Militarizace vesmíru a technika dvojího použití

Foto: NASA-Imagery/Pixabay

Americký prezident Donald Trump, který se nestihl ujmout úřadu, požadoval od NASA a Pentagonu zprávu o astronomických částkách vynaložených na „vesmírnou obranu“. Mnozí se těšili na společnou zprávu vesmírné agentury a řady zpravodajských agentur, ale ukázalo se, že je … přísně tajná. To se však dalo očekávat, protože téměř každá kosmická loď NASA je „technikou dvojího použití“, píše Warfor.Me.

Mnoho špionážních satelitů monitoruje zemský povrch, jiné poskytují komunikační kanály pro Pentagon. Jiné sledují předpovědi počasí pro námořnictvo a letectvo. Vědcům občas padnou jen drobky z vesmírného vojenského „koláče“ …

Militarizace vesmíru začala tím, že jeden bývalý herec, který se stal prezidentem Spojených států, si představoval, že je „imperátorem galaxie“, schopným vést „hvězdné války“. Tak se zrodila Reaganova strategická obranná iniciativa.

Začátek orbitálních válek

Problém možné války ve vesmíru existuje již dlouho. Spojené státy se ze strachu před vypuštěním sovětských jaderných zbraní z vesmírné orbity začaly koncem 50. let testovat protidružicové zbraně. Ve vesmíru dokonce testovali jaderné bomby a až po podpisu Smlouvy o vesmíru schválené Valným shromážděním OSN v roce 1967 byly orbitální zbraně hromadného ničení zakázány.

V následujících desetiletích byl jedním z nejdůležitějších prvků „vesmírné studené války“ satelitní „vzdálené snímání zemského povrchu“, nebo jednodušeji špionážní sledování strategických objektů nepřátelských stran. V 70. letech se speciální kosmické lodě staly nedílnou součástí sofistikovaného systému včasné detekce. Satelity tak převzaly bojovou službu, monitorovaly rozmístění nebo vypuštění pozemních jaderných zbraní. S takovými špiony bylo třeba se nějak vypořádat a po celou dobu studené války SSSR vyvíjel a testoval „vesmírné miny“ – samovybuchující zařízení schopná najít a zničit americké špionážní satelity a zasáhnout je šrapnely.

V 80. letech dosáhla militarizace vesmíru svého vrcholu. V tomto období se formovaly dva směry rozvoje vojenského kosmického průmyslu. Jeden z nich zahrnoval vytvoření raketových a paprskových zbraní pro protiraketovou obranu na Zemi a druhý zahrnoval návrh různých „zabijáckých satelitů“. Ty navíc mohly nejen ničit nepřátelské střely a satelity, ale také zasazovat raketové laserové údery na pozemní cíle.

Apoteózou této vesmírné konfrontace byl slavný plán Reaganovy administrativy získat plnou výhodu na blízkých i vzdálených vesmírných hranicích. Mělo toho být dosaženo pomocí unikátních zbraní budoucnosti, jako jsou monstrózní gama lasery nebo gejzíry poháněné energií jaderného výbuchu.

• Nová studie potvrzuje, že rotace vnitřního jádra Země se zpomalila
• Půdní bakterie vydechují do atmosféry více CO2 po jídle bez cukrů
• Vědci zmapovali přes satelity celosvětový rozsah skleníků

Směrnice Č. 119

Hvězdné války se zrodily 23. března 1983. V tento den prezident Reagan v televizi oznámil, že schválil program Strategické obranné iniciativy (SDI), který byl s lehkou rukou senátora Edwarda Kennedyho okamžitě nazván „Star Wars“ analogicky s hollywoodským trhákem.

Dne 6. ledna 1984 podepsal Reagan Výkonný řád 119, který učinil SDI nejvyšší prioritou budoucí politiky vlády USA. Plán Star Wars zahrnoval vypuštění do vesmíru více než dvou tisíc orbitálních stanic a bojových satelitů vybavených chemickými a rentgenovými lasery (gaisery) a také elektromagnetickými děly.