Oči místo zapalovače: Fenomén pyrogeneze

09/03/2023 Adam Walko 6 min read 270 Zobrazení ohnivý dech, ohnivý zrak, pohledem, pyrokineze, supermoc, zapálení, zrak

„Vznícení pohledem“, mnoho lidí zná tento slavný román Stephena Kinga, jehož hrdinka dokázala zapálit předměty na dálku pouhým pohledem. Ne každý však ví, že taková supermoc skutečně existuje a jde o fenomén, jehož tajemství dosud nebylo prozrazeno, píše Svět poznání.

Spalující láska

K této tragické události došlo v roce 1965 na jedné z pařížských diskoték. Při požáru, který na něm náhle vypukl, zemřelo 20 lidí a asi stovka byla zraněna a popálena. Jak zjistilo vyšetřování, příčinou požáru bylo záhadné vznícení dekorativní plastické výzdoby na stropě místnosti. V místě zapálení nebyly dráty, takže byl vyloučen zkrat a nebyl prostor a ni pro použití otevřeného ohně nebo pyrotechniky. Příčina požáru zůstala nevyjasněna.

Pár dní po požáru přišel na policii, aby se vzdal, jistý Jean Ducolle a převzal odpovědnost za požár, který na diskotéce vypukl. Mladík policistům vysvětlil, že se před diskotékou pohádal s přítelkyní, která se chystala jít tančit s jiným. Tehdy se rozhodl diskotéku zapálit. Ducol stál před budovou na ulici, přes obrovská okna viděl vše, co se uvnitř dělo. Jean soustředil svou psychickou energii, zaměřil se na plastové části na stropě a začal jim dávat mentální příkazy, aby se zapálily, dokud nevzplanou.

Představte si údiv policistů, když vyslechli mladíkovo vyprávění. Samozřejmě předpokládali, že ten chlap má duševní poruchu a poslali ho domů. Jeanovým rodičům důrazně doporučili, aby ukázali svého syna psychiatrovi. Bohužel, týden po návštěvě policie se Ducol vrhl z okna a spáchal sebevraždu. Některým služebníkům zákona sloužil takový čin pouze jako důkaz rozrušené psychiky chlapce, nicméně někteří policisté měli pocit, že jim v tomto příběhu uniklo něco velmi důležitého.

Zřejmě díky takovým pochybovačům prošel po pár letech případ Ducoll důkladnou a pečlivou revizí.

V Jeanově svědectví byla zaznamenána řada bodů, které byly během jeho návštěvy na policii ignorovány. Ducoll tedy velmi přesně označil místo vznícení a hovořil o prvních minutách požáru. A co je nejdůležitější, ještě před požárem na diskotéce dokázal zapálit předměty očima. Jeden z jeho bývalých spolužáků řekl, že Jean již v šesté třídě uměl pohledem zapálit papír a na střední škole dokonce na dálku zapálil poleno. Ukázalo se, že policii říkal pravdu!

Existuje dech ohně?

V první polovině 20. století přišel k americkému lékaři L. Woodmanovi, velmi neobvyklý pacient. Byl to mladý černoch jménem Underwood, který ho požádal, aby se zbavil docela neobvyklé schopnosti. Podle jeho slov, jakmile vzal kapesník, přitiskl si ho k ústům a začal přes něj dýchat, kapesník během chvilky vzplál a proměnil se v popel. Doktor si nejprve myslel, že je Underwood blázen, ale Underwood mu ochotně ukázal, že zapálí kapesník, který následně shoří.

Pak Woodman navrhl, že se ho pacient snaží oklamat a předvedl pouze nějaký trik. Underwood, který byl téměř v slzách, ho ujistil o opaku. Souhlasil dokonce s dlouhou lékařskou prohlídkou, jen aby se zbavil nepohodlného daru. Tajemný pacient řekl, že se ve spánku velmi bál, aby svým dechem náhodou nezapálil dům a dokonce i v bdělém stavu dýchal velmi opatrně, protože se bál, že něco spálí.

Při zkoumání Underwooda se lékaři nejprve rozhodli zcela vyloučit možnost jakéhokoli žertu z jeho strany. Černoch se úplně svlékl, vypláchl si ústa vodou, byl pečlivě vyšetřen, donucen nosit gumové rukavice, ale poté bez problémů zapálil papír nebo hmotu pouhým dechem.

V roce 1927 se v amerických novinách objevily zprávy, že se o fenomén Underwooda začal osobně zajímat i samotný prezident Spojených států. Bohužel, lékaři přes svou snahu nedokázali pro tento jev podat alespoň nějaké stravitelné vysvětlení. Kuriózní je, že nyní v USA existuje sdružení lidí, kteří si říkají „opatrné dýchání“.

Sdružení vede Jimmy Borisson ze Seattlu. Podle jeho slov mu dar ohnivého dechu kdysi dokonce pomohl vypořádat se se dvěma lupiči. Jednoduše vydechl zhluboka útočníkovi do obličeje a ten okamžitě zavyl bolestí, když utrpěl vážnou popáleninu. Je zvláštní, že zraněný lupič měl dokonce tu drzost jít na policii se stížností na Borissona.

Jimmy svůj dar předvedl více než jednou a svým dechem zapálil malé dřevěné hobliny a papírky, které experimentátoři nabídli. Mimochodem, vyvstává otázka: pokud takoví lidé existují, pak by báječní draci chrlící oheň, mohli skutečně existovat? Je neuvěřitelné, že někteří badatelé o takovém předpokladu vážně uvažují.

Není to dar, ale skutečná katastrofa!

Jev diskutovaný v tomto článku se nazývá pyrokineze. Podle stávající definice znamená pyrokineze schopnost způsobit oheň nebo výrazné zvýšení teploty na dálku silou myšlenky, stejně jako schopnost ovládat oheň silou myšlenky. Lidé s touto schopností se nazývají pyrokinetikové. Ohnivé dýchání přesto není pro fenomén pyrokineze tak charakteristické. K vznícení předmětů na dálku dochází především pomocí očí.

Zde je další příklad ze života, svědčící o reálnosti jevu. Mluvíme o ženě jménem Golda Kuts, která kdysi žila v Izraeli. K prvnímu projevu došlo v Goldině dětství. Jednou se pohádala se spolužačkou a ona ji uhodila. Jakmile se Golda rozzlobeně podívala na pachatelku činu, její šaty vzplály. Dívka utrpěla vážné popáleniny a byla převezena do nemocnice.

Když bylo Kutsové třicet let, byla obviněna, že zapálila dům souseda, se kterým se poprala na trhu. Bohužel, za celý svůj život se Golda nikdy nenaučila se svým darem zacházet, sama často trpěla svými schopnostmi. Došlo to tak daleko, že jí dokonce hrozil zákaz navštěvovat veřejná místa. Aby se tomu vyhnula, když byla na ulici, dokonce i večer nosila tmavé sluneční brýle. V jejím domě chybělo vše, co dodává pohodlí – nábytek, koberce, knihy, obrazy. Golda vyloučila ze svého života vše, co byla schopna nedobrovolně zapálit. Nešťastnice spala schoulená na hliněné podlaze mezi holými kamennými zdmi.

Může za všechno psychická energie?

Pozitivní je, že dar pyrokineze dokázal ocenit jen primitivní člověk, který bolestně dlouho rozdělával oheň třením dvou suchých kusů dřeva, nebo nedobrovolný Robinson, který se ocitl bez zápalek na pustém ostrově. Na ostrově Kalimantan prý kdysi žil celý kmen, jehož příslušníci zapalovali oheň jen očima a o jiných možnostech neměli ani ponětí.

Badatelé fenoménu pyrokineze tvrdí, že aljašští a aleutští šamani také mají zvláštní rituál rozdělávání ohně. Šamani stojí kolem hromady křoví nebo suché trávy, jen jeden si sedne pár kroků od připraveného ohně a začne na něj zírat, zbytek započne rituál. Skáčou kolem ohně, něco si broukají, dělají určité rituální pohyby. Podle vědců v sobě vytvářejí energii a předávají ji šamanovi. Po chvíli se v jeho pohledu rozhoří plamen.

Zástupci oficiální vědy se ve většině případů vyhýbají studiu pyrokineze, protože se obávají, že podkopou svou pověst. Fenomén je vydán na milost a nemilost nadšencům, kteří ne vždy mají potřebnou kvalifikaci a instrumentální základnu. V naší době již bylo zaznamenáno několik stovek spolehlivých případů vznícení pomocí pohledu.

Vědci se domnívají, že ke vznícení dochází, když se v tělech výjimečných jedinců nahromadí přebytek psychické energie, která odchází z těla právě očima. Oči tuto energii „vytvoří“ v různých stresových situacích (výbuch vzteku, nebezpečí atd.). Pravda, řada unikátů má naštěstí schopnost svůj hořlavý dar ovládat.