Studie zjistila, že samečci pomáhají svým rodičům méně než dcery

Tento trade-off je příkladem univerzálního problému. Nikdy není k dispozici dost času ani energie, abychom mohli dělat dobře všechno najednou.
Studie, kterou vedli vědci z Centra pro ekologii a ochranu zkoumala kooperativní chování a způsoby pohybu společenských ptáků zvaných vrabci bělolící, kteří žijí v poušti Kalahari.
Tito ptáci žijí v rodinných skupinách v nichž hnízdí pouze dominantní pár a jejich dospělí potomci, zejména samice, které pomáhají krmit mláďata.
Cílem nové studie bylo pochopit, proč má v mnoha zvířecích společnostech jedno pohlaví tendenci investovat do pomoci v rodině více úsilí než druhé.
„Samičky vrabčích pomocníků se podílejí na společné péči o mláďata více než samci a také zůstávají v rodinných skupinách déle,“ uvedl doktor Pablo Capilla-Lasheras, který vedl studii a nyní pracuje ve Švýcarském ornitologickém institutu.
Nerovnost mezi pohlavími
Chtěli jsme pochopit, proč se v živočišné říši objevují takové rozdíly ve spolupráci mezi pohlavími. Hlavní hypotézou je, že pohlaví, které žije déle ve své rodinné skupině, více spolupracuje, protože může déle získávat výhody plynoucí ze spolupráce.
Více než desetiletý terénní výzkum sledující kooperativní chování těchto ptáků a průkopnická studie sledování jejich pohybu naznačují, že tomu tak nakonec není.
„Naše zjištění naopak ukazují na alternativní vysvětlení, kterému se věnovalo mnohem méně pozornosti,“ uvedl Dr. Andrew Young, který vede projekt kalaharských vrabců.

„Místo toho se zdá, že samci pomáhají méně, protože tráví více času hledáním příležitostí k životu a rozmnožování jinde, a toto úsilí se vyvažuje jejich investicemi do spolupráce doma.“
Na základě svých zjištění se tým domnívá, že tato „hypotéza rozptylového kompromisu“ může poskytnout obecnější vysvětlení evoluce rozdílů ve spolupráci mezi pohlavími ve zvířecích společnostech, než rozšířenější názor, že „čím déle zůstaneš, tím více budeš mít prospěch z toho, že jsi pomohl“.
Zdroj: EurekAlert, PLOS Biology