Moskva | Svět2000

SSSR vs. Reaganovy „Star Wars“

9. 7. 2023 Iveta Mauci, šéfredaktorka 7 min read 534 Zobrazení Moskva, Nikola Tesla, plán hvězdných válek, Ronald Reagan, SSSR, Strategic Defence Initiative

Historie Nové Tajné projekty Tajné zbraně Zajímavosti

Fantazie amerického prezidenta

„S píšťalkou, která přehlušila rachot z jámy, se jim nad hlavami mihl paprsek. Vrcholky buků, které lemovaly cestu, se rozhořely. V domě nejblíže pustině cihly popraskané, sklo rozbité, okenní rámy vysazené a část střechy se zhroutila… – Už jdou! zakřičel ženský hlas. Takový popis vražedných „paprsků smrti“ používaných zlými Marťany k vyhlazení lidstva podal HG Wells v románu „Válka světů“, který se objevil na přelomu 19. a 20. století. Od té chvíle se „paprsky smrti“ staly lidskou posedlostí, píše server WARFOR.ME.

Válečná ministerstva po celém světě byla bombardována návrhy nejrůznějších šílených vědců, kteří přísahali, že vytvořili smrtící paprsky, kterým žádná jiná zbraň nemůže odolat.

V této oblasti se vyznamenali nejen upřímní kandidáti na oddělení v psychiatrické léčebně. Sám Nikola Tesla, muž, který spojil vlastnosti génia a šílence, oznámil vytvoření paprsků smrti. Lidový komisař obrany SSSR K. E. Vorošilov tedy 29. listopadu 1934 hlásil samotnému I. V. Stalinovi: „V červenci tohoto roku se slavný americký fyzik Nikolaj Tesla obrátil na našeho generálního konzula v New Yorku, soudruhu. Tolokonskij s prohlášením, že se mu v důsledku 30 let práce podařilo vynalézt přístroj, s nímž může po éteru vysílat „paprsky“ řízené akce a dorážet na předměty, na které jsou namířeny. Tento vynález by rád nabídl sovětské vládě.

Zdálo by se, že s příchodem prvních laserů na počátku 60. let se situace radikálně změnila. Lasery skutečně disponovaly všemi vlastnostmi „paprsků smrti“ – umožňovaly okamžitý přenos obrovské energie ve formě úzkého paprsku. Tvůrci všelijakých fantastických děl se toho okamžitě chopili. Stačí si připomenout filmovou éru Star Wars, kde se všemožně používají laserové zbraně. Ve skutečnosti však byly s vytvořením laserových zbraní obrovské problémy. Faktem je, že účinnost výkonných laserů je menší než 50 %, a proto, aby paprsek zasáhl energií dostatečnou k zasažení cíle, musí být v místě samotného laseru uvolněno mnohem více energie. Proto jsou potřeba gigantické systémy pro odstranění této energie, díky čemuž jsou laserové zbraně ve většině případů neúčinné.

To však nezabránilo použití bojových laserů v propagandistických válkách. V roce 1983 oznámil prezident Ronald Reagan svou Strategickou obrannou iniciativu (Strategic Defence Initiative, SDI, SDI), která byla brzy přezdívána „plán hvězdných válek“ a která měla znehodnotit sovětský jaderný raketový arzenál kvůli orbitálnímu protiraketovému systému. Americké vojenské orbitální stanice měly podle plánu sestřelovat sovětské balistické střely pomocí bojových laserů. Spojené státy se tedy plánovaly chránit před úderem SSSR, aby neohroženě provedly atomový úder.

Tento plán byl prostě skvělý. Na sci-fi film nebo knihu. V našem světě literatury faktu byl tento projekt technicky neuskutečnitelný a ve skutečnosti šlo o grandiózní zpronevěru peněz šéfy amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Vysoké úřady a jejich příbuzní

V Moskvě se Reaganovým nápadům měli smát. To se však nestalo: naopak Reaganova iniciativa byla brána naprosto vážně. Vedení SSSR se zmocnily obavy, které pilně podporovala armáda hájící rezortní zájmy. Proto bylo rozhodnuto nabobtnat nové miliardy do pochybného projektu. Část těchto peněz šla na orbitální protiraketovou obranu – vytvoření prostředků k ničení nepřátelských kosmických lodí.

Vzhledem k tomu, že Američané oznámili vytvoření bojových vesmírných laserů, rozhodl se pro lasery i SSSR. V těchto pracích vystoupila do popředí OKB Vympel, a to oddělení č. 56 tohoto úřadu, kde se pracovalo na bojových laserech. „Brzy se toto oddělení [č. 56 OKB Vympel] transformovalo na speciální konstrukční kancelář (SKB), kterou vedl Oleg Ušakov. Ve snaze „posílit“ svou SKB se do ní Oleg pokusil dostat příbuzné vysokých úředníků, mezi nimiž byl Nikolaj Ustinov, syn Dmitrije Ustinova, v té době vedoucí oddělení obrany ÚV KSSS obsadil první místo,“ vzpomínal jeden ze zaměstnanců této projekční kanceláře.

Naivní technici znali dobře fyziku a matematiku, ale lidskou povahu znali špatně. Ushakovovy naděje na „příbuzné“ jako jeho asistenty se samozřejmě nenaplnily, příbuzní se velmi brzy ukázali jako šéfové.

Ushakov odvedl skvělou práci, aby se jeho SKB oddělila od Vympel Design Bureau do samostatného podniku. Ve skutečnosti byla vytvořena Central Design Bureau „Luch“, později přejmenovaná na NPO „Astrophysics“. Vědeckým ředitelem nového podniku však nebyl Ushakov (jak všichni očekávali), ale syn vedoucího oddělení obrany Ústředního výboru a jistý Ptitsyn, švagr ministra obrany Grečka dostal ředitelské křeslo. Ushakov, aby nepřekážel příbuzným vysoce postavených vojáků, nebyl do nového podniku vůbec pjat a dál sloužil v Design Bureau Vympel. Mezi příbuznými vysokých úředníků přirozeně začal boj o moc, který pokračoval s různým úspěchem. Ale Grečko brzy zemřel a Dmitrij Ustinov se stal ministrem obrany. Proto švagr Grechka okamžitě zmizel a Nikolaj Ustinov se stal jediným vedoucím podniku.

Pro spravedlnost je třeba říci, že úkoly v té době před SKB byly docela reálné. Vytvoření laserů použitelných pro určování vzdušných cílů. Měl využívat laser v kombinaci s radarem.

„Ne tak hrozba jako památník“

V roce 1974 začaly testy komplexu. Během testů bylo dosaženo více či méně spolehlivého provozu „laserového“ radaru na letounu na vzdálenost až 100 km. Inženýři a armáda však měli ambicióznější plán – vytvořit systém, který dokáže nejen najít, ale také sestřelit (nebo alespoň částečně zneškodnit) cíl pomocí laseru.

K tomu bylo nutné vytvořit vysokoenergetický laser schopný „propálit“ plášť letadla (nebo rakety), což vyžadovalo výjimečně výkonný zdroj laserového čerpání a ultraúčinný systém okamžitého chlazení. Chladicí systém by však mohl být zcela opuštěn tím, že by byl laser na jedno použití. V tomto případě by mohla být použita exploze (teoreticky i atomová) k okamžitému napumpování laseru. Laser byl v tomto případě samozřejmě okamžitě zničen, ale předtím stihl přenést část energie výbuchu ve formě paprsku.

Výzkum možnosti vytvoření výkonného bojového laseru byl v SSSR prováděn již dlouhou dobu, takový program byl schválen pod kódem „Terra-3“. Nyní se ale v podmínkách vyhrocené konfrontace do projektu napumpovaly peníze a práce se prudce zrychlily. Na cvičišti Sary-Shagan začala výstavba komplexu, který dostal označení 5 H76. Protože vytvoření znovupoužitelného bojového laseru bylo zjevně nemožné, byly hlavní konstrukce vyrobeny z monolitického železobetonu a zvláště pevné konstrukce, aby vydržely náraz rázové vlny a úlomků, ke kterým dochází při použití mnoha jednorázových laserů (které explodovaly při výstřelu). vystřeleno současně. Za takových podmínek byla budova naváděcího systému postavena ve vzdálenosti kilometru od místa laseru, takže rázová vlna ji dosáhla až poté, co laserový paprsek zamířil k cíli.

Díky tomu se vědcům podařilo úspěšně otestovat výbušné lasery s energiemi do 1 MJ, načež začala stavba sériových „produktů“ typů FO-21, FO-32 (TsKB Luch) a F-1200 (VNIIEF). Zároveň byl ignorován jeden důležitý bod – lasery sice fungovaly, ale fungovaly špatně a neefektivně, jejich vlastnosti byly daleko horší než u běžných protiletadlových systémů a vyhazovat peníze za takový projekt bylo nerozumné. Ale atmosféra militaristické paranoie umožnila ignorovat takové maličkosti. Rozvinul se neplodný program laserové války, který pohltil veřejné peníze.

Je zvláštní, že informace o těchto testech výrazně pomohly americkým „jestřábům“ ovládnout americký rozpočet. „Sovětský svaz nedávno testoval pokročilý jódový laser, který sestřelil balistickou střelu, což demonstrovalo použití laseru jako strategické zbraně. Americké zpravodajské zdroje hlásí, že sestřelené hlavice jsou roztroušeny poblíž sovětských testovacích míst, což naznačuje, že Rusové úspěšně zasahují balistické cíle, “zastrašovali američtí “analytici” své vedení. Ve skutečnosti byli „úspěšní Rusové“ stále více přesvědčeni, že nebude možné vytvořit spolehlivou laserovou zbraň, která by ničila hlavice raket. Nakonec zvítězil zdravý rozum – program Terra-3 (na vytvoření bojového laseru.

Další články z rubriky:

Informace o ukončení prací na laserovém komplexu ale zůstaly utajeny a ve Spojených státech kolem toho hysterie stále narůstala. Když v říjnu 1984 raketoplán Challenger, pohybující se na oběžné dráze, prolétl nad testovacím místem Sary-Shagan, americká média vyděsila občany, že komplex na něm pracuje na detekčním režimu, což vedlo k odpojení a poruše zařízení na palubě. ; zatímco astronauti se údajně cítili špatně. Přirozeně to všechno byl naprostý nesmysl – Challenger se nikdo nechystal sestřelit a čistě technicky to bylo absolutně nemožné. Fantastická verze o sovětském laserovém útoku však byla aktivně zveličená (takže se volič méně ptal, kam jdou daně).

Ale v červenci 1989, kdy začalo období politického „zmírnění napětí“, velká skupina amerických politiků, specialistů a novinářů navštívila s osobním svolením sovětského vůdce Michaila Sergejeviče Gorbačova cvičiště Sary-Shagan, kterým byly ukázány ruiny komplex Terra-3. Korespondent New York Times ohromeně cesty napsal: „V tomto nepopsatelném komplexu se nachází laserové výzkumné centrum, které bylo kdysi ministerstvem obrany USA prohlášeno za impozantní jádro sovětského programu protiraketové obrany Star Wars… počínaje elektrické obvody v suterénu a končící 20 let starými tranzistorovými počítači… komplex není ani tak hrozbou jako památkou… Zdá se neuvěřitelné, že specialisté SDI z Pentagonu pravděpodobně dostal kvůli tomuto místu dalších 10 miliard dolarů.“ V důsledku toho jsou fantastické programy pro vytváření bojových megalaserů, které sestřelují balistické mezikontinentální rakety, minulostí.

Bojové lasery se však postupem času skutečně objevily, ovšem fungující na zcela jiných principech a ničící zcela jiné cíle (malé drony, střely krátkého dosahu atd.). To je ale úplně jiný příběh.

„Moře ohně, oceán plamenů“: Velký požár Moskvy z roku 1812, kdo a proč ho zapálil?

27. 9. 2022 Adam Walko 14 min read 720 Zobrazení Francouzi, Kdo?, Moskva, Napoleon, požár Moskvy, Proč?

Nové Proč?TOP 10 Zajímavosti

Po celá staletí byly požáry považovány za jednu z nejstrašnějších a nejčastějších katastrof. Plameny zničily velká města světa: Řím, Konstantinopol, Londýn, Lisabon, Chicago, Tokio… V požáru zmizely vynikající kulturní památky, poklady muzeí a knihoven, zemřely tisíce lidí. Před 210 lety, od 14. do 18. září 1812, požár téměř zničil starobylé ruské hlavní město, Moskvu. Vypáleny byly tři čtvrtiny města, tisíce domů, více než sto kostelů, paláců a veřejných budov, Moskevská univerzita a významná část Kremlu. Lenta se zabývala příčinami a následky velkého požáru Moskvy.

Zachraňte armádu, ale ztraťte Moskvu

7. září 1812 se u vesnice Borodino, 120 kilometrů západně od Moskvy, odehrála jedna z nejkrvavějších bitev světových dějin. Během 15 hodin bitvy ztratila ruská armáda asi 40 tisíc lidí, kteří byli nezvěstní, zranění nebo mrtví. Přibližně stejné ztráty utrpěla napoleonská vojska, která se skládala z Francouzů, Němců, Rakušanů, Italů, Poláků, Holanďanů a dalších národů západní Evropy.

Když na bojiště padla noc, velitel ruské armády Michail Illarionovič Kutuzov oznámil rozkaz na zítřek: zaútočit! Ale později, když vyhodnotil ztráty a stav vojáků, změnil názor. Pod krytem silného zadního voje se ruská armáda stáhla směrem k Možajsku a následně k Moskvě. Kutuzov doufal, že dá hlavní síly do pořádku, vytáhne zálohy a povede novou bitvu u zdí starobylého hlavního města. Dokonce bylo vybráno místo poblíž vesnice Troitskoye kousek od Vrabčích hor.

13. září se ve Fili u Moskvy konala vojenská rada. Podle generála Barclaye de Tollyho, který průzkum prováděl, byla pozice pro novou bitvu krajně nepříznivá. Za zády ruské armády byl vysoký útes za kterým tekla řeka Moskva. A přímo za řekou začínalo obrovské město, které se tak stalo blízkým týlem. To vše by značně zkomplikovalo stažení vojsk v případě potřeby.

Navíc nikdy nebyla vytvořena rezerva „sto tisíc dobrých chlapů“, kterou sliboval moskevský guvernér Fjodor Rostopchin. V moskevském arzenálu bylo uloženo 156 polních děl, 80 000 děl, 20 000 liber střelného prachu, 1 600 000 nábojů, ale starosta se neodvážil distribuovat zbraně moskevské milici. V dopise spisovateli Sergeji Glinkovi napsal: „Stále nevíme, jak se ruský lid obrátí.“

Jedním z návrhů vojenské rady bylo uspořádat bitvu v ulicích města, ale rozhodli se to odmítnout, protože město nebylo připraveno na pouliční bitvy. Na rozdíl od názoru většiny generálů se Kutuzov rozhodl opustit Moskvu bez boje, ale ponechat si armádu.

Obrovské město bylo prázdné

Rostopchin se dozvěděl, že Moskva bude opuštěna osm hodin před odjezdem ruské armády. Na organizovanou evakuaci nezbýval čas. Výsledkem bylo, že veškeré vojenské vybavení a dokonce i městská pokladna (9 500 000 rublů) šla k nepříteli. Rostopchin spálil svůj vlastní majetek poblíž Moskvy a nevzal si nic ze dvou domů v Moskvě. Tímto způsobem si ušetřil mnoho budoucích obvinění z nedbalosti. Když Rostopchin opustil město, nařídil otevřít věznice a propustit více než tisíc odsouzených. V roce 1941, když vězni ustoupili, byli jednoduše zastřeleni.

Většina Moskvanů se chovala prozíravěji a ihned po bitvě u Borodina a zprávách o Kutuzovově ústupu do Moskvy začali město opouštět a odvážet zboží. Z 275 tisíc obyvatel do 14. září zůstalo ve městě jen asi 6 tisíc plus vážně zranění vojáci a důstojníci. Podle různých odhadů – od 3 do 10 tisíc. Stejně jako cizinci, kteří sympatizovali s Napoleonem.

V Moskvě tehdy žilo 3600 cizinců. Z toho bylo před vstupem Francouzů do Moskvy zatčeno 343 lidí pro podezření ze špionáže.

V roce 1812 byla Moskva velkým, bohatým a industrializovaným městem. Provozovala 182 továren, 167 továren a 216 výrobních podniků. A také 329 chrámů, 24 klášterů, 8251 obchodů, 2567 kamenných staveb a asi 9 tisíc dřevěných domů. V Moskvě byla nejstarší ruská univerzita a další vzdělávací instituce, bohaté knihovny, několik divadel. Moskva byla centrem ruského obchodu a největší silniční křižovatkou v zemi.

Odpoledne 14. září projely poslední jízdní pluky z krycího oddílu generála Miloradoviče Moskvou v naprostém pořádku. Od Dorogomilovské k předsunuté základně Pokrovské. Nikdo je nesledoval. Miloradovič se dohodl s maršálem Muratem, velitelem francouzského předvoje, na krátkém příměří. Francouzi měli dobrou náladu. Byli si jisti, že po kapitulaci Moskvy bude následovat brzká kapitulace Ruska a konec vítězného tažení na východ a v nadcházejících dnech je čeká bohatá kořist a dlouho očekávaná dovolená se všemi vymoženostmi v obrovském bohatém městě. Vždyť sám císař slíbil svým udatným vojákům v Moskvě „vše, co potřebujete, pohodlné byty a brzký návrat domů“.

V poledne 14. září se předvoj Napoleonovy armády přiblížil k Moskvě. Z výšky kopce Poklonnaya viděli Francouzi obrovské město. Mezi propletením bezpočtu ulic a náměstí zářily na slunci stovky zlatých kopulí. Na březích řeky Moskvy se tyčily věže Kremlu, obrovská zvonice Ivana Velikého, starobylé chrámy a paláce ruských carů. Napoleon očekával delegaci urozených Moskvanů se symbolickými klíči od města, jak bylo zvykem a stalo se to i u jiných evropských měst, která dobyl. Nikdo mu ale naproti nevyšel. Obrovské město bylo prázdné, obyvatelé ho opustili.

Ohnivá bouře

První požáry se začaly objevovat v různých částech Moskvy již 14. září odpoledne. Na rozkaz Rostopchina bylo na řece Moskvě zapáleno několik člunů se zbožím, které najelo na mělčinu, aby je útočníci nedostali. Přibližně tomu samému věřili vlastenecky založení občané, kteří před odchodem z města zapálili své domy a obchody. Kozáci zapálili jeden z mostů přes řeku Moskvu. Ale zatím byly tyto požáry lokálního charakteru a nepředstavovaly pro město žádné zvláštní nebezpečí. Když byly Napoleonovi hlášeny, nepřikládal tomu žádný význam. Brzy se ukázalo, že při odjezdu z Moskvy si hasičské sbory vzaly s sebou všechna požární potrubí a zařízení k hašení požáru.

Nad městem se rozprostřela obrovská mnohonárodnostní armáda nájezdníků, které považovali za svou právoplatnou kořist, a po setmění začaly loupeže. Do značné míry tomu napomáhala absence majitelů domů, obchodů, skladů a obchodů. Jedna věc je loupit a rabovat před jejich právoplatnými majiteli a něco úplně jiného je vyrážet dveře opuštěných budov. A jako obvykle začali prodejnami potravin a vinotékami.

Ke zmaru, loupežím a násilí přispěli trestanci propuštění z vězení, stejně jako lidé z nádvoří, kteří zůstali v Moskvě a kteří si uvědomili, že mohou využít okamžiku a válka všechno zakryje.

Temnou zářijovou noc prozářilo světlo tisíců pochodní a plameny stovek ohňů. V Kitay-gorod nedaleko Kremlu vzplály obchodní řady. V Moscatel Row, kde byly uskladněny různé lihoviny, oleje a chemické zboží, došlo kvůli neopatrnému zacházení s ohněm k sérii výbuchů, které způsobily rozšíření ohně po celém Kitai-Gorodu.

Další den, 15. září, se oheň rozhořel ještě více. Gostiny Dvor, Karetny Ryad, státní chlebárny, hořely. Moskva už hořela na několika místech a požárů přibývalo. Plameny se rozšířily nad Zamoskvorechye. Zvedající se vítr je rozfoukal a rozptýlil do šířky. Potravy pro požár bylo dost – 8788 dřevěných domů a obchodů.

Obraz Vasilije Vereščagina „Napoleon v Kremlu“

K večeru 15. září vítr zesílil. Do setmění dosáhl takové síly, že se člověk stěží postavil na nohy. Poryvy větru nesly plameny přes střechy dřevěných domů a vrhaly hořící hlavy úzkými mezerami v husté zástavbě. Hořely paláce a starobylé komnaty, nákupní pasáže a muzea, továrny a závody, dílny a nemocnice. Hořely mosty přes řeku Moskvu, mola a dřevěné pramice. Hořely zahrady a parky. O půlnoci se plameny spojily v jedno obrovské ohnivé tornádo, které se řítilo ulicemi města. Bylo jasné jako jasný slunečný den.

Ohnivé tornádo je unikátní přírodní úkaz, sloup plamenů, dosahující výšky pěti kilometrů, se pohybuje rychlostí hurikánu. Teplota v něm stoupne na 1000 stupňů a vše, co je poblíž, je nasáváno a spáleno.

Jaká přesně byla výška ohnivého sloupu v roce 1812, není známo, ale je to popsáno ve vzpomínkách Moskvanů, kteří ve městě zůstali, a vojáků napoleonské armády: „Celé město vypadalo jako obrovský ohnivý sloup, který stoupá vysoko k nebi a barví ji jasnou září.“

Jak hrozný pohled!

Napoleon strávil noc 16. září v Kremlu. A ráno jsem při pohledu z okna paláce uviděl zuřící oceán ohně, jehož vlny už olizovaly hradby a věže Kremlu. Podle svědectví jeho blízkých, osobního lékaře Metiviera a osobního pobočníka hraběte Philippe-Paul de Segur, císař zbledl, dlouho se díval do ohně a pak řekl: Jak hrozný pohled! Jsou to oni sami! Tolik paláců! Jaké neuvěřitelné rozhodnutí! Jaký druh lidí! To jsou Skythové!

Podle dalšího svědectví téhož laskavého lékaře však Napoleon, když viděl požár, promluvil úplně jinak: „To je neopatrnost vojáků. Pravděpodobně umístili ohniště na vaření příliš blízko k dřevěným domům.“

Takhle se to děje vždycky. Pokud chcete najít důkazy o některé ze vzájemně se vylučujících verzí, pak je určitě najdete ve svědectví přímých očitých svědků události. Hlavní je dobře hledat a moc se nezaseknout v kontextu. Tak to bude s pátráním po těch, kdo jsou zodpovědní za velký požár Moskvy v roce 1812. Po dvě století se v historických knihách sebevědomě střídaly naprosto opačné verze v závislosti na společenské poptávce a politické situaci v současné době. Ale o tom více níže. Mezitím se vraťme k císaři v Kremlu.

Kamenný Kreml byl uprostřed zuřícího požáru a jeho hradby prozatím chránily nájezdníky před ohněm. Pak ale začala hořet dřevěná střecha Trinity Tower. Nebezpečí výbuchu v prachových skladech arzenálu se stalo skutečným. Mezi Francouzi se navíc rozšířila fáma, že Rusové ukryli pod Kremlem obrovské miny, které se chystají explodovat.

Družina přesvědčila Napoleona, aby se přestěhoval z Kremlu do Petrovského paláce poblíž pole Khodynka. Ale tou dobou už byly brány Kremlu zablokovány palbou. S velkými obtížemi otevřeli východ k řece Moskvě a pak se dostali do Tverské. Ulice byla v plamenech, k nebi stoupaly plameny, dlažba se pod nohama rozžhavila, vše bylo zahaleno kouřem. Když se Francouzi několikrát otočili při hledání průchodu, ztratili se ve městě v plamenech.

„Náš život plný úzkostí a neklidu by zde skončil,“ napsal ve svých pamětech hrabě de Segur, „kdyby císaře z této hrozivé situace nevyvedla náhodná okolnost.

Vojáci z Davoutova sboru, kteří v této oblasti vykrádali město, narazili na Napoleona a jeho družinu, poznali císaře a odvedli ho zpět k řece Moskvě.

Kdo zapálil Moskvu?

Kdo tedy zapálil Moskvu? V roce 1812 se z toho sebevědomě obviňovaly obě strany. Rusové tvrdili, a mnozí si tím byli naprosto jisti, že Napoleon nařídil vypálit Moskvu „netvorem a antikristem“. Byli svědci, kteří na vlastní oči viděli, jak: Jezdečtí nepřátelé, kteří si s sebou vzali zapálené knoty, omotali si paže, aby se nespálili, nejprve potřeli strom něčím fosforovým, ale nečekali že chytnou domy, najednou (asi nechtěně) zapálili budovy a nikdo z Rusů se neodvážil je uhasit …

Moskevský kněz Maškov

Podle dalších svědectví Francouzi „pokud dům hned nevzplanul, stříleli na něj děly se zápalnou směsí“, „nasypali střelný prach na místa, která neshořela, a pak je zapálili“, „ speciálně zapálili domy, ve kterých leželi ruští zranění vojáci… »

Příběhy o zvěrstvech okupantů vyvolaly již tak vysoký stupeň lidového hněvu a „klub lidové války“ podle známého výrazu Lva Tolstého, nemilosrdně „přibil Francouze, dokud celá invaze nezemřela“.

*Obraz Vasilije Vereščagina „Poprava údajných žhářů Moskvy Francouzi“*

Francouzi si zase byli jisti, že Moskva byla zničena na přímý rozkaz moskevského starosty, který předtím spálil své vlastní panství, a také nařídil vyvést z města požární hadice. Žháři byli údajně viděni v různých částech města. Napoleon vydal rozkaz k jejich okamžitému zadržení. Kvůli podezření bylo zadrženo asi 400 lidí, z nichž někteří byli okamžitě zastřeleni. Zda to ale byli lidé, kteří plnili rozkazy, vlastenci, obyčejní zločinci, kteří zakryli stopy, nebo Moskvané, kteří neúspěšně padli do oka Francouzům, není známo.

Vraťme se znovu k memoárům Comte de Segur:

Viděli jsme muže s brutálními tvářemi v hadrech a rozzlobené ženy putující mezi plameny, což dokreslovalo strašlivý obraz pekla. Tito vagabundi, opojení vínem a kriminálním úspěchem, se již nesnažili skrývat, vítězně se hnali hořícími ulicemi, byli chyceni, když se ozbrojeni pochodněmi snažili rozdělat oheň, aby jim tyto pochodně vyrvali, bylo nutné jim useknout ruce ranami šavlí. Všichni říkali, že tito bandité byli propuštěni z vězení ruskými úřady, aby vypálili Moskvu, a že ve skutečnosti tak velké a tak extrémní rozhodnutí může být vyvoláno pouze vlastenectvím a provedeno pouze rukou zločince.

F.-P. de Segur. Moskevský požár. 1812 Memoáry hraběte de Segur. — M.: Vzdělávání. — 1912.

Sám Rostopchin své „svědectví“ několikrát změnil a v závislosti na žádosti buď tvrdil, že žhářství organizoval osobně, nebo to zcela popřel a dokonce na svou obranu napsal monografii.

Po osvobození Moskvy a v následujícím století byla v osvícených kruzích vina Francouzů a Napoleona osobně považována za historický fakt. Mezi lidmi byla oblíbená verze o „nebeském ohni“ a „Božím hněvu“.

Ve 20. letech 20. století převládal v SSSR názor, že požár zapálila ustupující ruská vojska. Za Stalinových časů byla vina nejprve opět připisována Francouzům. Poté se však požár v Moskvě začal klást jako důležitý taktický tah určený k oslabení nepřátelské armády, který se úspěšně shodoval se Stalinovým výnosem o použití taktiky spálené země během ústupu v letech 1941-1942. Později v požáru viděli vlastenecký impuls samotných obyvatel, kteří ničili majetek, aby se nedostal k nepříteli. A za studené války byli ze všeho opět obviňováni okupanti.

Neexistuje žádný spolehlivý důkaz, že Alexandr I., Kutuzov, Rostopchin nebo Napoleon dali rozkaz vypálit Moskvu. I když dokumenty té doby jsou dokonale zachovány. Jako například Napoleonův rozkaz vyhodit do povětří Kreml a Chrám Vasila Blaženého při odjezdu z Moskvy, které si z nějakého důvodu spletl s mešitou. Což se sice podařilo, ale ve spěchu a bez většího výsledku.

Oheň z nebe

Mezi nejfantastičtější hypotézy vysvětlující příčinu moskevského požáru patří verze o meteoritu a dokonce i pokusy dokázat skutečnost „ taktického jaderného úderu“. Zastánci těchto vtipných hypotéz uvádějí úryvky z deníku jistého poručíka napoleonské armády Charlese Artoise, který údajně v mezipaměti objevil ruský úředník, který v roce 2013 koupil staré panství nedaleko Toulonu v jižní Francii. Tento velmi pochybný zdroj podává příběh o „záhadném nebeském záblesku, který způsobil hrozný požár, který zničil Moskvu“, a také o nemoci, která zasáhla vojáky.

Vlasy začaly vypadávat. Sdílel jsem toto smutné zjištění se Zhirden – ale on má stejné potíže. Obávám se, že brzy celý náš oddíl – ale jaký oddíl, z celého pluku se stane pluk plešatců… Mnoho koní je vážně nemocných, což veterinářům vadí.

A již výše zmíněný hrabě de Segur napsal: „Hned první noci, ze 14. na 15., se nad palácem prince Trubetskoye snesla ohnivá koule a zapálila tuto budovu.

Podle popisu nemoc, která zasáhla Charlese Artoise a jeho bojovníky, velmi připomíná nemoc z ozáření. Zastánci meteoritové hypotézy se domnívají, že francouzská armáda, která se z pádu meteoritu dostala do zóny beta záření, onemocněla a Napoleon sám zemřel na Svaté Heleně na následky nemoci z ozáření, kterou zastihl při požáru Moskvy v 1812. Verze je vtipná, pouze meteority padající na zem nejsou radioaktivní. Obecně jsou sterilní.

Tři čtvrtiny města vyhořelo

Požár utichl 18. září, pomohl mu vítr a příchozí déšť. V této době již vyhořely tři čtvrtiny města. Centrum Moskvy, Arbat, Prechistenka, Taganka, Zamoskvorechye, Zayauzye, Zemlyanoy Gorod, Kitay-gorod, stejně jako všechny ulice od Dorogomilovské Zastavy po Rjazaňskou silnici, byly zcela vypáleny. Na Tverské přežilo pouze 12 domů a v Kitai-Gorodu pouze dva.

*Celkový plán města Moskvy zobrazující domy, které shořely při požáru v roce 1812.*

Po návratu do města policie sestavila „Seznam vypálených, vyhořelých a přeživších budov “. Z tohoto dokumentu vyplývá, že ve městě zůstalo po požáru nedotčeno pouze 526 kamenných domů a 2100 dřevěných. Zcela nebo částečně vyhořelo, nepočítaje kostely, kláštery a palácové stavby, 76,6 procenta kamenných staveb a 67,8 procenta dřevěných. 122 z 237 farních kostelů, které byly v Moskvě před požárem. Oheň zničil univerzitu s knihovnou a archivy. Nezachovaly se ani kulturní památky v soukromých sbírkách. Shořel tak jediný výtisk Příběhu Igorova tažení ze sbírky Musina-Puškina.

Obnova města trvala více než 20 let.

Zdroj: LENTA

Foto: Hannah Robbins/Univerzita Johnse Hopkinse/Tiskový zdroj EurekAlert, CC BY
Astronomové odstranili mlhy v atmosférách exoplanet, jde o významný průlom ve studiu vzdálených světů
Foto: geralt/Pixabay
Sítě 6G budou poháněné laserovými motory, je to převratná technologie s extrémní rychlostí
Foto: Ilustrační_Julius_Silver/Pixabay
Pyreneje nebo Alpy můžou skrývat zdroj čisté energie
Foto: Ilustrační_ChristianBodhi/Pixabay
Europa možná má vlastní oceány, potvrdit to může mise NASA, která dorazí v roce 2030
UFO/UAP připomínající osmicípou hvězdu se prohánělo na Blízkém východě v roce 2013
Foto: P1-Sun/SkyFoll_https://bavovna.ai/uav/p1-sun/
Ukrajinské stíhací drony P1-SUN zlikvidovaly tisíce ruských Shahedů, tady jsou parametry

white and red plane on top of building during daytime

Roboti „Yandex.Rover“ rozvážejí jídlo a potraviny

19. 6. 2022 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 457 Zobrazení jídlo, Moskva, roboti, rozvoz

Technologie

Samořídící roboti „Yandex.Rover“ začali pracovat v moskevské čtvrti Khamovniki. Tito autonomní kurýři doručují potraviny z obchodů a objednávky z místních restaurací do obytných budov a obchodních center. Ruský IT gigant zahájil zkušební provoz roverů na konci roku 2019. Takto relativně kompaktní šestikolová vozidla se mohou pohybovat po městských chodnících rychlostí chodce. Různé palubní senzory a systém autopilota jim pomáhají orientovat se v prostoru a vyhýbat se kolizím s překážkami. Píše server 3dnews.ru.

Uvádí se, že Azbuka Vkusa a VkusVill byly první supermarkety v Khamovniki, které propojily doručování pomocí robota. Kromě toho se plní objednávky na rozvoz jídla z restaurací na Usačevském trhu a z dalších institucí v okolí. Nyní je počet takových kaváren a restaurací asi 40 a v budoucnu se jejich počet zvýší.

Prostřednictvím aplikace Yandex.Food nebo Yandex Go si můžete objednat doručení pomocí samořídícího robota. Zaměstnanec supermarketu vyzvedne objednávku a naloží ji do přihrádky robota, poté odejde na zadanou adresu. Když rover dorazí, zákazník obdrží upozornění a v aplikaci se objeví tlačítko „Otevřít zámek“. Hmotnost přepravovaných produktů může být až 20 kg.

„Uživatelé Yandex.Food si stále častěji objednávají potraviny domů, místo aby šli do supermarketu. Mnoho objednávek přichází z nejbližších sousedství obchodu. V budoucnu se s takovým hyperlokálním doručováním budou moci vypořádat roboti a kurýři budou rychleji přepravovat objednávky na delší vzdálenosti, na kolech nebo veřejnou dopravou,“poznamenává Yandex.

Zdroj: 3dnews.ru