Vědci objevili molekulární spínač, který řídí očekávanou délku života

Jediný protein může kontrolovat signály stárnutí účinněji než ve skupině

Podle nedávného výzkumu může protein CHIP ovládat inzulínový receptor účinněji, když působí samostatně, než když je ve spárovaném stavu. V buněčných stresových situacích se CHIP často objevuje jako homodimer – asociace dvou identických proteinů – a funguje hlavně tak, že ničí špatně složené a defektní proteiny. CHIP tak čistí buňku. Aby toho dosáhl, CHIP pracuje s pomocnými proteiny, aby navázal řetězec malého proteinu ubiquitin na špatně složené proteiny, napsal Scitech Daily.

Výsledkem je, že buňka detekuje a zbavuje se vadných proteinů. Kromě toho CHIP řídí signální transdukci inzulínového receptoru. CHIP se váže na receptor a degraduje jej, čímž zabraňuje aktivaci život prodlužujících genových produktů.

Vědci z kolínské univerzity nyní pomocí testů na lidských buňkách a háďátku Caenorhabditis elegans prokázali, že CHIP se také může označovat ubiquitinem, čímž brání tvorbě jeho dimeru. CHIP monomer reguluje inzulínovou signalizaci účinněji než CHIP dimer. Výzkum provedl Cluster of Excellence for Cellular Stress Responses in Aging-Associated Diseases (CECAD) na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a byl nedávno publikován v časopise Molecular Cell.

„Zda CHIP funguje samostatně nebo jako pár, závisí na stavu buňky. Ve stresu je příliš mnoho špatně složených proteinů a také pomocných proteinů, které se vážou na CHIP a zabraňují auto-ubiquitylaci, tedy samooznačení ubiquitinem,“ řekl Vishnu Balaji, první autor studie. „Poté, co CHIP úspěšně vyčistí defektní proteiny, může také označit pomocné proteiny k degradaci. To umožňuje CHIPu, aby se ubikvityloval a fungoval znovu jako monomer,“ vysvětlil.

Aby tedy tělo fungovalo hladce, musí existovat rovnováha mezi monomerními a dimerními stavy CHIP. „Je zajímavé, že rovnováha monomer-dimer CHIP se zdá být narušena u neurodegenerativních onemocnění,“ řekl Thorsten Hoppe. „Například u spinocerebelárních ataxií jsou mutována různá místa CHIP a funguje převážně jako dimer. Zde by byl možným terapeutickým přístupem přechod na více monomerů.“

V dalším kroku chtějí vědci zjistit, zda existují další proteiny nebo receptory, na které se monomer CHIP váže, a reguluje tak jejich funkci. Vědci mají také zájem zjistit, ve kterých tkáních a orgánech a u kterých onemocnění se monomery nebo dimery CHIP vyskytují ve větším množství, aby bylo možné v budoucnu vyvinout cílenější terapie.

Zdroj: ScitechDaily