Europa možná má vlastní oceány, potvrdit to může mise NASA, která dorazí v roce 2030

19. 5. 2026 Iveta Mauci, šéfredaktorka 0 komentářů 4 min read 17 Zobrazení Europa, Jupiter, led, NASA, oceány, sonda, voda

Nové Vesmírné objevy

alien planet, jupiter, ocean, stars, galaxy, milky way, celestial, space, moon, europa, night, nature, mysterious, magical, scifi

Vědci se o Europu zajímají obzvláště proto, že se stále předpokládá, že její ledový povrch zakrývá rozsáhlý oceán slané vody.

Astronomové předpokládali, že trhliny v ledové slupce Europy by mohly poskytnout potenciální cesty pro kapalnou vodu, která by mohla stoupat k povrchu a vytryskovat do vesmíru. Tuto možnost ale bude možné důkladně prozkoumat až v roce 2030 díky mise NASA Europa Clipper, až dorazí do systému Jupitera.

Nová reanalýza dat z Hubbleova teleskopu výrazně oslabila jeden z nejzajímavějších argumentů pro existenci vodních gejzírů na Jupiterově měsíci. Vědci z Jihozápadního výzkumného ústavu po 14 letech znovu prošli původní ultrafialová pozorování a dospěli k závěru, že dřívější „téměř jistý“ signál mohl být jen statistický šum.

Slabé oblaky páry

Původní studie z roku 2014 tvrdila, že Europa občas vypouští slabé oblaky vodní páry zpod ledového povrchu, kde se pravděpodobně nachází globální oceán kapalné slané vody. Takové oblaky by byly mimořádně důležité. Mohly by totiž přinášet materiál z podpovrchového oceánu přímo do vesmíru, kde by jej mohla analyzovat kosmická sonda bez nutnosti vrtání skrz led.

Klíčem k původnímu objevu byla tzv. Lyman-alfa emise, ultrafialové záření produkované atomy vodíku. Vědci sledovali jemné změny v těchto emisích pomocí přístroje STIS na Hubbleově teleskopu. Jenže tehdejší měření byla na samé hranici možností observatoře.

Podle Kurta Retherforda stačila odchylka o jeden či dva pixely v určení přesné polohy Europy na snímku a interpretace dat se mohla výrazně změnit. Nová analýza proto ukázala, že původní 99,9% jistota existence oblaků klesla pod 90 %, což už ve vědeckém světě nestačí pro silné tvrzení.

Hlavní autor nové studie, Lorenz Roth, zdůraznil, že současná data samotnou existenci gejzírů nevylučují, jen už neposkytují dostatečně přesvědčivý důkaz.

Umělecká představa oblaku vodní páry, o kterém se předpokládá, že je vyvržen z chladného, ledového povrchu Jupiterova měsíce Europa, který se nachází 800 milionů kilometrů od Slunce. Spektroskopická měření Hubbleova vesmírného dalekohledu vedla vědce k výpočtu, že oblak stoupá do výšky 200 kilometrů a poté pravděpodobně snáší jinovatku zpět na povrch Měsíce. Již předchozí zjištění naznačují existenci podpovrchového oceánu pod ledovou kůrou Europy.

To je důležité i pro budoucí výzkum. Europa zůstává jedním z nejperspektivnějších míst pro hledání mimozemského života ve Sluneční soustavě. Pod ledovou kůrou může být oceán obsahující více vody než mají dohromady všechny oceány Země. Pokud by skrz trhliny unikala voda do vesmíru, mohly by sondy analyzovat chemické složení oceánu a hledat známky biologických procesů.

Právě proto je očekávána mise Europa Clipper, která má k Jupiteru dorazit kolem roku 2030. Sonda bude detailně mapovat povrch Europy, její chemii, strukturu ledové kůry i možné aktivní výtrysky.

Zajímavé je, že podobné gejzíry byly skutečně potvrzené na Saturnově měsíci Enceladus, kde obrovské vodní oblaky vytvářejí dokonce celý prstenec Saturnu. Další Jupiterův měsíc Io zase chrlí oblaka oxidu siřičitého z aktivních sopek.

Nová studie tedy neznamená konec nadějí na aktivní Europu, spíše připomíná, jak obtížné je interpretovat extrémně jemná data z hranic možností současných teleskopů.

Tyto kompozitní snímky ukazují podezřelý oblak materiálu, který vybuchl s dvouletým odstupem na stejném místě na Europě. Snímky podporují důkazy o tom, že se jedná o skutečný jev, který se přerušovaně objevuje ve stejné oblasti na satelitu. Oba oblaky, vyfotografované v ultrafialovém světle pomocí zobrazovacího spektrografu Hubbleova vesmírného dalekohledu NASA, byly vidět v siluetě, když Měsíc procházel před Jupiterem.

Nová studie SwRI vyvolala pochybnosti o existenci vlečných oblaků vodní páry na Jupiterově měsíci Europa (viz výše), o nichž bylo původně informováno na základě pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu z roku 2012. Opakovaná analýza dat však jistotu tohoto původního zjištění snížila, ale vědci stále doufají, že takové vlečné oblaky budou někdy v budoucnu pozorovány.

Zdroj: Lorenz Rot, hlavní autor nové studie, studie byla publikovaná v časopise Astronomy & Astrophysics. Southwest Research Institute – Planetary Science, studie v Astronomy & Astrophysics, https://www.eurekalert.org/news-releases/1128508

Vědci se o Europu zajímají obzvláště proto, že se stále předpokládá, že její ledový povrch zakrývá rozsáhlý oceán slané vody.

Slabé oblaky páry

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář