Foto: Leon Hirsch/Pixabay

Ať už se povalují v zoologické zahradě nebo pózují v klipech slavných zpěváků, bílí tygři vždycky upoutají pozornost. Tyto jedinečné velké kočky se svýma svůdnýma modrýma očima, zářivě růžovým nosem a nápadnou černobíle pruhovanou srstí představují dokonalou kombinaci krásy a kontrastu, kterou si dlouho cenili hollywoodští filmaři, kouzelníci i návštěvníci zoologických zahrad, píše GRUNGE.

Navzdory všeobecnému přesvědčení není bílý tygr samostatným druhem nebo dokonce poddruhem jako tygr bengálský nebo sibiřský. Jedinečné zbarvení těchto koček je spíše způsobeno genetickou mutací, která se přirozeně, i když velmi vzácně, vyskytuje u bengálských tygrů. Bílé zbarvení u typicky oranžových a černých tygrů je formou leucismu – tj. dědičného částečného snížení pigmentace, který způsobuje, že na celém těle chybí červené, oranžové a žluté zbarvení, ale některé odstíny, jako černá a modrá, zůstávají nedotčeny.

Zatímco leucismus sám o sobě nemusí být nutně škodlivý, proces chovu tygrů vykazujících tuto vzácnou mutaci je bohužel značně problematický. Ve snaze o udržení produkce ceněných – a tudíž velmi výnosných – bílých tygrů se lidé uchylují k neetickým technikám chovu, barbarským a krutým praktikám. To je tou temnou a tragickou realitou existence bílých tygrů.

Znevýhodnění bílých tygrů

Bílí tygři se v přírodě vyskytují, ačkoli se ve volné přírodě nenarodil bílý jedinec už více než 65 let. Jsou velmi vzácní – a z evolučního hlediska k tomu mají dobrý důvod. Tygři jsou noční predátoři, kteří se spoléhají na nenápadnost a maskování, aby zůstali skryti, když plánují dokonalý útok. Schopnost lovit je nezbytná pro přežití a mladí tygři se měsíce učí od svých matek, jak účinně pronásledovat a zabíjet, než se vydají na vlastní pěst.

Ve skutečnosti je lov tak náročný, že přibližně 50 % všech divokých tygrů nepřežije první dva roky života, což znamená, že je to dost těžké i bez toho, aby se narodili s vážným handicapem. Na rozdíl od svých oranžových protějšků jsou bílí tygři v lesním a travnatém prostředí nápadní. To znamená, že jsou ve velké nevýhodě, pokud jde o pronásledování kořisti – velkých savců, jako jsou jeleni a divoká prasata -, kteří podle studie z roku 2019 zveřejněné v časopise Journal of the Royal Society Interface nevidí oranžovou srst na zeleném pozadí, ale snadno vidí bílou.

Tato neschopnost maskování také vystavuje bílé tygry potenciálnímu útoku. Ačkoli jsou špičkovými predátory, mladí nebo oslabení tygři se mohou stát kořistí krokodýlů, hadů, levhartů, jiných tygrů a případně i smečky lovících divokých psů zvaných dhoulové. Kromě toho mají bílí tygři geneticky vyšší pravděpodobnost, že budou trpět problémy se zrakem. Vzhledem k tomu, že proces přírodního výběru působí proti nim, je pravděpodobné, že v minulosti většina divokých bílých tygrů zemřela hlady.

Poslední divocí bílí tygři zabiti lovci trofejí

Ačkoli jsou bílí bengálští tygři velmi vzácní, občas se jim ve volné přírodě dařilo. Jejich vzácnost bohužel jen zvyšovala jejich přitažlivost pro lovce, kteří hledali neobvyklou trofej. Podle časopisu Science Reporter zaznamenal spisovatel Abul Fazal první bílé tygry v Indii v roce 1561. Ve druhém svazku „Akbarnámy“ – série knih dokumentujících vládu císaře Akbara – Fazal popsal, jak jeho družina v džungli poblíž historického města Narwaru lovila a meči a šípy zabila tygřici a jejích pět starších mláďat.

Koncem 19. století končila setkání s bílými tygry téměř vždy zastřelením a v průběhu let se lov těchto vzácných zvířat jen zvyšoval. Jak uvedl časopis Bombay Natural History Society of India, v letech 1907 až 1933 bylo v Indii zastřeleno 17 bílých tygrů. Občas lovci přiváželi unikátní bílé kočky živé na výstavu, jako tomu bylo v případě bílého tygra odchyceného v roce 1915 a mláděte jménem Mohan, které bylo ponecháno naživu poté, co byla jeho rodina zabita. Bohužel od roku 1958, kdy byl poslední bílý tygr zastřelen lovcem trofejí, se v Indii divocí bílí tygři nevyskytují.

Ve volné přírodě má bílou srst jen asi jeden z 10 000 tygrů. Kromě toho, že je genetická mutace, která způsobuje bílé zbarvení, sama o sobě velmi vzácná, je recesivní, což znamená, že tygr musí zdědit kopii od obou rodičů, aby se narodil bílý. Jednoduše řečeno, bílých tygrů není mnoho. Nebo spíše by jich nebylo bez zásahu člověka.

Nejúčinnějším způsobem, jak vytvořit více bílých tygrů, je spojit dva. Jak ale najít dva, když je jeden vzácný? Většina z přibližně 200 bílých tygrů, kteří jsou dnes v zajetí, pochází z jediného samce bengálského tygra narozeného ve volné přírodě jménem Mohan, který byl odchycen v Indii v roce 1951. Místo aby chovatelé Mohana čekali na štěstí, opakovaně ho křížili s jeho bílou dcerou a vnučkami a vytvořili tak malou kolekci bílých tygrů. Nakonec tito tygři a jejich příbuzní skončili po celém světě.

Šokující je, že existuje pouze jedna další linie bílých tygrů. Podle veterináře Daniela Laughlina v článku, který napsal pro Big Cat Rescue, jedna zoologická zahrada ve Spojených státech nejprve zkřížila bengálského tygra se sibiřským tygrem a pak jejich potomky vzájemně zkřížila, což vedlo k několika bílým mláďatům. Jedno z těchto tygrů pak bylo zkříženo s bílým tygrem z Mohanovy linie, čímž se zrodili všichni bílí tygři, kteří se v současnosti v USA vyskytují.

Foto: JayDLim/Pixabay

Foto: Anthony/Unsplash

Foto: WenPhotos/Pixabay

Vážné zdravotní problémy

Bílá srst sice může snižovat schopnost tygra přežít ve volné přírodě, ale sama o sobě nemusí nutně způsobovat zdravotní problémy. Příbuzenská plemenitba však ano. Protože geny zodpovědné za bílé zbarvení jsou recesivní, nejspolehlivějším způsobem, jak získat bílého tygra, je páření jednoho tygra s druhým. Vzhledem k nedostatku bílých tygrů je však jediným způsobem, jak toho dosáhnout, příbuzenská plemenitba, tedy spojení dvou blízce příbuzných tygrů.

Kromě selekce jedné recesivní vlastnosti – například bílého zbarvení – se při příbuzenské plemenitbě neúmyslně selektuje i řada dalších vlastností, z nichž mnohé jsou škodlivé. Koneckonců, existuje důvod, proč příroda obvykle upřednostňuje věci jako rozptyl, křížení a genetickou variabilitu! Opakované příbuzenské křížení tyto škodlivé vlastnosti ještě více koncentruje, což vede k celkovému poklesu zdatnosti, zdraví a plodnosti, známému jako inbreedingová deprese.

Spolu s žádoucí bílou srstí se objevuje mnoho zdravotních problémů, včetně deformací obličeje, abnormalit páteře, jako je skolióza, vadných orgánů, rozštěpů patra, dysplazie kyčelních kloubů, vbočených nohou, vypoulených očí, krátkých nohou, neschopnosti polykat a trávit potravu, neurologických poruch, malých vrhů, neplodnosti, oslabené imunity a srdečních problémů, abychom jmenovali alespoň některé. Z těchto důvodů americká Asociace zoologických zahrad a akvárií v roce 2011 bezohledný chov bílých tygrů – a všech leucistických zvířat – zakázala.

Protože geny pro oranžovou srst jsou dominantní, rodí se naprostá většina tygrů oranžových, i když jeden nebo oba rodiče jsou bílí. V důsledku toho mají chovatelé tygrů při své nekonečné snaze o získání dalších bílých tygrů přebytek oranžových mláďat. A co hůř, mnoho bílých mláďat se rodí mrtvých, nezdravých nebo vážně znetvořených v důsledku příbuzenské plemenitby. Z toho vyplývá nepříjemná otázka: Co se stane se všemi těmito odmítnutými tygry?

Protože o geneticky nevyhovující tygry má zájem jen málo renomovaných zoologických zahrad, mnoho z nich se nakonec prodává do mnohem horších podmínek. Jiní jsou prodáváni do lukrativního – ale pochybného – obchodu s „mláďaty“.

Většina nechtěných tygrů nakonec předčasně umírá. Ačkoli se mohou dožít až 20 let, jen málo z odhadovaných desítek tisíc tygrů v zajetí se tohoto věku dožije. Výživa dospělých tygrů je nákladná, a jakmile se stanou nerentabilními, jsou krutě utraceni nebo prodáváni na černém trhu pro své cenné orgány. Při chovu jednoho žádoucího bílého tygra zemře celkem 30 až 60 tygrů.

Před sto lety se po lesích a pastvinách Asie a východní Evropy potulovalo asi 100 000 divokých tygrů. Do roku 2023 se jejich počty snížily na pouhých 4 500, čímž se všech šest žijících poddruhů stalo vážně ohroženými. V současné době je mnohem více tygrů v zajetí než ve volné přírodě. To by mohlo být dobré, protože tito tygři v zajetí by mohli potenciálně pomoci zvýšit genetickou variabilitu ubývajících divokých populací.

Je tu však problém: Rozsáhlý nezodpovědný chov bílých tygrů značně znehodnotil genofond. Obrovské množství nechtěných tygrů chovaných v zajetí ve jménu zajištění jediného ideálního exempláře bílého tygra zaplavuje zoologické zahrady a záchranná centra, čímž ubírá důležité peníze, prostor a zdroje úsilí o ochranu divokých tygrů. Jak napsal Jackson Landers v časopise Slate: „Každá zoologická zahrada, která pod rouškou lži o ochraně přírody věnuje výběh bílým tygrům, představuje jedno místo navíc, kde by mohl být chován legitimně ohrožený tygr.“

Kromě toho, že mnozí bílí tygři trpí množstvím zdravotních problémů souvisejících s příbuzenskou plemenitbou, se u nich objevují také onemocnění přímo související s jejich jedinečným zbarvením. Stejně jako albíni jsou bílí tygři citlivější na sluneční světlo. Díky snížené pigmentaci jsou náchylnější k popáleninám od slunce a u mnoha z nich se také objevuje rakovina kůže.

Studie z roku 2023 publikovaná v časopise Journal of Zoo and Wildlife Medicine zjistila, že ze sedmi tygrů, u kterých byla diagnostikována rakovina kůže, bylo pět bílých. Rakovina kůže si v průběhu let skutečně vyžádala životy mnoha bílých tygrů.

Oběti lidské chamtivosti

Od chvíle, kdy byli v 50. letech minulého století v Indii vystaveni první bílí tygři, viděli lidé možnost, jak na těchto vzácných kočkách vydělat. Podle časopisu Science Reporter zplodil Mohan – bílý tygr odchycený jako mládě v Indii v roce 1951 – celkem 34 mláďat, z nichž 21 se narodilo bílých. Skončila v zoologických zahradách po celém světě. Standardní bílý tygr se prodává za přibližně 30 000 až 60 000 dolarů, zatímco ještě vzácnější čistě bílí tygři mohou mít hodnotu až 100 000 dolarů.

Jedním z nejtrvalejších mýtů o bílých tygrech je, že jsou ohroženým druhem, který je třeba chránit. Bílí tygři jsou pouze barevnou morfou tygra bengálského, skutečného ohroženého poddruhu, jehož ochrany je třeba nejlépe dosáhnout zachováním biotopu a chovnými programy podporujícími genetickou rozmanitost. Moderní bílí tygři, kteří vznikli opakovaným příbuzenským křížením, nepomáhají úsilí o ochranu přírody ani nevyžadují záchranu. A těžko najdete někoho, kdo by se snažil některou z cenných koček znovu vypustit do volné přírody.

Bohužel mnoho zařízení stále tvrdí, že je nutné tato zvířata chovat, aby byla zachráněna před vyhynutím, a někdy je označují za ohrožený druh zvaný „bílý královský tygr“ – což je falešný termín. Což je báchorka, která se udržuje tak dlouho, že průzkum, který v roce 2012 provedl server Slate na Facebooku, ukázal, že jí věří 96 % dotázaných, přičemž několik z nich uvedlo často opakovanou historku, že se jedná o poddruh tygra přizpůsobený životu ve sněhu. Tato dezinformační kampaň z velké části existuje proto, aby se mohlo na vzácných kočkách dál vydělávat.

Tygří zuby, lebky, vousy, drápy, oči, tlapy a dokonce i genitálie jsou ceněny pro léčebné účely. Jako dekorace jsou ceněny kožešiny, zejména ty vzácných barevných rázů. Kůže se prodávají za přibližně 20 000 dolarů, zatímco celé koberce mohou stát až 124 000 dolarů. A celý vycpaný tygr? Ten se může prodat za přibližně 700 000 dolarů.

Ačkoli je prodej tygřích částí podle Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES) nezákonný, výplata je dostatečně vysoká na to, aby se udržel. A i když ve volné přírodě už mnoho tygrů nezbývá, určitě je spousta nechtěných tygrů v zajetí, z velké části díky přetrvávající poptávce po těch s černými a bílými pruhy. V bílých tygrech se točí velké peníze, ať už jsou živí, nebo mrtví.