Mimozemské dítě a další příběhy ze skutečného života o únosech
Mimozemšťané jsou všudypřítomní. Mohou člověka unést na volném prostranství, na dálnici a dokonce i z vlastního bytu, píše Svět poznání. Jakkoli jsou mimozemšťané všemocní, odpor není marný. Ani když se snaží unést člověka se stejnou bezstarostností jako krávu nebo ovci. Ufologové Herman Kolchin a Alexander Varakin popisují několik takových případů. Dva z nich se odehrály ve slunné Brazílii.
Případ Deborah Laneové
Nick Bergton, chirurg na San Franciské klinice, se ve své praxi setkal s jedinečným případem. Přijal pacientku Deborah Laneovou, která potřebovala ze zdravotních důvodů provést pozdní potrat. Když byl plod vyjmut, Bergton neomdlel, i když pohled na plod byl vskutku škokující: embryo mělo obrovskou hlavu s velkýma nelidskýma očima. Končetiny vyjmutého plodu také nebyly zcela normální, ruce měly čtyři dlouhé prsty a jazyk v ústech chyběl. Technicky vzato byl za otce dítěte považován Debořin manžel Michael Lane. Dlouho neměli děti a Debořino těhotenství pro ně bylo velkou radostí. Když zjistila, jak plod vypadá, žena dostala záchvat vzteku. Když se však uklidnila, vzpomněla si na podivnou událost, která se stala asi před půl rokem. Michael odjel služebně mimo město a Debora byla v bytě několik dní sama. Jednou v noci se probudila a měla pocit, že ji někdo sleduje. Debora otevřela oči a uviděla, že u její postele stojí několik podivných postav.
– Nebyly to lidské bytosti,“ řekla. – Šedá vrásčitá kůže, obrovské černé oči bez zorniček a čtyři prsty na každé ruce.
Dál se vše odehrávalo jako v mlze. Žena jako by se pomalu vznášela vzduchem. Po chvíli se ocitla v místnosti, která vypadala jako operační sál. Jasné světlo jí oslepovalo oči, ale Debora viděla bytosti, které se nad ní skláněly. Něco mi dělali s tělem, ale nevím co,“ vzpomínala. Druhý den ráno se probudila ve své vlastní posteli a po chvíli přemýšlení se rozhodla, že o noční můře nikomu neřekne. Koneckonců by jí to stejně nikdo neuvěřil.
|Psychiatr Samuel Walter již několik let studuje fakta o únosech a pomáhá lidem, kteří trpěli setkáním s humanoidy, překonat psycho-emocionální traumata. Dr. Walter si je jistý, že mimozemské únosy jsou více než skutečné.
Mimozemšťané jsou všudypřítomní. Mohou člověka unést na volném prostranství, na dálnici a dokonce i z vlastního bytu
V roce 1991 v Rjazani zůstala dívka jménem Luda sama doma, když její rodiče odešli do kina. Náhle se odněkud nad oknem objevil silný paprsek. Neznámá síla vytrhla Ludu z podlahy. Dívka měla pocit, jako by jí něčí přilnavé ruce stahovaly kůži ze zad. Odněkud, neznámo odkud se ozval hlas, který ji žádal, aby se držela, jinak bude ještě hůř… Když se rodiče vrátili domů, našli dceru v bezvědomí. Ležela nahá na podlaze a záda měla celá zarudlá.
Před rokem byl mechanik Boldyrev v loděnici ve vesnici Slavjanka nedaleko Vladivostoku během čtyř měsíců unesen ufony dokonce třikrát. Pokaždé, když byl unesen, byl na palubě UFO vždy tři dny a všechny tyto přesuny ve vesmíru měly negativní dopad na jeho zdraví. Nejenže mu krvácelo tělo, ale byla vážně zasažena i jeho psychika. Po druhé cestě se Boldyrev během několika dní zotavil, ale po třetí cestě se zpomalila jeho řeč, chůze se stala méně přirozenou a více mechanickou a svou matku ani ženu už nepoznával. Ufologové ukázali nešťastného Boldyreva v náchodské televizi.
Před několika lety uspořádal ruský ufolog Jevgenij Litvinov v Petrohradě výstavu „Záhady vesmíru“. Šlo o jeho vlastní svědectví:
Jedna z návštěvnic šokoval i mě. Když jsem hovořil o mimozemských dvojnících a jejich pokusech infiltrovat pracovní týmy i rodiny, všiml jsem si dramaticky změněného výrazu její tváře. Na konci prohlídky si mě odtáhla stranou a beze svědků mi vyprávěla svou tragédii (nepočítaje její syny ve věku 9 a 10 let). Věděla, že její milovaný manžel byl od roku 1986 v kontaktu s nějakou civilizací. Když se tedy ztratil, žena nebila na poplach a doufala v jeho brzký návrat a on se skutečně vrátil, ale nezdál se být stejný… Z nějakého důvodu byl zrzavý a jejich domácí mazlíčci ho nemohli vystát! Kočce se postavily chlupy na zádech a začala prskat, pes šlehl ocasem a schoval se. Takový ještě nikdy nebyl. A o pár měsíců později měl „manžel“ autonehodu při které… zmizel! Zatím nemá žádné zprávy. Odmítla ale prozradit svou adresu a příjmení a tak už jsem ji nikdy neviděl.
Potřebují naši krev!
V roce 1991, nedaleko peruánského hlavního města Limy, ufoni násilím vzali dva horníky do svého létajícího talíře tak, že je vytáhli z auta. Ufologové znají jména obětí: Rosarri a De Pozo. V místnosti, která připomínala operační sál, mimozemšťané položili pozemšťany na stoly, vypustili jim krev a odebrali vzorky kůže a nehtů. Je třeba říci, že způsob, jakým mimozemšťané sají krev, byl zdokonalen – čerpají ji přímo přes kůži. Proces je podle unesených různě bolestivý. Někdy „pokusné osoby“ prostě trpí nesnesitelnou bolestí.
Téhož roku uneslo šest hmyzích tvorů v Mexiku matku s dcerou. Podivní mimozemšťané je obě položili na kovový stůl ve své vesmírné lodi a čtyři hodiny z nešťastnic vysávali krev.
V Itálii se stala hrozná věc dělníkovi jménem Provenzano. Když nečekaně beze stopy zmizel, nikdo ho nedokázal najít. Pátrání však trvalo krátce – o dva dny později byl Provenzano nalezen, ale vůbec nic si nepamatoval, nemohl na nic vzpomenout, a tak na něj lékaři aplikovali regresivní hypnózu. Během sezení se nešťastníkovi podařilo vzpomenout si, že ho vyšetřovaly jakési zelenošedé bytosti. Kromě toho, že mu mimozemšťané odebrali různé vzorky, vystavili uneseného elektrickým šokům a radiaci, ponořili ho do horké tekutiny a potřeli mu kůži různými žíravými činidly.
Jakkoli jsou mimozemšťané všemocní, odpor není marný. Ani když se snaží unést člověka se stejnou bezstarostností jako krávu nebo ovci. Ufologové Herman Kolchin a Alexander Varakin popisují několik takových případů. Dva z nich se odehrály ve slunné Brazílii.
V roce 1976 šel barman jménem Hermelindo právě po ulici, když se nad ním na laně či šňůře z UFO snesl humanoid a nešťastníka napadl. Barman však byl vzhledem k povaze své práce mužem zvyklým na divoké dovádění opilých zákazníků a dokázal si s útočníkem poradit, přestože měl nelidskou sílu. Zloduch však už vykonal svou špinavou práci: zaháknul Hermelinda za jakýsi hák a „komplicové“ začali Brazilce táhnout na loď. Nicméně barman se z háku dostal a dal se na útěk. Ufoni měli tentokráte smůlu.
Méně štěstí měl farmář jménem Gianunsio. Když ho mimozemšťané zahákovali podobným hákem, farmář se chytil kmene palmy a obtočil kolem něj ruce a nohy, jak nejlépe dovedl. Létající talíř hnal Gianunxia po kmeni stromu nahoru a dolů a když to nepomohlo, Ufoni nešťastníka postříkali vařící vodou. Ten se dál zoufale držel kmene až ho nakonec ho pustili. Ufoni odletěli, ale po tom všem, co se stalo, se Gianunxio dlouho a bolestivě zotavoval. Zvláště proto, že mu palmová kůra odloupla značnou část kůže. Zdá se však, že unikl ještě nebezpečnějšímu dobrodružství.
V roce 1965 se Argentince pokusili unést mimozemšťané ze zahrady jeho vlastního domu. Bylo jich pět, ale muž nebyl sám. Soused, který celý ten zmatek viděl, vytáhl zbraň a začal po ufonech střílet. Nejbizarnější na tomto příběhu není pokus o únos, ale to, že jen o pár hodin později se historie opakovala. Mimozemšťané se vrátili a znovu zaútočili na farmáře. Soused opět vzal zbraň a začal po nich střílet. Mimozemšťané byli donuceni utéct.
V roce 1989 Nataša Barinová z Nalčiku unikla únosu jen zázrakem. Humanoidi na ni hodili síť ze šestihranných buněk, stejně lehkou jako silnou. Dívka vykřikla a mimozemšťané zmizeli.
V roce 1984 Švédovi Ente Johnsonovi pomohlo, že ztratil vědomí, když zápasil se šesti Ufony, kteří se ho snažili dostat z auta. Mimozemšťané přestali. Jako by byli naprogramováni unášet pouze pohybující se (živé) oběti. Alexander Varakin však v tomto bodě podává vysvětlení: – Ve světle známé tendence Enlonautů „vymazat“ paměť „testovaného subjektu“ si troufám pochybovat, že ho tam skutečně nechali a odešli. Spíše si myslím, že jde o poslední bod traumatu, který si ze svého zážitku pamatuje.
Populaci jednadvacátého století děsí bludy širokého spektra. Opravdu jde ale o halucinace, sny a nebo fantazii přenesenou do reality takovým způsobem, že jsou lidé přesvědčeni o skutečnosti prožitku a zbytek života přežívají v tísnivém strachu, že se vše bude opakovat? Co nás lidi děsí nejvíce, tak právě na to se podívali v redakci magazínu New dawn, aby vybrali pár příkladů.
Mezi nejznámější mimozemské únosy patří příběh o tom, co se stalo Betty a Barneymu Hillovým. Americkému páru z Portsmouthu v New Hampshire, kteří byli údajně uneseni mimozemšťany, když se vraceli z dovolené v Montrealu.
Pár popsal, že byl vzat do mimozemské kosmické lodi, kde na nich byly prováděny podivné chirurgické operace. Pár si zpočátku nemohl na incident vzpomenout. Teprve když se probudili, zjistili, že urazili 35 mil, aniž by si pamatovali, co se dělo poslední dvě hodiny. Teprve hypnotickou regresí si vybavili setkání s mimozemskými bytostmi, které se vyznačovaly neúměrně velkým čelem a černýma neprůhlednýma očima. Přestože se pár vrátil do normálního života, po rozsáhlé hypnoterapii pokračovali v diskusích o incidentu s přáteli, rodinou a výzkumníky UFO.
Co je na tomto příběhu nejděsivější je fakt, že žena byla před únosem mimozmšťanů těhotná, ale po návratu z dovolené žádné dítě nečekala!
Od setkání Betty a Barney Hillových v roce 1961 se únosy mimozemšťany staly rozšířeným fenoménem. Studie provedená sociologem Doktorem Ronem Westrumem, naznačuje, že téměř čtyři miliony Američanů byly uneseny mimozemšťany v určitém okamžiku během jejich života. Pro tato „mimozemská“ setkání existuje mnoho vysvětlení: někteří se domnívají, že jsou výsledkem spánkové paralýzy, nebo jsou součástí neodhaleného vojenského projektu. Nicméně tento jev zůstává fascinujícím tajemstvím, které dosud nebylo plně pochopeno.
Paranormální spojení
Mnoho lidí si neuvědomuje, že mezi mimozemskými únosy a paranormálním jevem existuje úzký vztah. Doktor Richard Boylan, klinický psycholog z Kalifornské státní univerzity, studoval únosy mimozemšťany několik desetiletí. Boylan ve své knize Blízká mimozemská setkání: Pozitivní zkušenosti se záhadnými návštěvníky (1994), uvádí dvacet charakteristik spojených s mimozemským únosem, z nichž několik zahrnuje přijímání telepatických zpráv a rozvoj psychických schopností.
Kenneth Ring, profesor psychologie na Univerzitě v Connecticatu, také zjistil, že mnoho unesených hlásí zvýšenou citlivost na elektromagnetická pole, zvýšenou kapacitu zpracování informací a rozvoj psychických schopností. Je také běžné, že unesení zažívají větší spojení s přáteli, rodinou a okolím. Renomovaný mimozemský kontaktér a autor Whitley Strieber tvrdí, že mnoho unesených zažívá paranormální jevy jako součást širší duchovní transformace. Napsal:
„Co se v podstatě stane, je, že celý smysl svědka pro realitu exploduje. Lidé se stanou jasnovidci, začnou věřit, že mohou vidět do budoucnosti... získají moudrost a nový soucit... začnou se hluboce zajímat o blaho životního prostředí.“
Souvislost mezi mimozemskými únosy a paranormálním jevem byla rozsáhle studována Denisem Stonerem a Kathleen Mardenovou. V roce 2012 provedli nezávislí výzkumníci studii, ve které 75 lidí, unesených mimozemšťany, dostali dotazník s možností výběru a zeptali se na jejich osobní původ, náboženské/duchovní přesvědčení a další relevantní informace. Vyplnili také průzkum, který obsahoval 16 doplňujících otázek týkajících se jejich zkušenosti s únosem. Podle údajů 51 % z nich zažilo paranormální aktivitu poprvé po kontaktu, 89 % uvedlo, že přijalo telepatické zprávy od svých mimozemských návštěvníků a 72 % tvrdilo, že jsou citlivější na okolní prostředí.
Únosy a následná aktivita poltergeista
Jedním z paranormálních jevů běžně spojovaných s mimozemskými únosy je poltergeistická aktivita. Ve studii provedené Simonem Brianem Harvey-Wilsonem, bylo ze skupiny unesených náhodně vybráno 11 dobrovolníků na podporu výzkumu únosů v Austrálii a dotazováno na jejich setkání s mimozemšťany.
Wilson zjistil, že mnoho subjektů po kontaktu s mimozemšťany zažilo ve svých domovech neobvyklou aktivitu. Subjekt jménem Angela popsala svůj zážitek takto: „Většina elektrických spotřebičů v jejich přítomnosti nefunguje, mají hodně statické elektřiny. A televize… často prostě přejde do statického proudu.“ Další subjekt, jménem Karen, vysvětlila, jak se její stereo systém zapnul „uprostřed noci a pak se skutečně přepnul na její oblíbenou skladbu na CD… a píseň se prostě přehrála. A pak se to zastavilo a vypnulo.“ Jedna osoba si dokonce vzpomněla, jak předměty létaly z polic bez jakékoli známky rušení a elektrický systém v jejím domě náhle bouchl:
„Měla jsem případy, kdy se věci pohnuly z police a nerozbily se o podlahu… mohly se velmi opatrně přesunout z jednoho místa na druhé… Jindy jsem měla v domě obrovskou elektrickou aktivitu, až takovou, že jsem cítila proudění vzduchu. Ve skutečnosti by to spustilo poplašný systém nebo zapnulo věci, které by se rozsvítily, ale nestalo se tak.“
Tyto zkušenosti korespondují s výzkumem Stonera a Mardenové, kteří zjistil, že 88 % unesených po kontaktu zažilo poltergeista ve svých domovech. 68 % z nich uvedlo závady na elektronických zařízeních, jako jsou počítače, rádia a televize. Někteří z nich také hlásili rozsvícení a zhasnutí žárovek, blikání pouličního osvětlení, když pod nimi procházeli a otáčející se ručičky na hodinkách.
Souvislost mezi mimozemskými únosy a aktivitou poltergeistů se během výzkumu Mardenové a Stonera natolik zviditelnila, že se rozhodli změřit elektromagnetická pole svých subjektů. Použili TriField Natural EMF Meter k měření okolního prostředí a těl unesených do čtyř dnů od únosu, stejně jako těl kontrolní skupiny. Údaje naznačovaly, že elektromagnetické pole unesených bylo výrazně vyšší než okolní prostředí a kontrolní skupina po setkání s mimozemšťany. Ačkoli velikost vzorku byla příliš malá na to, aby bylo možné učinit definitivní závěry, zjištění korespondují s výzkumem, který provedl profesor Ring z Univerzity v Connecticutu, který zjistil, že mnoho unesených hlásí zvýšenou citlivost na elektromagnetická pole.
Ještě zajímavější je, že mnoho výzkumníků UFO věří, že existuje základní spojení mezi mimozemšťany a elektromagnetismem. Výzkumník UFO Chris Line věří, že mimozemské bytosti mají vibrační povahu, a proto mají schopnost se skrývat v infračervené části elektromagnetického spektra.
Autorka Ann Druffelová se také domnívá, že vzhledem k tomu, že realita je v konečném důsledku elektromagnetická, „pozorování blízkého setkání a zejména ta, která zahrnují paralýzu, únos a další nepříjemné zážitky, mohou pocházet z interdimenzionálního zdroje koexistujícího s naší Zemí“. Pokud tyto mimozemské bytosti existují jako čistě energetická forma vědomí, je možné, že budou interferovat s elektromagnetickými poli produkovanými fyzickými objekty a také lidskou myslí a tělem. Aktivita poltergeistů by mohla být představitelem stejné mimozemské inteligence, se kterou se setkali během mimozemských únosů, ale pouze se projevila v jiné formě. To by dávalo smysl, vezmeme-li v úvahu, že mnoho unesených tvrdí, že mimozemšťané mají schopnost měnit tvar a přijímat různé fyzické i nefyzické podoby.
Léčivé schopnosti
Aktivita poltergeistů není jediným paranormálním jevem spojeným s mimozemskými únosy. Simon Brian Harvey-Wilson během svého výzkumu zjistil, že u mnohých z jeho subjektů, se následně vyvinuly léčitelské schopnosti buď před nebo po kontaktu. Jeden subjekt, jménem Patricia, vysvětlila, jak její setkání s mimozemšťany vedlo k tomu, že se stala holistickou léčitelkou. Tvrdí, že má nyní schopnost „sbírat informace o tom, kde došlo k traumatu nebo kde se v těle nacházejí energetické bloky, které se mohly projevit jako nemoc. Jaké informace, jaké emoce jsou v tom obsaženy, nebo jaké trauma je v těle zadržováno. Další subjekt, jménem Angela, tvrdila, že se u ní rozvinuly léčitelské schopnosti poté, co byla v pubertě unesena mimozemšťany a nyní dokáže „získat pocity, emoce a myšlenky lidí“ a zjistit, „kde mají problémy, jako jsou nemoci v jejich tělech.“
Tyto zprávy korespondují s výzkumem renomovaného psychiatra a spisovatele Johna E. Macka (1929–2004), který vedl rozhovory se stovkami unesených v rámci vládou sponzorovaného výzkumného projektu mimozemských jevů. Zjistil, že u významného procenta unesených se po kontaktu rozvinuly léčitelské schopnosti a také větší spojení s lidmi, zvířaty a přírodou. To koresponduje s výzkumem Stonera a Mardenové, kteří zjistili, že 50 % unesených bylo schopno po únosu mimozemšťany na krátkou dobu léčit ostatní a 2 % měla léčitelské schopnosti od mládí. Mardenová uvádí, že mnoho subjektů uvedlo, že jejich vibrační frekvence se během únosu zvýšila, což zřejmě souviselo s rozvojem léčitelských schopností.
Foto: John E. Mack (1929–2004) /Adobe
Otázka, proč se u unesených rozvíjejí psychické schopnosti, zůstává záhadou. Jedním z vysvětlení však je, že tito mimozemšťané jsou benevolentní a chtějí posílit psychospirituální vývoj lidstva. Myšlenka bytostí z jiného světa pomáhajících lidstvu je nedílnou součástí kultury šamanských společností, ve kterých šaman komunikuje s duchovními pomocníky, aby získal znalosti nebo moudrost, které mohou být přínosem pro komunitu. Náboženský historik Mircea Eliade hovoří o tom, jak „šaman často vidí a radí se se svým strážným duchem… Pomáhá mu a používá ho k tomu, aby pomáhal ostatním zotavit se z nemoci a zranění“. Srovnáme-li šamanismus a podivnost mimozemských setkání, šamani a unesení by v podstatě mohli komunikovat se stejnou benevolentní „mimozemskou“ inteligencí, která má v určitých případech za cíl fyzicky, emocionálně a duchovně léčit lidi.
Možné teorie a vysvětlení
Bylo provedeno mnoho výzkumů psychologického složení unesených, aby se zjistilo, zda určité osobnostní rysy zvyšují pravděpodobnost, že jednotlivci zažijí paranormální jevy. I když jsou tyto studie z vědeckého hlediska cenné, neříkají nic smysluplného o samotné zkušenosti. Pokud jsou paranormální jevy skutečné, ale mohou je zažít pouze určitý typ osobnosti, dávalo by smysl, aby unesení sdíleli společný psychologický profil. To však nijak nečiní jejich zkušenosti neplatnými nebo klamnými.
Z filozofické perspektivy je veškerá smyslová zkušenost zprostředkována prostřednictvím psychologie mysli. Pokud byste umístili vysoce pozorného jedince do středu města, všimli by si určitých tváří, předmětů a budov, kterých by si ostatní lidé nemuseli všimnout. To neznamená, že to, čeho jsou svědky, je čistě imaginární. Jejich psychologická predispozice jim spíše umožňuje zažít širší rozsah smyslových podnětů než „obyčejnému“ člověku. V tomto smyslu by se dalo tvrdit, že unesení častěji prožívají paranormální jevy, protože jsou vnímavější, bystřejší a otevřenější takovým zážitkům.
Foto: Varun Gaba/Unsplash
Empirická věda možná nikdy nebude schopna vysvětlit vztah mezi mimozemskými únosy a paranormálním jevem, pokud tyto zkušenosti reprezentují realitu, která existuje mimo běžné hranice smyslového vnímání. Jak poznamenalo mnoho výzkumníků UFO, myšlenku, že unesení komunikují s entitami z jiných světů, nelze zcela zavrhnout.
Výzkumník UFO Nick Pope navrhuje, že „myšlenku únosů vysvětlovaných z hlediska interakce naší reality s jinými realitami je třeba zvážit. Pokud dochází k únosům, pak je možné, že ti, kdo jsou za to zodpovědní, mohou pocházet z jiné dimenze nebo paralelního vesmíru.“ Spisovatel CDB Bryan také věří, že „mohou existovat souběžně jiné reality. Dále, že k únosům mimozemšťany dochází během nebo v rámci nějakého druhu překrývání těchto realit.“ V tomto smyslu by vztah mezi mimozemskými únosy a paranormálním jevem mohl být vysvětlen existencí jiných dimenzionálních realit, ke kterým mají únosci přístup prostřednictvím změněných stavů vědomí.
Toto vysvětlení dává smysl z pohledu, že mozek funguje jako televize a může se „naladit“ na různé frekvence reality. Spisovatel a novinář Graham Hancock je známým zastáncem této teorie a říká, že „vztah vědomí k mozku může být méně podobný vztahu ke generátoru k elektřině, kterou vyrábí, a spíše vztahu televizního signálu k televizor.“ 20V tomto smyslu mozek nevytváří vědomí, ale působí jako bioelektrický kanál pro jeho příjem; svět, který pravidelně vnímáme, je jednou z mnoha dimenzí, které teoreticky existují, ale zůstávají během běžných stavů uvědomění nedostupné. Unesení však mají schopnost „naladit“ se na jiné frekvence reality a komunikovat s entitami interdimenzionální povahy.
Zatímco vědecký materialismus tvrdí, že vědomí je generováno mozkem, tento argument představuje hluboký filozofický problém: jak elektrické obvody v mozku, které jsou nevědomé, vytvářejí vědomí? Tato otázka se stává mnohem méně problematickou, pokud předpokládáme, že mozek „přijímá“ vědomí a že lze přistupovat k dalším realitám, když je biochemické složení mozku změněno. Z této perspektivy mimozemské únosy a určité paranormální zážitky ukazují na jiné dimenzionální reality, které se zhmotňují během změněných stavů vědomí.
Ačkoli tato teorie vědomí odporuje materialistickému názoru, že mimozemské únosy jsou výsledkem biochemické aktivity v mozku, tyto perspektivy nejsou neslučitelné. Není důvod předpokládat, že protože mimozemské únosy probíhají v mozku, nemají žádnou dimenzionální realitu. Z filozofické perspektivy má každá smyslová zkušenost neurologické vysvětlení. Celé naše vnímání – barva, tvar, chuť, vůně, dotek – je produktem biochemických procesů, které probíhají v mysli. Pokud předpokládáme, že mozek funguje jako receptor pro různé frekvence reality, pak je možné, že unesení přistupují do alternativních světů a komunikují s entitami interdimenzionální povahy.
Paralelní vesmíry a kvantová fyzika
Myšlenka, že existuje více dimenzí, je stále více podporována moderní vědou, zejména v oblasti kvantové fyziky. V roce 1957 navrhl absolvent Princetonu, Hugh Everett III, interpretaci kvantové mechaniky „mnoha světů“ jako prostředek k vyřešení problému „kolapsu vlnové funkce“. Vlnová funkce je matematickým vyjádřením všech potenciálních stavů subatomárního systému, jako je každé možné umístění kvantové částice. Jednomu stavu nelze přisuzovat větší míru reality než jinému; všechny existují jako matematické potenciály, dokud je nezměří vědomý pozorovatel, kdy se vlnová funkce „zhroutí“ a jeden stav se stane pozorovatelným. To představuje problém s ohledem na to, co definuje „měření“ a proč akt pozorování ovlivňuje realitu na subatomární úrovni. Aby se tento problém vyřešil, Everett teoretizoval, že když se provádí měření, jeden výsledek nastane ve vesmíru, který právě obýváme, a jiný v alternativním vesmíru. V tomto smyslu existuje mnoho různých vesmírů, které se neliší od našeho vlastního, ve kterých dochází ke všem možným výsledkům.
Teorii „více světů“ od té doby vyvinuli jiní vědci. V roce 2014 fyzici Michael Hal, Dirk-Andre Deckert a Howard M. Wiseman, publikovali akademický článek nazvaný „Kvantové jevy modelované interakcemi mezi mnoha klasickými světy“, ve kterém navrhují, že existuje nekonečný počet vesmírů, které se navzájem překrývají a zabírají stejné oblasti časoprostoru současně. Vícerozměrnost je navíc klíčovou složkou teorie strun, která navrhuje, aby se subatomární částice skládaly z vícerozměrných „strun“ nebo „smyček strun“.
Jak moderní věda nachází více důkazů o existenci více vesmírů, interdimenzionální vysvětlení mimozemských únosů a jejich spojení s paranormálním jevem začíná dávat mnohem větší smysl. Jak poznamenal americký etnobotanik, mystik a psychonaut Terence McKenna (1946–2000), „když si vezmete široký svět takzvaných mystérií – parapsychologických, šamanských, mimozemských atd. – a předpokládáte další prostorovou dimenzi, pak všechny tyto záhady se stávají triviálními… Tento druh věcí se stává zcela běžným během věcí, pokud by byly hypotetické dimenze skryté běžné zkušenosti.“
Závěr
Jak je vidět, existuje úzký vztah mezi mimozemskými únosy a paranormálním jevem. Výzkum, který provedli Simon Brian Harvey-Wilson, Denise Stoner, Kathleen Mardenová a John E. Mack, naznačuje, že mnoho unesených zažívá poltergeistovu činnost a rozvíjí léčitelské schopnosti. Prožívají také větší spojení s přáteli, rodinou a okolím v rámci širší duchovní transformace. Zatímco vědečtí materialisté by mohli tvrdit, že unesení jsou náchylnější k paranormálním zážitkům kvůli jejich neurologii, tento argument je nadbytečný, vezmeme-li v úvahu, že veškerá smyslová zkušenost pochází z mozku. Jen proto, že jev má neurologické vysvětlení, neznamená to, že je neplatný nebo nepravděpodobný.
Zajímavým vysvětlením mimozemských únosů a paranormálních jevů je, že odrážejí alternativní dimenze existující mimo běžné hranice smyslového vnímání. Z této perspektivy mozek funguje podobně jako televize a může se „naladit“ na různé frekvence reality. I když se tato teorie může zdát absurdní, moderní věda nachází stále více důkazů o existenci více dimenzí. Interpretace kvantové mechaniky „mnoha světy“ stejně jako teoretický rámec teorie strun naznačují, že ve stejné oblasti časoprostoru existuje více vesmírů, které se navzájem překrývají.
Pokud jsou únosci schopni nějak přistupovat k těmto paralelním světům a komunikovat s bytostmi interdimenzionální povahy – nebo skutečně „mimozemšťané“ pronikají do našeho světa, pak by paranormální jevy mohly být výsledkem interakce s těmito alternativními dimenzemi.
Warning: Undefined array key "sssp-ad-overlay-priority" in /data/web/virtuals/326454/virtual/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 276
Foto: alien/Openverse
Foto: GeorgeB2/Adobe.com
Foto: John E. Mack (1929–2004) /Adobe
Foto: Varun Gaba/Unsplash