SSSR vs. Reaganovy „Star Wars“

09/07/2023 Iveta Mauci 7 min read 306 Zobrazení Moskva, Nikola Tesla, plán hvězdných válek, Ronald Reagan, SSSR, Strategic Defence Initiative

Historie Nové Tajné projekty Tajné zbraně Všechny články Zajímavosti

Fantazie amerického prezidenta

„S píšťalkou, která přehlušila rachot z jámy, se jim nad hlavami mihl paprsek. Vrcholky buků, které lemovaly cestu, se rozhořely. V domě nejblíže pustině cihly popraskané, sklo rozbité, okenní rámy vysazené a část střechy se zhroutila… – Už jdou! zakřičel ženský hlas. Takový popis vražedných „paprsků smrti“ používaných zlými Marťany k vyhlazení lidstva podal HG Wells v románu „Válka světů“, který se objevil na přelomu 19. a 20. století. Od té chvíle se „paprsky smrti“ staly lidskou posedlostí, píše server WARFOR.ME.

Válečná ministerstva po celém světě byla bombardována návrhy nejrůznějších šílených vědců, kteří přísahali, že vytvořili smrtící paprsky, kterým žádná jiná zbraň nemůže odolat.

V této oblasti se vyznamenali nejen upřímní kandidáti na oddělení v psychiatrické léčebně. Sám Nikola Tesla, muž, který spojil vlastnosti génia a šílence, oznámil vytvoření paprsků smrti. Lidový komisař obrany SSSR K. E. Vorošilov tedy 29. listopadu 1934 hlásil samotnému I. V. Stalinovi: „V červenci tohoto roku se slavný americký fyzik Nikolaj Tesla obrátil na našeho generálního konzula v New Yorku, soudruhu. Tolokonskij s prohlášením, že se mu v důsledku 30 let práce podařilo vynalézt přístroj, s nímž může po éteru vysílat „paprsky“ řízené akce a dorážet na předměty, na které jsou namířeny. Tento vynález by rád nabídl sovětské vládě.

Zdálo by se, že s příchodem prvních laserů na počátku 60. let se situace radikálně změnila. Lasery skutečně disponovaly všemi vlastnostmi „paprsků smrti“ – umožňovaly okamžitý přenos obrovské energie ve formě úzkého paprsku. Tvůrci všelijakých fantastických děl se toho okamžitě chopili. Stačí si připomenout filmovou éru Star Wars, kde se všemožně používají laserové zbraně. Ve skutečnosti však byly s vytvořením laserových zbraní obrovské problémy. Faktem je, že účinnost výkonných laserů je menší než 50 %, a proto, aby paprsek zasáhl energií dostatečnou k zasažení cíle, musí být v místě samotného laseru uvolněno mnohem více energie. Proto jsou potřeba gigantické systémy pro odstranění této energie, díky čemuž jsou laserové zbraně ve většině případů neúčinné.

To však nezabránilo použití bojových laserů v propagandistických válkách. V roce 1983 oznámil prezident Ronald Reagan svou Strategickou obrannou iniciativu (Strategic Defence Initiative, SDI, SDI), která byla brzy přezdívána „plán hvězdných válek“ a která měla znehodnotit sovětský jaderný raketový arzenál kvůli orbitálnímu protiraketovému systému. Americké vojenské orbitální stanice měly podle plánu sestřelovat sovětské balistické střely pomocí bojových laserů. Spojené státy se tedy plánovaly chránit před úderem SSSR, aby neohroženě provedly atomový úder.

Tento plán byl prostě skvělý. Na sci-fi film nebo knihu. V našem světě literatury faktu byl tento projekt technicky neuskutečnitelný a ve skutečnosti šlo o grandiózní zpronevěru peněz šéfy amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Vysoké úřady a jejich příbuzní

V Moskvě se Reaganovým nápadům měli smát. To se však nestalo: naopak Reaganova iniciativa byla brána naprosto vážně. Vedení SSSR se zmocnily obavy, které pilně podporovala armáda hájící rezortní zájmy. Proto bylo rozhodnuto nabobtnat nové miliardy do pochybného projektu. Část těchto peněz šla na orbitální protiraketovou obranu – vytvoření prostředků k ničení nepřátelských kosmických lodí.

Vzhledem k tomu, že Američané oznámili vytvoření bojových vesmírných laserů, rozhodl se pro lasery i SSSR. V těchto pracích vystoupila do popředí OKB Vympel, a to oddělení č. 56 tohoto úřadu, kde se pracovalo na bojových laserech. „Brzy se toto oddělení [č. 56 OKB Vympel] transformovalo na speciální konstrukční kancelář (SKB), kterou vedl Oleg Ušakov. Ve snaze „posílit“ svou SKB se do ní Oleg pokusil dostat příbuzné vysokých úředníků, mezi nimiž byl Nikolaj Ustinov, syn Dmitrije Ustinova, v té době vedoucí oddělení obrany ÚV KSSS obsadil první místo,“ vzpomínal jeden ze zaměstnanců této projekční kanceláře.

Naivní technici znali dobře fyziku a matematiku, ale lidskou povahu znali špatně. Ushakovovy naděje na „příbuzné“ jako jeho asistenty se samozřejmě nenaplnily, příbuzní se velmi brzy ukázali jako šéfové.

Ushakov odvedl skvělou práci, aby se jeho SKB oddělila od Vympel Design Bureau do samostatného podniku. Ve skutečnosti byla vytvořena Central Design Bureau „Luch“, později přejmenovaná na NPO „Astrophysics“. Vědeckým ředitelem nového podniku však nebyl Ushakov (jak všichni očekávali), ale syn vedoucího oddělení obrany Ústředního výboru a jistý Ptitsyn, švagr ministra obrany Grečka dostal ředitelské křeslo. Ushakov, aby nepřekážel příbuzným vysoce postavených vojáků, nebyl do nového podniku vůbec pjat a dál sloužil v Design Bureau Vympel. Mezi příbuznými vysokých úředníků přirozeně začal boj o moc, který pokračoval s různým úspěchem. Ale Grečko brzy zemřel a Dmitrij Ustinov se stal ministrem obrany. Proto švagr Grechka okamžitě zmizel a Nikolaj Ustinov se stal jediným vedoucím podniku.

Pro spravedlnost je třeba říci, že úkoly v té době před SKB byly docela reálné. Vytvoření laserů použitelných pro určování vzdušných cílů. Měl využívat laser v kombinaci s radarem.

„Ne tak hrozba jako památník“

V roce 1974 začaly testy komplexu. Během testů bylo dosaženo více či méně spolehlivého provozu „laserového“ radaru na letounu na vzdálenost až 100 km. Inženýři a armáda však měli ambicióznější plán – vytvořit systém, který dokáže nejen najít, ale také sestřelit (nebo alespoň částečně zneškodnit) cíl pomocí laseru.

K tomu bylo nutné vytvořit vysokoenergetický laser schopný „propálit“ plášť letadla (nebo rakety), což vyžadovalo výjimečně výkonný zdroj laserového čerpání a ultraúčinný systém okamžitého chlazení. Chladicí systém by však mohl být zcela opuštěn tím, že by byl laser na jedno použití. V tomto případě by mohla být použita exploze (teoreticky i atomová) k okamžitému napumpování laseru. Laser byl v tomto případě samozřejmě okamžitě zničen, ale předtím stihl přenést část energie výbuchu ve formě paprsku.

Výzkum možnosti vytvoření výkonného bojového laseru byl v SSSR prováděn již dlouhou dobu, takový program byl schválen pod kódem „Terra-3“. Nyní se ale v podmínkách vyhrocené konfrontace do projektu napumpovaly peníze a práce se prudce zrychlily. Na cvičišti Sary-Shagan začala výstavba komplexu, který dostal označení 5 H76. Protože vytvoření znovupoužitelného bojového laseru bylo zjevně nemožné, byly hlavní konstrukce vyrobeny z monolitického železobetonu a zvláště pevné konstrukce, aby vydržely náraz rázové vlny a úlomků, ke kterým dochází při použití mnoha jednorázových laserů (které explodovaly při výstřelu). vystřeleno současně. Za takových podmínek byla budova naváděcího systému postavena ve vzdálenosti kilometru od místa laseru, takže rázová vlna ji dosáhla až poté, co laserový paprsek zamířil k cíli.

Díky tomu se vědcům podařilo úspěšně otestovat výbušné lasery s energiemi do 1 MJ, načež začala stavba sériových „produktů“ typů FO-21, FO-32 (TsKB Luch) a F-1200 (VNIIEF). Zároveň byl ignorován jeden důležitý bod – lasery sice fungovaly, ale fungovaly špatně a neefektivně, jejich vlastnosti byly daleko horší než u běžných protiletadlových systémů a vyhazovat peníze za takový projekt bylo nerozumné. Ale atmosféra militaristické paranoie umožnila ignorovat takové maličkosti. Rozvinul se neplodný program laserové války, který pohltil veřejné peníze.

Je zvláštní, že informace o těchto testech výrazně pomohly americkým „jestřábům“ ovládnout americký rozpočet. „Sovětský svaz nedávno testoval pokročilý jódový laser, který sestřelil balistickou střelu, což demonstrovalo použití laseru jako strategické zbraně. Americké zpravodajské zdroje hlásí, že sestřelené hlavice jsou roztroušeny poblíž sovětských testovacích míst, což naznačuje, že Rusové úspěšně zasahují balistické cíle, “zastrašovali američtí “analytici” své vedení. Ve skutečnosti byli „úspěšní Rusové“ stále více přesvědčeni, že nebude možné vytvořit spolehlivou laserovou zbraň, která by ničila hlavice raket. Nakonec zvítězil zdravý rozum – program Terra-3 (na vytvoření bojového laseru.

Další články z rubriky:

Informace o ukončení prací na laserovém komplexu ale zůstaly utajeny a ve Spojených státech kolem toho hysterie stále narůstala. Když v říjnu 1984 raketoplán Challenger, pohybující se na oběžné dráze, prolétl nad testovacím místem Sary-Shagan, americká média vyděsila občany, že komplex na něm pracuje na detekčním režimu, což vedlo k odpojení a poruše zařízení na palubě. ; zatímco astronauti se údajně cítili špatně. Přirozeně to všechno byl naprostý nesmysl – Challenger se nikdo nechystal sestřelit a čistě technicky to bylo absolutně nemožné. Fantastická verze o sovětském laserovém útoku však byla aktivně zveličená (takže se volič méně ptal, kam jdou daně).

Ale v červenci 1989, kdy začalo období politického „zmírnění napětí“, velká skupina amerických politiků, specialistů a novinářů navštívila s osobním svolením sovětského vůdce Michaila Sergejeviče Gorbačova cvičiště Sary-Shagan, kterým byly ukázány ruiny komplex Terra-3. Korespondent New York Times ohromeně cesty napsal: „V tomto nepopsatelném komplexu se nachází laserové výzkumné centrum, které bylo kdysi ministerstvem obrany USA prohlášeno za impozantní jádro sovětského programu protiraketové obrany Star Wars… počínaje elektrické obvody v suterénu a končící 20 let starými tranzistorovými počítači… komplex není ani tak hrozbou jako památkou… Zdá se neuvěřitelné, že specialisté SDI z Pentagonu pravděpodobně dostal kvůli tomuto místu dalších 10 miliard dolarů.“ V důsledku toho jsou fantastické programy pro vytváření bojových megalaserů, které sestřelují balistické mezikontinentální rakety, minulostí.

Bojové lasery se však postupem času skutečně objevily, ovšem fungující na zcela jiných principech a ničící zcela jiné cíle (malé drony, střely krátkého dosahu atd.). To je ale úplně jiný příběh.