Záhady vesmíru | Svět2000

Vědci vyřešili 50letou záhadu kuriózního rentgenového záření z Kasiopeji (W)

26. 3. 2026 Iveta Mauci, šéfredaktorka 0 komentářů 4 min read 122 Zobrazení Astrofyzika, bílý trpaslík, Galaxie, Kasioperja, Polárka, rentgenové záření, Yaël Nazé, záhada

Astrofyzika ESA Nové Vesmírné objevy Záhady vesmíru

Hvězda, kterou lze vidět pouhým okem, nechávala astronomy po celá desetiletí v nejistotě díky svému neobvykle silnému rentgenovému záření.

Nová záhada se objevila v polovině 70. let, kdy se ukázalo, že gama-Cas září v neobvyklém vysokoenergetickém rentgenovém záření. Následné studie zjistily, že původ této rentgenové záře pochází převážně z extrémně horké plazmy o teplotě 150 milionů °C, která září s jasem asi 40krát větším, než se u tak hmotných hvězd obvykle očekává.

Vědci nyní pomocí japonského vesmírného dalekohledu XRISM konečně odhalili zdroj kuriózního záření. Objevili skrytého bílého trpaslíka, který přitahuje materiál a generuje extrémní teplo. Tento objev nejen řeší 50 let starou záhadu obklopující gama galaxii Kasiopeji, ale také potvrzuje existenci dlouho předpovídaného typu dvojhvězdného systému.

Neviditelný společník, který pohlcuje materiál z hvězdy gama-Cas, je viditelné pouhým okem. Kdysi byl odhalen jako viník zvláštního rentgenového záření přicházejícího z hvězdné soustavy, který astronomové nedokázali identifikovat odkud se bere.

Unikátní pozorování s vysokým rozlišením kterou provedla mise X-Ray Imaging and Spectroscopy Mission (XRISM) odhalila, že rentgenové záření souvisí s orbitálním pohybem doprovodné hvězdy, konkrétně bílého trpaslika, což astronomům umožnilo konečně vyřešit dlouholetou záhadu.

Dvojté W, které zná každý

Hvězda gama-Cas (γ -Cas) je pro Evropany viditelná každou bezoblačnou noc. Tvoří centrální „bod“ charakteristického souhvězdí Kasiopeje ve tvaru písmene „W“.

Přestože je na noční obloze významná, je zahalena tajemstvím od roku 1866, kdy si italský astronom Angelo Secchi všiml něčeho zvláštního v jejím světelném podpisu. Její vodíkový „otisk prstu“ byl jasný, zatímco u hvězd, jako je naše Slunce, se obvykle projevuje jako tmavá čára.

Tento zvláštní útvar zahájil vznik nové třídy hvězd, nazývaných „Be“ hvězdy, slučující „B“ spojené s horkými modrobílými hmotnými hvězdami s „e“ z podivné emise vodíku.

Popis: Hvězda gama-Cas (γ-Cas) tvoří centrální „bod“ charakteristického souhvězdí Kasiopeji ve tvaru písmene „W“. Nachází se blízko „polární hvězdy“ Polárky a pro pozorovatele na severní polokouli je viditelná každou noc.
Rychle rotující hvězda vyvrhuje rotující disk hmoty, což má za následek změny v její jasnosti. Malé dalekohledy odhalují tuto mihotavou jasnost, což z ní činí oblíbený cíl amatérských astronomů.

Trvalo několik desetiletí, než astronomové pochopili, že tyto emise pocházejí z rotujícího disku hmoty vyvrženého rychle rotující hvězdou. Takové disky se mohou v průběhu času hromadit a rozptylovat, což vede ke změnám v jasnosti hvězdy. Díky tomu je hvězda dodnes oblíbeným cílem amatérských astronomů.

Jak se pozorování pomocí dalekohledů zpřesňovala, bylo možné sledovat pohyb gama-Cas a odhalit, že ve jejím okolí musí být doprovodná hvězda s nízkou hmotností, která zůstává pro přímé pozorování pomocí dalekohledů neviditelná. Astronomové se proto domnívají, že by se mohlo jednat o bílého trpaslíka – kompaktní objekt s hmotností Slunce, ale velikosti Země.

Popis: Pozorování s vysokým rozlišením provedená radioteleskopem
XRISM odhalila původ kuriózního rentgenového záření pocházejícího z hvězdy gama-Cas, kterou lze pozorovat pouhým okem: hmota dopadající na svého průvodce, bílého trpaslíka.

S příchodem rentgenových vesmírných dalekohledů, včetně XMM-Newton (ESA), Chandry (NASA) a německého eROSITA, astronomové objevili přibližně dva tucty hvězd typu gama-Cas s podobným neobvyklým rentgenovým zářením, což z nich obecně činí zvláštní skupinu mezi hvězdami typu Be.

Dvě teorie vysokoenergetického rentgenového záření

V průběhu let se vysvětlení vysokoenergetického rentgenového záření zredukovalo na dvě protichůdné teorie. Vyvstala otázka: „Mohlo by lokální magnetické pole hvězdy interagovat s magnetickým polem okolního disku a vytvářet tak horký materiál? Nebo je rentgenové záření generováno materiálem disku hvězdy typu Be dopadajícím na jejího průvodce, bílého trpaslíka?“

Předchozí práce s využitím XMM-Newton skutečně uvolnila cestu pro XRISM, což umožnilo eliminovat řadu teorií a dokázat, která z posledních dvou soupeřících teorií byla správná. Je nesmírně uspokojivé mít konečně přímé důkazy k vyřešení této záhady! Uvádí ve své studii belgická astrofyzička Yaël Nazéová.

Pochopení, že objekty gama-Cas jsou hvězdy typu Be spárované s bílým trpaslíkem, který akreuje materiál, řeší celou záhadu rentgenového záření. Zároveň však otevírá další kuriozitu ohledně toho, jak se formuje a vyvíjí širší populace tohoto typu binárních systémů.

„Tento skvělý výsledek podtrhuje silnou spolupráci mezi japonským, evropským a americkým týmem, který pracuje na projektu XRISM,“ dodává Matteo Guainazzi, vědecký pracovník projektu XRISM v ESA. „Tento mezinárodní tým kombinuje technické a vědecké znalosti potřebné k vyřešení největších záhad rentgenového záření ve vesmíru a otevírá nové možností budoucích výzkumů.“

Zdroje: https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/XRISM_solves_famous_star_s_50-year_mystery; autorka vědecké studie Yaël Nazé z Univerzity v Lutychu v Belgii, DOI 10.1051/0004-6361/202558284;

space, galaxy, universe, planet, cosmos, background, stars, space, space, space, space, galaxy, galaxy, galaxy, galaxy, galaxy, universe, universe, planet, planet, planet

V souhvězdí Chameleon roste extrémní rychlostí zbloudilá planeta

6. 10. 2025 Iveta Mauci, šéfredaktorka 2 min read 173 Zobrazení Cha 1107-7626, souhvězdí Chameleon, vesmír, zbloudilá planeta

Objevy Vesmír Vesmírné objevy Záhady vesmíru

Nově objevená planeta, která se volně vznáší v prostoru, je asi 5–10krát hmotnější než Jupiter a neobíhá kolem žádné hvězdy. Materiál, který pohlcuje a díky kterému roste, pochází z disku, který je okolo hvězdy.

Představy o vzniku cizích světů můžou být různé. Velký třesk, srážka, bum, prásk a je to. Souhra náhod může znamenat, že vznikne nový svět. Bohužel zatím známe jen ty neobyvatelné. Přesto se astronomové můžou dovědět více o vzniku, formování a rychlosti možné evoluce.

Díky dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) astronomové Evropské jižní observatoře zjistili, že nově objevená hvězda roste rychlostí šest miliard tun za sekundu, což je největší rychlost, jaká byla zaznamenaná u jakéhokoli druhu planety.

Vědci se domnívají, že materiál by mohlo k planetě přivádět silné magnetické pole. Jde o úkaz, který je vidět pouze u hvězd. Když se dopadající materiál dostane k planetě, zahřívá její povrch a vytváří tak jasnou horkou skvrnu.

Ilustrace zbloudilé planety Cha 1107-7626 — ***Fotografie: Umělecká představa ukazuje nově objevenou planetu pojmenovanou Cha 1107-7626.***

Spektrograf X-shooter, který je instalovaný na dalekohledu ESO VLT, detekoval v polovině roku 2025 výrazné zjasnění a našel jasný otisk, který ho způsobil. Mohl za to dopadající plyn. Pozorování ukazují, že planeta nyní nahromadí hmotu asi 8krát rychleji než před několika měsíci.

Jedná se o největší tempo růstu, jaké kdy bylo u „zbloudilé“ planety, nebo planety jakéhokoli druhu, zaznamenané, což poskytuje cenné poznatky o tom, jak se formují a rostou.

Planety si můžeme představovat jako klidné a stabilní světy, ale s tímto objevem je vidět, že objekty o planetární hmotnosti, které se volně vznášejí ve vesmíru můžou být vzrušujícími, a nebezpečnými místy.

Studovaný objekt, jehož hmotnost je pětkrát až desetkrát větší než hmotnost Jupiteru, se nachází asi 620 světelných let daleko v souhvězdí Chameleon. Planeta je oficiálně pojmenovaná Cha 1107-7626.

Původ zbloudilých planet zůstává otevřenou otázkou: jsou to objekty s nejnižší hmotností, které vznikly jako hvězdy, nebo jde o obří planety vyvržené ze svých rodných systémů? Zjištění naznačují, že některé zbloudilé planety můžou sdílet podobnou formační cestu jako hvězdy. Podobné záblesky akrece byly u mladých hvězd pozorované už dříve. Tento objev stírá hranici mezi hvězdami a planetami a dává vědcům nahlédnout do nejranějších období formování zbloudilých planet.

Volně se vznášející planety je obtížné detekovat, protože jsou velmi slabé, ale připravovaný Extrémně velký dalekohled ESO (ELT), který bude pracovat pod nejtemnější oblohou na světě, to může změnit. Jeho výkonné přístroje a obří hlavní zrcadlo umožní astronomům objevit a studovat více těchto osamělých planet. Pomůžou astronomům lépe pochopit, jak moc se podobají hvězdám. Myšlenka, že se planetární objekt může chovat jako hvězda, je úžasná a vybízí k zamyšlení, jaké by mohly být světy mimo náš vlastní v jejich počátečních fázích.

Vesmír opět překvapil. Je to důkaz, že „Tatooine“ existuje? Zvláštní planeta obíhá kolmou dráhu 90° kolem dvojice hvězd

25. 4. 2025 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 370 Zobrazení dvojice hvězd, Evropské jižní observatoř, exoplanety, kolmá dráha 90°, Star Wars, systému 2M1510, Tatooine, trpaslíci, VLT (Very Large Telescope), zákrytová dvojhvězdu, Zvláštní planeta

Nové Vesmír Záhady vesmíru

Umělecký koncept neobvyklé dráhy exoplanety 2M1510 (AB) b, obíhající kolem její hostitelské hvězdy, dvojice hnědých trpaslíků. Nově objevená planeta má polární dráhu, která je kolmá k rovině, v níž se pohybují obě hvězdy. Polární planety kolem jednotlivých hvězd byly objevené již dříve, stejně jako polární disky plynu a prachu schopné vytvářet planety kolem dvojhvězd. Díky dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) však existuje první přesvědčivý důkaz, že taková planeta na polární dráze kolem dvou hvězd skutečně existuje. — Popis fotografie: Umělecký koncept neobvyklé dráhy exoplanety 2M1510 (AB) b, obíhající kolem její hostitelské hvězdy, dvojice hnědých trpaslíků. Nově objevená planeta má polární dráhu, která je kolmá k rovině, v níž se pohybují obě hvězdy. Polární planety kolem jednotlivých hvězd byly objevené již dříve, stejně jako polární disky plynu a prachu schopné vytvářet planety kolem dvojhvězd. Díky dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) však existuje první přesvědčivý důkaz, že taková planeta *na polární dráze kolem dvou hvězd* *skutečně existuje*.

A opět tady máme skutečnou scénu jako ze Star Wars. Není to jediný úkaz. V posledních letech bylo objeveno několik takových planet, které obíhají kolem dvou hvězd najednou. Pokud jste viděli Star Wars, možná si vybavíte podobný, i když „fiktivní svět“, jako byla planeta Tatooine.

^{Podle tiskové zprávy ESO}

Ve filmu jde o fiktivní pouštní planetu, kde žil malý Anakin. Ukrývá se zde také Obi-Wan Kenobi, který utekl před Darth Vaderem a Císařem. Ale také zde vyrůstá Rey, klíčová postava, která obrátí svět Star Wasu naruby. Celkově je planeta nazývána „skládkou, či odpadištěm“. Ale co je na této planetě to nejzajímavější? Ano, právě ona má totiž dvě slunce!

Překvapivý objev se podařil díky dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře. Je to poprvé, co mají astronomové přesvědčivé důkazy o tom, že jedna z těchto záhadných „polárních planet“ obíhá kolem hvězdného páru.

Tyto nově objevené planety obvykle obíhají po drahách, které jsou zhruba ve stejné rovině, v níž obíhají jejich hostitelské hvězdy. Již dříve se objevily náznaky, že by takové planety mohly existovat. Teoreticky jsou tyto dráhy stabilní. Dosud však neexistovaly jasné důkazy, že tyto polární planety skutečně existují.

Mladí hnědí trpaslíci

Bezprecedentní exoplaneta pojmenovaná 2M1510 (AB) b obíhá kolem dvojice mladých hnědých trpaslíků, tedy objektů, které jsou větší než plynné planety, ale jsou příliš malé na to, aby se jednalo o skutečné hvězdy. Oba hnědí trpaslíci se při pohledu ze Země vzájemně zakrývají, takže tvoří tzv. zákrytovou dvojhvězdu. Tento systém je neuvěřitelně vzácný. Je to teprve druhý dosud známý pár zákrytových hnědých trpaslíků a první, který navíc má svou exoplanetu, která byla nalezena na kolmé dráze svých dvou hostitelských hvězd.

Nejen pro astronomy je objev planety, která obíhá nejen kolem dvojhvězdy, ale i kolem hnědého trpaslíka a navíc na polární dráze, opravdu neuvěřitelný a vzrušující.

Náhodný objev

Objev to byl zcela náhodný. Vědecká pozorování, která probíhala, neměla za cíl hledat takovou planetu, nebo konfiguraci oběžné dráhy. Nejen astronomům, ale i široké veřejnosti vesmír opět ukazuje, co vše je v našem vesmíru, který obýváme, možné.

Astronomové pozorovali, že oběžné dráhy dvou hvězd v systému 2M1510 jsou tlačené a přitahované neobvyklým způsobem, což je vedlo k závěru, že tam musí existovat exoplanety s podivným úhlem oběžné dráhy. Vědci nelenili a prověřili všechny možné scénáře. A jediný, který je v souladu s daty, je, že se planeta nachází na polární dráze kolem této dvojhvězdy.

Další informace

Výzkum byl publikován v časopise Science Advances

Skupinu vědců tvoří: A. Baycroft (University of Birmingham, Birmingham, Spojené království), L. Sairam (University of Birmingham, Birmingham, Spojené království; University of Cambridge, Cambridge, Spojené království), A. H. M. J. Triaud (University of Birmingham, Birmingham, Spojené království) a A. C. M. Correia (Universidade de Coimbra, Coimbra, Portugalsko; Observatoire de Paris, Université PSL, Francie). Evropská jižní observatoř (ESO).

Mléčnou dráhou prolétá zombie hvězda, schopná rozbít lidské atomy na kusy. Astronomové netuší, odkud se vzala.

Magnetar řítící se Mléčnou dráhou rychlostí 177tis. km/h, by dokázal jediným paprskem rozložit člověka na jednotlivé atomy

24. 4. 2025 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 3 min read 7796 Zobrazení atomy, člověk, Hvězda smrti, magnetar, Mléčná dráha, SGR 0501+4516, vesmír, Zombie hvězda

Nové Vesmír Záhady vesmíru

Popis fotografie: Mléčnou dráhou prolétá zombie hvězda, schopná rozbít lidské atomy na kusy. Astronomové netuší, odkud se vzala. Neutronové hvězdy jsou jedny z nejkompaktnějších a nejextrémnějších objektů ve vesmíru.

Zombie hvězda se silou podobnou Hvězdě smrti ze Star Wars, by dokázala rozložit všechny lidi na planetě Zemi. Odkud se vzala a jak vznikla je prozatím vědeckou záhadou. Mléčnou dráhou doslova sviští rychlostí více než 177 000 km/h.

_{Tým mise NASA Hubble}

Tato vesmírná dělová koule, která má magnetické pole schopné roztrhat lidi na kusy, resp. rozložit je na jednotlivé atomy, má prozatím záhadný původ. Jeho objasnění může změnit lidské chápání vzniku podobných pozůstatků hvězd. Její neobvykle vysoká rychlost ale naznačuje, že se nezrodila podle očekávání, což by mohlo alespoň vysvětlit záhadný původ některých rychlých rádiových záblesků.

Co je to za objekt?

Zombie hvězda pojmenovaná SGR 0501+4516 je magnetar. Neutronová hvězda se silným magnetickým polem. Svou první aktivitu spojenou se Zemí projevil 22. srpna 2008, když po mnoha tisíciletích cestování vesmírem, vyslal k Zemi obrovskou magnetickou erupci. Tehdy se nacházel asi 15 000 světelných let od Země. A právě tehdy, při studii tohoto výbuchu, objevili astronomové ESO mrtvou hvězdu patřící do skupiny magnetarů. Rentgenové paprsky z obřího výbuchu spustily automatický senzor na mezinárodním satelitu Swift, který spadá pod vedení NASA.

Neutronové hvězdy jsou pozůstatky mrtvých hvězd, které se zhroutily do scvrklých slupek o velikosti malých planet, přičemž si zachovaly tolik hmoty, jako hvězdy podobné Slunci. Díky tomu jsou neutronové hvězdy nejhustšími známými vesmírnými objekty, které jsou předpokládanými autory černých děr.

Nejextrémnější magnetar Mléčné dráhy

Neuvěřitelně kompaktní objekt je jedním z „pouhých“ 30 známých magnetarů, které se nacházejí v Mléčné dráze. A i když byl objeven už v roce 2008, teprve díky nové studii, publikované 15. dubna v časopise Astronomy & Astrophysics, po tom, kdy vědci analyzovali data následných pozorování z Hubbleova vesmírného dalekohledu a ze sondy Gaia Evropské vesmírné agentury, vědci zjistili, že pozůstatek hvězdy se pohybuje naší galaxií mnohem rychleji, než se očekávalo. Odborníci se domnívají, že magnetické pole objektu je asi 100 bilionkrát silnější než ochranný štít planety Země.

Podle vědců NASA, pokud by magnetar SGR 0501+4516 proletěl kolem Země v poloviční vzdálenosti od Měsíce, jeho intenzivní magnetické pole by zničilo všechny kreditní karty na naší planetě. Pokud by se člověk dostal do vzdálenosti 965 km, magnetar by se stal opravdovým paprskem smrti, který by roztrhal každý atom v lidském těle. Astronomové však neočekávají, že by se zombie hvězda dostala někam do blízkosti sluneční soustavy.

Nejistý původ

Objev zpochybňuje to, co víme o tom, jak magnetary vznikají. Až dosud vědci předpokládali, že tyto objekty se rodí z explozí umírajících hvězd, které se roztrhnou na kusy předtím, než se přemění na neutronové hvězdy. To je to, co vědci předpokládali, že se stalo s SGR 0501+4516, který byl původně spatřen blízko zbytku supernovy HB9. Nová studie však ukázala, že magnetar se pohybuje příliš rychle a špatným směrem na to, aby pocházel z tohoto konkrétního místa kosmického zločinu.

Sledování trajektorie magnetaru tisíce let do minulosti ukázalo, že neexistují žádné další zbytky supernov nebo masivní hvězdokupy, se kterými by mohl být spojený.

Astronomové stále neví, jak přesně SGR 0501+4516 vznikl, pouze se domnívají, že vznikl přímým kolapsem bílého trpaslíka, tedy zbylého jádra hvězdy poté, co vyčerpala své palivo, spíše než hvězdnou explozí.

„Scénář pro vznik supernovy vede k zažehnutí jaderných reakcí a explozi bílého trpaslíka, který po sobě nic nezanechá,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie astronom Andrew Levan, ale objevila se teorie, že za určitých podmínek se bílý trpaslík může místo toho zhroutit do neutronové hvězdy. Vědci mají tedy novou teorii, že právě takhle se mohl zrodit tento typ magnetaru.