Smutný život zlatého chlapce (19), který se stal světovou celebritou tři tisíce let po své smrti

17/07/2023 Aneta Chábová 2 min read 438 Zobrazení 19 let, Achnatona, Egypt, epilepsie, hrobka, incestní vztah, kacířský faraón, malárie, mladík, rozštěp patra, skolióza, syn, Tutanchamon, zlatá maska

Dějiny Historie TOP 10 Všechny články Zajímavosti

Pod nádhernou zlatou maskou leží mrtvola nemocného mrzáka. Jeho krátký, devatenáctiletý život musel být plný neustálých bolestí. Tutanchamon trpěl epilepsií, skoliózou, vbočeným palcem, rozštěpem patra, kostní nekrózou a malárií, píše TVP World. Pravděpodobně byl výsledkem příbuzenské plemenitby, incestního vztahu kacířského faraona Achnatona s vlastní sestrou.

Před sto lety byla v Údolí králů objevena hrobka egyptského faraona Tutanchamona plná pokladů. Zlatá posmrtná maska panovníka se od té doby stala nesporně nejznámějším symbolem starověku na světě. Někteří dokonce tvrdí, že je nejrozpoznatelnějším symbolem celého uměleckého dědictví lidstva. Za nádherou, která z ní a dalších pěti tisíc předmětů Tutanchamonova pokladu vyzařuje, se však skrývá smutný příběh samotného faraona, jeho hrobky a novodobých peripetií s jejím obsahem.

Hrobka vedle hrobky

V listopadu 1922, po šesti letech bezvýsledného pátrání v Údolí králů, hned vedle hrobky faraona Ramsese VI., narazil britský archeolog Howard Carter na první schod kamenného schodiště, které zřejmě vedlo do nějaké další, neznámé hrobky. Druhý den se po odstranění kamenné suti ukázalo, že dvanáct schodů sestupuje k zazděnému vchodu, který byl zapečetěn pečetí královské nekropole, podobiznou boha posmrtného života Anubise.

„Objevil jsem hrobku vedle hrobky Ramsese VI. Prozkoumal jsem vchod a zjistil, že pečeti jsou neporušené,“ zapsal si Carter do svého zápisníku. Navzdory všeobecnému přesvědčení však Carter v té době netušil, že se jedná o Tutanchamonovu hrobku. Ve skutečnosti měl vážné výhrady, pokud jde o královský status osoby, která je zde pohřbena. „Pečeti naznačují, že patřila někomu vysoce postavenému, ale nepodařilo se mi určit komu. Překvapila mě malá velikost vchodu ve srovnání s ostatními královskými hrobkami v údolí. Mohla by to být hrobka někoho vysoce postaveného, kdo zde byl pohřben se souhlasem faraona? Nebo snad královská hrobka?“ napsal.

Přesto ještě téhož dne poslal vzrušený archeolog telegram svému sponzorovi lordu Carnarvonovi do Anglie: „Konečně se mi podařil zázračný objev nádherného hrobu s neporušenými pečetěmi v údolí. Čekám na váš příjezd. Gratuluji.“

Během následujících dvou týdnů, kdy byl vchod vyčištěn od trosek, Carter stále více pochyboval. Byl si téměř jistý, že se jedná o hrobku nějakého příbuzného některého z vládců osmnácté dynastie, ale ne někoho příbuzného faraona. Jeho očekávání ještě více poklesla poté, co se v prvním vchodu objevil otvor. Za ním, v malé chodbičce vedoucí k druhému zazděnému vchodu, ležely střepy četných předmětů z alabastru, keramiky atd. Jejich vzhled naznačoval osmnáctou dynastii, ale skutečnost, že tam byly, naznačovala, že hrobka byla vykradena stejně jako všechny ostatní v Údolí králů.

Místo toho byly 26. listopadu za přítomnosti lorda Carnarvona všechny pochybnosti rozptýleny a Carter se stal hlavním protagonistou největšího archeologického objevu v dějinách lidstva. Na druhém zazděném vchodu se nacházela neporušená pečeť doplněná Tutanchamonovou kartuší, důkaz, že se skutečně jedná o faraonovu hrobku a že ji lupiči s největší pravděpodobností nedokázali zcela vyplenit. Následně byl ve vchodu vyříznut malý otvor a poté zazněla památná slova. „Vidíte tam něco?“ Carnarvon se zeptal. Carter s pomocí baterky a svíčky nahlédl do otvoru a odpověděl: „Ano, je to nádherné.“ „Ano, je to nádherné,“ odpověděl Carter.