Astronomové odstranili mlhy v atmosférách exoplanet, jde o významný průlom ve studiu vzdálených světů

Foto: Hannah Robbins/Univerzita Johnse Hopkinse/Tiskový zdroj EurekAlert, CC BY

Rána zahalená oblaky a večery s jasnou oblohou. Vědci poprvé zachytili něco, co připomíná skutečný „meteorologický cyklus“.

Objev na planetě WASP-94A b představuje významný průlom ve studiu atmosfér vzdálených světů.

Vědcům, kteří pozorují exoplanety už 20 let, byla obecná oblačnost trnem v oku. Astronomové už nějakou dobu vědí, že na planetách s horkým Jupiterem jsou mraky všudypřítomné, což je pro ně nepříjemné, protože je to jako by se na planetu dívali zamlženým oknem.

Mraky z kamenů a minerálů

WASP-94A b je tzv. „horký Jupiter“. Plynný obr podobný Jupiteru, který však okolo své hvězdy obíhá extrémně blízko. Proto zde teploty přesahují 1 000 °C.

Na takové planetě ale neprší voda. Mraky zde tvoří vypařené minerály a horniny.

V tomto případě astronomové zjistili, že ranní atmosféru pokrývají oblaka z křemičitanu hořečnatého. Materiálu, který se v horninách na Zemi běžně nachází.

Jak se vědcům podařilo „sledovat počasí“

Tým vedený Davidem Singem využil k mimořádně detailnímu sledování tranzitu planety před hvězdou teleskop Jamese Webba. Klíčové bylo oddělené měření náběžné hrany planety („ráno“) a zadní hrany („večer“).

Protože je planeta pravděpodobně gravitačně uzamčena, jedna strana stále míří ke hvězdě a druhá je permanentně noční, atmosférické proudění přenáší materiál mezi oběma hemisférami, a právě zde vzniká dramatický cyklus oblačnosti.

Rána zatažená, večery jasné

Pozorování ukázala extrémní rozdíl. Ranní strana má husté minerální mraky, rozptýlené světlo a „mlhavý“ pohled do atmosféry. Zatím co večerní strana je téměř bez oblačnosti s průhlednou atmosférou, takže vědci mají možnost vidět hlubší vrstvy.

Astronomové navrhují dva možné mechanismy:

1. Silné atmosférické proudy – mraky vznikají na chladnější noční straně, vítr je přenáší na denní stranu polokoule, kde klesají hlouběji do atmosféry.
2. Vypařování mraků – minerální oblaka vznikají na chladné noční straně, po vstupu do extrémního žáru se doslova odpaří.

To připomíná ranní mlhu na Zemi. Jen v pekelných podmínkách s kamennými oblaky.

Proč je to tak důležité?

Oblaka jsou dlouhodobě jedním z největších problémů při studiu exoplanet. Při pozorování vědcům zakrývají chemické podpisy, rozmazávají spektra a komplikují určení složení atmosféry.

David Sing to přirovnal k pohledu skrz zamlžené okno. Díky JWST se ale poprvé podařilo oddělit zatažené a jasné oblasti, analyzovat atmosféru bez rušení oblačností a získat mnohem přesnější chemické složení planety.

Překvapení pro vědce: planeta není tak „divná“

Dřívější měření naznačovala, že WASP-94A b obsahuje asi stokrát více kyslíku a uhlíku než ho má Jupiter. To bylo problematické, protože současné modely vzniku planet takové složení nevysvětlují. Nová analýza ukázala, že skutečná koncentrace je jen asi pětkrát vyšší než u Jupiteru. Ukázalo se tedy, že mraky zkreslovaly dřívější měření mnohem více, než se předpokládalo.

Nová éra meteorologie exoplanet

Tým následně objevil podobný cyklus i na dalších exoplanetách. WASP-39 b a WASP-17 b. To naznačuje, že dynamické cykly oblačnosti mohou být u horkých Jupiterů běžné. To znamená, že atmosféry exoplanet jsou mnohem aktivnější a proměnlivější, než se myslelo.

Co to znamená do budoucna

Tato metoda může výrazně pomoci při hledání chemických stop v atmosférách. Mechanismů vzniku planet a potenciálně i biosignatur na menších světech.

Pokud totiž astronomové dokážou „odfiltrovat počasí“, získají mnohem čistší pohled na skutečné složení planety. A to je zásadní krok směrem k budoucímu studiu možných obyvatelných exoplanet.

Zdroj: hlavní autor studie David Sing, Bloomberg, profesor věd o Zemi a planetách, Univerzita Johnse Hopkinse; https://www.eurekalert.org/news-releases/1128131; https://hub.jhu.edu/2026/05/21/astronomy-exoplanet-atmospheres-detecting-clouds/