Neděle, 19 května, 2024

Mimozemšťané provádějí podivné lékařské experimenty

NovéParanormalUFOVšechny články

Mimozemské dítě a další příběhy ze skutečného života o únosech

Mimozemšťané jsou všudypřítomní. Mohou člověka unést na volném prostranství, na dálnici a dokonce i z vlastního bytu, píše Svět poznání. Jakkoli jsou mimozemšťané všemocní, odpor není marný. Ani když se snaží unést člověka se stejnou bezstarostností jako krávu nebo ovci. Ufologové Herman Kolchin a Alexander Varakin popisují několik takových případů. Dva z nich se odehrály ve slunné Brazílii.

Případ Deborah Laneové

  • Nick Bergton, chirurg na San Franciské klinice, se ve své praxi setkal s jedinečným případem. Přijal pacientku Deborah Laneovou, která potřebovala ze zdravotních důvodů provést pozdní potrat. Když byl plod vyjmut, Bergton neomdlel, i když pohled na plod byl vskutku škokující: embryo mělo obrovskou hlavu s velkýma nelidskýma očima. Končetiny vyjmutého plodu také nebyly zcela normální, ruce měly čtyři dlouhé prsty a jazyk v ústech chyběl. Technicky vzato byl za otce dítěte považován Debořin manžel Michael Lane. Dlouho neměli děti a Debořino těhotenství pro ně bylo velkou radostí. Když zjistila, jak plod vypadá, žena dostala záchvat vzteku. Když se však uklidnila, vzpomněla si na podivnou událost, která se stala asi před půl rokem. Michael odjel služebně mimo město a Debora byla v bytě několik dní sama. Jednou v noci se probudila a měla pocit, že ji někdo sleduje. Debora otevřela oči a uviděla, že u její postele stojí několik podivných postav.

– Nebyly to lidské bytosti,“ řekla. – Šedá vrásčitá kůže, obrovské černé oči bez zorniček a čtyři prsty na každé ruce.

Dál se vše odehrávalo jako v mlze. Žena jako by se pomalu vznášela vzduchem. Po chvíli se ocitla v místnosti, která vypadala jako operační sál. Jasné světlo jí oslepovalo oči, ale Debora viděla bytosti, které se nad ní skláněly. Něco mi dělali s tělem, ale nevím co,“ vzpomínala. Druhý den ráno se probudila ve své vlastní posteli a po chvíli přemýšlení se rozhodla, že o noční můře nikomu neřekne. Koneckonců by jí to stejně nikdo neuvěřil.

|Psychiatr Samuel Walter již několik let studuje fakta o únosech a pomáhá lidem, kteří trpěli setkáním s humanoidy, překonat psycho-emocionální traumata. Dr. Walter si je jistý, že mimozemské únosy jsou více než skutečné.

Mimozemšťané jsou všudypřítomní. Mohou člověka unést na volném prostranství, na dálnici a dokonce i z vlastního bytu

  • V roce 1991 v Rjazani zůstala dívka jménem Luda sama doma, když její rodiče odešli do kina. Náhle se odněkud nad oknem objevil silný paprsek. Neznámá síla vytrhla Ludu z podlahy. Dívka měla pocit, jako by jí něčí přilnavé ruce stahovaly kůži ze zad. Odněkud, neznámo odkud se ozval hlas, který ji žádal, aby se držela, jinak bude ještě hůř… Když se rodiče vrátili domů, našli dceru v bezvědomí. Ležela nahá na podlaze a záda měla celá zarudlá.
  • Před rokem byl mechanik Boldyrev v loděnici ve vesnici Slavjanka nedaleko Vladivostoku během čtyř měsíců unesen ufony dokonce třikrát. Pokaždé, když byl unesen, byl na palubě UFO vždy tři dny a všechny tyto přesuny ve vesmíru měly negativní dopad na jeho zdraví. Nejenže mu krvácelo tělo, ale byla vážně zasažena i jeho psychika. Po druhé cestě se Boldyrev během několika dní zotavil, ale po třetí cestě se zpomalila jeho řeč, chůze se stala méně přirozenou a více mechanickou a svou matku ani ženu už nepoznával. Ufologové ukázali nešťastného Boldyreva v náchodské televizi.

Před několika lety uspořádal ruský ufolog Jevgenij Litvinov v Petrohradě výstavu „Záhady vesmíru“. Šlo o jeho vlastní svědectví:

  • Jedna z návštěvnic šokoval i mě. Když jsem hovořil o mimozemských dvojnících a jejich pokusech infiltrovat pracovní týmy i rodiny, všiml jsem si dramaticky změněného výrazu její tváře. Na konci prohlídky si mě odtáhla stranou a beze svědků mi vyprávěla svou tragédii (nepočítaje její syny ve věku 9 a 10 let). Věděla, že její milovaný manžel byl od roku 1986 v kontaktu s nějakou civilizací. Když se tedy ztratil, žena nebila na poplach a doufala v jeho brzký návrat a on se skutečně vrátil, ale nezdál se být stejný… Z nějakého důvodu byl zrzavý a jejich domácí mazlíčci ho nemohli vystát! Kočce se postavily chlupy na zádech a začala prskat, pes šlehl ocasem a schoval se. Takový ještě nikdy nebyl. A o pár měsíců později měl „manžel“ autonehodu při které… zmizel! Zatím nemá žádné zprávy. Odmítla ale prozradit svou adresu a příjmení a tak už jsem ji nikdy neviděl.

Potřebují naši krev!

  • V roce 1991, nedaleko peruánského hlavního města Limy, ufoni násilím vzali dva horníky do svého létajícího talíře tak, že je vytáhli z auta. Ufologové znají jména obětí: Rosarri a De Pozo. V místnosti, která připomínala operační sál, mimozemšťané položili pozemšťany na stoly, vypustili jim krev a odebrali vzorky kůže a nehtů. Je třeba říci, že způsob, jakým mimozemšťané sají krev, byl zdokonalen – čerpají ji přímo přes kůži. Proces je podle unesených různě bolestivý. Někdy „pokusné osoby“ prostě trpí nesnesitelnou bolestí.
  • Téhož roku uneslo šest hmyzích tvorů v Mexiku matku s dcerou. Podivní mimozemšťané je obě položili na kovový stůl ve své vesmírné lodi a čtyři hodiny z nešťastnic vysávali krev.
  • V Itálii se stala hrozná věc dělníkovi jménem Provenzano. Když nečekaně beze stopy zmizel, nikdo ho nedokázal najít. Pátrání však trvalo krátce – o dva dny později byl Provenzano nalezen, ale vůbec nic si nepamatoval, nemohl na nic vzpomenout, a tak na něj lékaři aplikovali regresivní hypnózu. Během sezení se nešťastníkovi podařilo vzpomenout si, že ho vyšetřovaly jakési zelenošedé bytosti. Kromě toho, že mu mimozemšťané odebrali různé vzorky, vystavili uneseného elektrickým šokům a radiaci, ponořili ho do horké tekutiny a potřeli mu kůži různými žíravými činidly.

Další články z rubriky:

Odpor není marný

Jakkoli jsou mimozemšťané všemocní, odpor není marný. Ani když se snaží unést člověka se stejnou bezstarostností jako krávu nebo ovci. Ufologové Herman Kolchin a Alexander Varakin popisují několik takových případů. Dva z nich se odehrály ve slunné Brazílii.

  • V roce 1976 šel barman jménem Hermelindo právě po ulici, když se nad ním na laně či šňůře z UFO snesl humanoid a nešťastníka napadl. Barman však byl vzhledem k povaze své práce mužem zvyklým na divoké dovádění opilých zákazníků a dokázal si s útočníkem poradit, přestože měl nelidskou sílu. Zloduch však už vykonal svou špinavou práci: zaháknul Hermelinda za jakýsi hák a „komplicové“ začali Brazilce táhnout na loď. Nicméně barman se z háku dostal a dal se na útěk. Ufoni měli tentokráte smůlu.
  • Méně štěstí měl farmář jménem Gianunsio. Když ho mimozemšťané zahákovali podobným hákem, farmář se chytil kmene palmy a obtočil kolem něj ruce a nohy, jak nejlépe dovedl. Létající talíř hnal Gianunxia po kmeni stromu nahoru a dolů a když to nepomohlo, Ufoni nešťastníka postříkali vařící vodou. Ten se dál zoufale držel kmene až ho nakonec ho pustili. Ufoni odletěli, ale po tom všem, co se stalo, se Gianunxio dlouho a bolestivě zotavoval. Zvláště proto, že mu palmová kůra odloupla značnou část kůže. Zdá se však, že unikl ještě nebezpečnějšímu dobrodružství.
  • V roce 1965 se Argentince pokusili unést mimozemšťané ze zahrady jeho vlastního domu. Bylo jich pět, ale muž nebyl sám. Soused, který celý ten zmatek viděl, vytáhl zbraň a začal po ufonech střílet. Nejbizarnější na tomto příběhu není pokus o únos, ale to, že jen o pár hodin později se historie opakovala. Mimozemšťané se vrátili a znovu zaútočili na farmáře. Soused opět vzal zbraň a začal po nich střílet. Mimozemšťané byli donuceni utéct.
  • V roce 1989 Nataša Barinová z Nalčiku unikla únosu jen zázrakem. Humanoidi na ni hodili síť ze šestihranných buněk, stejně lehkou jako silnou. Dívka vykřikla a mimozemšťané zmizeli.
  • V roce 1984 Švédovi Ente Johnsonovi pomohlo, že ztratil vědomí, když zápasil se šesti Ufony, kteří se ho snažili dostat z auta. Mimozemšťané přestali. Jako by byli naprogramováni unášet pouze pohybující se (živé) oběti. Alexander Varakin však v tomto bodě podává vysvětlení: – Ve světle známé tendence Enlonautů „vymazat“ paměť „testovaného subjektu“ si troufám pochybovat, že ho tam skutečně nechali a odešli. Spíše si myslím, že jde o poslední bod traumatu, který si ze svého zážitku pamatuje.