Několik nejbizarnějších příběhů z bible

15/07/2022 Tomáš Pokorný 18 min read 333 Zobrazení Bible, bizarnosti, podivné příběhy

Od mluvícího osla po muže, kterého sežere obrovská ryba. Bible nemá nouzi o podivné příběhy. Zde je pohled na 20 bizarnějších biblických příběhů, o kterých Swensonová napsala ve své knize. Některé, jako například Jonáš, kterého sežrala obrovská ryba, odkazují na důležitá archeologická naleziště, jako je Ninive, starověké asyrské město v dnešním severním Iráku. Jiní, jako je doslovný obětní beránek, vysvětlují, jak vznikly fráze, které se běžně používají v moderní době, napsal server Livescience.

Kristin Swensonová, docentka religionistiky na Virginské Commonwealthské Univerzitě, se ve své nové knize „A Most Peculiar Book: The Inherent Strangeness of the Bible“ (Oxford University Press, 2021) ponoří do těchto příběhů a mnoha dalších.

Kříženci člověka a Boha

Bible také představuje tajemné nadlidi, kteří ovlivnili Boží rozhodnutí poslat potopu, která pokryla Zemi.

Bible také představuje tajemné nadlidi, kteří ovlivnili Boží rozhodnutí poslat potopu, která pokrývala Zemi.

Kniha Genesis říká: „Synové Boží viděli, že lidské dcery jsou krásné, a vzali si kteroukoli z nich, kterou si vybrali,“ Genesis 6:2. Jejich děti byly hybridy bůh-člověk, které Bible označuje jako „Nephilim“.

Bůh byl z tohoto křížení nešťastný a „litoval, že stvořil na zemi lidské bytosti, a jeho srdce bylo hluboce znepokojeno“, Genesis 6:6. Poslal tedy potopu, která zničila mnoho lidí a Nephilim, ale ne dříve, než nařídil Noemovi, aby postavil archu, která zachránila pár vyvolených. Biblický příběh naznačuje, že křížení mezi bohy a lidmi bylo hlavním faktorem v Božím rozhodnutí poslat potopu.

Konec?

Mnoho učenců věří, že Markovo evangelium je nejstarší z evangelií, bylo sepsáno kolem roku 70 našeho letopočtu, asi 40 let po ukřižování Ježíše. Je to také evangelium s tím nejprudším a neobvyklým koncem: končí Marií Magdalénou a dvěma dalšími ženami, které přinášejí koření do Ježíšova hrobu, aby mohly pomazat jeho tělo. Hrobku najdou otevřenou a uvnitř sedí mladého muže v bílém rouchu.

Mladý muž jim řekl, aby se nelekli. „Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován. Vstal! Není zde,“ řekl mladý muž a řekl třem ženám, aby šly a předaly Ježíšovým učedníkům zprávu o vzkříšení. „Třesoucí se a zmatené ženy vyšly a utekly z hrobu. Nikomu nic neřekly, protože se bály,“ Marek 16:6-8. To je poslední řádek evangelia.

Proč Markovo evangelium končí tak náhle, bylo dlouho záhadou. V pozdějších dobách křesťanští pisatelé zvolili delší konec evangelia, který zahrnoval Ježíšovo rozmluvu se svými učedníky a Marií Magdalenou; jeho učedníci pak vyšli kázat.

Rodinné problémy

V Lukášově evangeliu má Ježíš na své učedníky neobvyklý požadavek: aby museli nenávidět svou vlastní rodinu.

„S Ježíšem cestovaly velké zástupy, obrátil se k nim a řekl: ‚Pokud někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry – ano, dokonce i svůj vlastní život – takový člověk nemůže být můj učedník,“ Lukáš 14:25-26.

Proč to Ježíš řekl, je předmětem diskuse. Jednou z možností je, že došlo k dalšímu kontextu, který se časem ztratil, nebo že informace byly předány nesprávně nebo nesprávně interpretovány.

„Lidé jsou zodpovědní za texty, jak je máme. Měl v tom slovo Bůh? To je věc víry. Ale nelze popřít, že k nám texty přicházejí skrze lidské ruce,“ napsal Swenson.

Příběh velké ryby

Opravdu spolkla velryba Jonáše? Ne tak docela.

Kniha Jonášova vypráví o tom, jak se Bůh snažil přesvědčit muže jménem Jonáš, aby cestoval do města Ninive „a kázal proti němu, protože přede mnou vystoupila jeho špatnost“, Jonáš 1:2. Jonáš nebyl touto myšlenkou nadšen a pokusil se utéct před Bohem tím, že nastoupil na loď a odplul do města zvaného Taršíš.

Jonáš se nikdy nedostal do Taršiše, protože loď zpustošila bouře. Ve snaze uklidnit bouři lodní námořníci hodí Jonaha přes palubu. Bůh „poskytl obrovskou rybu, aby spolkla Jonáše, a Jonáš byl v břiše ryby tři dny a tři noci“, Jonáš 1:17). Zatímco si lidé někdy myslí, že velryba spolkla Jonáše, Bible používá slovo „ryba“.

Další záhadná vzkříšení

Matoušovo evangelium tvrdí, že Ježíš nebyl jediný, kdo se vrátil k životu: „Těla mnoha svatých lidí, kteří zemřeli, byla vzkříšena. Po Ježíšově vzkříšení vyšli z hrobů a šli do svatého města.“ a zjevil se mnoha lidem,“ Matouš 27:52.

Evangelium nám o těchto dalších lidech, kteří se vrátili k životu, neříká mnohem více. Jací byli poté, co byli vzkříšeni? Jak dlouho potom žili? Obnovili svůj předchozí život? Jak se stýkali se svými rodinnými příslušníky? Bible poskytuje jen málo vhledu do těchto otázek.

Doslovný obětní beránek

V jednu chvíli je Bůh naštvaný na Árona, bratra Mojžíše, že často stojí za závěsy poblíž Archy úmluvy. Bůh považuje prostor za oponou za soukromý prostor, od kterého by se lidé měli vyhýbat, pokud je to možné. Bůh je také frustrován izraelským lidem obecně pro jejich „nečistotu a vzpouru“. Jako usmíření Bůh nařídí Áronovi, aby předložil oběti, včetně dvou koz; jeden bude obětován a druhý „bude předložen živý před Hospodina, aby byl použit k usmíření tím, že jej pošle na poušť jako obětního beránka“, Leviticus 16:10.

Swenson napsal, že „biblický obětní beránek byl tedy jednotlivec nevinný, který přesto snesl hříchy lidí. V tomto smyslu obětní beránek předznamenává Ježíše, staletí před tím, než kdy Ježíš byl.“ Tento termín se i dnes používá pro nevinného člověka, který nese vinu za hříchy druhých.

Mimořádně dlouhá životnost

Kniha Genesis je plná stoletých lidí.

„Když Adam žil 130 let, měl syna ve své vlastní podobě, ke svému obrazu; a dal mu jméno Set. Po narození Setha žil Adam 800 let a měl další syny a dcery. Celkem Adam žil celkem 930 let a pak zemřel. Když Seth žil 105 let, stal se otcem Enose. Poté, co se stal otcem Enose, žil Seth 807 let a měl další syny a dcery. Dohromady žil Seth celkem 912 let, a pak zemřel. Když Enosh žil 90 let, stal se otcem Kenana. Poté, co se stal otcem Kenana, Enosh žil 815 let a měl další syny a dcery. Celkem Enosh žil celkem 905 let, a pak zemřel,“ Genesis 5:3-10.

Učenci dlouho diskutovali o tom, proč Kniha Genesis vypráví o lidech s mimořádně dlouhou životností, napsala Swenson ve své knize. Jednou z možností je, že pisatelé Genesis měřili délku roku jinak, řekla; dalším možným vysvětlením je, že zkrácení délky života, jak pokračuje Bible, je trestem za hříchy lidstva.

Nil se proměnil v krev

Nejdelší řeka na světě mohla být naplněna ne sladkou vodou, ale krví, alespoň podle jedné pasáže v Bibli.

Poté, co egyptský faraon odmítne poskytnout Izraelitům svobodu, Bůh říká Mojžíšovi a Áronovi, aby pomocí svých holí proměnili řeku Nil v krev. „Mojžíš a Áron učinili, jak Hospodin přikázal. Před očima faraóna a před zraky jeho služebníků zvedl hůl a udeřil do vody v Nilu a všechna voda v Nilu se proměnila v krev. A ryby v Nil zemřel a Nil zapáchal, takže Egypťané nemohli pít vodu z Nilu. Po celé egyptské zemi byla krev“ Exodus 7:20-21.

Faraon jednoduše pokrčí rameny, co se stalo. „Farao se otočil a vešel do svého domu a ani to si nevzal k srdci. A všichni Egypťané kopali podél Nilu, aby se napili, protože nemohli pít vodu z Nilu.“ Exodus 7:23–24.

Existuje jeden egyptský záznam, který odkazuje na událost, která zní trochu takto. Papyrus Ipuwer, napsaný jménem muže jménem „Ipuwer“, pojednává o Egyptě trpícím chaosem a válčením a říká, že „řeka je krev“. Text je starý více než 3000 let, ačkoli jeho přesné datum je předmětem debat mezi vědci. Dalším, světským vysvětlením, proč se Nil může jevit jako červený, je to, že květ červených řas může způsobit, že voda bude červená.

Peklo je popelnice

Krajina Inferno. Nalezeno ve sbírce Museo del Prado, Madrid.

Bible se nevyhýbá příbytku pro věčně zatracené.

Ježíš varuje lidi před nebezpečím odchodu do pekla, pokud zhřeší. Říká například: „Svádí-li tě tvé pravé oko ke klopýtnutí, vydlabej je a zahoď. Je pro tebe lepší, když přijdeš o jednu část svého těla, než aby bylo celé tvé tělo uvrženo do pekla,“ Matouš 5 :29.

Swenson ve své knize poznamenala, že slovo „peklo“ je překladem řeckého slova „gehenna“, což je skutečné místo, které lze vidět ve starověkém Jeruzalémě. „Gehenna byla místo, kde Jeruzalém pálil své odpadky, a protože město a okolní komunity produkovaly spoustu odpadků, gehenna vždy hořela,“ napsal Swenson. „Když Ježíš varoval, že člověk může skončit v gehenně, pravděpodobně tím nemyslel doslovnou, spálenou gehennu mimo Jeruzalém.“

Hořící keř

Další, více nebeský oheň hoří v Knize Exodus, když se Bůh zjevuje Mojžíšovi v podobě hořícího keře. Mojžíš pásl stádo zvířat, když viděl, že „keř hoří a neshořel“. Mojžíš šel, aby to prozkoumal, a „Bůh na něj zevnitř keře zavolal: ‚Mojžíši! Mojžíši!“ A Mojžíš řekl: ‚Zde jsem‘,“ Exodus 3:4.

„Nepřibližuj se,“ řekl Bůh. „Zuj si sandály, protože místo, kde stojíš, je svatá půda.“ Potom řekl: „Jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Na to si Mojžíš skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha Exodus 3:5-6. Bůh pak říká Mojžíšovi, jak plánuje vyvést Izraelity z Egypta.

Použití keře, který hoří, ale je nepoškozený, je jen jedním příkladem toho, jak Bůh „zabarvuje mimo hranice přírodních procesů,“ napsal Swenson. „To znamená, že Bůh při vší božství dělá mimořádné věci, protože Bůh může.“

Bůh se snaží Mojžíše zabít

Kniha Exodus také obsahuje matoucí zvrat událostí: V jednom okamžiku dává Bůh Mojžíšovi pokyny, co musí udělat, aby pomohl osvobodit Izraelity od egyptského faraona. Bůh dal Mojžíšovi zvláštní schopnosti, například schopnost proměnit jeho hůl v hada. Když však Mojžíš míří do Egypta, Bůh dostane jiný nápad.

„Na ubytovně na cestě potkal Hospodin Mojžíše a chystal se ho zabít. Ale Zippora [Mojžíšova manželka] vzala pazourek, uřízla předkožku svého syna a dotkla se jí Mojžíšových nohou. krvavý ženich mi,“ řekla. Hospodin ho tedy nechal na pokoji,“ Exodus 4:24-26.

Učenci byli zmateni, proč Bůh původně plánoval zabít Mojžíše, řekl Swenson. Jednou z možností je, že některé pasáže z tohoto biblického příběhu, které mohly tuto otázku osvětlit, byly ztraceny.

Má Mojžíš rohy?

Socha Mojžíše z mramoru od Michelangela je v kostele San Pedro in Vincoli. Je součástí sousoší hrobky Julia II.

Je to také v Knize Exodus, že Mojžíšovy rohy vycházejí doslova.

Mojžíš jménem Izraelitů uzavřel smlouvu s Bohem na hoře Sinaj. Ve smlouvě Bůh slibuje, že Izraelité převezmou kontrolu nad obrovským množstvím země v Levantě, ale na oplátku musí Boha uctívat a dodržovat jeho pravidla, zejména Desatero. Mojžíš vytesal smlouvu na dvě kamenné desky. Po návratu z hory Sinaj se jeho tvář proměnila a má na sobě závoj.

„Většina moderních překladů říká, že to ‚zářilo‘ nebo nějaké takové synonymum,“ napsal Swenson. „Ale to je jen odhad, protože [hebrejské] slovo karan se nikde jinde v Bibli nevyskytuje.“ Jednou z možností je, že slovo „qaran“ ve skutečnosti znamená „rohy“, protože je podobné běžnému hebrejskému podstatnému jménu „qeren“, což znamená „roh“. Jinými slovy, Mojžíšovi po uzavření smlouvy s Bohem narostly rohy.

Někteří lidé ve středověku věřili, že Mojžíšovi narostly rohy a že „mnoho středověkých uměleckých děl – stejně jako dřívějších i pozdějších děl – zobrazuje Mojžíše s rohy,“ napsal Swenson a poznamenal, že ikonografie starověkého Blízkého východu „ukazuje převládání rohů na bohy a bohyně, spojení rohů s výjimečnými bytostmi a zvláštní silou.“

Mluvící osel

V Knize čísel je prorok jménem Balám na cestě, když se jeho osel třikrát zastaví. Pokaždé Balám porazí osla ve snaze ho uvést do pohybu. Zdá se, že Bůh dal oslu schopnost mluvit a ten říká: „Co jsem ti udělal, že jsi mě už třikrát porazil?“ říká Balámovi, Numeri 22:28.

Balám, který nevypadá, že by byl překvapen, že s ním jeho osel mluví, odpovídá: „Udělal jsi ze mě blázna! Kdybych měl v ruce meč, hned bych tě zabil.“ Osel odpoví: „Nejsem tvůj vlastní osel, na kterém jsi dodnes jezdil? Měl jsem ve zvyku ti to dělat?“ Čísla 22:30.

Pak se objeví „anděl Páně“ a řekne Balámovi, že osel zachránil Balámovi život. „Osel mě viděl a třikrát se ode mě odvrátil. Kdyby se neodvrátil, jistě bych tě už zabil, ale ušetřil bych to,“ říká anděl Páně. Balám se pak omlouvá za své chování.

Swenson si všiml, že Balám musí být zmatený z toho, proč Bůh ohrožuje jeho život, zvláště když Balám neublížil Izraelitům. Před incidentem s oslem žádal moábský vůdce jménem Balak Baláma, aby proklel Izraelity. Navzdory obrovskému množství zlata, které Moábci nabídli Balámovi za práci, Balám poslouchá Boha a Izraelity ušetří.

Drsné vidění

V jedné naprosto bizarní vizi Boha prorok Ezekiel říká, že se mu Bůh zjevuje na „trůnu z lapis lazuli“ jako „postava podobná mužské postavě. Viděl jsem, že od toho, co se zdálo být jeho pasem nahoru, vypadal jako zářící kov jako by byl plný ohně a odtamtud vypadal jako oheň a obklopovalo ho zářivé světlo.“ Ezechiel 1:26-27.

Ve vidění se Ezekiel také zmiňuje o tom, že viděl čtyři „živá stvoření“ v blízkosti Boha. „Vzhledem k jejich podobě byla lidská, ale každý z nich měl čtyři tváře a čtyři křídla,“ s kolem na zemi vedle každého z tvorů, Ezechiel 1:6.

Tento příběh se odehrává po zničení Prvního chrámu Babyloňany v roce 586 př. n. l., řekl Swenson. A tak, jak poznamenala, tento dramatický vzhled může být způsobem, jak říci, že Bůh je naživu navzdory zničení chrámu.

Sedm démonů

Svatá Marie Magdalena v poušti v roce 1784 ve Francii. Stala se věrnou následovnicí Ježíše poté, co ji osvobodil od sedmi démonů.

Ježíš vyhnal z Marie Magdalény sedm démonů podle knih Marka a Lukáše. „V evangeliích Marka a Lukáše čteme, že z ní Ježíš vyhnal sedm démonů,“ napsal Swenson. „Co byli ti démoni nebo povaha tohoto vlastnictví, Bible neříká.

Bylo to těch sedm smrtelných hříchů?

„Neříká, že to bylo sedm hříchů, smrtelných nebo jiných, i když si dokážete představit, že je umělci rozkvětu zobrazovali,“ dodala. „A Bible neříká, jaký vliv na ni měli démoni, fyzický nebo emocionální, i když moderní čtenáři spekulovali, že se mohli projevit jako to, co dnes diagnostikujeme jako různé nemoci, duševní i jiné.“ Není známo, zda Marie Magdalena trpěla nějakými nemocemi, ani jaké to mohly být. Bible poskytuje jen málo vodítek o jejím zdraví a neexistují žádné historické záznamy, které by tuto informaci odhalovaly.

Divocí cherubové

Malba cherubínů podle detailu Sixtinské Madony od Raphaela.

V moderní době jsou cherubové často zobrazováni jako andělská nemluvňata s křídly. V biblických příbězích jsou však cherubové někdy hroziví. Ve skutečnosti střeží rajskou zahradu a archu úmluvy.

„Na rozdíl od všeobecného mínění a mnoha vánočních přání jsou cherubíni z Bible zuřivá stvoření. Hybridní bytosti, které se v přírodě nevyskytují, ale pravděpodobně o nich věděla starověká blízkovýchodní ikonografie,“ napsal Swenson. „Museli by být děsiví, sloužit jako oni k střežení posvátna.“

Zdá se, že moderní komerční přitažlivost sehrála roli při redukci cherubů z biblických strážců na neškodná andělská nemluvňata. V roce 1946 obchodní dům v Indianapolis zařadil obrázky andělíčků nakreslených jako nemluvňata do svého prázdninového katalogu a popularita obrázku odtud rostla, poznamenal Swenson.

Zatvrzelé srdce faraona

Bohu není zlo cizí a nikde to snad není pravdivější než v Exodu, kdy Bůh nabízí zatvrdit srdce brutálního diktátora.

V knize Exodus Bůh říká Mojžíšovi, že pomůže Izraelitům opustit Egypt a že zatvrdí srdce egyptského faraona, aby byl odolnější vůči propuštění Izraelitů. Bůh říká Mojžíšovi: „Až se vrátíš do Egypta, dívej se, abys před faraonem vykonal všechny divy, které jsem ti dal dělat. Ale zatvrdím jeho srdce, aby nepropustil lid,“ Exodus 4:21 . To zní rozporuplně, protože kvůli zatvrzelosti faraonova srdce bude těžší ho přesvědčit, aby nechal Izraelity odejít.

reklama

Výsledkem je, že faraon se neuvěřitelně zdráhá nechat Izraelity odejít a Bůh musí egyptský lid postihnout dalšími z 10 ran – kobylkami, temnotou a krupobitím, mimo jiné, než budou moci Izraelité odejít. Bůh dokonce zabije každého prvorozeného syna v Egyptě, říká příběh.

Degradování bohů

Ačkoli jsou judaismus i křesťanství monoteistická náboženství, Bible někdy naznačuje, že existují i jiní bohové. Jedním příkladem pocházejícím ze Starého zákona je Žalm 82, který říká: „Bůh předsedá velkému shromáždění, vynáší soud mezi bohy“ … „Bohové nic nevědí, ničemu nerozumí. Chodí ve tmě; všechny základy země jsou otřeseny.“

Pasáž naznačuje, že Všemohoucí má moc nad ostatními zbožnými postavami a může je degradovat. V následující pasáži pak Bůh oznamuje, že se rozhodl degradovat ostatní bohy a proměnil je v pouhé smrtelníky. „Řekl jsem: ‚Jste ‚bohové‘; všichni jste synové Nejvyššího.“ Ale zemřeš jako obyčejní smrtelníci; padneš jako každý jiný vládce.“

Příběhy jako tento mohou poskytnout vodítko k tomu, jak se náboženství v Izraeli vyvinulo . Jedna teorie mezi učenci říká, že na počátku izraelské historie mohlo být uctíváno více bohů a že postupem času Izraelci přijali jediného boha.

Obtížné dohazování

Ačkoli neexistují žádné archeologické důkazy o existenci hvězdného páru rajské zahrady, Starý zákon velmi podrobně popisuje, jak Bůh stvořil Adamova společníka. Možná jste si neuvědomili, že dohazování nebylo tak snadné, jak se zdálo. Ukázalo se, že Bůh měl těžké chvíle najít dobrého partnera pro Adama, člověka, kterého stvořil.

„Pán Bůh řekl: Není dobré, aby byl člověk sám. Udělám mu pomocníka.“ Hospodin Bůh stvořil ze země všechna divoká zvířata a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je pojmenuje, a jak člověk nazval každou živou bytost, tak se jmenovala. Člověk tedy pojmenoval všechna dobytek, nebeské ptactvo a všechna divoká zvířata, ale pro Adama se nenašel vhodný pomocník,“ Genesis 2:18-20.

Nakonec se Bůh rozhodl použít kus Adamova žebra k vytvoření Evy, která se stala Adamovou ženou. Swenson poznamenal, že v původní hebrejštině slovo Adam „se může vztahovat na lidské bytosti nebo lidskou bytost obecně“ a nevztahuje se konkrétně na muže nebo ženu. Jiní učenci zaznamenali stejnou věc a navrhli, že bibličtí pisatelé zamýšleli, aby Adam byl androgynní jedinec.

Odejde 2,5 milionu lidí najednou?

V knize Exodus Mojžíš vyvádí Izraelity z Egypta do pouště Sinaj, kde putovali 40 let.

„Jak mohlo přibližně dva a půl milionu lidí se všemi svými zvířaty společně opustit Egypt, aby se čtyřicet let toulali po Sinajské poušti?“ Swenson napsala ve své knize. „Říkali nám, že čerpali vodu ze skály a že se zázračně objevilo jídlo, ale prakticky vzato je to spousta lidí se závislými zvířaty v pustém prostoru po velmi dlouhou dobu.“

Číslo 40 je v Bibli několikrát zmíněno, přičemž Ježíš putoval pouští 40 dní a 40 nocí. Jaký symbolický význam má číslo, pokud vůbec nějaký, je předmětem debat mezi vědci.

Zdroj: Livescience