Všechno je zbraň: Energie, data, infrastruktura, migrace. Jak se svět změnil po 24. únoru
Výsledky, kterých Rusko dosáhlo za rok totální invaze, byly pro ni katastrofální. Zcela spokojeni však nemohou být ani odpůrci Ruské federace. Největší válka 21. století odhalila mnoho problémů, kterým čelí západní demokracie. FOCUS zkoumal, jak se naše planeta změnila po 24. únoru 2022.
„Věčný mír“, který se stal dalším meziválečným obdobím
Po pádu Berlínské zdi mnoho analytiků a filozofů prohlásilo „konec dějin“ — období lidského života, kdy budoucnost určovala konfrontace různých systémů a způsobů života. Zdálo se, že budoucnost světa bude určovat liberální agenda a že případné rozšíření myšlenek individualismu a volného trhu do všech koutů světa je jen otázkou času. A to vše se bude odehrávat pod bezpečnostním zastřešením USA, které se ochotně ujalo role světového policisty a soudce zároveň. Od nynějška se očekávalo, že už nebudou války v klasickém slova smyslu, ale pouze policejní operace k potrestání porušovatelů určitých norem mezinárodního práva.
Je třeba hned poznamenat, že takový systém byl plně funkční pouze v západní Evropě, kde skutečně vládl mír a na Balkáně, kde zuřily etnické konflikty, proběhla vojenská operace, během níž se NATO úspěšně vyrovnalo s rolí, jako přidělený policista.
Ve zbytku světa byla situace poněkud složitější. V postsovětském prostoru propukla separatistická hnutí, která vyústila v zmrazené konflikty. Úspěšné vojenské intervence USA a jejich spojenců na Blízkém východě vyústily v rozmístění sítí teroristických skupin. Ti nakonec 11. září 2001 zaútočili na samotné Spojené státy. To byla první silná rána do konceptu „konce dějin“. Oblíbenou myšlenkou však bylo, že pouze terorismus může být jedinou formou protestu proti deterministickým procesům šíření tržní ekonomiky a osobní svobody. Ještě na počátku 21. století se zdálo neuvěřitelné, že by se ve světě mohl objevit systém, který by tuto zdánlivě nealternativní variantu světového vývoje zpochybnil.
Historie nekončí, tvoří se každý den
Finanční krize v roce 2007 však zasadila autoritě volného trhu další ránu. Nárůst nákladů na energetické zdroje vedl k ústupu historie. Ve světě, kde významnou roli nehraje přidaná hodnota (produkt lidské duševní činnosti), ale zdroje (kontrola nad nimi je produktem voluntarismu), vystupují do popředí diktátoři. Skutečný neúspěch Arabského jara (v zemích, kde došlo k revolucím, se změnily tváře u moci, nikoli samotné systémy) postavilo „míč na dvůr“ autokracií. Koneckonců, nyní to nebyly autoritářské režimy, které byly postupně nahrazovány autokratickými – stejně rozhodný běh dějin, který měl skončit, ale naopak – demokratické režimy se začaly hroutit jeden za druhým.
Trend byl zlomen a vektor se změnil. Desetiletí 21. století lze skutečně nazvat triumfem autoritářství – obnovení autoritářské vlády ve všech arabských zemích, kde byla v roce 2011 svržena. V Tunisku, kde to všechno začalo, trvalo do roku 2022. Vojenské převraty v Africe a Asii, pomsta reakčních sil v Kyrgyzstánu a Gruzii.
Vrcholem kolapsu víry v nevyhnutelnost triumfu demokracie na celém světě bylo stažení amerických jednotek z Afghánistánu, což vedlo k pádu demokratické vlády v této zemi a návratu k moci právě té politické síly, která Američané svrhli před více než 20 lety. Cyklus skončil. Historie byla převyprávěna a po dvou desetiletích krvavých bojů se Afghánistán vrátil do stavu, v jakém vstoupil do 21. století – pod nadvládu Talibanu.
Ukrajina nedovolila, aby se dějiny otočily
Ukrajina vlastně není jedinou zemí na světě, která z tohoto trendu výrazně vyčnívala. Cesta k demokracii a evropské integraci, na kterou náš stát nastoupil po získání nezávislosti, se nezměnila. Jeho závěrečnou tečkou by měl být rozchod s koloniální minulostí a přijetí svobody iniciativy, tržní ekonomiky a uznání dalších lidských práv jako nejvyšší hodnoty. Naši volbu potvrdili v letech 2004 a 2014 dvakrát. Do budoucna neprošla výraznějšími úpravami. Ano, došlo k neúspěchům a četným potížím, ale nedošlo k žádnému výraznému ústupu zpět.
Náš stát byl odsouzen stát se arénou boje mezi různými systémy, ideologiemi a hlavně koncepty vize organizace a fungování společnosti ve světě.
Ukrajina byla kostí v krku všem, kdo se snažili vrátit historii a rozdělit svět na zóny vlivu a dobrovolné kontroly nad zdroji. Proto byl vlastně náš stát s ohledem na to odsouzen stát se arénou boje mezi různými systémy, ideologiemi a hlavně koncepty vize organizace a fungování společnosti ve světě.
Dva systémy, dva nápady, dva póly
Boj probíhal mezi oběma hledisky. První, předběžně zastoupená demokraciemi v čele s USA, se drží myšlenky, že svět tvoří jedinou globální společenskou jednotu založenou na univerzálních lidských hodnotách, totiž:
- Svoboda kreativity a iniciativy.
- Materiální výroba je založena na volném a rovném přístupu ke zdrojům a hlavní přidanou hodnotu vytváří lidská (a někdy i umělá) inteligence.
- Jakákoli společenská sdružení jsou založena výhradně na dobrovolných principech a jsou vytvářena k uspokojování základních přirozených práv a potřeb jednotlivce.
Na druhé straně jsou autokracie, jejichž názor zastupuje Čína a Rusko a za univerzální považují zcela odlišné hodnoty:
- Hlavním cílem života člověka je oddanost vyšší myšlence, být spolehlivým kolečkem ve společenském mechanismu.
- Nejvyšší formou organizace společnosti je stát, který ztělesňuje touhu člověka být součástí něčeho velkého, cítit sounáležitost se společností.
- Materiální výroba je po lidské činnosti druhořadá a jejím účelem je pouze zajistit její fyzické přežití. Ten by měl, stejně jako ostatní základní zdroje, kontrolovat stát.
Obě strany konfliktu očekávaly, že velká válka povede ke konečnému vítězství jedné z nich a demonstrativnímu zhroucení druhé. Na jedné straně neúspěch několikanásobně větší ruské armády skutečně ukazuje bezcennost myšlenek účinnosti státního donucení a centralizovaného systému rozdělování zdrojů, ale na druhé straně je to právě vyšší představa, kterou ukrajinské společnost se držela a drží dodnes. Vždyť co jiného může lidi motivovat k nemilosrdnému obětování se, když ne oddanost druhým lidem?
Ve skutečnosti je vše složitější a rozmanitější
Ve skutečnosti během roku války bylo jejím mezivýsledkem posílení obou táborů (Rusko oslabilo, ale další autokracie se nyní shromažďují kolem Číny, stejně jako se demokracie shromažďují kolem Spojených států). Šéf francouzského výzkumného centra FMES Pierre Razou si je jistý, že válka rozhodně přebuduje svět, alespoň v krátkodobém horizontu. Důležitým důsledkem války bylo také zvýraznění segmentace světa – mnoho zemí se snaží projít mezi kapkami a daří se jim to. Evropský komisař pro zahraniční věci Josep Borrell v prosinci 2022 řekl: „Přestěhovali jsme se do neuspořádaného multipolárního světa, kde je všechno zbraň: energie, data, infrastruktura, migrace.“
Ukázalo se, že nejdůležitějším důsledkem kolapsu bipolárního světa v roce 1991 nebyla globalizace v rámci jednoho vítězného systému, ale rozdělení geopolitické mapy světa na několik menších táborů, z nichž každý si nárokuje roli oddělené civilizace. Ano, Spojené státy a jejich stejně smýšlející spojenci okamžitě převzali jasnou dominanci. Bylo jim však souzeno užívat si vavřínů vítězů jen pár desítek let. Ve světle podhledů svého triumfu si nevšimli, jak se na dvorcích západní civilizace objevilo několik různých skupin zemí, z nichž každá vyznává své trochu odlišné hodnoty od obecně uznávaných hodnot.
Zatímco hlavní názory směřovaly na Čínu a Rusko a na spojence, které si pro sebe vybrali – Severní Koreu, Írán, Sýrii, Venezuelu, Indii a celý arabský svět, ve kterém Írán a Saúdská Arábie bojují o nadvládu, nevyrostly daleko od nich. Vytvořili nový koncept „globálního jihu“. Jeho chuť je přítomna ve vývoji zemí jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. Samostatně „asijští tygři“ vyznávají své zvláštní hodnoty.
Až do určité doby nebyly všechny tyto trendy viditelné pouhým okem. Bylo mnohem jednodušší rozdělit svět podle principu demokracie/autokracie. Ve skutečnosti mohou být tyto dva modely podrobeny četným variacím, které tvoří nové formy vlády a především modely chování. Ostatně nelze říci, že režimy v Severní Koreji, Íránu, Saúdské Arábii a Jižním Súdánu jsou totožné. A všichni jsou autoritativní. Totéž platí pro obecně demokratickou Brazílii, Norsko, Indii a Japonsko.
Zde je důležité poznamenat, že na jedné straně není způsob formování státní moci nutně rozhodující při formování životního stylu, a na druhé straně (to platí zejména pro autoritářské režimy) hodně závisí na konkrétní osobnosti a pozadí nastolení režimu.
Dokud byl svět mírový, nebyly všechny tyto rozdíly příliš patrné. Ekonomka a expertka na sankce Agatha Demare se domnívá, že tendence k fragmentaci světa se objevila už před válkou, ale od roku 2020 zažívá lidstvo dvojitý šok — nejprve pandemii a poté válku, a to urychlilo odstředivé procesy. Každý si musel vybrat, jak zareaguje. A pak se každý rozhodl.
- Globální západ — NATO — byl jasně vykrystalizován, k němuž se přidalo několik evropských zemí a asijští tygři.
- Globální jih se snažil získat pro sebe maximum výhod.
- Jižní Amerika reagovala na zaoceánský konflikt pouze diplomaticky, vesměs zachovávala neutralitu.
- Takzvaný globální východ jsou země ve sféře vlivu Číny, zejména země střední a jihovýchodní Asie a také některé africké země. „Černý kontinent“ se nikdy plně nepodřídil, byl rozdělen do sfér vlivu USA a Čínské lidové republiky. Soupeření obou hegemonů o vliv na tyto země si všímá předseda Centra pro strategická a obranná studia Australské národní univerzity, emeritní profesor Paul Dibb.
Všechny tyto věci jsou pro Ukrajinu zásadní, ale ne vždy významné pro země na druhé straně zeměkoule. Vše se však výrazně změní, pokud se globální svět konečně rozpadne na úlomky vykrystalizované válkou. Když se totiž na stejném principu budou uzavírat vojenská, obchodní aliance a hlavně hodnotová integrační sdružení, existuje možnost, že další volný obchod a pohyb osob bude možný pouze v rámci těchto aliancí. Takže změny ve světě budou patrné i pro obyčejné lidi.