Internet je největší digitální knihovna na světe. Tato počítačová síť propojuje miliardy strojů podzemními a podvodními optickými kabely, které spojují všechny kontinenty a ostrovy kromě Antarktidy.
Podle hrubých odhadů by tato rychlost umožnila stáhnout si celý internetový archiv za méně za méně než čtyři minuty.
Aby vědci dosáhli této rychlosti, vyvinuli pro přenos informací nový typ optického vlákna na vzdálenost zhruba mezi New Yorkem a Floridou. Japonští vědci následně uvedli, že vytvořili nový světový rekord v nejrychlejší rychlosti internetu, když přenesli přes 125 000 gigabajtů dat za sekundu na vzdálenost 1 802 kilometrů.
To je asi 4 milionkrát více než je průměrná rychlost internetu v USA. Podle některých hrubých odhadů by vám to umožnilo stáhnout si celý internetový archiv za méně za méně než čtyři minuty.
To je také více než dvojnásobek předchozího světového rekordu 50 250 Gb/s, který v roce 2024 stanovil jiný tým vědců.
Aby se dosáhlo této nové rychlosti, která zatím nebyla nezávisle ověřena, tým vyvinul nový typ optického vlákna pro přenos informací průlomovou rychlostí na vzdálenost zhruba mezi New Yorkem a Floridou.
Nový typ optického vlákna je co do přenosové kapacity ekvivalentní 19 standardním optickým vláknům. Nové optické vlákno je vhodnější pro přenos na dlouhé vzdálenosti než stávající kabely, protože středy všech 19 vláken interagují se světlem stejným způsobem, takže se setkávají s menším kolísáním světla, což má za následek menší ztrátu dat.
Nový kabel vmáčkne 19 samostatných vláken do průměru pěti tisícin palce (0,127 milimetru), což je stejná tloušťka jako většina stávajících jednovláknových kabelů, které se již používají. Díky tomuto úsilí může nový kabel přenášet více dat s využitím stávající infrastruktury.
Starlink je název satelitní sítě vyvinuté soukromou společností pro lety do vesmíru SpaceX za účelem poskytování levného internetu do vzdálených míst, která navíc zajišťuje internetové připojení také na bojišti. Ačkoliv se jedná o velmi významnou pomoc bojující Ukrajině, Starlink podle Space.com, skýtá několik významných problémů, kvůli kterým jej nelze považovat za samospásný prostředek.
Starlink je projektem soukromé americké společnosti SpaceX. Cílem projektu je vytvořit satelitní megakonstelaci, která by v budoucnu měla čítat až 42 000 satelitů a umožní internetovým připojením pokrýt prakticky celý svět, včetně míst, kde je „klasické pozemní“ internetové připojení nedostupné nebo nespolehlivé. K červenci letošního roku se na oběžné dráze nacházelo 4519 satelitů, z nichž bylo 4 487 funkčních. Terminály Starlink pak používají přímé připojení, které je vytvořeno kombinací pozemních antén a zmíněných satelitů.
Právě možnost pokrytí míst s nespolehlivým připojením satelitní konstelací Starlink se na Ukrajině po začátku ruské invaze jevila jako funkční, proto ukrajinská vláda již v prvních dnech invaze sama požádala o dodávku pozemních terminálů Starlink. V dubnu 2022 pak společnost SpaceX společně s americkou vládou na Ukrajinu dodaly prvních 5000 kusů terminálů, kdy společnost SpaceX nepožadovala od Ukrajiny platbu za většinu těchto terminálů a služby s nimi spojené. Představitelé společnosti již v říjnu minulého roku uvedli, že do konce roku bude samotný provoz terminálů stát 120 milionů dolarů a téměř 400 milionů dolarů po následující rok.
Tahanice ohledně platby za terminály Starlink a služby s nimi spojené jsou však prvním problémem. Přirozeně nelze očekávat, že soukromé společnosti budou financovat nejrůznější projekty na dobu neurčitou, aniž by se jim alespoň část peněz nevrátila nebo náklady nebyly kompenzovány jinak. Je tedy otázkou, zda je např. pro Alianci do budoucna vhodné spoléhat se na terminály Starlink, aniž by byly sjednány podmínky financování. V případě Ukrajiny nakonec platbu za služby převzalo americké ministerstvo obrany. Dalším významným problémem spojeným s faktem, že Starlink je soukromý projekt, je několik kauz týkajících se omezení dostupnosti internetového připojení v konkrétních regionech nebo pro konkrétní akce.
Rusko se také od samotného začátku využívání Starlinku na Ukrajině snaží o jeho rušení a provádí vůči satelitům a terminálům různé kybernetické útoky za účelem narušení komunikace a znemožnění využití pozemních terminálů. Ačkoliv podle vyjádření amerických expertů se Rusku prozatím nepodařilo výrazně omezit funkčnost terminálů Starlink, nelze to do budoucna vyloučit. Existují totiž informace o tom, že v bojích na východě Ukrajiny ruské jednotky několik terminálů Starlink ukořistily a také se jim údajně podařilo „zanést“ tablety a mobilní telefony sdílející data se Starlinkem malwarem.
Je třeba zdůraznit, že Rusko není jediným státem, který Starlink zkoumá a vyvíjí proti němu protiopatření. Dalším aktérem, který si je vědom síly Starlinku, je Čína. Právě o Starlinku a jeho úspěchu se čím dál častěji začíná hovořit v souvislosti s možnou válkou o Tchaj-wan, kdy by Starlink mohl tchajwanským jednotkám posloužit jako záložní komunikační nástroj v případě čínských kybernetických útoků a rušení ostatních komunikačních nástrojů. Čína se tak již dnes zabývá způsoby, jak proti Starlinku bojovat, což potvrzují četné články v čínských odborných časopisech (např. Modern Defense Technology) a také fakt, že Čína podle posledních informací vyvíjí kybernetický nástroj, pomocí kterého bude schopna převzít kontrolu nad ostatními satelity. Čína také disponuje mikrovlnným prostředkem o síle až 10 gigawattů, kterým by mohla významně poškodit nejen nepřátelské letouny a drony, ale také satelity. Existují také informace o vývoji čínského ekvivalentu Starlinku. Lze tak předpokládat, že vzhledem k neformální alianci mezi Čínou a Ruskem, může dojít k určitému transferu technologií a Rusko by mohlo být do budoucna schopno vyřadit Starlink z provozu.
Starlink bezpochyby patří k významným „pomocníkům“ v ukrajinském boji. Nejednou se však prokázalo, že fakt, že jde o soukromý projekt, může být významnou přítěží právě při vojenském využití. To neznamená, že bychom např. jako Aliance měli přestat uvažovat o Starlinku nebo jeho ekvivalentu jako o možné náhradě a nouzovém řešení satelitní komunikace, avšak do budoucna je třeba uvažovat o propojitelnosti takovéhoto prostředku s ostatními aliančními systémy a zejména je potřeba uvažovat nad požadavkem, aby daný prostředek nebyl v optimálním případě vlastněn soukromou společností.
V automobilovém průmyslu se hodně mluví o „internetu vozidel“ (IoV). Jedná se o síť automobilů a dalších vozidel, která by si mohla vyměňovat data přes internet ve snaze zvýšit autonomii, bezpečnost a efektivitu dopravy. Má to však i svá rizika, píše The Conversation.
IoV by mohl vozidlům pomoci identifikovat zátarasy, dopravní zácpy a chodce. Mohl by pomoci s určováním polohy automobilu na silnici, umožnit, aby byl automobil bez řidiče, a poskytnout snadnější diagnostiku závad. To se již do jisté míry děje u chytrých dálnic, kde je technologie využívána se záměrem co nejefektivněji řídit dálniční provoz.
Sofistikovanější IoV bude vyžadovat ještě více senzorů, softwaru a dalších technologií, které budou instalovány do vozidel a okolní silniční infrastruktury. Automobily již dnes obsahují více elektronických systémů než kdy dříve, od kamer a připojení mobilních telefonů až po informační a zábavní systémy.
Některé z těchto systémů však mohou také způsobit, že naše vozidla budou náchylná ke krádežím a zákeřným útokům, protože zločinci identifikují a následně využijí zranitelná místa v této nové technologii. Ve skutečnosti k tomu již dochází.
Obcházení bezpečnosti
Inteligentní klíče mají chránit moderní vozidla před krádeží. Stisknutím tlačítka na klíči se vyřadí imobilizér (elektronické zařízení, které chrání vozidlo před nastartováním bez klíče), což umožní jízdu s vozidlem.
Jeden ze známých způsobů, jak toto obejít, však vyžaduje ruční reléový nástroj, který oklame vozidlo, aby si myslelo, že inteligentní klíč je blíže, než je.
Vyžaduje to spolupráci dvou osob, z nichž jedna stojí u vozidla a druhá v blízkosti místa, kde se klíč skutečně nachází, například před domem jeho majitele. Osoba v blízkosti domu použije nástroj, který dokáže zachytit signál z klíčenky a následně jej přenést do vozidla.
Reléové zařízení k provedení tohoto druhu krádeže lze nalézt na internetu. Na ochranu proti nim lze klíče od auta umístit do Faradayových sáčků nebo klecí, které blokují jakýkoli signál vysílaný klíči.
V současné době se však stále častěji používá pokročilejší metoda útoku na vozidla. Jde o tzv. „útok vstřikováním do sítě CAN (Controller Area Network)“, který funguje tak, že se naváže přímé spojení s vnitřním komunikačním systémem vozidla, sběrnicí CAN.
Hlavní cesta ke sběrnici CAN vede pod vozidlem, takže se k ní pachatelé snaží získat přístup přes světla v přední části vozidla. K tomu je třeba odejmout nárazník, aby bylo možné do systému motoru vložit vstřikovač CAN.
Zloději pak mohou odesílat falešné zprávy, které vozidlo oklamou a imobilizér vyřadí z provozu. Jakmile získají přístup do vozidla, mohou nastartovat motor a odjet.
Přístup nulové důvěry
S vyhlídkou na potenciální epidemii krádeží vozidel zkoušejí výrobci nové způsoby, jak tuto nejnovější zranitelnost co nejrychleji překonat.
Jedna ze strategií spočívá v tom, že se nedůvěřuje žádným zprávám, které vozidlo přijímá, což se označuje jako „přístup nulové důvěry“. Místo toho je třeba tyto zprávy odesílat a ověřovat. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je instalace hardwarového bezpečnostního modulu do vozidla, který funguje tak, že generuje kryptografické klíče umožňující šifrování a dešifrování dat, vytváří a ověřuje digitální podpisy ve zprávách.
Tento mechanismus je automobilovým průmyslem stále častěji implementován do nových vozů. Jeho zabudování do stávajících vozidel však není z časových a finančních důvodů praktické, takže mnoho automobilů na silnicích zůstává zranitelných vůči útoku CAN injection.
Internet vozidel
Jedním z příkladů zneužívání internetu vozidel je použití „vzdáleného spuštění kódu“ k doručení škodlivého kódu do počítačového systému vozidla. V jednom z hlášených případů v USA byl systém infotainmentu použit jako vstupní bod pro útočníky, přes který mohli vložit svůj vlastní kód. Ten odesílal příkazy fyzickým součástem vozů, jako je motor a kola.
Takový útok má zjevně potenciál ovlivnit fungování vozidla a způsobit havárii – nejde tedy jen o ochranu osobních údajů obsažených v informačním a zábavním systému. Útoky tohoto druhu mohou využívat mnoho zranitelných míst, jako je internetový prohlížeč vozidla, USB klíče, které jsou do něj zapojeny, software, který je třeba aktualizovat, aby byl chráněn proti známým útokům, a slabá hesla.
Všichni řidiči vozidel s informačním a zábavním systémem by proto měli dobře znát základní bezpečnostní mechanismy, které je mohou ochránit před pokusy o hackerský útok.
Je třeba najít rovnováhu mezi výhodami internetu vozidel, jako je bezpečnější jízda a zvýšená schopnost získat zpět automobily po jejich odcizení, a těmito potenciálními riziky.
V dnešním světě rychlého internetu a bezdrátového připojení se technologie neustále vyvíjejí a přicházejí nové způsoby, jak zlepšit naši každodenní komunikaci. Jednou z nejnovějších a nejzajímavějších inovací je technologie zvaná Li-Fi (Light Fidelity), která se zdá být odpovědí na rostoucí potřebu efektivního přenosu dat. Li-Fi nabízí slibné možnosti a mohla by zásadně změnit náš pohled na bezdrátové připojení, píše Techbox.
Co je Li-Fi?
Li-Fi je bezdrátová komunikační technologie, která k přenosu dat využívá viditelné světlo nebo jiné formy elektromagnetického záření, jako je infračervené nebo ultrafialové světlo. Její základní princip je jednoduchý: vysílací zařízení, známé jako vysílač Li-Fi, moduluje zdroj světla velmi vysokou rychlostí, která je tak rychlá, že není viditelná lidským okem.
Modulované světlo přenáší binární data a přijímač (například chytrý telefon, tablet nebo notebook) tuto modulaci zachytí a převede zpět do digitální podoby. Výsledkem je rychlý přenos dat.
Výhody technologie Li-Fi
Jednou z hlavních výhod technologie Li-Fi je vysoká rychlost přenosu dat. Ve srovnání s tradičními sítěmi Wi-Fi, které využívají rádiové frekvence, má Li-Fi teoretický potenciál dosáhnout rychlosti až několika gigabitů za sekundu, což je mnohem více než u současných standardů Wi-Fi. Světlo nemůže proniknout zdmi, což znamená, že signály Li-Fi jsou mnohem méně náchylné k neoprávněnému přístupu zvenčí. To může zvýšit úroveň zabezpečení bezdrátové komunikace a ztížit odposlech. Protože technologie Li-Fi využívá viditelné světlo, nemusí se obávat rušení s jinými bezdrátovými zařízeními, jako je tomu v případě Wi-Fi, která využívá běžně používané rádiové frekvence. Li-Fi neprodukuje elektromagnetické pole, což je velmi výhodné v oblastech, kde je třeba minimalizovat elektromagnetické rušení, jako jsou nemocnice nebo letiště. Technologie Li-Fi může být výhodným řešením pro tovární prostředí, kde jsou rádiové frekvence nepoužitelné nebo nebezpečné, například v průmyslových zónách nebo na ropných plošinách.
Omezení a výzvy
Ačkoli má Li-Fi velký potenciál, má také několik omezení, která je třeba zvážit. Světlo nemá schopnost pronikat pevnými překážkami, a proto je dosah signálu omezen na přímé světelné linie mezi vysílačem a přijímačem. To může omezit možnosti pokrytí a spolehlivosti signálu. Vysílače Li-Fi musí být umístěny v místech s dostatečným osvětlením, což může být v některých prostředích, jako jsou noční kluby nebo podzemní parkoviště, náročné.
Při použití viditelného světla může technologie Li-Fi reagovat na vnější zdroje světla a ovlivnit tak svou spolehlivost. V současné době neexistují jasné standardy pro Li-Fi, což může způsobovat problémy s kompatibilitou mezi různými zařízeními a výrobci. Náklady na zavedení technologie Li-Fi mohou být vyšší než u tradičních technologií Wi-Fi, i když by se mohly snížit, jakmile se tato technologie stane populárnější.
Li-Fi má potenciál do budoucna a mohla by hrát důležitou roli v bezdrátovém přenosu dat. Jedná se o technologii s různými výhodami a potenciálními aplikacemi, které mohou mít pozitivní dopad na naši společnost a každodenní život.
To, co si většina z nás představuje pod pojmem internet, je ve skutečnosti jen hezká tvář celé této operace: okna prohlížeče, webové stránky, adresy URL a vyhledávací lišty, píše Encyklopedia Britannica. Ale skutečný internet, mozek informační superdálnice, je složitý soubor protokolů a pravidel, které někdo musel vyvinout, než jsme se mohli dostat na World Wide Web. Počítačoví vědci Vinton Cerf a Bob Kahn se zasloužili o vynález internetových komunikačních protokolů, které dnes používáme a systému označovaného jako Internet.
Před současnou iterací internetu bylo vytváření sítí na dlouhé vzdálenosti mezi počítači poprvé provedeno v roce 1969 experimentem dvou výzkumných týmů na UCLA a Stanfordu. Přestože se systém při prvním pokusu o přihlášení k sousednímu počítači zhroutil, vědci pod vedením Leonarda Kleinrocka, podařilo vytvořit první dvouuzlovou síť.
Experiment byl také prvním testem „přepínání paketů“, což je metoda přenosu dat mezi dvěma počítačovými systémy. Přepínání paketů rozděluje informace do menších „paketů“ dat, které jsou pak přenášeny přes více různých kanálů a znovu sestavovány na místě určení. Základem přenosu dat je i dnes metoda přepínání paketů. Když někomu pošlete e-mail, místo toho, abyste museli před odesláním navázat spojení s příjemcem, je e-mail rozdělen do paketů a lze je přečíst, jakmile budou všechny pakety znovu sestaveny a přijaty.
Cerf a Kahn v roce 1980 vyvinuli sadu směrnic pro přenos dat pomocí přepojování paketů, přičemž tyto směrnice nazvali TCP/IP neboli Transmission Control Protocol and Internet Protocol. TCP část protokolu má na starosti zabalení dat před jejich přesunem po síti a jejich rozbalení, jakmile dorazí. Komponenta IP funguje jako koordinátor cesty a mapuje pohyb informací z počátečního bodu do koncového.
Zatímco Kleinrockův experiment prokázal, že jediná síť mezi dvěma počítačovými systémy je možná, TCP/IP Cerf a Kahn poskytl páteř pro efektivní a rozsáhlou síť vzájemně propojených sítí, proto název „Internet“. Ačkoli jiné protokoly byly vyvinuty a používány před TCP/IP, jako je protokol pro přenos souborů (FTP) a síťového řídicího protokolu (NCP), je internet, jak jej dnes známe, postaven na základě Cerfovy a Kahnovy „sítě sítí“.
Podle Stuarta Russella, profesora informatiky na Kalifornské univerzitě v Berkeley, je ChatGPT společnosti OpenAI jedním z mnoha chatbotů vycvičených na rozsáhlých jazykových modelech, kterým možná „dochází text“, na němž se mohou trénovat, píše Business Insider.
Odborník na umělou inteligenci a profesor Kalifornské univerzity v Berkeley tvrdí, že ChatGPT a dalším programům s umělou inteligencí možná brzy „dojde text ve vesmíru“, který je naučí, co mají říkat.
Stuart Russell uvedl, že technologie, která shromažďuje hory textů pro trénování umělé inteligence, jako je ChatGPT, „začíná narážet na zeď“. Jinými slovy, digitálního textu, který mohou tito roboti pojmout, je jen omezené množství, řekl minulý týden v rozhovoru s pracovníkem Mezinárodní telekomunikační unie, agentury OSN pro komunikaci.
Praktiky sběru dat, které jsou nedílnou součástí ChatGPT a dalších chatbotů, čelí zvýšené kontrole, a to i ze strany tvůrců, kteří se obávají, že jejich práce bude replikována bez jejich souhlasu, a ze strany vedoucích pracovníků sociálních médií, kteří jsou nespokojeni s tím, že data jejich platforem jsou volně využívána. Russellovy postřehy však poukazují na další potenciální zranitelnost: nedostatek textů k trénování těchto datových souborů.
Studie, kterou loni v listopadu provedla skupina výzkumníků v oblasti umělé inteligence Epoch, odhaduje, že datové sady pro strojové učení pravděpodobně vyčerpají všechna „vysoce kvalitní jazyková data“ do roku 2026. Jazyková data ve „vysoce kvalitních“ sadách pocházejí podle studie ze zdrojů, jako jsou „knihy, zpravodajské články, vědecké práce, Wikipedie a filtrovaný webový obsah“.
Velké jazykové modely zvané LLM pohánějící dnes nejpopulárnější generativní nástroje AI byly vyškoleny na obrovském množství publikovaných textů vybraných z veřejných online zdrojů, včetně digitálních zpravodajských zdrojů a stránek sociálních médií. Právě „škrábání dat“ z posledně jmenovaných vedlo Elona Muska k tomu, že omezil počet tweetů, které si uživatelé mohou denně zobrazit, jak uvedl.
Russell uvedl, že mnoho zpráv, i když nepotvrzených, podrobně popisuje, že společnost OpenAI, která stojí za ChatGPT, nakupovala soubory textových dat ze soukromých zdrojů. Russell dodal, že ačkoli pro takový nákup existují možná vysvětlení, „přirozený závěr je, že nezbývá dostatek vysoce kvalitních veřejných dat“.
Russell v rozhovoru uvedl, že společnost OpenAI musela zejména „doplnit“ svá veřejná jazyková data o „soukromé archivní zdroje“, aby mohla vytvořit GPT-4, dosud nejsilnější a nejpokročilejší model umělé inteligence společnosti.
Několik žalob podaných proti společnosti OpenAI v posledních několika týdnech tvrdí, že společnost použila k tréninku ChatGPT datové sady obsahující osobní údaje a materiály chráněné autorskými právy. Mezi největší patří 157stránková žaloba podaná 16 nejmenovanými žalobci, kteří tvrdí, že společnost OpenAI použila citlivé údaje, jako jsou soukromé rozhovory a lékařské záznamy.
Naráží tedy vývoj AI na své limity? To ukáže možná už blízká budoucnost.
A.I. není jen humbuk. Je to „čtvrtá průmyslová revoluce“, říká Dan Ives z Wedbush
Podle Dana Ivese z poradenské společnostiWedbush Cenné papíry, je generativní umělá inteligence nyní v módě, ale boom umělé inteligence není jen humbuk, ale skutečná „čtvrtá průmyslová revoluce“. „Je to něco, co nazývám momentem roku 1995, paralelně s internetem.“ Čtvrtá průmyslová revoluce odkazuje na to, jak technologický pokrok, jako je umělá inteligence, autonomní vozidla a internet mění způsob, jakým lidé žijí, pracují a navazují vzájemné vztahy, píše televizní web CNBC.
„Myslím, že se jedná o skutečně transformační změny technologií, které by podle mého názoru mohly změnit technologický prostor na příštích 20-30 let,“ řekl Ives. „Myslím, že právě začínáme to, o čem jsme přesvědčeni, že je začátkem nového technologického býčího trhu, přestože mnozí jsou nadále opravdu skeptičtí.“
Přijetí technologie umělé inteligence prudce vzrostlo poté, co se ChatGPT – chatbot společnosti OpenAI – začal raketově šířit díky své schopnosti generovat odpovědi podobné lidským na výzvy uživatelů, což ohromilo výzkumníky i širokou veřejnost.
„Myslím, že to opravdu závisí na pokynech, které se objevily po celém světě, a to v rozsahu 4 miliard dolarů. Myslím, že to je špička ledovce,“ dodává Ives.
Například americká společnost Nvidia, vyrábějící grafické čipy pro hry a umělou inteligenci uvedla, že ve druhém čtvrtletí očekává tržby ve výši zhruba 11 miliard dolarů, což je o více než 50 % více než odhad Wall Street, z čehož odborníkům doslova „padá čelist.“
Investoři si uvědomují, že se nejedná pouze o zlatou horečku v oblasti umělé inteligence. Zdá se, že jsme na prahu něčeho, co od základu změní používání technologií a přeneseně i celou společnost. Pokud bychom si chtěli názorněji představit, co nás asi čeká, tak si vzpomeňme, jak nám změnil život rozmach internetu po roce 1995.
Společnost SpaceX Elona Muska vynesla na oběžnou dráhu tisíce satelitů. Mnoho lidí říká, že je viděli na obloze. Jsou součástí projektu Starlink, jehož cílem je poskytovat vysokorychlostní internetové služby z vesmíru do vzdálených oblastí na Zemi, napsal server BBC.
Co je Starlink a jak funguje?
Starlink poskytuje internetové služby prostřednictvím obrovské sítě satelitů. Zaměřuje se na lidi, kteří žijí v odlehlých oblastech a nemají přístup k vysokorychlostnímu internetu.
„V této kategorii jsou lidé ve Spojeném království, ale více po celém světě, na místech, jako je Afrika,“ říká doktorka Lucinda King, manažerka vesmírných projektů na University of Portsmouth.
Satelity Starlinku byly umístěny na nízkou oběžnou dráhu kolem Země, aby byla rychlost spojení mezi satelity a zemí co nejrychlejší.
Foto: Starlink
K úplnému pokrytí zeměkoule je však zapotřebí velké množství satelitů nízké úrovně.
Předpokládá se, že Starlink jich od roku 2018 vypustil do vesmíru asi 3 000. Možná jich nakonec využije 10 000 nebo 12 000, říká Chris Hall, ředitel redakce technologického webu Pocket Lint.
„Používání satelitů řeší problém získání internetového připojení do vzdálených míst v pouštích a horách,“ říká. „Obchází potřebu vybudovat obrovské množství infrastruktury, jako jsou kabely a stožáry, aby se do těchto oblastí dostalo.“
Kolik stojí Starlink a kdo jej bude používat?
Ve srovnání se standardními poskytovateli internetu není Starlink levný. Zákazníkům účtuje 99 $ měsíčně. Parabola a router potřebné pro připojení k satelitům stojí 549 $. 96 % domácností ve Spojeném království však již má přístup k vysokorychlostnímu internetu, stejně jako 90 % domácností v EU a USA .
„Většina rozvinutého světa je již dobře propojena,“ říká profesor Sa’id Mosteshar z Institutu vesmírné politiky a práva londýnské univerzity. „Spoléhají na malý podíl na trhu, pokud jde o výnosy.“
Společnost uvádí, že má 400 000 předplatitelů ve 36 zemích, které v současnosti pokrývá – většinou v Severní Americe, Evropě a Austrálii. Tu tvoří jak domácnosti, tak firmy.
V příštím roce Starlink plánuje rozšířit své pokrytí dále po Africe a Jižní Americe a do Asie – oblastí světa, kde je pokrytí internetem nerovnoměrnější.
„Ceny Starlink mohou být pro mnoho domácností v Africe příliš vysoké,“ říká Chris Hall. „Mohlo by to ale hrát důležitou roli při propojování škol a nemocnic v odlehlých oblastech.“
Jak Starlink pomáhá na Ukrajině?
Jak ruské síly postupovaly na Ukrajině, uzavřely ukrajinské internetové služby a pokusily se zablokovat sociální média.
Elon Musk zpřístupnil Starlink na Ukrajině ihned po zahájení invaze. Do země bylo odesláno asi 15 000 sad a routerů Starlink. „Starlink udržuje věci v chodu, jako jsou veřejné služby a vláda,“ říká Chris Hall. „Rusové nenašli způsob, jak to deaktivovat.“
Byl také použit na bitevním poli.
„Ukrajinské síly to využívají ke komunikaci – například mezi velitelstvím a vojáky v poli,“ říká doktorka Marina Miron, výzkumná pracovnice obranných studií na Kings College London.
„Jeho signály nelze rušit jako běžné rádiové signály a nastavení soupravy trvá pouhých 15 minut.“
Vytváří Starlink nepořádek a chaos ve vesmíru?
Umístění satelitů na nízkou oběžnou dráhu Země by mohlo vést k problémům, říká Sa’id Mosteshar.
„Satelity by mohly zasáhnout jiná plavidla a vytvořit úlomky trosek a ty by zase mohly způsobit mnohem větší škody při letu vysokou rychlostí.“ V poslední době došlo k řadě téměř neúspěchů zahrnujících družice Starlink, včetně téměř neúspěchů s čínskou vesmírnou stanicí.
„Pokud bude úlomků příliš mnoho, mohlo by to v budoucnu způsobit nepoužitelnou oběžnou dráhu Země,“ říká doktor King z Portsmouth University.
Foto: Starlink/SpaceXSatelity Starlink se na fotografiích často objevují jako pruhy světla, které zakrývají hvězdy a planety
„A možná se nebudeme moci dostat z nízké oběžné dráhy Země na vyšší oběžné dráhy, kde jsou umístěny naše navigační družice a telekomunikační družice.“
Satelity Starlink také dělají problémy astronomům. Při východu a západu slunce je lze vidět pouhým okem, protože se jim slunce odráží od křídel. To může způsobit pruhy na snímcích dalekohledu, které zakrývají výhled na hvězdy a planety.
„Astronomové objevili problémy velmi brzy,“ říká profesor Mosteshar. „Byli první, kdo si stěžovali.“
Internet doslova „nutí“ dospělé i děti trávit spoustu času na počítačích a chytrých telefonech. Doma, v práci i ve škole, což klade na internet nebývalé požadavky. Ve skutečnosti Netflix a YouTube snižují v Evropě kvalitu streamování, aby zabránily přetížení internetu. Ke změnám došlo poté, co představitelé EU požádali streamovací služby a jednotlivé uživatele, aby přestali používat video ve vysokém rozlišení, „aby se zabránilo rozbití internetu“, jak uvedla 20. března CNN, píše server computer.howstuffworks.com.
Tato zpráva si mnoho z nás klade otázku: Mohl by internet najednou přestat fungovat, když je tolik lidí, kteří využívají obrovské množství dat?
Můžete být v klidu. Úplné selhání internetu je možné, ale nepravděpodobné, říkají odborníci, kteří sledují používání technologií a internetu po celém světě. Kybernetické útoky nebo fyzické přeřezávání kabelů pod mořem, které přenášejí obrovské množství internetového provozu, pravděpodobněji naruší internet než příliš mnoho aktivit a sdílených dat.
„Nic, včetně internetu, není nezranitelné vůči přetížení. Ale internet má ve svých systémech obrovské množství redundance a zálohování,“ říká Paul Levinson, profesor komunikačních a mediálních studií na Fordhamské univerzitě. „To znamená, že ačkoliv může dojít k výpadku jedné aplikace nebo systému, je nepravděpodobné, že by se zhroutil celý systém.“
Technologický ředitel společnosti Ookla Luke Deryckx říká, že skutečnými obavami nejsou internetová infrastruktura, ale spíše zvýšený počet koncových uživatelů, kteří sdílejí stejný WiFi systém (například rodinní příslušníci nebo zaměstnanci jedné firmy). Jeho společnost analyzuje vzorce internetového provozu a poskytuje testy rychlosti lidem, kteří chtějí pochopit, jak rychlé (nebo pomalé) jejich online připojení skutečně je.
Společnost Ookla zjistila zpomalení rychlosti internetu v domácnostech na začátku března, konkrétně v místech, jako je New York a Kalifornie, kde tvrdě zasáhl COVID-19. Ostatní země, které trpěly na počátku virové epidemie, jako Čína a Itálie, také zaznamenaly znatelné zpomalení.
Poskytovatelé internetových služeb (ISP) však zaznamenávají posun v poptávce po jejich službách. Podle společnosti Cloudflare, webové bezpečnostní společnosti v USA, byla špičková poptávka po internetu obvykle kolem 19:30, kdy se rodiny usadily ke svým večerním internetovým aktivitám, které zahrnovaly sledování streamovaných kanálů. Nyní je nejvyšší poptávka kolem 11:00 dopoledne a trvá déle než obvykle, což je další známka měnícího se životního stylu.
„Zásadní je, že se sítě drží,“ říká Deryckx.
To nemusí nutně platit pro jednotlivé aplikace a webové stránky.
„Kromě poskytovatelů internetových služeb existují také platformy služeb, které lidé používají,“ říká. To je důvod, proč, i když váš ISP může fungovat dobře, Netflix nebo Zoom mohou mít problém udržet krok s vysokým objemem provozu.“ Například nemusí mít dostatek serverů, aby zvládly zvýšený provoz.
V současné době jsou videokonferenční služby, které jsou užitečné pro vzdálenou výuku, schůzky a dokonce i pro zábavu, do určité míry pomalé. Obchodní nástroje finančního trhu přestaly opakovaně fungovat, protože akciový trh počátkem března opakovaně klesal. A Facebook se snaží vypořádat jak s masivním nárůstem návštěvnosti, tak se skutečností, že jeho 45 000 zaměstnanců poprvé pracuje na dálku.
Prevence přetížení internetu
Aby se stejné věci na internetu nestaly obecně, komunikační společnosti již tvrdě pracují.
„Nejlepším způsobem, jak zabránit havárii z přetížení, je neomezovat používání, ale zajistit, aby byly systémy robustní, a dokonce do systému vkládat nové zálohy,“ říká Levinson. Deryckx opakuje tento sentiment a říká, že právě teď technické týmy po celém světě rozšiřují svou základní síťovou infrastrukturu, aby podpořily rostoucí objem uživatelů.
„Jsme svědky bezprecedentního posunu v lidském chování, nejen v internetových trendech. A myslím si, že internet v našem každodenním životě je prostě čím dál tím důležitější,“ říká Deryckx. „A můžete vidět, že se to děje každý den. Je opravdu zajímavé být součástí.“
Je Starlink velká inovace nebo hrozba?Starlink je název satelitní sítě vyvinuté soukromou společností pro lety do vesmíru SpaceX za účelem poskytování levného internetu do vzdálených míst. SpaceX nakonec doufá, že bude mít v této takzvané megakonstelaci až 42 000 satelitů. Píše server space.com.Velikost a rozsah projektu zneklidňuje astronomy, kteří se obávají, že jasné obíhající objekty budou rušit pozorování vesmíru, stejně jako experty na bezpečnost vesmírných letů, kteří nyní vidí Starlink jako číslo jedna ze zdrojů nebezpečí kolize na oběžné dráze Země.
Kromě toho se někteří vědci obávají, že množství kovu, které shoří v zemské atmosféře, když budou staré satelity deorbitovány, by mohlo vyvolat nepředvídatelné změny klimatu planety.
Starlink: satelitní internetový plán
Návrh satelitního internetu společnosti SpaceX byl oznámen v lednu 2015. Ačkoli v té době nebyl uveden název, generální ředitel Elon Musk uvedl, že společnost podala dokumenty mezinárodním regulačním orgánům k umístění asi 4 000 satelitů na nízkou oběžnou dráhu Země.
„Opravdu mluvíme o něčem, co je z dlouhodobého hlediska jako přestavba internetu ve vesmíru,“ řekl Musk během projevu v Seattlu, když projekt odhalil.
Muskův počáteční odhad počtu satelitů brzy vzrostl, protože doufal, že obsadí část odhadovaného 1 bilionu dolarů celosvětového trhu s internetovým připojením, aby pomohl dosáhnout jeho vize kolonizace Marsu. Americká Federální komise pro komunikace (FCC) udělila SpaceX povolení k letu 12 000 satelitů Starlink a společnost podala dokumenty mezinárodnímu regulačnímu úřadu, aby vyzdvihla až 30 000 dalších kosmických lodí.
Foto: SpaceX/Pexels
Abychom to uvedli do perspektivy, k 5. lednu 2022 bylo v celé historii vypuštěno 12 480 satelitů, přičemž pouze 4 900 je stále aktivních, uvádí Evropská kosmická agentura.
SpaceX vypustila své první dvě testovací lodě Starlink, pojmenované TinTinA a TinTinB, v únoru 2018. Mise proběhla hladce. Na základě počátečních údajů společnost požádala regulační orgány, aby její flotila mohla operovat v nižších nadmořských výškách, než bylo původně plánováno, a FCC souhlasila.
Prvních 60 satelitů Starlink odstartovalo 23. května 2019 na palubě rakety SpaceX Falcon 9. Satelity úspěšně dosáhly své provozní výšky 550 kilometrů. Dostatečně nízko na to, aby byly za několik let staženy k Zemi atmosférickým odporem, takže se z nich po smrti nestaly vesmírné smetí.
Náklady na služby a servis Starlink
SpaceX má vyhrazenou webovou stránku pro objednávání terminálů Starlink. Po připojení adresy služby můžete zjistit, zda je Starlink dostupný pro váš region. Všimněte si, že může docházet ke zpožděním dodávek kvůli přetrvávajícím problémům s dodavatelským řetězcem spojeným s pandemií.
I když se ceny liší podle regionu, hledání adresy v Brooklynu v dubnu 2022 poskytlo cenu hardwaru 599,00 $. Jednorázový poplatek za dopravu a manipulaci 50,00 $ a měsíční poplatek za službu 110,00 $.
Uvádí se, že rychlosti jsou pro mnoho uživatelů ve venkovských oblastech mnohem vyšší ve srovnání s místními možnostmi, i když se to opět liší podle regionu. „Uživatelé mohou očekávat rychlost stahování mezi 100 Mb/s a 200 Mb/s a latenci na většině míst jen 20 ms,“ uvádí domovská stránka. Jakmile balíček dorazí, měli byste v ní mít sadu Starlink, která vám umožní připojení k internetu. Instalací vás provede aplikace Starlink a také uživatelská příručka webu.
Společnost říká, že téměř každý, kdo má jasnou oblohu, měl by být schopen najít satelit. I když ti, kteří jsou velmi blízko severního a jižního pólu, mohou mít smůlu.
„Starlink se ideálně hodí pro oblasti, kde bylo připojení nespolehlivé nebo zcela nedostupné,“ uvádí hlavní stránka Starlink. „Lidé na celém světě používají Starlink k získání přístupu ke vzdělání, zdravotnickým službám a dokonce i komunikační podpoře během přírodních katastrof.“
Jak fungují satelity Starlink
Aktuální verze každého satelitu Starlink váží 260 kilogramů a je podle magazínu Sky & Telescope velký zhruba jako stůl.
Namísto odesílání internetových signálů elektrickými kabely, které musí být fyzicky položeny, aby se dostaly do vzdálených míst, funguje satelitní internet tak, že informace přenáší přes vakuum vesmíru, kde se šíří o 47 % rychleji než v kabelu z optických vláken, uvedl Business Insider.
Současný satelitní internet funguje pomocí velkých kosmických lodí, které obíhají 35 786 km nad konkrétním místem na Zemi. Ale na takovou vzdálenost jsou obecně významná časová zpoždění při odesílání a přijímání dat. Tím, že jsou blíže naší planetě a jsou propojeny sítí, mají satelity Starlink rychle přenášet velké množství informací na jakékoli místo na Zemi. Dokonce i přes oceány a na extrémně těžko dostupná místa, kde by bylo položení optických kabelů drahé.
Musk řekl, že síť Starlink by byla schopna poskytovat „malé“ internetové pokrytí poté, co by bylo v provozu 400 kosmických lodí, a „umírněné“ pokrytí po zprovoznění asi 800 satelitů.
Na začátku ledna 2022 vypustila SpaceX celkem více než 1900 satelitů Starlink. Konstelace nyní poskytuje širokopásmové služby ve vybraných oblastech po celém světě jako součást beta-testovacího programu s rychlostí stahování mezi 100 Mb/s a 200 Mb/s a latencí až 20 milisekund, podle průvodce Starlink.
Uživatelé na zemi přistupují k širokopásmovým signálům pomocí sady prodávané společností SpaceX. Stavebnice obsahuje malou satelitní parabolu s montážním stativem, wifi router, kabely a napájecí zdroj, uvádí web společnosti.
Starlink versus astronomie
Během několika dní od prvního startu 60 satelitů Starlink zahlédli pozorovatelé oblohy lineární perleťový řetězec světel, když jim kosmická loď brzy ráno svištěla nad hlavou. Weboví průvodci ukázali ostatním, jak vystopovat velkolepý displej.
„Byl to docela úžasný pohled a já křičel ‚Wowowow!“ když se objevil jasný ‚vlak‘ objektů,“ řekl nizozemský satelitní pozorovatel Marco Langbroek Space.com v roce 2019 prostřednictvím e-mailu. „Byly jasnější, než jsem čekal.“
Tato jasnost byla překvapením téměř pro všechny, včetně SpaceX a astronomické komunity. Výzkumníci začali panikařit a ve svých datech sdíleli fotografie satelitních pruhů, jako je tato z Lowellovy observatoře v Arizoně.
Vyjádřili zvláštní obavy ohledně budoucích snímků z vysoce citlivých dalekohledů, jako je observatoř Vera Rubin (dříve známá jako Velký synoptický průzkumný dalekohled). Bude studovat celý vesmír do vynikajících detailů a očekává se, že bude online v roce 2022. Radioastronomové jsou také vystrašeni rušením signálů anténami Starlinku.
Mezinárodní astronomická unie (IAU) vyjádřila znepokojení v prohlášení vydaném v červnu 2019. „Satelitní konstelace mohou představovat významnou nebo vysilující hrozbu pro důležité stávající i budoucí astronomické infrastruktury. A proto vyzýváme jejich konstruktéry a provozovatele, stejně jako tvůrce politik, aby pracovali s astronomickou komunitou ve společném úsilí analyzovat a pochopit dopad satelitních konstelací,“ stojí v prohlášení.
V dubnu 2021 Thomas Schildknecht, zástupce ředitele Astronomického institutu Bernské univerzity, který zastupuje Švýcarsko v IAU, řekl na konferenci Evropské kosmické agentury o vesmírném odpadu. Unie vyzývá Organizaci spojených národů k ochraně nedotčené noční oblohy, jako kulturního dědictví proti nekontrolované expanzi megakonstelací.
Americká astronomická společnost (ASS) ve zprávě vydané v říjnu 2022 přirovnala dopad megasouhvězdí na astronomii ke světelnému znečištění. Zpráva uvádí, že se obloha může rozjasnit faktorem dva až tři kvůli difúznímu odrazu slunečního světla od kosmické lodi.
Foto: SpaceX/Unsplash
Starlink jako hlavní zdroj rizika orbitální kolize
SpaceX se dostalo většího odporu v září 2019, kdy Evropská kosmická agentura (ESA) oznámila, že nasměrovala svůj satelit Aeolus, aby provedl úhybné manévry a vyhnul se nárazu do „Starlink 44“. Jednoho z prvních 60 satelitů v megakonstelaci. Agentura přijala opatření poté, co se od americké armády dozvěděla, že pravděpodobnost srážky je 1 ku 1 000 – 10krát vyšší než práh ESA pro provedení manévru k vyhnutí se srážce.
V srpnu 2021 Hugh Lewis, vedoucí astronautické výzkumné skupiny na University of Southampton ve Velké Británii a přední evropský odborník na vesmírný odpad, řekl Space.com, že satelity Starlink představují jediný hlavní zdroj rizika kolize na nízké oběžné dráze Země.
Podle počítačových modelů se v té době družice Starlink účastnily každý týden asi 1 600 setkání mezi dvěma kosmickými loděmi blíže než 0,6 míle (1 kilometr). To je asi 50 % všech takových incidentů. Toto číslo se zvyšuje s každou novou dávkou satelitů vypuštěných do vesmíru. Než Starlink rozmístí všech 12 000 satelitů své konstelace první generace, mohl by dosáhnout 90 %, řekl Lewis.
Lewis také vyjádřil obavy, že operátor SpaceX společnosti Starlink, nováček v satelitním byznysu, je nyní jediným nejdominantnějším hráčem v oboru, jehož rozhodnutí mohou ovlivnit bezpečnost všech operací na nízké oběžné dráze Země.
Účinky Starlinku na atmosféru
SpaceX plánuje obnovovat megakonstelaci Starlink každých pět let pomocí novější technologie. Na konci své služby budou staré satelity nasměrovány do zemské atmosféry, kde shoří. To je jistě chvályhodné, pokud jde o prevenci vesmírného odpadu, je tu však další problém.
Obrovské množství satelitů, které budou hořet v jinak nedotčených horních vrstvách atmosféry, by ve skutečnosti mohlo změnit chemii atmosféry a mít nepředvídatelné důsledky pro život na planetě.
V článku publikovaném v květnu 2021 v časopise Scientific Reports kanadský výzkumník Aaron Boley uvedl, že hliník, ze kterého jsou satelity vyrobeny, bude při hoření produkovat oxid hlinitý. Varoval, že je známo, že oxid hlinitý způsobuje poškozování ozónové vrstvy a může také změnit schopnost atmosféry odrážet teplo.
„Alumina odráží světlo na určitých vlnových délkách, a pokud vylijete dostatek oxidu hlinitého do atmosféry, vytvoříte rozptyl a nakonec změníte albedo planety,“ řekl Boley Space.com.
To by mohlo vést k nekontrolovanému geoinženýrskému experimentu, ke změně klimatické rovnováhy Země. Účinky takových střídání jsou v současnosti neznámé.
Karen Rosenlofová, expertka na atmosférickou chemii z National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA), řekla Space.com, že ji také znepokojují účinky částic z hořících satelitů v atmosféře. Rosenlof má ve skutečnosti zkušenosti s modelováním účinků geoinženýrských zásahů.
David Fahey, ředitel NOAA’s Chemical Sciences Laboratory, a Martin Ross, fyzik a meteorologický vědec z Aerospace Corporation, oba řekli Space.com, že je naléhavě zapotřebí více výzkumu, abychom pochopili účinky spalování rostoucího množství satelitů v atmosféře.
Problém je podle vědců v tom, že v těchto vysokých vrstvách atmosféry částice pravděpodobně zůstanou navždy.
Boley řekl, že zatímco množství družic hořících v atmosféře bude podstatně menší než množství meteoritů, chemické složení umělých objektů je jiné, takže přítomnost produktů jejich hoření je něco, o čem vědci nic nevědí.
„Každý den k nám přichází 54 tun (60 tun) meteoroidního materiálu,“ řekl Boley. „S první generací Starlinku můžeme očekávat, že se do zemské atmosféry vrátí asi 2 tuny (2,2 tuny) mrtvých satelitů denně. Ale meteoroidy jsou většinou horniny, které se skládají z kyslíku, hořčíku a křemíku. Tyto satelity jsou většinou hliníkové, meteoroidy obsahují jen ve velmi malém množství, asi 1 %.reklama
Jak by se akumulace těchto částic časem zvyšovala, rostla by i intenzita účinků. Nelze tedy vyloučit, že v průběhu desetiletí by znečištění z hořících satelitů megakonstelací mohlo vést ke změnám v měřítku podobném tomu, co v současnosti zažíváme se změnou klimatu způsobenou fosilními palivy.
„Lidé jsou výjimečně dobří v podceňování naší schopnosti měnit prostředí,“ řekl Boley. „Existuje taková představa, že neexistuje způsob, jak můžeme vysypat do oceánu tolik plastů, abychom to změnili. Neexistuje způsob, jak bychom mohli vysypat do atmosféry tolik uhlíku, abychom něco změnili. Ale tady jsme. Máme plast Problém znečištění oceánu, klimatická změna probíhá v důsledku našich činů a našich změn složení atmosféry a jsme připraveni udělat stejný typ chyby, když využíváme vesmír.“
Starlink neodpověděl na žádosti Space.com o komentář.
Co plánuje SpaceX udělat
SpaceX uvedla, že bude spolupracovat s organizacemi a vesmírnými agenturami na zmírnění dopadů své megakonstelace. A společnost se pokusila utišit obavy astronomů z vlivu Starlinku na noční oblohu.
„SpaceX je absolutně odhodlána najít cestu vpřed, aby náš projekt Starlink nebránil hodnotě výzkumu, který všichni podnikáte,“ řekla astronomům Patricia Cooper, viceprezidentka pro satelitní vládní záležitosti ve SpaceX, astronomům v lednu 2020 na setkání Americké Informovala o tom Astronomická společnost v Honolulu, Nature .
SpaceX za tímto účelem přijala opatření. Například nedávno vypustily sportovní zorníky satelitů Starlink navržené tak, aby zabránily příliš jasnému odlesku slunečního světla od jejich nejvíce reflexních částí.
Ale obrovské množství satelitů v megakonstelacích od SpaceX a dalších soukromých vesmírných společností, jako je OneWeb, naznačuje, že světelné znečištění a další problémy mohou pokračovat, a zastánci požadovali přísnější regulace ze strany vládních agentur.
„Tady je dárek pro vůdce světa, úkol více nestranný než kterýkoli jiný, který tu kdy byl: chraňte naše nebe,“ napsal hvězdář Arwen Rimmer v The Space Review, týdenní online publikaci věnované esejům a komentářům o vesmíru na začátku roku 2020.
3. února 2022 provedla raketa SpaceX Falcon 9 rutinní a úspěšný start 49 satelitů Starlink z Kennedyho vesmírného střediska NASA na Floridě. Ale jen o den později geomagnetická bouře nad Zemí zvýšila hustotu atmosféry, zvýšila odpor na satelitech a odsoudila většinu z nich k předčasné smrti.
„Předběžná analýza ukazuje, že zvýšený odpor v nízkých nadmořských výškách zabránil satelitům opustit bezpečný režim a zahájit manévry se zvednutím oběžné dráhy a až 40 satelitů se vrátí nebo již znovu vstoupilo do zemské atmosféry,“ napsala SpaceX v únoru.
Každý satelit byl umístěn na nízkou počáteční oběžnou dráhu, která měla minimální výšku pouhých 210 kilometrů nad Zemí, v nejnižším bodě oběžné dráhy. SpaceX uvedla, že záměrně vypouští dávky Starlinku na takovou oběžnou dráhu, aby umožnila rychlou likvidaci, pro případ, že by se během startu něco pokazilo. Ale toto umístění také ponechává satelity zranitelné vůči sluneční aktivitě, která ovlivňuje zemskou atmosféru.
„Palubní GPS ve skutečnosti naznačuje, že rychlost eskalace a intenzita bouře způsobila nárůst atmosférického odporu až o 50 procent vyšší než během předchozích startů,“ napsal SpaceX ve své aktualizaci.
Společnost se je pokusila zachránit tím, že všechny satelity umístila do ochranného „bezpečného režimu“ a přikázala jim letět z okrajů „jako list papíru“, aby se minimalizoval odpor. SpaceX také mluvilo přímo s americkými vesmírnými silami a společností LeoLabs, aby sledovala stroje pomocí pozemního radaru, dodala.
Nakonec se však většina té dávky Starlink ztratila. SpaceX poznamenala, že výsledkem je, že satelity „nepředstavují nulové riziko kolize s jinými družicemi a záměrně zanikají při návratu do atmosféry“. Tato druhá část znamená, že satelity nebudou generovat žádné trosky, které dopadnou na zem.
„Tato jedinečná situace ukazuje, jak dlouho tým Starlink ušel, aby zajistil, že systém je na přední hraně zmírňování úlomků na oběžné dráze,“ dodala SpaceX.
Starlink na Tonze a na Ukrajině
26. února 2022, dva dny poté, co Rusko nevyprovokovaným útokem napadlo Ukrajinu, požádal ukrajinský vicepremiér Mykhailo Fedorov Elona Muska o pomoc.
Federovův tweet prosící o terminály Starlink vyůstil v doručení zásilky o pouhé dva dny později, což bylo neuvěřitelné vzhledem k narušení dodavatelského řetězce a dalším problémům vyvolaným konfliktem.
Ve skutečnosti však SpaceX již šest týdnů v zákulisí pracovalo na dodávce pro Ukrajinu. Čekalo na konečné povolení ke vstupu do země a vzalo Federovův tweet jako povolení, protože oficiální papíry nebyly schopny projít včas.
SpaceX na této iniciativě pracovala ve shodě s Agenturou Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID). Podle tiskové zprávy USAID z dubna 2022 vyslalo partnerství veřejného a soukromého sektoru 5 000 terminálů Starlink do země, která je v době psaní tohoto článku 12. dubna stále pod útokem.
Situace na Ukrajině nebyla vždy hladká, jak Musk v březnu 2022 poznamenal, že terminály Starlink byly ucpané poblíž ukrajinských konfliktních oblastí. Společnost již pracovala na upgradu, když to Musk oznámil, a zavázal se k dalšímu zaměření na kybernetickou obranu, aby Starlinks zůstaly funkční.
Také v únoru 2022 Musk a SpaceX poslali nejméně 50 terminálů Starlink do ostrovního státu Tonga v Tichém oceánu. Cílem bylo poskytnout svým obyvatelům bezplatný přístup k internetu, zejména v odlehlých vesnicích.
Tonga potřebovala terminály poté, co v lednu utrpěla masivní erupci sopky a tsunami, uvedla agentura Reuters. SpaceX tehdy uvedlo, že terminály umožní tok komunikace v některých regionech s nejhoršími dopady v důsledku erupce.
Foto: Leon Seibert/Pixabay
Foto: Defence-Imagery/Pixabay
Foto: gdakaska/Pixabay
Foto: geralt/ pixabay
Foto: geralt/pixabay
Foto: SpaceX/Unsplash
Foto: Starlink
Foto: Starlink/SpaceX
Foto: TheDigitalArtist/Pixabay
Foto: Starlink/SpaceX
Foto: SpaceX/Pexels
Foto: SpaceX/Unsplash