Objevené struktury se nacházejí pod zasypaným ložiskem známým jako jednotka Margin, které je bohaté na uhličitany hořečnaté. Vědci zjistili, že zasypané struktury mají náznaky několika epizod eroze a depozice a zároveň ukazují, že oblast byla velmi dlouhou dobu pod aktivní tekoucí vodou.
Sonda Perseverance, kterou patří společnosti NASA, zkoumá kráter Jezera již pět let. Pomalu putuje napříč západní deltou, říční strukturou, která byla pozorovaná z oběžné dráhy. Byla klíčovým důvodem pro vyslání roveru právě do této oblasti. Nová analýza naznačuje, že fluviální útvary v této oblasti Marsu nejsou jen povrchové. Sahají hluboko do nitra planety a poskytují nové poznatky o tom, jaký byl Mars dříve.
Díky radarového zobrazovače pro Mars Subsurface Experiment (RIMFAX) vědci mohli studovat podmínky hluboko pod povrchem kráteru. Sonda Perseverance shromáždila data z hloubky 35 metrů během 78 průjezdů. Nakonec odhalila pohřbené říční a deltové útvary. To naznačuje, že v kráteru Jezera tekla voda a možná v ní byly i vhodné podmínky pro život, který mohl na Marsu trvat delší dobu, než se dříve myslelo.
Foto: NASA/JPL/UCLA/UiO/ETH Zurich_Tiskový zdroj EurekAlertPopis: V okraji se silně reflexní vrstvy, které mají tmavý vzhled a slabě reflexní litologie jeví jako světlé. Promítnutý radargram je zobrazený s daty digitálního modelu reliéfu HiRISE a vrstvy jsou trasovány (azurově tečkované čáry) od podpovrchu k odpovídajícím povrchovým topografickým prvkům.
RIMFAX odhalil dřívější podpovrchové deltové prostředí pod současnou deltou, což prodlužuje období potenciální obyvatelnosti Jezera dále v čase. Západní delta, viditelná při orbitálních pozorováních, se pravděpodobně zformovala přibližně před 3,7 miliardami let. Pohřbená delta se pravděpodobně začala formovat přibližně před 4,2 miliardami let, což dramaticky prodloužilo dobu, po kterou byla tato oblast vlhká.
To znamená, že na základě orbitálních pozorování RIMFAX potvrzuje, že jednotka Margin je odlišnou geologickou jednotkou od horního vějíře, který byl uložený dříve a liší se složením i fyzickou plochou.
Tato vědecká studie posiluje argumenty pro obyvatelné prostředí. Perseverance i Curiosity nalezly důkazy, které naznačují možnost života mimo Zemi. Zdůrazněme, že nikdo netvrdí, že objevil mimozemský život, ale tyto skalní signatury vzbudily určité pochybnosti.
Studie se zaměřuje na pouhých 6 kilometrů trasy roveru Perseverance na Marsu. Rover však už nyní urazil 40 kilometrů, opustil deltu a vydal se dál.
RIMFAX je přístroj vyrobený v Norsku a jeho každodenní provoz sdílejí Univerzita v Oslu a UCLA.
Zdroj: hlavní autorka studie Dr. Emily Cardarelli z Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA); studie byla publikovaná v časopise Science Advances https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adz6095; https://www.nature.com/articles/s43247-025-02856-3; https://www.eurekalert.org/news-releases/1119934
Osídlování Marsu je velmi vážná věc. Než se po něm budou lidé procházet s lehkostí, jako je tomu na Zemi, uplyne ještě mnoho času. První lidé zde budou muset žít v dost nelidských podmínkách na ploše necelých 160 m2.
Aby k tomu mohlo dojít, je potřeba lidi připravit na drsné podmínky. K tomu slouží CHAPEA (Health and Performance Exploration Analog). Testovací modul, pod jejíž zkratkou se ukrývá série misí, které simulují roční pobyt na Marsu. Cesta k Marsu bude dlouhá. Žádný z astronautů nemůže očekávat, že pro něj někdo přiletí, když si svůj pobyt rozmyslí. Budou tak muset řešit vše na místě. Jídlo, vodu, nepřízeň počasí, ale také zdraví. A to jak psychické, tak i fyzické, což si nikdo z nás neumí představit. Vše totiž máme hezky pod nosem. Ano, říká se tomu civilizace.
Každá testovací mise se skládá ze čtyř členů posádky žijících v izolovaném prostředí, které má neuvěřitelných 158 metrů čtverečních. Během každé mise provádí posádka simulované výstupy do vesmíru a poskytuje data o různých faktorech, které mohou zahrnovat fyzické a behaviorální zdraví a výkonnost.
Simulovaný modul na Marsu vytištěný na 3D tiskárně
Struktura obydlí, která simuluje prostředí na Marsu byla vytištěná na 3D tiskárně. Budoucí astromarťani tak mají možnost dlouhodobé testovat vesmírné mise, které se řadí do průzkumné třídy. I když jde o zatím pozemní život, CHAPEA se svou strukturou velmi podobá očekávanému životu pro ty, kteří budou žít v budoucím prostředí na Marsu. Inženýři navrhli prostor tak, aby v něm oddělili oblast pro život a pro práci.
Proč 3D tisk?
Budoucí vesmírné osady by mohly být vytištěné pomocí 3D tisku, který bude umět pracovat s využitím materiálu, který se nachází na místě. Odpadne tím nutnost konstrukční technologie, což má eliminovat nutnost převážet velké množství stavebních materiálů, ke kterým by bylo potřeba několik desítek, ne-li stovek letů, což je nákladově neúnosné.
První mise budoucí posádky
Pro roční mise v prostředí CHAPEA byly vybrané různé posádky. Každá posádka zahrnuje čtyři osoby a dva náhradníky. Analogové mise poskytnou nejen cenné poznatky a informace pro posouzení vesmírného potravinového systému NASA, ale stejně tak poslouží ke sledování fyzického a behaviorálního zdraví a
První posádka simulovaného Marsu dokončila roční misi NASA k rudé planetě 6. července, kdy se mohli vrátit do „běžného“ pracovního života.
Technické parametry:
Technologie: Stavební systém Vulcan nové generace od společnosti ICON
Co se stalo s Marsem? Proč se ztratila voda a jakou byl kdysi planetou? To je ještě hodně otázek, na které svět nezná odpovědi. Ovšem skutečnost, že zde byla tekutá voda v podobě řek, o tom jsou vědci z Královské astronomické společnosti přesvědčeni.
Stabilní povrchová voda mohla být v Noachis Terra během noachicko-hesperského přechodu. Období geologických a klimatických změn, ke kterému došlo asi před 3,7 miliardami let.Co se stalo s Marsem? Proč se ztratila voda a jakou byla kdysi planetou? To je ještě hodně otázek, na které svět nezná odpovědi. Ovšem skutečnost, že zde byla tekutá voda v podobě řek, o tom jsou vědci z Královská astronomické společnosti přesvědčeni.
Stabilní povrchová voda mohla být v Noachis Terra během noachicko-hesperského přechodu. Období geologických a klimatických změn, ke kterému došlo asi před 3,7 miliardami let.
Podobné říční hřebeny byly nalezené na Marsu v celé řadě terénů. Jejich přítomnost naznačuje, že v této oblasti kdysi byla tekoucí voda. Nejpravděpodobnějším zdrojem této vody byly srážky.
Foto: NASA/JPL/University of Arizona, CC BY 4.0/ EurekAlert
Mírně erodovaný říční hřbet (FSR) s množstvím malých kráterů, který vyčnívá nad okolní materiál. Kulatý útvar byl pravděpodobně impaktním kráterem vyplněným vodou nebo sedimenty.
Foto: NASA/JPL/University of Arizona, CC BY 4.0/ EurekAlert
Mohly být odkryté po různou dobu, projít různými geologickými procesy nebo představovat různá období říční aktivity. Uvnitř hřebene se nacházejí zbytky výplňového materiálu a meandr, kde se větev stáčí zpět ke spodnímu kmeni. Mezi oběma větvemi se nachází jakási stolová hornina, může se jednat o podstavec z tvrdšího materiálu nebo kráter, který byl vyplněn stejným materiálem jako řeky FSR.
Foto: NASA/JPL/University of Arizona, CC BY 4.0/ EurekAlert
Sloučený snímek IRB úzkého říčního toku se špičatým vrcholem (vrcholem) a meandrem. Špičatý vrchol může ukazovat, že tento říční toku byl po dlouhou dobu silně erodován, dokud nezůstal pouze úzký vrchol, nebo se mohla zachovat pouze úzká část původní říční výplně.
Podobné hřebeny byly na Marsu nalezené v celé řadě terénů. Jejich přítomnost naznačuje, že v této oblasti Marsu byla kdysi tekoucí voda. Nejpravděpodobnějším zdrojem této vody byly srážky.
Oblast Noachis Terra nikdy nebyla tolik studovaná jako jiné oblasti na Marsu. Částečně proto, že obsahuje málo údolních sítí, což jsou rozvětvené erozní útvary, které se tradičně používají k odvození historických srážek a odtoku.
Studie se místo toho zaměřuje na říční klikaté hřbety jako alternativní formu důkazu o povrchové vodě ve starověku. Jedná se o prostředí, které se příliš nezměnilo po miliardy let. Je to časová schránka, která zaznamenává základní geologické procesy způsobem, který zde na Zemi není možný.
Datové sady umožnily vědcům zmapovat umístění, délky a morfologii hřebenových systémů v široké oblasti. Mnoho z těchto útvarů se jeví jako izolované segmenty hřebenů, zatímco jiné tvoří systémy táhnoucí se stovky kilometrů a tyčící se desítky metrů nad okolním terénem.
Široké rozšíření a tvar těchto hřebenů naznačují, že se pravděpodobně formovaly během geologicky významného období za relativně stabilních povrchových podmínek.
Tato zjištění zpochybňují stávající teorie, že Mars byl obecně chladný a suchý. S několika údolími vytvořenými tající vodou z ledového příkrovu ve sporadických, krátkých obdobích oteplování. Terra zažívala teplé a vlhké podmínky po geologicky relevantní období.
Pátrání po jiných obyvatelných planetách vedlo úsilí Curtinovy univerzity odhalit možná nejstarší přímý důkaz starověké aktivity horké vody na Marsu. Díky tomu odhalili, že planeta mohla být v určitém bodě své minulosti obyvatelná.
Hydrotermální systémy byly nezbytné pro rozvoj života na Zemi. Nová vědecká zjištění naznačují, že i Mars měl vodu, klíčovou složku pro obyvatelné prostředí, během nejstarší historie tvorby kůry.
Studie analyzovala 4,45 miliardy let staré zirkonové zrno ze slavného marťanského meteoritu NWA7034, známého také jako Black Beauty a našla geochemické „otisky prstů“ tekutin bohatých na vodu.
Spoluautor studie, doktor Aaron Cavosie z Curtinovy školy věd o Zemi a planetách uvedl, že objev otevřel nové cesty pro pochopení starověkých marťanských hydrotermálních systémů spojených s magmatismem a také minulé obyvatelnosti planety.
Pomocí geochemie v nano měřítku vědci objevili důkazy o přítomnosti horké vody na Marsu, která se zde vyskytovala před 4,45 miliardami let.
Foto: Curtinova univerzita/Aaron Cavosie/Tiskový zdroj EurekAlert
Prostřednictvím spektroskopie v nanoměřítku tým identifikoval vzory prvků v jedinečném zirkonu, včetně železa, hliníku, yttria a sodíku. Tyto prvky byly přidané při vzniku zirkonu před 4,45 miliardami let. Což naznačuje, že voda zde byla přítomna během rané marťanské magmatické aktivity.
Výzkum ukázal, že i když kůra Marsu vydržela masivní dopady meteoritů, které způsobily velké povrchové otřesy, voda byla přítomna během raného přednoachovského období, tedy před asi 4,1 miliardami let.
Zdroj: Tisková zpráva EurekAlert, Celá studie s názvem „ Důkazy zirkonu pro ranou hydrotermální aktivitu na Marsu“ bude publikována v Science Advances .
Na tento článek s vztahuje embargo. K dispozici pro veřejné vydání bude zveřejněn 22. listopadu 2024 14:00 ET (22. listopadu 2024 19:00 GMT/UTC)
Pátrání po jiných obyvatelných planetách vedlo úsilí Curtinovy univerzity odhalit možná nejstarší přímý důkaz starověké aktivity horké vody na Marsu. Díky tomu odhalili, že planeta mohla být v určitém bodě své minulosti obyvatelná.
Hydrotermální systémy byly nezbytné pro rozvoj života na Zemi. Nová vědecká zjištění naznačují, že i Mars měl vodu, klíčovou složku pro obyvatelné prostředí, během nejstarší historie tvorby kůry.
Studie analyzovala 4,45 miliardy let staré zirkonové zrno ze slavného marťanského meteoritu NWA7034, známého také jako Black Beauty a našla geochemické „otisky prstů“ tekutin bohatých na vodu.
Spoluautor studie, doktor Aaron Cavosie z Curtinovy školy věd o Zemi a planetách uvedl, že objev otevřel nové cesty pro pochopení starověkých marťanských hydrotermálních systémů spojených s magmatismem a také minulé obyvatelnosti planety.
Pomocí geochemie v nano měřítku vědci objevili důkazy o přítomnosti horké vody na Marsu, která se zde vyskytovala před 4,45 miliardami let.
Foto: Curtinova univerzita/Aaron Cavosie/Tiskový zdroj EurekAlert
Prostřednictvím spektroskopie v nanoměřítku tým identifikoval vzory prvků v jedinečném zirkonu, včetně železa, hliníku, yttria a sodíku. Tyto prvky byly přidané při vzniku zirkonu před 4,45 miliardami let. Což naznačuje, že voda zde byla přítomna během rané marťanské magmatické aktivity.
Výzkum ukázal, že i když kůra Marsu vydržela masivní dopady meteoritů, které způsobily velké povrchové otřesy, voda byla přítomna během raného přednoachovského období, tedy před asi 4,1 miliardami let.
Zdroj: Tisková zpráva EurekAlert, Celá studie s názvem „ Důkazy zirkonu pro ranou hydrotermální aktivitu na Marsu“ bude publikována v Science Advances .
Na tento článek s vztahuje embargo. K dispozici pro veřejné vydání bude zveřejněn 22. listopadu 2024 14:00 ET (22. listopadu 2024 19:00 GMT/UTC)
Jsou to velmi neobvyklé skály a vědci se snaží zjistit, co se děje. Rezavě červený povrch Marsu mu sice propůjčil slavný status „rudé planety“, ale zdá se, že na marsovské zemi jsou podivně rozmístěny tisíce bílých kamenů. Robotické geologické vozítko Perseverance agentury NASA, které od počátku roku 2021 zkoumá kráter Jezero, vědce zmátlo, když dodalo snímky více než 4 000 světlých kamenů velikosti oblázků roztroušených po celém dně kráteru, píše Space.com.
„Jsou to velmi neobvyklé skály a my se snažíme zjistit, co se děje,“ řekla Candice Bedfordová, planetární vědkyně z Purdueské univerzity v Indianě a členka vědeckého týmu Mars 2020 na konferenci Měsíční a planetární vědy.
Oznámení přichází v době, kdy NASA dokončuje architektonickou revizi návratu marťanských hornin na Zemi jako součást ambiciózního programu agentury Mars Sample Return (MSR).
Vyobrazené bílé skály jsou tím, co vědci označují jako „plovoucí“, což znamená, že byly odstraněny a transportovány ze svých původních stanovišť. Některé jsou hladké s důlky, zatímco jiné se zdají být sloučením více vrstev. Počáteční analýzy provedené pomocí palubních přístrojů Perseverance odhalily, že horniny jsou dehydratované, nejen co se týče obsahu vody, ale také dalších minerálů včetně železa, hořčíku, vápníku a sodíku. „Ty jsou v mnoha věcech dost vyčerpané,“ řekla Bedfordová.
Tým se zvláště zajímá o původ těchto neobvyklých hornin, protože jejich zdroje mohou odhalit stopy o minulosti Rudé planety, včetně toho, kdy přesně voda zaplavila kráter Jezera, který dnes vidíme jako vyprahlý úsek země. Navzdory tomu, že zahlédli více než 4 000 takových kamenů, Perseverance nedokázala spatřit ani náznak toho, co je známé jako „výběžek“ souvisejícího s horninami, což je v podstatě podloží podobných vlastností, které vyčnívalo z povrchu Marsu.
Foto: Poděkování NASA/JPL-Caltech/ASU/MSSS/Volný zdroj
Dehydrovaná povaha hornin naznačuje, že byly zahřáté a metamorfované buď proudy lávy nebo dopady asteroidů jinde na Marsu a později vyhozeny na dno kráteru, řekla Bedfordová. Ať už šlo o jakýkoli konkrétní proces, ona a její tým se domnívají, že k němu došlo relativně nedávno, pokud jde o geologickou historii kráteru Jezero.
Rover Perseverance, který od svého příletu na Mars ujel více než 24,8 kilometrů, loni v prosinci oslavil 1000 dní vědy, což také znamenalo oficiální dokončení mise, pro kterou byl původně navržen. Nyní naplnila 26 ze svých 43 zkumavek se vzorky hornin z Marsu, které členové týmu mise sdíleli v LPSC. „Každý vzorek má nespočet zrn, která bychom mohli potenciálně studovat v podstatě navždy, “ řekl Benjamin Weiss, profesor planetárních věd na Massachusettském technologickém institutu a člen týmu Mars 2020.
V rámci bonusové mise, která odstartovala letos na jaře, Bedford řekl, že Perseverance se začala posouvat směrem k okraji kráteru Jezera a její dálková kamera již zachytila více světle tónovaných hornin rozptýlených v této oblasti.
Všechny tyto záhadné kameny však nejsou jediným důvodem, proč vědci touží dostat Perseverance k okraji kráteru a možná ještě dál. Věří, že tam existuje jedinečná geologie, taková, která ještě nebyla na dně kráteru nalezena. To zahrnuje horniny z doby před Jezerem, které mohou mít záznamy o vzniku kůry Marsu a raném klimatu. Může dokonce obsahovat důkazy o biologických podpisech.
Vědci v současné době označují řadu zajímavých míst odběru vzorků a podrobněji mapují samotný okraj, řekla Lisa Mayhewová, výzkumná pracovnice na univerzitě v Coloradu, Boulder.
Pro vědce je velmi zajímavý terén sousedící s kráterem Jezero zvaným Nili Planum, o jehož horninách si myslí, že by se vytvořily v teplých podmínkách v době, kdy se s největší pravděpodobností vyvíjel život, tedy pokud vůbec existoval na nyní vyprahlém světě. Vzorkování takových hornin „by poskytlo obrovskou přidanou vědeckou hodnotu ke skrýši, která již na Perseverance existuje,“ řekl Mayhew.
Tato vědecká hodnota však může být plně realizována až poté, co se tyto horniny vrátí na Zemi.
Vědci je potřebují časově datovat pomocí zařízení na Zemi, bez kterého by neměli přesnou časovou osu, kdy byla Rudá planeta obyvatelná a kdy vyschla. „Nepřeháním, když říkáme, že to způsobí revoluci v našem chápání Marsu,“ řekla Weissová.
Nová geologická studie naznačuje, že gravitační pole Marsu přitahuje Zemi blíže ke Slunci v cyklech trvajících miliony let a otepluje naše klima. Geologické důkazy staré více než 65 miliónů let a získané ze stovek míst po celém světě naznačují, že hlubokomořské proudy opakovaně procházely obdobími, kdy byly buď silnější, nebo slabší. K tomu dochází každých 2,4 milionu let a je známý jako „astronomický velký cyklus„.
Silnější proudy, známé jako „obří víry“ nebo víry, mohou dosáhnout mořského dna v nejhlubších částech oceánu, známé jako propast. Podle výzkumu publikovaného 12. března v časopise Nature Communications, tyto silné proudy následně erodují na velkých kusech sedimentu, které se hromadí během klidnějších období cyklu.
Studie zjistila, že tyto cykly se shodují s načasováním známých gravitačních interakcí mezi Zemí a Marsem, když obě planety obíhají kolem Slunce.
„Gravitační pole planet ve sluneční soustavě se vzájemně ruší a tato interakce, nazývaná rezonance, mění planetární excentricitu, měřítko toho, jak blízko kruhové dráhy jsou jejich oběžné dráhy,“ uvedl spoluautor studie Dietmar Müller, profesor geofyziky na univerzitě v Sydney v prohlášení.
Kvůli této rezonanci je Země gravitační přitažlivostí Marsu přitažena o něco blíže ke Slunci, což znamená, že naše planeta je vystavena většímu množství slunečního záření a má tedy teplejší klima, než se opět posune zpět, to vše po dobu 2,4 milionů let.
Autoři nové studie použili satelitní data ke zmapování hromadění sedimentu na dně oceánu v průběhu desítek milionů let. Zjistili, že v geologických záznamech byly mezery, kde se v těchto astronomických cyklech přestaly hromadit sedimenty. Domnívají se, že by to mohlo souviset se silnějšími oceánskými proudy v důsledku teplejšího počasí způsobeného gravitačním vlivem Marsu na Zemi.
Tato zjištění podporují myšlenku, že Rudá planeta ovlivňuje klima na Zemi, stejně jako se teoretizovalo kolem míjejících hvězd a jiných astronomických objektů. Pozorovaný efekt oteplování však není spojen s globálním oteplováním, které je způsobeno lidskými emisemi skleníkových plynů, zdůraznili autoři v prohlášení.
Nicméně, i když jsou v této fázi spekulativní, zjištění naznačují, že tento cyklus může pravidelně pomáhat udržovat některé hluboké oceánské proudy v případě, že je globální oteplování sníží, říkají autoři.
„Víme, že existují nejméně dva samostatné mechanismy, které přispívají k energickému promíchávání hlubokých vod v oceánech,“ řekl Müller. Jeden z těchto mechanismů je známý jako Atlantická meridionální cirkulace (AMOC), řekl Müller. Působí jako oceánský „dopravní pás“, přivádějící teplou vodu z tropů na severní polokouli a přitahující teplo hluboko do oceánu.
Někteří vědci předpovídají, že AMOC se může v příštích několika desetiletích zhroutit, takže je možné, že ventilace vyvolaná hlubokými oceánskými víry by mohla být prospěšná.
„Naše hlubinná data za 65 milionů let naznačují, že teplejší oceány mají intenzivnější hlubokou cirkulaci,“ uvedla Adriana Dutkiewiczová, hlavní autorka studie a sedimentoložka na univerzitě v Sydney. „To potenciálně zabrání stagnaci oceánu, i když se převrácená cirkulace poledníku v Atlantiku zpomalí nebo úplně zastaví.“
Rovery Spirit a Opportunity NASA přistály na Rudé planetě 3. a 24. ledna 2004. Titulní obrázek ukazuje pohled Opportunity zachycený ve svém vlastním stínu 26. července toho roku, 180. marťanský den své mise. Tento měsíc si NASA připomíná 20. výročí přistání roveru Spirit a Opportunity na Marsu, což je součást mise, jejíž odkaz bude sahat daleko do budoucnosti.
V lednu 2004 přistála na opačných stranách Marsu dvojčata NASA, vozítka Spirit a Opportunity, čímž zahájila novou éru meziplanetárního robotického průzkumu. Dorazily dramatickým způsobem s třítýdenním odstupem, každý schovaný do shluku airbagů, které se asi 30krát odrazily po povrchu, než se zastavily a vyfoukly. Poslání roverů o velikosti golfového vozíku: hledat důkazy, že na povrchu Rudé planety tekla kdysi voda.
Jejich zjištění by přepsala vědecké učebnice, včetně objevu roveru Opportunity brzy po jeho přistání. Slavných „borůvek“ – kulovitých oblázků minerálu hematitu, který se vytvořil v kyselé vodě. Po několika letech mise Spirit, neohrožený, ale nyní tahající poškozené kolo, odhalil známky prastarých horkých pramenů, které mohly být před miliardami let ideálním prostředím pro mikrobiální život (pokud vůbec nějaký na Rudé planetě existoval).
Vědci se domnívali, že Mars byl dávno radikálně odlišný od mrazivé pouště, kterou je dnes. Orbitální snímky ukázaly, co vypadalo jako sítě kanálů vytesaných vodou. Ale před Spiritem a Opportunity nebyl žádný důkaz, že kapalná voda vytvořila tyto rysy planety.
„Naše dvojčata byla první, která dokázala, že kdysi existoval mokrý, raný Mars,“ řekl bývalý projektový vědec Matt Golombek z NASA Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii, která řídila misi Mars Exploration Rover. „Vydláždili cestu k tomu, abychom se dozvěděli ještě více o minulosti Rudé planety s většími rovery jako Curiosity a Perseverance.“
Pomocí záběrů natočených v JPL, když Spirit 3. ledna 2004 přistál a animace znázorňující přílet roveru k Rudé planetě, toto video oslavuje 20. výročí přistání Mars Exploration Rover Project. Spiritovo dvojče Opportunity dorazilo na Mars o tři týdny později.
Trvalé dědictví
Částečně díky vědeckým poznatkům shromážděným společnostmi Spirit a Opportunity, schválila NASA vývoj vozítka Curiosity velikosti SUV, aby prozkoumala, zda chemické přísady, které podporují život, byly přítomny před miliardami let na někdejším vodním světě. (Rover brzy po přistání v roce 2012 zjistil, že přítomny jsou.)
Perseverance, který dorazil na Rudou planetu v roce 2021, staví na úspěchu Curiosity tím, že sbírá kamenná jádra, která by mohla být přenesena na Zemi, aby zkontrolovala známky starověkého mikrobiálního života prostřednictvím kampaně Mars Sample Return, společného úsilí NASA a agentury ESA (Evropské kosmická agentura).
Při práci na Spirit a Opportunity vyvinuli inženýři postupy pro zkoumání povrchu, které pokračují dodnes, včetně použití specializovaného softwaru a 3D brýlí pro lepší navigaci v marťanském prostředí. A po letech zdokonalování odborných znalostí během cest dvou roverů po skalnatém, písčitém povrchu Marsu, jsou inženýři schopni plánovat bezpečnější, delší jízdy a rychle sestavit mnohem složitější denní plány potřebné pro provoz Curiosity a Perseverance.
Členové vědeckého týmu se také stali zběhlejšími ve své roli geologů virtuálních terénů, přičemž čerpali z dlouholetých znalostí k výběru nejlepších způsobů, jak zkoumat marťanský terén pomocí robotických „očí“ a nástrojů, které nosí jejich potulní partneři.
Marťanský maraton
Spirit, navržený tak, aby vydržel pouhých 90 dní, přistál 3. ledna, Opportunity, 24. ledna. Solární vozítka Mars Exploration Rovers bojovala roky, v případě Opportunity téměř 15 let, než v roce 2018 podlehla planetární prachové bouři. Tato odolnost předčila ty nejdivočejší sny vědců. inženýři, kteří očekávali pouze lokalizovaný průzkum na vzdálenost ne větší než 600 metrů.
Místo toho dostal tým prostřednictvím svých dlouhověkých robotických náhradníků šanci procházet se širokou škálou marťanských terénů. Opportunity, první rover, který urazil maratonskou vzdálenost na jiné planetě, by nakonec celkem urazil téměř 45 kilometrů, což je největší vzdálenost ujetá na jiné planetě.
„Byla to změna paradigmatu, kterou nikdo nečekal,“ řekl bývalý projektový manažer John Callas z JPL. „Vzdálenost a časové měřítko, které jsme překonali, byly skokem v rozsahu, který je skutečně historický.“
Šance vidět tolik z této planety, byla kritická pro odhalení, že Mars byl nejen vlhčím světem, ale také že podporoval mnoho různých druhů vodních prostředí: sladkou vodu, horké prameny, kyselé a slané bazény, v různých bodech své historie.
Foto: NASA/JPL-Caltech
Koncept tohoto umělce zobrazuje jeden z průzkumných vozítek NASA Mars Exploration Rover na rudé planetě. Dvojčata, Spirit a Opportunity, přistála v roce 2004 a vydržela několik let po jejich očekávané 90denní misi.
Pokračující inspirace
Dvojčata také inspirovala novou generaci vědců. Jednou z nich byla Abigail Fraemanová, která byla středoškolskou studentkou pozvanou do JPL v noci při přistání Opportunity. Musela sledovat vzrušení, když se vrátil první signál, který potvrdil, že Opportunity bezpečně přistál.
Pokračovala v kariéře geologa Marsu a po letech se vrátila do JPL, aby pomohla vést vědecký tým Opportunity. Nyní zástupkyně projektového vědce pro Curiosity, Fraemanová nazývá mnoho lidí, které potkala na přistávací noci Opportunity, svými blízkými kolegy.
„Lidé, kteří udržovali naše dvojčata v chodu po celá ta léta, jsou mimořádná skupina a je pozoruhodné, kolik z nich učinilo průzkum Marsu svou celoživotní kariérou,“ řekla Fraemanová. „Cítím se tak šťastná, že s nimi mohu pracovat každý den, zatímco se i nadále vydáváme na místa, která nikdo nikdy neviděl, ve snaze odpovědět na některé z největších otázek.“
U příležitosti 20. výročí přistání Spirit a Opportunity oslavuje projekt NASA Mars Exploration Rover tímto oboustranným plakátem, který uvádí některé úspěchy průkopnických průzkumníků na Rudé planetě. Plakát si zdarma stáhněte zde.
Poděkování: NASA/JPL-Caltech
Více o misi
JPL, divize Caltechu v Pasadeně v Kalifornii, řídila projekt Mars Exploration Rover pro ředitelství vědeckých misí NASA ve Washingtonu.
Zavedení trvalého provozu na Měsíci a Marsu představuje řadu příležitostí a výzev, s nimiž se NASA musí teprve vypořádat. Mnohé z těchto činností vyžadují nové technologie a postupy, které zajistí, že agentura bude připravena na své ambiciózní mise Artemis i na ty další.
Jednou z těchto výzev je práce s kryogenními kapalinami, tedy kapalinami v kapalném stavu mezi minus 238 stupni Fahrenheita a absolutní nulou (minus 460 F). Tyto kapaliny – kapalný vodík (s nímž se pracuje nejobtížněji), metan a kyslík – jsou životně důležité pro pohon kosmických lodí a systémy podpory života. Tyto kapaliny mohou být v budoucnu získávány také na povrchu Měsíce a Marsu prostřednictvím využití zdrojů in situ (ISRU).
Lidský průzkum v hlubokém vesmíru vyžaduje skladování velkého množství kryogenních kapalin po dobu týdnů, měsíců nebo déle, stejně jako jejich přenos mezi kosmickými loděmi nebo palivovými sklady na oběžné dráze a na povrchu. Každý z těchto aspektů je náročný a doposud se podařilo skladovat velké množství kryogenních kapalin ve vesmíru pouze po dobu několika hodin. Inženýři pracující v portfoliu NASA pro řízení kryogenních kapalin (CFM) – vedeném v rámci Technology Demonstration Missions v rámci Space Technology Mission Directorate a řízeném v Glenn Research Center v Clevelandu a Marshall Space Flight Center v Huntsville v Alabamě – řeší tyto problémy před budoucími misemi.
„To je úkol, který NASA ani naši partneři nikdy předtím neudělali,“ řekla Lauren Ameenová, zástupkyně manažera portfolia CFM. „Naše budoucí koncepce misí počítají s obrovským množstvím kryogenních kapalin a my musíme přijít na to, jak je efektivně využívat po dlouhou dobu, což vyžaduje řadu nových technologií, které dalece přesahují dnešní možnosti.“
Kryogenní výzvy
Aby byla kryogenní kapalina použitelná, musí zůstat v chladném, kapalném stavu. Fyzika vesmírných cest – pohyb na slunečním světle a mimo něj a dlouhý pobyt v nízké gravitaci – však komplikuje udržování těchto kapalin v kapalném stavu a znalost jejich množství v nádrži.
Zdroje tepla ve vesmíru – například Slunce a výfukové plyny kosmické lodi – vytvářejí uvnitř a v okolí zásobníků horké prostředí, které způsobuje odpařování nebo „vyvařování“. Když se kapalina odpaří, nemůže již účinně pohánět raketový motor. Zvyšuje se také riziko úniku nebo, ještě hůře, prasknutí nádrže.
Nejistota, kolik paliva v nádrži zbývá, není způsob, jakým by naši průzkumníci chtěli letět na Mars. Nízká gravitace je náročná, protože palivo chce plavat – také známé jako „slosh“ – což velmi ztěžuje přesné měření množství kapaliny a její přenos.
„Předchozí mise využívající kryogenní pohonné hmoty byly ve vesmíru jen několik dní kvůli únikům při varu nebo ventilaci,“ poznamenal Ameen. „Tyto kosmické lodě používaly tah a další manévry, aby vyvinuly sílu k usazení nádrží s pohonnými látkami a umožnily přenos paliva. Během mise Artemis budou kosmické lodě pobývat v nízké gravitaci mnohem déle a poprvé budou muset ve vesmíru přenášet kapalný vodík, takže musíme zmírnit únik varu a najít inovativní způsoby přenosu a měření kryogenních pohonných látek.“
Nádrž SHIIVER z roku 2019, která se nachází ve vakuové komoře zařízení In-Space Propulsion Facility v testovacím středisku Neila Armstronga NASA v Sandusky v Ohiu. Nádrž byla součástí úsilí projektu Cryogenic Fluid Management, jehož cílem bylo otestovat nádrž při extrémních teplotách a zajistit, aby nové technologie udržely pohonné látky uvnitř chladné a v kapalném stavu.
Co dělá NASA?
Portfolio NASA v oblasti CFM zahrnuje 24 vývojových aktivit a investic, jejichž cílem je snížit odpar, zlepšit měření a zdokonalit techniky přenosu kapalin pro pohon ve vesmíru, přistávací moduly a ISRU. V blízké budoucnosti probíhají čtyři činnosti na zemi, na oběžné dráze blízké Zemi a brzy i na povrchu Měsíce.
Letové ukázky
V roce 2020 NASA zadala americkému průmyslu – Eta Space, Lockheed Martin, SpaceX a United Launch Alliance – čtyři zakázky zaměřené na CFM Tipping Point, které mají pomoci při vývoji a demonstraci technologií CFM ve vesmíru. Každá ze společností má v roce 2024 nebo 2025 zahájit příslušné demonstrace a provést několik testů s kapalným vodíkem, aby ověřila technologie a procesy.
Radiofrekvenční hmotnostní měřič
Pro zlepšení měření vyvinula NASA radiofrekvenční měřiče hmotnosti (RFMG), které umožňují přesnější měření kapalin v podmínkách nízké gravitace nebo nízkého tahu. Inženýři to dělají tak, že měří elektromagnetické spektrum neboli rádiové vlny v nádrži kosmické lodi po celou dobu mise a porovnávají je se simulacemi kapaliny, aby přesně změřili zbývající palivo.
Systém RFMG se osvědčil při pozemních testech, suborbitálním parabolickém letu a na Mezinárodní vesmírné stanici a brzy bude testován na Měsíci během nadcházejícího letu Commercial Lunar Payload Services se společností Intuitive Machines. Po předvedení v měsíčním prostředí bude NASA pokračovat ve vývoji a rozšiřování technologie, aby umožnila zdokonalení provozu kosmických lodí a přistávacích modulů.
Kryochladiče
Kryochladiče fungují jako tepelné výměníky pro velké nádrže pohonných hmot, které v kombinaci s inovativními izolačními systémy nádrží zmírňují jejich vyvření. S průmyslovými partnery, jako je Creare, začala NASA testovat velkokapacitní systémy kryochladičů, které čerpají „pracovní“ kapalinu přes síť trubek instalovaných na nádrži, aby ji udržely chladnou. NASA plánuje zvětšit velikost nádrže a její schopnosti, aby splňovala požadavky mise, a to ještě před provedením budoucích letových demonstrací.
Cryo náplň
NASA rovněž vyvíjí systém zkapalňování, který by na povrchu Měsíce nebo Marsu přeměnil plynný kyslík na kyslík kapalný a umožnil tak doplňování paliva do přistávacích modulů pomocí pohonných hmot vyrobených na místě. Tento přístup využívá různé metody k ochlazení kyslíku na kritickou teplotu (nejméně minus 297 stupňů Fahrenheita), při níž zkondenzuje a změní se z plynu na kapalinu. Počáteční vývoj a testy NASA prokázaly, že to lze provést efektivně, a tým pokračuje v rozšiřování technologie na příslušné velikosti a množství nádrží pro budoucí provoz.
Úsilí NASA o vývoj a testování systémů CFM, které jsou energeticky, hmotnostně a nákladově efektivní, je v konečném důsledku rozhodující pro úspěch ambiciózních misí agentury na Měsíc, Mars a další.
V rámci snahy NASA umožnit širší přístup do vesmíru, se po úspěšném startu třetí mise soukromých astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici, dostali na oběžnou dráhu čtyři soukromí astronauti. Astronauti společnosti Axiom Space odstartovali ve čtvrtek v 16:49 našeho času ze startovacího komplexu 39A v Kennedyho vesmírném středisku NASA na Floridě.
Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX, vynesla na oběžnou dráhu vesmírnou loď Dragon se členy posádky mise Axiom Mission 3 (Ax-3), velitelem Michaelem Lópezem-Alegríou, pilotem Walterem Villadeiem a specialisty mise Marcusem Wandtem a Alperem Gezeravcim. Posádka stráví na palubě vesmírné stanice přibližně dva týdny prováděním výzkumu v mikrogravitaci, vzdělávacími aktivitami a komerčními činnostmi.
„Gratulujeme společnostem Axiom a SpaceX k úspěšnému startu! Společně s našimi komerčními partnery podporuje NASA rostoucí komerční vesmírnou ekonomiku a budoucnost vesmírných technologií,“ řekl administrátor NASA Bill Nelson. „Během svého pobytu na palubě Mezinárodní vesmírné stanice provedou astronauti Ax-3 více než 30 vědeckých experimentů, které pomohou pokročit ve výzkumu na nízké oběžné dráze Země. Posádka Ax-3, která je první plně evropskou misí komerčních astronautů na vesmírnou stanici, je důkazem toho, že možnosti vesmíru nás všechny spojují.“
Od 2:30 v sobotu 20. ledna bude NASA na streamovací službě NASA+ vysílat přenos z přistání lodi SpaceX Dragon, otevření poklopu a uvítací projevy. Přímý přenos bude vysílán také v televizi NASA, v aplikaci NASA, na YouTube a na webových stránkách agentury. Přečtěte si, jak vysílat televizi NASA prostřednictvím různých platforem, včetně sociálních médií.
Kosmická loď Dragon se autonomně připojí k přednímu portu modulu Harmony stanice již v sobotu ve 4:19 hodin. Očekává se, že po šesté hodině ranní se otevřou průlezy mezi Dragonem a stanicí, což umožní posádce Axiomu vstoupit do komplexu na uvítací ceremoniál a zahájit pobyt na palubě orbitální laboratoře.
Po vstupu na palubu stanice přivítají posádku Axiomu-3 členové posádky Expedice 70, mezi nimiž budou astronauti NASA Jasmin Moghbeli a Loral O’Hara, astronaut ESA (Evropské kosmické agentury) Andreas Mogensen, astronaut JAXA (Japonské agentury pro výzkum vesmíru) Furukawa Satoši a kosmonauti Roskosmosu Konstantin Borisov, Oleg Kononěnko a Nikolaj Čub.
Očekává se, že kosmonauti Ax-3, v závislosti na počasí, odletí z vesmírné stanice v sobotu 3. února, aby se vrátili na Zemi a přistáli na místě přistání u pobřeží Floridy.
Úsilí NASA, včetně misí soukromých astronautů, otevírá soukromému průmyslu přístup na nízkou oběžnou dráhu Země, což agentuře umožňuje stát se jedním z mnoha zákazníků v prosperující komerční ekonomice ve vesmíru. S tím, jak NASA umožňuje komerční využití vesmíru, se agentura připravuje také na mise Artemis na Měsíc v rámci přípravy na Mars.
Když se astronauti vydají na Mars, zažijí dilataci času, píše ILF Science. To se dalo čekat. Ve skutečnosti vaše nohy a vaše hlava zažívají dilataci času, přičemž vaše hlava stárne o něco rychleji než vaše nohy. Ale jak velkou dilataci času zažijí (ve srovnání s pozorovateli Země)?
Nejprve si ověřte, zda jsme všichni na stejné straně. Čas plyne pro různé pozorovatele různou rychlostí v závislosti na jejich relativní rychlosti a na blízkosti (a síle) gravitačního pole. Dilatace času je rozdíl mezi časem, který uběhl na dvou hodinách v důsledku těchto příčin, jak je popsán speciální a obecnou relativitou.
Gravitace zakřivuje časoprostor. Výsledkem je, že čím silnější je gravitace ve vaší blízkosti a čím blíže jste hmotě, která ji vytváří, tím pomaleji se pohybuje čas (z pohledu pozorovatele nebo toho, kdo má druhé hodiny. Z vašeho pohledu čas běžel obvyklou rychlostí). Takto je vaše noha mladší než vaše stará (relativně řečeno) zavalitá hlava.
Čím více se vzdalujete od zemské gravitace, například při práci na vrcholu mrakodrapu, tím je efekt dilatace času výraznější (ve srovnání s pozorovateli na zemi). Není to velký efekt, měří jen nepatrný zlomek nanosekundy za rok.
U astronautů a kosmonautů, kteří žijí v prostředí s nulovou gravitací po dlouhé úseky, je efekt výraznější, ale účinně se vyrovnává s rychlostí, kterou se vesmírní letci obvykle pohybují.
„Protože astronauti a družice na oběžné dráze Země jsou od středu planety vzdáleni o něco více (ve srovnání s lidmi na Zemi), pociťují ve skutečnosti menší gravitační dilataci času. To by samo o sobě znamenalo, že čas astronautů běží rychleji,“ vysvětlil astronom Colin Stuart pro Ted Ed. „Tento efekt je však poměrně malý, protože gravitace Země je poměrně slabá, a tak dilatace času způsobená jejich rychlostí vítězí a astronauti skutečně cestují nepatrný kus do své budoucnosti.“
Když kosmonaut Sergej Krikalev uvízl ve vesmíru na 803 dní, 9 hodin a 39 minut, když se rozpadl Sovětský svaz, technicky cestoval podle Universe Today 0,02 sekundy do budoucnosti.
Při cestě na Mars, která trvá 21 měsíců, budou astronauti pociťovat malou dilataci času. Z jejich pohledu bude čas plynout normálně, zatímco v porovnání s pozemskými pozorovateli bude rozdíl pravděpodobně několik nanosekund. Ačkoli rychlost bude vyšší než jakákoli lidská cesta v historii, ve srovnání s rychlostí světla, kde se efekt dilatace času projevuje extrémně výrazně.
Pokud mají astronauti zůstat na Marsu delší dobu, pak se vliv gravitační dilatace času dostane do oblasti, která je patrná. Podle The Illinois Physics Van by člověk žijící přesně 80 let na Marsu zemřel asi o 12 sekund dříve, než kdyby žil přesně 80 let na Zemi. Z jejich pohledu by to ale nebylo cítit, časoprostor je prostě divný.
Všechny „vysvětlující“ články jsou v době vydání potvrzeny kontrolou faktů jako správné. Text, obrázky a odkazy mohou být později upraveny, odstraněny nebo doplněny, aby byly informace aktuální.
Evropská vesmírná agentura (ESA, European Space Agency) již dříve uveřejnila snímky Noctis Labyrinthus pořízené sondou Mars Express, a to v letech 2006 a 2015. Sonda Mars Express obíhá kolem rudé planety od roku 2003 a snímkuje povrch Marsu, mapuje jeho minerály, zkoumá jeho řídkou atmosféru, sonduje pod jeho kůrou a zkoumá vzájemné působení různých jevů v prostředí na Marsu. Nově ESA přidala video, které bylo vytvořeno pomocí mozaiky snímků z osmi obletů (0442, 1085, 1944, 1977, 1988, 10497, 14632 a 16684), kterou vytvořila sonda ESA Mars Express a její stereokamera s vysokým rozlišením (HRSC). Tato mozaika je kombinována s topografickými informacemi z digitálního modelu terénu a vytváří trojrozměrnou krajinu, přičemž každá sekunda videa se skládá z 50 samostatných snímků vykreslených podle předem definované dráhy kamery.
Noctis Labyrinthus („labyrint noci“) je rozsáhlý systém hlubokých a strmých údolí, který se táhne v délce asi 1190 km (zhruba jako Itálie na Zemi) a nachází se mezi kolosálním marťanským Valles Marineris („Velkým kaňonem“) a nejvyššími sopkami ve Sluneční soustavě (oblast Tharsis).
Toto video zachycuje přelet nad východní částí Noctis Labyrinthus. Představuje perspektivní pohled dolů a napříč touto fascinující krajinou a ukazuje síť bloků – části kůry, které poklesly vzhledem ke svému okolí. Za vznik těchto útvarů může intenzivní vulkanismus v nedaleké oblasti Tharsis; tento vulkanismus způsobil, že se rozsáhlé oblasti marťanské kůry vyklenuly vzhůru a začaly být natahovány a tektonicky namáhány, což vedlo k jejímu ztenčení, zlomům a poklesům.
Nejvyšší plošiny, které zde vidíme, představují původní úroveň povrchu předtím, než se kusy povrchu odlomily. Protínající se kaňony a údolí jsou až 30 km široké a 6 km hluboké. Na mnoha místech jsou vidět gigantické sesuvy pokrývající svahy a dna údolí, zatímco na jiných svazích údolí jsou vidět rozsáhlá dunová pole vytvořená písky, které marťanské větry unášely dolů i nahoru.
Nový výzkum poskytuje důkazy, že Mars je seismicky aktivnější, než se dříve myslelo
Nejsilnější marsotřesení bylo zaznamenáno 4. května 2022, kdy už sonda NASA měla potíže s tím, aby vše fungovalo. Její solární panely se pokrývaly prachem a blížila se marťanská zima. Tato detekce vlastně pomohla přesvědčit NASA, aby z přistávacího modulu před jeho koncem vyždímala všechny vědecké poznatky. A bylo třeba zodpovědět velkou otázku: Co bylo příčinou mohutného otřesu?
Dva z největších otřesů naměřených na Marsu byly způsobeny impakty, takže zřejmým kandidátem na toto zemětřesení byl další impakt. Marsotřesení, označené jako S1222a, mělo magnitudu 4,7 a způsobilo vibrace, které se po celé planetě odrážely po dobu šesti hodin. Pokud by se jednalo o dopad asteroidu na Mars, zanechal by za sebou kráter.
Vedoucí autor studie Dr. Benjamin Fernando z Oxfordské univerzity kontaktoval Evropskou vesmírnou agenturu, Čínskou národní vesmírnou agenturu, Indickou organizaci pro vesmírný výzkum a Vesmírnou agenturu Spojených arabských emirátů, aby kráter vyhledaly. Všechny mají mise po celém světě a společně by úkol hledání kráteru usnadnily.
„Nejzajímavější na tomto výzkumu bylo spojení vědců z celého světa při hledání kráteru, včetně těch ze zemí, které běžně nespolupracují při výzkumu vesmíru,“ řekl Dr. Fernando pro IFLScience.
Spolupráce byla historická, ale po prozkoumání celé plochy Marsu o rozloze 144,8 milionu kilometrů čtverečních (55,91 km2) se nepodařilo najít žádný nový kráter. To však není zklamáním. Pokud příčina otřesů nepocházela z oblohy, znamenalo to, že přišla z nitra planety.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením je náhlé uvolnění tektonických sil uvnitř Marsu. To znamená, že Mars je geologicky aktivnější, než se předpokládalo na základě předchozích měření sondy InSight.
„Stále se domníváme, že Mars dnes nemá aktivní deskovou tektoniku, takže tato událost byla pravděpodobně způsobena uvolněním napětí uvnitř marsovské kůry. Tato napětí jsou výsledkem miliard let vývoje; včetně ochlazování a smršťování různých částí planety různou rychlostí,“ vysvětlil Dr. Fernando v tiskovém prohlášení zaslaném IFLScience. „Stále ještě plně nerozumíme tomu, proč se zdá, že v některých částech planety je napětí vyšší než v jiných, ale výsledky, jako jsou tyto, nám pomáhají v dalším zkoumání. Jednoho dne nám tyto informace mohou pomoci pochopit, kde by bylo pro lidi na Marsu bezpečné žít a kde byste se jim měli raději vyhnout!“
Navzdory nulovému výsledku o novém kráteru je inspirativní, že tolik různých národních a mezinárodních kosmických agentur spolupracuje.
„Tento experiment ukazuje, jak důležité je udržovat na Marsu rozmanitý soubor přístrojů, a jsme velmi rádi, že jsme se podíleli na dokončení multiinstrumentálního a mezinárodního přístupu k této studii,“ vysvětlila Dr. Daniela Tirsch, vědecká koordinátorka pro stereokameru s vysokým rozlišením na palubě sondy ESA Mars Express.
S těmito pocity se ztotožňují i ostatní mezinárodní spolupracovníci.
S těmito názory se ztotožňují i ostatní mezinárodní spolupracovníci.
„Jsme ochotni spolupracovat s vědci z celého světa na sdílení a využití těchto vědeckých dat k získání dalších poznatků o Marsu a jsme hrdí na to, že jsme poskytli data z barevných zobrazovačů na Tianwen-1 a přispěli tak k tomuto úsilí,“ dodal Dr. Jianjun Liu, National Astronomical Observatories, Chinese Academy of Sciences.
„Byla to pro mě skvělá příležitost spolupracovat s týmem sondy InSight i s jednotlivci z dalších významných misí věnovaných studiu Marsu,“ uvedla Dr. Dimitra Atri, vedoucí skupiny pro Mars na New York University Abu Dhabi a přispěvatelka dat ze sondy Hope ze Spojených arabských emirátů. „Toto je skutečně zlatý věk výzkumu Marsu!“
Článek popisující výsledky byl publikován v časopise Geophysical Research Letters.
Vědci zjistili, že rotace Marsu se zrychluje. Na základě dat z modulu InSight použili vědci velmi přesná rádiová měření, aby zjistili zrychlení o mas (miliarcsekundy) za rok2. Tým rovněž využil data ze sondy InSight k novým pozorováním kolísání Marsu, které je způsobeno tekutým jádrem planety, uvádí Popular Mechanics.
Přistávací modul InSight na Marsu se ukázal být dárkem, který stále těší. Přestože jeho mise skončila koncem loňského roku, data, která sonda odeslala na Zemi, stále poskytují nové a vzrušující údaje pro zkoumání rudé planety.
Nedávno vědci zkoumající data ze sondy InSight zjistili, že rotace Marsu se zrychluje. Tento efekt je sice malý, rychlost rotace se zvyšuje jen asi o 4 miliarcsekundy za rok², ale dny na Marsu se rozhodně zkracují. Podrobnosti o tomto zjištění tým publikoval v časopise Nature.
Shromáždit data potřebná k pozorování této změny v praxi nebylo snadné. „To, co hledáme, jsou změny, které v průběhu roku na Marsu činí jen několik desítek centimetrů,“ řekl Sebastien Le Maistre, hlavní autor článku z belgické Královské observatoře. „Trvá velmi dlouho, a je třeba nashromáždit velké množství dat, než tyto změny vůbec vidíme.“
Projekt využil měření z prvních 900 dní pobytu sondy InSight na Marsu, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo možné pozorovat změny v rozsahu miliarcsekund za rok, a vyzkoušel přístrojový panel sondy RISE (Rotation and Interior Structure Experiment). NASA využila svou síť Deep Space Network k vyslání paprsku rádiových vln směrem k modulu InSight na naší sousední planetě. Když paprsek dorazil, RISE jej odrazil zpět na Zemi, kde byl paprsek zkoumán z hlediska drobných změn frekvence. Změny frekvence umožnily vědcům sledovat změny rychlosti rotace.
Jakmile se výzkumníci ujistili, že změny jsou způsobeny rychlostí rotace, a nikoli kontaminací (rádiová frekvence může být posunuta například vodou v naší atmosféře nebo slunečním větrem), mohli jasně a zřetelně vidět změny rychlosti.
„Je opravdu skvělé, že se nám podařilo získat tato nejnovější měření, a to tak přesně,“ uvedl Bruce Banerdt, hlavní výzkumník sondy InSight. „Na úsilí dostat na Mars geofyzikální stanici, jako je InSight, se podílím už dlouho a kvůli takovým výsledkům stojí všechna ta desetiletí práce za to.“
V tuto chvíli je „proč“ tato změna stále záhadou. Vědci však mají několik teorií, mezi něž patří přítomnost většího množství ledu na pólech a tzv. postglaciální odraz, kdy se půda, která byla dříve pohřbena pod vrstvami ledu, může zvednout, jakmile led přestane být přítomen. Obě tyto okolnosti by změnily rozložení hmoty planety, což může změnit její rotaci.
Kromě toho byli výzkumníci schopni provést zcela jiná měření pomocí dat RISE. Zaznamenali kolísání Marsu, ke kterému dochází v důsledku pohybu roztaveného materiálu v jeho tekutém jádru. Tato pečlivá kvantifikace umožnila vědcům získat lepší představu o velikosti, tvaru i vzniku jádra planety.
„Údaje z RISE ukazují, že tvar jádra nelze vysvětlit pouze jeho rotací,“ uvedl Attilio Rivoldini, jeden z autorů článku, z belgické Královské observatoře. „Tento tvar vyžaduje oblasti s mírně vyšší nebo nižší hustotou ukryté hluboko v plášti.“
My, jako živočišný druh, máme tendenci se těšit ze stále rostoucí populace robotů na Marsu. Posíláme je nahoru, dáváme jim jména, sledujeme jejich postup a fandíme jim. Oni nám na oplátku posílají zpět neuvěřitelné údaje o světě, který sami (zatím) nemůžeme navštívit. A sonda InSight více než dokázala, že odchodem jednoho z našich mimoplanetárních přátel do důchodu neznamená konec darů, které nám poskytne.
Kanály podobné roklinám na Marsu představují určitou záhadu. Vypadají jako rokle v Antarktidě způsobené táním ledovců. Vědci se domnívají, že by se voda na Marsu mohla v budoucnu opět objevit. Znamená to, že tu budou vhodné podmínky pro vznik života?Píše Science Alert.
Jak se tyto marsovské rokle vytvořily? Z hlediska geologických časových měřítek se to mohlo stát nedávno, možná před pouhými 630 000 lety.
Klíčem je sklon osy planety. Jak ukazuje nová simulace teploty a cirkulace, když se tento sklon dostane na 35 stupňů, hustota atmosféry by způsobila, že by se povrch nakrátko ohřál nad bod mrazu. To by stačilo k tomu, aby roztála část sněhu a ledu, který se na Marsu stále nachází.
„Z mnoha výzkumů víme, že na počátku historie Marsu byla na povrchu tekoucí voda se sítí údolí a jezer,“ říká planetární vědec z Brownovy univerzity Jim Head.
„Ale asi před 3 miliardami let se veškerá tekutá voda ztratila a Mars se stal tím, čemu říkáme polární poušť.“
Výpočty provedené výzkumným týmem objasňují, jak tyto strže vznikají, jakou erozi způsobují a jak daleko mohou sahat. Tým byl schopen přizpůsobit svůj model údajům z oblasti Terra Sirenum na Marsu a přiřadit jej k obdobím, kdy se předpokládá, že se rokle v této oblasti rychle rozšiřovaly.
Kanály vytvořené tajícím ledem jsou následně dále erodovány vypařováním námrazy CO2. V těchto místech jsou s největší pravděpodobností stále zásoby ledu uvězněné pod povrchem a v minulosti jich bylo patrně podstatně více.
„Naše studie ukazuje, že globální rozložení strží je lépe vysvětlitelné kapalnou vodou za poslední milion let,“ říká planetární vědec Jay Dickson z Kalifornského technologického institutu.
„Voda vysvětluje výškové rozložení strží tak, jak to CO2 nedokáže. To znamená, že na Marsu se během posledního milionu let, což je v měřítku geologické historie Marsu velmi nedávno, podařilo vytvořit kapalnou vodu v dostatečném objemu, aby erodovala žlaby.“
Je známo, že sklon osy Marsu se v průběhu času mění, i když to trvá stovky tisíc let. Tento pohyb byl již dříve spojován s dobami ledovými na rudé planetě.
Proudění tající vody na Marsu v relativně nedávné minulosti by usnadnilo vývoj organismů, takže výzkum nabízí zajímavý nový pohled na možnosti života i na Marsu.
Fotografie skalnaté krajiny Rudé planety se opakovaně staly příčinou těch nejfantastičtějších teorií, které však nebyly nikdy potvrzeny. Focus sestavil žebříček nejzajímavějších nálezů na Marsu, které daly vzniknout mnoha fantastickým teoriím, ale ve skutečnosti se ukázaly být něčím obyčejným.
Obří tvář je marťanská klasika
V roce 1976 proletěl nad povrchem Marsu orbiter NASA, Viking 1 a pořídil sérii snímků, z nichž jeden se stal skutečně ikonickým. Na jedné z fotografií se lidé dívali na útvar podobný obličeji s očima, ústy, nosem a zvláštním účesem. Ihned po objevu se zrodila teorie, že se jedná o monument, který postavili Marťané.
Ale jak se dalo očekávat, „pomník“ se ukázal být jednoduchou hrou světla a stínu a také lidské představivosti, která je schopna vidět tvář na jakémkoli místě, třeba i na Marsu.
Foto: NASAZnámá tvář na Marsu.
Dveře na Marsu (Vchod do jeskyně?)
V roce 2022 vyfotil americký rover Curiosity marťanskou krajinu, na které někteří objevili něco, co vypadá jako dveře. Fanoušci mimozemských příběhů tvrdili, že objevené „dveře“ vedou do tajných sklepení. Čekalo je ale zklamání: na druhém snímku roveru je vidět, že ten samý vchod do jeskyně, neboli „dveře“ jsou tak malé, že vypadají spíše jako puklina ve skalách. (Že by vchod pro Marsotrpaslíky?
Foto: NASAMnozí lidé jsou přesvědčeni, že dveře na Marsu vedou do tajných mimozemských sklepení.
Kamenný zadek
Ano, i taková věc, jako je lidské pozadí, najdeme na této jinak neobydlené planetě. V únoru 2021 pořídilo vozítko NASA Perseverance sérii snímků kráteru jezera. Většina marťanských kamenů různých druhů se dostala do rámu fotorámečku a jeden z nich měl velmi vtipný tvar.
Nalezený kámen okamžitě dostal neoficiální název „kamenný zadek“, který plně odpovídal jeho tvaru. Zajímavé je, že nález byl dokonce spojován se slavnou tváří na Marsu, protože podle badatelů, „když je na Marsu obličej, musí být někde i zadek“.
Anděl se srdcem na jižním pólu Marsu
V prosinci 2020 pořídilo zařízení Evropské vesmírné agentury Mars Express nezapomenutelný snímek jižního pólu Marsu. Mnozí na něm viděli obrysy anděla s křídly a srdcem vedle něj.
Úžasný obrázek je rysem geologie polární oblasti. Impaktní kráter vytvořil „hlavu“ a kolem ní svatozář a v sublimační jámě se led proměnil v páru, podobně jako „ruka“ anděla.
Foto: ESA/DLR/FU BerlínAnděl se srdcem je „strážcem“ Rudé planety.
Brilantní kámen na Marsu
V prosinci 2020 našlo vozítko NASA Curiosity na Marsu neobvyklý lesklý černý balvan. Kámen tentokrát nepřipomínal obličej ani jiné části lidského těla, ale velmi silně vystupoval proti zbytku prašné šedé krajiny.
Vědci naznačují, že neobvyklý kámen by mohl být součástí meteoritu, který přiletěl na Mars z jiné části sluneční soustavy.
Foto: ESA/DLR/FU BerlínTento kámen by mohl být součástí meteoritu, který spadl na Mars před dlouhou dobou.
Astragalus
V roce 2014 poslalo vozítko Curiosity na Zemi několik snímků, které ukazují podivný objekt. Jeho zvláštností bylo, že se příliš podobal lidské stehenní kosti. Experti z NASA vysvětlili podobnost kamene s lidskou kostí větrnou erozí nebo působením vody v minulosti Marsu. Co ale skutečně stojí za tímto úkazem není 100% jisté, protože „kost“ je stále na Marsu.
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSSKámen, který vypadá jako stehenní kost. Je tedy na Marsu život?Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Zkamenělá ryba
Ano, na Marsu je skála ve tvaru ryby, ale skutečná ryba tam nikdy nebyla. Právě tato pecka se dostala do objektivu roveru Curiosity, který nadchl celou armádu fanoušků konspiračních teorií.
NASA je ale musela zklamat svým prohlášením, protože podle vědců Mars, ani v minulosti, neměl v atmosféře dostatek kyslíku pro život v podobě známé lidem. Složité organismy proto neměly šanci existovat, a proto na Marsu nemohou být žádné velké fosilie. (Opravdu? Jste si tímto tvrzením jisti? Známe přece několik případů, kdy se teorie nepotvrdila ba naopak, nejbláznivější předpoklad se nakonec stal realitou! – pozn. redakce)
Foto: Titan/NASA/JPL-Caltech/MSSS„Zkamenělá ryba“ na Marsu.
Dělová koule
V prosinci 2017 našla skupina nadšenců UFO na snímcích vozítka Curiosity kulatý předmět.
Skupina „výzkumníků“ tvrdila, že na obrázku je dělová koule, která zde údajně zůstala po válce na Rudé planetě.
Tým vozítka Curiosity si pospíšil, aby objasnil, že nalezené „jádro“ má velikost pouhých 5 mm a ve skutečnosti se skládá ze síranu vápníku a sodíku hořečnatého.
Foto: NASA/ESA/MSSS„Dělová koule“ na Marsu.
Dračí šupina
Dokonce i v NASA byli fanoušci série „Game of Thrones“, protože jeden z obrázků Rudé planety byl podepsán – „dračí šupina“.
Povrch se „šupinatým vzorem“ na Marsu samozřejmě nevytvořil bájný tvor, ale jde o výsledek dávných geologických procesů spojených s erozí.
„Voda na Marsu v dávné minulosti mohla na povrchu zanechat takové stopy. Jsou podobné tomu, co vytváří jíl na Zemi,“ uvedla NASA v prohlášení.
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSSNa zemi je vidět vzor připomínající dračí šupiny.
Lucerna na obzoru
V roce 2014 vyfotografoval rover Curiosity jasný světelný bod na marťanském obzoru. Nadšenci UFO rychle začali předkládat teorie o mimozemské aktivitě na Marsu.
Pak je ale expert NASA, Doug Ellison, zklamal, když vysvětlil, že jasná záře je s největší pravděpodobností výsledkem kosmického záření, které se objevuje v důsledku srážky vysokoenergetických částic ve vesmíru. Mars bohužel není tak dobře chráněn před kosmickým zářením jako naše domovská Země.
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSSSvětlý bod na marťanském obzoru.
Marťanská Afrodita
V roce 2007 pořídilo vozítko Spirit snímek krajiny zobrazující skalní útvary na Marsu. Jeden z těchto útvarů se některým pozorovatelům samozřejmě zdál zvláštní. Připomíná totiž humanoidní postavu.
UFO Sightings Daily, zdroj UFO, má teorii, že skála na Marsu je socha ženy vytvořená mimozemšťany.
Vědecká komunita se shodla, že celá záležitost je optická iluze nebo pareidolie — neboli tendence lidské mysli dávat různým objektům známé formy.
Foto: NASAKámen, který vypadá jako ženská socha.
Tvář starověkého božstva
Obraz nevýrazného předmětu vozítka Opportunity skutečně vypadá trochu jako kamenná hlava novoasyrského božstva.
Tak přesně toto řekli někteří nadšenci UFO, kteří si všimli neobvyklého kamene na Rudé planetě.
Ale jako ve většině případů předtím se ukázalo, že boží hlava byla pouze hrou světla a stínu.
Foto: NASATento kámen z Marsu skutečně připomíná kamennou hlavu asyrského božstva.
Kouř na Marsu
Orbiter ESA Mars Express v roce 2018 pořídil snímek Marsu, na kterém je vidět hustý kouř stoupající nad povrchem planety.
Někteří se domnívají, že na Marsu vybuchla sopka a mrak na snímku se skládá z plynu a sopečného prachu. Navíc oblast, ve které byl mrak vidět, je známá horou Arsia.
Ale navzdory skutečnosti, že hora je skutečně štítová sopka, vyhasla už dávno. Na obrázku Mars Express můžeme vidět obyčejný mrak, říkají experti NASA.
Foto: Apophis/NASA/ESAMrak na Marsu.
Cizinec na Rudé planetě
Foto: NASAKámen ve tvaru ženské postavy na Marsu.
Jak bylo známo, v roce 2015 byl zveřejněn další snímek Marsu, na kterém je „další“ kámen, který vypadá jako ženská socha.
Na snímku vozítka Curiosity je vidět malý tmavý předmět, který skutečně připomíná sochu, nebo dokonce postavu v rubáši. Expert NASA, Guy Webster, potvrzuje, že objekt lze skutečně zaměnit s něčím jiným, ačkoli se ve skutečnosti jedná o další „obyčejný“ kámen.
Americký astrofyzik, John E. Brandenburg, se domnívá, že dva silné jaderné výbuchy způsobily smrt civilizace a života na Marsu. Vědec se domnívá, že tyto jaderné údery byly provedeny z vesmíru nějakými cizími bytostmi, resp. zákeřnými mimozemšťany.
Foto: GooKingSword/UnsplashPodcast: Stopy jaderné války na Masru
Americký astrofyzik, John E. Brandenburg, se domnívá, že dva silné jaderné výbuchy způsobily smrt civilizace a života na Marsu. Vědec se domnívá, že tyto jaderné údery byly provedeny z vesmíru nějakými cizími bytostmi, resp. zákeřnými mimozemšťany, napsal server Svět poznání.
Brandenburg již dříve uvedl, že marťanská atmosféra údajně obsahuje významné procento jaderných izotopů podobného složení jako ty, které vznikly při jaderných testech na Zemi. Především jde o přítomnost izotopu xenonu-129 ve vysokých koncentracích v atmosféře Rudé planety. Vědcova hypotéza také vysvětluje hojnost uranu a thoria na povrchu Marsu. Podle astrofyzika by takovou koncentraci všech těchto chemických prvků v atmosféře a na povrchu planety mohly způsobit jen ty nejsilnější jaderné údery.
V článku pro Vice Brandenburg píše: „Vzhledem k velkému počtu jaderných izotopů v atmosféře Marsu, připomínajících ty, které vznikly po testech vodíkové bomby na Zemi, může být Mars příkladem civilizace zničené jadernou zbraní při útoku z vesmíru.“ Jeden, z Brandenburgem navržených jaderných výbuchů, se odehrál v Cydonii a menší zničil civilizaci v oblasti Galaxie Chaos.
Vědec píše: „Analýza nových snímků z orbitálních stanic Odyssey, MRO a Mars Express poskytuje silné důkazy o erodovaných archeologických objektech v těchto místech.“ Vědec považuje slavnou „Tvář na Marsu“ za artefakt, který nám zůstal jako vzpomínka na mrtvé Marťany.
***
John E. Brandenburg je plazmový fyzik, který se v roce 2012 „údajně“ poněkud zbláznil a začal prohlašovat, že viděl jasný důkaz termonukleární války na Marsu v dávné minulosti. Tato neobvyklá myšlenka přitáhla pozornost obchodníků s woo-doo a výrazně podpořila prodej jeho knih. Jak knih faktu, tak knih sci-fi, které napsal pod jménem Victor Norgarde.
Foto: ESA|DLR|FU Berlin (G. Neukum) | CC BY-NC-SA 3.0 UnportedStereo kamera s vysokým rozlišením (HRSC) na palubě kosmické lodi ESA Mars Express pořídila tento snímek měsíce Phobos pomocí kanálu HRSC nadir, dne 7. března 2010, HRSC Orbit 7915. Tento snímek byl navíc fotometricky vylepšen pro lepší zobrazení prvků v méně osvětlené části. Rozlišení: asi 4,4 metru na pixel.
Asaph Hall, americký astronom, objevil dva malé měsíce obíhající kolem planety Mars v roce 1877. Později byly pojmenovány Phobos a Deimos podle řečtiny pro „strach“ a „paniku“. Ale dnes to bylo spíše vzrušení než strach a panika, co charakterizovalo blízké setkání kosmické lodi ESA Mars Express s Phobosem před letošním listopadem. Nedávný průlet kolem většího marťanského měsíce nabídl perfektní příležitost otestovat jeden z nejnovějších vylepšení 19leté kosmické lodi, napsal SciTechDaily.
Do hloubky
Přístroj MARSIS (pokročilý radar pro podpovrchové a ionosférické sondování), byl původně navržen ke studiu „vnitřní“ struktury Marsu. V důsledku toho byl konstruován pro použití v typické vzdálenosti mezi kosmickou lodí a povrchem planety, což je více než 250 km.
Nedávno se však dočkal velkého softwarového upgradu, který umožňuje jeho použití na mnohem menší vzdálenosti. Tato nová schopnost by mohla pomoci objasnit záhadný původ měsíce Phobos.
„Během tohoto průletu jsme použili MARSIS ke studiu Phobosu ze vzdálenosti až 83 km,“ říká Andrea Cicchetti z týmu MARSIS na INAF. „Přiblížení nám umožňuje podrobněji studovat jeho strukturu a identifikovat důležité prvky, které bychom z větší vzdálenosti nikdy neviděli. Jsme přesvědčeni, že v budoucnu bychom mohli používat MARSIS na vzdálenost blíže než 40 km (25 mil). Dráha Mars Expressu byla vyladěna tak, abychom se během několika průletů v letech 2023 až 2025 dostali co nejblíže k Phobosu, což nám dá skvělé příležitosti k pokusům.“
Foto: Ilustrace Medialab|ESA 2001Umělcův dojem vody pod marťanským povrchem.
„Nevěděli jsme, jestli je to možné,“ říká Simon Wood, letový kontrolor Mars Expressu v operačním středisku ESA ESOC, který dohlížel na nahrávání nového softwaru do kosmické lodi ESA. „Tým testoval několik různých variant softwaru, přičemž poslední úspěšné úpravy byly nahrány do kosmické lodi jen několik hodin před průletem.“
Tajemný původ
MARSIS, známý svou rolí při objevování známek kapalné vody na Rudé planetě, vysílá nízkofrekvenční rádiové vlny směrem k Marsu nebo Phobosu pomocí své 40 metrů dlouhé antény.
Většina těchto vln se odráží od povrchu těla, ale některé procházejí a odrážejí se na hranicích mezi vrstvami různých materiálů pod povrchem. Výzkumníci mohou mapovat strukturu pod povrchem a studovat vlastnosti, jako je tloušťka a složení materiálu, pomocí analýzy odražených signálů.
U Marsu by to mohlo odhalit různé vrstvy ledu, půdy, horniny nebo vody. Nicméně vnitřní struktura Phobosu je mnohem více záhadou a upgrade na MARSISu by mohl nabídnout zásadní pohled.
Foto: INAF|Národní Iititut Astrofyziky
Přístroj MARSIS na kosmické lodi Mars Express ESA využívá svůj nedávno aktualizovaný software k nahlédnutí pod povrch marťanského měsíce Phobos.
„Zda jsou dva malé měsíce Marsu zachycené asteroidy nebo vyrobené z materiálu vytrženého z Marsu během srážky, je otevřenou otázkou,“ říká vědec ESA Mars Express Colin Wilson. „Jejich vzhled naznačuje, že to byly asteroidy, ale způsob, jakým obíhají Mars, pravděpodobně naznačuje opak.“
„Stále jsme v rané fázi naší analýzy,“ říká Andrea. „Ale už jsme viděli možné známky dříve neznámých útvarů pod měsíčním povrchem.“ Jsme nadšeni, že vidíme, jakou roli může hrát MARSIS v konečném řešení záhady kolem původu Phobosu.“
Co tento obrázek ukazuje?
Na obrázku výše je v pravé horní části zobrazen „radargram“ získaný MARSISem během průletu kolem Phobosu dne 23. září 2022. Radarogram odhaluje „ozvěny“ vytvořené, když se rádiový signál vysílaný MARSIS od něčeho odrazí a vrátí se do nástroj. Čím jasnější je signál, tím silnější je ozvěna.
Souvislá jasná čára ukazuje ozvěnu od povrchu Měsíce. Spodní odrazy jsou buď „nepořádek“ způsobený útvary na povrchu Měsíce, nebo, což je zajímavější, známky možných strukturních útvarů pod povrchem (e).
„Sekce A–C byla nahrána pomocí starší konfigurace softwaru MARSISu,“ říká Carlo Nenna, inženýr palubního softwaru MARSIS ve společnosti Enginium, který upgrade implementuje. „Nová konfigurace byla připravena během ‚technické mezery‘ a poprvé úspěšně použita od D-F.“
Snímky vlevo a vpravo dole ukazují cestu pozorování po povrchu Phobosu.
MARSIS je provozován Istituto Nazionale di Astrofisica (INAF), Itálie a financovaný Italskou kosmickou agenturou (ASI).
Foto: NASA|JPL-Caltech|Arizonská Univerzita
Budoucí průzkum Phobosu
Evropská kosmická agentura (ESA) a její členské státy se účastní nadcházející Japonská mise Martian Moons eXploration (MMX) s cílem přistát na Phobosu a vrátit vzorek jeho povrchových materiálů na Zemi. Mise MMX vedená Japonskou vesmírnou agenturou ( JAXA ) má odstartovat v roce 2024 a vrátit své vzorky na Zemi v roce 2029. Přístroje na palubě Mars Express byly životně důležité pro podrobné studium Phobosu nezbytné pro přípravu mise MMX.
Ruští vědci objevili v brazilských diamantech inkluze minerálu merrillit. Dříve se tato sloučenina nacházela pouze v meteoritech a na Měsíci. Také se věří, že jeho přítomnost na Marsu může sloužit jako důkaz přítomnosti vody na Rudé planetě v minulosti. Podle vědců dává objev merrilitu vědě nové poznatky o procesu vzniku diamantů, které pomohou zlepšit průmyslovou výrobu umělých krystalů, napsal server RT.
Ruští vědci z Institutu geochemie a analytické chemie (GEOKHI) RAS a Ústav geologie a geochemie (IGG) z Uralské pobočky Ruské akademie věd poprvé objevil v pozemských podmínkách merrillit, minerál, který se dříve nacházel pouze v meteoritech a na Měsíci. To bylo oznámeno RT v tiskové službě ruského ministerstva školství a vědy. Studie byla realizována za finanční podpory katedry. Výsledky jsou publikovány v časopise American Mineralogist.
Vědci minerál objevili, když studovali diamanty z brazilské oblasti Rio Soriso, známé svými hlubokými kimberlitovými formacemi. Kimberlity jsou vyvřelé horniny, které vynášejí na povrch diamanty vytvořené v zemském plášti. V kimberlitech jsou další minerály, které vznikly hluboko v útrobách planety. Často se takové inkluze nacházejí uvnitř diamantů.
Ruským geochemikům se podařilo odhalit inkluze fosforečnanu vápenatého Ca3(PO4)2 v diamantu, anorganické sloučenině, jejíž některé strukturní formy se nacházejí na Zemi. Analýza ukázala, že nalezený minerál má trigonální strukturu (jeden z typů krystalické struktury látky), což umožňuje identifikovat jej jako merrillit, který byl dosud nalezen pouze v meteoritech a měsíčních horninách.
Zatímco myšlenka poslat lidi na Mars se kdysi omezovala na sci-fi, NASA doufá, že by se mohla stát realitou koncem 20. let 20. století. Ale jedna z klíčových otázek, kterou musíme vyřešit, než vyrazíme na Rudou planetu, je, kde přistát, píše DailyMail.
Vědci vytvořili první mapu starověké vody na Marsu na základě údajů z observatoře Mars Express a sondy Mars Reconnaissance Orbiter. Odhaluje starověká vodní ložiska ve statisících oblastí na Marsu. Zjištění by mohla pomoci NASA vybrat místo, kde v blízké budoucnosti přistát.
Nyní vědci z Evropské kosmické agentury (ESA) vytvořili první vodní mapu Marsu, založenou na datech z její observatoře Mars Express a sondy NASA Mars Reconnaissance Orbiter. Tým doufá, že mapa změní způsob, jakým přemýšlíme o vodní minulosti Marsu, a pomůže nám v rozhodnutí, kde v budoucnu přistát na Rudé planetě.
Mars je čtvrtá planeta od Slunce, s ‚téměř mrtvým‘ prašným, studeným, pouštním světem s velmi řídkou atmosférou. Mars je také dynamická planeta s ročními obdobími, polárními ledovci, kaňony, vyhaslými sopkami a důkazy, že byl v minulosti ještě aktivnější. Je to jedna z nejvíce prozkoumaných planet ve sluneční soustavě a jediná planeta, kterou lidé vyslali na průzkum vozítka.
Jeden den na Marsu trvá něco málo přes 24 hodin a rok je 687 pozemských dní. Fakta a čísla: období oběhu: 687 dní, povrchová plocha: 144,8 milionů km², vzdálenost od Slunce: 227,9 milionů km, gravitace: 3,721 m/s², poloměr: 3,389.5 km, měsíce: Phobos, Deimos.
Foto: NASA/Unsplash
Mapa ukazuje místa a množství vodných minerálů na Marsu. Tyto minerály pocházejí z hornin, které byly v minulosti chemicky upraveny vodou a obvykle byly přeměněny na jíly a soli.
I když si možná myslíte, že těchto vodných minerálů bude málo a budou daleko od sebe, velkým překvapením je jejich výskyt na Marsu, kde mapa odhaluje statisíce takových oblastí. „Tato práce nyní zjistila, že když podrobně studujete starověké terény, nevidíte tyto minerály, což je ve skutečnosti zvláštnost,“ řekl doktor John Carter z Institutu d’Astrophysique Spatiale.
Velkou otázkou nyní je, zda tato voda byla vytrvalá, nebo se omezovala na kratší, intenzivnější epizody. ESA doufá, že mapa poslouží jako lepší nástroj pro zodpovězení této otázky. „Myslím, že jsme společně zjednodušili pohled Mars,“ řekl doktor Carter.
Vědci se dříve klonili k názoru, že na Marsu vzniklo jen několik druhů jílových minerálů během jeho vlhkého období. Poté, jak voda postupně vysychala, vznikaly soli po celé planetě. Nová mapa však ukazuje, že tento proces byl pravděpodobně mnohem složitější než tento.
Zatímco mnoho solí se pravděpodobně vytvořilo později než jíly, mapa ukazuje, že existují výjimky. „Vývoj od spousty vody k žádné vodě není tak jednoznačný, jak jsme si mysleli, voda se nezastavila jen tak přes noc,“ vysvětloval doktor Carter. „Vidíme obrovskou rozmanitost geologických kontextů, takže žádný proces nebo jednoduchá časová osa nedokáže vysvětlit vývoj mineralogie Marsu.
„To je první výsledek naší studie. Druhý je, že když vyloučíme životní procesy na Zemi, Mars vykazuje rozmanitost mineralogie v geologických prostředích stejně jako Země.“
K vytvoření mapy použila ESA data z různých přístrojů. Například data z přístroje NASA Mars Reconnaissance Orbiter Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars (CRISM) ukázala, že kráter Jezero vykazuje bohatou škálu hydratovaných minerálů.
Přístroj ESA Mars Express Observatoire pour la Mineralogie, l’Eau, les Glaces et l’Activité (OMEGA) je mezitím vhodnější pro mapování s vyšším spektrálním rozlišením a poskytuje globální pokrytí Marsu.
Výzkumníci doufají, že mapa bude pro NASA užitečná, až bude v budoucnu vybírat, kde na Marsu přistane. Zpráva přichází před misí NASA Artemis I, která má odstartovat 29. srpna a připravit tak cestu pro budoucí mise na Měsíc a Mars.
„Artemis 1 bude nepřepracovaná letová zkouška, která poskytne základ pro lidské zkoumání hlubokého vesmíru a prokáže naše odhodlání a schopnost rozšířit lidskou existenci na Měsíc i mimo něj,“ vysvětlila NASA.
Pokud budou mise Artemis úspěšné, NASA si klade za cíl vyslat astronauty na Mars koncem 20. nebo začátkem 40. let 20. století.
Obleky dodané společnostmi Axiom Space a Collins Aerospace budou použity v nadcházejících lunárních misích NASA Artemis a budou chránit vesmírné cestovatele před mikrometeoroidy, měsíčním prachem a dokonce i zvratky, napsal server Scientific American.
Dříve nebo později lidé znovu vstoupí na Měsíc. Možná v polovině tohoto desetiletí, pokud program Artemis NASA bude pokračovat podle plánu. A kromě toho se veřejné nebo soukromé mise s posádkou na Mars ve 30. nebo 40. letech 20. století již nezdají být omezeny pouze na sci-fi. Ale co budou mít astronauti na sobě, až ty kroky podniknou na jiných světech? Obstarání obřích raket a futuristických kosmických lodí pro Artemis bylo nejvíce propagovanou překážkou, kterou musela NASA překonat, ale její snahy navrhnout nové skafandry pro Měsíc se ukázaly být stejně náročné.
Od roku 2007 kosmická agentura utratila odhadem 420 milionů dolarů na nové návrhy obleků, aniž by ve skutečnosti nějaké navrhovala. Konečně, po všech těch neúspěšných pokusech, minulý měsíc NASA oznámila, že se rozhodla zadat práci externě a vybrala dvě společnosti, aby vytvořily novou generaci haute couture pro vysoké hranice.
Společnosti – Axiom Space v Texasu a Collins Aerospace v Severní Karolíně – budou každá nezávisle vyvíjet nové skafandry jako součást kontraktu NASA Exploration Extravehicular Activity Services (xEVAS). NASA vyčlenila na tuto kombinovanou práci celkem 3,5 miliardy dolarů do roku 2034 a plánuje nákup svých obleků od těchto dvou společností jako službu, což umožní jak výrobu, tak i prodej dalších obleků pro komerční mise mimo NASA. Po ukázkách obleků na oběžné dráze Země budou použity pro první přistání Artemis, které je v současnosti naplánováno na rok 2025. Tato mise s názvem Artemis III se zúčastní dva astronauti, jeden muž a jedna žena, kteří si obléknou skafandry od jednoho ze dvou společností, aby se vydali na měsíční povrch.
„Je to pro nás historický den,“ řekla Vanessa Wyche, ředitelka Johnsonova vesmírného střediska NASA, na tiskové konferenci 1. června. „Historie bude vytvořena s těmito obleky, až se dostaneme na Měsíc.“
Problémový vývoj
Výběr těchto dvou společností následoval po výzvě NASA z roku 2021 na návrhy nových skafandrů, protože stávající oblek Extravehicular Mobility Unit (EMU) používaný na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) je příliš objemný a tuhý pro přistání na měsíčním povrchu. Svůj zájem zaregistrovalo více než 40 společností, včetně SpaceX a Blue Origin, ale pouze Axiom a Collins předložily hotové návrhy do konce prosince 2021. V prohlášení o výběru zdrojů zveřejněném později v červnu NASA udělila vysoké hodnocení jak obleku navrženému Axiomem, nazvanému AxEMU, tak aktuálně nejmenovanému obleku navrženému Collinsem.
Toto partnerství veřejného a soukromého sektoru podle návrhu umožní oběma výrobcům obleků nabízet své služby také mimo vesmírnou agenturu, potenciálně návštěvníkům soukromých vesmírných stanic, jako je jedna z Axiom, kterou právě vyvíjí. „Axiom bude používat AxEMU k podpoře všech našich zákazníků,“ říká Mark Greeley, programový manažer xEVAS společnosti Axiom. „AxEMU je schopna podporovat [výlety do vesmíru] v jakémkoli prostředí, které si naši zákazníci přejí,“ říká. Collins plánuje totéž. „Nechceme, aby to byl jen návrh na zakázku pro NASA,“ říká Dan Burbank, vedoucí technik v Collins a bývalý astronaut. „Mělo by se jednat o komerčně vhodný oblek, který bude vyhovovat i potřebám soukromých astronautů.“
Foto: Collins AerospacePersonál provádí testy mobility pro prototyp skafandru Collins Aerospace ve firemním zařízení.
Dostat se do této fáze byl náročný proces. V roce 2012 NASA představila svůj prototyp skafandru Z-1, který měl zeleno-bílý design, díky kterému by budoucí měsíčníky mohly připomínat Buzz Lightyear. Později byl přepracován jako Z-2 , ale vývoj se zastavil. V roce 2019 NASA představila svůj pokus určený pro mise Artemis, nazvaný Exploration Extravehicular Mobility Unit (xEMU), ale audit agentury Úřadu generálního inspektora zjistil, že obleky nebudou připraveny na přistání Artemis. Citoval přetrvávající problémy s náklady a technické problémy. „Byly obavy, že jde o nikdy nekončící a neudržitelný proces,“ říká Cathleen Lewis, vesmírná historička z Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu, DC. Axiom i Collins budou mít přístup ke všemu předchozímu dílu. „Mohli se rozhodnout, kolik návrhů NASA chtějí použít,“ říká Lara Kearney, manažerka programu Extravehicular Activity and Human Surface Mobility Program v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Texasu.
Přesné návrhy skafandrů obou společností jsou stále pod pokličkou. Výběrové řízení diktovalo, že obě společnosti musí ukázat, že jejich obleky splňují asi 80 požadavků stanovených NASA,. „Potom jsme jim nechali otevřenou možnost, aby se rozhodli, jak bude vypadat jejich design,“ říká Kearney. Tyto požadavky se týkají jedinečných cílů misí Artemis a jejich zamýšleného rozdílu od misí Apollo v 60. a 70. letech 20. století. Astronauti Artemis stráví více času než jejich předchůdci na měsíčním povrchu a prozkoumají rozmanitější místa, včetně temných hlubin kráterů, které by mohly obsahovat vodní led. Tyto aspirace vyžadují větší mobilitu než nepohodlné kolébání a šplhání, které poskytují obleky programu Apollo, a také větší přizpůsobivost: místo toho, aby sloužily výhradně mužskému (a zcela bílému) kádru měsíčníků, musí nové obleky splňovat potřeby daleko od NASA. rozmanitější moderní sbor astronautů. „Musíme myslet na rozmanitost,“ říká Amy Fosterová, vesmírná historička z University of Central Florida.
VŠESTRANNÉ A VYROBENÉ TAK, ABY VYDRŽELY
Obleky musí umožnit alespoň šest exkurzí na měsíční povrch na misi. Za den se uskuteční alespoň jedna a každá bude trvat déle než osm hodin. Astronauti musí být schopni vstoupit a vystoupit z skafandrů bez pomoci a celková doba přípravy na cestu mimo přistávací modul nebo stanoviště nesmí být delší než 90 minut.
Jak Axiom, tak Collins navrhují své obleky pro zadní vchod. To znamená, že namísto navlékání obleku v přechodové komoře a následného vystupování z kosmické lodi, jak je tomu u skafandrů v současné době na ISS, by tyto nové návrhy mohly být připojeny externě ke speciální přechodové komoře prototypu NASA nazývané port obleku. „Mohli byste se doslova vrátit do poklopu, připevnit vnější část svého obleku k této struktuře a poté otevřít poklop,“ říká Burbank. To pomáhá snížit množství potenciálně škodlivého lunárního regolitu neboli měsíčního prachu, který je sledován zpět uvnitř. Použití portu na oblek „eliminuje nebezpečí regolitu,“ říká Burbank. „Žádný z vnějšku obleku nevidí vnitřek kosmické lodi.“
Foto: Agentura ASPUkázka skafandru Extravehicular Mobility Unit (AxEMU) společnosti Axiom Space, který společnost v současné době vyvíjí v Houstonu v Texasu. Kredit: Axiom Space
Částečně odrážející cíl NASA pro Artemis poslat první barevné lidi a první ženy na Měsíc, nové obleky musí být v jistém smyslu také „univerzální“ – schopné zaměnitelného použití pro více misí. různorodou skupinou astronautů s širokou škálou postav. Každý oblek musí umožňovat jeho nošení 90 procentům mužské a ženské populace, což zahrnuje kohokoli menšího než čtyři stopy, 10 palců (1,5 metru) nebo vysokého jako 6 stop, čtyři palce (1,9 metru) s hmotností 94. do 243 liber (42 až 110 kilogramů). „NASA se v roce 2019 pokusila o výstup do vesmíru pro ženy] a museli to stále odkládat, protože neměli obleky správné velikosti,“ říká Michael Lye, návrhář skafandrů na Rhode Island School of Design. „Nové obleky od Axiom a Collins se hodí pro mnohem širší škálu.“ Jak obě společnosti plánují tento požadavek splnit, zatím není zveřejněno.
Dalším klíčovým cílem misí Artemis je shromáždit spoustu vzorků pro následnou studii. K dosažení tohoto cíle musí mít obleky příslušenství, včetně kladiv, hrábí, dlát a ručních svítilen. Mají být také extrémně ovladatelné a obsahují pohyblivé torzo a klouby, které umožní astronautům přirozenější pohyb v drsné měsíční krajině s nízkou gravitací. „Během dnů Apollo neexistovala žádná možnost, aby se vaše boky pohybovaly proti vašim ramenům,“ říká Burbank. „Doslova jste nemohli vyvést své boky z vyrovnání s rameny.“ S tímto skafandrem to dokážeš.“ Obleky budou mít také nižší hmotnost než návrhy z éry Apolla, což usnadní jejich dlouhodobé používání. „V novém obleku jsem udělal kliky,“ říká Burbank.
Vysoké nároky
NASA má spoustu dalších vysokých latí. Nesmí vystavovat astronauty žádným zvukům nad 115 decibelů, srovnatelných s hlukem, který vydává foukač listí. Musí být dostatečně pevné, aby snížily pravděpodobnost, že mikrometeoroidy prorazí vnější povrch, na pouhou jednu ku 2500. Obleky, inspirované slavnostním roztažením amerických hvězd a pruhů každou sadou měsíčních chodců z Apolla (a obtížností zatloukání tyčí do překvapivě tvrdého měsíčního terénu), musí obsahovat nástroje, které pomohou členům posádky Artemis nést a zavěšovat vlajku. A žaludek se svírá, obleky musí být schopny nějakým způsobem odstranit až půl litru zvratků z očí, nosu a úst měsíčního astronauta v případě, že se jim vrátí do helmy.
Foto: Agentura ASPIlustrace astronauta oblečeného ve skafandru Collins Aerospace na měsíčním povrchu.
Obleky musí také zůstat funkční po ponechání na měsíčním povrchu – zpočátku po dobu 210 dní podle požadavků NASA, ale nakonec až po dobu tří let. To by mohlo astronautům na budoucích misích umožnit znovu navštívit předchozí místa přistání a znovu použít zanechané obleky, než aby si museli přinést své vlastní. „V závislosti na přistávacích místech bychom mohli být schopni je shromáždit a znovu použít,“ říká Kearney. Axiom i Collins také hledají další technologie, které by bylo možné zahrnout do obleků, jako jsou digitální heads-up displeje uvnitř helmy. „Vize, kterou máme, je zobrazovat členům posádky informace o zdravotním stavu obleku, zdraví jejich a [členů posádky], cestě k jejich roveru, všech těch druzích věcí,“ říká Burbank. „Mohli byste mít také schopnost prolínat infračervené snímky.“
Snad nejdůležitější je, že obleky musí být navrženy pro odvážnou novou éru průzkumu Měsíce. Mise Apollo se konzervativně soustředily na slunečním zářením zalité rovníkové oblasti blízké strany Měsíce, ale mise Artemis se pustí do skličujících míst na jižním pólu Měsíce. Zde mohou astronauti prozkoumat některé oblasti trvale zastíněné měsíce (PSR) – krátery natočené takovým způsobem, že Slunce nikdy nedosáhne jejich hloubky..
Uvnitř mohou teploty klesnout až na -400 stupňů Fahrenheita (-240 stupňů Celsia), což je dvakrát více než nejnižší povrchové teploty nalezené jinde na Měsíci během jeho dvoutýdenní lunární noci. Pozorování z oběžné dráhy Měsíce ukázala, že PSR jsou pravděpodobně bohaté na vodní led, buď zmrzlý na povrchu, nebo přimíchaný do měsíční půdy, který by se dal zpřístupnit a použít jako pitná voda nebo raketové palivo. NASA požadovala, aby nové obleky mohly fungovat v těchto mrazivých místech po dobu nejméně dvou hodin, což dá astronautům šanci tam prozkoumat.
„Na jižním pólu jsou v relativně malých hloubkách pohřbeny stovky milionů tun vodního ledu,“ říká Burbank. „Voda pro lidskou přítomnost na Měsíci je nezbytná. Takže budete potřebovat skafandry, abyste skutečně provedli těžbu zdrojů.“
Astronauti mohou tyto oděvy oblékat nejen na Měsíc. Podle pokynů NASA jsou oba navrhovány s ohledem na budoucí úpravy pro případné mise na Mars. „AxEMU je silně navržena tak, aby podporovala marťanské [extravehikulární aktivity],“ říká Greeley a poznamenává, že zatímco „zbývá nějaký vývoj“, společnost zkoumá, jak se vyrovnat s řídkou atmosférou této planety a jejím podstatnějším gravitačním polem. Nejprve však bude zběsilý, ale metodický sprint, který připraví lunární varianty skafandrů na první, dlouho očekávané přistání na Měsíci Artemis. Zpoždění vývoje s potřebnými raketami může samozřejmě způsobit onen pomyslný termín do roku 2025 – což by mohlo být nejlepší, protože příprava tak ambiciózních obleků v tak krátkém časovém rámci se zdá přinejmenším náročná. „Je potřeba udělat hodně práce, “ říká Lewis. Ale kdykoli lidé znovu vstoupí na Měsíc, tato práce by měla zajistit, že budou mít nové lesklé oděvy, ve kterých to mohou udělat, systém na odstraňování zvratků a tak dále.
Zatímco NASA držela skutečný design pod pokličkou, víme, co hledají. Nový oblek by měl chránit cestující do vesmíru před mikrometeoridy, měsíčním prachem a dokonce i zvratky, uvedl Scientific American.
Minulý měsíc americká vesmírná agentura oznámila, že se spojí s Axiom Space a Collins Aerospace, aby se podíleli na vývoji nového obleku pro astronauty. Oděv se zaměří na moderní, atletický přístup, který podle Collins Aerospace zajišťuje „nesrovnatelnou mobilitu“ oproti starším typům.
Skafandr si budou moci oblékat kosmonauti různých tělesných typů a velikostí. „Až se dostaneme na Měsíc, budeme mít první barevnou ženu, která bude nositelkou a uživatelkou tohoto obleku ve vesmíru,“ řekla Vanessa Wyche, ředitelka Johnsonova vesmírného střediska NASA v Houstonu.
V samostatné tiskové zprávě, které byla zveřejněna na konci května, NASA požadovala, aby obleky umožnily lidem „prozkoumat měsíční povrch a odemknout nové možnosti výstupu do vesmíru mimo Mezinárodní vesmírnou stanici“.
Zatímco NASA držela skutečný design pod pokličkou, víme, co hledají. Nový oblek by měl chránit cestující do vesmíru před mikrometeoroidy, měsíčním prachem a dokonce i zvratky, uvedl Scientific American.
Pokud jde o sluch, obleky musí chránit astronauty před jakýmikoli zvuky nad 115 decibelů.
Foto: Collins AerospaceNASA pracuje na skafandru nové generace s Collins Aerospace a Axiom Space.Foto: Agentura ASPNové obleky se zaměří na pohodlí a mobilitu.
Kromě toho budou skafandry nové generace vybaveny nástroji, které pomohou členům posádky Artemis nést a zavěšovat americkou vlajku. Skafandr by měl být připraven k testování na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) během několika let.
Dlouhá cesta…
NASA pracovala na technologii skafandrů posledních 15 let a podle oficiální zprávy vynaložila od roku 2021 na projekt přibližně 420 milionů dolarů.
Zpráva uvádí, že skafandry na palubě Mezinárodní vesmírné stanice „překročily svou plánovanou životnost o více než 25 let, což vyžaduje nákladnou údržbu, aby byla zajištěna bezpečnost astronautů“.
Současné obleky NASA „byly tahounem agentury již 40 let“ a byly nošeny na 169 výstupech do vesmíru, řekla Dina Centella, manažerka integrace operací vesmírné stanice NASA.
Mise Artemis Moon
Program Artemis zahájila NASA v prosinci 2017 a jeho cílem je vrátit lidi na Měsíc do roku 2025. Dva z krátkodobých cílů programu jsou: přistání na Měsíci první ženy a první barevné osoby.
Mezi střednědobé cíle patří vytvoření mezinárodního expedičního týmu a udržitelná lidská přítomnost na Měsíci. Mezitím je dlouhodobým cílem Artemis získat lunární zdroje z Měsíce a případně umožnit mise s posádkou na Mars.
NASA vypouští další dva mini vrtulníky na Mars ve snaze vrátit marťanské horniny a vzorky půdy na Zemi. Podle plánu, který byl oznámen ve středu, bude vozítko NASA Perseverance vykonávat dvojitou povinnost. Má vyzvednout vzorky a dopravit je do rakety, která je za deset let dopraví z rudé planety.
Perseverance již shromáždila 11 vzorků a plánuje další vrtání hornin. Nejnovější vzorek, sedimentární horniny, má největší příslib, že obsahuje možné důkazy o starověkém marťanském životě, řekla Meenakshi Wadhwaová z Arizonské státní univerzity, hlavní vědkyně pro úsilí o získání důkazů. Ve vaku je „rozmanitost materiálů, abych tak řekla, a jsem opravdu nadšená z potenciálu přivést je zpět,“ řekla.
Pokud se Perseverance porouchá, dva vrtulníky postavené a vypuštěné později v tomto desetiletí naloží vzorky na raketu. Vrtulníky budou modelovány podle úspěšné Ingenuity NASA, která od svého příletu s Perseverance na Mars začátkem loňského roku uskutečnila 29 letů.
Perseverance již shromáždila 11 vzorků a plánuje další vrtání hornin
Nejnovější vzorek, sedimentární horniny, má největší příslib
Vrtulníky budou modelovány podle úspěšné Ingenuity NASA
Chopper váží pouhé 4 libry (1,8 kilogramu). Nové verze by měly kola a uchopovací ramena.
Představitelé NASA uvedli, že působivý výkon Perseverance na Marsu je přiměl k tomu, aby opustili svůj plán na vypuštění samostatného vozítka. Jeff Gramling, ředitel programu NASA pro návrat vzorků z Marsu, řekl, že revidovaná cesta vpřed je jednodušší. Každá helikoptéra bude navržena tak, aby zvedla vždy jednu zkumavku se vzorkem a provedla několik cest tam a zpět. „Věříme, že se můžeme spolehnout na Perseverance, že přinese vzorky zpět, a přidali jsme vrtulníky jako záložní prostředek,“ řekl Gramling.
NASA na záchranné misi spolupracuje s Evropskou kosmickou agenturou. Pokud vše půjde podle plánu, v roce 2031 by z Marsu odletělo až 30 vzorků a dorazily na Zemi v roce 2033. Je potřeba laboratorní analýza, aby se zjistilo, zda některý vzorek nese známky mikrobiálního života, který mohl na Marsu existovat před miliardami let, kdy na planetě tekla voda.
Co se týče uzemněného vozítka ExoMars, nelze jej předělat, aby pomohl získat tyto vzorky, řekl David Parker, ředitel výzkumu lidí a robotů pro ESA. Byl vrácen do skladu poté, když Rusko a Evropa přerušily styky s projektem kvůli válce na Ukrajině. Raketovou jízdu mělo zajistit Rusko. Rozhodnutí o tom, kdy může rover ještě odstartovat na Mars později v tomto desetiletí, přijde až na konci podzimu, řekl Parker.
NASA a čínská CNSA objevily některé zvláštnosti: Mars hostí květinu (jakéhosi druhu), zatímco někdo hraje kuličky na Měsíci
Je úžasné, jaké druhy věcí můžete najít na povrchu planet. Nebo mají? Ne, neexistují žádné důkazy o inteligentním životě na Marsu a Měsíci. Sakra, existují sotva důkazy o inteligentním životě na Zemi. Ale stejně jako na naší modrozelené planetě lze nalézt několik podivných věcí. Díky cestování vesmírem, internetu a kamerám se můžeme na něco z toho i podívat, napsal server Stuff.
Prostor pro zahradu
Rover Curiosity od NASA minulý měsíc narazil ve svých expedicích na něco kuriózního. Podle NASA Jet Propulsion Labs to byl květ. Ale není to samozřejmě skutečná květina. Pokud by fotosyntéza probíhala mimo svět, bylo by to jistě viditelnější oznámení. Kromě jiných událostí, které dominovaly zprávám, by byl život rostlin na Marsu obrovskou světovou proměnou.
Objev NASA je, jako u většiny planet, kde se nic neděje, geologický. Formace, zachycená minulý měsíc kamerou Mars Hand Lens Imager (MAHLI), vypadá jen trochu jako květina. Nebo přesněji trochu jako mořská řasa. To je vhodné přirovnání, protože tuto zvláštní vesmírnou podivnost vytvořila voda. Konkrétně to vzniklo, když „mineralizující tekutiny putovaly kanály v hornině“. Pro NASA je cenná, protože pomáhá vysvětlit, jak se voda chovala v kráteru Gale, který Curiosity zkoumá. Samozřejmě v době, kdy byla na povrchu Marsu voda.
Foto: NASA _ CNSA
Yutu 2: Pád meteoritu?
Čínský národní vesmírný úřad (CNSA), který nesmíme opomenout, také objevil ve vesmíru něco podivného. Jejich lunární rover Yutu 2 poslal snímky měsíčního povrchu. Normálně je tam jen prach a kameny, ale teď jsou tam i skleněné kuličky. Ano, je to sklo, přirozeně se vyskytující na měsíčním povrchu. Ano, je to skutečná věc. Zde na Zemi ho vytvářejí různé horké věci, jako jsou sopky, údery blesku a dopady asteroidů nebo meteorů.
Právě toto vysvětlení je s největší pravděpodobností na vině za vznik těchto dvou skleněných kuliček o velikosti až 2,5 cm, které zahlédl Yutu 2 v kráteru Von Kármán. Dr. Zhiyong Xiao ze Sun Yat-senské Univerzity řekl: „Takové skleněné kuličky by měly být běžně vyráběny starověkými impaktními pánvemi na Měsíci, takže jejich složení a izotopové stáří budou velmi cenné pro pochopení rané historie dopadů.“
Foto: NASA _ CNSA
Na Měsíci je pravděpodobně spousta skleněných kuliček, což je bizarní věc. Meteorické údery z vesmíru jsou na měsíčním povrchu běžné a tyto koule pravděpodobně vytváří většina z nich. Astronauti Apolla dokonce přivezli ze své mise na měsíční několik povrch. Ale Xiao říká, že existence těchto vesmírných kuliček je dobrou zprávou pro potenciální stavební materiál na měsíčním povrchu.
„První objev průsvitných skleněných kuliček makro velikosti na Měsíci potvrzuje, že měsíční anortozity jsou vynikající surovinou pro výrobu skla s dobrou kvalitou propouštějící světlo.“ Přeloženo: Máme vše, co potřebujeme k výrobě vesmírného skla. Poté skleníků. A pak žádné házení kamenů, ano? Slyšeli jsme, že je to špatné.
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSSCuriosity Spots Mraky nad Mont Mercou : Rover Curiosity Mars od NASA zachytil tyto mraky těsně po západu slunce 19. března 2021, 3 063. marťanský den nebo sol mise roveru. Obraz se skládá z 21 jednotlivých obrazů spojených dohromady a barevně korigovaných tak, aby scéna vypadala jako pro lidské oko. Mraky se snášejí nad „Mont Mercou“, skalní stěnou, kterou Curiosity studovala.
Identifikací mraků v datech shromážděných sondou NASA Mars Reconnaissance Orbiter může veřejnost rozšířit porozumění vědcům o atmosféře rudé planety
Vědci z NASA doufají, že se jim podaří vyřešit základní záhadu o atmosféře Marsu, a vy můžete pomoci. Zorganizovali projekt nazvaný Cloudspotting Mars, který zve veřejnost k identifikaci marťanských mraků pomocí občanské vědecké platformy Zooniverse. Tyto informace mohou výzkumníkům pomoci zjistit, proč je atmosféra planety jen o 1 % tak hustá jako zemská, i když dostatek důkazů naznačuje, že planeta měla dříve mnohem hustší atmosféru, píše server NASAMars.
Tlak vzduchu je tak nízký, že se kapalná voda jednoduše vypařuje z povrchu planety do atmosféry. Ale před miliardami let pokrývala Mars jezera a řeky, což naznačuje, že atmosféra musela být tehdy hustší.
Jak Mars časem ztratil atmosféru? Jedna teorie naznačuje, že různými mechanismy by mohlo být vynášení vody vysoko do atmosféry, kde sluneční záření rozkládá tyto molekuly vody na vodík a kyslík (voda se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku). Vodík je dostatečně lehký na to, aby mohl uniknout do vesmíru.
Stejně jako Země má Mars mraky tvořené vodním ledem. Ale na rozdíl od Země má také mraky vyrobené z oxidu uhličitého (přemýšlejte: suchý led), které se tvoří, když se dostatečně ochladí na to, aby marťanská atmosféra lokálně zamrzla. Vědci doufají, že pochopením toho, kde a jak se tyto mraky objevují, lépe porozumí struktuře střední atmosféry Marsu, která je ve výšce asi 50 až 80 kilometrů.
„Chceme zjistit, co spouští tvorbu mraků. Zejména mraků vodního ledu, které by nás mohly naučit, jak velké množství vodní páry se dostává do atmosféry a v jakých ročních obdobích,“ řekl Marek Slipski, postdoktorandský výzkumný pracovník v laboratoři Jet Propulsion Laboratory NASA na jihu. Kalifornie.
Zde přichází na řadu Cloudspotting on Mars. Projekt se točí kolem 16letého záznamu dat z agentury Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která studuje Rudou planetu od roku 2006. Přístroj Mars Climate Sounder sondy studuje atmosféru v infračerveném spektru světlo, které je pro lidské oko neviditelné. Při měřeních prováděných přístrojem, když MRO obíhá Mars, se mraky jeví jako oblouky. Tým potřebuje pomoc s proséváním těchto dat na Zooniverse, značením oblouků, aby vědci mohli efektivněji studovat, kde se v atmosféře vyskytují.
Foto: NASA/JPL-CaltechArches Over Mars: Cloudspotting on Mars žádá členy veřejnosti, aby hledali oblouky, jako je tento, v datech shromážděných sondou NASA Mars Reconnaissance Orbiter.
„Nyní máme k dispozici více než 16 let dat, která můžeme prohledávat, což je velmi cenné – umožňuje nám vidět, jak se teploty a oblačnost mění v různých ročních obdobích a rok od roku,“ řekl Armin Kleinboehl, zástupce hlavního výzkumníka Mars Climate Sounder JPL. „Ale pro malý tým je to spousta dat, které musí prozkoumat.“
Zatímco vědci experimentovali s algoritmy k identifikaci oblouků v datech Mars Climate Sounder, pro lidi je mnohem snazší je spatřit okem. Ale Kleinboehl řekl, že projekt Cloudspotting může také pomoci trénovat lepší algoritmy, které by tuto práci mohly v budoucnu dělat. Součástí projektu jsou navíc občasné webináře, na kterých si účastníci mohou vyslechnout od vědců, jak budou data využívána.
Cloudspotting on Mars je prvním planetárním vědeckým projektem, který je financován programem NASA’s Citizen Science Seed Funding . Projekt probíhá ve spolupráci s Mezinárodním institutem pro astronautické vědy. Další příležitosti pro občanskou vědu NASA najdete na science.nasa.gov/citizenscience.
JPL, divize společnosti Caltech v Pasadeně v Kalifornii, vede misi Mars Reconnaissance Orbiter – stejně jako přístroj Mars Climate Sounder – pro ředitelství vědeckých misí NASA ve Washingtonu.
Pomozte vědcům NASA najít mraky na Marsu …. Cloudspotting.
NASA a čínská CNSA objevily některé zvláštnosti: Mars hostí květinu (jakéhosi druhu), zatímco někdo hraje kuličky na Měsíci
Je úžasné, jaké druhy věcí můžete najít na povrchu planet. Nebo mají? Ne, neexistují žádné důkazy o inteligentním životě na Marsu a Měsíci. Sakra, existují sotva důkazy o inteligentním životě na Zemi. Ale stejně jako na naší modrozelené planetě lze nalézt několik podivných věcí. Díky cestování vesmírem, internetu a kamerám se můžeme na něco z toho i podívat, napsal server Stuff.
Prostor pro zahradu
Rover Curiosity od NASA minulý měsíc narazil ve svých expedicích na něco kuriózního. Podle NASA Jet Propulsion Labs to byl květ. Ale není to samozřejmě skutečná květina. Pokud by fotosyntéza probíhala mimo svět, bylo by to jistě viditelnější oznámení. Kromě jiných událostí, které dominovaly zprávám, by byl život rostlin na Marsu obrovskou světovou proměnou.
Objev NASA je, jako u většiny planet, kde se nic neděje, geologický. Formace, zachycená minulý měsíc kamerou Mars Hand Lens Imager (MAHLI), vypadá jen trochu jako květina. Nebo přesněji trochu jako mořská řasa. To je vhodné přirovnání, protože tuto zvláštní vesmírnou podivnost vytvořila voda. Konkrétně to vzniklo, když „mineralizující tekutiny putovaly kanály v hornině“. Pro NASA je cenná, protože pomáhá vysvětlit, jak se voda chovala v kráteru Gale, který Curiosity zkoumá. Samozřejmě v době, kdy byla na povrchu Marsu voda.
Foto: NASA _ CNSA
Yutu 2: Pád meteoritu?
Čínský národní vesmírný úřad (CNSA), který nesmíme opomenout, také objevil ve vesmíru něco podivného. Pozor, ne příliš daleko. Jejich lunární rover Yutu 2 poslal snímky měsíčního povrchu, které pořídil. Normálně je tam jen prach a kameny, ale teď jsou tam i skleněné kuličky. Ano, je to sklo, přirozeně se vyskytující na měsíčním povrchu. Ano, je to skutečná věc. Zde na Zemi ho vytvářejí různé horké věci, jako jsou sopky, údery blesku a dopady asteroidů nebo meteorů.
Právě toto vysvětlení je s největší pravděpodobností na vině za vznik těchto dvou skleněných kuliček o velikosti až 2,5 cm, které zahlédl Yutu 2 v kráteru Von Kármán. Dr. Zhiyong Xiao ze Sun Yat-senské Univerzity řekl: „Takové skleněné kuličky by měly být běžně vyráběny starověkými impaktními pánvemi na Měsíci, takže jejich složení a izotopové stáří budou velmi cenné pro pochopení rané historie dopadů.“
Foto: NASA _ CNSA
Na Měsíci je pravděpodobně spousta skleněných kuliček, což je bizarní věc. Meteorické údery z vesmíru jsou na měsíčním povrchu běžné a tyto koule pravděpodobně vytváří většina z nich. Astronauti Apolla dokonce přivezli ze své mise na měsíční několik povrch. Ale Xiao říká, že existence těchto vesmírných kuliček je dobrou zprávou pro potenciální stavební materiál na měsíčním povrchu.
„První objev průsvitných skleněných kuliček makro velikosti na Měsíci potvrzuje, že měsíční anortozity jsou vynikající surovinou pro výrobu skla s dobrou kvalitou propouštějící světlo.“ Přeloženo: Máme vše, co potřebujeme k výrobě vesmírného skla. Poté skleníků. A pak žádné házení kamenů, ano? Slyšeli jsme, že je to špatné.
Za předpokladu osídlení budoucích generací lidských bytostí na planetách uvnitř i vně sluneční soustavy, navrhneme způsob, jakým by vesmírné budovy měly být, aby fungovaly. Shromažďujeme také informace o obyvatelných planetách uvnitř i vně sluneční soustavy, napsalo Kosmologické centrum na svém webu.
Je to éra, kdy lidské bytosti plánovaly a realizovaly pobyt na jiných nebeských tělesech ve sluneční soustavě jako skutečný projekt.
Při zvažování života ve vesmíru musí existovat různé problémy, které je třeba překonat. Za prvé, na jiných planetách než na Zemi není žádné „moře“. Také složení „atmosféry“ je jiné a atmosférický tlak je také jiný. Od nich bude teplota na povrchu planety úplně jiná. V takovém prostředí nedokážeme zajistit „tekutou vodu“, která je pro lidstvo a život na zemi naprosto nezbytná. Navíc bez kyslíku nemůžete žít. Důležité je samozřejmě i jídlo. Vybavení těmito „systémy podpory života“ je minimálním požadavkem pro život ve vesmíru.
Foto: EssentialElements/Univerzita Kjóto
Pokud je dokážeme dále zabezpečit, budeme se muset zamyslet nad tím, co musíme udělat v našem každodenním životě na Zemi. Pokud vytvoříte město ve vesmíru, je to kompletní objekt vytvořený člověkem? Nebo je možné přinést část „přírody“ země? Podstatou země, která zemi charakterizuje a která se nenachází na jiných planetách, je „moře“, „les“ a „poušť“. Abychom vytvořili životní prostředí na jiné planetě, která je vůbec nemá, musíme zvážit, jak vybudovat „systém podpory života“ na základě podmínek této planety.
Mimochodem, i když lze výše uvedený „systém podpory života“ zajistit, existují věci, které nelze ze země nikdy vzít, i když jsou pro život lidí a jiných živých tvorů nezbytné. Je to zemská přitažlivost (1G). Bez gravitace se savci možná nebudou moci úspěšně narodit. Také, i když se můžete narodit, nebudete moci očekávat normální růst pod nízkou gravitací. Říká se, že je narušeno zdraví kostí, které produkují krev, a že je ovlivněno i zdraví krve. Škodlivé účinky nízké gravitace mohou být stejné nejen pro zvířata, ale i pro rostliny. Také když roste pod nízkou gravitací, stává se tělesem, které nemůže samo stát na zemi. Jinými slovy, pravděpodobně zplodí „lidé z Měsíce“ a „Marťané“ se slabýma nohama. To může vést k rozmělnění komunity a následně ke konfliktu. Kromě vzdálené budoucnosti si myslím, že je pro lidstvo příliš nebezpečné žít najednou pod „nízkou“ gravitací.
Foto: Univerzita KjótoFoto: Kajima CorporationFoto: Japanis Scientists
V této výzkumné skupině přineseme „zařízení na podporu života“, které odpovídá podstatě výše uvedených planet, a „umělou gravitaci“, která využívá rotaci ke generování gravitace v blízkosti globálního prostředí ve vesmíru, Měsíce a povrchu. Jsme přesvědčeni, že přeprava mezi zařízeními a mobilní zařízení s „umělou gravitací“, která spojují nebeská tělesa, jsou užitečné. Chtěl bych žít v takovém zařízení a užívat si nízké gravitace jedinečné pro Měsíc a Mars a mikrogravitaci ve vesmíru pouze při práci, výzkumu a volném čase. Toto zařízení umožní lidstvu mít děti s klidnou myslí a udržovat tělo, které se může kdykoli vrátit na Zemi. Tato výzkumná skupina uznává, že „gravitace 1G je pro lidské bytosti nepostradatelná i ve vesmíru“, navrhuje „síť umělé gravitace“, která podporuje postup lidských bytostí do vesmíru a podporuje výzkum.
ZAŘÍZENÍ UMĚLÉ GRAVITACE, které má být postaveno na Měsíci
Kyoto University a Kajima Construction Co., Ltd. se dohodly, že zahájí svůj výzkum směrem k realizaci projektu ‚Sklo‘. Válcovité živé architektury s umělou gravitací, která má být postavena ve vesmíru, aby umožnila život na Marsu a Měsíci. Z videí, která zveřejnili na tiskové konferenci 6. července, je válcový design vesmírného cestování kompletní s veřejnou dopravou, zelenými plochami, vodními plochami a otevřeným nebem, které odráží životní styl, jaký člověk žije na Zemi, napsal server space.innovationkyoto.org.
Japonské týmy zaznamenaly, že lidstvo postupně přechází od úvah o pobytu ve vesmíru k životu na Měsíci a Marsu. Ptali se sami sebe, jak mohou dosáhnout tak ambiciózního projektu, a poukázali na to, jaké prostředí, zařízení, perspektivy, technologie, základy a sociální systémy jsou nutné k realizaci projektu. Dohodli se na třech konceptech, na kterých by se měl provést hloubkový výzkum. Za prvé, rozpoznali hrozící problém nízké gravitace na měsíčním povrchu a že umělá gravitace získává na síle, zejména v lékařské komunitě.
Týmy věří, že život ve vesmíru je bezprostřední a že NASA považuje nízkou gravitaci za důležitý problém pro život lidí ve vesmíru. Ale výzkum nízké gravitace se omezuje na udržování těla a jeho vliv na narození a růst dětí zatím nebyl studován. Poznamenávají, že bez gravitace se savci nemusí úspěšně narodit, a i když se narodit mohou, nebudou moci očekávat normální růst při nízké gravitaci. Když člověk roste pod nízkou gravitací, nemůže stát na Zemi sám.
„Proto uvažujeme o zařízení pro život s umělou gravitací, které může generovat gravitaci ekvivalentní globálnímu prostředí pomocí odstředivé síly v důsledku rotace ve vesmíru, povrchu Měsíce a povrchu Marsu, čímž se stává základní technologií pro lidské bytosti k postupu do vesmíru,“ píše tým. Prostřednictvím tohoto umělého živého zařízení poháněného gravitací mohou lidé nést a vychovávat děti a udržovat tělo, které se může kdykoli vrátit na Zemi.
ZAŘÍZENÍ S UMĚLOU GRAVITACÍ S VEŘEJNOU DOPRAVOU
Plán vesmírné migrace japonských týmů se dosud soustředil pouze na zajištění vzduchu, vody, jídla a energie, které jsou základem pro přežití člověka během migrace, a přírody či přírodního prostředí, které je základem těchto faktory přežití na Zemi. Domnívají se, že když přemýšlejí o životě mimo Zemi, musí také uvažovat o plánu založeném na tom, jak existují společenské systémy v nebeském prostředí, které umožňuje oblečení, jídlo a bydlení, realizující společnost ve vesmíru.
„Představujeme si budoucnost, ve které lidstvo učiní migraci na Měsíc a Mars ve druhé polovině 21. století realitou a definuje globální ekosystémový systém, z něhož byly prvky extrahovány, jako základní biomový komplex,“ píší týmy. Jejich cílem je také poskytnout zpětnou vazbu o ochraně životního prostředí a formování lidské společnosti pro projekt a jedním z jejich cílů je vytvořit mini-core biom v zařízení pro život s umělou gravitací.
Pokud jde o systém veřejné dopravy, týmy usilují o vývoj systému Hexatrack, meziplanetárního dopravního systému pro Zemi, Měsíc a Mars, který udržuje 1G i během cestování na dlouhé vzdálenosti. V budoucí vesmírné společnosti, kde se život na Měsíci a Marsu stává realitou, týmy vidí každou kolonii nebo obytnou skupinu vykonávat ekonomické aktivity a mnoho lidí se stěhuje za obchodem a turistikou. Aby jim pomohli s lehkostí na mysli, postaví umělý gravitační dopravní systém rotací s železničním systémem jako základním modulem, aby se minimalizovaly zdravotní účinky nízké gravitace. Týmy dokonce začaly pojmenovávat stanice s lunární stanicí nazvanou Luna Station, stanice Mars se stanicí Mars, která bude instalována na Měsíci,
Snímek pořízený 30. března 2022 odhaluje mozaiku bílých klikatých bodů praskajících na půdě Mrsu ve vysokých zeměpisných šířkách, mezi nimiž se občas rozprostřela černá a modrá mlha. Cik-cak a barevné flaky jako od spreje jsou typickými rysy marťanského jara, kdy se skryté rezervoáry podzemního ledu dotknou suchého povrchu Marsu, napsali v pondělí (20. června ) v prohlášení vědci z University v Arizoně – která řídí misi HIRISE. Píše server livescience.com.
„Voda i suchý led mají hlavní roli při tvarování povrchu Marsu ve vysokých zeměpisných šířkách,“ napsali vědci. „Vodní led zamrzlý v půdě rozděluje zemi na mnohoúhelníky.“
Okraje těchto polygonů na jaře popraskají a roztřepí, když se povrchový led přemění z pevné látky na plyn. Jde o proces známý jako sublimace. Když k této transformaci dojde, průduchy suchého ledu vystříknou z povrchu Marsu a zanechají tmavé, vějířovité usazeniny částic rozprostřených po zemi, uvedli vědci. Tam, kde tmavé částice klesají zpět do suchého ledu na povrchu, poskvrňují zem světlé stopy (na obrázku nahoře vypadají jako bělavě modré pruhy).
Jediný ledový průduch se může otevřít a zavřít několikrát a rozstřikovat částice v různých směrech po povrchu Marsu v závislosti na větru. To je důvod, proč některé oblasti vykazují několik různých světlých a tmavých pruhů vyčnívajících z jednoho otvoru. Vějíře i polygony se mohou držet mnoho let a pomalu deformovat marťanskou krajinu, jak se led rozpíná a sezónně smršťuje.
Kamera HIRISE létá na palubě sondy NASA Mars Reconnaissance Orbiter, která zahájila svou misi v roce 2006. Orbiter, který se vznáší nad planetou ve výšce asin250 až 216 kilometrů nad planetou, zachytil pokladnici bizarních a zábavných snímků v posledních několika dekádách. Například v roce 2018 orbiter zahlédl formaci kamenů a kráterů, které vypadají stejně jako bug-eyed Muppet Beaker, který se zmítá blízko marťanského jižního pólu.
Foto: NASA/JPL-Caltech/UArizonaNa Marsu je jaro a tajemné polygony kvetou, jak ukazuje nový snímek z obíhající kamery HIRISE
Snad ještě působivější jsou snímky Valles Marineris, největšího kaňonu v naší sluneční soustavě a tedy i největšího známého kaňonu ve vesmíru, které poskytl orbiter. Kaňon, který je téměř 10krát delší než pozemský Grand Canyon a třikrát hlubší, zůstává záhadou marťanské geologie. Vědci si nejsou ve skutečnosti jisti, jak vznikl. Jestli do toho byli nějací mupeti, pak si tuto informaci nechávají pro sebe.
Foto: NASA/JPL–Caltech/MSSSPo stěnách kráteru Newton na Marsu jsou stékající rokle.
Toto drsné prostředí je jedním z nejbližších analogů Země k Marsu
Nově objevení mikrobi žijící hluboko pod permafrostem u jednoho z nejchladnějších a nejslanějších vodních pramenů na Zemi by mohli poskytnout plán pro život na Marsu. Na prameni Lost Hammer Spring, který leží nad polárním kruhem v kanadském Nunavutu, probublává slaná voda přes 600 metrů permafrostu. Voda má slanost asi 24 % a sůl působí jako nemrznoucí směs, která umožňuje vodě zůstat kapalná i při teplotách pod nulou. Ale je to nedostatek volného kyslíku, méně než 1 část na milion, co dělá tamní podmínky skutečně cizími.Napsal server Space.
Studené, slané a bezkyslíkové prostředí skutečně dělá z Lost Hammer Spring jedním z nejbližších analogů Země k Marsu, na kterém jsou rozsáhlá ložiska soli zanechaná starověkou vodou. Někteří výzkumníci tvrdili, že změny pozorované v roklích a tmavých proužcích na svazích stěn kráterů mohly pocházet ze slané vody vyvěrající z podzemí, podobně jako pramen v Lost Hammer, ačkoli mnozí vědci upřednostňují suché laviny jako možná pravděpodobnější vysvětlení.
Nyní tým vědců našel mikrobiální život v extrémních podmínkách Lost Hammer Spring a sekvenoval genomy asi 110 tam žijících organismů, což odhalilo vodítka o tom, jak by život mohl potenciálně přežít v drsném prostředí Marsu.
Foto: Elisse MagnusonLost Hammer Spring, 900 kilometrů jižně od severního pólu.
Přestože byli mikrobi na Zemi v podmínkách podobných Marsu objeveni již dříve, jde o jednu z prvních studií, která zjistila, že tyto „extremofily“ jsou aktivní v tak nehostinném prostředí.
„Trvalo několik let práce se sedimentem, než jsme byli schopni úspěšně detekovat aktivní mikrobiální komunity,“ uvedla Elisse Magnusonová, doktorandka na McGill University v Montrealu a hlavní autorka nové studie popisující zjištění.
Aby přežili drsné podmínky Lost Hammer Spring, jsou mikrobi anaerobní, což znamená, že nedýchají kyslík. Místo toho, aby poháněli svůj metabolismus, spotřebovávají metan a další anorganické sloučeniny, jako je oxid uhličitý, oxid uhelnatý, síran a sulfid, které se všechny nacházejí na Marsu.
Zejména přítomnost metanu na Marsu je nevyřešenou záhadou. Vědci je dělí na to, zda je jeho původ geologický nebo biologický. Sediment v permafrostu v Lost Hammer Spring neustále emituje plyny obsahující metan a mohl by poskytnout další vodítko, pokud jde o původ zjištěných metanových oblaků na Marsu.
„Mikrobi, které jsme našli a popsali v Lost Hammer Spring, jsou překvapující, protože na rozdíl od jiných organismů jejich život nezávisí na organickém materiálu nebo kyslíku,“ uvedl v prohlášení Lyle Whyteí, který vedl výzkumný tým a je vedoucím kanadského výzkumu v polární mikrobiologii na McGillské Universitě. „Dokážou také fixovat [tj. přeměnit na organické molekuly] oxid uhličitý a dusíkové plyny z atmosféry, díky čemuž jsou vysoce přizpůsobené k přežití a prosperitě ve velmi extrémních prostředích na Zemi i mimo ni.“
Výsledky poskytují genetický plán toho, jak by mohl mikrobiální život přežít, dnes nebo v minulosti, na Marsu. Zjištění jsou tak přesvědčivá, že vědci pracující na opožděném roveru Rosalind Franklin ExoMars Evropské vesmírné agentury testují jeho schopnosti detekce života na vzorcích mikrobů nalezených v Lost Hammer Spring.
Ale nejsou důkazem života. Jde o molekuly podobné životu vzniklé chemickými reakcemi před 4 miliardami let. Organické molekuly nalezené v meteoritu z Marsu, který nouzově přistál na Zemi, nejsou známkami života, ale vznikly v chemických reakcích mezi vodou a horninou na Rudé planetě asi před 4 miliardami let, zjistila nová studie. Tato zjištění by mohla objasnit původ stavebních kamenů života na rané Zemi, dodávají výzkumnícipro časopis livescience.com.
Organické molekuly obecně zahrnují jakoukoli sloučeninu s uhlíkem a mohou také obsahovat kyslík, dusík, síru a další prvky. Organické sloučeniny jsou často spojovány se životem, ale mohou vznikat i díky „abiotické“ nebo nebiologické aktivitě. Předchozí výzkum odhalil četné organické chemikálie v horninách Rudé planety a také organický plyn metan v atmosféře Marsu. Původ těchto sloučenin se však ukázal jako kontroverzní.
Foto: JSC/NASAMeteorit Allan Hills 84001 pochází z Marsu a byl nalezen v Antarktidě v roce 1984.
V nové studii se výzkumníci zaměřili na meteorit Allan Hills 84001, také známý jako ALH 84001. Skála byla objevena v Allan Hills v Antarktidě v roce 1984 a následné práce odhalily, že kosmický dopad ji odpálil od Rudé planety asi 17 milionů před lety; pak se zřítil k Zemi asi před 13 000 lety.“ALH 84001 je jednou z nejvíce prozkoumaných hornin, ne-li nejstudovanější horninou, kterou máme,“ řekl Space Andrew Steele, astrobiolog a vedoucí vědecký pracovník Carnegie Institution for Science ve Washingtonu, DC, který vedl nový výzkum. .com. „Nalézt v meteoritu něco nového, co otevřelo dveře k pochopení pozorování provedených po mnoho let, bylo velmi cool.“
V roce 2017 sonda NASA Mars Curiosity sesbírala první vzorky marťanské špíny. Úspěšní vědci se spojili, aby tyto vzorky otestovali. Pomocí chemických činidel uvnitř kelímku připravili směs.Jak směs chladla, uvolňovaly se organické molekuly, které NASA nikdy předtím nezkoumala ani nezjistila. Vědci a výzkumníci se pokoušeli rozluštit záhadu tohoto objevu.Informuje web ekearney.com.
Podle týmu výzkumníků provedli na roveru mokré chemické experimenty, které byly úspěšné, a ve směsi našli dvě evidentní chemikálie; amoniak a kyselina benzoová. Obě tyto chemikálie jsou jasnými ukazateli starověkého života. Při hledání organických molekul na Marsu se vědci snažili pochopit a dozvědět se o minulé životaschopnosti života na Marsu a snaží se zjistit, kde tyto molekuly pocházejí.
Foto: Elchinator / Pixabay
Kromě toho, že ukazují minulou obyvatelnost Marsu, studie také naznačují, že tyto molekuly se mohly vyvinout z geologických procesů planety. Kromě toho tyto studie ukázaly, že technika experimentu na palubě roveru může být použita k průzkumu organických molekul. Vědci provedli tyto experimenty bez vrtání jakýchkoli děr do skal. Podle výzkumníků jsou tyto organické molekuly složité a plavaly po jezeře Marsu před více než 3 miliardami let.
Nalezené organické molekuly jsou z uhlíku, vodíku, kyslíku, dusíku a mnoha dalších prvků. Analýza Curiosity ukazuje, že před miliardami let mělo jezero uvnitř Galeovy dutiny vše potřebné pro život, včetně syntetických stavebních bloků, zdrojů energie a tekuté vody. Pozorování a nalezení zastaralého uhlíku uchovaného přímo na povrchu Marsu dává výzkumníkům jistotu, že vozítko NASA Mars 2020 a vozítko ExoMars Evropské vesmírné agentury naleznou na povrchové úrovni podstatně více organického materiálu.
Původně bylo plánováno, že rover bude použit během dvouleté mise ke shromažďování informací a vzorků, které pomohou pochopit, zda planeta může udržovat život, mít tekutou vodu a také studovat prostředí a geologii Marsu. Ale díky svému úspěchu byla mise donekonečna rozšiřována a nyní je aktivní více než 2000 dní. Rover má navíc připraveno několik logických nástrojů, včetně Mast Cam, která se skládá ze dvou kamer a dokáže pořizovat vysoce kvalitní snímky a záznamy ve skutečném stínování.
Foto: ChadoNihi / Pixabay
Další výzkumy Marsu ideálně najdou více součástí planety, které by mohly odhalit mnohem více s ohledem na její původ. A také, jaké podmínky by tam mohly potenciálně podporovat život. FurtNavíc, jak ukazuje studie astrobiologů, mezi Zemí a Marsem může být více souvislostí.
Nečekaný výskyt a objev těchto molekul vědcům usnadnil pochopení a shromažďování informací o historii Marsu. Kromě toho, že je v dnešní době chladný a neplodný, vědci se domnívají, že Mars měl kdysi pradávný mikrobiální život.
Mars 2020 spouští vozítko NASA Perseverance na Rudou planetu 18. února 2021. Snímek pochází z videa zachyceného kamerou na palubě sestupu. Poděkování: NASA/JPL-Caltech
Rover dosáhl na konci první z několika plánovaných vědeckých misí na Rudé planetě řadu úspěchů, včetně nových rekordů ve vzdálenosti. Rover Perseverance od NASA zaznamenal řadu prvenství od přistání na Marsu před rokem, 18. února 2021, a šestikolový vědec má v zásobě další důležité úspěchy, když spěchá směrem ke svému novému cíli a nové vědecké mise. Píše na svém webu NASA.
Perseverance vážící zhruba 1 tunu (1 025 kilogramů) a je nejtěžším roverem, který kdy přistál na Marsu. Přináší nám dramatické video z jeho přistání. Rover shromáždil první vzorky horninového jádra z jiné planety (zatím jich nese šest), sloužil jako nepostradatelná základnová stanice pro Ingenuity, první vrtulník na Marsu, a testoval MOXIE (Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment), první prototyp kyslíkového generátoru na Rudé planetě.
Perseverance také nedávno překonala rekord v největší vzdálenosti ujeté marsovským roverem za jediný den, když 14. února 2022, 351. marťanský den, neboli solu mise, urazila téměř 1050 stop (320 metrů). A celou jízdu provedl pomocí AutoNav, samořídícího softwaru, který umožňuje Perseverance najít si vlastní cestu kolem kamenů a jiných překážek.
Perseverance vykreslila tento pohled na kopec zvaný „Santa Cruz“ 29. dubna 2021. V průměru asi 50 centimetrů v průměru, balvany v popředí patří mezi typy skal, které tým roverů pojmenoval „Ch’ał“ (navajský výraz pro „žábu“ vyslovovaný „chesh“). Vytrvalost se do oblasti vrátí zhruba příští týden.
Rover téměř ukončil svou první vědeckou misi v kráteru „Jezero“, místě, které před miliardami let obsahovalo jezero a obsahuje některé z nejstarších hornin, které byli vědci z Marsu schopni zblízka studovat. Skály, které zaznamenaly a zachovaly prostředí, která kdysi hostila vodu, jsou nejlepšími místy pro hledání známek dávného mikroskopického života.
Pomocí vrtačky na konci svého robotického ramene a složitého systému sběru vzorků ve svém břiše Perseverance lapá kamenná jádra ze dna kráteru – první krok v misi Mars Sample Return. „Vzorky, které Perseverance shromáždila, poskytnou klíčovou chronologii pro vytvoření kráteru Jezero,“ řekl Thomas Zurbuchen, přidružený správce ředitelství vědeckých misí NASA ve Washingtonu. „Každý je pečlivě zvažován pro svou vědeckou hodnotu.“
Foto: NASA
Počítání Eonů
V příštích týdnech budou shromážděny dva další vzorky z horninového typu „Ch’ał“ (pojmenovaný podle navažského výrazu pro „žábu“), souboru tmavých, suťových hornin reprezentujících to, co je vidět na velké části dna kráteru. Pokud se vzorky těchto hornin vrátí na Zemi, vědci si myslí, že by mohly poskytnout věkové rozmezí pro formaci Jezero a jezero, které tam kdysi sídlilo.
Vědci mohou přiblížit stáří povrchu planety nebo měsíce spočítáním jejich impaktních kráterů. Starší povrchy měly více času na nahromadění impaktních kráterů různých velikostí. V případě Měsíce byli vědci schopni upřesnit své odhady analýzou lunárních vzorků Apolla. Vzali tyto lekce, aby zúžili odhady stáří povrchů na Marsu. Ale vzorky hornin z Rudé planety by zlepšily odhady stáří povrchu založené na kráterech – a pomohli by jim najít další kousky skládačky, která je geologickou historií Marsu.https://www.youtube.com/embed/3XjGGt0RsJM?rel=0Mise NASA Mars 2020 Perseverance pořídila vzrušující záběry z přistání roveru v kráteru Jezero na Marsu 18. února 2021.
„Právě teď bereme to, co víme o stáří impaktních kráterů na Měsíci, a extrapolujeme to na Mars,“ řekla Katie Stack Morganová, zástupkyně projektového vědce Perseverance v Jet Propulsion Laboratory NASA v jižní Kalifornii, která řídí misi roveru. „Přinesení vzorku z tohoto povrchu v Jezeru silně posetého krátery by mohlo poskytnout spojovací bod pro nezávislou kalibraci systému datování kráterů na Marsu, místo toho, abychom se spoléhali pouze na ten měsíční.“
Mise se neobešla bez výzev. První pokus roveru o vrtání skalního jádra vyšel naprázdno, což vyvolalo rozsáhlou testovací kampaň za účelem lepšího pochopení křehkých hornin. Tým také potřeboval vyčistit oblázky, které spadly do části vzorkovacího systému, který drží vrtáky.
Letecký společník společnosti Perseverance, Ingenuity Mars Helicopter od NASA, se ukázal jako podobně odvážný: Po prachové bouři byl uzemněn téměř měsíc, než nedávno obnovil své lety. Původně mělo letět pětkrát, rotorové letadlo nyní úspěšně dokončilo 19 letů, čímž poskytlo novou perspektivu marťanského terénu a pomohlo týmu Perseverance naplánovat cestu dopředu.
Na západ od „Octavia E. Butler Landing “, kde Perseverance začala svou cestu, jsou pozůstatky vějířovité delty tvořené prastarou řekou, která napájela jezero v kráteru Jezero. Delty v průběhu času hromadí sediment a potenciálně zachycují organickou hmotu a možné biologické znaky – známky života – které mohou být v prostředí. To dělá z této destinace, kam mise očekává dosažení letos v létě, vrchol příštího roku.
Více o misi
Klíčovým cílem mise Perseverance na Marsu je astrobiologie, včetně hledání známek starověkého mikrobiálního života. Rover bude charakterizovat geologii planety a minulé klima, připraví cestu pro lidský průzkum Rudé planety a bude první misí, která bude sbírat a uchovávat marťanskou skálu a regolit (rozbité skály a prach).
Následné mise NASA ve spolupráci s ESA (Evropská kosmická agentura) vyslaly na Mars kosmické lodě, aby shromáždily tyto uzavřené vzorky z povrchu a vrátily je na Zemi k hloubkové analýze.
Mise Mars 2020 Perseverance je součástí přístupu NASA k průzkumu Měsíce na Mars, který zahrnuje mise Artemis na Měsíc, které pomohou připravit se na lidský průzkum Rudé planety.
Společnost JPL, kterou pro NASA spravuje společnost Caltech v Pasadeně v Kalifornii, postavila a spravuje provoz roveru Perseverance.
Sonda NASA obíhající kolem Marsu našla novou fotografii, která zachytila dvě mrtvé kosmické lodě zamrzlé na Rudé planetě v jejich hrobech. Fotografie byly pořízeny výkonnou sondou NASA Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která kolem planety krouží od roku 2006, píše o tom web space.com.
Kosmická loď poprvé spatřila mrtvý Phoenix Mars Lander NASA, neboli lunární modul NASA, v marťanské arktidě 26. ledna na barevné fotografii, která odhaluje lunární modul a jeho mrazivé okolí, jak se na planetě objevily po druhé zimě Phoenixu. Sonda Phoenix úspěšně přistála na Marsu už v roce 2008.
Na samostatné fotografii si MRO také všiml přistávací plošiny se třemi okvětními lístky, která v lednu 2004 dopravila modul Mars Spirit NASA na povrch Rudé planety. Platforma se pomocí padáků a airbagů odrazila a zastavila na kráteru Gusev, aby mohl modul Spirit mohl začít svou misi.
Poblíž levého dolního rohu tohoto pohledu je platforma přistávacího modulu se třemi okvětními lístky, kterou odvezla sonda NASA Mars Exploration Rover Spirit v lednu 2004. Přistávací modul je stále jasný, ale má načervenalou barvu, pravděpodobně kvůli nahromadění marťanského prachu. Kamera High Resolution Imaging Science Experiment (HiRISE) na sondě NASA Mars Reconnaissance Orbiter zaznamenala tento pohled 29. ledna 2012 a poskytla první snímek z oběžné dráhy, který ukazuje platformu přistávacího modulu Spirit v barvě.
Spirit sjel z plošiny sondy v lednu 2004 a většinu svého šestiletého pracovního života strávil v řadě kopců zhruba dvě míle (3,2 kilometru) na východ, uvedli představitelé NASA v prohlášení. Rover se odmlčel v roce 2010 a NASA ho loni oficiálně prohlásila za mrtvého.
Na snímku MRO, který byl pořízen 29. ledna, se plošina přistávacího modulu Spirit objevuje jako jasný útvar vlevo dole, jihozápadně od kráteru Bonneville.
Kamera MRO High Resolution Imaging Science Experiment (HiRISE) již dříve zaznamenala barevné snímky samotného modulu Spirit, ale všechny předchozí fotografie platformy modulu byly podle představitelů NASA černobílé.
Mrtvý modul na Marsu
Spirit a jeho dvojče vozítko Opportunity byly původně navrženy pro tříměsíční mise s cílem hledat známky minulé vodní aktivity na Marsu. Oba rovery však daleko přežily svou záruku a mise přinesly důkazy, že Rudá planeta byla kdysi mnohem vlhčím a teplejším místem.
Spirit přestal být řiditelný, když se v květnu 2009 utápěl v písku. Vědci z mise pak přeměnili rover na stacionární observatoř a Spirit pokračoval v odesílání dat z jeho uvězněného místa. Ale o 10 měsíců později rover ztichl poté, co nebyl schopen zachytit dostatek slunečního světla na svých solárních panelech v průběhu marťanské zimy.
Přesto je Opportunity na Marsu stále živá a zdravá a minulý měsíc oslavila pozoruhodných osm let na povrchu Rudé planety. Po tříletém putování dorazil neohrožený rover ke kráteru Endeavour o šířce 14 mil (22 kilometrů) v srpnu 2011. Rover nedávno odhalil to, co je podle vědců dosud nejlepším důkazem tekuté vody na starověkém Marsu.
Phoenix už nevstává
Phoenix Mars Lander přistál v květnu 2008 v rámci mise zaměřené na hledání a kopání důkazů o vodě na pláních Vastitas Borealis v marťanské arktické oblasti. Během své téměř šestiměsíční mise přistávací modul za 475 milionů dolarů potvrdil přítomnost podpovrchového vodního ledu a vytvořil cenné charakteristiky marťanských nečistot.
Mise Phoenix skončila v listopadu 2008, kdy kosmická loď již nemohla přijímat adekvátní energii kvůli kombinaci ubývajícího slunečního světla, prachu zakrývajícího světlo a drsných zimních teplot.
Mars Reconnaissance Orbiter sám pokračuje v plodné kariéře na oběžné dráze kolem Rudé planety. Výkonná sonda začala kroužit kolem Marsu 10. března 2006 a v současné době je v prodloužené fázi své mise.
Orbiter nadále poskytuje cenné poznatky o starověkém životním prostředí planety a o tom, jak procesy, jako je vítr, dopady meteoritů a sezónní mrazy, dnes i nadále ovlivňují povrch Marsu, uvedli představitelé NASA. MRO vyslalo na Zemi více dat než všechny ostatní meziplanetární mise dohromady.
Zdroj: Space.com
Warning: Undefined array key "sssp-ad-overlay-priority" in /data/web/virtuals/326454/virtual/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 276
Foto: Planeta Mars_Ilustrační_CharlVera/Pixabay
Foto: NASA/JPL/UCLA/UiO/ETH Zurich_Tiskový zdroj EurekAlert
Foto: Photobank Kiev/Pixabay
Foto: Openverse
Foto: NASA/JPL/University of Arizona, CC BY 4.0/ EurekAlert
Foto: NASA/JPL/University of Arizona, CC BY 4.0/ EurekAlert
Foto: NASA/JPL/University of Arizona, CC BY 4.0/ EurekAlert
Foto: Curtinova univerzita/Aaron Cavosie/Tiskový zdroj EurekAlert
Foto: Volný zdroj přes freepik
Foto: Poděkování NASA/JPL-Caltech/ASU/MSSS/Volný zdroj
Foto: Kevin Gill/Flickr
Foto: NASA/JPL-Caltech
Foto: NASA/JPL-Caltech
Foto: simisi1/Pixabay
Foto: SpaceX-Dragon/Pixabay
Foto: RDNE Stock project/Pexels
Foto: European Space Agency/Openverse
Foto: sergeitokmakov/ pixabay
Foto: NASA
Foto: NASA
Foto: NASA
Foto: ESA/DLR/FU Berlín
Foto: ESA/DLR/FU Berlín
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Foto: Titan/NASA/JPL-Caltech/MSSS
Foto: NASA/ESA/MSSS
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Foto: NASA
Foto: NASA
Foto: Apophis/NASA/ESA
Foto: NASA
Foto: GooKingSword/Unsplash
Foto: ESA|DLR|FU Berlin (G. Neukum) | 
Foto: Ilustrace Medialab|ESA 2001
Foto: INAF|Národní Iititut Astrofyziky
Foto: NASA|JPL-Caltech|Arizonská Univerzita
Foto: DWilliam/Pixabay
Foto: © Tisková služba Ministerstva školství a vědy Ruska
Foto: NASA/Unsplash
Foto: Collins Aerospace
Foto: Collins Aerospace
Foto: Agentura ASP
Foto: Agentura ASP
Foto: Pexels/Pixabay
Foto: Collins Aerospace
Foto: Pixabay
Foto: TheDigitalArtist / Pixabay / Ilustrační
Foto: Joa70/Pixabay_Ilustrační
Foto: AP/NASA Perseverance
Foto: NASA _ CNSA
Foto: NASA _ CNSA
Foto: NASA _ CNSA
Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Foto: NASA/JPL-Caltech
Foto: Max Letek/Unsplash
Foto: Kajima Construction Co./Univerzita Kjóto
Foto: EssentialElements/Univerzita Kjóto
Foto: Univerzita Kjóto
Foto: Kajima Corporation
Foto: Japanis Scientists
Foto: Ilustrační_Jackdrafahl/Pixabay
Foto: (Luna Glass Kajima Construction Takuya Ohno
Foto: GooKingSword/Unsplash
Foto: NASA/JPL-Caltech/UArizona
Foto: NASA/JPL–Caltech/MSSS
Foto: Elisse Magnuson
Foto: AlexAntropov86 / Pixabay
Foto: JSC/NASA
Foto: Elchinator / Pixabay
Foto: ChadoNihi / Pixabay
Foto: NASA
Foto: NASA / Unsplash
