3000 vědců si myslí, že jaderné zbraně nás činí nebezpečnými

22/06/2022 Petr Kovanda 8 min read 249 Zobrazení jaderné zbraně, OSN, riziko, vědci

Navzdory tomu, co slyšíte ve zprávách, je atomová válka mezi supervelmocemi stále největší hrozbou. Delegáti z většiny členských států OSN se příští měsíc sejdou v New Yorku, aby vyjednali zákaz jaderných zbraní. 30 laureátů Nobelovy ceny, bývalý ministr obrany USA a více než 3000 dalších vědců z 84 zemí podepsalo otevřený dopis na podporu. Proč? My vědci rádi koukáme na pravděpodobnosti, megatuny a výpočty dopadů, takže vidíme jadernou situaci jinak než mnozí politici a velitelé vojsk.

Z veřejné debaty by si někdo mohl myslet, že hrozba studené války je zažehnána a že nejpravděpodobnější způsob, jak být zabit atomovkou, je napadení Íránem, Severní Koreou nebo teroristy. Ale to není to, co praštěné číslování odhaluje. Tyto scénáře, které dominují médiím, by mohly potenciálně zabít miliony lidí, kromě toho, že Írán nemá jaderné zbraně a Severní Korea postrádá rakety schopné spolehlivě dopravit jejich asi tucet bomb v měřítku Hirošimy. Napsal server blogs.scientificamerican.com.

Ale vědecký výzkum ukázal, že jaderná válka mezi supervelmocemi by mohla zabít stokrát nebo potenciálně i tisíckrát více lidí. A protože není stokrát menší pravděpodobnost, že k ní dojde, zákony statistiky nám říkají, že s největší pravděpodobností se jedná o jaderný scénář.

Proč je jaderná válka supervelmocí tak riskantní? Za prvé, masivní palebná síla. Dnes existuje více než 14 000 jaderných zbraní, z nichž některé jsou stokrát silnější než ty severokorejské a ty svržené na Japonsko. Více než 90 procent z nich patří Rusku a USA, které udržují tisíce lidí v pohotovosti, připravené ke spuštění na minutu předem. Zpráva vlády USA z roku 1979 odhaduje, že totální válka zabije 28–88 procent Američanů a 22–50 procent Sovětů (150–450 milionů lidí s dnešní populací).

Ale to bylo předtím, než bylo v 80. letech 20. století objeveno riziko nukleární zimy. Vědci si uvědomili, že bez ohledu na to, čí města shořela, se po celé zeměkouli mohlo šířit obrovské množství kouře, blokovat sluneční světlo a přeměňovat léta na zimy. Podobně jako když asteroidy nebo supervulkány způsobovaly masu vymírání v minulosti. Recenzovaná analýza publikovaná Robockem a kol. (2007) ukázala ochlazení asi o 20 °C (36 °F) ve většině klíčových zemědělských oblastí v USA, Evropě, Rusku a Číně o 35 °C v částech Ruska, za první dvě léta a zhruba polovinu z toho dokonce o celé desetiletí později. Roky letních teplot blízko bodu mrazu by vyřadila většinu naší produkce potravin. Je těžké přesně předpovědět, co by se stalo, kdyby se tisíce největších měst na Zemi proměnily v trosky a globální infrastruktura se zhroutila.

V předpovědích jaderné zimy jsou velké nejistoty. Například, kolik kouře vzniká a jak vysoko stoupá, určuje jeho závažnost a životnost. Vzhledem k této nejistotě neexistuje žádná záruka, že většina lidí přežije. Proto se tvrdilo, že tradiční jaderná doktrína vzájemného zaručeného ničení (MAD) bude nahrazena sebevědomým ničením (SAD). I kdyby jedna ze dvou supervelmocí byla schopna spustit svůj plný jaderný arzenál proti druhé bez jakékoli odvety. Nukleární zima může stále zajistit sebezničení útočící země. Nedávný výzkum naznačil, že i omezená jaderná výměna mezi Indií a Pákistánem by mohla způsobit dostatečné ochlazení a narušení zemědělství, které by ohrozilo až 2 miliardy lidí, většinou mimo válčící země.

Skutečnost, že si jaderné mocnosti dovolují ohrozit všechny ostatní, aniž by je požádaly o svolení, vedla k rostoucímu zděšení v nejaderných zemích světa. To bylo umocněno zdánlivě nekonečnou řadou téměř neúspěchů, při nichž jaderná válka začala téměř náhodou a vůdci mnoha nejaderných zemí se cítí méně než nadšeni myšlenkou, že budou zničeni něčím tak banálním, jako je nefunkční systém včasného varování v zemi, kterou neohrožují.

Tyto obavy přiměly 185 nejaderných zemí podepsat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1970, která slibovala, že zůstanou bez jaderných zbraní výměnou za to, že jaderné země postupně ukončí své jaderné zbraně v souladu s článkem VI NPT. Kde se každá strana „zavazuje jednání v dobré víře o účinných opatřeních týkajících se brzkého zastavení závodu v jaderném zbrojení a jaderného odzbrojení a o smlouvě o obecném a úplném odzbrojení pod přísnou a účinnou mezinárodní kontrolou.

Téměř o 50 let později mnozí z těchto „nemocných“ došli k závěru, že byli oklamáni a že „mající“ nemají v úmyslu nikdy dodržet svůj konec dohody. Místo odzbrojení USA a Rusko nedávno oznámily masivní investice do nových jaderných zbraní. Rusko nedávno představilo bombu soudného dne zapouzdřenou v kobaltu připomínající černou komedii „Dr. Strangelove“ a USA plánují utratit bilion dolarů výměnou většiny svých jaderných zbraní za nové, které jsou účinnější pro první úder.

Kromě urážky ke zranění bylo Indii, Pákistánu a Izraeli povoleno vstoupit do jaderného klubu bez větších následků. „Pravděpodobnost jaderné katastrofy je dnes vyšší, domnívám se, že to bylo během studené války,“ řekl bývalý americký ministr obrany William J. Perry, který podepsal otevřený dopis.

Tato deziluze z „nemít“ přiměla 123 z nich zahájit iniciativu na Valném shromáždění Organizace spojených národů, kde jaderné země nemají právo veta. Na konci roku 2016 odhlasovali zahájení výše zmíněných jednání OSN, která mohou letos v létě vyůstit ve smlouvu o zákazu jaderných zbraní. Ale zákaz by očividně nepřesvědčil jaderné ,,musí“, aby druhý den ráno zlikvidovaly své jaderné zbraně, tak jaký to má smysl?

Jak to vidím já, většina vlád je frustrovaná tím, že malá skupina zemí s menšinou světové populace trvá na zachování práva zničit život na Zemi všem ostatním jadernými zbraněmi. Taková politika „může napravit“ má precedens. Například v Jižní Africe se menšina ovládající neetický systém apartheidu nevzdala spontánně, ale protože k tomu byla dotlačena většinou. Podobně se menšina ovládající neetické jaderné zbraně nevzdá spontánně z vlastní iniciativy, ale pouze v případě, že k tomu bude dotlačena většinou světových národů a občanů. Klíčovým bodem zákazu je poskytovat takový tlak stigmatizací jaderných zbraní.

Zastánci jaderného zákazu čerpají inspiraci z Ottawské smlouvy o zákazu nášlapných min z roku 1997. Ačkoli to supervelmoci stále odmítají podepsat, vytvořilo to dost stigmatu, že mnoho lidí si dnes miny spojuje nikoli s národní bezpečností, ale s obrázky dětí, kterým při hraní v době míru utrhly končetiny. Toto stigma způsobilo, že přední výrobci zbraní v reakci na tlak investorů a klesající poptávku snížili produkci na polovinu. V roce 2014 Pentagon oznámil, že zastavuje používání nášlapných min mimo Korejský poloostrov. Dnes se celosvětový trh s nášlapnými minami téměř zhroutil a zůstal pouze jediný výrobce (jihokorejská Hanwa).

Vyjednavači „nemít“ doufají, že smlouva o zákazu jaderných zbraní bude podobně stigmatizovat jaderné zbraně a všechny nás přesvědčí, že s větším počtem jaderných zbraní jsme méně v bezpečí, i když jsou naše vlastní. Pokud se tak stane, zvýší se pravděpodobnost, že `mají‘ ořezat svůj jaderný arzenál na minimální velikost potřebnou pro účinné odstrašení, vrátit se ze SAD zpět na MAD a učinit nás všichni bezpečnějšími.

Zde je text dopisu. Následuje seznam některých významných signatářů

Otevřený dopis vědců na podporu jednání OSN o jaderných zbraní

Jaderné zbraně jsou jediné zbraně hromadného ničení, které dosud mezinárodní úmluva nezakázala, přestože jde o nejničivější a nejnerozlišovanější zbraně, jaké kdy byly vytvořeny. My vědci neseme zvláštní odpovědnost za jaderné zbraně, protože to byli vědci, kdo je vynalezl a zjistili, že jejich účinky jsou ještě děsivější, než se zprvu myslelo. Jednotlivé exploze mohou zničit města, radioaktivní spad může kontaminovat regiony a vysokohorský elektromagnetický puls může způsobit chaos tím, že usmaží elektrické sítě a elektroniku napříč kontinentem.

Nejstrašnějším nebezpečím je nukleární zima, ve které požáry a kouř z pouhých tisíce detonací mohou zatemnit atmosféru natolik, že spustí globální mini dobu ledovou s celoročními zimními podmínkami. To by mohlo způsobit úplný kolaps globálního potravinového systému a apokalyptické nepokoje, které by potenciálně zabily většinu lidí na Zemi, i když jaderná válka zahrnovala jen malý zlomek ze zhruba 14 000 jaderných zbraní, které dnešních devět jaderných mocností ovládá. Jak řekl Ronald Reagan: „Jadernou válku nelze vyhrát a nikdy se nesmí bojovat.“

Bohužel, taková válka je pravděpodobnější, než by se dalo doufat, protože může začít omylem, chybným odhadem nebo teroristickou provokací. Existuje neustálý proud nehod a falešných poplachů, které by mohly vyvolat totální válku, a spoléhat se na nikdy nekončící štěstí není udržitelná strategie. Mnoho jaderných mocností má větší jaderný arzenál, než je potřeba pro odstrašení, ale upřednostňují jejich smrtící úskalí před jejich omezením a rizikem, že si na ně zvyknou.

Ale je tu také důvod k optimismu. března 2017 začíná v OSN bezprecedentní proces: většina zemí světa se schází, aby vyjednala zákaz jaderných zbraní, aby je stigmatizovala jako biologické a chemické zbraně, s konečným cílem světa bez těchto masových zbraní. zničení. Podporujeme to a vyzýváme naše národní vlády, aby udělaly totéž, protože jaderné zbraně neohrožují pouze ty, kdo je mají, ale všechny lidi na Zemi.

Zdroj: blogs.scientificamerican.com