Foto: Chalmers University of Technology | Anna Lunde Hermanssonová / Tiskový zdroj

Vypouštění výfukových plynů z lodí se scrubbery, pomocí tzv. „praček“, způsobuje Baltskému moři velké škody. Nová studie publikovaná v časopise Nature, Chalmersovou technologickou univerzitou ze Švédska, ukazuje, že tyto emise způsobily v letech 2014 až 2022 znečištění odpovídající socioekonomickým nákladům ve výši více než 680 milionů EUR.

Tolik diskutovaná technologie, kdy se výfukové plyny „perou“ a vypouštějí do moře, se již většině lodí vrátily. To znamená, že průmysl nyní vydělává miliardy eur provozováním svých lodí na levný těžký topný olej místo na čistší palivo.

Studie byla vyvolána pokračující diskuzí o možném zákazu vypouštění vody z pračky, kde se vyrábí velké objemy znečištěné vody a vypouští se z lodních systémů čištění výfukových plynů. Tato otázka je na pořadu jednání na několika úrovních v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) a je také diskutována na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, jako je švédský parlament, ačkoli švédské rozhodnutí o zákazu ještě nepadlo.

Anna Lunde Hermanssonová a kolegové z Chalmerse, Erik Ytreberg a Ida-Maja Hassellövová, již řadu let zkoumají dopad lodní dopravy na životní prostředí a přispívají svými odbornými znalostmi v národním i mezinárodním kontextu. V předchozí studii například prokázali, že ročně se do Baltského moře vypustí více než 200 milionů metrů krychlových ekologicky nebezpečné vody z pračky a že voda z pračky tvoří až 9 procent celkových emisí některých karcinogenních polycyklických aromatických látek uhlovodíků (PAU) do Baltského moře. 

Včetně nákladů na únik ropy

V nové studii výzkumníci z Chalmers vypočítali jak externí náklady na vypouštění vody z pračky, tak finanční bilance více než 3 800 plavidel, která investovala do technologie pračky. Pokud jde o náklady spojené s degradací mořských ekosystémů, studie ukazuje, že mezi roky 2014 a 2022 došlo v oblasti Baltského moře ke znečištění vody z praček za cenu více než 680 milionů EUR. Výpočty jsou založeny na modelech ochoty platit, aby se zabránilo zhoršování mořského prostředí, ale podle výzkumníků by měly být odhady považovány za podhodnocené. Nejsou například zahrnuty přímé náklady spojené s únikem těžkého topného oleje z lodí používajících právě tyto pračky. Částka mnoha milionů eur, kterou stojí čištění ropy po uzemnění lodí a úniku ropy, například Marca Pola na švédském pobřeží Blekinge loni na podzim, není ve výpočtech zahrnuta. 

„Kdyby pračky neexistovaly, žádné dnešní lodi by nemohly jezdit na toto špinavé zbytkové palivo,“ říká Lunde Hermansson.

Omezení v několika zemích

„Z pohledu průmyslu se často zdůrazňuje, že lodní společnosti jednaly v dobré víře a investovaly do technologie, která by vyřešila problém obsahu síry v emisích do ovzduší a neměla by být penalizována. Naše výpočty ukazují, že většina investic se již vrátila a že to již není platný argument,“ říká Lunde Hermansson.

Nedávno se Dánsko rozhodlo zakázat vypouštění vody z pračky do takzvaných teritoriálních vod v okruhu 12 námořních mil (cca 20 km) od pobřeží. Řada zemí po celém světě, jako je Německo, Francie, Portugalsko, Turecko a Čína, rovněž přijala národní zákazy nebo omezení.

Ve Švédsku v současné době neexistuje obecný zákaz, i když některé přístavy, například přístav Göteborg, zakázaly vypouštění vody z pračky ve své oblasti. 

Foto: Chalmers Technologická univerzita | Amanda NylundováTiskový zdroj

Více o scrubberech:

Pračku plynu lze popsat jako čisticí systém pro výfukové plyny vznikající při spalování těžkého topného oleje, který je od 70. let nejběžnějším lodním palivem. Mořská voda je přečerpávána a rozstřikována přes výfukové plyny, což znamená, že emise sloučenin síry se nedostanou do ovzduší. Plavidla tak splňují požadavky zavedené Mezinárodní námořní organizací IMO v roce 2020. Problémem je, že voda absorbuje jak síru z výfukových plynů, což vede k silnému okyselení, tak znečišťující látky, jako jsou těžké kovy a toxické organické sloučeniny. . Znečištěná voda z pračky je pak často čerpána přímo do moře.

Od poloviny roku 2010 se počet plavidel vybavených pračkami plynu zvýšil. Ve studii provedené v roce 2018 bylo v Baltském moři 178 lodí s pračkami, dnes vědci očekávají nejméně čtyřnásobek. Celosvětově existuje asi 5 000 plavidel, což odpovídá přibližně pěti procentům celkové světové flotily. Vzhledem k tomu, že do praček plynů investují především lodě s vysokou spotřebou paliva, představuje těchto pět procent 25 procent celosvětové poptávky po těžkém topném oleji.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikovaná v časopise Nature.

Řada zemí světa omezila nebo zakázala vypouštění vody z pračky. Přečtěte si o tom více ve zprávě Mezinárodní rady pro čistou dopravu: Globální aktualizace zákazů a omezení praček – International Council on Clean Transportation (theicct.org)