Vědci se mýlili. Biologicky rozložitelný plast se v oceánu nerozkládá

Foto: sergeitokmakov/Pixabay

Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu provedli studii biologicky rozložitelných plastů ve vodním prostředí. Ne všechny materiály jsou ve vodním prostředí biologicky odbouratelné, a proto mohou člověku škodit, napsal WP Tech.

Hromadění perzistentního plastového odpadu na bázi ropy v oceánu je jedním z nejzávažnějších ekologických problémů, které ovlivňují mořské prostředí. Plastové předměty, například lahve od vody, které se dostanou do oceánu, mohou ve své původní podobě přežívat desítky let. I když se rozpadnou na mikroskopické kousky (mikroplasty), nedochází k jejich biologickému rozkladu, ale zůstávají nestravitelnými škodlivinami, které se dostávají do potravních řetězců.

V posledních letech byly vyvinuty náhrady za běžně používané plasty na bázi ropy. Jejich zavedení mělo za cíl jednak snížit spotřebu fosilních paliv při výrobě plastových výrobků, jednak zajistit ekologičtější odpad.

Mezi nejoblíbenější náhrady plastů patří kyselina polymléčná (PLA), polymer kyseliny mléčné získávaný fermentací cukrů a škrobů. PLA se rozkládá zpět na kyselinu mléčnou při vysokých teplotách, které se vyskytují ve velmi velkých hromadách kompostu. V chladnějších podmínkách však tato reakce není spolehlivá ani rychlá.

Nový výzkum rozkladu biologicky rozložitelných plastů

Studii, DOI 10.1371/journal.pone.0284681, o rozkladu biologicky rozložitelných plastů, provedla Sarah-Jeanne Royer a její kolegové z Oceánografického ústavu Scripps na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Výzkumníci ponořili vzorky PLA spolu se vzorky materiálů na bázi ropy, celulózy a směsi celulózy a ropy do klecí u pobřeží La Jolla v Kalifornii. Vzorky byly každý týden testovány na známky rozpadu a po několika hodinách byly vráceny zpět do oceánu.

Ukázalo se, že materiál na bázi celulózy se rozkládá rychle, za méně než měsíc. Laboratorní chemická analýza potvrdila, že celulóza byla z velké části rozložena biologickými procesy prostřednictvím produkce CO2, nikoliv prostým mechanickým opotřebením. Naproti tomu plast na bázi ropy, směsi a ani PLA nevykazovaly během 14 měsíců experimentu známky rozkladu.

„Naše výsledky naznačují, že ‚kompostovatelnost‘ neznamená degradaci v životním prostředí,“ uvedl Royer. – „Označování kompostovatelných plastů jako biologicky rozložitelných plastů je zavádějící, protože může naznačovat, že materiál se v životním prostředí rozkládá. Plasty na bázi PLA musí být kompostovány v řádně kontrolovaných zařízeních, aby dosáhly svého potenciálu jako biologicky rozložitelné náhrady plastů na bázi ropy.“

Nutná nová standardizace testování plastů

„Tato práce představuje jednu z mála průkopnických studií, která porovnává biologickou rozložitelnost různých typů materiálů (přírodních, plně syntetických a na bázi bio) v přirozených podmínkách prostředí a v kontrolovaných uzavřených systémech. Naše studie ukazuje potřebu standardizovaných testů, které by ověřily, zda se materiály propagované jako kompostovatelné nebo biologicky odbouratelné, jako je například PLA, v životním prostředí skutečně biologicky odbourávají. Spotřebitelé, kteří se obávají kontaminace plasty v podobě mikrovláken, by měli být informováni, znát a vědět, jaké materiály kupují.“