koncentrační tábor

Kolik lidí zemřelo v nacistických koncentračních táborech na britské půdě?

28. 7. 2023 Adam Walko 0 komentářů 2 min read 622 Zobrazení Alderney, Anglie, Brutánie, holocaustu, koncentrační tábor, oběti, ostrov, Spojené království

Historie TOP 10 Zajímavosti

Spojené království vyšetřuje počet obětí na ostrově Alderney, který němečtí vojáci obsadili v roce 1940

Místa, jako je Osvětim, každoročně navštíví miliony lidí a pomníky připomínající oběti na životech stojí slavnostně ve městech od Paříže po Moskvu. V Británii, která je připomínána především jako velká síla, jež se postavila nacistickému režimu, je však kus historie holocaustu již osm desetiletí do značné míry ignorován, píše Magazín Smit h sonian. Tento týden britská vláda oznámila, že bude vyšetřovat německou okupaci Alderney, jednoho z britských Normanských ostrovů, a tamní koncentrační tábory, na které historie zapomněla.

„Je načase, aby se britská vláda a úřady Alderney konečně postavily čelem k hrůze toho, co se stalo na britské půdě,“ říká Margaret Hodgeová, členka parlamentu, jejíž otec uprchl z nacistického Německa, v rozhovoru s Martinem Brightem a Antony Barnettem z Observeru.

Normanské ostrovy mají se Spojeným královstvím složitý vztah; jsou sice závislým územím britské koruny, ale nacházejí se mnohem blíže Francii. Vzhledem k jejich poloze rozhodl premiér Winston Churchill v roce 1940, že je Británie nemůže bránit před nacistickou invazí.

Obsazení Hitlerovými armádami bylo rychlé. Když Němci dorazili na Alderney, zjistili, že je skoro prázdné. Téměř všichni obyvatelé se stihli evakuovat a na neobydleném ostrově vybudovali několik táborů.

„Stále existuje mnoho otázek o tom, co se na Alderney skutečně dělo a kdo co věděl. Někteří byli příliš dlouho ochotni dívat se jinam v naději, že to všechno zmizí,“ říká pro Observer badatel v oblasti židovského dědictví Marcus Roberts.

V roce 2020 vydali archeologové v časopise Antiquity studii zkoumající koncentrační tábor na ostrově Alderney na ostrově Sylt. V něm byli drženi především vězni ze sovětských území a také francouzští Židé. Nebyl to sice jediný tábor, který nacisté na Alderney vybudovali, ale je známo, že byl obzvláště brutální. Někteří historici tvrdí, že vězni na Syltu čelili tvrdším podmínkám než v některých známějších táborech na pevnině.

Kvůli odlehlé poloze „se k vězňům dostávalo ještě méně jídla než v jiných částech okupované Evropy,“ řekl v roce 2020 Megan Gannonové z National Geographic historik Paul Sanders, autor knihy The British Channel Islands Under German Occupation.

O tom, kolik vězňů na Alderney zemřelo, se dlouho vedly spory a úředníci doufají, že nové vyšetřování pomůže určit skutečný počet mrtvých.

„Na číslech záleží, protože na pravdě záleží. Mrtví si zaslouží důstojnost pravdy,“ uvádí se v prohlášení lorda Erica Picklese, britského vyslance pro holocaust a vedoucího nové iniciativy.

Na novém vyšetřování se bude podílet 11 odborníků z Alderney, Velké Británie, Německa, Francie a Kanady, kteří budou provádět výzkum táborů. Skupina zveřejní zprávu v březnu 2024. Úředníci rovněž vyzývají veřejnost, aby skupině předložila jakékoli relevantní důkazy nebo výsledky výzkumu.

„Někteří lidé nechtějí věřit, že se něco stalo, a někteří věří, že zemřely tisíce a tisíce lidí,“ říká Pickles Benu Braschovi z Washington Post. „Myslím, že pravda nám nikdy nemůže ublížit.“

grayscale photo of snow covered road near building

Vykoupení z Osvětimi, vězeň číslo 4859, který unikl z pekla

13. 7. 2023 Aneta Chábová 2 min read 8379 Zobrazení 2. světová válka, 4859, dobrovolník, Gestapo, koncentrační tábor, Osvětim, sebevražedná mise, SS, útěk, Witold Pilecki, září 1940

Historie TOP 10 Zajímavosti

Smysl pro humor Witolda Pileckého se neztratil ani v táboře: „Jestli mě odsud nedostanete, ztratím zbytek sil v boji s vešmi. Ve svém současném stavu se rychle blížím ke komínu krematoria,“ napsal táborovému lékaři doktoru Władysławu Deringovi. Hrozilo mu odhalení, převoz do jiného tábora v Německu nebo recidiva tyfu, což vše mohlo skončit fenolovou injekcí od zdravotníka SS, píše TVP World.

Odradilo ho také to, že polský podzemní stát nereagoval na informace o tom, co se děje za dráty, které předal do Varšavy o rok dříve. Witold Pilecki využil uvolnění osvětimského dozoru o velikonočních svátcích a v noci z 26. na 27. dubna 1943 uprchl s dvěma kolegy z tábora. „Při útěku jsem měl méně zubů, než když jsem sem přijel a zlomenou hrudní kost. Za takový čas v tomto ‚sanatoriu‘ jsem zaplatil velmi lacino“ – vzpomínal později jeden z největších hrdinů druhé světové války.

A nebyl to první ani jediný útěk z tábora. V celé historii tábora je zdokumentováno asi 150 úspěšných útěků, ačkoli se o ně mohlo pokusit až 900 lidí.

Vězeň číslo 4859

Na začátku podzimu 1940 už Němci drželi několik tisíc vězňů v koncentračním táboře Osvětim, který byl tehdy určen výhradně pro Poláky. Většina z nich byli lidé, kteří byli z politických důvodů považováni za nebezpečné nebo kteří byli zajati maďarskými a slovenskými pohraničníky, když se pokoušeli vstoupit do polské armády ve Francii. Pilecki, podporučík polské kavalerie, účastník polsko-sovětské války a obranné války v roce 1939, byl členem jedné z prvních podzemních organizací, Polské tajné armády, která sdružovala předválečné důstojníky.

Obecně se má za to, že Pilecki byl „osvětimský dobrovolník“. Formálně tomu tak skutečně bylo – dobrovolně se přihlásil k úkolu infiltrovat tábor, organizovat v něm konspirační síť a nakonec sepsat zprávu o zločinném jednání Němců. Na tuto skutečnost odkazuje i název knihy Jacka Fairweathera „Dobrovolník“. Až na to, že s tímto nápadem pravděpodobně nepřišel sám Pilecki, ale někdo jiný, kdo přišel s myšlenkou vyslat ho na v podstatě sebevražednou misi. Šéf polské tajné armády mjr Jan Wlodarkiewicz ho doporučil generálu Stefanu Roweckému s tím, že je to jediný důstojník, který se může dostat do Osvětimi. Pilecki měl podezření, že jeho navržení jako kandidáta na tuto práci mohlo být součástí personální hry uvnitř organizace, ale odmítnutí by ho samozřejmě nenapadlo.

Protože Němci v té době prováděli ve Varšavě pravidelné razie, nechal se při jedné z nich zajmout a 22. září 1940 byl uvězněn v Osvětimi pod číslem 4859. Ocitl se na místě, kde Vůdce tábora s ochrannou vazbou Karl Fritzsch vítal nově příchozí se slovy: „Nepřišli jste sem do sanatoria, ale do německého koncentračního tábora, z něhož není jiný východ než komínem“.

Kouř vycházel z prvního krematoria, které bylo postaveno ještě předtím, než bylo rozhodnuto o posílání Židů do krematoria (toto rozhodnutí bylo přijato o dva roky později, v lednu 1942, na konferenci ve Wannsee). Krematorium bylo postaveno v srpnu 1940 a dodala a instalovala ho německá firma Topf und Söhne z Erfurtu. Svět nevěděl, co Němci chystají a jako první o tom měl informovat právě polský důstojník Witold Pilecky.