osídlení | Svět2000

Lidstvo se připravuje na kolonizaci Měsíce

6. 1. 2023 Tomáš Pokorný 2 min read 433 Zobrazení kyslík, Moon, NASA, osídlení

Lidstvo se připravuje na pořádný vstup na Měsíc, napsal Space. Plánují se základny i trvalé osídlení Měsíce. Zásadní součástí tohoto úsilí je i vývoj technologií pro co největší využití lunárních surovin, protože vozit cokoliv ze Země na Měsíc je nesmírně nákladné a v dohledné době se to moc nezlepší.

Jednou ze základních surovin, bez nichž se lidé na Měsíci neobejdou, je nepochybně kyslík. Musíme dýchat. Kde ho vzít? Povrch Měsíce je pokrytý regolitem, několik metrů mocnou vrstvou rozdrolených hornin a prachu, která vznikla během miliard let dopadů velkých i malých meteoritů a působením rozmanitého kosmického záření.

Podle toho, co víme, regolit obsahuje přibližně 45 procent kyslíku, tedy nemalé množství. Problém je v tom, že kyslík je tam pevně vázaný v minerálech. Pro jeho získání je nutné vynaložit energii. Je to možné udělat například elektrolytickými reakcemi, tedy s použitím elektrického proudu.

Na Zemi se takový postup používá při těžbě surovin, jako je například hliník. Kyslík je v takovém případě vedlejším produktem, který obvykle volně uniká do atmosféry.

Chce to dostatek energie

Na Měsíci by kyslík byl naopak zásadním produktem. Jde jen o to, sehnat dost energie, nejlépe takové, kterou bude možné pořídit přímo na Měsíci, tedy například solární energii.

Belgický startup Space Applications Services letos ohlásil, že pracuje na reaktorech, které by měly těžit kyslík z hornin elektrolýzou. Počítají s tím, že takové zařízení pošlou na Měsíc v roce 2025, v rámci evropské mise ISRU (In-situ resource utilization).

Kolik kyslíku by takto bylo možné získat? Metr krychlový regolitu obsahuje zhruba 1,4 tuny hornin, z čehož je asi 630 kg kyslíku. Podle tabulek NASA průměrný člověk spotřebuje asi 800 gramů kyslíku denně. Jeden metr krychlový regolitu tedy obsahuje kyslík, který by stačil jednomu člověku na déle než dva roky.

Na základě hrubých odhadů množství regolitu na Měsíci lze odvodit, že v něm je kyslík pro celé lidstvo, tedy 8 miliard lidí, na asi 100 tisíc let. Platí to pochopitelně za situace, že by bylo možné vytěžit všechen ten kyslík beze ztrát. I tak ovšem jde o úctyhodné množství. Pokud dostaneme na Měsíc potřebné technologie a zařízení, tak by s kyslíkem neměl být problém.

Extrémní mikrobi ve slané arktické vodě by mohli pomoci při hledání života na Marsu

28. 6. 2022 Tomáš Pokorný 3 min read 369 Zobrazení Mars, mikrobi, osídlení

TOP 10 Zajímavosti

Po stěnách kráteru Newton na Marsu jsou stékající rokle.

Toto drsné prostředí je jedním z nejbližších analogů Země k Marsu

Nově objevení mikrobi žijící hluboko pod permafrostem u jednoho z nejchladnějších a nejslanějších vodních pramenů na Zemi by mohli poskytnout plán pro život na Marsu. Na prameni Lost Hammer Spring, který leží nad polárním kruhem v kanadském Nunavutu, probublává slaná voda přes 600 metrů permafrostu. Voda má slanost asi 24 % a sůl působí jako nemrznoucí směs, která umožňuje vodě zůstat kapalná i při teplotách pod nulou. Ale je to nedostatek volného kyslíku, méně než 1 část na milion, co dělá tamní podmínky skutečně cizími. Napsal server Space.

Studené, slané a bezkyslíkové prostředí skutečně dělá z Lost Hammer Spring jedním z nejbližších analogů Země k Marsu, na kterém jsou rozsáhlá ložiska soli zanechaná starověkou vodou. Někteří výzkumníci tvrdili, že změny pozorované v roklích a tmavých proužcích na svazích stěn kráterů mohly pocházet ze slané vody vyvěrající z podzemí, podobně jako pramen v Lost Hammer, ačkoli mnozí vědci upřednostňují suché laviny jako možná pravděpodobnější vysvětlení.

Nyní tým vědců našel mikrobiální život v extrémních podmínkách Lost Hammer Spring a sekvenoval genomy asi 110 tam žijících organismů, což odhalilo vodítka o tom, jak by život mohl potenciálně přežít v drsném prostředí Marsu.

Lost Hammer Spring, 900 kilometrů jižně od severního pólu.

Přestože byli mikrobi na Zemi v podmínkách podobných Marsu objeveni již dříve, jde o jednu z prvních studií, která zjistila, že tyto „extremofily“ jsou aktivní v tak nehostinném prostředí.

„Trvalo několik let práce se sedimentem, než jsme byli schopni úspěšně detekovat aktivní mikrobiální komunity,“ uvedla Elisse Magnusonová, doktorandka na McGill University v Montrealu a hlavní autorka nové studie popisující zjištění.

Aby přežili drsné podmínky Lost Hammer Spring, jsou mikrobi anaerobní, což znamená, že nedýchají kyslík. Místo toho, aby poháněli svůj metabolismus, spotřebovávají metan a další anorganické sloučeniny, jako je oxid uhličitý, oxid uhelnatý, síran a sulfid, které se všechny nacházejí na Marsu.

Zejména přítomnost metanu na Marsu je nevyřešenou záhadou. Vědci je dělí na to, zda je jeho původ geologický nebo biologický. Sediment v permafrostu v Lost Hammer Spring neustále emituje plyny obsahující metan a mohl by poskytnout další vodítko, pokud jde o původ zjištěných metanových oblaků na Marsu.

„Mikrobi, které jsme našli a popsali v Lost Hammer Spring, jsou překvapující, protože na rozdíl od jiných organismů jejich život nezávisí na organickém materiálu nebo kyslíku,“ uvedl v prohlášení Lyle Whyteí, který vedl výzkumný tým a je vedoucím kanadského výzkumu v polární mikrobiologii na McGillské Universitě. „Dokážou také fixovat [tj. přeměnit na organické molekuly] oxid uhličitý a dusíkové plyny z atmosféry, díky čemuž jsou vysoce přizpůsobené k přežití a prosperitě ve velmi extrémních prostředích na Zemi i mimo ni.“

Výsledky poskytují genetický plán toho, jak by mohl mikrobiální život přežít, dnes nebo v minulosti, na Marsu. Zjištění jsou tak přesvědčivá, že vědci pracující na opožděném roveru Rosalind Franklin ExoMars Evropské vesmírné agentury testují jeho schopnosti detekce života na vzorcích mikrobů nalezených v Lost Hammer Spring.

Zdroj: Space