ESO | Svět2000

Planeta Taylos je jako ze science fiction

2. 4. 2025 Iveta Mauci, šéfredaktorka a licencovaná autorka vědeckých zpráv NASA, ESO, ESA, AAAS a EurekAlert 2 min read 299 Zobrazení atmosféra, ESO, Jupiter, planety, plynný obr, podcast, Tylos, zajímavosti

ESO Nové TOP 10 Vesmír Zajímavosti

První 3D znázornění atmosféry exoplanety odhalilo unikátní klima. — Atmosféra planety Tylos zpochybňuje veškeré lidské chápání o fungování počasí nejen na Zemi, ale na všech planetách.

^{Julia Victoria Seidel}^{, tiskové centrum Evropské jižní observatoře (ESO) a Lagrangeova laboratoř, Observatoire de la Côte d’Azur Santiago, Chile a Nice, Francie}

Atmosféra planety Tylos zpochybňuje veškeré lidské chápání o fungování počasí nejen na Zemi, ale na všech planetách.

Vzdálenost planety k vlastní hvězdě, složení planety a chemické prvky, které se na ni nacházejí, to vše dohromady udává vzorec pro její chování. Druh klimatu, který astronomové pozorovali na Tylosu, ale nebyl dosud pozorovaný na žádné jiné planetě. Dokonce i nejsilnější hurikány, které se objevují v naší Sluneční soustavě, se ve srovnání s počasím na Tylosu zdají být opravdu klidné.

Větry zde přenášejí prvky jako vodík, sodík a železo extrémní rychlostí a vytvářejí tak dosud nevídané počasí. Zajímavé je, že pozorování odhalila také přítomnost titanu těsně pod tryskovým proudem, na což upozorňuje doprovodná studie publikovaná v časopise Astronomie a Astrofyzika. To bylo další překvapení, protože předchozí pozorování planety přítomnost tohoto prvku neukázala. Možná proto, že je ukrytý hluboko v atmosféře.

Na Tylosu se přes polovinu planety táhne tryskové proudění, které nabírá rychlost a vysoko na obloze prudce čeří atmosféru. Planeta se nachází ve vzdálenosti asi 900 světelných let v souhvězdí Lodní záď. Jedná se o ultrahorký Jupiter, plynného obra, který obíhá kolem své hostitelské hvězdy tak blízko, že rok zde trvá jen asi 30 pozemských hodin. (To by se nám asi pěkně zatočila hlava.) Navíc jedna strana planety je spalující, protože je stále přivrácena ke hvězdě, zatímco druhá strana je mnohem chladnější.

Metan z mléčných farem se přemění na bioplyn
Methan je silný, ale krátkodobý skleníkový plyn a snížení emisí je zásadní pro cestu k čisté nule a omezení globálního nárůstu teploty na 1,5 stupně.

Je to poprvé, kdy se astronomům podařilo takto podrobně a do hloubky prozkoumat atmosféru planety mimo naši Sluneční soustavu. Zjištění bylo velmi překvapivé, protože tryskové proudění otáčí materiál kolem rovníku planety, zatímco oddělené proudění v nižších vrstvách atmosféry přesouvá plyn z horké strany na stranu chladnější.

K odhalení trojrozměrné struktury atmosféry této exoplanety použili astronomové Evropské jižní observatoře přístroj ESPRESSO na dalekohledu ESO VLT, který spojuje světlo čtyř velkých teleskopických jednotek do jediného signálu.

Tento objev každopádně otevírá dveře k podrobnému studiu chemického složení a počasí dalších cizích světů díky dalekohledům ESO ELT (Extremely Large Telescope), který se v současné době staví v chilské poušti Atacama.

Exkluzivně: Astronomové ESO pořídili detailní snímek umírající hvězdy mimo naší Galaxii

21. 11. 2024 Iveta Mauci 4 min read 248 Zobrazení ESO, umírající hvězda, Velké Magellanovo mračno, WOH G64

Astrologie ESO Vesmír

Foto: Tento obrázek ukazuje umělecké ztvárnění hvězdy WOH G64, první hvězdy zachycené zblízka mimo naší galaxii. Nachází se neuvěřitelných 160 000 světelných let od nás ve Velkém Magellanově mračnu. Tato rekonstrukce ukazuje její hlavní prvky: kokon z prachu ve tvaru vejce, který hvězdu obklopuje, a prstenec či torus z prachu. Existence a tvar tohoto prstence však bude muset být potvrzena dalším pozorováním.

Astronomové z Jižní evropské observatoře pořídili zhruba čtyřiadvacet detailních snímků hvězd v naší galaxii. Tisíce dalších hvězd se nachází v jiných galaxiích, které jsou tak daleko, že detailní pozorování bylo nesmírně náročné. Tedy až doteď.

Pořídit detailní snímek umírající hvězdy v galaxii mimo Mléčnou dráhu se astronomům podařilo zobrazit díky působivé ostrosti, kterou nabízí interferometr VLTI (Interferometr velmi velkých teleskopů) na Evropské jižní observatoři (ESO). Nové pozorování ukazuje hvězdu chrlící plyn a prach v poslední fázi před tím, než se stane supernovou. Hvězda WOH G64 se nachází neuvěřitelných 160 000 světelných let od nás.

„Objevili jsme kokon ve tvaru vejce, který hvězdu těsně obklopuje ,“ říká Ohnaka, hlavní autor studie, která byla právě publikována v časopise Astronomy & Astrophysics. „Jsme nadšeni, protože to může souviset s drastickým vyvržením materiálu z umírající hvězdy před výbuchem supernovy.“

Nově vyfocená hvězda WOH G64 leží ve Velkém Magellanově mračnu, jedné z malých galaxií, které obíhají kolem Mléčné dráhy. Astronomové o této hvězdě vědí již několik desítek let a příhodně ji nazvali „hvězdným obrem“. WOH G64, jejíž velikost je zhruba 2000krát větší než je velikost našeho Slunce, je klasifikována jako červený veleobr.

Ohnak a jeho skupina se o tuto obrovskou hvězdu zajímali už dlouho. Od roku 2005 a 2007 využili VLTI ESO v chilské poušti Atacama, aby zjistili více o vlastnostech hvězdy. V následujících letech pak pokračovali v jejím studiu. Skutečný snímek hvězdy však stále unikal.

Díky tomu musela skupina počkat na vývoj jednoho z přístrojů druhé generace VLTI, GRAVITY. Poté, co porovnali nové výsledky s předchozím pozorováním WOH G64, s překvapením zjistili, že hvězda za posledních deset let pohasla.

„Zjistili jsme, že tato hvězda v posledních 10 letech prochází výraznými změnami, což nám poskytuje vzácnou příležitost sledovat její život v reálném čase,“ říká Gerd Weigelt, profesor astronomie na Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii v německém Bonnu a spoluautor studie.

V závěrečné fázi svého života se červení veleobři, jako je WOH G64, zbavují vnějších vrstev plynu a prachu v procesu, který může trvat až tisíce let.

„Tato hvězda je jednou z nejextrémnějších svého druhu a každá drastická změna ji může přiblížit k explozivnímu konci,“ dodává spoluautor Jacco van Loon, ředitel observatoř Keele ve Velké Británii, který pozoruje WOH G64 od 90. let 20. století.

Located in the Large Magellanic Cloud, at a staggering distance of over 160 000 light-years from us, WOH G64 is a dying star roughly 2000 times the size of the Sun. This image of the star (left) is the first close-up picture of a star outside our galaxy. This breakthrough was possible thanks to the European Southern Observatory’s Very Large Telescope Interferometer (ESO’s VLTI), located in Chile. The new image, taken with the VLTI’s GRAVITY instrument, shows that the star is enveloped in a large egg-shaped dust cocoon. The image on the right shows an artist’s impression reconstructing the geometry of the structures around the star, including the bright oval envelope and a fainter dusty torus. Confirming the presence and shape of this torus will require additional observations.

Poloha hvězdy WOH G64 ve Velkém Magellanově mračnu

Obrázek: Velké Magellanovo mračno je satelitní galaxií Mléčné dráhy vzdálené 160 000 světelných let. Přes tuto neuvěřitelnou vzdálenost se přístroji GRAVITY na interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer) podařilo zachytit blízký snímek obří hvězdy WOH G64. Tento obrázek ukazuje polohu hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu společně s pomocnými dalekohledy VLTI v popředí.

Astronomové se domnívají, že vyvržený materiál může být také příčinou ztmavnutí a neočekávaného tvaru prachového kokonu kolem hvězdy. Nový snímek ukazuje, že daný kokon je protáhlý, což vědce, kteří na základě předchozích pozorování a počítačových modelů očekávali jiný tvar, překvapilo. Skupina se domnívá, že vejčitý tvar kokonu by mohl být vysvětlen buď vyvrhováním materiálu hvězdou, nebo vlivem dosud neobjevené obíhající hvězdy.

S tím, jak hvězda slábne, je pořízení dalších detailních snímků stále obtížnější, a to i pro VLTI. Nicméně plánované vylepšení pozorovacích přístrojů dalekohledu, jako je budoucí GRAVITY+, slibují, že se to brzy změní.

Zdroj: Exkluzivní zdrojESO, Embargo do 21. listopadu 2024 14:00 CET, Tento výzkum je prezentován v časopise Astronomy and Astrophysics (https://www.aanda.org/10.1051/0004-6361/202451820) s datem zveřejnění 21.listopadu 2024 14.00 CET.

Exkluzivně: Astronomové ESO pořídili detailní snímek umírající hvězdy mimo naší Galaxii

21. 11. 2024 Iveta Mauci 5 min read 215 Zobrazení červený veleobr, Chile, ESO, GRAVITY, hvězdný obr, poušť Atacama, umírající hvězda, Velké Magellanovo mračno, VLTI, WOH G64

Nové TOP 10

Astronomové z Jižní evropské observatoře pořídili zhruba čtyřiadvacet detailních snímků hvězd v naší galaxii. Tisíce dalších hvězd se nachází v jiných galaxiích, které jsou tak daleko, že detailní pozorování bylo nesmírně náročné. Tedy až doteď.

„Objevili jsme kokon ve tvaru vejce, který hvězdu těsně obklopuje ,“ říká Ohnaka, hlavní autor studie, která byla právě publikována v časopise Astronomy & Astrophysics. „Jsme nadšeni, protože to může souviset s drastickým vyvržením materiálu z umírající hvězdy před výbuchem supernovy.“

„Zjistili jsme, že tato hvězda v posledních 10 letech prochází výraznými změnami, což nám poskytuje vzácnou příležitost sledovat její život v reálném čase,“ říká Gerd Weigelt, profesor astronomie na Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii v německém Bonnu a spoluautor studie.

V závěrečné fázi svého života se červení veleobři, jako je WOH G64, zbavují vnějších vrstev plynu a prachu v procesu, který může trvat až tisíce let.

Poloha hvězdy WOH G64 ve Velkém Magellanově mračnu

Zdroj: Exkluzivní zdrojESO, Embargo do 21. listopadu 2024 14:00 CET, Tento výzkum je prezentován v časopise Astronomy and Astrophysics (https://www.aanda.org/10.1051/0004-6361/202451820) s datem zveřejnění 21.listopadu 2024 14.00 CET.

ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/L. Rowland et al./ESO/J. Dunlop et al. Ack.: CASU, CALET

Vesmírná kuriozita: Byla nalezena nejvzdálenější galaxie s rotujícím diskem

7. 10. 2024 Iveta Mauci 3 min read 1082 Zobrazení ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Arch), dalekohled VISTA, ESO, Evropská jižní observatoř (ESO), galaxie REBELS-25

ESO Nové Vesmír Zajímavosti

Vědci objevili dosud nejvzdálenější galaxii podobnou Mléčné dráze. Disková galaxie přezdívaná REBELS-25 ukrývá struktury jako současné galaxie.

Přitom se na ni díváme v podobě, kterou měla pouhých 700 milionů let po vzniku vesmíru.

Je to překvapivé, protože podle našich současných znalostí o vzniku galaxií jsou rané galaxie na pohled chaotičtější. Rotaci a strukturu galaxie REBELS-25 se podařilo odhalit pomocí soustavy ALMA (Velká milimetrová/submilimetrová soustava Atacama), jejímž partnerem je Evropská jižní observatoř (ESO).

Galaxie, které vidíme dnes, urazily dlouhou cestu od svých chaotických, nesourodých protějšků, které astronomové obvykle pozorují v raném vesmíru. „Podle našeho chápání vzniku galaxií očekáváme, že většina raných galaxií bude malá a neuspořádaná,“ říká Jacqueline Hodge, astronomka z Leidenské univerzity v Nizozemsku a spoluautorka studie.

Nesourodé rané galaxie

Tyto nesourodé rané galaxie se navzájem spojují a pak velmi pomalu získávají čím dál hladší podobu. Současné teorie naznačují, že aby galaxie byla tak uspořádaná jako naše Mléčná dráha, tedy rotující disk s úhlednými strukturami, jako jsou spirální ramena, musely uplynout miliardy let od jejího vývoje. Objev galaxie REBELS-25 však tento časový rámec zpochybňuje.

Ve studii, která byla přijata k publikaci v časopisu Královské astronomické společnosti, astronomové prokázali, že REBELS-25 je nejvzdálenější silně rotující diskovou galaxií, jaká kdy byla objevena.

Světlo staré 700 milionů let

Světlo, které k nám z této galaxie přichází, bylo vyzářeno v době, kdy byl vesmír starý pouhých 700 milionů let, což je jen pět procent jeho současného stáří (13,8 miliardy). Proto je uspořádaná rotace galaxie REBELS-25 takovým překvapením.

Galaxie REBELS-25 byla původně objevena při dřívějších pozorováních téhož týmu, také pomocí radioteleskopu ALMA, který se nachází v chilské poušti Atacama. Skupina už tehdy rozpoznala náznaky rotace, ale rozlišení dat nebylo dostatečně vysoké, aby mohla s jistotou objev potvrdit. Provedla proto navazující pozorování s vyšším rozlišením, které potvrdily, že jde skutečně o galaxii lámající rekordy.

Fotograf ESO, Stéphane Guisard, zachytil toto úžasné panorama z místa, kde se nachází ALMA, Atacama Large Millimeter/submillimeter Array, v chilských Andách. Pět tisíc metrů vysoká a extrémně suchá náhorní plošina Chajnantor nabízí ideální místo pro tento nejmodernější teleskop, který zkoumá vesmír v milimetrových a submilimetrových vlnových délkách. Středu snímku dominují četné obří antény. Po dokončení bude mít ALMA celkem 54 těchto antén o průměru 12 metrů.

V datech se ale skrývají náznaky i dalších rozvinutých struktur podobných těm v Mléčné dráze, jako je středová protáhlá příčka a dokonce i spirální ramena. I když k jejich potvrzení bude zapotřebí další pozorování. „Nalezení dalších důkazů o vyvinutějších strukturách by bylo úžasným objevem, protože by se jednalo o nejvzdálenější galaxii s takovými strukturami, která byla dosud pozorována,“ říká Rowlandová, autorka první studie.

Budoucí pozorování galaxie REBELS-25 spolu s dalšími objevy raných rotujících galaxií mohou změnit naše chápání raného vzniku galaxií a vývoje vesmíru jako takového.

Pozorování byla provedena v rámci Velkého programu ALMA REBELS: Průzkum jasných emisních čar v éře reionizace.

Zdroje: Tisková zpráva ESO, Vědecký článek, Měsíčník Královské astronomické společnosti, Akademie OXFORD

Planeta menší než Země objevena v blízkosti Slunce

1. 10. 2024 Iveta Mauci 4 min read 366 Zobrazení Barnard b, Barnardova hvězda, ESO, Evropská jižní observatoř, exoplaneta, Mléčná dráha, nová hvězda, slunce

Evropská jižní observatoř Nové Vesmír

*Nějak takto by mohla vypadat planeta Barnard b. obíhající kolem Barnardovy hvězdy. Její signál zachytil přístroj ESPRESSO na* *dalekohledu VLT (Very Large Telescope).* Astronomové její existenci potvrdili pomocí dat z dalších přístrojů. Předchozí slibnou detekci u téže hvězdy z roku 2018 se potvrdit nepodařilo. Na této nově objevené planetě o hmotnosti nejméně poloviny Venuše trvá rok pouhé tři pozemské dny. K udržení kapalné vody je povrchová teplota moc vysoká.

Barnardova hvězda, která se nachází pouhých šest světelných let od nás, je druhým nejbližším hvězdným systémem, po tříhvězdné skupině Alfa Centauri. A také je nejbližší samostatnou hvězdou k nám.

Při hledání exoplanet podobných Zemi, jsou hlavním cílem díky své blízkosti. Navzdory slibnému pozorování, které proběhlo již v roce 2018, nebyla až dosud potvrzená žádná planeta obíhající kolem Barnardovy hvězdy.

Pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO), objevili astronomové exoplanetu obíhající kolem Barnardovy hvězdy. Nejbližší hvězdy k našemu Slunci. Na této nově objevené exoplanetě, která má nejméně polovinu hmotnosti Venuše, trvá rok jen něco málo přes tři pozemské dny. Pozorování skupiny rovněž naznačují existenci dalších tří kandidátů na exoplanety na různých oběžných drahách kolem hvězdy.

Objev této nové exoplanety, oznámený v článku publikovaném v časopise Astronomy & Astrophysics, je výsledkem pětiletého pozorování. Provedených pomocí dalekohledu VLT, který je v observatoři Paranal v Chile.

Skupina hledala signály od možných exoplanet v obyvatelné, nebo mírné zóně Barnardovy hvězdy. Tedy v oblasti, kde se na povrchu planety může vyskytovat kapalná voda. Červení trpaslíci, jako je Barnardova hvězda, jsou často cílem astronomů, protože u nich lze snáze objevit kamenné planety o nízké hmotnosti, než u větších hvězd podobných Slunci.

Exoplaneta Barnardovy hvězdy

Barnard b, jak novou planetu pojmenovali, je k Barnardově hvězdě dvacetkrát blíže než Merkur ke Slunci. Kolem své hvězdy oběhne za 3,15 pozemského dne a její povrchová teplota se pohybuje okolo 125 °C.

„Barnard b je jednou z exoplanet s nejnižší známou hmotností a jednou z mála známých exoplanet s hmotností menší než hmotnost Země. Planeta se však nachází příliš blízko hostitelské hvězdy, blíže než v obyvatelné zóně,“ vysvětluje González Hernández. „I když je hvězda asi o 2500 stupňů chladnější než naše Slunce, je tam příliš horko na to, aby se na povrchu udržela kapalná voda.“

Kromě potvrzené planety objevil mezinárodní tým také náznaky dalších tří kandidátů na exoplanety obíhajících kolem stejné hvězdy. K potvrzení těchto kandidátů však bude třeba dalších pozorování pomocí přístroje ESPRESSO.

Přístroj ANDES na ELT umožní vědcům odhalit více těchto malých kamenných planet v mírném pásmu kolem blízkých hvězd. Ty jsou momentálně mimo dosah současných teleskopů. Do budoucna jim umožní studovat složení jejich atmosfér.

Proč právě exoplanety

Astronomové se zaměřují na chladné hvězdy, jako jsou červení trpaslíci, protože jejich mírné pásmo je mnohem blíže hvězdě než u horkých hvězd, jako je Slunce. To znamená, že planety obíhající v jejich mírném pásmu mají kratší oběžné doby. Což astronomům umožňuje sledování v průběhu několika dnů nebo týdnů, nikoliv let. Kromě toho jsou červení trpaslíci mnohem méně hmotní než Slunce. Jsou více ovlivněné gravitací planet, které je obklopují. Proto kmitají silněji.

Další články z rubriky

Běžnou praxí je pojmenovávat exoplanety podle jmena hostitelských hvězd. Ke jménu se jen přidá malého písmeno. Přičemž „b“ označuje první známou planetu, „c“ další atd. Jméno Barnard b proto dostal i dříve předpokládaný kandidát na planetu kolem Barnardovy hvězdy, který se vědcům nepodařilo potvrdit.

Zdroje: Tisková zpráva ESA, Very Large Telescope, ESPRESSO, Barnard’s Star, výzkum je publikovaný v časopise Astronomy & Astrophysics

Vědci mají dosud nejvyšší rozlišení černých děr z povrchu Země

28. 8. 2024 Iveta Mauci 4 min read 504 Zobrazení ALMA, APEX, BLVI, černá díra, EHT, ESA, ESO, M87, Mléčná dráha, observatoř, poušt Atacama v Chile, SgrA, vesmír

Nové Vesmír Země

Ilustrace detekcí s nejvyšším rozlišením, ktIlustrace detekce s nejvyšším rozlišením, která kdy byla provedena z povrchu Země.

Tento technický test otevřel nové okno pro studium černých děr. S plnou sítí EHT uvidí vědci detaily malé na 13 mikrosekund oblouku. Což odpovídá velikosti víčka od láhve umístěného na Měsíci při pozorování ze Země.

Pro získání snímků s vyšším rozlišením astronomové obvykle využívají velké dalekohledy, nebo větší vzdálenost mezi observatořemi, které pracují jako součást interferometru.

Snímky byly získané propojením několika observatoří rozmístěných po celé planetě.

Vědci mají v plánu zaměřit se na oblast za hranici blízkých supermasivních černých děr.

Pořizovat detailní snímky ze Země mohli díky detekci světla vzdálených galaxií na frekvenci přibližně 345 GHz, což odpovídá vlnové délce 0,87 mm. V budoucnu tak budou vědci schopni pořizovat snímky černých děr o 50 % detailnější, než mají dnes.

Protože byl projekt EHT velký jako Země, vyžadoval tak při svých pozorováních jiný přístup. Jak ale zvýšit rozlišení dalekohledu jiným způsobem? Pozorováním světla na kratších vlnových délkách. A přesně to tým udělal pomocí soustavy ALMA a dalších teleskopů.

Díky těmto přístrojům bylo možné při pořizování snímků dosáhnout nejlepšího rozlišení. Nikdy dříve se vědcům něco podobného nepodařilo.

***Umístění observatoří použitých v pilotním experimentu EHT.***

Galaxie M87

Vědci z EHT, Event Horizon Telescope, zveřejnili snímky M87, supermasivní černé díry v centru galaxie, v roce 2019 a snímky Sgr. A, černé díry v srdci naší Mléčné dráhy, v roce 2022.

Snímky byly získané propojením několika radiových observatoří po celé planetě. Pomohla technika zvaná interferometrie velkých základních linií (VLBI). Společně pak vytvořily jediný virtuální teleskop o velikosti Země.

Síť EHT

Aby vědci prokázali, že je možné detekovat galaxie na vlnové délce 0,87 mm, své pozorování testovali na jiných aktivních galaxiích. Místo celé sítě EHT použili dvě menší dílčí sítě, ALMA a APEX v poušti Atacama v Chile.

Evropská jižní observatoř (ESO) je partnerem ALMA a spoluřídí APEX. Mezi další observatoře patřily 30metrový teleskop IRAM ve Španělsku, NOEMA ve Francii, teleskop Greenland a Submillimeter Array na Havaji.

***Mléčná dráha nad ALMA pohled z Jižní polokoule.***

Nové studium

Tento projekt otevřel nové možnosti pro studium černých děr. To znamená, že na vlnové délce 0,87 mm, bude možné získat snímky s rozlišením asi o 50^ vyšším, než měly dosud publikované snímky M87* a SgrA*. Ty byly pořízené na vlnové délce 1,3 mm. Navíc je zde možnost pozorování vzdálenějších, menších a slabších černých děr než dosud.

Sheperd „Shep“ Doeleman, ředitel a zakladatel EHT, astrofyzik CfA a spoluzakladatel výzkumu, řekl: „Sledování změn v okolním plynu při různých vlnových délkách nám umožní vyřešit hádanku, jak černé díry přitahují a akretují hmotu a jak mohou vystřelovat silné výtrysky, které překonávají galaktické vzdálenosti.“

Je to poprvé, kdy byla technika VLBI použitá s úspěchem na vlnové délce 0,87 mm.

Například vodní pára v atmosféře absorbuje vlnové délky na 0,87 mm mnohem více než na 1,3 mm, což radioteleskopům značně ztěžuje příjem signálů z černých děr na kratších vlnových délkách.

Citlivé atmosférické podmínky

Ve spojení s rostoucí atmosférickou turbulencí a šumem na kratších vlnových délkách, stejně jako s nemožnou kontrolou globálních povětrnostních podmínek během pozorování citlivých na atmosféru, je pokrok v BLVI na kratších vlnových délkách, zejména těch, které překračují bariéru do submilimetrového rozsahu, pomalý. Díky novým detekcím se to však změnilo.

„Nové detekce VLBI na vlnové délce 0,87 mm jsou přelomové, protože otevírají nové pozorovací okno pro studium supermasivních černých děr,“ zdůrazňuje Thomas Krichbaum, spoluautor studie z německého Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii. Instituce, která se zabývá výzkumem supermasivních černých děr.

Zajímavosti:

Astronomická pozorování s vyšším rozlišením existují, ale byly získané kombinací signálů z pozemních dalekohledů a dalekohledu ve vesmíru.
Aby tým EHT otestoval svá pozorování, namířil antény na velmi vzdálené „aktivní“ galaxie, které jsou poháněné supermasivními černými dírami ve svých jádrech a jsou velmi jasné. Takové zdroje pomáhají kalibrovat pozorování předtím, než se EHT zaměří na slabší zdroje, jako jsou blízké černé díry.

Zdroje: Tisková zpráva ESO, vědecký článek, RENISHAW, Astronomical Journal

Fotografie a video: Tiskový zdroj ESO