Středa, 21 února, 2024
NovéTajné projektyTechnologieTOP 10Všechny článkyZajímavosti

Podzemní loď „Bitevní krtek“ mohla dostat imperialisty ze země

Foto: naked-science.ru

Během sovětské éry byla vyvinuta podzemní loď s názvem Bitevní krtek. Taková podzemní vozidla měla ničit raketová sídla a nepřátelská velitelská stanoviště. Doručit „Krtka“ ke břehům Spojených států mělo být na speciálně vybavených jaderných ponorkách. Výbuch zkušebního vzorku, který zničil člun a jeho posádku, bohužel ukončil tento vývoj, ačkoli předtím Krtek vykazoval velmi působivé výsledky, napsal server Svět poznání.

Sen o dobytí podzemí

Lidstvo snilo a sní nejen o dobytí hlubin oceánů, ale i podzemí a dokonce o dosažení středu planety. Spisovatelé sci-fi byli první, kdo vyslovili tento sen. Připomeňme slavný román Julese Verna Cesta do středu Země, který napsal v roce 1864. Jeho hrdinové se dostali do středu planety ústím vyhaslé sopky. Ale hrdinové knihy „Podzemní oheň“ od hraběte Shuziho (1883) se dostali do středu Země poněkud primitivním způsobem, pouze s krumpáči. Hlavní předností tohoto románu je předpoklad horkého jádra planety. Hrdinové románu „Hyperboloid inženýra Garina“ od Alexeje Tolstého (1927) se také prohrabal v útrobách Země a těžil zlato z hlubin zeměkoule.

Nejkurióznější a našemu tématu velmi blízký byl však román Grigorije Adamova „Vítězové podloží“. Jeho autor využil myšlenku podzemní lodi, která je velmi podobná tajnému projektu tehdejšího SSSR. Byla to náhoda? Buď měl autor románu dar předvídavosti, nebo mu byly za účelem propagace moci sovětské vlády konkrétně sděleny některé nepodstatné detaily tajného projektu. Mimochodem, rychlost raketového aparátu popsaného Adamovem dosahovala při průjezdu skalami 10 km za hodinu. V roce 2003 byl uveden americký film „Zemské jádro“, ve kterém se několik odvážlivců za účelem obnovení rotace zemského jádra vydává hluboko do Země na speciálním aparátu, který podle všeho vypadá jako podzemní loď vyvinuta již ve 20. století.

Podle řady publikací byl prvním člověkem, který vyvinul kresby skutečného metra, Peter Rasskazov. V roce 1918 byl vědec a vynálezce zabit německým zpravodajským agentem, který mu ukradl veškerou dokumentaci podzemního aparátu. Američané samozřejmě věří, že metro vynalezl slavný Thomas Edison. Ale proto jsou to Američané a bývalý prezident Obama je prohlásil za výjimečný národ…

První vývoj takového podzemního aparátu ve 20. až 30. letech 20. století zahájili sovětští inženýři A. Treblev, A. Baskin a A. Kirilov. Byli to právě tito vědci, kteří přišli s nápadem postavit první podzemní loď. Je pravda, že stroj, který vyvinuli, byl určen pro civilní účely: například pro usnadnění těžby ropy, pro vojenské potřeby měl být speciálně upraven. Nyní není známo, co bylo základem tohoto vývoje, ale zkušební testy této lodi byly provedeny v uralských dolech v oblasti Mount Blagodat.

Samozřejmě, co do měřítka, zařízení jen stěží připomínalo plnohodnotnou pracovní verzi. Má se za to, že svými parametry byl s největší pravděpodobností podobný pozdějším kombajnům určeným pro těžbu uhlí. Kvůli přítomnosti řady nedostatků jasných vojenských výhod však úřady všechny práce na metru uzavřely.

„Podzemí“ Třetí Říše

Když začala éra masového teroru, mnoho účastníků projektu podzemních vozidel bylo zastřeleno. Najednou, a navíc těsně před začátkem 2. světové války, si úřady na tento projekt vzpomněly a znovu se zajímaly o podzemní loď. P. I. Strakhov, přední specialista v této oblasti, byl náhle povolán do Kremlu. Poté dohlížel na stavbu moskevského metra. V rozhovoru s D. F. Ustinovem, který vedl komisariát pro vyzbrojování, Strachov potvrdil možnost stavby podzemního vozidla.

Strachovovi byly poskytnuty dochované výkresy a bylo mu nabídnuto vyvinout vylepšený a bojeschopnější experimentální model. Na tento projekt byly přiděleny finanční prostředky, lidé a potřebné vybavení. Měla vytvořit podzemní člun v co nejkratším čase. Tomu však zabránilo vypuknutí Velké vlastenecké války. Ještě nedokončený experimentální vzorek byl sestaven z kovu a Strachov byl pověřen stavbou bunkrů.

Do podobného projektu se samozřejmě zapojilo i nacistické Německo, kde se zvažovaly doslova všechny možnosti zbraní, které by mohly přinést vítězství Třetí říši, ať už šlo o rakety, letadla, ponorky nebo podzemní vojenská vozidla. Již po skončení války bylo možné získat informace, že nacisté vyvíjeli i podzemní vojenská vozidla. Jeden z nich se jmenoval „Lachtan“, byl to projekt R. Trebeletského a X. von Werna. Podle řady badatelů by R. Trebeletsky mohl být inženýr A. Treblev, který uprchl ze SSSR.

Německý inženýr Horner von Werner podal patent na tuto podzemní loď již v roce 1933. Podle návrhu konstruktéra byla tato jednotka schopna rychlosti až 7 km/h. Na palubě mohl být tým 5 osob, hmotnost munice dosahovala 300 kg. Loď se dokázala pohybovat nejen pod zemí, ale i pod vodou. Takový nadějný vojenský aparát byl samozřejmě okamžitě utajován, ale na realizaci projektu nebyly prostředky a skončil ve vojenském archivu.

Po vypuknutí války navrhl hrabě von Stauffenberg, který se zabýval vojenskými projekty, Hitlerovi, aby byl takový stroj použit k invazi do Anglie. Předpokládalo se, že zařízení stejně jako ponorka překročí Lamanšský průliv, poté se „zakousne“ do anglického pobřeží a tajně se dostane na správné místo pod zemí. Tento plán pohřbil Hermann Goering, který Hitlerovi řekl, že je jednodušší a levnější donutit Brity ke kapitulaci masivním bombardováním. Přestože Göring svůj slib nesplnil, podzemní loď nebyla nikdy postavena.

Druhý projekt se jmenoval „Midgardský had“, byl to projekt inženýra Rittera. V té době mnoho německých inženýrů a konstruktérů trpělo gigantománií, podzemní vozidlo pro tento projekt mělo délku 400 až 520 metrů a hmotnost 60 tisíc tun. Předpokládalo se, že tento kolos s posádkou 30 lidí vyvine pod vodou, v půdě rychlost 30 km/h – a ve skalách od 2 do 10 km/h. Výzbroj metra tvořily miny, kulomety a podzemní torpéda. Ve vozidle byl dokonce umístěn malý transportní raketoplán Laurin pro komunikaci s povrchem.

Bylo takové podzemní monstrum skutečně vytvořeno? Když Velká vlastenecká válka skončila, v oblasti Koenigsberg armáda objevila podivné štoly, jako by byly položeny nějakým aparátem, vedle kterého byly vidět fragmenty vyhozeného tunelovacího stroje. Návrh byl, že jde o pozůstatky Midgardského hada.

Podzemní křižník pro Nikitu Chruščova

Po porážce fašistického Německa zahájili bývalí spojenci skutečný hon na vyspělý německý vývoj, vojenské technologie a specialisty. V. S. Abakumov, zástupce komisaře obrany a šéf Hlavního ředitelství kontrarozvědky „SMERSH“, se dostal do rukou německého projektu „Lachtan“, týkajícího se vývoje podzemní lodi. Pro posouzení jeho perspektiv byla vytvořena speciální skupina pod vedením profesorů G. I. Pokrovského a G. I. Babata. Po podrobném přezkoumání projektu vědci uvedli, že německé podzemní vozidlo je vhodné pro vojenské použití.

Stojí za zmínku, že přibližně ve stejné době (1948) se inženýr M. Tsiferov, který obdržel autorský certifikát SSSR na vynález podzemního torpéda, zabýval vytvořením domácího podzemního aparátu. Ne nadarmo se jeho aparátu říkalo torpédo, protože se v tloušťce země dokázal pohybovat poměrně výraznou rychlostí – až 1 m/s! V SSSR tak do konce 40. let došlo ke dvěma vývojům podzemních lodí – německého „Lachtana“ a domácího Tsiferova.

Když se v SSSR dostal k moci Nikola Sergejevič Chruščov, byla již studená válka. Rozpoutaly se závody ve zbrojení, ve kterých Rusko potřebovalo mít jisté trumfy. Poté bylo Chruščovovi nabídnuto vytvoření bojové podzemní lodi již na vyšší technické úrovni – s jaderným pohonem. Vůdci země se nápad líbil, bylo rozhodnuto postavit v krátké době tajný závod pro pilotní výrobu. V roce 1962 byla u obce Gromovka na Ukrajině zahájena výstavba závodu na výrobu bojových podzemních člunů. Nikita Chruščov neodolal a veřejně pohrozil imperialistům, že budou vyvedeni nejen z vesmíru, ale dokonce i z podzemí.

Doslova o pár let později, v roce 1964, vytvořil tajný závod na Ukrajině první vojenskou podzemní loď SSSR, nazvanou Bitevní krtek. Člun měl titanový trup, na palubě byl jaderný reaktor, záď a příď byly špičaté. Loď měla průměr 3,8 metrů a délku 35 metrů. Posádku „Krtka“ tvořilo pět lidí, na palubu člunu mohlo nastoupit dalších 15 výsadkářů a uvezlo tunu výbušnin nebo zbraní. Jaderný reaktor umožnil lodi dosáhnout rychlosti v podzemí až 7 km/h.

Podle plánu armády měl „Bitevní krtek“ zničit nepřátelské raketové pozice a podzemní velitelská stanoviště. Byl navržen tak, aby dopravil bagry nebo „subterriny“ ke břehům Spojených států speciálně navrženými jadernými ponorkami. Na přání se „Bitevní krtek“ dokázal dostat i do Bílého domu. Podle dalšího „nápadu“ armády by podzemní křižník mohl instalovat podzemní jadernou nálož v oblasti Kalifornie, kde často dochází k zemětřesení. Její výbuch by způsobil silné zemětřesení způsobené člověkem, které by Američané vnímali jako přírodní katastrofu.

Na podzim roku 1964 začaly testy Combat Mole. Podzemní rover dokázal vykázat dobré výsledky, snadno překonal heterogenní skály a zničil podzemní bunkr falešného nepřítele. Členové různých vládních komisí se nejednou zúčastnili ukázek schopností podzemní lodi na jaderný pohon.

Bohužel při dalších plánovaných testech v pohoří Uralu z nějakého důvodu došlo k výbuchu na podzemní lodi (nebyla vyloučena sabotáž) a Bitevní krtek spolu s posádkou vedenou plukovníkem Semjonem Budnikovem a výsadkáři zůstali navždy zazdění v tloušťce skal. Tato nehoda projekt naprosto ochromila, kvůli výbuchu byly zastaveny testy, po odstranění Chruščova a nástupu Brežněva k moci byl projekt zcela uzavřen a jeho materiály byly utajeny. Teprve v druhé polovině 70. let se začaly v médiích objevovat jednotlivé detaily tohoto projektu.

Dělají výzkum v oblasti vytváření podzemních lodí v naší době? Na tuto otázku je těžké odpovědět. S největší pravděpodobností se nikdo do podzemí amerických raketových sil nedostane, nicméně si myslím, že armáda by neodmítla mít taková zařízení k dispozici. Jedna věc je jasná: v civilní sféře se bezpochyby vyvíjejí různá zařízení pro hloubení podzemních tunelů a ve skutečnosti byl „Bitevní krtek“ jakýmsi autonomním těžebním strojem.