průzkum | Svět2000

ai generated, spaceship, science fiction, future, futuristic, sci-fi, space, space travel, universe, cosmos

Astrofyzik má plán pro průzkum středu černé díry

11. 8. 2025 Iveta Mauci 4 min read 1302 Zobrazení černá díra, Čína, Cosimo Bambi, Einsteinova teorie obecné relativity, fyzikální zákony, horizont událostí, průlet, průzkum, raketa, sonda, vesmír

Astrofyzika Nové Vesmír

Má černá díra skutečně horizont události? Hranici, za kterou ani světlo neunikne její gravitační síle? Mění se v blízkosti černé díry fyzikální zákony? Platí Einsteinova teorie obecné relativity i za nejextrémnějších podmínek vesmíru?

Autoři sci-fi využívají energii černé díry pro rychlé cestování. Jestli by se opravdu dala použít jako tunel mezi galaxiemi je zatím velkou záhadou, ale představa je to opravdu vzrušující. Vědci díky nadčasovým představám spisovatelů tohoto žánru dokázali vyrobit spoustu věcí. Ale realita, kdy kosmická loď proletí skrze tento koridor aniž by byla zničena je mimo chápání současné fyziky. Nebo se tyto zákony na černou díru nevztahují?

Cosimo Bambi, astrofyzik z Fudanské univerzity v Číně se nebojí tvrzení, že černou dírou lze proletět a aby to dokázal, zaměřil se na vývoj mikrorakety. Aby jeho mise byla úspěšná, potřebuje splnit dva klíčové úkoly. Prvním je nalezení černé díry, která je dostatečně blízko Zemi a tím druhým bodem, podstatně náročnějším, je vývoj sondy, která bude schopná tuto cestu vydržet.

Posádka na palubě zemské lodi

Pokud si představujete obrovskou kosmickou loď, kterou ovládá posádka s třemi tisíci lidmi, tak tady vás musím zklamat. Kosmická loď, na které Bambi pracuje, nebude jako ze sci-fi. Než přijde čas, kdy lidé vstoupí na plavidlo podobné velikosti ze Star Treku, ještě to potrvá.

Bambiho průzkumné plavidlo nebude těžší než kancelářská sponka. Blízkost černé díry je také podmíněná blízkosti Země, protože pohonem by měl být laserový paprsek. Bamiho cílem je tedy jakýsi mikročip řítící se vesmírem rychlostí světla, který bude řízen trajektorií rovnou k černé díře. Cílem bude prozkoumat samotnou strukturu prostoru a času a otestovat fyzikální zákony. Pro Bambiho, astrofyzika a experta na černé díry, tato myšlenka rozhodně není přitažená za vlasy a myslí si, že je možná.

Výsledky pro další generace

V článku, který Bambi prezentoval v časopise iScience, nastiňuje plán, jak tuto mezihvězdnou cestu k černé díře proměnit ve skutečnost. Pokud bude tato stoletá mise úspěšná, mohla by přinést data z blízkých černých děr, která zcela změní naše chápání obecné relativity a fyzikálních zákonů.

„Teď tu technologii nemáme,“ říká autor Cosimo Bambi, „ale za 20 nebo 30 let ji snad vytvoříme.“ Předchozí znalosti o vývoji hvězd podle něj naznačují, že by se černá díra mohla nacházet pouhých 20 až 25 světelných let od Země, ale její nalezení nebude snadné. Důvodem je, že černé díry nevyzařují ani neodrážejí světlo, a proto jsou pro dalekohledy prakticky neviditelné. Vědci je detekují a studují na základě toho, jak ovlivňují blízké hvězdy, nebo zkreslují světlo.

Jakmile ji najdeme, další překážkou bude dostat se tam. Tradiční kosmické lodě poháněné chemickým palivem jsou na takovou cestu příliš neohrabané a pomalé. Bambi proto jako možné řešení poukazuje na nanolodě – gramové sondy sestávající z mikročipu a světelné plachty. Pozemské lasery by plachtu osvětlovaly fotony, čímž by se plavidlo zrychlilo na třetinu rychlosti světla.

Tímto tempem by se plavidlo mohlo dostat k černé díře vzdálené 20 až 25 světelných let za zhruba 70 let. Data, která by mikroplavidlo nashromáždilo, by se dostala zpět na Zemi za dalších dvacet let. To znamená, že celková doba trvání mise bude činit přibližně 80 až 100 let.

Jakmile se plavidlo ocitne v blízkosti černé díry, vědci by mohli provádět experimenty, které by našly odpovědi na některé z nejnaléhavějších otázek současné fyziky. Jako jsou například: Má černá díra skutečně horizont událostí, hranici, za kterou ani světlo nemůže uniknout její gravitační síle? Mění se v blízkosti černé díry fyzikální zákony? Platí Einsteinova teorie obecné relativity i za nejextrémnějších podmínek vesmíru?

Bambi poznamenává, že samotné lasery by dnes stály zhruba jeden bilion eur a technologie pro vytvoření nanolodě zatím neexistuje. Za 30 let by ale náklady mohly klesnout a technologie by tyto odvážné nápady mohly dohnat.

A i když to možná zní opravdu šíleně, není to poprvé, kdy vědci dokázali, že nemožné se stalo realitou. Lidé dříve tvrdili, že gravitační vlny nikdy nelze zaznamenat, protože jsou příliš slabé a ano, po 100 letech jsme je zaregistrovali. Lidé si mysleli, že nikdy nebudeme pozorovat stíny černých děr. Nyní, o 50 let později, máme rovnou snímky dvou.

Zdroje: https://www.eurekalert.org/news-releases/1093283; iScience , Cosimo Bambi, „Mezihvězdná mise k testování astrofyzikálních černých děr.“ https://www.cell.com/iscience/fulltext/S2589-0042(25)01403-8

Venuše nemá téměř žádnou vodu, nová studie může odhalit proč

7. 5. 2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 0 komentářů 4 min read 442 Zobrazení HCO+, obyvatelnost, planety, průzkum, Venuše

Astrologie Vesmír

Venuše je dnes suchá díky ztrátě vody do vesmíru jako atomární vodík. V procesu dominantní ztráty se iont HCO+ rekombinuje s elektronem a vytváří rychlé atomy H (oranžové), které využívají molekuly CO (modré) jako odpalovací rampu k úniku.

Podle zprávy AAAS, nová studie vyplňuje velkou mezeru v tom, co vědci nazývají „příběhem vody na Venuši“. Pomocí počítačových simulací tým zjistil, že atomy vodíku v atmosféře planety odlétají do vesmíru procesem známým jako „disociativní rekombinace“ a Venuše tak každý den ztrácí zhruba dvakrát více vody, než se dříve odhadovalo.

Planetární vědci z univerzity v Colorado Boulderu zjistili, jak se Venuše, opařená a neobyvatelná sousedka Země, stala tak suchou. Své výsledky tým zveřejnil 6. května v časopise Nature. Výsledky by mohly pomoci vysvětlit, co se děje s vodou na řadě planet v celé galaxii.

„Potřebujeme pochopit podmínky, které podporují výskyt kapalné vody ve vesmíru a které mohly způsobit dnešní velmi suchý stav Venuše,“ říká Eryn Cangiová, vědecká pracovnice Laboratoře pro fyziku atmosféry a vesmíru (LASP) a spoluautorka nové práce.

Dodala, že Venuše je pozitivně vyprahlá. Kdybyste vzali všechnu vodu na Zemi a rozprostřeli ji po planetě jako marmeládu na toast, získali byste vrstvu kapaliny hlubokou zhruba 3 kilometry. Kdybyste totéž udělali na Venuši, kde je veškerá voda zachycena ve vzduchu, získali byste pouhé 3 centimetry, což by sotva stačilo na namočení prstů.

„Venuše má 100 000krát méně vody než Země, přestože je v podstatě stejně velká a stejně hmotná,“ řekl Michael Chaffin, spoluautor studie a vědecký pracovník LASP.

V současné studii vědci použili počítačové modely, aby pochopili Venuši jako gigantickou chemickou laboratoř a přiblížili rozmanité reakce, které probíhají ve vířící atmosféře planety. Skupina uvádí, že molekula zvaná HCO+ (iont tvořený vždy jedním atomem vodíku, uhlíku a kyslíku) vysoko v atmosféře Venuše může být viníkem unikající vody z planety.

Pro Cangiho, spoluautora výzkumu, zjištění odhalují nové náznaky toho, proč je Venuše, která pravděpodobně kdysi vypadala téměř identicky se Zemí, dnes téměř k nepoznání.

„Snažíme se zjistit, k jakým malým změnám došlo na každé planetě, abychom je přivedli do těchto nesmírně odlišných stavů,“ řekla Cangi, která v roce 2023 získala doktorát z astrofyzikálních a planetárních věd na CU Boulder.

Rozlití vody

Venuše, jak poznamenala, nebyla vždy takovou pouští.

Vědci se domnívají, že před miliardami let během formování Venuše planeta přijala asi tolik vody jako Země. V určitém okamžiku přišla katastrofa. Mraky oxidu uhličitého v atmosféře Venuše spustily nejsilnější skleníkový efekt ve sluneční soustavě a nakonec zvýšily teploty na povrchu až na 480 °C. Během toho se veškerá voda z Venuše vypařila na páru a většina skončila ve vesmíru.

Ale toto starověké vypařování nemůže vysvětlit, proč je Venuše tak suchá jako dnes, nebo jak nadále ztrácí vodu do vesmíru.

„Jako příklad můžeme použít sklenici vody, ze které jsem vylil vylil vodu. I když to udělám, vždycky tam ještě zbylo pár kapek,“ řekl Chaffin.

Na Venuši však téměř všechny kapky, i ty zbývající, také zmizely. Viníkem je podle nové práce nepolapitelný HCO+.

Mise na Venuši

Chaffin a Cangi vysvětlili, že v planetárních horních atmosférách se voda mísí s oxidem uhličitým za vzniku této molekuly. V předchozím výzkumu vědci uvedli, že HCO+ může být zodpovědný za to, že i Mars ztrácí velké množství vody.

Na Venuši to funguje takto: HCO+ je v atmosféře produkován neustále, ale jednotlivé ionty nepřežijí dlouho. Elektrony v atmosféře najdou tyto ionty a rekombinací rozdělí ionty na dva. V tomto procesu se atomy vodíku odtrhnou a mohou dokonce zcela uniknout do vesmíru a tím Venuši oloupit o jednu ze dvou složek vody.

V nové studii skupina vypočítala, že jediným způsobem, jak vysvětlit suchý stav Venuše, je, že planeta hostí větší než očekávané množství HCO+ ve své atmosféře. Závěry týmu však mají jeden háček. Vědci nikdy nepozorovali HCO+ v okolí Venuše. Chaffin a Cangi naznačují, že je to proto, že nikdy neměli k dispozici přístroje, které by je řádně pozorovaly.

Zatímco Mars v posledních desetiletích navštívily desítky misí, na druhou planetu od Slunce cestovalo mnohem méně kosmických lodí. Žádný nenesl nástroje schopné detekovat HCO+, který pohání nově objevenou únikovou cestu týmu.

„Jedním z překvapivých závěrů této práce je, že HCO+ by ve skutečnosti měl patřit mezi nejhojnější ionty v atmosféře Venuše,“ řekl Chaffin.

V posledních letech se však na Venuši zaměřuje stále více vědců. Například plánovaná mise NASA Deep Atmosphere Venus Investigation of Noble gass, Chemistry and Imaging (DAVINCI) vypustí sondu skrz atmosféru planety až na její povrch. Jeho spuštění je naplánováno na konec dekády.

DAVINCI také nebude schopen detekovat HCO+, ale výzkumníci doufají, že by budoucí mise mohla odhalit další klíčový kus příběhu o vodě na Venuši.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, studie byla publikovaná v časopise Nature.

Největší kosmická loď, kterou kdy NASA postavila pro planetární misi, je dokončena

12. 4. 2024 Adam Walko 0 komentářů 1 min read 438 Zobrazení JPL-Caltech, Jupiter, NASA, osídlování, průzkum, voda

TOP 10 Vesmír

Plánování mise začalo v roce 2013 a Europa Clipper byla oficiálně potvrzena NASA jako mise v roce 2019. Očekává se, že cesta k Jupiteru bude trvat asi šest let s průlety kolem Marsu a Země. Sonda, která dosáhne plynného obra v roce 2030, bude obíhat Jupiter při průletu kolem Evropy, přičemž se ponoří až 25 kilometrů od povrchu Měsíce, aby shromáždila data pomocí své výkonné sady vědeckých přístrojů.

Informace pomohou vědcům získat informace o oceánu pod ledovou skořápkou Měsíce, zmapovat složení a geologii povrchu Evropy a hledat případné oblaky vodní páry, které mohou unikat z kůry.

Mimo Zemi je Europa považována za jedno z nejslibnějších potenciálně obyvatelných prostředí v naší sluneční soustavě. I když Europa Clipper není misí na zjišťování života, jejím primárním vědeckým cílem je určit, zda pod měsíčním ledovým povrchem existují místa, která by mohla podporovat život.

Tři hlavní vědecké cíle Europa Clipper jsou určit tloušťku měsíčního ledového obalu a jeho povrchové interakce s oceánem pod ním, prozkoumat jeho složení a charakterizovat jeho geologii. Detailní průzkum Europy v rámci mise pomůže vědcům lépe porozumět astrobiologickému potenciálu obyvatelných světů mimo naši planetu.

Když hlavní část kosmické lodi dorazí za několik měsíců do Kennedyho vesmírného střediska, inženýři dokončí přípravu Europa Clipper ke startu na raketě SpaceX Falcon Heavy, připojí její obří solární pole a opatrně zastrčí kosmickou loď do kapsle, která jezdí na vrcholu. raketa. Poté bude Europa Clipper připraven zahájit svou vesmírnou odyseu.

JPL, řízená společností Caltech v Pasadeně v Kalifornii, vede vývoj mise Europa Clipper ve spolupráci s Johns Hopkins Applied Physics Laboratory (APL) pro ředitelství vědeckých misí NASA ve Washingtonu. APL navrhlo hlavní tělo kosmické lodi ve spolupráci s JPL a Goddard Space Flight Center NASA v Greenbeltu, Maryland. Kancelář programu Planetary Missions v Marshall Space Flight Center NASA v Huntsville, Alabama, provádí programové řízení mise Europa Clipper.

Článek byl upraven z článku tiskového střediska NASA.

Podle průzkumů od roku 1970 zmizely tři miliardy severoamerických ptáků

7. 7. 2023 Tomáš Pokorný 5 min read 294 Zobrazení 3. miliardy, průzkum, ptáci, úhyn, vrabci

Nové Příroda/Fauna TOP 10

Dokonce i běžní ptáci jsou v prudkém úbytku, což podněcuje hledání příčin

Severoameričtí ptáci mizí z oblohy rychlostí, která je šokující i pro ornitology. Od 70. let minulého století ubyly na kontinentu 3 miliardy ptáků, což je téměř 30 % z celkového počtu, a dokonce i běžní ptáci, jako jsou vrabci a kosi, jsou na ústupu, uvádějí američtí a kanadští vědci v časopise Science. „Je to ohromující,“ říká první autor studie Ken Rosenberg, vědec zabývající se ochranou přírody v ornitologické laboratoři Cornellovy univerzity. Zjištění vyvolávají obavy, že některé známé druhy by mohly jít cestou holuba pasažéra, druhu, který byl kdysi tak hojný, že se jeho vyhynutí na počátku 20. století zdálo nemyslitelné.

Výsledky nejkomplexnějšího soupisu ptáků v Severní Americe, který byl kdy proveden, ukazují, že ekosystémy jsou v rozvratu kvůli ztrátě stanovišť a dalším faktorům, které ještě nebyly přesně určeny, říkají vědci. Přesto ekolog Paul Ehrlich ze Stanfordovy univerzity v kalifornském Palo Altu, který již desítky let varuje před úbytkem populací rostlin a živočichů, vidí v této nové špatné zprávě určitou naději: „Mohla by podnítit potřebná opatření vzhledem k zájmu veřejnosti o naše opeřené přátele.“

V minulých desetiletích Ehrlich a další dokumentovali úbytek jednotlivých skupin ptáků, včetně stěhovavých zpěvných ptáků. Před pěti lety se však Rosenberg, Peter Marra, ochranářský biolog, který nyní působí na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu, a jejich kolegové rozhodli podívat se na dění na severoamerické obloze ze širšího hlediska. Nejprve se obrátili na Severoamerický průzkum hnízdících ptáků, každoroční jarní sčítání prováděné dobrovolníky v Kanadě a Spojených státech, které shromáždilo desítky let údajů o 420 druzích ptáků. Tým také čerpal z Audubonova vánočního sčítání ptáků, v jehož rámci získal údaje o 55 druzích vyskytujících se v boreálních lesích a arktické tundře, a z Mezinárodního průzkumu pobřežních ptáků, v jehož rámci zjišťoval trendy u pobřežních ptáků, jako jsou břehule a slípky. Letecké průzkumy vodních ploch, bažin a močálů doplnily obraz o vodním ptactvu. Dohromady zkoumali 529 druhů ptáků, což jsou přibližně tři čtvrtiny všech druhů v Severní Americe, které představují více než 90 % celé ptačí populace.

„Upřímně řečeno, myslel jsem si, že to bude tak trochu mýtina,“ říká Rosenberg. Očekával, že vzácnější druhy budou mizet, ale běžné druhy budou na vzestupu, čímž se ztráty vykompenzují, protože bývají generalisty a jsou odolnější. Vodnímu ptactvu a dravcům se skutečně daří díky obnově biotopů a dalším ochranářským opatřením. Ale úbytek mnoha dalších druhů, zejména těch, které žijí podél pobřeží a na pastvinách, tyto zisky daleko převýšil, uvádí Rosenberg a jeho kolegové. Od roku 1970 poklesl počet ptáků na travnatých plochách o 53 %, což představuje úbytek 700 milionů dospělých jedinců 31 zkoumaných druhů, včetně lindušek lučních a sýkorek severních. Pobřežní ptáci, jako jsou břehule a slíďáci, se podle týmu snížili asi o třetinu. Na vině může být ztráta stanovišť.

Výjimkou nebyli ani známí ptáci, kteří se na předměstích slétají po tisících. „Dochází ke snižování počtu běžných ptáků,“ říká Rosenberg. Jeho tým zjistil, že od roku 1970 ubylo u 19 běžných druhů více než 50 milionů ptáků. Zvláště těžce bylo postiženo dvanáct skupin, včetně vrabců, pěnic, pěnkav a kosů. Dokonce i introdukované druhy, kterým se v Severní Americe dařilo, jako jsou špačci a vrabci domácí, ztrácejí půdu pod nohama.

„Když přijdete o běžný druh, bude to mít mnohem masivnější dopad na ekosystém a ekosystémové služby,“ říká Gerardo Ceballos, ekolog a ochranářský biolog z Mexické národní autonomní univerzity v Mexico City. „Ukazuje to rozsah problému.“

Některé příčiny mohou být nenápadné. Minulý týden toxikologové popsali, jak nízké dávky neonikotinoidů – běžného pesticidu – způsobují, že stěhovaví vrabci ztrácejí na váze a zpožďují svou migraci, což snižuje jejich šance na přežití a reprodukci. K problému mohou přispívat klimatické změny, ztráta stanovišť, změny v potravních řetězcích a dokonce i kočky, a to nejen u ptáků. „Může zde docházet k obecnému kolapsu ekosystému,“ říká Marra.

Údaje z meteorologických radarů odhalily podobně prudký pokles. Radar detekuje nejen déšť, ale také hejna hmyzu a hejna ptáků, která vynikají v noci, kdy ptáci obvykle migrují. „Nevidíme jednotlivé ptáky, je to spíše velká skvrna pohybující se vzdušným prostorem,“ vysvětluje Adriaan Dokter, ekolog migrace z Cornellu. Přepočítal „kapky“ ze 143 radarových stanic na biomasu. Mezi lety 2007 a 2017 se tato biomasa snížila o 13 %, uvádí se v článku Science. Největší pokles byl zaznamenán u ptáků migrujících na východě Spojených států. „Je to nezávislý soubor dat, který potvrzuje ostatní práce,“ říká Nicole Michelová, populační bioložka z oddělení Conservation Science Division National Audubon Society v Portlandu ve státě Oregon.

„Chceme, aby to byl skutečný budíček,“ říká Rosenberg. Zotavení orlů a dalších dravců po zákazu insekticidu DDT v USA v roce 1972 ukazuje, že když se odstraní příčina úbytku, „ptáci se vracejí jako hrom“. Tentokrát by ke stabilizaci populací mohlo přispět odvrácení úbytku biotopů, například v důsledku přeměny travnatých ploch na plodiny pro biopaliva nebo rozvoje pobřeží.

Současně s dokumentem přišla koalice ochranářských skupin s politickými doporučeními a akčním plánem pro občany. Podle Rosenberga mohou pomoci jednoduché kroky, jako je držení koček doma nebo vysazování původních rostlin. „Neříkám, že můžeme zastavit úbytek všech druhů ptáků, ale mám zvláštní naději.“

Spojené království odhalilo oficiální hotspoty UFO, včetně města, kde téměř každý pátý obyvatel zažil pozorování

9. 5. 2023 Iveta Mauci 3 min read 431 Zobrazení Británie, pozorování, průzkum, UFO

Budoucnost Nové TOP 10 UFO

Edinburgh, Londýn a Leicester, byly podle výzkumu potvrzeny jako oficiální hotspoty UFO ve Spojeném království. Studie na 2 000 dospělých zjistila, že 18 procent obyvatel skotského města je přesvědčeno, že měli legální pozorování, píše TheSUN. S největší pravděpodobností také věří, že někde ve vesmíru existují mimozemšťané, i když žádného nikdy neviděli.

Na celostátní úrovni téměř polovina (48 procent) věří, že mimozemšťané existují, a 10 procent si myslí, že byli svědky něčeho neobvyklého, přičemž šest z 10 (59 procent) z nich věří, že jde o mimozemský původ.

Nick Pope, který vyšetřoval UFO pro ministerstvo obrany, řekl: „UFO jsou nyní velkou zprávou a mnoho lidí hlásí – a někdy i natáčí – mimořádné věci.

„I když je mnoho lidí přesvědčeno, že tato pozorování zahrnují mimozemský život, většina případů se ukáže jako chybná identifikace. Je pravděpodobné, že jinde ve vesmíru existuje inteligentní život, a přestože obrovské vzdálenosti činí přímý kontakt výzvou, setkání s mimozemskou civilizací by byl největší příběh v historii lidstva.“

Studie zjistila, že města na severu byla mnohem pravděpodobnější, že budou útočištěm pozorovatelů UFO – pouze Bristol a Londýn se objevily v top 10 z jihu. Tři z 10 (31 procent) všech dotázaných dospělých procent věří, že lidstvo v určitém okamžiku naváže kontakt s mimozemšťany z jiné planety nebo galaxie.

Londýňané s největší pravděpodobností v tuto možnost věří, následováni těmi v Newcastlu. Věřící v UFO v Leicesteru také nejčastěji věří, že našli skutečné důkazy nebo měli zkušenost dokazující existenci mimozemšťanů.

Z těch, kteří věří v UFO, má 26 procent jen „vnitřní pocit“, který jim říká, že tomu tak je. Dalších 12 procent považuje za uklidňující věřit, že existují další mimozemské druhy, které čekají na své objevení. Jeden ze tří respondentů by si přál, aby byl projekt Ministerstva obrany UFO, který vyšetřoval zprávy o pozorováních UFO, znovu otevřen – protože byl ukončen v roce 2009.

A více než čtyři z 10 (42 procent) mají podezření, že vláda uchovává informace o UFO jako dobře utajené tajemství. Pokud by Zemi navštívili malí zelení muži a ženy, 41 procent si myslí, že by tu byli, aby provedli vědecké studie a 21 procent se obává, že by na planetě sklízeli suroviny.

Zatímco 14 procent by si představovalo, že tu byli kvůli vojenskému průzkumu a 11 procent by nebylo překvapeno, kdyby celou lidskou rasu vzali do otroctví. Pokud by ale mimozemšťané požádali své pozemské protějšky, aby se připojili ke Galaktické federaci – údajné alianci mimozemských civilizací v rámci Mléčné dráhy – většina Britů by chtěla, aby sir David Attenborough zastupoval třetí planetu od Slunce.

Druhý na seznamu byl profesor Brian Cox a Barack Obama podle údajů OnePoll.com na třetím místě. Nick Pope dodal: „Sir David Attenborough byl opět vybrán jako zástupce toho nejlepšího z lidstva.

„Strávil svůj život zkoumáním a předváděním nejvzdálenějších končin planety Země, takže není překvapením, že se umístil na prvním místě v anketě o to, kdo by byl nejlepší pro první kontakt s mimozemšťany.

Možná by se měl přestěhovat do Edinburghu , kde většina lidí tvrdí, že viděla UFO – možná by dostal svou šanci.“

Výzkum zadal National Geographic před uvedením nového dokumentárního seriálu UFO’s: Investigating the Unknown. Diváci se vydají na cestu za odhalením pravdy o záhadných jevech UFO, které uchvacují lidstvo po celé generace, protože bude odhalen přísně tajný program Pentagonu o UAP (Unidentified Aerial Phenomena) americké vlády.

Polské průzkumné satelity: Francie poskytne kosmické vybavení polské armádě

28. 12. 2022 Iveta Mauci 5 min read 314 Zobrazení Francie, Polsko, průzkum, Satelit, vojenská technika

Nové Technologie Válečná zóna

Kosmické možnosti Francie

Francie je jednou z mála zemí na světě, která je schopna produkovat téměř jakýkoli typ vojenského vybavení pomocí vlastního průmyslu. Francouzský obranný sektor je schopen vyvíjet a vyrábět vše od ručních palných zbraní, přes tanky a obrněná vozidla, dělostřelectvo a letadla, až po jaderné letadlové lodě , ponorky, rakety s jadernými hlavicemi, balistické i hypersonické, nebo vojenské satelity. A to vše na úrovni, která nastavuje globální standardy v daných oborech, napsal WPTech.

Francie začala budovat své vlastní satelitní průzkumné kapacity na počátku 90. let, což vyplynulo ze zkušeností z operace Pouštní bouře, kdy byly francouzské ozbrojené síly závislé na informacích poskytnutých Američany. Výsledkem tohoto rozhodnutí byla konstrukce družic řady Helios (nyní nahrazených na oběžné dráze družicemi CSO) a družice Plejády, které poskytují optické zobrazování.

Francie se navíc zapojila do mezinárodních programů – Cosmo-SkyMed, vedený Itálií (členem je i Polsko) a SAR-Lupe vedený Německem, zajišťující radarové snímkování.

Guiana Space Center - raketa Ariane 5 na odpalovací rampě — Guiana Space Center – raketa Ariane 5 na odpalovací rampě

Důležité je, že Francie má schopnost umístit své vlastní satelity na oběžnou dráhu sama. Tuto schopnost zajišťuje řada raket Ariane (nyní Ariane 5) vyvinutá Evropskou kosmickou agenturou a francouzským Guyanským vesmírným střediskem. Jde o kosmodrom postavený v 60. letech 20. století ve Francouzské Guyaně.

Proč Polsko potřebuje satelity?

Klíčovou schopností vyzdvihovanou v souvislosti s pořizováním satelitů je schopnost provádět průzkum pro potřeby armády. Řeší se tak vážný problém, se kterým se Polsko aktuálně potýká: průzkumná letadla provozovaná naší zemí nejsou schopna poskytovat data z hlubin území potenciálního nepřítele. Stejný problém se týká dronů, které v současnosti používá Polsko.

Zatímco otázku radioelektronického průzkumu (SIGINT – Signal Intelligence) v blízké budoucnosti částečně vyřeší dvě průzkumné lodě postavené ve spolupráci se Švédskem v rámci programu Delfin, v současné době jsme odkázáni na spojence, pokud jde o průzkum obrazu.

I v případě dat získaných družicemi vybavenými radary se syntetickou aperturou – jako je například konstelace COSMO SkyMed, ke které máme přístup – je množství informací získaných Polskem omezené.

V praxi to znamená omezení při stanovování cílů pro střely JASSM nesené Polskem a nesené F-16 s doletem 370-400 km nebo střely JASSM-ER s dosahem až 1000 km. Tento problém řeší satelitní průzkum, ke kterému budeme mít neomezený přístup.

Sluší se ale zdůraznit, že satelitní průzkum je užitečný nejen pro armádu. Odborníci poukazují na užitečnost takto získaných dat kupř. v krizovém managementu, kde lze například při přírodních katastrofách rychle získat přesné údaje o velkých územích.

Informace poskytované z oběžné dráhy jsou užitečné i pro zcela mírové, civilní účely, jako je kartografie, hydrografický výzkum nebo zemědělství, kde pomáhají s rychlou kontrolou úrody nebo vyřizováním dotací.

Rozlišení 30 cm nabízené francouzskými satelity znamená, že tato velikost bude nejmenším bodem zaznamenaným z oběžné dráhy. V praxi to znamená možnost vidět nejen velké objekty, jako jsou tanky, budovy nebo letadla na ranveji.

Takto vysoké rozlišení umožní registrovat přítomnost jednotlivých osob, větší vybavení jednotlivých vojáků – např. batohy – nebo vybavení jako jsou jízdní kola. To platí také například pro stromy, keře nebo jakoukoli infrastrukturu.

Jaké satelity Polsko nakupuje?

Družice zakoupené Polskem budou patřit do řady Pléiades, konkrétně jejich nejnovějšího zástupce, tedy družice Pléiades Neo (VHR-2020) vyvinuté společností Airbus Defense and Space.

Jedná se o satelity s hmotností cca 920 kg a předpokládanou životností 10 let. Obíhají Zemi po dráze s výškou 615-626 km a jejich vybavení umožňuje pozorování objektů o velikosti 30 cm. Důležitou výhodou satelitů je podpora laserové komunikace, díky které lze pořízené snímky doručit na Zemi téměř v reálném čase.

V současnosti jsou na oběžné dráze dvě družice tohoto typu – Pléiades-Neo 3 (VHR-2020 1) a Pléiades-Neo 4 (VHR-2020 2), vynesené do vesmíru v roce 2021 díky raketě Vega . Start dalších dvou v prosinci 2022 skončil neúspěchem. Polské satelity budou umístěny na oběžnou dráhu v roce 2027, ale již v roce 2023 Polsko získá přístup k datům poskytovaným konstelací Pléiades-Neo.

Polské satelity ve válce na Ukrajině. Vesmírné oči ICEYE vidí všechno

Projekt PIAST – polské satelity pro polskou armádu

Nákup kapacit kosmického průzkumu v zahraničí neuzavírá pro polskou armádu předmět satelitního průzkumu. Projekt PIAST (Polish ImAging SaTellites) realizovaný v rámci vojenského programu Szafir zaměřeného na stavbu polských průzkumných satelitů byl zahájen před rokem.

Podílí se na něm Vojenská technická univerzita a společnost Creotech, která vyvinula vlastní, modulární mikrosatelitní platformu HyperSat, umožňující stavbu družic o hmotnosti 10-60 kg.

„V rámci projektu PIAST postavíme a dodáme tři satelitní platformy plně založené na našem proprietárním standardu HyperSat. Naším úkolem bude také integrovat provoz satelitů s optickými dalekohledy a pohonem vyvinutým speciálně pro tento projekt. Půjde o první komercializace naší platformy a hned ve formě konstelace“ – vysvětlil generální ředitel Creotech Instruments Grzegorz Brona v srpnu 2021. Plánované datum umístění polských satelitů na oběžnou dráhu je rok 2024.

Za zmínku také stojí, že data poskytnutá polsko-finskou společností ICEYE lze využít i pro potřeby armády. Má konstelaci satelitů vybavených radarem se syntetickou aperturou (SAR) a montáž satelitů probíhá v Polsku. Velitelské centrum pro satelitní konstelaci ICEYE se také nachází ve Varšavě. Příležitosti, které ICEYE nabízí, v současnosti využívají mj. armáda Ukrajiny.

snow covered field under blue sky during daytime

Nebezpečně „obrovská řeka“, objevená pod Antarktidou, má téměř 480 kilometrů

4. 11. 2022 Iveta Mauci 3 min read 353 Zobrazení 480 km, Antarktida, letadlo, nebezpečí, obrovská řeka, podledovcová, průzkum, radar

Nové TOP 10 Zajímavosti

Skrytá řeka by mohla urychlit ztrátu ledu

Řeka delší než anglická Temže, protéká pod antarktickým ledovým příkrovem a odvodňuje oblast o velikosti Francie a Německa dohromady, odhaluje nový výzkum. Tato podledová řeka byla objevena pomocí radaru pronikajícího ledem namontovaného na letadle. V sérii leteckých průzkumů výzkumníci objevili říční systém, který se vine 480 kilometrů, vtéká do Weddellova moře, napsal Livescience.

„Když jsme před několika desítkami let poprvé objevili jezera pod antarktickým ledem, mysleli jsme, že jsou od sebe izolovaná, uvedl v prohlášení spoluautor studie Martin Siegert, glaciolog z Granthamova institutu na Imperial College London . „Nyní začínáme chápat, že tam dole jsou celé systémy, propojené rozlehlými říčními sítěmi, stejně jako by mohly být, kdyby na nich nebyly tisíce metrů ledu.“

*Říční systém objevený pod antarktickým ledovým příkrovem se vlévá do Weddellova moře.*

Tato síť proudění znamená, že spodní část ledové pokrývky je kluzká. Oblast odvodňovaná systémem má kapacitu zvýšit globální hladinu moří o 14,1 stop (4,3 metru), pokud by vše roztála, řekl Siegert. Toto tání by neproběhlo najednou, ale existuje spousta nejistoty ohledně toho, jak bude led reagovat, až se planeta ohřeje. „Nově objevený říční systém by mohl tento proces silně ovlivnit,“ řekl Siegert.

Říční systém leží pod čtyřmi pomalu tekoucími masami ledu: Institut Ice Stream, Mӧller Ice Stream, Support Force Glacier a Foundation Ice Stream/Academy Glacier, které jsou náchylné k nestabilitě, pokud by jejich hranice ustoupily do vnitrozemí. Řeka se vynořuje pod plovoucím ledovým šelfem do Weddellova moře, kde má tající voda potenciál rozežrat ledový šelf zespodu.

Tento druh destabilizace by mohl vést k rychlejšímu ústupu ledu, než se očekávalo, ak ztenčování a lámání ledu na vrcholu antarktického podloží, oznámili vědci 27. října v časopise Nature Geoscience. Tenčí, rozbitý led může tát rychleji v důsledku tření ledu, který se drtí o skálu, přivádí více vody do systému pod ledem a dále urychluje tání ledového šelfu. Pochopení této dynamiky a rychlosti, s jakou pravděpodobně dojde k tání, je zásadní pro pochopení toho, jak rychle Antarktida ztratí led, když se změní klima , uvedla v prohlášení spoluautorka studie Christine Sowová, ledovcová hydroložka z Univerzity ve Waterloo.

„Ze satelitních měření víme, které oblasti Antarktidy ztrácejí led a jak moc, ale nezbytně nevíme proč,“ řekla. „Tento objev by mohl být chybějícím článkem v našich modelech. Mohli bychom velmi podceňovat, jak rychle se systém roztaví, když nebudeme počítat s vlivem těchto říčních systémů.“

Oteplování by například mohlo vést k tomu, že se Antarktida bude chovat spíše jako Grónsko, napsali vědci ve svém článku. V Grónsku se každé léto ohřívá natolik, že zažívá povrchové tání. Povrch Antarktidy v současnosti zůstává v létě z velké části zamrzlý, ale pokud se začne dostatečně ohřívat na tání, pak se trhlinami a štěrbinami pravděpodobně dostane k základně antarktického ledovce více vody. Tato tavenina by zase mohla způsobit další tání níže.

„Předchozí studie zkoumaly interakci mezi okraji ledových příkrovů a oceánskou vodou, aby určily, jak vypadá tání,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie Neil Ross, geofyzik ledovců z Univerzity v Newcastlu v Anglii. „Nicméně objev řeky, která sahá stovky kilometrů do vnitrozemí, pohání některé z těchto procesů, ukazuje, že nemůžeme plně pochopit tání ledu, aniž bychom vzali v úvahu celý systém: ledový štít, oceán a sladkou vodu.“

Foto: Ilustrační/Pixabay
Bojíte se injekcí? Vědci testují aplikaci léčivých látek při masáži kůže
Foto: Ilustrační/Pixabay
Už chybí jen krok k tomu, abyste viděli vlastní orgány na 4D ultrazvuku

Oceány jsou plné virů. Expedice vědců čítala téměř 200 tisíc druhů

8. 9. 2022 Adam Walko 2 min read 374 Zobrazení bakterie, budoucnost planety, oceány, průzkum, viry, vznik světa, život

Nové TOP 10 Zajímavosti

Již více než jednou bylo řečeno, jak málo toho víme o pozemských oceánech, když se snažíme prozkoumat daleký vesmír. Při cestování po světě a vzorkování oceánu od pólu k pólu objevili vědci téměř 200 000 různých virů, píše server WPtech.

Více než polovinu celkové hmoty oceánů tvoří mikroorganismy. Jsou zodpovědné za biologickou rozmanitost největších vodí Země. O každém z nich asi nemáme nejmenší šanci získat veškeré informace. A ještě méně toho víme o virech, které v oceánech také číhají.

Viry se množí v živých organismech, které jsou hojně zastoupeny v oceánech. Není se tedy čemu divit, že jich tam bude hodně. Množství typů objevených vědci je však přímo děsivé. Výzkumníci sestavili obrovský katalog s až 195 728 virovými populacemi. To je 12krát více než v předchozí studii tohoto typu.

Údaje pocházejí ze 146 vzorků odebraných během několika expedic na palubě škuneru Tara. Vědci museli nejprve zjistit, zda genetický materiál ve vzorku obsahuje viry, či nikoli. Řetězce DNA pak byly vzájemně porovnány, aby se rozdělily na konkrétní typy virů.

Vědci nejen pozorovali obrovské množství virů, ale také sledovali jejich chování. Ukazuje se, že byli rozděleni do „společenstev“, které výzkumníci definovali jako ekologické zóny: Arktida, Antarktida, hloubky nad 2000 metrů, 150 až 100 metrů a tropické vody hluboké až 150 metrů.

Proč ale potřebujeme informace o virech v oceánech?

Pomocí dat shromážděných během vědecké expedice budou vědci schopni lépe určit, jak se šíří například viry. Vzhledem k tomu, že konkrétní „komunity“ jsou rozděleny do zón v závislosti na podmínkách, lze z toho vyvodit závěr.

Vědci se také pokusí porozumět tomu, jak mohou viry ovlivnit životní prostředí, aby jej přizpůsobili svým potřebám. Dobrým příkladem je virus vztekliny, který u své oběti vyvolává agresi. Je možné, že chemické procesy v oceánech jsou podobné. Vědci věří, že viry je dokážou přizpůsobit jejich potřebám.

Zdroj: WPtech

Foto: Ilustrační/Pixabay
Bojíte se injekcí? Vědci testují aplikaci léčivých látek při masáži kůže
Foto: Ilustrační/Pixabay
Už chybí jen krok k tomu, abyste viděli vlastní orgány na 4D ultrazvuku
Foto: Pixabay
Mikrosraženiny konečně spojené s Long COVID-19

Všichni letí na Měsíc, letos tam bude hodně rušno!

18. 4. 2022 Petr Kovanda 3 min read 344 Zobrazení Měsíc, NASA, průzkum

Nové Zajímavosti

V roce 2022 začne na Měsíci pořádný ruch! Státy se předhánějí v průzkumu nejbližšího souseda Země a to znamená, že na něm bude hodně rušno. Vzhledem k vesmírným závodům mezi Sovětským svazem a Amerikou ve studené válce byly mise Apollo Moon většinou o politické a technologickém záměru. Píše web economist.com.

Když to udělali, přestali. Nyní, kdy se blíží půl století poté, co astronauti naposledy kráčeli po Měsíci, nastává nový věk průzkumu. Tentokrát není cílem jen dostat lidi a stroje na družici Země nebo do její blízkosti, ale také udržet tam provoz.

Do akce je zapojeno daleko více lidí. Letos v létě má být vypuštěna první jihokorejská lunární kosmická loď, orbiter. Spojené arabské emiráty (sae) doufají, že se na podzim stanou první arabskou zemí, která bude provozovat modul na Měsíci. Ačkoli se na tomto projektu podílejí další země, Rashid, dotyčný rover, staví vesmírná agentura spojených arabských emirátů v Dubaji. Ponese zařízení nazvané Langmuirova sonda, aby poprvé studovala plazmu nabitých částic způsobenou příletem slunečního větru na povrch Měsíce.

Dále může být brzy zapojen také Izrael zastoupen organizací Space il, Filantropicky sponzorovaná organizace, která má v úmyslu za pár let přistát se sondou na odvrácené straně Měsíce. Chystá se na výkon, který se dosud podařil pouze Číně.

Zdroj: economist.com

Zobrazit příspěvek