1. 5. 2026

magnetar

Magnetar řítící se Mléčnou dráhou rychlostí 177tis. km/h, by dokázal jediným paprskem rozložit člověka na jednotlivé atomy

NovéVesmírZáhady vesmíru
Foto: Ilustrace ESA

Popis fotografie: Mléčnou dráhou prolétá zombie hvězda, schopná rozbít lidské atomy na kusy. Astronomové netuší, odkud se vzala. Neutronové hvězdy jsou jedny z nejkompaktnějších a nejextrémnějších objektů ve vesmíru. 

Zombie hvězda se silou podobnou Hvězdě smrti ze Star Wars, by dokázala rozložit všechny lidi na planetě Zemi. Odkud se vzala a jak vznikla je prozatím vědeckou záhadou. Mléčnou dráhou doslova sviští rychlostí více než 177 000 km/h.

Tým mise NASA Hubble

Tato vesmírná dělová koule, která má magnetické pole schopné roztrhat lidi na kusy, resp. rozložit je na jednotlivé atomy, má prozatím záhadný původ. Jeho objasnění může změnit lidské chápání vzniku podobných pozůstatků hvězd. Její neobvykle vysoká rychlost ale naznačuje, že se nezrodila podle očekávání, což by mohlo alespoň vysvětlit záhadný původ některých rychlých rádiových záblesků.

Co je to za objekt?

Zombie hvězda pojmenovaná SGR 0501+4516 je magnetar. Neutronová hvězda se silným magnetickým polem. Svou první aktivitu spojenou se Zemí projevil 22. srpna 2008, když po mnoha tisíciletích cestování vesmírem, vyslal k Zemi obrovskou magnetickou erupci. Tehdy se nacházel asi 15 000 světelných let od Země. A právě tehdy, při studii tohoto výbuchu, objevili astronomové ESO mrtvou hvězdu patřící do skupiny magnetarů. Rentgenové paprsky z obřího výbuchu spustily automatický senzor na mezinárodním satelitu Swift, který spadá pod vedení NASA.

Neutronové hvězdy jsou pozůstatky mrtvých hvězd, které se zhroutily do scvrklých slupek o velikosti malých planet, přičemž si zachovaly tolik hmoty, jako hvězdy podobné Slunci. Díky tomu jsou neutronové hvězdy nejhustšími známými vesmírnými objekty, které jsou předpokládanými autory černých děr.

Nejextrémnější magnetar Mléčné dráhy

Neuvěřitelně kompaktní objekt je jedním z „pouhých“ 30 známých magnetarů, které se nacházejí v Mléčné dráze. A i když byl objeven už v roce 2008, teprve díky nové studii, publikované 15. dubna v časopise Astronomy & Astrophysics, po tom, kdy vědci analyzovali data následných pozorování z Hubbleova vesmírného dalekohledu a ze sondy Gaia Evropské vesmírné agentury, vědci zjistili, že pozůstatek hvězdy se pohybuje naší galaxií mnohem rychleji, než se očekávalo. Odborníci se domnívají, že magnetické pole objektu je asi 100 bilionkrát silnější než ochranný štít planety Země.

Podle vědců NASA, pokud by magnetar SGR 0501+4516 proletěl kolem Země v poloviční vzdálenosti od Měsíce, jeho intenzivní magnetické pole by zničilo všechny kreditní karty na naší planetě. Pokud by se člověk dostal do vzdálenosti 965 km, magnetar by se stal opravdovým paprskem smrti, který by roztrhal každý atom v lidském těle. Astronomové však neočekávají, že by se zombie hvězda dostala někam do blízkosti sluneční soustavy.

Nejistý původ

Objev zpochybňuje to, co víme o tom, jak magnetary vznikají. Až dosud vědci předpokládali, že tyto objekty se rodí z explozí umírajících hvězd, které se roztrhnou na kusy předtím, než se přemění na neutronové hvězdy. To je to, co vědci předpokládali, že se stalo s SGR 0501+4516, který byl původně spatřen blízko zbytku supernovy HB9. Nová studie však ukázala, že magnetar se pohybuje příliš rychle a špatným směrem na to, aby pocházel z tohoto konkrétního místa kosmického zločinu.

Sledování trajektorie magnetaru tisíce let do minulosti ukázalo, že neexistují žádné další zbytky supernov nebo masivní hvězdokupy, se kterými by mohl být spojený.

Astronomové stále neví, jak přesně SGR 0501+4516 vznikl, pouze se domnívají, že vznikl přímým kolapsem bílého trpaslíka, tedy zbylého jádra hvězdy poté, co vyčerpala své palivo, spíše než hvězdnou explozí.

„Scénář pro vznik supernovy vede k zažehnutí jaderných reakcí a explozi bílého trpaslíka, který po sobě nic nezanechá,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie astronom Andrew Levan, ale objevila se teorie, že za určitých podmínek se bílý trpaslík může místo toho zhroutit do neutronové hvězdy. Vědci mají tedy novou teorii, že právě takhle se mohl zrodit tento typ magnetaru.

Nevídané chování z blízkého magnetaru zachycené teleskopem CSIRO

Fyzika-matematikaVesmírVideo

Magnetary jsou neutronové hvězdy, které vydávají rádiové impulzy. A jak napovídá samotný název, jde o nejsilnější magnety, které najdeme ve vesmíru. Je o nich známo, že vyzařují polarizované světlo, ale světlo, které vyzařoval tento magnetar, měl zvláštní tvar.

Jeho impulzy byly kruhově polarizované. To znamená, že při pohledu se zdá, že se světlo pohybuje vesmírem ve spirále. Pozorovaný magnetar je vzdálený zhruba 8 000 světelných let a jde o nejbližší známý Zemi.  

"Signály vysílané z tohoto magnetaru naznačují, že interakce na povrchu hvězdy jsou složitější, než jaká máme předchozí teoretická vysvětlení." 

Výzkumníci, kteří pracují s radioteleskopem Murriyang, CSIRO’s Parkes, detekovali neobvyklé rádiové pulsy z dříve spící hvězdy se silným magnetickým polem. Nové výsledky zveřejněné v Eureka Alert s volným přístupem, popisují rádiové signály z magnetaru XTE J1810-197, které se chovají složitým způsobem.  

Dr. Marcus Lower, postdoktorand australské národní vědecké agentury CSIRO, který vedl nejnovější výzkum, řekl, že „výsledky jsou neočekávané a zcela bezprecedentní. Na rozdíl od rádiových signálů, které jsme viděli z jiných magnetarů, tento vyzařuje obrovské množství rychle se měnící kruhové polarizace. Nikdy předtím jsme nic takového neviděli.“  

Dr. Manisha Calebová z univerzity v Sydney a spoluautorka studie uvedla, že studium magnetarů nabízí pohled na fyziku intenzivních magnetických polí a prostředí, která vytvářejí.  

Umělecký dojem magnetaru s magnetickým polem a silnými tryskami. Zdroj: CSIRO/Omezené použití pouze z touto tiskovou zprávou

Detekce rádiových pulsů z magnetarů je již extrémně vzácná, XTE J1810-197 je jedním z mála známých, který je ještě produkuje. I když vědci netuší, proč se tento magnetar chová odlišně, tým přišel s vlastním nápadem.  

„Vědecké výsledky naznačují, že nad magnetickým pólem magnetaru je přehřáté plazma, které funguje jako polarizační filtr,“ řekl Dr. Lower. „Jak přesně to tato plazma dělá, je ještě třeba prozkoumat.“ 

Magnetar XTE J1810-197, byl poprvé objeven po silném výbuchu na následném vysílání rádiových signálů v roce 2003. Poté se na více než deset let odmlčel. Signály byly opět detekovány 76m teleskopem Manchesterské univerzity Lovell na observatoři Jodrella Banka v roce 2018 a rychle na ně navázal australský teleskop Murriyang, který byl od té doby zásadní pro pozorování rádiových emisí tohoto magnetaru.  

Murriyang, Parkesův radioteleskop CSIRO pod Mléčnou dráhou.  

​Teleskop o průměru 64m ve Wiradjuriji (Austrálie), je vybaven špičkovým přijímačem s ultraširokou šířkou pásma. Přijímač byl navržen inženýry CSIRO, kteří jsou světovými lídry ve vývoji technologií pro radioastronomické aplikace. Přijímač umožňuje přesnější měření nebeských objektů, zejména magnetarů, protože je vysoce citlivý na změny jasu a polarizace v širokém rozsahu rádiových frekvencí. 

Studovat magnetary je pro vědu velmi důležité. Poskytují vědcům pohled na řadu extrémních a neobvyklých jevů, jako je dynamika plazmatu, záblesky rentgenového a gama záření a potenciálně rychlé rádiové záblesky.  


Zdroj: Lower, ME, et al., Lineární na kruhovou konverzi v polarizované rádiové emisi magnetaru, Nature Astronomy, sv. 8 (2024) 

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom Vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.


Warning: Undefined array key "sssp-ad-overlay-priority" in /data/web/virtuals/326454/virtual/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 276