Evropská jižní observatoř (ESO)

Ve vesmíru se něco děje. Že by se rodila nová sluneční soustava?

1. 4. 2026 Iveta Mauci, šéfredaktorka 0 komentářů 3 min read 151 Zobrazení Evropská jižní observatoř (ESO), Nová, plynní obři, Sluneční soustava, vesmír

Astronomie ESO Nové Vesmírné objevy Zajímavosti

Popis: Fotografie zachycuje vznik dvou planet v blízkosti mladé hvězdy WISPIT 2. Pozorování byla provedena pomocí přístroje SPHERE na dalekohledu Very Large Telescope (VLT) organizace ESO. Přístroj SPHERE dokáže přímo zobrazovat exoplanety tím, že kompenzuje atmosférické turbulence a blokuje světlo centrální hvězdy. Tento složený snímek obsahuje pozorování přístrojem SPHERE provedená v různých časových obdobích. Nejvzdálenější planeta, WISPIT 2b, byla objevena jako první, zatímco WISPIT 2c, která obíhá mnohem blíže hvězdě, byla potvrzena až později. — Popis: Fotografie zachycuje vznik dvou planet v blízkosti mladé hvězdy WISPIT 2. Pozorování byla provedena pomocí přístroje SPHERE na dalekohledu Very Large Telescope (VLT) organizace ESO. Přístroj SPHERE dokáže přímo zobrazovat exoplanety tím, že kompenzuje atmosférické turbulence a blokuje světlo centrální hvězdy. Tento složený snímek obsahuje pozorování přístrojem SPHERE provedená v různých časových obdobích. Nejvzdálenější planeta, WISPIT 2b, byla objevena jako první, zatímco WISPIT 2c, která obíhá mnohem blíže hvězdě, byla potvrzená až později.

Astronomové z ESO pozorují formování mladých planet v disku, který se vytvořil kolem mladé hvězdy.

Vědci nejprve objevili jednu planetu a nic nenasvědčovalo tomu, že by v blízkosti mělo být něco dalšího. Přesto se rozhodli hvězdu dále prozkoumat. Díky dalekohledům Evropské jižní observatoře (ESO) zjistili, že se nepatrný vesmírný kousek nachází další planeta. Následné pozorování společně s jedinečnou strukturou disku, která se vytvořila kolem hvězdy, naznačují, že systém WISPIT 2 může naznačovat mladou sluneční soustavu.

Je to dosud nejlepší pohled do naší vlastní minulosti.

Formování planet kolem mateřské hvězdy

Tento systém je po PDS 70 teprve druhým známým systémem, ve kterém byly přímo pozorované dvě planety v procesu formování kolem své mateřské hvězdy. Na rozdíl od PDS 70 má však WISPIT 2 velmi rozsáhlý disk pro formování planet s charakteristickými mezerami a prstenci. To znamená, že se v disku momentálně formují další planety.

Astronomové tak získali nejen klíčovou laboratoř, ve které můžou pozorovat vznik jedné planety, ale celého planetárního systému! Díky těmto pozorováním se astronomové snaží lépe pochopit, jak se vyvíjejí mladé planetární systémy ve zralé, jako je ten náš.

První planeta WISPIT 2b

První nově objevená planeta v této soustavě, pojmenovaná WISPIT 2b, byla zaznamenaná vloni. Její hmotnost je téměř pětkrát větší než má Jupiter. Kolem mateřské hvězdy obíhá ve vzdálenosti přibližně 60násobku vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem.

Druhá nová planeta WISPIT 2c je čtyřikrát blíže k centrální hvězdě a má dvakrát větší hmotnost než WISPIT 2b. Obě planety jsou plynní obři, podobně jako vnější planety v naší sluneční soustavě.

Obě planety jsou plynní obři, podobní Jupiteru. WISPIT 2b je téměř pětkrát hmotnější než Jupiter a obíhá kolem hvězdy ve vzdálenosti 60krát větší než je vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. WISPIT 2c je dvakrát hmotnější než 2b a obíhá kolem hvězdy čtyřikrát blíže.

Popis: Tyto snímky pořízené pomocí dalekohledu Very Large Telescope (VLT) organizace ESO, zachycují zrod planetárního systému kolem mladé hvězdy WISPIT 2. Hvězda je obklopena diskem plynu a prachu, surovinou, z níž se planety formují a rostou. V roce 2025 objevil tým astronomů mladou planetu pojmenovanou WISPIT 2b, která vytvořila mezeru v disku kolem hvězdy. Nyní tentýž tým potvrdil přítomnost druhé planety, WISPIT 2c, která obíhá ještě blíže k hvězdě, jak je vidět na vloženém snímku.

Snímky pořídil přístroj SPHERE na VLT. SPHERE dokáže korigovat rozmazání způsobené atmosférickými turbulencemi a také blokovat světlo centrální hvězdy, čímž odhaluje slabý disk a planety kolem něj ve velkém detailu. Při objevu byl použit také další přístroj, GRAVITY+ na interferometru VLT, který pomohl potvrdit planetární povahu pozorovaného objektu.

Zdroj: Chloe Lawlor, doktorandka univerzity Galway v Irsku a hlavní autorka studie; Christian Ginski, spoluautor studie a výzkumník na univerzitě v Galway; https://www.eso.org/public/czechrepublic/news/eso2604/?nolang; https://www.eso.org/public/czechrepublic/news/eso1821/

ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/L. Rowland et al./ESO/J. Dunlop et al. Ack.: CASU, CALET

Vesmírná kuriozita: Byla nalezena nejvzdálenější galaxie s rotujícím diskem

7. 10. 2024 Iveta Mauci, šéfredaktorka 3 min read 1110 Zobrazení ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Arch), dalekohled VISTA, ESO, Evropská jižní observatoř (ESO), galaxie REBELS-25

ESO Nové Vesmír Zajímavosti

Vědci objevili dosud nejvzdálenější galaxii podobnou Mléčné dráze. Disková galaxie přezdívaná REBELS-25 ukrývá struktury jako současné galaxie.

Přitom se na ni díváme v podobě, kterou měla pouhých 700 milionů let po vzniku vesmíru.

Je to překvapivé, protože podle našich současných znalostí o vzniku galaxií jsou rané galaxie na pohled chaotičtější. Rotaci a strukturu galaxie REBELS-25 se podařilo odhalit pomocí soustavy ALMA (Velká milimetrová/submilimetrová soustava Atacama), jejímž partnerem je Evropská jižní observatoř (ESO).

Galaxie, které vidíme dnes, urazily dlouhou cestu od svých chaotických, nesourodých protějšků, které astronomové obvykle pozorují v raném vesmíru. „Podle našeho chápání vzniku galaxií očekáváme, že většina raných galaxií bude malá a neuspořádaná,“ říká Jacqueline Hodge, astronomka z Leidenské univerzity v Nizozemsku a spoluautorka studie.

Nesourodé rané galaxie

Tyto nesourodé rané galaxie se navzájem spojují a pak velmi pomalu získávají čím dál hladší podobu. Současné teorie naznačují, že aby galaxie byla tak uspořádaná jako naše Mléčná dráha, tedy rotující disk s úhlednými strukturami, jako jsou spirální ramena, musely uplynout miliardy let od jejího vývoje. Objev galaxie REBELS-25 však tento časový rámec zpochybňuje.

Ve studii, která byla přijata k publikaci v časopisu Královské astronomické společnosti, astronomové prokázali, že REBELS-25 je nejvzdálenější silně rotující diskovou galaxií, jaká kdy byla objevena.

Světlo staré 700 milionů let

Světlo, které k nám z této galaxie přichází, bylo vyzářeno v době, kdy byl vesmír starý pouhých 700 milionů let, což je jen pět procent jeho současného stáří (13,8 miliardy). Proto je uspořádaná rotace galaxie REBELS-25 takovým překvapením.

Galaxie REBELS-25 byla původně objevena při dřívějších pozorováních téhož týmu, také pomocí radioteleskopu ALMA, který se nachází v chilské poušti Atacama. Skupina už tehdy rozpoznala náznaky rotace, ale rozlišení dat nebylo dostatečně vysoké, aby mohla s jistotou objev potvrdit. Provedla proto navazující pozorování s vyšším rozlišením, které potvrdily, že jde skutečně o galaxii lámající rekordy.

Fotograf ESO, Stéphane Guisard, zachytil toto úžasné panorama z místa, kde se nachází ALMA, Atacama Large Millimeter/submillimeter Array, v chilských Andách. Pět tisíc metrů vysoká a extrémně suchá náhorní plošina Chajnantor nabízí ideální místo pro tento nejmodernější teleskop, který zkoumá vesmír v milimetrových a submilimetrových vlnových délkách. Středu snímku dominují četné obří antény. Po dokončení bude mít ALMA celkem 54 těchto antén o průměru 12 metrů.

V datech se ale skrývají náznaky i dalších rozvinutých struktur podobných těm v Mléčné dráze, jako je středová protáhlá příčka a dokonce i spirální ramena. I když k jejich potvrzení bude zapotřebí další pozorování. „Nalezení dalších důkazů o vyvinutějších strukturách by bylo úžasným objevem, protože by se jednalo o nejvzdálenější galaxii s takovými strukturami, která byla dosud pozorována,“ říká Rowlandová, autorka první studie.

Budoucí pozorování galaxie REBELS-25 spolu s dalšími objevy raných rotujících galaxií mohou změnit naše chápání raného vzniku galaxií a vývoje vesmíru jako takového.

Pozorování byla provedena v rámci Velkého programu ALMA REBELS: Průzkum jasných emisních čar v éře reionizace.

Zdroje: Tisková zpráva ESO, Vědecký článek, Měsíčník Královské astronomické společnosti, Akademie OXFORD