Síla ohně: Jak se z hornického města Centralia stalo město duchů

Foto: ernie/Pixabay

Kdysi prosperující hornické město Centralia v Pensylvánii oficiálně zaniklo. Všechny podniky byly uzavřeny, obyvatelé opustili své domovy a americká pošta dokonce v roce 2002 zrušila svůj index, napsal Svět poznání. Co předcházelo tomu, že se celé město stalo městem duchů? Každý záhadný jev má vždy reálné vysvětlení, které nemá nic společného s mystikou. Ale hranice mezi skutečným a anomálním může být někdy příliš tenká, téměř neuchopitelná. Jako v případě opuštěného městečka Centralia, které má bohatou minulost a nezáviděníhodnou budoucnost.

Zakladatelovo prokletí

První osadníci, kteří zde na samém počátku 19. století založili svou malou vesnici, ji pojmenovali velmi jednoduše Roaring Brook (Řvoucí potok). A k její popularitě mezi okolními osadami přispěl hostinec „Bull’s Head“ (Býčí hlava), který v roce 1841 otevřel podnikatel Jonathan Faust.

V padesátých letech 19. století dosáhla těžba uhlí v Americe historického vrcholu a v obci byly vybudovány první doly. Perspektivní Řvoucí potok se ocitl v zóně zájmu společnosti Hornická společnost Locust a Železná společnost, která sem vyslala svého zástupce, důlního inženýra Alexandra Rea. Ten odstartoval v městečku rozmach: objevily se školy, kostely, hotely, salony, banky a pošta.

Osada brzy dostala jak nový, zvučnější název Centrelia, tak status hornického města, sice malého, ale přece jen města.

Ne každému se však práce inženýra Rea líbila a jeho osud byl neveselý. V roce 1868 byl zavražděn členy Tajné společnosti irských horníků u vchodu do města, které založil. Říká se, že v posledních chvílích před smrtí pronesl osudná slova: „Shořte všichni v ohni pekelném!“.

Život na sudu s prachem

Tato slova otce zakladatele Centrailie se ukázala jako prorocká. Vzpomněli si na ně i o sto let později…

Na jaře roku 1962, v předvečer svátků Dne památky amerických vojáků, se rada Sentreilie rozhodla uklidit město: důkladně vyčistila ulice a náměstí, všechny odpadky vysypala do opuštěné štoly starého dolu poblíž městského hřbitova. A aby se ho zbavili úplně, najali úřady pět dobrovolných hasičů, kteří hromady odpadků zapálili, nechali je chvíli hořet a pak je uhasili. Ale zřejmě se úkolu nezhostili příliš pečlivě. Hluboké hromady odpadků začaly nejprve doutnat, a protože šlo o uhelný důl, postupně začaly hořet.

V důsledku toho se požár v podzemí rozšířil otvorem v dole na další opuštěná místa pod Szentrelií. Pokusy o jeho uhašení byly neúspěšné. Obyvatelé si začali stěžovat na zhoršující se zdravotní stav, vyvolaný únikem plynu, který byl nebezpečný pro vše živé. V roce 1979 se majitel místní čerpací stanice rozhodl zkontrolovat stav paliva. Strčil měrku do jedné z podzemních nádrží a při jejím vytahování se málem popálil. Teplota v nádrži byla asi 80°. Skutečnost, že v zemi doutná oheň, byla zřejmá. Skutečný rozsah problému, který již nebylo možné ignorovat, se však ukázal až počátkem 80. let.

Podzemní požár nabýval na síle a obavy městských úředníků dosáhly bodu zlomu poté, co dvanáctiletý Todd Dombosky málem zahynul, když mu na trávníku před domem doslova vybuchla půda pod nohama. Chlapce z propasti vytáhl jeho starší bratr. Stalo se to v létě 1981. Trhlina, která rozřízla trávník na dvě části, byla hluboká 45 metrů. Bylo jen otázkou času, kdy téměř smrtelná nehoda vyústí ve smrt teenagera a celé město zůstane doslova na sudu s prachem. Požár doutnající v podzemních vrstvách se rozhodli uhasit, ale plán si vyžádal obrovské finanční náklady – více než půl miliardy dolarů. Levnější bylo město prostě uzavřít. A přesně to se také stalo: v roce 1984 vyčlenil americký Kongres prostředky na přesun lidí do sousedních obcí. Život v ulicích města se zastavil, ale přesto se několik lidí rozhodlo Centrailii neopustit. V roce 2007 žilo ve městě devět lidí, mezi nimi katolický kněz, starosta Centralie a dědičný horník, jehož předkové zde žili od jeho založení.

Daleko od rušných silnic

Dnes je město duchů ponuré: většina budov byla zbořena, ale v domech, které po nich zůstaly, zeje díra, dlažba je hluboce popraskaná a z děr se valí štiplavý kouř. Celé město je zahaleno v mlžném oparu. Chodník pod nohama těch, kteří se odváží procházet jeho ponurými ulicemi, je tak rozpálený, že se jim podrážky bot lepí na asfalt.

Na opuštěném úseku silnice 61 je vidět kouř a pára. Bývala poměrně frekventovaná, ale v 90. letech 20. století byla uzavřena poté, co se v ní objevily hluboké trhliny. Trasa byla přeložena a byl vybudován nový obchvat, který nebezpečné úseky obchází. Nejen v ulicích, ale i na dalších místech, například u hřbitova, se objevují trhliny a mezery v zemi, z nichž se valí oblaka kouře. Jízda autem nebo i pouhý pohyb po okolí je nebezpečný, ale to nezastavilo ty, kteří si chtějí město duchů prohlédnout v akci. Extrémní turisté přijíždějí do Centralie se záviděníhodnou pravidelností. Koneckonců toto tajemné místo neleží uprostřed ničeho, ale jen 236 kilometrů vzdušnou čarou od New Yorku. Přímá cesta sem však z pochopitelných důvodů nevede. To však zoufalé turisty neodrazuje. Spíše je láká možnost vidět na vlastní oči, jak vypadá „pekelný oheň“, projít se malými uličkami zarostlými stromy a keři, zahalenými věčnou mlhou.

Mystičtí obyvatelé?

Odvážlivci, kteří zde byli, tvrdí, že viděli mnoho neobvyklých věcí. Někteří například tvrdí, že v ulicích viděli hasičský vůz z 80. let minulého století a lidi, kteří skládají věci do kufru svých aut. Jakmile se však k nim někdo přiblížil, rozplynuli se v mlžném oparu s výkřiky „Vypadněte z města!“.

V roce 1998 se dvojice zoufalých mladíků, kteří si ve městě chtěli užít vzrušení, rozhodla navštívit místní hřbitov Odd Fellows. Zaujal je malý kopec, z něhož se valil hustý dým. Překvapilo je, když se z pukliny v zemi vynořili dva muži v hornických přilbách a zamířili přímo k nim. Přízraky se k hrůzu nahánějícím výletníkům zvolna blížily a pak se náhle rozplynuly ve vzduchu. Podobných příběhů bylo zaznamenáno mnoho, protože badatelé v oblasti paranormálních jevů tvrdí, že život v Centralii pokračuje. Jsou přesvědčeni, že město obývají mystické bytosti, které nemají rády, když je příslušníci jiného světa často ruší. Hranice oddělující tyto světy je příliš křehká, takže se nevyplatí ji kvůli zvědavosti překračovat.

Je však pravda, že existují zcela odlišná svědectví očitých svědků. Někteří návštěvníci Centrelie se klidně procházejí ulicemi a nevšímají si ničeho zvláštního, kromě rozevírajícího se asfaltu a spalujícího žáru, který z pod něj vychází. Tvrdí, že hořící půda pod nohama a věčný opar zahalující město není nic jiného než přírodní anomálie, která vznikla kvůli nedbalosti hasičů, kteří nedělali svou práci pořádně. Celé průmyslové město zchátralo, rozpočet země utrpěl značnou ztrátu a jisté entity, které obývají ulice Centrailie, nejsou ničím jiným než výmyslem cestovních kanceláří těžících z mystiky.

Těžko říct, které z nich věřit. Jedno je však jisté – uhlí je v oblasti stále dost. Podzemní oheň hoří dál a už se ho nepokoušejí uhasit – uhlí je tam tolik, že vydrží ještě 250 let. To znamená, že pokusů podívat se do hořící pekelné díry bude ještě mnoho. Stejně tak bude přibývat očitých svědectví lidí, kteří v tajemném městě duchů byli.