zrak | Svět2000

Lidské oko má omezené rozlišení. Má cenu kupovat si televizi s ultra HD?

10. 11. 2025 Iveta Mauci 0 komentářů 2 min read 505 Zobrazení 4K, 8K, lidské oko, limit, oči, televize, Ultra HD, zrak

Diskuze Lidské tělo Medicína Nové Objevy

Čím více pixelů, tím kvalitnější obraz. Všichni chceme mít kvalitní zážitek. Ale opravdu se vyplatí pořídit si televizi s ultra-HD rozlišením? Potřebujete 4K nebo 8K obrazovku, abyste měli dokonalý pocit ze sledování?

Podle vědců z Univerzity v Cambridgi a Meta Reality Labs má lidské oko limit pro rozlišení obrazu. Jinými slovy, lidské oko dokáže vidět jen omezený počet pixelů. Pokud má obrazovka vyšší limit, poskytuje našemu zraku více informací, než jsou schopné detekovat.

Pro výpočet limitu pro rozlišení provedli vědci studii, která měřila schopnost účastníků detekovat specifické prvky v barevných a šedotónových obrázcích, které vysílali na obrazovce. Účastníci se na obrázky dívali přímo nebo periferním viděním. Obrazovka se nacházela blízko nich, ale také dále.

Přesný limit rozlišení závisí na řadě proměnných faktorů. Velikosti obrazovky, světla v místnosti a vzdálenosti mezi divákem a obrazovkou. Pro průměrně velký obývací pokoj s 2,5 metry mezi televizí a sedačkou by oproti televizoru Quad HD (QHD) s nižším rozlišením a stejnou velikostí 44palcový 4K nebo 8K televizor neposkytl žádnou další výhodu.

Vědci také vyvinuli bezplatnou online kalkulačku, kde si můžete zadat velikost svého pokoje a rozměry a rozlišení svého televizor. Aplikace vám doporučí nejvhodnější obrazovku pro váš vlastní domov.

Každý spotřebitel, který si kupuje novou televizi, je bombardovaný technickými informacemi od výrobců, kteří se je snaží přesvědčit, že rozlišení jejich obrazovek, ať už Full HD, 4K nebo 8K, jim nabízí nejlepší divácký zážitek. Rozlišení displeje je považováno za stejně důležité i pro mnoho dalších obrazovek, které používáme, na telefonech nebo počítačích, ať už je používáme k fotografování, sledování filmů nebo hraní videoher, včetně her ve virtuální realitě. Dokonce i výrobci automobilů nabízejí stále vyšší rozlišení pro informační displeje v automobilech a obrazovky satelitní navigace.

Vzhledem k tomu, že velké inženýrské úsilí směřuje ke zlepšení rozlišení mobilních, AR a VR displejů, je důležité znát maximální rozlišení, při kterém další vylepšení nepřinášejí žádný znatelný přínos. Neexistují však žádné studie, které by skutečně měřily, co lidské oko dokáže vidět a jaká jsou omezení jeho vnímání.

Pokud máte na displeji více pixelů, je méně efektivní, stojí více a k jeho ovládání je potřeba větší výpočetní výkon.

Široce uznávaný standard vidění 20/20, založený na Snellenově tabulce, kterou zná každý, kdo si někdy nechal zkontrolovat zrak, naznačuje, že lidské oko dokáže rozlišit detaily s rozlišením 60 pixelů na stupeň.

Náš mozek ve skutečnosti nemá schopnost dobře vnímat barevné detaily, a proto jsme zaznamenali velký pokles u barevných obrazů, zejména při pohledu periferním viděním,“ řekl Mantiuk. „Naše oči jsou v podstatě senzory, které nejsou zas tak skvělé, ale náš mozek tato data zpracovává do podoby, kterou si myslí, že bychom měli vidět.“

Autorka studie: Dr. Maliha Ashraf z katedry informatiky a technologií v Cambridge, spoluautor studie: profesor Rafał Mantiuk, rovněž z katedry informatiky a technologií v Cambridge

Zdroj: https://www.nature.com/articles/s41467-025-64679-2 https://www.cl.cam.ac.uk/research/rainbow/projects/display_calc/; https://www.eurekalert.org/news-releases/1103122

laser, eye, iris, correction, vision correction, pupil, eye surgery, laser, laser, eye surgery, eye surgery, eye surgery, eye surgery, eye surgery

Zabránit ztrátě zraku bude pomáhat umělá inteligence

17. 9. 2025 Iveta Mauci 3 min read 259 Zobrazení keratokonus, léčba, umělá imteligence, zrak, ztráta zraku

Medicína Nové Výzkum

Ztráta zraku je pro zdravého člověka nepředstavitelná. Zrak je jedním z nejdůležitějších smyslů. Nejen člověku, ale i jiným živočichům umožňuje vnímat světlo, barvy, tvary a vzdálenosti, a tím se orientovat v prostoru. Vědci z Dánska se proto ve svém výzkumu zaměřil na osoby s keratokonusem, což je zrakové postižení, které se obvykle objevuje u dospívajících a mladých lidí.

AI již pomáhá v jiných lékařských oborech , proto se ji vědci rozhodli využít k určení pacientů, kteří potřebují léčbu ke stabilizaci rohovky. Ta je nezbytná k záchraně zraku. AI použili k vyhodnocení snímků očí pacientů v kombinaci s dalšími daty. Úspěšné předpověděli, kteří pacienti potřebují okamžitou léčbu a kteří můžou pokračovat v monitorování.

Keratokonus je nemoc, která se v průběhu let zhoršuje. Postihuje až 1 z 350 lidí. V některých případech lze tento stav zvládnout kontaktními čočkami, ale v jiných případech se rychle zhoršuje. Pokud se neléčí, pacienti můžou potřebovat transplantaci rohovky. V současné době je jediným způsobem, jak zjistit, kdo potřebuje léčbu. Každý takový pacient potřebuje monitoring.

Jednorázová léčba nazvaná „cross-linking“ může vývoj nemoci zastavit. Podmínkou je, že se provede před vznikem trvalé jizvy. Cross-linking neni 100%, ale v mnoha případech zabraňuje nutnosti transplantace rohovky. Lékaři v současné době nemohou s pouhým sledováním předpovědět, u kterých pacientů bude docházet k progresi onemocnění a bude vyžadovat léčbu a u kterých zůstane stav stabilní. To znamená, že pacienti potřebují časté sledování po mnoho let, přičemž cross-linking se obvykle provádí až poté, co k progresi již došlo.

**Obrázek: Příklad OCT skenování oka používaného umělou inteligencí.**

Studie zahrnovala skupinu pacientů, kteří byli odesláni do Moorfields Eye Hospital NHS Foundation Trust k posouzení a monitorování keratokonu, včetně skenování přední části oka pomocí optické koherentní tomografie (OCT) za účelem posouzení jejího tvaru. Výzkumníci pomocí umělé inteligence prostudovali 36 673 OCT snímků od 6 684 různých pacientů spolu s dalšími údaji o pacientech.

*U lidí s keratokonusem se rohovka – přední okno oka – vyboulí směrem ven. Keratokonus způsobuje zhoršení zraku u mladých pacientů v produktivním věku a je nejčastějším důvodem transplantace rohovky v západním světě.

Algoritmus umělé inteligence dokázal přesně předpovědět, zda se stav pacienta zhorší, nebo zůstane stabilní, a to pouze na základě snímků a dat z první návštěvy. Pomocí umělé inteligence mohli vědci rozdělit dvě třetiny pacientů do skupiny s nízkým rizikem, která nepotřebovala léčbu, a zbývající třetinu do skupiny s vysokým rizikem, která potřebovala rychlou léčbu. Po zahrnutí informací z druhé návštěvy nemocnice dokázal algoritmus úspěšně kategorizovat až 90 % pacientů.

Zesíťovací léčba využívá ultrafialové světlo a kapky vitamínu B2 (riboflavinu) ke zpevnění rohovky a je úspěšná ve více než 95 % případů.

Výzkum ukazuje, že pomocí umělé inteligence lze předpovědět, kteří pacienti potřebují léčbu a kteří mohou pokračovat v monitorování. Toto je první studie svého druhu, která dosáhla takové úrovně přesnosti v predikci rizika progrese keratokonu z kombinace skenů a dat pacientů a využívá velkou kohortu pacientů sledovaných po dobu dvou let nebo déle.

Nyní vědci vyvíjejí výkonnější algoritmus umělé inteligence, trénovaný na milionech očních skenů, který lze přizpůsobit specifickým úkolům, včetně predikce progrese keratokonu, ale také dalším úkolům, jako je detekce očních infekcí a dědičných očních onemocnění.

Dr. José Luis Güell, člen správní rady ESCRS a vedoucí oddělení chirurgie rohovky, katarakty a refrakční chirurgie v Instituto de Microcirugía Ocular v Barceloně ve Španělsku, který se výzkumu nepodílel, uvedl: „Keratokonus je zvládnutelné onemocnění, ale vědět, koho léčit, kdy a jak léčbu poskytnout, je náročné. Tento problém bohužel může vést ke zpožděním, kdy mnoho pacientů zažívá ztrátu zraku a vyžaduje invazivní implantaci nebo transplantaci.“

Studie byla provedená Dr. Shafi Balalem a jeho kolegy z Moorfields Eye Hospital NHS Foundation Trust v Londýně a univerzity College v Londýně (UCL) ve Velké Británii.

Zdroj: https://www.eurekalert.org/news-releases/1097604,

„Inteligentní“ kontaktní čočky by mohly umožnit bezdrátovou detekci glaukomu

10. 5. 2024 Iveta Mauci 0 komentářů 2 min read 2540 Zobrazení čočka, gluakom, ochrana, oko, teplota, tlak, zrak

Medicína Nové Technologie TOP 10

Většina lidí s raným stádiem glaukomu neví, že ho mají, i když včasná léčba je klíčem ke snížení ztráty zraku. Zatímco detekce jemného zvýšení očního tlaku pomáhá lékařům diagnostikovat glaukom, je náročné a vyžaduje neustálé sledování, zvláště při různých teplotách, které oči zažívají. Nyní vědci prostřednictvím ACS Applied Materials & Interfaces, zveřejněném na Eureka Alert, ukázali prototyp „chytré“ kontaktní čočky, která přesně měří oční tlak bez ohledu na teplotu.

Glaukom, skupina onemocnění, která poškozuje zrakový nerv a vede ke ztrátě zraku. Lékaři při očním vyšetření používají k jednorázovému měření očního tlaku „testy nafouknutí vzduchu“ vyvolávající ucuknutí. Mírné zvýšení tlaku, jinak nepostřehnutelný příznak způsobený nahromaděním tekutiny kolem rohovky, může vést k diagnóze glaukomu.

Vědci testovali způsoby, jak nepřetržitě a pohodlněji detekovat tyto drobné výkyvy tlaku, jako jsou kontaktní čočky, které přenášejí signály do receptorových brýlí. Měnící se teploty, jako například vyjít ven do chladného počasí, však mohou ovlivnit měření čoček. Dengbao Xiao a spolupracovníci tedy chtěli vyvinout kontaktní čočku, která přesně měří a bezdrátově přenáší signály o očním tlaku v reálném čase v širokém rozsahu teplot.

Zaprvé, Xiao a tým navrhli dva miniaturní spirálové okruhy, každý s jedinečným přirozeným vibračním vzorem, který by se měnil při natažení o nepatrné množství, například při změnách tlaku a průměru oka. K vytvoření kontaktních čoček detekujících tlak vědci vložili tyto drobné obvody mezi vrstvy polydimethylsiloxanu, typického materiálu pro kontaktní čočky. Poté bezdrátově přečetli vibrační vzorce vestavěných obvodů tak, že přidrželi cívku blízko čočky, která byla připojena k počítači. Vysílané signály nebyly ovlivněny testy, jejichž cílem bylo napodobit pohyb očí, delší vystavení vlhkosti (pro simulaci vlhkých podmínek v oku) a každodenní opotřebení.

Tato „chytrá“ kontaktní čočka by mohla jednoho dne pomoci měřit oční tlak a vysílat bezdrátové signály, které by umožnily včasnou detekci glaukomu.

V laboratorních testech vědci umístili nové čočky na tři jednotlivé vzorky prasečího oka, přičemž kontrolovali oční tlaky a teploty. Kontaktní čočky monitorovaly a bezdrátově přenášely údaje o tlaku od 10 do 50°C. Když byly tlaky počítány ze signálu pouze jednoho okruhu v čočce, výsledky se odchylovaly až o 87 % od skutečných hodnot. Při použití informací z obou okruhů se však hodnoty tlaku lišily pouze o 7 % od skutečné hodnoty, protože kombinace odstranila chyby související s teplotou. Vědci tvrdí, že jejich dvouokruhový „chytrý“ design čoček má potenciál být použit pro přesnou včasnou detekci a monitorování glaukomu, a to i v širokém rozsahu teplot.

Článek byl upraven z tiskové zprávy AAAS, vědecká studie byla publikovaná v ACS pod názvem „Teplotní samokompenzační inteligentní bezdrátová kontaktní čočka pro kvantitativní monitorování nitroočního tlaku“

Oči místo zapalovače: Fenomén pyrogeneze

9. 3. 2023 Adam Walko 6 min read 455 Zobrazení ohnivý dech, ohnivý zrak, pohledem, pyrokineze, supermoc, zapálení, zrak

Nové TOP 10 Záhady

„Vznícení pohledem“, mnoho lidí zná tento slavný román Stephena Kinga, jehož hrdinka dokázala zapálit předměty na dálku pouhým pohledem. Ne každý však ví, že taková supermoc skutečně existuje a jde o fenomén, jehož tajemství dosud nebylo prozrazeno, píše Svět poznání.

Spalující láska

K této tragické události došlo v roce 1965 na jedné z pařížských diskoték. Při požáru, který na něm náhle vypukl, zemřelo 20 lidí a asi stovka byla zraněna a popálena. Jak zjistilo vyšetřování, příčinou požáru bylo záhadné vznícení dekorativní plastické výzdoby na stropě místnosti. V místě zapálení nebyly dráty, takže byl vyloučen zkrat a nebyl prostor a ni pro použití otevřeného ohně nebo pyrotechniky. Příčina požáru zůstala nevyjasněna.

Pár dní po požáru přišel na policii, aby se vzdal, jistý Jean Ducolle a převzal odpovědnost za požár, který na diskotéce vypukl. Mladík policistům vysvětlil, že se před diskotékou pohádal s přítelkyní, která se chystala jít tančit s jiným. Tehdy se rozhodl diskotéku zapálit. Ducol stál před budovou na ulici, přes obrovská okna viděl vše, co se uvnitř dělo. Jean soustředil svou psychickou energii, zaměřil se na plastové části na stropě a začal jim dávat mentální příkazy, aby se zapálily, dokud nevzplanou.

Představte si údiv policistů, když vyslechli mladíkovo vyprávění. Samozřejmě předpokládali, že ten chlap má duševní poruchu a poslali ho domů. Jeanovým rodičům důrazně doporučili, aby ukázali svého syna psychiatrovi. Bohužel, týden po návštěvě policie se Ducol vrhl z okna a spáchal sebevraždu. Některým služebníkům zákona sloužil takový čin pouze jako důkaz rozrušené psychiky chlapce, nicméně někteří policisté měli pocit, že jim v tomto příběhu uniklo něco velmi důležitého.

Zřejmě díky takovým pochybovačům prošel po pár letech případ Ducoll důkladnou a pečlivou revizí.

V Jeanově svědectví byla zaznamenána řada bodů, které byly během jeho návštěvy na policii ignorovány. Ducoll tedy velmi přesně označil místo vznícení a hovořil o prvních minutách požáru. A co je nejdůležitější, ještě před požárem na diskotéce dokázal zapálit předměty očima. Jeden z jeho bývalých spolužáků řekl, že Jean již v šesté třídě uměl pohledem zapálit papír a na střední škole dokonce na dálku zapálil poleno. Ukázalo se, že policii říkal pravdu!

Existuje dech ohně?

V první polovině 20. století přišel k americkému lékaři L. Woodmanovi, velmi neobvyklý pacient. Byl to mladý černoch jménem Underwood, který ho požádal, aby se zbavil docela neobvyklé schopnosti. Podle jeho slov, jakmile vzal kapesník, přitiskl si ho k ústům a začal přes něj dýchat, kapesník během chvilky vzplál a proměnil se v popel. Doktor si nejprve myslel, že je Underwood blázen, ale Underwood mu ochotně ukázal, že zapálí kapesník, který následně shoří.

Pak Woodman navrhl, že se ho pacient snaží oklamat a předvedl pouze nějaký trik. Underwood, který byl téměř v slzách, ho ujistil o opaku. Souhlasil dokonce s dlouhou lékařskou prohlídkou, jen aby se zbavil nepohodlného daru. Tajemný pacient řekl, že se ve spánku velmi bál, aby svým dechem náhodou nezapálil dům a dokonce i v bdělém stavu dýchal velmi opatrně, protože se bál, že něco spálí.

Při zkoumání Underwooda se lékaři nejprve rozhodli zcela vyloučit možnost jakéhokoli žertu z jeho strany. Černoch se úplně svlékl, vypláchl si ústa vodou, byl pečlivě vyšetřen, donucen nosit gumové rukavice, ale poté bez problémů zapálil papír nebo hmotu pouhým dechem.

V roce 1927 se v amerických novinách objevily zprávy, že se o fenomén Underwooda začal osobně zajímat i samotný prezident Spojených států. Bohužel, lékaři přes svou snahu nedokázali pro tento jev podat alespoň nějaké stravitelné vysvětlení. Kuriózní je, že nyní v USA existuje sdružení lidí, kteří si říkají „opatrné dýchání“.

Sdružení vede Jimmy Borisson ze Seattlu. Podle jeho slov mu dar ohnivého dechu kdysi dokonce pomohl vypořádat se se dvěma lupiči. Jednoduše vydechl zhluboka útočníkovi do obličeje a ten okamžitě zavyl bolestí, když utrpěl vážnou popáleninu. Je zvláštní, že zraněný lupič měl dokonce tu drzost jít na policii se stížností na Borissona.

Jimmy svůj dar předvedl více než jednou a svým dechem zapálil malé dřevěné hobliny a papírky, které experimentátoři nabídli. Mimochodem, vyvstává otázka: pokud takoví lidé existují, pak by báječní draci chrlící oheň, mohli skutečně existovat? Je neuvěřitelné, že někteří badatelé o takovém předpokladu vážně uvažují.

Není to dar, ale skutečná katastrofa!

Jev diskutovaný v tomto článku se nazývá pyrokineze. Podle stávající definice znamená pyrokineze schopnost způsobit oheň nebo výrazné zvýšení teploty na dálku silou myšlenky, stejně jako schopnost ovládat oheň silou myšlenky. Lidé s touto schopností se nazývají pyrokinetikové. Ohnivé dýchání přesto není pro fenomén pyrokineze tak charakteristické. K vznícení předmětů na dálku dochází především pomocí očí.

Zde je další příklad ze života, svědčící o reálnosti jevu. Mluvíme o ženě jménem Golda Kuts, která kdysi žila v Izraeli. K prvnímu projevu došlo v Goldině dětství. Jednou se pohádala se spolužačkou a ona ji uhodila. Jakmile se Golda rozzlobeně podívala na pachatelku činu, její šaty vzplály. Dívka utrpěla vážné popáleniny a byla převezena do nemocnice.

Když bylo Kutsové třicet let, byla obviněna, že zapálila dům souseda, se kterým se poprala na trhu. Bohužel, za celý svůj život se Golda nikdy nenaučila se svým darem zacházet, sama často trpěla svými schopnostmi. Došlo to tak daleko, že jí dokonce hrozil zákaz navštěvovat veřejná místa. Aby se tomu vyhnula, když byla na ulici, dokonce i večer nosila tmavé sluneční brýle. V jejím domě chybělo vše, co dodává pohodlí – nábytek, koberce, knihy, obrazy. Golda vyloučila ze svého života vše, co byla schopna nedobrovolně zapálit. Nešťastnice spala schoulená na hliněné podlaze mezi holými kamennými zdmi.

Může za všechno psychická energie?

Pozitivní je, že dar pyrokineze dokázal ocenit jen primitivní člověk, který bolestně dlouho rozdělával oheň třením dvou suchých kusů dřeva, nebo nedobrovolný Robinson, který se ocitl bez zápalek na pustém ostrově. Na ostrově Kalimantan prý kdysi žil celý kmen, jehož příslušníci zapalovali oheň jen očima a o jiných možnostech neměli ani ponětí.

Badatelé fenoménu pyrokineze tvrdí, že aljašští a aleutští šamani také mají zvláštní rituál rozdělávání ohně. Šamani stojí kolem hromady křoví nebo suché trávy, jen jeden si sedne pár kroků od připraveného ohně a začne na něj zírat, zbytek započne rituál. Skáčou kolem ohně, něco si broukají, dělají určité rituální pohyby. Podle vědců v sobě vytvářejí energii a předávají ji šamanovi. Po chvíli se v jeho pohledu rozhoří plamen.

Zástupci oficiální vědy se ve většině případů vyhýbají studiu pyrokineze, protože se obávají, že podkopou svou pověst. Fenomén je vydán na milost a nemilost nadšencům, kteří ne vždy mají potřebnou kvalifikaci a instrumentální základnu. V naší době již bylo zaznamenáno několik stovek spolehlivých případů vznícení pomocí pohledu.

Vědci se domnívají, že ke vznícení dochází, když se v tělech výjimečných jedinců nahromadí přebytek psychické energie, která odchází z těla právě očima. Oči tuto energii „vytvoří“ v různých stresových situacích (výbuch vzteku, nebezpečí atd.). Pravda, řada unikátů má naštěstí schopnost svůj hořlavý dar ovládat.