím tržním podmínkám. Je tedy důležité, aby organizace věnovaly pozornost vývoji výrobních systémů a souvisejících nástrojů a pravidelně je aktualizovaly, aby byly schopny udržet krok s konkurencí. Držte tento krok s AutoCRM | ERP.

Stopy jaderné války na Marsu

14/01/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 min read 498 Zobrazení americký vědec, astrofyzik, jaderná válka, John E. Brandenburg, Mars, stopy

Podcast

Americký astrofyzik, John E. Brandenburg, se domnívá, že dva silné jaderné výbuchy způsobily smrt civilizace a života na Marsu. Vědec se domnívá, že tyto jaderné údery byly provedeny z vesmíru nějakými cizími bytostmi, resp. zákeřnými mimozemšťany.

Dokonalý zdroj energie: Jaderná fúze hvězd

11/01/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 min read 471 Zobrazení bez emisí, energie, jaderná fúze, jaderný odpad

Podcast

Na papíře je jaderná fúze energetickým snem: hojná, bez tavení, uhlíkových emisí na planetě nebo radioaktivního odpadu s dlouhou životností.

Kolik váží duše? Podivné experimenty

09/01/2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 min read 363 Zobrazení duše, váha, vědecký experiment

Podcast

Odposlechy: Jejich typy a jak se jim bránit

12/10/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 144 Zobrazení GSM odposlechy, jak se bránit, ochrana, odposlechy, typy

Exkluziv Nové Tajné projekty Technologie TOP 10 UFO UI Válečná zóna Vesmír Záhady Zajímavosti

Odposlechy již dávno nejsou doménou pouze tajných služeb, a bezpečnostních složek. Jejich využívání je čím dál více rozšířené i do civilního sektoru, kde jsou využívány k dosahování celé řady cílů. Proto je dobré vědět, jaké odposlechy vůbec existují, jak fungují, a jak se jim bránit.

GSM odposlechy

Odposlouchávací zařízení, které využívají SIM kartu a mobilní síť, se nazývají GSM odposlechy. Jejich použití je velmi snadné, a účinné, jelikož stejně jako mobilní telefon mají neomezený dosah. Sofistikovanější GSM odposlechy mohou být dokonce vybaveny automatickou detekcí hlasu, a spustí se tak pouze ve chvíli, kdy slyší nějaké zvuky.

Jak se bránit proti GSM odposlechu?

Spolehlivou obranou proti GSM odposlechu je využití rušičky signálu. Má to ovšem tu nevýhodu, že tím zároveň vyrušíte i svůj mobilní telefon. Druhá nevýhoda je, že používání rušiček signálu je na území EU zakázáno. Pokud tedy nejste členem bezpečnostního sboru se speciálním povolením, rušičku radši nevyužívejte.

Méně invazivní metodou jak se bránit proti odposlechu, je použít detektor odposlechů, který zachycuje bezdrátové přenosy, a umožní vám tak skrytý odposlech najít.

Rádiové odposlechy

Skládají se vždy z vysílače a přijímače. Vzhledem k tomu, že zde nedochází k žádné kompresi, tak jako u odposlechů probíhajících přes mobilní síť, tak mají výrazně větší kvalitu zvuku, než GSM odposlechy. Kvalitní rádiový (RF) odposlech, dokaže bez problémů monitorovat i 100m2 velkou místnost.

Nevýhodnou rádiových odposlechů je, že mají limitovaný dosah v řádu několik desítek, až stovek metrů.

Jak se bránit proti rádiovému odposlechu?

Rádiové odposlechy mají zpravidla velký vysílací výkon, a proto jsou snadno detekovatelné, pomocí detektoru odposlechů i na několik metrů.

Profesionální odposlechy

Oproti běžným odposlechům (RF a GSM), jsou profesionální odposlechy, výrazně sofistikovanější. Mohou být vybaveny šifrováním, takže jejich přenos nelze dále odposlechnout. Ty nejsofistikovanější modely využívají tzv. FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum), což znamená, že datový přenos neprobíhá na jedné konkrétní frekvenci, ale je rozprostřen do širokého spektra. Tím je docíleno toho, že ani sofistikované spektrální analyzátory, nejsou schopny takovéto odposlechy odhalit, a v podstatě jedinou efektivní obranou je pravidelná fyzická prohlídka zájmového objektu.

Více si můžete přečíst na SPYobchod.cz

Foto: ESO/L. Calçada
Vesmírný ohňostroj. Vědci zachytili explozi, když výbuch prorazil povrch hvězdy
Oblak trosek vymrštěných z Dimorphosu způsobil silnější náraz než samotná srážka kosmické lodi
Pohled na polární magnetické pole Slunce odhalilo velké překvapení
Foto: INT, KIT/Tiskový zdroj EurekAlert
Molekuly vody mají fascinující vlastnosti. Medicína má nového pomocníka
Foto: Ilustrační/Freepik
Lidské oko má omezené rozlišení. Má cenu kupovat si televizi s ultra HD?
Foto: Ilustrační/Terranaut/Pixabay
Nejběžnější planety naši galaxie budou mít v budoucnu dostatek vody

Dlouhodobé cestovní pojištění: Kdy ho využít?

11/10/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 4 min read 142 Zobrazení 46 dní, aktivní život, cestovní pojistění, dlouhodobé, dovolená, max. 365 dní, práce v zahraničí, sktivní dovolená, studium

Exkluziv Medicína Nové Proč?Tajné projekty Technologie TOP 10 UFO UI Válečná zóna Vesmír Záhady Zajímavosti

Máte v plánu vycestovat do zahraničí na dobu přesahující 46 dní? Pak je to přesně ta chvíle, kdy budete potřebovat „dlouhodobé cestovní pojištění“. Vyjde levněji a dokáže vás chránit až 365 dní! Nejen, že vás ochrání v případě úrazu před následnými velkými výdaji, ale rozhodně se s ním budete cítit jistější. Mnoho pojištění může zahrnovat také krádeže a pro smolaře i „ztráty“. Nemáte ponětí, co dlouhodobé pojištění zahrnuje a na co si při jeho výběru dát pozor? Zkusili jsme nahlédnout na yespojištění.cz a vybrali jsme pro vás pár důležitých informací, které je dobré vědět, než si nějaké pojištění vyberete.

K čemu a pro koho je dlouhodobé cestovní pojištění?

Cestovní pojištění jako takové, vás všeobecně dokáže finančně ochránit v případě zranění nebo nemoci při pobytu v zahraničí. I když se zranění, jako je obyčejná popálenina horkou vodou, zlomená ruka po pádu na chodníku nebo komplikované zažívací problémy, mohou občas potkat každého z nás. Lékařská péče, transport do nemocnice a případná hospitalizace vás však v cizině může vyjít na několik desítek tisíc korun, v horším případě dokonce i na miliony korun! A to je přesně ten důvod, proč byste vždy měli předem myslet na „cestovní pojištění“, které za vás případné nečekané výlohy uhradí.

„Dlouhodobé cestovní pojištění“ se hodí studentům, zaměstnancům působícím na zahraničních pobočkách i dobrodruhům

Dlouhodobé cestovní pojištění lze uzavřít maximálně na 365 dní a využijí ho zejména:

mladí lidé při zahraničním studentském pobytu,
zaměstnanci na pracovní stáži nebo služební cestě,
brigádníci či au-pair v cizině,
dobrodružní cestovatelé,
a další, kteří souvisle a delší čas žijí v zahraničí.

Spočítat dlouhodobé cestovní pojištění »

Při výběru pojištění hledejte služby navíc! Pojišťovny umí svého klienta hýčkat

Víte co ovlivňuje cenu pojištění? Hlavní roli hraje cílová destinace, věk pojistitele, typ cesty a samozřejmě délka pobytu. Pojišťovny všeobecně „dlouhodobé cestovní pojištění“ nabízejí pro cesty od 46 dní pobytu, 90 či 185 dní, nejdéle však lze sjednat max. na dobu jednoho roku. Tento údaj najdete v pojistných podmínkách, které byste si vždy, před sjednáním pojištění, měli pečlivě projít.

Další otázkou je: Na co se při výběru pojištění zaměřit? Rozhodně byste měli vědět, že cena není nejdůležitější! Spíše se zaměřte na počet zahrnutých služeb. Nonstop asistenční linku dnes najdete u drtivé většiny pojišťoven. Pátrejte také po zahrnutých aktivitách (třeba plánované rizikové sporty), možnostech připojištění a také pátrejte po hranicích pojistných limitů. Limity určují, do jaké částky za vás pojišťovna uhradí finální náklady. Vše navíc budete muset pokrýt z vlastní kapsy! Počítejte s tím, že cena ošetření, transportu a další péče je mnohdy několikanásobně vyšší než u nás v ČR. Zlomenina nohy na sjezdovce, zákrok horské služby, transport vrtulníkem, operace a několikadenní hospitalizace vás mohou vyjít i na miliony korun. Pecka, že? Pojistný limit by proto měl dosahovat alespoň 3 miliony Kč.

Dlouhodobé nebo opakované cestovní pojištění?

Pokud často jezdíte na pracovní nebo soukromé cesty do zahraničí, ale vždy se vracíte zpět do ČR, můžete si dokonce sjednat i cestovní pojištění pro opakované vycestování. Celková délka pobytu v cizině však musí být 4 a více týdnů za rok. V zahraničí ale můžete strávit jen omezenou dobu, po kterou vám pojištění kryje záda a většinou jde o méně než 90 dní. Podrobnosti opět najdete v pojistných podmínkách vybraného produktu.

Připojištění se hodí při krádeži nebo smůle

Jestliže na své cestě plánujete neobvyklé aktivity, vždy se ujistěte předem, zda je vaše pojištění zahrnuje. Může se jednat třeba o zimní sporty (lyžování, snowboarding), horolezectví, potápění, ale i o vysokohorskou turistiku. Pokud byste si při podobném sportu ublížili a vaše pojistka by jej nezahrnovala, budete muset lékařskou péči uhradit sami. Většina institucí nabízí možnost si takové aktivity za pár korun připojistit, což se určitě vyplatí.

Doplňkově se pojistit můžete také proti ztrátě nebo krádeži zavazadel, osobních dokumentů a dalším nepříjemným situacím. Klid vám přinese například pojištění odpovědnosti. To kryje materiální i zdravotní újmy, které způsobíte vy nebo vaše dítě či domácí mazlíček, cizím osobám.

Spočítat dlouhodobé cestovní pojištění »

Více informací najdete na www.yespojisteni.cz

Foto: ESO/L. Calçada
Vesmírný ohňostroj. Vědci zachytili explozi, když výbuch prorazil povrch hvězdy
Oblak trosek vymrštěných z Dimorphosu způsobil silnější náraz než samotná srážka kosmické lodi
Pohled na polární magnetické pole Slunce odhalilo velké překvapení
Foto: INT, KIT/Tiskový zdroj EurekAlert
Molekuly vody mají fascinující vlastnosti. Medicína má nového pomocníka
Foto: Ilustrační/Freepik
Lidské oko má omezené rozlišení. Má cenu kupovat si televizi s ultra HD?
Foto: Ilustrační/Terranaut/Pixabay
Nejběžnější planety naši galaxie budou mít v budoucnu dostatek vody

white dome building under blue sky during daytime

Havajské zákony by mohly prolomit roky trvající astronomickou slepou uličku

16/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 4 min read 324 Zobrazení astronomie, Havaj, Mauna Kea, megateleskop, observatoř, svatá půda

Skupina, včetně domorodých Havajanů, bude nyní spravovat horu Maunakea, kde se střetla práva domorodců a astronomie

Stát Havaj nastavil nový způsob, jak spravovat horu Maunakea, na jejímž vrcholu se nachází mnoho astronomických observatoří světové úrovně. Zákon podepsaný havajským guvernérem dne 7. července zbavuje Havajskou univerzitu její role hlavního orgánu dohlížejícího na území, na kterém jsou dalekohledy umístěny, a dává tuto odpovědnost nově založené skupině s mnohem širším zastoupením komunity, včetně původních obyvatel Havaje, napsal server Nature.

Mnozí doufají, že posun označí cestu vpřed pro astronomii na Havaji. Od roku 2015 někteří domorodí obyvatelé Havaje občas blokují cestu na vrchol, především proto, aby zabránili zahájení výstavby třicetimetrového dalekohledu (TMT). Observatoře nové generace, která bude mít obrovské zrcadlo shromažďující světlo, aby bylo možné provádět astronomické objevy. Sit-ins podnítily rozsáhlé diskuse o právech domorodých národů mít slovo při správě pozemků, které jsou pro ně posvátné, ale které byly využívány pro účely včetně vědy.

Nová autorita Maunakea zapojí původní obyvatele Havaje do rozhodování o tom, jak je hora spravována, s důrazem na vzájemnou správu a ochranu Maunakea pro příští generace. Orgán bude mít 11 členů s hlasovacím právem, z nichž jeden musí být aktivním praktikantem původních havajských kulturních tradic a jeden z nich musí být potomkem kulturního praktika, který je spojen s Maunakeou. Nechybí ani spoty pro zástupce z astronomie, školství, hospodaření s půdou, politiky a dalších oborů.

„Velmi doufám v novou entitu,“ říká Noe Noe Wong-Wilson, domorodý havajský starší, který pomáhal vést zátarasy na hoře. „Je mimo moji představivost, kde bychom v tuto chvíli byli, protože jsme tak dlouho bojovali, abychom byli vyslyšeni.“

Havajská univerzita spravuje většinu pozemků v okolí summitu Maunakea od roku 1968, kdy jí stát udělil 65letý pronájem na provozování vědecké rezervace zaměřené na astronomii. Maunakea má ideální oblohu pro astronomické pozorování vzhledem ke své výšce 4200 metrů a stabilní tmavé noční obloze. Univerzita nyní musí do 1. července 2028 převést všechny své manažerské povinnosti, včetně složitého souboru podnájmů, povolení a dalších dohod, na nový úřad, říká Doug Simons, ředitel univerzitního Institutu pro astronomii v Manoa na Havaji.

Cesta vpřed

Maunakea se kromě kulturních praktik a astronomie používá k řadě účelů, včetně turistiky, lovu a environmentální vědy. V současné době je domovem 13 observatoří, z nichž dvě jsou v procesu vyřazování z provozu, aby pomohly snížit dopad na horu.

Nový zákon vzešel z návrhu Scotta Saikiho, předsedy Sněmovny reprezentantů státu, jehož cílem bylo prolomit slepou uličku kolem Maunakea. Vytvořila pracovní skupinu, která doporučila změny ve vedení Maunakea a vedla ke konečnému plánu na odstranění Univerzity Hawaii jako hlavního manažera.

Skupina byla úspěšná, protože vytvořila rámec vzájemného respektu, říká Rich Matsuda, zástupce ředitele pro vnější vztahy na WM Keck Observatory ve Waimea na Havaji, který sloužil jako její člen. „Věci byly často koncipovány jako kultura versus věda,“ říká. „To je druh falešné dichotomie a urážlivého rámování.“ Různé znalostní systémy a způsoby nahlížení na věci nemusí být ve vzájemné opozici.“

Zákon říká, že astronomie je politikou státu Havaj. „Stát říká, že astronomie je pro Havaj důležitá a že stát investuje do astronomie, ale ještě více investuje do správy Maunakei jako zvláštního místa – tato kombinace je pro mě naprosto klíčová,“ říká John O’Meara. hlavní vědec Kecku, který má na Maunakea dva 10metrové dalekohledy. „Je to důvod k optimismu.“

Osud dalekohledu

Zbývá mnoho kroků. Prvním je identifikovat jednotlivce, kteří budou tvořit nový řídící orgán Maunakea, pravděpodobně je jmenuje guvernér, a poté jej nastavit tak, aby převzal všechny administrativní a řídící úkoly, na které univerzita dohlížela. Státní zákonodárný sbor bude také muset poskytnout peníze na financování skupiny nad rámec 14 milionů USD přidělených na první rok.

A pak je tu ještě otázka TMT. Má povolení pokračovat ve výstavbě, ale vzhledem k napětí na hoře tak ještě neučinilo. Loni v listopadu projekt získal tolik potřebnou podporu, když americký desetiletý průzkum priorit financování v astronomii a astrofyzice doporučil, aby se posunul vpřed. Americká National Science Foundation (NSF) nyní zvažuje, zda na projekt poskytne finance, která nemá dostatek peněz na kompletní vybudování dalekohledu se svými partnery ve Spojených státech, Číně, Kanadě, Indii a Japonsku.

Pokud se NSF rozhodne připojit k TMT, za odhadované náklady 800 milionů dolarů by byla alespoň čtvrtina času dalekohledu otevřena pro pozorovatele z celých Spojených států. To by také vyvolalo federální přezkum toho, jak by stavba dalekohledu mohla ovlivnit Maunakeu, která by musela být dokončena, než by mohly začít práce.

Pro Wong-Wilsona může alespoň diskuse o TMT pokračovat. „Na stole není nic,“ říká.

Zdroj: Nature

Australští vědci umístili kvantový svět na mikročip

04/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 369 Zobrazení kvantový svět, mikročip, nanotechnologie

Jejich kvantový simulátor napodobuje přírodu na atomové úrovni

Australský startup právě vymodeloval molekulu na mikročipu a umístil atomy do křemíku s přesností pod nanometry. Tato schopnost simulovat molekuly v atomovém měřítku, kde hmotě vládne kvantová mechanika, by mohla zlepšit naše chápání kvantového světa a vést k vytvoření neuvěřitelných nových materiálů, jako jsou vysokoteplotní supravodiče nebo superúčinné solární články, napsal server Freethink.

„Mohli bychom začít napodobovat, jak se chová příroda, a pak můžeme začít vyrábět nové druhy materiálů a zařízení, které svět ještě neviděl,“ řekla Michelle Simmons, zakladatelka Silicon Quantum Computing, startupu odpovědného za mikročip.

Myslet v malém

Několik milionů let po vyrobení našich prvních kamenných nástrojů lidé zjistili, že když přiblížíme hmotu a podíváme se na atomy a subatomární částice, které ji tvoří, dodržují jiná pravidla než ta, která řídí objekty na větších plochách. měřítko.

Tato pravidla („kvantové mechanika“) mohou mít své vlastní užitečné aplikace – MRI skenery, solární články a atomové hodiny využívají kvantové jevy.

"Můžeme začít vyrábět nové druhy materiálů a zařízení, které svět ještě neviděl."

Ale i když je snadné zvednout kámen a extrapolovat, že by to mohlo být dobré pro mlácení věcí, není tak snadné vidět nebo pochopit, jak se hmota chová na kvantovém měřítku – zvláště když samotné pozorování ovlivňuje kvantové systémy.

Můžeme použít počítačové programy k simulaci toho, jak se některé malé molekuly chovají na atomární nebo subatomární úrovni, ale to není schůdná volba pro větší molekuly: existuje příliš mnoho možných interakcí mezi jejich částicemi.

„Pokud dokážeme začít chápat materiály na [kvantové] úrovni, můžeme navrhnout věci, které nikdy předtím nebyly vyrobeny,“ řekl Simmons ScienceAlert. „Otázka zní: jak vlastně ovládáte přírodu na této úrovni?“

Kvantový simulátor

Zdá se, že odpovědí je modelování molekul na křemíkových čipech.

Pro nedávnou studii tým SQC úspěšně vyrobil mikročip v atomovém měřítku, vytvořil 10 jednotně velkých umělých atomů – také známých jako „kvantové tečky“ – a poté pomocí skenovacího tunelového mikroskopu přesně umístil tečky do křemíku.

Tým modeloval svůj čip podle struktury polyacetylenu, molekuly vyrobené z atomů uhlíku a vodíku spojených střídajícími se jednoduchými a dvojnými uhlíkovými vazbami.

Jakmile byl sestrojen, mohli aplikovat elektrický náboj na jednu část čipu („zdroj“) a zkoumat, jak se pohyboval podél řetězce atomů, aby vystoupil v jiné části („odtok“).

„Doslova to budujeme zdola nahoru, kde napodobujeme molekulu polyacetylenu tím, že vkládáme atomy do křemíku s přesnými vzdálenostmi, které představují jednoduché a dvojité vazby uhlík-uhlík,“ řekl Simmons.

Na základě teoretických předpovědí se má polyacetylen chovat odlišně podle toho, zda řetězec molekul začíná a končí dvojnými uhlíkovými vazbami nebo jednoduchými uhlíkovými vazbami.

"To, co [tento model] ukazuje, je, že můžete doslova napodobit to, co se skutečně děje ve skutečné molekule."

Aby vědci ověřili, zda je jejich modelovací technika přesná, vytvořili jeden čip založený na každé verzi – a viděli, že počet elektrických vrcholů se měnil, když proud procházel každou verzí.

„To potvrzuje dlouhodobé teoretické předpovědi a demonstruje naši schopnost přesně simulovat molekulu polyacetylenu,“ uvádí SQC.

Tým také pozoroval elektron existující na dvou místech současně, což je příklad superpozice kvantového jevu .

„To, co [tento model] ukazuje, je, že můžete doslova napodobit to, co se skutečně děje ve skutečné molekule, a proto je to vzrušující, protože signatury těchto dvou řetězců jsou velmi odlišné,“ řekl Simmons.

Mise Uran, společnosti SpaceX, je hlavní prioritou průzkumu

04/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 4 min read 417 Zobrazení 10let mise, NASA, SpaceX, Uran

Mise Uran, společnosti SpaceX, je hlavní prioritou nového průzkumu. Národní akademie věd, inženýrství a medicíny zveřejnily svůj poslední desetiletý průzkum planetární vědy a astrobiologie, který odhaluje doporučení, aby NASA upřednostnila vývoj vlajkové lodi k Uranu založené na startu na raketě Falcon Heavy společnosti SpaceX. Informuje server TESLARATI.

Návrh mise, známý jako Uranus Orbiter and Probe nebo UOP, byl vyvíjen týmem vědců a inženýrů NASA, University of California a Johns Hopkins University již několik let. Ve skutečnosti se velmi podobný koncept umístil na třetím místě v stěžejních doporučeních Akademií pro období 2013–2022 v rámci desetiletého průzkumu. Což znovu zdůrazňuje jeho ústřední důležitost a potenciální hodnotu v očích desítek přispěvatelů průzkumu. Podle jeho tvůrců mají Uran Orbiter a Probe ve své nejnovější iteraci potenciál plně nebo částečně odpovědět na 11 z 12 primárních otázek, kolem kterých se strukturoval nejnovější Decadal Survey.

Průzkum navíc nepřímo uvádí, že kdyby neexistovala jedna konkrétní technologie, šlo by o přelom mezi misí na Uran nebo Neptun. Základní kámen: raketa Falcon Heavy společnosti SpaceX.

I když autoři průzkumu výslovně neukazují na SpaceX v kontextu UOP, uvádějí, že „mise Uran je upřednostňována, protože existuje koncepce end-to-end mise, kterou lze implementovat v dekádě 2023-2032.” Ve skutečnosti se zdá, že existuje pouze jedna nosná raketa: Falcon Heavy. Technicky existují tři další alternativy. Vulcan Centaur od United Launch Alliance (ULA), New Glenn od Blue Origin a vlastní Space Launch System (SLS) NASA.

Orbiter NASA Europa Clipper, původně se objevil na SLS, ale později se přesunul na Falcon Heavy společnosti SpaceX, aby se zabránilo velkým zpožděním startu, pomohl ukázat, že SLS není životaschopné pro mise mimo program Artemis bez masivních vylepšení výroby a významných řešení nebo změn designu. I když je v mnoha ohledech schopna znovupoužitelná raketa New Glenn společnosti Blue Origin, zdá se, že má extrémně slabý výkon mimo oběžnou dráhu Země. Hluboko pod tím, co vyžaduje UOP a je nepravděpodobné, že by odstartovala dříve než v roce 2024 nebo 2025. Je možné, že postradatelný New Glenn by mohl stačit, ale Blue Origin se o této možnosti nikdy nezmínil. A dokonce i tehdy může být výkon rakety stále nedostatečný.

A konečně, postradatelná raketa Vulcan Centaur společnosti ULA teprve odstartovala a její debut by mohl snadno vklouznout do roku 2023. Ještě důležitější je, podle oficiálních informací, které společnost poskytla kalkulátoru výkonu provozovanému NASA, dokonce i nejschopnější varianta Vulcanu (VC6) se šesti pevnými raketové posilovače (SRB) jednoduše nemají výkon požadovaný pro vypuštění Uranus Orbiter and Probe (7235 kg) na sedmi preferovaných trajektoriích mise. U tří dalších sekundárních oken by Vulcan mohl potenciálně spustit UOP, ale pouze se zahrnutím gravitační asistence Venuše. Což by vyžadovalo významné konstrukční změny k ochraně kosmické lodi při cestování mnohem blíže ke Slunci.

Podle kalkulačky NASA by plně vyměnitelná raketa Falcon Heavy se standardní kapotáží užitečného zatížení mohla odstartovat kolem 8,5 – 10 tun na preferované trajektorie UOP. Což ponechává velmi zdravou rezervu pro zvýšení hmotnosti kosmické lodi nebo podprůměrný start a pravděpodobně umožní delší spouštěcí okno pro každou příležitost.

Pokud NASA bude souhlasit se závěry průzkumu, rozhodne se vyvinout Orbiter a sondu Uran a také plánuje na základě optimistického předpokladu akademií navýšení rozpočtu v průměru o ~18 % v letech 2023 až 2032. Práce na preferovaném startovacím okně pro rok 2031 by mohly začít již v roce 2024. Sestávající ze stejnojmenného Orbiteru a sondy UOP dorazí na oběžnou dráhu kolem Uranu koncem roku 2044 nebo začátkem roku 2045 s hmotností kolem pěti metrických tun. Primární vědecká mise by začala nasazením malé atmosférické sondy, která by přímo analyzovala složení a chování exotické atmosféry planety, o které se předpokládá, že je nestálá. Náchylná k rozsáhlým a prudkým bouřím a hostí některé z nejextrémnějších větrů na světě. Sluneční Soustava. Sonda by vážila ~270 kilogramů a očekává se, že přežije maximálně několik hodin.

Orbiter však bude pokračovat v objížďce uranského systému po dobu nejméně čtyř let. Přičemž bude pozorovat a studovat ledového obra a jeho prstence, magnetosféru a více než 27 měsíců. Samotný Uran sídlí v možná nejběžnější třídě exoplanet ve vesmíru, takže jeho podrobné studium je pro vědu o exoplanetách jako celku neocenitelné. Je také možné, že jako několik měsíců kolem Saturnu a Jupiteru. jeden nebo více uranských měsíců má tekuté vodní oceány vytvořené slapovým ohřevem, čímž se přidává na seznam mimozemských těles, která mohou obsahovat obyvatelná prostředí nebo mimozemský život.

Zdroj: TESLARATI

Tito vězni chovají dobytek, pěstují zeleninu, vyrábějí javorový sirup a chovají včely

03/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 6 min read 274 Zobrazení chov dobytka, farma, vězení

Program vězeňské farmy v Ontariu byl revitalizován v roce 2019. Farmářské práce a rehabilitace jdou spolu ruku v ruce. První den v Joyceville Institution, věznici poblíž Kingstonu, Ont., mi člen personálu, který mě doprovázel na farmu, řekl: „Neptej se na osobní otázky. Neptej se, jak dlouho tam budou. Ptej se na jejich příběhy. Seznamte se s nimi a nechte je vyprávět.“ Píše server cbc.ca.

Tato rada byla darem.

Byl jsem tam, abych natočil dokument o projektech vězeňských farem ve dvou institucích v Ontariu. Film reflektuje tuto cestu, jak se uvěznění muži otevírali a postupně nám vyprávěli své příběhy. Nejprve jsme je poznali a pak jsme viděli dopad farmy na jejich zkušenosti s uvězněním. Tento proces byl neuvěřitelně důležitý pro citlivý a etický přístup.

Oficiálně jsou vězeňské farmy programem pracovních dovedností. Když jsem navštěvoval farmy a seznamoval se s muži, bylo jasné, že jejich práce jim pomohla cítit se lidštější. Dalo jim to něco, na co se mohli soustředit, když usilovali o změny.

Nato

Práce ve federálních věznicích byla neustálou lekcí v deprogramování stereotypů. Když jsem poprvé potkal Nata, byl jsem vyděšený. Byl to kulturista s mnoha tetováními a dlouhým plnovousem.

Do 10 minut od setkání s ním už tulil telátko na zemi.

„Očekával jsem příchod do vězení, mezi mnohem více větších chlapů s více tetováním. A neočekával jsem farmu. Nečekal jsem nic pozitivního,“ říká v dokumentu.

Nato se usmívá na tele na farmě. Útrapy být pryč od jeho 19 leté dcery Natyho hluboce tíží. Když se na farmě rodí nová telata, konfrontuje život, který si vzal. I vztah se svou dcerou.

Nato, stejně jako ostatní muži, se kterými jsem natáčel, se chtěl napravit. Vyprávění příběhu o farmě mu dalo příležitost zamyslet se nad svými zkušenostmi a šířit důležitou zprávu o transformaci během uvěznění.

„Jsme lidé, kteří udělali chyby. Ale sedět v blokové cele o rozměrech 6 x 10 se rehabilitace ani minimálně nedotýká. Rozněcuje nenávist, rozdmýchává hněv a zášť. Je to nejizolovanější, nejopuštěnější místo, jaké kdy kdo může být.“ říká Nato.

„Změny, které jsem udělal uvnitř, mi budou pomáhat po zbytek mého života.“

Chris

Věc, kterou si nejvíce pamatuji z mého prvního rozhovoru s Chrisem, je jeho popis minimálního zabezpečení: „jediným plotem je držet krávy uvnitř“.

Při minimálním zabezpečení existují pouze zakázané oblasti. Neexistují žádné fyzické překážky kromě těch mezi minimální a vyšší úrovní a střední a maximální bezpečnosti.

Pokud jste nikdy nebyli v Collins Bay Institution, můžete být šokováni, když o tom slyšíte. Pro Chrise nedostatek plotů znamenal, že si zasloužil právo tam být. A chtěl udělat vše pro to, aby ukázal, že si tuto důvěru zaslouží.

Když na vězeňskou farmu dorazí 34 nových telat, Chris vysvětluje, proč se rozhodl pracovat na farmě:

Na vězeňskou farmu v Ontariu dorazilo 34 nových „mladých a rozevlátých“ telat z Prisonské Farmy

„Je to, jako bych teď měl spoustu dětí,“ říká Chris. Je jedním z vězňů pracujících na nové vězeňské farmě v Kingstonu, Ont. Vězni pracují na komunitní zahradě, vyrábějí javorový sirup, chovají včely a sklízejí med a starají se o dobytek.

Několikrát mi řekl, že než byl uvězněn, neznal důsledky svých činů. Nyní ví, že existují „následky všech vašich důsledků“.

V prvním rozhovoru Chris také popsal svou lásku ke své čtyřleté dceři a jak chtěl bojovat, aby ji mohl znovu vidět. Podělil se o to, jak těžké je být dobrým otcem v mezích vězení.

Když jsme natáčeli Prison Farm , byl jsem svědkem, jak se o farmu staral. Když dorazila nová mláďata, odnesl každé z náklaďáku a okamžitě je začal krmit z láhve. Pro Chrise farma pomohla zaplnit prázdnotu rodiny.

„Je to dobrý pocit, protože je to, jako bych teď na něčem pracoval,“ říká Chris ve Prison Farm. „Určitě mi to dalo motivaci, víš, zůstat na rovné cestě a ne nahoře a zahodit to všechno.“

Chris od vynesení rozsudku neviděl svou čtyřletou dceru. Krmení mláďat krav z láhve mu umožňuje o něco se starat v nepřítomnosti své dcery, což je pro něj útěchou.

Dan

Dan byl první člověk, kterého jsem potkal v Joyceville Institution. Když jsem s ním začal pracovat, řekl mi vše o práci se včelami. Jak mu pomohly překonat strach a cítit se klidněji.

Dan také pracuje v cukrové buši. Řekl mi, že péče o les je způsob, jak to vrátit. Pobyt v přírodě mu pomohl spojit se s jeho spiritualitou a Stvořitelem.

„Když jsem se doslechl, že tento projekt farmy je znovu v provozu, nemohl jsem se dostat k registračnímu listu dostatečně rychle,“ říká Dan v Prison Farm.

Dan vyrostl oddělený od svého dědictví Métis, ale začal se k němu znovu připojovat, když byl uvězněn.

„Před vězením jsem nikdy nebyl ve skutečnosti v kontaktu se svým dědictvím. Tím, že jsem byl zapojen do programu farmy, jsem dostal příležitost vrátit se zpět ke své původní kultuře. Je to všechno o přírodě a je to opravdu příjemný pocit. Je to pro mě velmi duchovní.“

Norm

„Věděl jsi, že jsem vyhrál v loterii?“

Je jeden z mých prvních dnů na farmě a já sedím v traktoru s Normem a přemýšlím, kdo je tento žoviální muž, který vypadá trochu jako námořník.

To je příklad jeho upřímné povahy. Ano, Norm vyhrál před mnoha lety v loterii, ale výhry jsou dávno pryč a do vězení ho přivedl alkohol. „Pil jsem a řídil.“

Norm mi říká, že má štěstí, že nikomu neublížil, a připouští, že to mohlo být mnohem horší.

„Toto je moje rehabilitace…, moje rehabilitace,“ říká mi.

Norm říká, že farma zaměstnává jeho ruce a pomáhá mu trávit čas.

„Věděl jsem, že si musím sehnat nějakou práci, protože když budeš jen sedět v cele, tak se zničíš.“

Pro Norma je farma způsobem, jak začít znovu a zaměřit se na něco jiného, než na věci, které ho přivedly do vězení.

Když byla vězeňská farma znovu otevřena v roce 2019, byli přivedeni zpět potomci původního stáda skotu. Norm pomáhá při péči o krávy.

Všichni uvěznění muži, se kterými jsem pracoval, byli otevření způsobem, který jsem si nedokázal představit. Od začátku bylo jasné, že farmy pro ně opravdu něco znamenají a změnily je. Tvrdě jsem pracoval na respektování toho, co se mnou sdíleli, citlivým způsobem, který spojil farmu s jejich cestami do vězení a transformacemi.

„I když jsem byl venku a oni byli uvnitř, rád si myslím, že jsme tento film natočili společně,“ říká autor dokumentu, Tess Girard.

Zdroj: cbc.ca

Genetická síla největších stromů světa, které umírají, je fascinující

03/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 13 min read 310 Zobrazení nejstarší stromy, největší stromy, změny klimatu

Proč nejvyšší stromy světa umírají?

I když objevujeme neuvěřitelné výhody nejstarších stromů na světě, ztrácíme je kvůli změně klimatu, píše Jim Robbins. Ale klonování by mohlo nabídnout odpověď, napsal server BBC. V roce 2005 náhle zemřelo několik staletí starých borovic ponderosa na mých 15 akrů (0,06 km čtverečních) lesa v severních Skalistých horách v Montaně. Brzy jsem zjistil, že je srážejí horští brouci, zhoubní zabijáci velikosti gumy na tužce, která se zavrtává do stromu.

Příští rok počet umírajících stromů exponenciálně rostl. Cítil jsem se bezmocný a zarmoucený, když jsem viděl tyto obří, nebe škrábající stromy mizející všude kolem sebe, protože jsem si uvědomil, že nemůžu udělat nic, abych to zastavil.

Zatímco místní brouci byli bezprostřední příčinou, základním důvodem bezprecedentní úmrtnosti v mém domovském státě a v celých Skalistých horách bylo, že zimy přestaly být opravdu chladné. Když jsem se koncem 70. let poprvé přestěhoval do Montany, byly v zimě běžné teploty -34 °C (-30 °F) nebo dokonce pod -40 °C, někdy i týdny v kuse. Nejchladnější zaznamenaná teplota v Montaně je -57 °C. V těchto dnech minimální zimní teploty zřídka klesnou pod -18C nebo tak. Pokud ano, je to obvykle jen na den nebo dva. To není ani zdaleka tak chladné, aby to zabilo brouky, kteří si vyrábějí vlastní přírodní nemrznoucí směs.

Během tří let mi odumřelo více než 90 % lesa. Najali jsme dřevorubce, aby stromy pokáceli a odvezli do továrny, kde je rozmělnili a přeměnili na lepenku.

Stromy čistí naši vodu, ovlivňují naše klima, poskytují dřevo na stavbu a dodávají zdroje potravy pro nás a mnoho zvířat, která jíme.

Ale nebylo to jen tady. Stromy umíraly po celé západní Severní Americe. Britská Kolumbie přišla v letech 2006 a 2007 o 80 % své vzrostlé borovice lesní a změnila se z úložiště uhlíku na zdroj uhlíku. Stromy na Západě nadále umírají; před několika lety zemřelo v Kalifornii 129 milionů stromů.

Zážitek z toho, jak můj les umírá, ve mně podnítil obnovený zájem o to, co se děje se stromy, jak v Montaně, tak ve světě. Začal jsem nyní dvě desetiletí trvající pátrání po životech a smrti stromů a lesů.

Stromy čistí naši vodu, ovlivňují naše klima, poskytují dřevo pro stavbu a dodávají zdroje potravy pro nás a mnoho zvířat, která jíme. Dokonce se zdá, že jsou nějak spojeni s hvězdami. Přesto víme překvapivě málo o jejich roli v našem světě.

Chybí nám také znalosti o genetice stromů: zejména o účincích kácení prakticky všech největších a nejrobustnějších stromů na řezivo na genofond po mnoho staletí. A také nevíme, jak se těm stromům, které přežily, povede v teplejším a sušším světě.

V posledních několika letech však vědci začali odhalovat význam starověké genetiky stromů a přibývají důkazy ukazující, že budou hrát kritickou roli v budoucnosti pozemských lesů. Tento výzkum sleduje snahy jedné skupiny stromových nadšenců pokusit se replikovat a zasadit největšího z těchto obrů, aby ochránili jejich prastarou DNA v tom, čemu říkají „živé knihovny“. Zdá se, že je prozíravý.

*Sekvoje jsou jedním z nejznámějších stromů Severní Ameriky, ale lze je nalézt i jinde, například v tomto lese vysázeném ve Victorii v Austrálii.*

Craig D Allen byl po většinu své kariéry na lesních smrtelných hlídkách. Byl přezdíván jako „stromový koroner“ kvůli jeho touze pochopit, jak stromy umírají na změnu klimatu. Navzdory tomu, že nedávno odešel do důchodu z US Geological Survey, je nyní více než kdy předtím zaneprázdněn výzkumem krize ve světových lesích a působí jako mimořádný profesor ekologie na University of New Mexico.

Před lety jsem s ním procházel akr po akru umírajících borovicových lesů v poklidné krajině kolem Santa Fe, zabité dlouhotrvajícím suchem a horkem. Když jsem ho nedávno znovu viděl, řekl mi, že odumírání lesů se celosvětově zrychluje.

Allen je jedním z malé skupiny výzkumníků, kteří pečlivě vysvětlují, co globální změna klimatu dělá se starými lesy – lesy, které jsou staré alespoň několik století, ty, které známe a milujeme, zejména staré lesy. Je to složité téma, ale Allen poukazuje na výsledky výzkumu publikované v minulém desetiletí, které pro něj shrnují ohromné dopady teplejší planety na tyto ekosystémy.

První z nich, dokument z roku 2012, jehož spoluautorem je Allen, kombinoval data letokruhů, klimatické záznamy a budoucí klimatické projekce na jihozápadě USA. Zjistilo se, že budoucí megasucho způsobené změnou klimatu by mohlo mít ničivý dopad na lesy v regionu. Jádrem problému je, že i když teploty vzduchu rostou lineárně, schopnost atmosféry zadržovat vodu roste exponenciálně. To znamená, že atmosféra je závratným tempem žíznivější a sucha strhávají stále větší množství vody z půdy, stromů a dalších rostlin.

Druhá studie publikovaná v roce 2012 australským výzkumným týmem shromáždila údaje o vodních sloupcích – trasách, kterými se voda ubírá ve stromu od kořenů ke koruně – u stovek druhů stromů. Zjistilo se, že teplejší sucha vytahují vodu z lesů zrychlujícím se tempem a na mnoha místech stromy již nemohou držet krok se stresem ze zvýšeného čerpání, což způsobuje něco podobného embolii.

Třetí je studie z roku 2015, která se zabývá zranitelností stromů po celém světě suchem. „Říká se, že každý velký typ lesa, od Arizony a Alžírska po Albertu a Argentinu, mokrý i suchý, umírá historicky neobvyklým způsobem, v důsledku horka a sucha,“ říká mi Allen.

Podstatou je, že horká sucha, která jsou stále častější a teplejší, stresují stromy až k prasknutí.

Rip Tompkins z Archangel Ancient Tree Archive šplhá na obří sekvoji v Sequoia Crest v Kalifornii

Protože oteplující se atmosféra může pojmout více srážek na místech, která jsou teplejší i vlhčí, některým lesům se daří extrémně dobře, lépe než kdy jindy, říkají Allen a Hammond. Ale tam, kde jsou horká sucha, umírají ve stále větším počtu. „Extrémní události zabíjejí stromy,“ říká Allen. „A horší období se zhoršují.“ Jsou vidět bezprecedentní extrémní události, jako je 49C (120F) dosažený v Britské Kolumbii letos v létě.

Stromy v přední linii tohoto měnícího se světa jsou staré, mnohé z nich jsou vysoké přes 200 stop (61 m) nebo dokonce 300 stop (91 m).

„Jedním z důvodů, proč jsou velké staré stromy ohroženy, je, že jejich přežití je opravdu vysoké: platí se větší účty,“ říká William Hammond, rostlinný ekofyziolog a ekolog globální změny na Floridské univerzitě. Potřebují více vody a více energie, aby tuto vodu napumpovali do své koruny. Mohou být zničeny suchem nebo oslabeny natolik, že se stanou kořistí hmyzu, nemocí nebo ohně.

1 % největších stromů obsahuje 50 % uhlíku obsaženého v lesích

Častější horká sucha také znamenají, že stromy mají méně času na zotavení. „Po skončení období sucha a po dobrém zavlažování stromů mají šanci znovu vyrůst a obnovit některé ze svých poškozených orgánů,“ říká Anna Trugmanová, odborná asistentka na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, kde studuje vliv změny klimatu na lesy. „Ale pokud máte častější sucha, zády k sobě, může to vést k dlouhodobějšímu poklesu, protože nejsou schopni se zotavit.“

Velké staré stromy jsou sedící kachny.

To je problém, protože nejen, že jsou velké a staré a vzbuzují úctu, jsou rozhodující pro ukládání uhlíku, aby se svět neoteploval ještě rychleji. 1 % největších stromů obsahuje 50 % uhlíku obsaženého v lesích.

Tato hrozná budoucnost stromů přichází, i když se o nich stále učíme základní věci. Suzanne Simard, ekoložka z University of British Columbia, zjistila, že mezi stromy existují rodinné vztahy a že prostřednictvím svých kořenů a hub spolu komunikují a přehazují zdroje. Autorka a výzkumnice Diana Beresford Kroeger tvrdila, že hojné aerosoly, které stromy vydávají, jako jsou terpeny a limoneny, jsou přírodními antibiotiky, antivirotiky a chemopreventivními látkami, které pomáhají udržovat přírodní svět – včetně lidí – zdravý.

Hammond a Allen předpovídají rozsáhlé odumírání největších světových stromů a historických lesů. A výzkum ukazuje, že rostoucí lesy dneška jsou velmi odlišné od historických lesů, částečně kvůli novým teplejším a sušším podmínkám. „Lesy se zkracují, jsou stále mladší a dominantní druhy se přesouvají,“ řekl Hammond. „Stromy přetrvají. Budou s námi dlouho. Ale změní se.“

Co se tedy dá dělat? Snížení CO2 na pomalé oteplování je na vrcholu seznamu, ale to nemusí pomoci po desetiletí. Někde by pomohlo mechanické prořezávání lesů nebo předepsaný oheň. Některé lesy mají 800-1000 stromů na akr, což znamená tvrdou soutěž o vodu; zdravý les by měl být desetinou toho. Uvažuje se o zavlažování některých sekvojí.

A pak je tu mamutí pokus replikovat největšího z těchto žijících obrů.

Kontrolované spálení u stromu General Sherman v národním parku Sequoia odstraňuje bílé jedle a zkaženou hmotu bez poškození sekvojí.

V 90. letech minulého století tým otce a syna na venkově v severním Michiganu vymyslel plán na klonování největších stromů každého druhu v USA.

Byl to podomácku vytvořený plán nazvaný Projekt Strom šampionů. David Milarch je farmář čtvrté generace, který pěstuje stínované stromy. Vyhledal největší strom ze všech druhů v Národním registru velkých stromů, seznamu vedeném organizací American Forests, neziskovou organizací ve Washingtonu, DC. Se svým synem Jaredem zajeli ke stromu šampionů a požádali majitele, zda by si mohli vzít nějaké řízky.

Vyložili žebřík ze zadní části svého pick-upu a Jared vylezl na strom, aby si vzal několik malých větví. Řízky byly poslány do školky k vypěstování kopií. Potom Milarch a jeho syn zasadili klony do různých prostředí – na hřbitovy nebo do parků – do toho, co Milarch nazýval živoucí archivní knihovnou. Cílem bylo zachovat genetiku 800, 2 000 nebo 5 000 let starých stromů na místech po celém světě pro případ, že by původní strom zemřel.

„Genetika velkých stromů mizí,“ řekl mi, když jsem o schématu informoval v roce 2001. „Někdo je musí naklonovat a vést záznamy. Nikdo neví, co znamenají.“

2000 let starý strom ví něco o přežití – David Milarch

Milarchův projekt se zaměřil především na nejstarší a nejznámější stromy Ameriky: sekvoje a sekvoje. Před více než dvěma desetiletími jsem sledoval, jak jeho tým lezl na některé z největších stromů na světě, aby mohli řezat jehličí z výšky, nejlepší materiál pro klonování. Mezi nimi byl nádherný Waterfall Tree, sekvoj v soukromém háji ve střední Kalifornii, velryba stromu s červenooranžovou kůrou, která převyšovala lidi. Jeho fotografie se stala obálkou mé knihy, která vyprávěla příběh donkichotského úsilí farmářů stínových stromů naklonovat největší stromy světa a vysadit je po celém světě.

Pokračoval jsem v jiných věcech, ale v létě 2021 se moje dvacet let stará zkušenost s Milarchem vrátila. Požáry se prohnaly slavnými sekvojemi v Kalifornii a zabily pětinu z nich. Jedním z nich byl Waterfall Tree.

POČET UHLÍKŮ

Tyto stromy, které byly dlouho považovány za nezničitelné, v posledních letech umírají ve stále větším počtu. „Nyní vidíme, že lesní požár je schopen spálit velké obří sekvoje ve velkém množství,“ řekla Christy Brighamová, vedoucí oddělení pro řízení zdrojů a vědu pro národní parky Sequoia a Kings Canyon. „Hlavním hnacím motorem je 100letá historie potlačování požárů, ale je ještě horší v důsledku teplejšího sucha způsobeného změnou klimatu.“

Znepokojující je také vymizení genetiky obřích sekvojí. „Nevíme, co jsme mohli ztratit,“ řekl Brigham. „Mluvíme ale o druhu, který již prošel genetickým úzkým hrdlem a nachází se pouze v 78 hájích. Nyní máme tyto lesní požáry, které spálily 19 % dospělé populace velkých stromů. V jednom háji je 80 % háje je pryč.“

Milarchova organizace, nyní nazvaná Archangel Ancient Tree Archive, stále klonuje stromy a nyní míří do Kalifornie hledat a doufejme klonovat „ztracený“ háj sekvojí, o kterých se Milarch domnívá, že by mohly vytvořit nový rekord ve velikosti.

Vysazují také staré háje. „Zasadili jsme 75 sekvojí klonovaných ze starých vzrostlých stromů v Presdio,“ řekl mi nedávno s odkazem na bývalou vojenskou základnu, která se od té doby stala parkem. „A v rámci asistované migrace jsme vysadili sekvoje ve 41 městech v oblasti Puget Sound.“

Jesse Ketchum z Archangel Ancient Tree Archive zasadil novou sekvoj.

Filozofie Archangel Ancient Tree Archive je taková, že zatímco tyto 2000 let staré stromy se nemohou pohybovat, jejich genetika ano. Zatímco jejich klonování a výsadba za účelem vytvoření nového lesa stromy nezachrání, zachová jejich starou růstovou genetiku. Na podzim roku 2021 organizace, která pěstuje klonované stromy ve vlastním skleníku, zasadila klony Waterfall Tree a další a také sazenice na místě, kde byly lesy zničeny letošními letními požáry, a dále na sever, kde je klima. může být v teplejší budoucnosti pro sekvoje příznivější. „2000 let starý strom ví něco o přežití,“ říká Milarch.

Potenciální význam staré genetiky růstu inspiroval skladatele a hudebního producenta Timothyho Smita k vypěstování 49 klonů ze sbírky sekvojí Archangel Ancient Tree Archive v jeho projektu Eden v Cornwallu ve Spojeném království, kde sídlí tisíce rostlinných druhů z celého světa. „Vstoupili jako 3 stopy (0,9 m) vysoké děti a nyní jsou asi 15 stop (4,6 m) vysoké,“ řekl mi nedávno. „Všichni přežili.“

Tyto prastaré stromy představují jedince, kteří se usadili a přežili dlouhé cykly – Chuck Cannon

Po dvou desetiletích klonování ve víře potvrdila letos zveřejněná studie Milarchův přístup k zachování genetiky starých stromů. Dospěl k závěru, že staré a prastaré stromy radikálně zvyšují genetickou rozmanitost a přispívají tak k dlouhodobé odolnosti okolního lesa a jeho schopnosti přizpůsobit se.

„Tyto prastaré stromy představují jedince, kteří se usadili a přežili v dlouhých cyklech,“ říká Chuck Cannon, spoluautor studie a ředitel Centra pro vědu o stromech v Morton Arboretum v Illinois. „Zvláštní kombinace genetiky, kterou obsahují, může překlenout uplynulá staletí a přispět geny, které jsou prospěšné v extrémních podmínkách prostředí, které nebyly přítomny po stovky let. Jsou životně důležité pro dlouhodobou adaptační schopnost lesa.“

Navzdory tomu bylo provedeno velmi málo výzkumu genetiky starých stromů, protože staré stromy jsou vzácné a těžko identifikovatelné, říká Cannon. Proto si myslí, že na klonování starých vzrostlých stromů Archangel Ancient Tree Archive tolik záleží.

„Naučit se množit tyto živé materiály by mohlo být neocenitelné, abychom neztratili jedinečnou genetickou kombinaci, kterou tyto stromy představují,“ říká. Vytvoření této archy starého stromového materiálu by v podstatě mohlo pomoci dalším lesům zvýšit jejich genetickou rozmanitost a schopnost přizpůsobit se našemu rychle se měnícímu světu.

Když v těchto dnech procházím přes svůj pozemek, je povzbuzující vidět, že potomci mých zesnulých borovic se sami vracejí. Žádná náhrada za stromy dědečků, které tu kdysi stály, ale horské lesy v této části světa se ducha nevzdávají, alespoň zatím ne.

Ale lesy a stromy jsou něco, co už nemůžeme považovat za samozřejmost. Jejich existence je stále křehčí a jejich ztráta by byla nevyčíslitelná.

* Jim Robbins je autorem knihy Muž, který sázel stromy, vydaného nakladatelstvím Spiegel & Grau v USA; britský titul je The Man Who Plants Trees, vydaný nakladatelstvím Profile Books.

Zdroj: BBC

Vědci našli důkazy o největším zemětřesení v historii lidstva

02/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 4 min read 389 Zobrazení nejničivější zemětřesení, objev, vědci

TOP 10 Záhady

Zemětřesení bylo tak ničivé, že lidé z oblasti uprchli na 1000 let

Archeologové našli důkazy o největším známém zemětřesení v historii lidstva, píše server Livescience. Děsivém otřesu o síle 9,5 megatřesení, které způsobilo 8000 kilometrů dlouhou tsunami a přimělo lidskou populaci, aby opustila okolní pobřeží na 1000 let, uvádí nová studie. Zemětřesení udeřilo asi před 3800 lety na území dnešního severního Chile, když tektonická trhlina zvedla pobřeží regionu. Následná tsunami byla tak silná, že vytvořila vlny vysoké až 20 metrů a doputovala až na Nový Zéland, kde vrhala balvany o velikosti auta stovky mil do vnitrozemí, zjistili vědci.

Doposud bylo největším zemětřesením, jaké kdy bylo zaznamenáno, zemětřesení ve Valdivii v roce 1960, které zasáhlo jižní Chile o síle 9,4 až 9,6, zabilo až 6000 lidí a přes Tichý oceán poslalo tsunami. Roztržka, která způsobila zemětřesení ve Valdivii, byla obrovská a táhla až 800 km na délku. Jak však vědci uvádějí ve výzkumu zveřejněném 6. dubna v časopise Science Advances, nově objevené starověké megatřesení bylo ještě větší, pocházelo z trhliny dlouhé zhruba 1000 km.

„Předpokládalo se, že na severu země nemůže dojít k události takové velikosti jednoduše proto, že jste nemohli dosáhnout dostatečně dlouhé trhliny,“ spoluautor studie James Goff, geolog z University of Southampton v Anglii, řekl v prohlášení.

Stejně jako zemětřesení ve Valdivii bylo starověké zemětřesení meganárazovým zemětřesením, nejsilnějším typem zemětřesení na světě. K těmto zemětřesením dochází, když se jedna ze zemských tektonických desek zatlačí nebo podsune pod druhou. Tyto dvě desky se nakonec zablokují na místě třením, ale síly, které způsobily srážku desek, pokračují v nárůstu. Nakonec se shromáždí tolik napětí, že se bod kontaktu mezi deskami roztrhne, vytvoří gigantickou trhlinu a uvolní energii v podobě ničivých seismických vln.

Důkazy o obřím zemětřesení byly nalezeny v mořských a pobřežních položkách – jako jsou usazeniny na pobřeží (balvany, oblázky a písek pocházející z pobřežních oblastí) a mořské skály, mušle a mořský život – které výzkumníci objevili přemístěni daleko do vnitrozemí v chilské poušti Atacama.

„Našli jsme důkazy o mořských sedimentech a spoustě zvířat, která by klidně žila v moři, než byla vyhozena do vnitrozemí,“ uvedl Goff v prohlášení. „A to všechno jsme našli velmi vysoko a daleko ve vnitrozemí, takže to nemohla být bouře, která je tam dostala.“

Aby vědci získali lepší představu o tom, co přineslo tato ložiska tak daleko od moře, použili radiokarbonové datování. Tato metoda zahrnuje měření množství uhlíku 14, radioaktivního izotopu uhlíku, který se nachází uvnitř materiálu, aby se určilo jeho stáří. Vzhledem k tomu, že uhlík 14 je všude na Zemi, usazeniny jej během svého vzniku snadno absorbují. Poločas rozpadu uhlíku 14, neboli doba, za kterou se jeho polovina radioaktivně rozpadne, je 5 730 let, takže je ideální pro vědce, kteří chtějí nahlédnout zpět do posledních 50 000 let historie tím, že zkontrolují, kolik nerozpadlého uhlíku 14 a materiál má.

Po datování 17 ložisek na sedmi samostatných vykopávkách přes 370 mil (600 km) od severního pobřeží Chile vědci zjistili, že stáří nemístných pobřežních materiálů naznačovalo, že byl vyplaven do vnitrozemí asi před 3 800 lety. ZAVŘÍT

Další důkazy také přišly v podobě starověkých kamenných staveb, které archeologové vykopali. Tyto kamenné zdi, postavené lidmi, byly nalezeny pod nánosy tsunami a některé ležely dozadu a směřovaly k moři, což naznačuje, že byly svrženy silnými proudy zpětného proudění tsunami.

„Místnímu obyvatelstvu tam nezbylo nic,“ řekl Goff. „Naše archeologická práce zjistila, že následoval obrovský společenský otřes, když se komunity přesunuly do vnitrozemí mimo dosah tsunami. Trvalo více než 1000 let, než se lidé vrátili, aby znovu žili na pobřeží, což je neuvěřitelně dlouhá doba vzhledem k tomu, že se spoléhali na moře.“ pro jídlo.“

Vzhledem k tomu, že se jedná o nejstarší známý objev na jižní polokouli zemětřesení a tsunami, které ničí lidské životy, jsou vědci nadšeni, že mohou tuto oblast dále zkoumat. Myslí si, že jejich výzkum by nás mohl lépe informovat o potenciálních nebezpečích budoucích otřesů megatahem.

„Zatímco to mělo velký dopad na lidi v Chile, ostrovy v jižním Pacifiku byly neobydlené, když před 3800 lety utrpěly údery tsunami,“ řekl Goff. „Všechny jsou ale nyní dobře zalidněné a mnohé z nich jsou oblíbenými turistickými destinacemi. Takže až k takové události dojde příště, následky by mohly být katastrofální, pokud se z těchto zjištění nepoučíme.

Zdroj: Lifescience

Geoinženýrství: Falešný plán zásahů do přírodních zákonů

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 374 Zobrazení geoinženýrství, počasí, varování, změny klimatu

Rozsáhlý plán zásahů do oceánů, půdy a atmosféry s nejasným cílem. Klimatické geoinženýrství se týká rozsáhlých plánů zásahů do zemských oceánů, půdy a atmosféry s cílem snížit dopady změny klimatu, obvykle dočasně. Je falešným řešením klimatické krize, jehož cílem je řešit příznaky změny klimatu, ale ignoruje a umožňuje, aby hlavní příčiny pokračovaly. I když existuje celá řada geoinženýrských technik a technologií z nichž každá má své vlastní ekologické a sociální důsledky, pro všechny techniky platí několik důležitých charakteristik. Většina podpory geoinženýrství pochází od malé skupiny elitních inženýrů a hrstky miliardářů, k nimž se přidali pravicoví politici a mnoho bývalých popíračů klimatu. Píše web geoengineeringmonitor.org.

TYPY GEOINŽENÝRSTVÍ

Hlavní kategorie navrhovaných technik geoinženýrství jsou:

ŘÍZENÍ SLUNEČNÍHO ZÁŘENÍ: Techniky SRM se pokoušejí odrážet sluneční světlo zpět do vesmíru a zahrnují řadu nápadů, od zrcadel na oběžné dráze, tuny síranů rozstřikovaných do stratosféry a úpravy mraků, rostlin a ledu, aby více odrážely více slunečního světla.
ODSTRAŇOVÁNÍ OXIDU UHLIČITÉHO: Tyto návrhy předpokládají, že je možné vysát uhlík z atmosféry v masivním měřítku pomocí kombinace biologických a mechanických metod, od osévání oceánu železnými peletami k vytvoření květů planktonu až po vytváření lesů mechanických „umělých stromů“. “.
ŘÍZENÍ RADIACE ZEMĚ: Zastánci ERM naznačují, že negativní účinky změny klimatu lze kompenzovat umožněním úniku tepla do vesmíru – například ztenčováním cirrů.

Většina podpory geoinženýrství pochází od malé skupiny elitních inženýrů a hrstky miliardářů, k nimž se přidali pravicoví politici a mnoho bývalých popíračů klimatu.

CHARAKTERISTIKA

Geoinženýrství je falešným řešením klimatické krize, jehož cílem je řešit příznaky změny klimatu, ale ignoruje a umožňuje, aby hlavní příčiny pokračovaly.

I když existuje celá řada geoinženýrských technik a technologií, z nichž každá má své vlastní ekologické a sociální důsledky, pro všechny techniky platí několik důležitých charakteristik:

VE SKUTEČNOSTI NEEXISTUJÍ: K dnešnímu dni jsou tvrzení o geoinženýrských technikách založena čistě na spekulacích a nejsou – ve skutečnosti z definice – skutečnými technologiemi.
OBLÍBENÝ GLOBÁLNÍM SEVEREM, PODPOROVANÝ MILIARDÁŘI: Většina politické a finanční podpory geoinženýrství pochází od malé skupiny elitních inženýrů, hrstky miliardářů a rostoucí skupiny pravicových politiků (mnozí z nich bývalí popírači klimatu).
EKOLOGICKÉ DOPADY JSOU OBROVSKÉ: Naprostý rozsah mnoha z těchto návrhů by měl masivní negativní a nepředvídatelné dopady na životní prostředí – vzduch, půdu a moře – které by neúměrně nesl globální jih.

DOPADY A KRITIKA KONKRÉTNÍCH TECHNIK

Návrhy klimatického geoinženýrství představují snahy o manipulaci s klimatem v globálním měřítku, ale každá navržená technika přináší své vlastní environmentální a sociální dopady. Shromažďujeme co nejvíce informací o jejich očekávaných účincích.

Pro diskusi o specifikách navštivte náš seznam navrhovaných technik geoinženýrství.

Pro podrobnější přehledy o geoinženýrství navštivte stránku zdrojů.

Zdroj: geoengineeringmonitor.org

Vědecké pokusy o narušení mořského ekosystému oslabily rovnováhu v celé živočišné říši

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 299 Zobrazení definice, ekosystém, málo potravy, pokusy

Nové TOP 10

Ekosystém je soubor živých a neživých věcí a jejich vzájemný vztah. Je to způsob, jakým spolu zvířata, rostliny a životní prostředí spolupracují a prosperují. Studium ekosystémů je známé jako ekologie. Mořský ekosystém je takový, který se vyskytuje ve slané vodě nebo v její blízkosti a je to druh, který je studován v mořské biologii. Píše server thoughtco.com.

O mořských ekosystémech

Protože oceán pokrývá 71 procent Země , tvoří mořské ekosystémy velkou část naší planety. Liší se, ale všechny hrají cennou roli ve zdraví planety i ve zdraví lidí.

Ekosystémy se mohou lišit velikostí, ale všechny mají části, které se vzájemně ovlivňují a jsou na sobě závislé. Narušení jedné složky ekosystému může ovlivnit další části. Pokud jste někdy slyšeli o sousloví ekosystémový přístup, jde o typ řízení přírodních zdrojů, který zahrnuje rozhodování o celém ekosystému, spíše než o různých částech. Tato filozofie si uvědomuje, že vše v ekosystému je propojeno. To je důvod, proč ekologové a mořští biologové musí uvažovat o celých ekosystémech, i když se mohou zaměřit na jednoho tvora nebo rostlinu v něm. Vše je svázáno dohromady.

Ochrana mořských ekosystémů

Dalším zásadním důvodem ke studiu ekosystémů je jejich ochrana. Lidé mohou mít významné negativní dopady na naše životní prostředí, které mohou vést ke zničení ekosystémů a poškození lidského zdraví. Projekt HERMIONE, program, který monitoruje ekosystémy, poznamenává, že některé způsoby rybolovu mohou poškodit například korálové útesy ve studené vodě. To je problém, protože útesy podporují různé živé systémy včetně poskytování domova mladým rybám. Útesy by také mohly být zdrojem potenciálních léků v boji proti rakovině, což je další důvod k jejich ochraně. Dopady člověka ničí útesy, které jsou životně důležitým ekosystémem pro člověka a životní prostředí jako celek. Vědět, jak fungují a jak je podporovat před a po zničení součástí, je nezbytné, abychom těmto ekosystémům pomohli.

Například na loukách s mořskou trávou a chaluhových lesích je pro ekosystémy klíčová robustní biologická rozmanitost. V jednom experimentu vědci snížili počet druhů mořských řas. To způsobilo snížení celkové biomasy řas, což snížilo množství potravy. Když vědci snížili počet druhů, které se pasou na mikrořasách rostoucích na mořské trávě, druhy jedl méně z oblastí, které měly méně mikrořas. V důsledku toho rostla mořská tráva v těchto oblastech pomaleji. Ovlivnilo to celý ekosystém. Experimenty, jako je tento, nám pomáhají zjistit, jak může být snižování biologické rozmanitosti extrémně škodlivé pro citlivé ekosystémy.

Zdroj: thoughtco.com

Velká inovace Starlinku je možná obří hrozba i zbraň

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 14 min read 345 Zobrazení internet, Satelit, SpaceX, Starlink

Je Starlink velká inovace nebo hrozba? Starlink je název satelitní sítě vyvinuté soukromou společností pro lety do vesmíru SpaceX za účelem poskytování levného internetu do vzdálených míst. SpaceX nakonec doufá, že bude mít v této takzvané megakonstelaci až 42 000 satelitů. Píše server space.com. Velikost a rozsah projektu zneklidňuje astronomy, kteří se obávají, že jasné obíhající objekty budou rušit pozorování vesmíru, stejně jako experty na bezpečnost vesmírných letů, kteří nyní vidí Starlink jako číslo jedna ze zdrojů nebezpečí kolize na oběžné dráze Země.

Kromě toho se někteří vědci obávají, že množství kovu, které shoří v zemské atmosféře, když budou staré satelity deorbitovány, by mohlo vyvolat nepředvídatelné změny klimatu planety.

Starlink: satelitní internetový plán

Návrh satelitního internetu společnosti SpaceX byl oznámen v lednu 2015. Ačkoli v té době nebyl uveden název, generální ředitel Elon Musk uvedl, že společnost podala dokumenty mezinárodním regulačním orgánům k umístění asi 4 000 satelitů na nízkou oběžnou dráhu Země.

„Opravdu mluvíme o něčem, co je z dlouhodobého hlediska jako přestavba internetu ve vesmíru,“ řekl Musk během projevu v Seattlu, když projekt odhalil.

Muskův počáteční odhad počtu satelitů brzy vzrostl, protože doufal, že obsadí část odhadovaného 1 bilionu dolarů celosvětového trhu s internetovým připojením, aby pomohl dosáhnout jeho vize kolonizace Marsu. Americká Federální komise pro komunikace (FCC) udělila SpaceX povolení k letu 12 000 satelitů Starlink a společnost podala dokumenty mezinárodnímu regulačnímu úřadu, aby vyzdvihla až 30 000 dalších kosmických lodí.

Abychom to uvedli do perspektivy, k 5. lednu 2022 bylo v celé historii vypuštěno 12 480 satelitů, přičemž pouze 4 900 je stále aktivních, uvádí Evropská kosmická agentura.

SpaceX vypustila své první dvě testovací lodě Starlink, pojmenované TinTinA a TinTinB, v únoru 2018. Mise proběhla hladce. Na základě počátečních údajů společnost požádala regulační orgány, aby její flotila mohla operovat v nižších nadmořských výškách, než bylo původně plánováno, a FCC souhlasila.

Prvních 60 satelitů Starlink odstartovalo 23. května 2019 na palubě rakety SpaceX Falcon 9. Satelity úspěšně dosáhly své provozní výšky 550 kilometrů. Dostatečně nízko na to, aby byly za několik let staženy k Zemi atmosférickým odporem, takže se z nich po smrti nestaly vesmírné smetí.

Náklady na služby a servis Starlink

SpaceX má vyhrazenou webovou stránku pro objednávání terminálů Starlink. Po připojení adresy služby můžete zjistit, zda je Starlink dostupný pro váš region. Všimněte si, že může docházet ke zpožděním dodávek kvůli přetrvávajícím problémům s dodavatelským řetězcem spojeným s pandemií.

I když se ceny liší podle regionu, hledání adresy v Brooklynu v dubnu 2022 poskytlo cenu hardwaru 599,00 $. Jednorázový poplatek za dopravu a manipulaci 50,00 $ a měsíční poplatek za službu 110,00 $.

Uvádí se, že rychlosti jsou pro mnoho uživatelů ve venkovských oblastech mnohem vyšší ve srovnání s místními možnostmi, i když se to opět liší podle regionu. „Uživatelé mohou očekávat rychlost stahování mezi 100 Mb/s a 200 Mb/s a latenci na většině míst jen 20 ms,“ uvádí domovská stránka. Jakmile balíček dorazí, měli byste v ní mít sadu Starlink, která vám umožní připojení k internetu. Instalací vás provede aplikace Starlink a také uživatelská příručka webu.

Společnost říká, že téměř každý, kdo má jasnou oblohu, měl by být schopen najít satelit. I když ti, kteří jsou velmi blízko severního a jižního pólu, mohou mít smůlu.

„Starlink se ideálně hodí pro oblasti, kde bylo připojení nespolehlivé nebo zcela nedostupné,“ uvádí hlavní stránka Starlink. „Lidé na celém světě používají Starlink k získání přístupu ke vzdělání, zdravotnickým službám a dokonce i komunikační podpoře během přírodních katastrof.“

Jak fungují satelity Starlink

Aktuální verze každého satelitu Starlink váží 260 kilogramů a je podle magazínu Sky & Telescope velký zhruba jako stůl.

Namísto odesílání internetových signálů elektrickými kabely, které musí být fyzicky položeny, aby se dostaly do vzdálených míst, funguje satelitní internet tak, že informace přenáší přes vakuum vesmíru, kde se šíří o 47 % rychleji než v kabelu z optických vláken, uvedl Business Insider.

Současný satelitní internet funguje pomocí velkých kosmických lodí, které obíhají 35 786 km nad konkrétním místem na Zemi. Ale na takovou vzdálenost jsou obecně významná časová zpoždění při odesílání a přijímání dat. Tím, že jsou blíže naší planetě a jsou propojeny sítí, mají satelity Starlink rychle přenášet velké množství informací na jakékoli místo na Zemi. Dokonce i přes oceány a na extrémně těžko dostupná místa, kde by bylo položení optických kabelů drahé.

Musk řekl, že síť Starlink by byla schopna poskytovat „malé“ internetové pokrytí poté, co by bylo v provozu 400 kosmických lodí, a „umírněné“ pokrytí po zprovoznění asi 800 satelitů.

Na začátku ledna 2022 vypustila SpaceX celkem více než 1900 satelitů Starlink. Konstelace nyní poskytuje širokopásmové služby ve vybraných oblastech po celém světě jako součást beta-testovacího programu s rychlostí stahování mezi 100 Mb/s a 200 Mb/s a latencí až 20 milisekund, podle průvodce Starlink.

Uživatelé na zemi přistupují k širokopásmovým signálům pomocí sady prodávané společností SpaceX. Stavebnice obsahuje malou satelitní parabolu s montážním stativem, wifi router, kabely a napájecí zdroj, uvádí web společnosti.

Starlink versus astronomie

Během několika dní od prvního startu 60 satelitů Starlink zahlédli pozorovatelé oblohy lineární perleťový řetězec světel, když jim kosmická loď brzy ráno svištěla nad hlavou. Weboví průvodci ukázali ostatním, jak vystopovat velkolepý displej.

„Byl to docela úžasný pohled a já křičel ‚Wowowow!“ když se objevil jasný ‚vlak‘ objektů,“ řekl nizozemský satelitní pozorovatel Marco Langbroek Space.com v roce 2019 prostřednictvím e-mailu. „Byly jasnější, než jsem čekal.“

Tato jasnost byla překvapením téměř pro všechny, včetně SpaceX a astronomické komunity. Výzkumníci začali panikařit a ve svých datech sdíleli fotografie satelitních pruhů, jako je tato z Lowellovy observatoře v Arizoně.

Vyjádřili zvláštní obavy ohledně budoucích snímků z vysoce citlivých dalekohledů, jako je observatoř Vera Rubin (dříve známá jako Velký synoptický průzkumný dalekohled). Bude studovat celý vesmír do vynikajících detailů a očekává se, že bude online v roce 2022. Radioastronomové jsou také vystrašeni rušením signálů anténami Starlinku.

Mezinárodní astronomická unie (IAU) vyjádřila znepokojení v prohlášení vydaném v červnu 2019. „Satelitní konstelace mohou představovat významnou nebo vysilující hrozbu pro důležité stávající i budoucí astronomické infrastruktury. A proto vyzýváme jejich konstruktéry a provozovatele, stejně jako tvůrce politik, aby pracovali s astronomickou komunitou ve společném úsilí analyzovat a pochopit dopad satelitních konstelací,“ stojí v prohlášení.

V dubnu 2021 Thomas Schildknecht, zástupce ředitele Astronomického institutu Bernské univerzity, který zastupuje Švýcarsko v IAU, řekl na konferenci Evropské kosmické agentury o vesmírném odpadu. Unie vyzývá Organizaci spojených národů k ochraně nedotčené noční oblohy, jako kulturního dědictví proti nekontrolované expanzi megakonstelací.

Americká astronomická společnost (ASS) ve zprávě vydané v říjnu 2022 přirovnala dopad megasouhvězdí na astronomii ke světelnému znečištění. Zpráva uvádí, že se obloha může rozjasnit faktorem dva až tři kvůli difúznímu odrazu slunečního světla od kosmické lodi.

Starlink jako hlavní zdroj rizika orbitální kolize

SpaceX se dostalo většího odporu v září 2019, kdy Evropská kosmická agentura (ESA) oznámila, že nasměrovala svůj satelit Aeolus, aby provedl úhybné manévry a vyhnul se nárazu do „Starlink 44“. Jednoho z prvních 60 satelitů v megakonstelaci. Agentura přijala opatření poté, co se od americké armády dozvěděla, že pravděpodobnost srážky je 1 ku 1 000 – 10krát vyšší než práh ESA pro provedení manévru k vyhnutí se srážce.

V srpnu 2021 Hugh Lewis, vedoucí astronautické výzkumné skupiny na University of Southampton ve Velké Británii a přední evropský odborník na vesmírný odpad, řekl Space.com, že satelity Starlink představují jediný hlavní zdroj rizika kolize na nízké oběžné dráze Země.

Podle počítačových modelů se v té době družice Starlink účastnily každý týden asi 1 600 setkání mezi dvěma kosmickými loděmi blíže než 0,6 míle (1 kilometr). To je asi 50 % všech takových incidentů. Toto číslo se zvyšuje s každou novou dávkou satelitů vypuštěných do vesmíru. Než Starlink rozmístí všech 12 000 satelitů své konstelace první generace, mohl by dosáhnout 90 %, řekl Lewis.

Lewis také vyjádřil obavy, že operátor SpaceX společnosti Starlink, nováček v satelitním byznysu, je nyní jediným nejdominantnějším hráčem v oboru, jehož rozhodnutí mohou ovlivnit bezpečnost všech operací na nízké oběžné dráze Země.

Účinky Starlinku na atmosféru

SpaceX plánuje obnovovat megakonstelaci Starlink každých pět let pomocí novější technologie. Na konci své služby budou staré satelity nasměrovány do zemské atmosféry, kde shoří. To je jistě chvályhodné, pokud jde o prevenci vesmírného odpadu, je tu však další problém.

Obrovské množství satelitů, které budou hořet v jinak nedotčených horních vrstvách atmosféry, by ve skutečnosti mohlo změnit chemii atmosféry a mít nepředvídatelné důsledky pro život na planetě.

V článku publikovaném v květnu 2021 v časopise Scientific Reports kanadský výzkumník Aaron Boley uvedl, že hliník, ze kterého jsou satelity vyrobeny, bude při hoření produkovat oxid hlinitý. Varoval, že je známo, že oxid hlinitý způsobuje poškozování ozónové vrstvy a může také změnit schopnost atmosféry odrážet teplo.

„Alumina odráží světlo na určitých vlnových délkách, a pokud vylijete dostatek oxidu hlinitého do atmosféry, vytvoříte rozptyl a nakonec změníte albedo planety,“ řekl Boley Space.com.

To by mohlo vést k nekontrolovanému geoinženýrskému experimentu, ke změně klimatické rovnováhy Země. Účinky takových střídání jsou v současnosti neznámé.

Karen Rosenlofová, expertka na atmosférickou chemii z National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA), řekla Space.com, že ji také znepokojují účinky částic z hořících satelitů v atmosféře. Rosenlof má ve skutečnosti zkušenosti s modelováním účinků geoinženýrských zásahů.

David Fahey, ředitel NOAA’s Chemical Sciences Laboratory, a Martin Ross, fyzik a meteorologický vědec z Aerospace Corporation, oba řekli Space.com, že je naléhavě zapotřebí více výzkumu, abychom pochopili účinky spalování rostoucího množství satelitů v atmosféře.

Problém je podle vědců v tom, že v těchto vysokých vrstvách atmosféry částice pravděpodobně zůstanou navždy.

Boley řekl, že zatímco množství družic hořících v atmosféře bude podstatně menší než množství meteoritů, chemické složení umělých objektů je jiné, takže přítomnost produktů jejich hoření je něco, o čem vědci nic nevědí.

„Každý den k nám přichází 54 tun (60 tun) meteoroidního materiálu,“ řekl Boley. „S první generací Starlinku můžeme očekávat, že se do zemské atmosféry vrátí asi 2 tuny (2,2 tuny) mrtvých satelitů denně. Ale meteoroidy jsou většinou horniny, které se skládají z kyslíku, hořčíku a křemíku. Tyto satelity jsou většinou hliníkové, meteoroidy obsahují jen ve velmi malém množství, asi 1 %.reklama

Jak by se akumulace těchto částic časem zvyšovala, rostla by i intenzita účinků. Nelze tedy vyloučit, že v průběhu desetiletí by znečištění z hořících satelitů megakonstelací mohlo vést ke změnám v měřítku podobném tomu, co v současnosti zažíváme se změnou klimatu způsobenou fosilními palivy.

„Lidé jsou výjimečně dobří v podceňování naší schopnosti měnit prostředí,“ řekl Boley. „Existuje taková představa, že neexistuje způsob, jak můžeme vysypat do oceánu tolik plastů, abychom to změnili. Neexistuje způsob, jak bychom mohli vysypat do atmosféry tolik uhlíku, abychom něco změnili. Ale tady jsme. Máme plast Problém znečištění oceánu, klimatická změna probíhá v důsledku našich činů a našich změn složení atmosféry a jsme připraveni udělat stejný typ chyby, když využíváme vesmír.“

Starlink neodpověděl na žádosti Space.com o komentář.

Co plánuje SpaceX udělat

SpaceX uvedla, že bude spolupracovat s organizacemi a vesmírnými agenturami na zmírnění dopadů své megakonstelace. A společnost se pokusila utišit obavy astronomů z vlivu Starlinku na noční oblohu.

„SpaceX je absolutně odhodlána najít cestu vpřed, aby náš projekt Starlink nebránil hodnotě výzkumu, který všichni podnikáte,“ řekla astronomům Patricia Cooper, viceprezidentka pro satelitní vládní záležitosti ve SpaceX, astronomům v lednu 2020 na setkání Americké Informovala o tom Astronomická společnost v Honolulu, Nature .

SpaceX za tímto účelem přijala opatření. Například nedávno vypustily sportovní zorníky satelitů Starlink navržené tak, aby zabránily příliš jasnému odlesku slunečního světla od jejich nejvíce reflexních částí.

Ale obrovské množství satelitů v megakonstelacích od SpaceX a dalších soukromých vesmírných společností, jako je OneWeb, naznačuje, že světelné znečištění a další problémy mohou pokračovat, a zastánci požadovali přísnější regulace ze strany vládních agentur.

„Tady je dárek pro vůdce světa, úkol více nestranný než kterýkoli jiný, který tu kdy byl: chraňte naše nebe,“ napsal hvězdář Arwen Rimmer v The Space Review, týdenní online publikaci věnované esejům a komentářům o vesmíru na začátku roku 2020.

Psali jsme: Promiňte, lidi: ‚Mimozemský‘ signál z Proxima Centauri byl pravděpodobně jen rozbitý počítač na Zemi

Stalinks ztracenéve sluneční bouři v roce 2022

3. února 2022 provedla raketa SpaceX Falcon 9 rutinní a úspěšný start 49 satelitů Starlink z Kennedyho vesmírného střediska NASA na Floridě. Ale jen o den později geomagnetická bouře nad Zemí zvýšila hustotu atmosféry, zvýšila odpor na satelitech a odsoudila většinu z nich k předčasné smrti.

„Předběžná analýza ukazuje, že zvýšený odpor v nízkých nadmořských výškách zabránil satelitům opustit bezpečný režim a zahájit manévry se zvednutím oběžné dráhy a až 40 satelitů se vrátí nebo již znovu vstoupilo do zemské atmosféry,“ napsala SpaceX v únoru.

Každý satelit byl umístěn na nízkou počáteční oběžnou dráhu, která měla minimální výšku pouhých 210 kilometrů nad Zemí, v nejnižším bodě oběžné dráhy. SpaceX uvedla, že záměrně vypouští dávky Starlinku na takovou oběžnou dráhu, aby umožnila rychlou likvidaci, pro případ, že by se během startu něco pokazilo. Ale toto umístění také ponechává satelity zranitelné vůči sluneční aktivitě, která ovlivňuje zemskou atmosféru.

„Palubní GPS ve skutečnosti naznačuje, že rychlost eskalace a intenzita bouře způsobila nárůst atmosférického odporu až o 50 procent vyšší než během předchozích startů,“ napsal SpaceX ve své aktualizaci.

Společnost se je pokusila zachránit tím, že všechny satelity umístila do ochranného „bezpečného režimu“ a přikázala jim letět z okrajů „jako list papíru“, aby se minimalizoval odpor. SpaceX také mluvilo přímo s americkými vesmírnými silami a společností LeoLabs, aby sledovala stroje pomocí pozemního radaru, dodala.

Nakonec se však většina té dávky Starlink ztratila. SpaceX poznamenala, že výsledkem je, že satelity „nepředstavují nulové riziko kolize s jinými družicemi a záměrně zanikají při návratu do atmosféry“. Tato druhá část znamená, že satelity nebudou generovat žádné trosky, které dopadnou na zem.

„Tato jedinečná situace ukazuje, jak dlouho tým Starlink ušel, aby zajistil, že systém je na přední hraně zmírňování úlomků na oběžné dráze,“ dodala SpaceX.

Starlink na Tonze a na Ukrajině

26. února 2022, dva dny poté, co Rusko nevyprovokovaným útokem napadlo Ukrajinu, požádal ukrajinský vicepremiér Mykhailo Fedorov Elona Muska o pomoc.

Federovův tweet prosící o terminály Starlink vyůstil v doručení zásilky o pouhé dva dny později, což bylo neuvěřitelné vzhledem k narušení dodavatelského řetězce a dalším problémům vyvolaným konfliktem.

Ve skutečnosti však SpaceX již šest týdnů v zákulisí pracovalo na dodávce pro Ukrajinu. Čekalo na konečné povolení ke vstupu do země a vzalo Federovův tweet jako povolení, protože oficiální papíry nebyly schopny projít včas.

SpaceX na této iniciativě pracovala ve shodě s Agenturou Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID). Podle tiskové zprávy USAID z dubna 2022 vyslalo partnerství veřejného a soukromého sektoru 5 000 terminálů Starlink do země, která je v době psaní tohoto článku 12. dubna stále pod útokem.

Situace na Ukrajině nebyla vždy hladká, jak Musk v březnu 2022 poznamenal, že terminály Starlink byly ucpané poblíž ukrajinských konfliktních oblastí. Společnost již pracovala na upgradu, když to Musk oznámil, a zavázal se k dalšímu zaměření na kybernetickou obranu, aby Starlinks zůstaly funkční.

Také v únoru 2022 Musk a SpaceX poslali nejméně 50 terminálů Starlink do ostrovního státu Tonga v Tichém oceánu. Cílem bylo poskytnout svým obyvatelům bezplatný přístup k internetu, zejména v odlehlých vesnicích.

Tonga potřebovala terminály poté, co v lednu utrpěla masivní erupci sopky a tsunami, uvedla agentura Reuters. SpaceX tehdy uvedlo, že terminály umožní tok komunikace v některých regionech s nejhoršími dopady v důsledku erupce.

Zdroj: Space.com

Tajemný elitní spolek, Bieldenberg, by mohl ovládat svět

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 7 min read 381 Zobrazení Bilderberg, Ilumináti, konspirace, tajný spolek

TOP 10 Záhady

Bilderberg, tajemný elitní spolek. Podle novinářů k dnešnímu dni eviduje asi 130 členů. Převážnou část tvoří byznysmeni, kteří potřebují ke své činnosti mít na své straně také politiky. Ti pak tvoří asi jednu třetinu z nich. Oficiálně vznikly před 62 lety. Jejich počet je omezený na nezbytné minimum. Což znamená, že pokud vás spolek nepotřebuje k nějakým konkrétním manipulacím, nemáte šanci se k nim dostat. Dle historiků jejich prameny sahají do hluboké historie. Každoročně se setkávají na tajném místě a „povídají si“ o světové ekonomice a politice. Neoficiálně mají osnovat plány, jak přetvořit svět. O Klubu Bilderberg koluje hodně fám, ale jak se říká: “ Na každém šprochu, pravdy trochu“. Z Čechů se k nim podařilo „prý“ dostat zatím jen pět vyvolených.

Je toho hodně, co tajemný klub podle různých konspiračních teorií provádí. V zákulisí prý rozhodl o budoucnosti Evropy. Lidé si myslí, že demokraticky volí své zástupce na posty prezidentů nebo do parlamentů. Ve skutečnosti volíme ty, které si dopředu vybral Klub Bilderberg. To ale není zdaleka všechno. Hlavním cílem má být vytvoření globální vlády a redukce lidstva planety o 80 %. To znamená minus 5,6 miliardy lidí. Na tom prý Klub Bilderberg pracuje už nějaké to desetiletí prostřednictvím viru HIV, trávením pitné vody a přidáváním látek do očkovacích sér, jež způsobují rakovinu.

Nic netajíme, jsme jako géčka

O Klubu Bilderberg se neví skoro nic. Sami na svých internetových stránkách vyvěšují své působení stejně a podrobně asi tak zajímavě, jako je postup při pečení bábovky. Nechtějí, aby se o nich vědělo. Ven se dostane jen to, co je oﬁciálně odsouhlasené. Pravidelné schůzky jsou bezpečnostně podchycené jako návštěvy amerického prezidenta. O soukromí se starají stovky ochránců. Například 36. sjezd z dubna 1987 neprodyšně uzavřel okruh luxusní vily d’Este nedaleko Říma. Do oblasti v okruhu 300 metrů nesměli ani ptáci! Místo hlídalo na 1 200 policistů a několik desítek odstřelovačů k tomu. Na jezeře nedaleko vily hlídkovali agenti ve člunech a pod vodou hlídali potápěči. Proč to všechno dělají? Hlavouni světového byznysu a politiky prostě mají rádi klid.

Sjezdy Klubu Bilderberg jsou snad jediné myslitelné akce, kde osobnosti světa můžou mezi sebou mluvit bez obalu, aniž by se bály, že se jejich výroky dostanou k médiím. Informace se k reportérům z nejprestižnějších amerických deníků sice dostanou, ale jsou tak strohé a fádní, že nemají žádnou hodnotu. Všechna tato tajemství zastánce konspiračních teorií neuvěřitelně dráždí. Z Klubu Bilderberg ale z ní prosté: „Takoví jsme, nic netajíme, jen se bavíme o celosvětových problémech. Nic víc…“ Prý jsou jejich setkání něco jako oﬁciální schůzky nejvyspělejších zemí světa známé coby G8 a G20.

Volí si nejmocnějšího muže planety?

Scházejí se každý rok na různých místech světa. Jde o elitu ze Severní Ameriky a západní Evropy. Nikdo jiný sem pozvánku nedostane! Většinou jde o 130 až 150 mocnářů, politiků a obchodníků. Jména nejsou vždy stejná, střídají se. Stálicemi jsou jediní dva muži. 89letý Henry Kissinger, laureát Nobelovy ceny míru, a pak 97letý bankéř David Rockefeller, syn zakladatele Standard Oil. Oba dva jsou navíc členy řídicího výboru klubu, jemuž předsedá Henri de Castries, šéf skupiny AXA. Seznam pozvaných se veřejnosti prozrazuje až po skončení konference. Ta poslední probíhala letos v červnu v německých Drážďanech. A možná se na ní „vybral“ i nový prezident USA! Zní to divně? Jistě. Faktem ale je, že – nejmocnější muže světa.

Když se konal sjezd v roce 2008, dorazili na něj tehdy i dva hlavní kandidáti demokratů se stejnými šancemi na zvolení, jak Barack Obama, tak i Hillary Clintonová. A vyhrál… Obama. Podobné to bylo s Billem Clintonem. Setkání se zúčastnil v roce 1991 a o rok později vyhrál boj o Bílý dům. A George H. W. Bush dorazil v roce 1985 coby viceprezident. V následujících prezidentských volbách v roce 1988 zvítězil. Z Klubu Bilderberg ale zní neoblomně dál: „Jde o spiklenecké teorie, my o ničem nerozhodujeme.“

Vymysleli Evropskou unii?

Začalo to před 62 lety. Zatímco se v roce 1954 u Moskvy Sověti chystali na spuštění vůbec první jaderné elektrárny, 130 nejvlivnějších lidí demokratického světa přijalo pozvání nizozemské královské rodiny a amerických bankéřů Rockefellerů na ojedinělou akci do malého nizozemského městečka Oosterbeek. Schůzka za zavřenými dveřmi Hotelu de Bilderberg (odtud název skupiny) všechny natolik nadchla, že si domluví pravidelná setkávání. Rozjela se podivná hra o budoucnosti Evropy a světa.

Od první schůzky uběhlo 16 měsíců, když se mocní Klubu Bilderberg setkali opět, tentokrát v alpském lyžařském středisku Garmisch-Partenkirchen v západním Německu. Co bylo na programu? To veřejnost doteď neví. Teprve až v roce 2003 se podařilo reportérům britské BBC vypátrat skoro zapomenutý obsah. Klub Bilderberg už v roce 1955 plánoval sjednocení jednotlivých zemí Evropy pod jeden celek se společnou měnou. Vytvořit „superstát“ kvůli konkurenceschopnosti. „V co nejkratší době je nezbytné dospět k integraci, počínaje společným evropským trhem,“ stálo ve zprávě.

Mocní zkrátka snili o něčem, čemu se dnes říká Evropská unie. Jenže to bylo dva roky před tím, než se začaly oﬁciálně tvořit základy Evropského hospodářského společenství uhlí a oceli, tedy předchůdce EU. Historikové ale s konspiracemi nesouhlasí a házejí protiargumenty. „Myšlenka společného evropského trhu tu byla už kolem roku 1950. Tedy ještě před vznikem Klubu Bilderberg. Oni nic neovlivnili.“ A nebo je tento spolek starší než se předpokládá? Nebyl tento záměr prezentován už Hitlerovi?

Free stock photo of board game, challenge, chess

Měnou bude euro, poděkujte!

Když už se mluví o Evropské unii, zbývá skutečně malý krok ke společné měně, euru. A právě k tomu měl Klub Bilderberg taky pomoct. Přiznal to i bývalý předseda klubu, belgický vikomt Étienne Davignon. Řekl, že Bilderberg se podílel na vytvoření měny euro, když v roce 1990 představil politickou agendu pro jednotnou měnu. Jenže dokument zveřejněný BBC mluví o debatách kolem společné měny už v roce 1955.

Pravdou je, že se ani jedno nevylučuje. Bavit se může kdokoli o čemkoli. A taky že se lidé baví. Ti lidé, kteří Klubu Bilderberg nevěří. Podle nich se jeho členové snaží spojit nejen Evropu, ale téměř celý svět. K EU má přibýt Severoamerická unie (USA, Kanada, Mexiko) a Asijská unie. Fámy říkají, že Klub Bilderberg dokonce uvažuje o společné měně, jejíž koncept pro společnost vytváří nositel Nobelovy ceny za ekonomii a duchovní otec eura Kanaďan Robert Mundell.

Krokem dopředu se zdá být výrok Denise Healeye, spoluzakladatele a dlouholetého člena řídicího výboru, z roku 2001. Přiznal plány na jednu globální světovou vládu. „Že jsme usilovali o světovou vládu, je přehnané, ale ne zcela nepravdivé. Někteří z nás v Bilderbergu mají pocit, že svět nemůže donekonečna bojovat mezi sebou, že nemůžeme přihlížet zabíjení milionů lidí. Myslím, že jedno společenství je dobrý nápad.“

Pět českých žolíků

Pozvání do Klubu Bilderberg se cení jako vzácnost. Málokdo odmítne. Spíš sem mocní chtějí. Před zvolením na post premiéra Velké Británie se setkání zúčastnil třeba Tony Blair. Jsou však země, kde se svévolná účast nedovoluje. V Americe existuje Loganův zákon. Směrnice, která zakazuje zástupcům země jednat s členy cizích vlád bez zmocnění prezidenta nebo Kongresu USA. To neplatí u nás.

Za poslední roky dostali pozvánky na setkání Klubu Bilderberg třeba bývalý velvyslanec ČR při OSN Karel Kovanda, bývalý velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský, pak také Jiří Pehe nebo ekonom Vladimír Dlouhý. A také bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

„Mají vynikající přednášky, diskuse na vysoké úrovni, které jsem s radostí poslouchal… Není to grémium, kde se dělají rozhodnutí. Já jsem tam byl dvakrát v životě, pokaždé to bylo přínosné,“ uvedl exministr.

Skutečně se zdají být přehnané plány na ovládnutí světa, tím spíš eliminaci drtivé většiny populace. Na druhou stranu Klub Bilderberg svoji moc a vliv má. Musí mít, když zastřešuje ty nejmocnější, nejvlivnější hybatele společnosti. Kde je ale skutečná pravda, když samotný klub informace tají, to ví jen pár set vyvolených…

Autor: Iveta Mauci

Zdroj: kniha Bilderberg Kdo tahá za nitky moci, Gerhard Wisnewski

„Blade Runner“: Dystopické mistrovské sci-fi dílo k zamyšlení lidstva

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 358 Zobrazení legenda, RRidley Scott, sci-fi film, Warner Bros

Klasika sci-fi režiséra Ridleyho Scotta „Blade Runner“ slaví v červnu 2022 své 40. výročí. Film Ridleyho Scotta z roku 1982 zplodil franšízu založenou na sci-fi Philipa K. Dicka.

Ikonický sci-fi film, který porušil pravidla a stal se hollywoodskou legendou, z replikantů dnes až mrazí v zádech, jak je to reálné

Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, kdy věda pokročila a společnost začala vyrábět replikanty, kteří jsou od lidí k nerozeznání. Liší se jen tím, že žijí pouze čtyři roky. Replikanti jsou používáni pro nebezpečné mise, ale po krvavé vzpouře v jedné mimozemské kolonii jim byl zakázán vstup na Zemi pod trestem smrti. Na plnění tohoto nařízení dohlíží speciální policejní tým Blade Runner. Rozepsal se o příběhu server Space.

Rick Deckard, bývalý člen této jednotky, je povolán zpět do akce, když je jeho kolega zákeřně zabit jedním z replikantů. Vyšetřování ho zavede do koncernu, který replikanty vyrábí. Zde se setkává s krásnou Rachael, ačkoliv není skutečným člověkem, ona sama je o svém lidství zcela přesvědčená. Rick na replikanty nahlíží jako na podřadné věci, ale díky sblížení se záhadnou Rachael začíná o svém vyhraněném názoru pochybovat. Jsou skutečně replikanti od lidí natolik odlišní a je třeba je vyhladit, jak to Deckardovi nařizují jeho velitelé?

Blade Runner, nasycený modrým oparem cigaretového kouře, špinavými panorámy měst a špatnými ušlapanými postavami, které žijí v klasických detektivních thrillerech od autorů jako Dashiell Hammett a Raymond Chandler, znovuobjevil mozkové sci-fi filmy způsobem, který zůstává nepolapitelný a osvětlující.

Nádherné budování světa, ponurý tón a nápaditý produkční design Ridleyho Scotta ve filmu „Blade Runner“ jsou legendární a toto neonové peklo s věčným kyselým deštěm smáčejícím přelidněné městské plísně a létající auta převyšující dekadenci bylo vizuálním standardem, pro většinu bezútěšných sci-fi filmů a videoher od té doby.

To je samo o sobě pozoruhodné dědictví, nebýt nesčetných dalších vlivů a inspirací, které film poskytl generacím umělců, designérů a filmařů. Jedním z působivých ocenění je, že jde o první velký film, který se ponořil do toho, co později vytvořil autor filmu „Neuromancer“ William Gibson jako kyberpunk.

Posílena transcendentní elektronickou partiturou řeckého skladatele Vangelise, revolučními optickými efekty, modely a miniaturními díly z filmu Douglas Trumbull z filmu „2001: A Space Odyssey“ Douglas Trumbull a svěží kinematografií s laskavým svolením Jordana Cronenwetha je „Blade Runner“ skutečným zjevením.

Jedním z kontroverzních aspektů uvedení v kinech, o kterém se diskutovalo, je hlasový projev Harrisona Forda Deckarda jako reakce na nervózní vedení studia, které se obávalo, že diváci nebudou moci sledovat děj. Ford zjevně úmyslně přečetl tento tvrdý dialog, možná jako vzpouru proti dodatku, ale možná jen proto, aby napodobil ten druh mrtvolného podání, které bylo slyšet ve starých hollywoodských detektivkách.

Pokračování „Blade Runner: 2049“ Denise Villeneuvea z roku 2017 bylo krásným doprovodným kouskem k původnímu filmu, který respektoval jeho odkaz a byl pečlivě vytvořen tak, aby ladil se Scottovým mistrovským dílem.

U příležitosti letošního 40. výročí je potěšující vědět, že „Blade Runner“ je stále rozebírán a diskutován jako typický sci-fi artový film, kterým je. Film, který proniká do tajemství stvoření a jeho neodmyslitelných povinností, jak se lidstvo snaží, aby se vyhnula vyhubení v důsledku pokroků strojových technologií, které zbavují duši duše.

S „Blade Runnerem“ Sir Ridley Scott vykouzlil meditativní náladu a dystopický sen, o kterém by měl přemýšlet celý svět, a to je po čtyřech dekádách docela ohromující úspěch. Není to špatné na teprve třetí film britského tvůrce!

Zdroj: space.com

Proč nejvyšší stromy světa umírají?

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 13 min read 358 Zobrazení naše planeta, nejvyšší stramy, umírají

TOP 10 Záhady

Genetická síla starých stromů

Během tří let mi odumřelo více než 90 % lesa. Najali jsme dřevorubce, aby stromy pokáceli a odvezli do továrny, kde je rozmělnili a přeměnili na lepenku.

Stromy čistí naši vodu, ovlivňují naše klima, poskytují dřevo na stavbu a dodávají zdroje potravy pro nás a mnoho zvířat, která jíme.

Podstatou je, že horká sucha, která jsou stále častější a teplejší, stresují stromy až k prasknutí.

Stromy v přední linii tohoto měnícího se světa jsou staré, mnohé z nich jsou vysoké přes 200 stop (61 m) nebo dokonce 300 stop (91 m).

1 % největších stromů obsahuje 50 % uhlíku obsaženého v lesích

Velké staré stromy jsou sedící kachny.

A pak je tu mamutí pokus replikovat největšího z těchto žijících obrů.

V 90. letech minulého století tým otce a syna na venkově v severním Michiganu vymyslel plán na klonování největších stromů každého druhu v USA.

„Genetika velkých stromů mizí,“ řekl mi, když jsem o schématu informoval v roce 2001. „Někdo je musí naklonovat a vést záznamy. Nikdo neví, co znamenají.“

2000 let starý strom ví něco o přežití – David Milarch

POČET UHLÍKŮ

Tyto prastaré stromy představují jedince, kteří se usadili a přežili dlouhé cykly – Chuck Cannon

Ale lesy a stromy jsou něco, co už nemůžeme považovat za samozřejmost. Jejich existence je stále křehčí a jejich ztráta by byla nevyčíslitelná.

* Jim Robbins je autorem knihy Muž, který sázel stromy, vydaného nakladatelstvím Spiegel & Grau v USA; britský titul je The Man Who Plants Trees, vydaný nakladatelstvím Profile Books.

Zdroj: BBC

Tito vězni chovají dobytek, pěstují zeleninu, vyrábějí javorový sirup a chovají včely

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 7 min read 236 Zobrazení farma, Ontário, vězni

Nové TOP 10 Zajímavosti

Tato rada byla darem.

Nato

Do 10 minut od setkání s ním už tulil telátko na zemi.

„Očekával jsem příchod do vězení, mezi mnohem více větších chlapů s více tetováním. A neočekával jsem farmu. Nečekal jsem nic pozitivního,“ říká v dokumentu.

„Změny, které jsem udělal uvnitř, mi budou pomáhat po zbytek mého života.“

Chris

Věc, kterou si nejvíce pamatuji z mého prvního rozhovoru s Chrisem, je jeho popis minimálního zabezpečení: „jediným plotem je držet krávy uvnitř“.

Při minimálním zabezpečení existují pouze zakázané oblasti. Neexistují žádné fyzické překážky kromě těch mezi minimální a vyšší úrovní a střední a maximální bezpečnosti.

Když na vězeňskou farmu dorazí 34 nových telat, Chris vysvětluje, proč se rozhodl pracovat na farmě:

Na vězeňskou farmu v Ontariu dorazilo 34 nových „mladých a rozevlátých“ telat z Prisonské Farmy

Několikrát mi řekl, že než byl uvězněn, neznal důsledky svých činů. Nyní ví, že existují „následky všech vašich důsledků“.

V prvním rozhovoru Chris také popsal svou lásku ke své čtyřleté dceři a jak chtěl bojovat, aby ji mohl znovu vidět. Podělil se o to, jak těžké je být dobrým otcem v mezích vězení.

Dan

Dan byl první člověk, kterého jsem potkal v Joyceville Institution. Když jsem s ním začal pracovat, řekl mi vše o práci se včelami. Jak mu pomohly překonat strach a cítit se klidněji.

Dan také pracuje v cukrové buši. Řekl mi, že péče o les je způsob, jak to vrátit. Pobyt v přírodě mu pomohl spojit se s jeho spiritualitou a Stvořitelem.

„Když jsem se doslechl, že tento projekt farmy je znovu v provozu, nemohl jsem se dostat k registračnímu listu dostatečně rychle,“ říká Dan v Prison Farm.

Norm

„Věděl jsi, že jsem vyhrál v loterii?“

Je jeden z mých prvních dnů na farmě a já sedím v traktoru s Normem a přemýšlím, kdo je tento žoviální muž, který vypadá trochu jako námořník.

To je příklad jeho upřímné povahy. Ano, Norm vyhrál před mnoha lety v loterii, ale výhry jsou dávno pryč a do vězení ho přivedl alkohol. „Pil jsem a řídil.“

Norm mi říká, že má štěstí, že nikomu neublížil, a připouští, že to mohlo být mnohem horší.

„Toto je moje rehabilitace…, moje rehabilitace,“ říká mi.

„Věděl jsem, že si musím sehnat nějakou práci, protože když budeš jen sedět v cele, tak se zničíš.“

Pro Norma je farma způsobem, jak začít znovu a zaměřit se na něco jiného, než na věci, které ho přivedly do vězení.

„I když jsem byl venku a oni byli uvnitř, rád si myslím, že jsme tento film natočili společně,“ říká autor dokumentu, Tess Girard.

Zdroj: cbc.ca

Elektrický Mercedes-Benz ujel 1200 km bez dobíjení

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 383 Zobrazení elektrický, koncept, Mercedes-Benz

Elektrický vůz Mercedes-Benz s ultra dlouhým dojezdem ujel 1.200 km bez zastavení k nabití, čímž překonal svůj dosavadní rekord, uvedla ve čtvrtek společnost. Elegantní Vision EQXX jel z německého Stuttgartu do Silverstone ve Spojeném království. Začátkem tohoto roku Mercedes vzal koncepční vůz na 1000 km, ale odhadoval, že mohl jít mnohem dál. Píše server businessinsider.com.

Vision EQXX předvídá budoucnost, kdy potenciálně mohou elektrická vozidla cestovat na tak velké vzdálenosti, že se lidé nebudou muset starat o to, kde auto nabít. Dnes patří úzkost z dojezdu, strach z vyčerpání energie, než se dostanou do nabíjecí stanice, mezi největší obavy stávajících a potenciálních majitelů elektromobilů.

S tímto nejnovějším výletem Mercedes-Benz hravě porazil každé dnes prodávané elektrické vozidlo. Vozidlo Tesly s nejdelším dojezdem, Model S, může na jedno nabití ujet něco málo přes 400 mil, odhaduje The Environmental Protection Agency. Lucid Motors, nový startup, prodává sedan za 169 000 dolarů, který má ujet 520 mil mezi zastávkami, což z něj dělá nejrozsáhlejší vozidlo na trhu.

[URIS id=19393]

Mercedes navíc uvedl, že klimatizaci nechal běžet asi osm hodin ze 14,5 hodiny jízdy. To je velmi působivé, vzhledem k tomu, že klimatizace může být velkým žroutem baterie EV. Mercedes neplánuje EQXX skutečně prodávat. Jde spíše o hyperúčinné výzkumné vozidlo, které německá automobilka postavila za účelem testování nových technologií a prozkoumávání limitů řady EV.

Pro optimalizaci účinnosti vyrobil Mercedes EQXX tak lehký a aerodynamický, jak je to jen možné, protože hmotnost a odpor vzduchu jsou dva z největších nepřátel dojezdu. Proto ten kapkovitý tvar a unášecí křivky. Mercedes také vyvinul novou baterii speciálně pro EQXX. Je to 100 kWh, přibližně stejná kapacita jako v luxusním sedanu EQS společnosti. Mercedesu se ale podařilo, že baterie EQXX zabere o polovinu méně místa a váží o 30 % méně.

Svět pravděpodobně nepotřebuje elektromobily tolik, aby ujelo 1200 km, ale potřebuje lepší a hojnější nabíječky pro elektromobily. Přiznejme si to: Zatímco supervyspělé vozidlo by mohlo být schopno jet 14 hodin bez přestávky, my lidské bytosti ne. Bez ohledu na to, Mercedesu se to povedlo.

Zdroj: businessinsider.com

Víte proč spí koně vestoje?

01/07/2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 1 min read 374 Zobrazení kůň, REM spánek, spánek, ve stoje