Chybějící plán prvního kontaktu s mimozemšťany

03/11/2022 Tomáš Pokorný 15 min read 374 Zobrazení chybějící plán, mimozemské vědomí, mimozemský život, první kontakt, UFO, vesmír

Nové TOP 10 UFO Vesmír Všechny články

Lidé stále hledají známky inteligentního mimozemského života na jiných planetách, ale jak bychom na to reagovali, kdybychom navázali kontakt?

Podle mnoha našich kulturních prubířských kamenů existuje pouze jediná věc, která nastane, pokud se mimozemšťané někdy vydají kosmickou oklikou na naši planetu. Podle mnohých filmů Hollywoodu, jako „přivítání“, dostanou těžkou dělostřeleckou palbu, napsal server BBC. Od sladkého trháku ET Mimozemšťan z osmdesátých let a desetiletí epizod Star Treku, až po knihy Isaaca Asimova a Ursuly K Le Guinové, se spisovatelé sci-fi dlouho přeli s otázkou: „Jak bychom s nimi skutečně zacházeli?„

V populární kultuře jsou mimozemšťané často považováni za občany druhé kategorie nebo méněcenní než lidé. Nebýt zásahu ETho lidského přítele, titulní mimozemšťan by byl rozřezán na stole operačního sálu. Ve filmu District 9 z roku 2009 jsou miliony mimozemských „krevet“ nacpané do jihoafrických slumů, alegorie na lidskou bigotnost a krutost v reálném životě.

Důkazy o mimozemském životě se zatím nenašly, i když je určitě hledáme. V každém případě, cokoli, co najdeme v blízké budoucnosti, bude s větší pravděpodobností sestávat ze známek mikrobiálního života, který mohl kdysi na Marsu existovat, než humanoidy vyobrazené ve filmech a televizních pořadech.REKLAMA

DRAKEOVA ROVNICE

V roce 1961 astrofyzik Frank Drake stanovil vzorec pro hrubý odhad počtu (N) pokročilých, detekovatelných civilizací, které pravděpodobně existují v galaxii Mléčná dráha:

N = R ∗ x fp x ne x fe x fi x fc x L kde

R ∗ = rychlost tvorby hvězd v Mléčné dráze

fp = zlomek hvězd s planetárními systémy

ne = průměrný počet planet v každém planetárním systému, které mohou potenciálně podporovat život

fe = zlomek planet, které by mohly potenciálně podporovat život, který skutečně existuje

fi = zlomek planet se životem, na kterých se rozvíjí inteligentní život/civilizace

fc = zlomek těchto civilizací, které vyvíjejí technologie se znaky detekovatelnými ve vesmíru

L = doba, po kterou takové civilizace uvolňují detekovatelné signály do vesmíru

Ale podle Drakeovy rovnice existuje slušná šance, statisticky řečeno, že tam někde jsou inteligentní mimozemšťané, i když by se hvězdy musely zarovnat, abychom se našli a kontaktovali, vzhledem k rozlehlosti naší galaxie a obrovské vzdálenosti mezi nimi.

„Nalezení života nebo navázání kontaktu bude vždy vysoce nepravděpodobné, dokud to neuděláme,“ říká John Zarnecki, emeritní profesor vesmírných věd na Open University ve Velké Británii.

„Připomíná mi to exoplanety. Jako mladý výzkumník jsem o tom mluvili a všichni jsme tušili, že tam exoplanety jsou, ale nebylo možné, abychom nějakou našli, protože to bylo technicky příliš obtížné.“

Nyní víme, že existují exoplanety a některé jsou dokonce potenciálními kandidáty na život, protože hostí vodu.

Takže s probíhajícím hledáním mimozemského života a zbývající možností, že se s ním setkáme, není od věci zvážit. Ale jak bychom mohli reagovat, kdybychom někdy navázali kontakt, vezmeme-li zvláště v úvahu, že inteligentní mimozemský druh se bude pravděpodobně velmi lišit od našeho lidského.

Nelidská práva

Zdá se, že spisovatelé nemají příliš velkou naději, že by se lidé k mimozemšťanům chovali velmi dobře. Možná je to proto, že naše dosavadní zkušenosti s poskytováním práv obyvatelům této planety, ať už lidským nebo jiným, byly v historii tak špatné, navzdory mezinárodním právním úmluvám, které je údajně chrání.

Udělování nezcizitelných, univerzálních práv – tedy práv zaručených všem lidem bez ohledu na to, co bylo zakotveno mezinárodním společenstvím do zákona prostřednictvím Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948 po hrůzách druhé světové války.

S výjimkou sankcí však existují omezené prostředky k prosazení těchto práv i pro lidi. Zatímco tyto zákony uvádějí, že lidé mají mít práva, jako je svoboda a svoboda před zotročením, zaručená každému z nás od narození do smrti, někteří političtí filozofové navrhli, že v praxi tato práva skutečně existují pouze na papíře.

Nebýt zásahu mimozemského lidského přítele, titulní mimozemšťan by byl rozřezán na stole operačního sálu (kredit: FlixPix/Universal Pictures/Alamy)

Nápověda, jak bychom mohli zacházet s mimozemšťany, se kterými jsme kdy byli v kontaktu, může spočívat v právech, která jsme poskytli nelidským druhům na naší planetě. Ačkoli mnoho zemí nyní uznává zvířata od goril po vrány jako vnímající, teprve nedávno skupiny za práva zvířat udělaly určitý právní pokrok v poskytování „práv“ zvířatům na základě tohoto vnímání – volně definovaného jako jejich schopnost zažít pohodlí nebo strach.

Prohledáváme vesmír, abychom objevili sami sebe, protože nás to nutí zamyslet se nad tím, jaký máme vztah k sobě navzájem, jaký máme vztah k našemu prostředí a jaký máme vztah k jiným druhům a lidem. – Jill Stuart

Někteří etici již zvažují, jak by práva zcela neznámého cizího druhu zapadla do našich právních a etických rámců. Otevřená mezinárodní diskuse o mimozemšťanech se ale vedla jen málo. Otázka byla vznesena na zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1977 premiérem Grenady Eric M Gairy, který věřil, že pozorování UFO mohlo být známkou nepřátelského mimozemského života na naší planetě, a navrhl zřízení oficiálního vyšetřovacího orgánu prostřednictvím OSN. Nebyla však přijata žádná politika a britští diplomaté na něj tlačili, aby toto téma upustil, než byl v následujícím roce při převratu sesazen.

Některé vlády však projevují zájem. V roce 1999 novináři Leslie Keanové unikla francouzská dokumentace o UFO, která ukazuje, že generálové a admirálové věřili, že nevysvětlitelné jevy mohou být potenciálně mimozemské. Začátkem tohoto roku, poprvé po desetiletích, americký Kongres veřejně diskutoval o tom, co dělat s těmito záhadnými létajícími objekty, ačkoli neexistují žádné důkazy o tom, že jsou mimozemského původu.

Jill Stuartová, specialistka na vesmírné právo na ekonomické škole v Londýně, nevěří, že lidé během našich životů navážou kontakt s mimozemšťany. Ale stále si myslí, že zvážení toho, co bychom v této situaci udělali, stojí za rozhovor.

„Hledáme ve vesmíru, abychom objevili sami sebe, protože nás to nutí přemýšlet o tom, jak se k sobě navzájem vztahujeme, jaký máme vztah k našemu prostředí a jaký máme vztah k jiným druhům a lidem,“ říká. „Tyto scénáře zaměřené na budoucnost se možná nikdy nestanou, ale celý proces má hodnotu sám o sobě.“

Chybějící plán

Neexistují žádné mezinárodní dohody ani mechanismy, jak by lidstvo zvládlo setkání s mimozemskou inteligencí, říká Niklas Hedman, výkonný ředitel Úřadu OSN pro záležitosti vesmíru (Unoosa). To neznamená, že rámec nemůže nikdy existovat. OSN jako „hlavní globální mezivládní organizace“ by se pro takové mechanismy hodila, dodává, ale akce a diskuse se nakonec „scvrknou na vůli členských států“.

Umělecký koncept Kepler-1649c, exoplanety velikosti Země obíhající v obyvatelné zóně hvězdy Kepler-1649. (Poděkování: NASA/Ames Research Center/Daniel Rutter)

V současnosti se veškeré mezinárodní vesmírné právo vztahuje k lidské činnosti, říká Hedman. První kosmická smlouva byla podepsána prostřednictvím OSN v roce 1967 Spojeným královstvím, Sovětským svazem a USA v reakci na vývoj mezikontinentálních balistických raket, které by mohly zasáhnout cíle ve vesmíru. Slouží jako základ všech existujících vesmírných zákonů, které se postupem času vyvíjely, jak se objevovaly nové možnosti a obavy týkající se vesmíru.

Všech pět hlavních dohod o vesmíru, které nyní pokrývají vše od zákazu zbraní až po odpovědnost za škody a trosky z vesmírných zemí, se soustředí na to, co lidé ve vesmíru dělají a jak to ovlivňuje ostatní lidi.

Skupina Search for Extraterrestrial Intelligence při Mezinárodní akademii astronautiky přijala v roce 2010 rámec po detekci, který staví na desetiletích předchozích diskusí. V případě jakékoli detekce signálů z inteligentního mimozemského života to doporučuje vytvořit fórum pro mezinárodní koordinaci prostřednictvím OSN a jejího Výboru pro mírové využití vesmíru (Copuous).

Stuart věří, že je nepravděpodobné, že by se vyvinul nějaký široce uznávaný mezinárodní rámec, dokud to nebude nutné. Lidé mají rádi materiální scénáře ze skutečného života, které je třeba zvážit, aby mohli do zákona vnést nové myšlenky. Pokud by ke kontaktu došlo, je možné, že stávající právní rámce, kterými se řídí lidská práva, by mohly být rozšířeny a přizpůsobeny rámcům cizinců.

Jedním z hlavních aspektů v tomto případě by byl záměr mimozemšťanů: zkrátka, zda byli vlídní nebo nepřátelští. To přispívá k debatě o tom, zda bychom se měli aktivně pokoušet kontaktovat mimozemšťany, nebo pasivně hledat signály jejich existence, říká Stuart – mezi vesmírnými experty je to stále sporná otázka.

Když přijde řeč na mimozemšťany, musíme se zeptat: jakou mají inteligenci a proč měli cestu právě k nám? – Susan Blackmore

Co by se tedy stalo, kdyby létající talíř náhle nouzově přistál někde na Zemi? Nebyly stanoveny ani navrženy žádné protokoly, ale hypoteticky je možné, že země, ve které přistál, bude muset vést počáteční diskuse o tom, jak reagovat, říká Stuart.

„Neexistoval by žádný precedens ani právní pozadí, aby existovala odpovědnost,“ říká Stuart a dodává, že pokud by bylo UFO sestřeleno a přistálo v národním státě, může nastat případ, že by země měla převzít odpovědnost za vypadnout.

V dokumentu z roku 2011 pro Královskou společnost o „nadpozemských záležitostech“, bývalý ředitel Unoosy Mazlan Othman navrhl, že zájem zemí o boj s nebezpečím objektů v blízkosti Země – tj. asteroidů – by mohl nabídnout model pro mezinárodní spolupráci, pokud by existence mimozemského života nebo inteligence byl prokázán.

S trochou dohodnutých zásad o tom, jak bychom společně zacházeli s jakýmikoli mimozemšťany, se kterými se setkáme, by jedním přístupem mohlo být prosté uplatňování práv udělených lidem. Zasadit to do stávajícího právního rámce by dávalo smysl, říká Stuart.

Je rozumný předpoklad, že jakýkoli druh, který by mohl cestovat na Zemi, by měl vysokou úroveň inteligence a vědomí, a proto by se s ním mělo zacházet jako s lidmi. To by mohlo podpořit argument, že se „lidská práva“ rozvinou v „práva vnímajících“.

Také bychom museli vzít v úvahu různé typy možné inteligence a sentience. Dokonce i na naší planetě existují různé druhy inteligence, které teprve poznáváme. Pokračuje debata o tom, zda chobotnice, dlouho známé svou inteligencí, mají také vědomí a mohou cítit bolest. Rostoucí praxe mykologie mezitím naznačuje, že některé houby vykazují aspekty inteligence, jako je schopnost učit se a zapojit se do rozhodování.

„Pokud jde o mimozemšťany, musíme se ptát: jakou mají inteligenci?“ říká Susan Blackmore, spisovatelka a hostující profesorka na Univerzitě v Plymouthu ve Spojeném království, která zkoumá vědomí. „Proč to mají? Myslím, že musíme předpokládat, že se tito mimozemšťané vyvinuli darwinovskými evolučními procesy, protože to je jediný proces, o kterém víme, že produkuje živé inteligentní věci.“

Mimozemské vědomí

Ve vyprávění o domnělém setkání mimozemšťanů v brazilské Varginze, uvedeném v dokumentu „Moment kontaktu z roku 2022 o UFO, se vypráví příběh o záhadném tvorovi, o kterém se tvrdí, že byl nalezen poblíž místa havárie, který zjevně vykazoval známky fyzické bolesti. Ať už si o pozorování myslíte cokoliv, mohla by to být schopnost pro bolest a utrpení, která by mohla lépe vést náš přístup k poskytování práv všem návštěvníkům z jiných světů.

„Mohli by mimozemšťané trpět?“ ptá se Blackmore. „Pokud ano, měli bychom vůči [nim] mít nějakou morální povinnost a možná dokonce na základě [toho] vybudovat právní rámce.“

Hodně by záleželo na kognitivních schopnostech mimozemšťanů, které mohou být mnohem vyspělejší než delfíni nebo lidé. – Peter Singer

Etik Peter Singer, který psal na téma nezcizitelných práv pro mimozemšťany i zvířata, říká, že hlavním hlediskem bude nakonec cit.

„Za předpokladu, že mimozemská bytost je vnímavá, ve smyslu schopná prožívat bolest a potěšení, a má jiné touhy a zájmy, jejichž zjištění nám může nějakou dobu trvat, je základním etickým principem, který bychom měli použít, rovné zohlednění podobných zájmů.“ on říká.

Tento termín, založený na konceptu stanoveném Singerem v roce 1979, znamená, že všechny bytosti schopné užívat si nebo trpět si zaslouží, aby jejich zájmy byly brány v úvahu stejně při jakémkoli morálním rozhodnutí, které se jich týká. „Jinými slovy, bolest mimozemšťana se počítá stejně jako bolest pozemšťana.“

Obtížným problémem by zde bylo zjistit, jaké zájmy měli mimozemšťané, dodává. „Hodně by záleželo na kognitivních schopnostech mimozemšťanů, které mohou být mnohem vyspělejší než delfíni nebo lidé – a pokud jsou mnohem vyspělejší než jsme my, možná nebudeme schopni pochopit, co nebo kdo jsou právě oni.“

V případě nalezení mnohobuněčných organismů na jiné planetě, pokud se pohybují, je dobré vsadit, že jsou inteligentní a vnímaví, říká Lori Marino

Projekt nelidských práv, americké organizace, jejímž cílem je zajistit práva pro nelidská zvířata, věří, že výchozím místem pro tato práva je autonomie, koncept ceněný u amerických soudů, který znamená, že jednotlivec má možnost si vybrat, co bude dělat, kam půjde, jak jednat, a paměť událostí, které se dříve staly. Vědomí je přitom příliš široká kategorie na to, aby sloužila jako právní kritérium pro práva, protože nikdo se neshodne na tom, co to vlastně je.

„Dnes, alespoň ve Spojených státech, se každý člověk rodí s nezcizitelným právem na svobodu, ale ne vždy tomu tak bylo, že všichni lidé toto právo měli,“ říká Jake Davis, právník z Nonhuman Rights Project. „Trvalo to mnoho let, trvalo to celou občanskou válku a byl to nesmírný boj, aby byl každý člověk postaven na stejnou úroveň, pokud jde o právo na tělesnou svobodu a integritu.

„Mým přáním je, aby se k nám dostal mimozemský druh a nebyli nepřátelští, abychom si nepředpokládali, že jsou jako nelidská zvířata – věci, se kterými bychom si mohli dělat, co jsme chtěli, protože jsme lidé.“ a nejsou. Mým přáním by bylo, abychom je hodnotili jako rovnocenné do té míry, do jaké prokazují tyto schopnosti [jako je autonomie] a šli odtud.“

Ve fiktivním světě Star Treku Základní směrnice zakazuje zasahovat do přirozeného vývoje mimozemských civilizací (Credit: Paramount/Allstar/Alamy)

Podle Lori Marino, bývalé ředitelky projektu Projekt nelidských práv, jsou dokonce i inteligence a sentience pro odborníky těžké pojmy, na kterých se shodnou. „Oba jsou to fuzzy pojmy,“ říká. „Ale věřil bych, že inteligence je způsob, jakým člověk zpracovává informace, a sentience je schopnost cítit a být si vědom pocitů.“

V případě nalezení mnohobuněčných organismů na jiné planetě, pokud se pohybují, je dobré vsadit, že jsou inteligentní a vnímaví, tvrdí. Potřebovali by nějakou formu inteligence, aby vůbec mohli existovat, navrhuje. „Měli bychom předpokládat, že jsou vnímaví, a tudíž schopni trpět, a nechat je na pokoji.“

Myšlenka, že by se lidé měli sami vyvarovat zasahování do přirozeného vývoje mimozemských civilizací, má dlouhou historii ve sci-fi, jako například ve Star Treku „Prime Directive“ – ačkoli v tomto fiktivním světě může být princip přepsán, pokud je cizí druh považováno za příliš nebezpečné. O podobných myšlenkách se však již dnes uvažuje v našem vlastním světě – například Úřad pro planetární ochranu NASA si klade za cíl chránit prozkoumané planety i Zemi.

Pokud se mimozemšťané mohou dostat na naši planetu, možná to nejsou jejich práva, o která bychom se měli starat.

Jestli dorazí osobně, koupím hodně mražené pizzy a vyrazím do hor. – Seth Shostak

Seth Shostak, hlavní astronom z Institutu Seti, neziskové výzkumné organizace, jejímž cílem je porozumět a vysvětlit původ a povahu života ve vesmíru, je optimistický, pokud jde o nějaký kontakt v našem životě. Ale je důležité rozlišovat mezi dvěma druhy kontaktu, říká.

Je pravděpodobnější, že bychom obdrželi znamení a signály od technologicky vyspělých civilizací, než abychom přijali mimozemskou návštěvu. Pokud bychom obdrželi znamení, nebyla by to žádná velká naléhavost, protože jakýkoli signál, který vyšleme, by dorazil za tak dlouho, že bychom měli dost času na rozmyšlenou, co odpovíme zpět.

Návštěva mimozemšťanů by však znamenala, že mimozemská civilizace má přístup k technologiím daleko za hranicemi toho, čeho jsme schopni. Když ETovi kamarádi konečně vyzvedli nešťastné stvoření na konci blockbusteru, pravděpodobně mohli vyhladit Zemi na své cestě zpět „domů“, kdyby k tomu měli sklon.

„Pokud dorazí, osobně, koupím hodně mražené pizzy a vyrazím do kopců,“ říká Šostak. „Pokud se sem dokážou dostat, na rozdíl od vysílání zprávy, jsou s obrovským náskokem pokročilejší než my.“

V tomto případě by mohla být vhodnější otázka: Přiznali by nám naši noví mimozemští vládci práva?

„Co budeš dělat, když budou agresivní?“ ptá se Šostak. „Bylo by to, jako když se neandrtálci pokoušejí setkat se s americkým letectvem: neandrtálci by mohli mít všechny politiky, jaké chtějí, ale na tom by nezáleželo.“