Skutečný Hannibal Lekter (70) stále žije a je považován za nejnebezpečnějšího vězně na světě: V kleci je od roku 1979
Foto: Ilustrační_4330/PexelsMiliony lidí, kteří sledovali film „Mlčení jehňátek“, režírovaný Jonathanem Demmem, v hlavní roli s Jodie Foster a Anthony Hopkinsem, pravděpodobně ani nevěděli, že hlavní hrdina Hannibal Lecter, byl inspirován skutečnou osobou a zároveň vrahem, který je stále naživu. Ale stejně jako v mnoha jiných příležitostech je realita podivnější než fikce, napsal server Still kurir. Skutečným Lecterem je Robert Maudsley (70), který je považován za nejnebezpečnějšího vězně Velké Británie!
Stejně jako hlavní hrdina filmu, žije 44 let ve věznici Wakefield, izolovaný v neproniknutelné skleněné kleci o rozměrech 5,5 x 4,5 metru, což je světový unikát. Jediné přirozené světlo, které má, je v době, kdy musí chodit ven na povinná cvičení, ale s žádným z vězňů neudržuje kontakt, pouze se šesti dozorci, kteří ho hlídají.
Jediným nábytkem v jeho cele je stůl a židle, obojí ze stlačeného kartonu, záchod a umyvadlo jsou pevně připevněny k podlaze. Maudsleyho postel je betonový kámen a dveře jsou vyrobeny z pevné oceli, otevírají se uvnitř klece, uvnitř cely. Klec je obklopena silnými čirými akrylátovými deskami a na dně má malý otvor, kterým dozorci přinášejí jídlo.
Narodil se v Toxtetu (Liverpool) v červnu 1953 a svá raná léta strávil v katolickém sirotčinci se třemi svými bratry. Jeho matka byla závislá na kokainu, otec měl problémy s alkoholem. Otec je léta vystavoval fyzickému týrání. Nejhůře dopadl Maudsley, protože se často zastával svých bratrů, což jeho otce rozčilovalo a proto ho trestal přísněji.
Býval šest měsíců zavřený v pokoji a jediná návštěva byla, když do pokoje vešel otec, aby ho zbil.
„Byli jsme týráni téměř každý den. Téměř vždy nás zbili a pak poslali do našeho pokoje,“ vysvětlil při jedné příležitosti a řekl, že „nejvíc si pamatuji bití. Jednou jsem byl na šest měsíců zavřený ve svém pokoji. otec právě otevřel dveře, aby mě zasáhl. Myslím, že to dělal čtyřikrát až šestkrát denně. Jednou mi zlomil vzduchovku o záda.“
Ve věku 16 let byl přeložen k opatrovníkovi v Londýně, což bylo období, kdy začal flirtovat s kokainem a marihuanou. Aby mohl platit za drogy, začal s prostitucí. Po několika pokusech o sebevraždu byl nucen vyhledat psychologickou pomoc. Lékařům řekl, že slyšel hlasy, které mu říkaly, aby zabil své rodiče. Přiznal také, že byl v dětství sexuálně zneužíván.
Později zašel tak daleko, že řekl: „Kdybych v roce 1970 zabil své rodiče, žádný jiný člověk by nezemřel“. Jeho oběťmi byli vrazi a pedofilové. Zabíjel jen zločince, chladnokrevně a brutálně, do té doby nevídaným.
Jeho první zločin a jediný zločin, který spáchal mimo vězení, byl ve věku 21 let. Pedofil jménem John Farrell ho kontaktoval kvůli sexu. Farrell mu ukázal nějaké fotografie dětí, které zneužil, a tak rozpoutal Maudsleyho hněv, který ho velmi násilně škrtil. Byl odsouzen na doživotí a znalci doporučovali, aby se kvůli svým hrozným psychickým problémům nikdy nedostal na svobodu.
Byl to zločin, který ho přivedl do psychiatrické léčebny v Broadmooru. Tam spáchal svůj druhý obludný zločin. V roce 1977 se dohodl s dalším vězněm a podařilo se jim zavřít Davida Chessmana, odsouzeného za pedofilii, do jeho cely. Devět hodin ho mučili k smrti.
Tento zločin byl důvodem, proč byl převezen do Wakefieldu, kde byli ubytováni nejnebezpečnější vězni v zemi. To ho ale nezastavilo a v roce 1978 spáchal další dvě vraždy. Prvním z nich byl Salney Darwood, odsouzený za týrání své ženy. Zavolal si ho do cely a ubodal ho k smrti.
Později pozval několik dalších vězňů, ale nikdo to nepřijal. Proto se vydal na lov další oběti a podařilo se mu zahnat do kouta Billa Robertse, uvězněného za znásilnění sedmileté dívky. Maudsley ho zabil tím, že mu vrazil ostrou vidličku do ucha a mozku. Úředníci svědčili, že snědl mozek své oběti.
To nebylo nikdy prokázáno, ale od té doby byl Mauldsley známý jako „Hannibal kanibal“. Když si byl Maudsley jistý, že je Roberts mrtvý, klidně přistoupil k vězeňské stráži a řekl mu, že na dnešní večeři bude o dvě méně a že další vraždy na sebe nenechají dlouho čekat.
Po těchto zločinech našli způsob, jak zabránit tomu, aby znovu někomu ubližoval a postavili v suterénu věznice izolační celu z neprůstřelného skla. Cela se nazývala „skleněná klec“, protože byla velmi podobná věznici, kde byl držen Anthony Hopkins ve filmu Hannibal Lecter.
V roce 2000 požádal o zkrácení doby, kdy měl být v izolaci, ale požadavek byl zamítnut. Aby lépe zvládal samotu, požádal o povolení hrát se strážemi deskové hry nebo o přidělení papouška. Řekl také, že pokud ho zapřou, dá mu kyanidovou kapsli, aby ukončil svůj život. Své 64. narozeniny si užíval ve hře „Call of Duty“.
V rozhovoru řekl:
„Už v nic nedoufám. O žádného z policistů nestojím. Zajímá je jen to, že když otevřou dveře, abych se co nejdříve vrátil do cely. Myslím, že by se policista mohl zastavit a trochu se mnou mluvit, ale nikdy se mnou nemluví. Je to jako vrátit se do dětství, do pokoje, ve kterém jsem byl šest měsíců zavřený a pronásleduje mě to i teď.“