08/11/2025

Svět2000

18. března 1980: Exploze sovětské rakety zabila 48 lidí

Adam Walko 4 min read 391 Zobrazení , , , ,
Tajné projektyTOP 10VesmírVideo
Foto: Cosmonautics Museum: Vostok/Pexels

18. března 1980 si výbuch rakety Vostok na kosmodromu Plesetsk vyžádal životy čtyř desítek lidí. Stala se jednou z nejtemnějších epizod v historii sovětské kosmonautiky, příčiny tragédie nebyly zcela zjištěny, napsal server Space.

Raketa Vostok-2M se chystala vypustit novou špionážní družici nazvanou Tselina-D. Vojenští technici pracovali na dobíjení rakety na odpalovací rampě na kosmodromu Plesetsk, přísně tajném kosmodromu několik set kilometrů severně od Moskvy. 

Až tři roky poté, co došlo k explozi, Sověti přiznali, že tento „tajný“ kosmodrom existuje. V utajování smrtelného výbuchu pokračovali až do roku 1989. Státní úředníci v závěru své zprávy jako důvod uvedli lidské chyby. Až pozdější vyšetřování určilo, že příčinou byla konstrukční chyba rakety. 

Při doplňování paliva do nosné rakety Vostok-2M došlo k explozi, v důsledku které zemřelo 48 lidí a více než 40 bylo zraněno a popáleno.

Raketa Vostok byla vytvořena na základě první mezikontinentální balistické střely na světě R-7, slavné „sedmičky“, navržené Sergejem Koroljovem. Na raketě toho dne měla vzlétnout vojenská družice „Icarus“ – rádiový zpravodajský aparát.

Dvě hodiny před startem byly všechny raketové bloky zcela plné, petroleje, kapalného kyslíku a dokončovalo se plnění peroxidem vodíku.

K výbuchu došlo v 19.01 hodin. Požár, který vypukl, zničil raketu se satelitem a částí pozemního vybavení.

179 tun kapalného kyslíku a 73 tun petroleje proměnilo odpalovací komplex v roztavené ruiny. Nikdo ze startující posádky neměl čas vyhlásit poplach, pouze jeden z důstojníků, kapitán Kukushkin, zakřičel přes připojení náhlavní soupravy: „Uvolněte napětí z desky!“.

Na místě zemřelo 44 lidí, další čtyři zemřeli v nemocnici, požár se likvidoval tři dny.

„Všichni měli spálené oblečení a všichni byli černí. Sténali, křičeli, “vzpomínal Anatolij Shut, zástupce vedoucího lékařské jednotky kosmodromu Plesetsk.

„Všechno hoří. Kolik lidí bylo zraněno, není známo. Připravte se,“ hlásili do mikrofonu ve vojenské nemocnici v městě Mirny.

Pro zjištění příčin exploze byla vytvořena vládní komise v čele s místopředsedou Rady ministrů SSSR Leonidem Smirnovem. Hlavním problémem byl nedostatek přímých svědků nehody. Většina členů posádky, kteří se podíleli na tankování, zemřela. „Kosmická loď ležela na dně. V troskách ležela useknutá lidská ruka, mrtvoly visely na údržbářských rampách, pohled to byl velmi obtížný,“ připomněl Vitalij Sokolov, člen státní komise pro identifikaci příčin nehody. Podle něj existovaly dvě hlavní verze nehody: horní a dolní.

„Podstatou horní verze bylo, že výpočet, který sloužil této jednotce E, porušil provozní dokumentaci a bylo provedeno odstranění úniku kyslíku o teplotě -173 stupňů, ke kterému skutečně došlo, a to bylo zaznamenáno do provozního deníku. Problém byl vyřešen tím tím, že tento děravý spoj obalili hadříkem a zalili vodou,“ vysvětlil.

„Desátník Velikoredchanin sem na můj rozkaz dorazil pět minut před výbuchem, předal jsem mu blok, komunikaci a šel dolů,“ řekl Sergej Gorelikov, velitel bojové posádky kosmodromu Plesetsk. „Když jsem vstoupil do odpalovacího zařízení, došlo k explozi.“

„Spodní“ verze je spojena s nádržemi prvního stupně naplněnými peroxidem vodíku, který se okamžitě rozkládá, když se v jeho složení objeví určité katalyzátory.

V důsledku zvážení několika verzí Státní komise rozhodla, že příčinou katastrofy byla „exploze (vznícení) tkaniny nasycené kyslíkem v důsledku neoprávněného jednání jednoho z členů bojové posádky. 

Ve stejné době, na natáčení pořadu Top Secret TV věnovanému nehodě, Gorelikov kategoricky odmítl návrh, že byl použit hadr.

Oficiální výsledky vyšetřování však musely být revidovány. Přesně o rok později, při dalším startu, ve fázi plnění standardní rakety peroxidem vodíku, zaznamenal vedoucí práce zvýšení teploty v potrubí – výbuchu se sotva podařilo zabránit.

„Poté byly pečlivě zkontrolovány všechny prvky pracující s peroxidem vodíku. Ve skutečnosti se jedná o velmi rozmarný produkt, citlivý na různé kovové nečistoty. Byly zkontrolovány všechny filtrační prvky (nejen v Plesetsku, ale i na Bajkonuru) a všechny roury, kterými peroxid procházel. Bylo zjištěno, že z 500 jednotek takových prvků má více než 20 má charakteristiky odmítnutí: „Odplyňování při kontaktu s peroxidem,“ zdůraznil Igor Barmin, zástupce generálního ředitele FSUE TsENKI, syn hlavního konstruktéra Vladimíra Barmina.

Pak se ukázalo, že pájení ve filtrech v závodě pojmenovaném po M.V. Frunze v Sumy nebyl vyroben v souladu s projektovou dokumentací, pájka obsahovala olovo.

Ukázalo se však jako nemožné doložit, že při tankování vybuchlé rakety byly použity nestandardní filtry. Dne 11. prosince 1999 komise ruské vlády pro vojensko-průmyslové otázky oznámila konečnou rehabilitaci personálu bojové posádky.

Co do počtu mrtvých zůstává katastrofa z 18. března 1980 druhou po podobné tragédii na kosmodromu Bajkonur z 24. října 1960, kdy při přípravě na zahajovací zkoušku vybuchla na startovní pozici mezikontinentální balistická střela R-16.

Nevyřešené záhady šestého kontinentu. Antarktida, díl 2.

Iveta Mauci 5 min read 576 Zobrazení , , , , , , , , , , ,
NovéTajné projektyTOP 10UFOZáhady
Foto: d8435e35/bolivar_s

Vědci se vždy zajímali o tak tajemný kontinent, jakým je Antarktida. Od objevení uplynulo mnoho let, a přesto o něm víme tak málo. V březnu 2002 byly z kosmodromu Plesetsk, v rámci programu GRACE, vypuštěny dvojčata satelitů NASA, které měly měřit gravitační pole Země. Tyto údaje se využívají při výzkumu klimatu, při hledání nerostů a studiu zlomů v zemské kůře a vulkanické činnosti, napsal server WK.com.

Během letu nad Antarktidou zaznamenaly satelity nečekaný gravitační impuls. Byla objevena silná pozitivní gravitační anomálie. Pocházela z obrovského podledového prostoru o průměru asi 500 kilometrů. Nad ní se na tisíce kilometrů táhla zasněžená pláň antarktického ledovce o tloušťce až 4 tisíce metrů.

Anomálie jedinečná pro Antarktidu se nachází v oblasti zvané Wilkes Land. V roce 2006 zde výzkumný tým z univerzity v Ohiu, pod vedením profesora Ralpha von Frese, identifikovali přítomnost obřího kráteru dvaapůlkrát většího než kráter Chicxulub na Yucatánu, způsobený dopadem meteoritu, o kterém se předpokládá, že vedl k vyhynutí dinosaurů.

Pomocí radarů byla v tomto kráteru nalezena obrovská, extrémně hustá, pravděpodobně kovová masa, široká asi 300 kilometrů a hluboká 848 metrů. Nejprve existoval předpoklad, že tato „placka“ by mohla být koncentrací magmatu, které se vylilo z nitra země. Ale tato hypotéza byla brzy zamítnuta. Poté vědci začali mluvit o pravděpodobnosti pozůstatků obrovského asteroidu pod ledem Antarktidy. Ale jak mohla Země přežít srážku s tak monstrózní hmotou?

Foto: Kráter Antarktýda/SALYK
Kráter

Výzkumníci v Antarktidě se přiklánějí k názoru, že ve Wilkesově zemi existuje nějaký druh vesmírného tělesa. Dnes je ale téměř nemožné se k němu prorazit. K tomu by bylo potřeba vytvořit speciální stanici, dovézt tuny vybavení, které by se z hlediska nákladů mohlo přiblížit odhadovaným nákladům na pilotovaný let na Mars. Vědci by navíc museli v zimě přežít při teplotě vzduchu mínus 80 stupňů.

Někdo říká, že této anomálie, potenciálně nebezpečné pro Zemi, by se vůbec nemělo dotýkat. A zastánci teorie návštěv Země mimozemskými civilizacemi věří, že pod ledem Antarktidy je ukryta masivní vesmírná loď, která slouží jako základna pro mimozemšťany nebo dokonce portál do „vnitřní Země“.

Záhadná antarktická anomálie se znovu připomněla poté, co americký ministr zahraničí John Kerry náhle navštívil Antarktidu. Okamžitě se objevily zvěsti, že Kerry údajně navštívil tajnou mimozemskou základnu umístěnou v nedávno objevené pyramidové hoře.

V následném roce se navíc na ruské stanici Vostok chystali obnovit výzkum největšího antarktického jezera Vostok nacházejícího se pod stanicí, které má hloubku až 1200 metrů. Jedná se o jakýsi antarktický Bajkal. Plánovalo se opět prorazit k jezeru pomocí nové vrtné technologie. Vrt již byl proražen.

Foto: Vostok

Vědci nalezli neznámé bakterie ve vzorcích vody z jezera, kde tepou horké prameny. Neméně zajímavá je ale významná magnetická anomálie, kterou zaznamenali vědci z Kolumbijské univerzity na jihovýchodním břehu jezera. Od indikátorů magnetického pole pozadí se liší o více než tisíc jednotek nanotesla. (Magnetického pole).

Výzkumník Michael Stadinger navrhl, že by to mohlo být způsobeno velmi tenkou zemskou kůrou v oblasti jezera, ale jeho kolegové se domnívali, že blízkost horkého zemského nitra by naopak horniny zahřívala a tím by úroveň magnetického pole snižovala.

V důsledku vědeckých sporů vznikla teorie o přítomnosti pozůstatků starověkého města s kovovými konstrukcemi, které kdysi stálo na břehu jezera. Dokonce se začalo mluvit o tom, že na místě Antarktidy se kdysi nacházela legendární Atlantida.

Američtí vědci, kteří pracovali v NASA společně s vynikajícím německým raketovým vědcem Wernherem von Braunem, říkají, že byl přesvědčen, že Hitler měl pravdu, když nazval Antarktidu „Atlantis pod ledem“. Možná právě tato informace, pocházející od zajatých Němců, přiměla Spojené státy v roce 1946 k operaci s cílem zmocnit se Antarktidy, která dodnes nemá obdoby.

V letech 1946-1947 zahájilo americké námořnictvo operaci High Jump. Flotila 13 lodí s 33 letadly včetně letadlové lodi se vydala upevnit americkou kontrolu nad velkou částí Antarktidy.

Možná, že americké velení uvěřilo mýtům, že Německo by mohlo vybavit svou tajnou základnu v hlubinách kontinentu a dopravit tam některé pokročilé vojenské technologie. Říká se, že američtí námořníci hledali maskované vchody do světa pod ledem. Mimochodem, na vrcholcích napůl smeteného pohoří, byly k vidění jeskyně s vchody připomínajícími profil talířů UFO.

Některá vědecká data získaná během antarktického výzkumu nepodléhají zveřejnění. Je těžké si představit nesmírnost tohoto gigantického neobydleného světa, který je jedenapůlkrát větší než Spojené státy, kde jeden nechráněný nádech ledového vzduchu spaluje průdušky. Vědci naznačují, že na tomto kontinentu existují neznámé síly, které například pohybují ledovým masivem táhnoucím se tisíce kilometrů a obsahujícím 70 procent sladké vody na Zemi.

Navzdory extrémnímu chladu v tomto ledu dokonce žijí bakterie, i když jich je ve srovnání s běžnou mořskou vodou velmi málo – 300 na metr krychlový ledu. Vědce také fascinují nepochopitelné požáry vznikající nad ledovou pouští. Pozorovali je i naši výzkumníci na stanici Vostok.

Není jasné, proč nejstarší antarktické hory na naší planetě stále existují, téměř úplně zmizely pod ledem a sněhem. Podle geofyzika Robina Bella z Kolumbijské univerzity pohoří Gamburtsev už dávno přežilo svůj geologický čas.

Robin, který tyto ledem pokryté hory zkoumá již delší dobu, říká, že Gamburcevův hřeben, objevený sovětskými vědci, je starý 900 milionů až miliardu let. Tyto hory se měly rozpadnout. Například životnost Alp bude jen asi 100 milionů let. Existuje pouze jedno nepříliš přesvědčivé vysvětlení: hory přežily omlazení během tektonických kataklyzmat, které roztrhaly starověké kontinenty.

S Antarktidou něco nehraje! Tolik záhad a tak málo odpovědí, díl 1.

Profesor John Priscu z univerzity v Montaně strávil 27 let na antarktickém poli a dospěl k závěru, že antarktický ledovec se chová jako živý organismus. Je proražena mikroskopickými žilkami tekuté vody, které slouží jako útočiště úžasným bakteriím.

A prastaré bakterie staré 420 tisíc let, nalezené ve vzorcích ledu odebraných z hloubky tří kilometrů, začínají úžasně rychle vykazovat známky života. Začaly růst v roztopené vodě. „Nevíme, jestli byly ve stavu hibernace, nebo jestli je jejich životní proces jen velmi pomalý,“ řekl Priscu.

Biologové se ptají: „Proč jsou tvorové žijící ve vodách Antarktidy tak odlišní od všech ostatních na planetě?“ Mnoho obvyklých obyvatel pozemských moří a oceánů zde není. Oceán, který hraničí s kontinentem, je pod mnohametrovým ledem téměř neprozkoumaný.

Čím více však věda Antarktidě rozumí, tím více otázek vyvstává.

Zdroj: wk.com

PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com