18. 4. 2026

poušť

Kaktusy jsou nejrychlejší evoluční stroje

EvoluceNovéPříroda/FaunaZajímavosti
cactus, pink flower, plant, blossom, houseplant, nature, cactus, cactus, cactus, cactus, cactusFoto: ZenAga/Pixabay

Překvapivé odhalení ukázalo, že pouště, které vnímáme jako drsné a neměnné, jsou ve skutečnosti ohnisky rychlých přírodních změn.

Vlastně je to nejrychlejší evoluce svého druhu, jakou můžeme pozorovat. Sice rostou pomalu, ale výzkum odhalil, že kaktusy neskutečně rychle vytvářejí nové druhy. 

Biologové si dlouho mysleli, že rostliny pohánějí k vzniku nových druhů rostlin opylovači. Vědci však zjistili, že tajemství kaktusů spočívá v tom, jak rychle květy mění tvar, spíše než v tom, jak velké květy rostou, nebo které zvíře je opyluje. 

Nová studie zpochybňuje myšlenky sahající až k Charlesi Darwinovi, který studoval orchideje a přišel s tvrzením, že specializované formy květů vedou k vzniku nových rostlinných druhů. 

Odhalení díky květům

Vědci nejprve zkoumali rostliny podle délky květů. Pozorovali přitom více než 750 druhů kaktusů. Sledovali velikosti květů od pouhých 2 mm až do délky 37 cm. Navzdory této variabilitě neměla délka květů téměř žádný vztah k tomu, jak rychle se druh rozdělí na nový.

Květy ano, ale v jiném smyslu. Nejde totiž o délku květu, ale o rychlost kvetení. Vědci si všimli, že druhy kaktusů, jejichž květy se vyvíjely nejrychleji, měly největší pravděpodobnost, že se rozvětví do nových druhů, což je jev, který se projevil jak v nedávné, tak i v hluboké evoluční historii. 

Kaktusy může pěstovat i největší zapomnětlivec….

I když si myslíme, že jsou kaktusy nejodolnějšími rostlinami, mají ještě jednu skrytou vlastnost. Výzkum ukázal, že pomalu rostoucí rostliny, které přežijí i v poušti, jsou jednou z nejrychleji se vyvíjejících skupin rostlin na Zemi.

Vzhledem k tomu, že evoluce květů pomohla generovat druhy kaktusů po miliony let, mělo by se tempo evoluce stát součástí úsilí o ochranu přírody.

Schopnost rychlého vývoje nezaručuje odolnost. Zejména proto, že se planeta mění rychleji, než většina kaktusů. Ale i tak dokážou držet krok. Mohly by pomoci předpovídat, které druhy potřebují největší pomoc. Ochránci přírody se tak můžou zaměřit na to, jak rychle se daný druh vyvíjí místo aby plýtvali snahou a hledali znaky ohrožených kaktusů.

Za posledních 20 až 35 milionů let čeleď kaktusů obsahuje přibližně 1 850 druhů a je jednou z nejrychleji se rozvíjejících skupin rostlin na Zemi.


Zdroje: hlavní autor studie – Jamie Thompson, Univerzita v Readingu; studie publikovaná ve středu 18. března v časopise Biology Letters DOI10.1098/rsbl.2025.0834; https://www.eurekalert.org/news-releases/1119738, https://www.reading.ac.uk/news/2025/University-News/Evolutionary-secrets-of-flowering-plants-earn-researcher-top-Linnean-prize

Studie zjistila, že samečci pomáhají svým rodičům méně než dcery

Příroda/FaunaVýzkum
sparrow, bird, animal, ptáci
Foto: Ilustrační/Pixabay

Tento trade-off je příkladem univerzálního problému. Nikdy není k dispozici dost času ani energie, abychom mohli dělat dobře všechno najednou.

Studie, kterou vedli vědci z Centra pro ekologii a ochranu zkoumala kooperativní chování a způsoby pohybu společenských ptáků zvaných vrabci bělolící, kteří žijí v poušti Kalahari.

Tito ptáci žijí v rodinných skupinách v nichž hnízdí pouze dominantní pár a jejich dospělí potomci, zejména samice, které pomáhají krmit mláďata.

Cílem nové studie bylo pochopit, proč má v mnoha zvířecích společnostech jedno pohlaví tendenci investovat do pomoci v rodině více úsilí než druhé.

„Samičky vrabčích pomocníků se podílejí na společné péči o mláďata více než samci a také zůstávají v rodinných skupinách déle,“ uvedl doktor Pablo Capilla-Lasheras, který vedl studii a nyní pracuje ve Švýcarském ornitologickém institutu.

Nerovnost mezi pohlavími

Chtěli jsme pochopit, proč se v živočišné říši objevují takové rozdíly ve spolupráci mezi pohlavími. Hlavní hypotézou je, že pohlaví, které žije déle ve své rodinné skupině, více spolupracuje, protože může déle získávat výhody plynoucí ze spolupráce.

Více než desetiletý terénní výzkum sledující kooperativní chování těchto ptáků a průkopnická studie sledování jejich pohybu naznačují, že tomu tak nakonec není.

„Naše zjištění naopak ukazují na alternativní vysvětlení, kterému se věnovalo mnohem méně pozornosti,“ uvedl Dr. Andrew Young, který vede projekt kalaharských vrabců.

Foto: Andrew Young

„Místo toho se zdá, že samci pomáhají méně, protože tráví více času hledáním příležitostí k životu a rozmnožování jinde, a toto úsilí se vyvažuje jejich investicemi do spolupráce doma.“

Na základě svých zjištění se tým domnívá, že tato „hypotéza rozptylového kompromisu“ může poskytnout obecnější vysvětlení evoluce rozdílů ve spolupráci mezi pohlavími ve zvířecích společnostech, než rozšířenější názor, že „čím déle zůstaneš, tím více budeš mít prospěch z toho, že jsi pomohl“.

Zdroj: EurekAlert, PLOS Biology

Co se skrývá pod pískem a pouštním pískem?

Příroda/FaunaTOP 10Zajímavosti

Možná vás na pláži nebo v poušti napadlo, že vlastně nevíte, kam byste se dostali, kdybyste kopali dál. Našli byste písek, skálu, půdu, nebo jen hromady pokladů, které střeží džin Jafar? Odpověď uveřejnil web IFLScience.

Odpověď se samozřejmě liší podle toho, kde se nacházíte. Některé písečné duny se například vlivem větru pohybují, což znamená, že pod vámi může být celý les, stejně jako propadliny, které čekají, až vás pohltí.

Písek vzniká z hornin na pevnině, které jsou rozmělněny zvětráváním řek a dalších živlů. U pobřeží je také neustále rozbouřené moře, které po tisíce či miliony let rozmělňuje horniny.

Pokud byste na pláži kopali do hloubky (záleží na geologické oblasti), mohli byste najít písek, který byl zhutněn a pod tlakem přeměněn na sedimentární horninu pískovec. Pokračujte v kopání, nyní spíše za použití moderního vrtacího zařízení než lopatky na písečné hrady, a narazíte na skalní podloží oblasti.

Co se týče pouští, možná nebudete muset kopat vůbec. Většina pouští není pokryta pískem, ale je to samotné obnažené skalní podloží. Tam, kde je písek, obvykle vzniká zvětráváním obnaženého skalního podloží. Jak se suchá pouštní krajina během dne a noci ochlazuje a zahřívá, hornina se rozpíná a praská. V průběhu tisíců nebo milionů let se za přispění větru, který bičuje menší kameny, skály rozmělní na písek. Když se ponoříte do hloubky, najdete opět skalní podloží a vyschlou hlínu.

To neznamená, že by tyto oblasti nemohly být zajímavé. Rozbrázděné písečné duny mohou zachovat to, co pohřbí, včetně některých úžasných stromů nebo velbloudů. Mezitím mohou ještě přinést několik geologických překvapení. V roce 2010 našli vědci pod saharskými písky důkazy o prehistorickém mega jezeře, o kterém se předpokládá, že vzniklo kolem roku 250 000, když se do oblasti nízkým korytem vylil Nil.

Jak smrtící jsou tekuté písky?

NovéZajímavosti

Kdysi to byl standardní úkaz v akčních filmech: kus zdánlivě pevné půdy v džungli, na kterém se po došlápnutí ukáže, že má konzistenci sypké mouky. Nešťastná oběť začne klesat do bahna, boj vše jen zhoršuje. Pokud není po ruce liána, které by se člověk mohl chytit, zmizí beze stopy (snad kromě klobouku, který smutně pluje na povrchu). Byla to špatná cesta. Rychlý/tekutý písek byl pravděpodobně nebezpečím číslo jedna, kterému čelili dobrodruzi na stříbrném plátně, následovaly rozpadající se lanové mosty a obří škeble, které dokázaly udržet potápěče pod vodou.

Ve filmu často dochází k úmrtí v pohyblivém písku a ke smrti, takže bychom čekali, že najdeme zprávy o tragédiích, které se udály v reálném životě. Je pohyblivý písek skutečně tak nebezpečný, jak je prezentováno? Tento jev zkoumal web britannica.com.

Ani náhodou. Pohyblivý písek – tedy písek, který se chová jako kapalina, protože je nasycený vodou, může být nepříjemná věc, ale zemřít tak, jak je zobrazováno ve filmech, je v podstatě nemožné. Je to proto, že pohyblivý písek je hustší než lidské tělo. Lidé a zvířata v něm mohou uvíznout, ale nedostanou se ke dnu a plavou na hladině. Naše nohy jsou docela husté, takže se mohou potopit, ale trup obsahuje plíce, a proto je dostatečně nadnášený, aby se nedostal do problémů.

Pokud se „náhodou“ ocitnete v pohyblivém písku, nejlepším řešením je opřít se dozadu, aby se váha vašeho těla rozložila na širší plochu. Položení nezpůsobí, že se potopíte. A neublíží vám ani pomalé pohyby. Ve skutečnosti mohou pomalé pohyby tam a zpět vpustit vodu do dutiny kolem uvězněné končetiny, čímž se uvolní sevření tekutého písku. 

Dostat se ven však bude chvíli trvat. Fyzici vypočítali, že síla potřebná k vytažení nohy z pohyblivého písku rychlostí jeden centimetr za sekundu je zhruba stejná jako síla potřebná ke zvednutí středně velkého auta. Jedním skutečným nebezpečím je, že osobu, která je znehybněná v pohyblivém písku, může pohltit a utopit přicházející příliv – pohyblivé písky se často vyskytují v přílivových oblastech, ale i tyto typy nehod jsou velmi vzácné.

Zdroj: britanica.com

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom Vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.


Warning: Undefined array key "sssp-ad-overlay-priority" in /data/web/virtuals/326454/virtual/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 276