Sobota, 27 července, 2024

Odpovědi na záhadné zmizení letu Malaysia Airlines 370 mohou dát korýši

NovéPříroda/FaunaTOP 10VědaVšechny článkyZáhadyZajímavosti
Foto: Federicofuentes/Openverse

Záhada letu MAF370, který zmizel nad Indickým oceánem se všemi rukojmími, zmátla svět na devět let, ale nyní geolog z University of South Florida (USF) možná našel překvapivý způsob, jak lokalizovat vrak letadla pomocí korýšů, uvádí New Altas.

Dne 8. března 2014 odstartoval let 370 společnosti Malaysia Airlines z Kuala Lumpuru do Pekingu. Asi o 38 minut později navázal Boeing 777-200ER s 227 cestujícími a 12 členy posádky poslední rádiovou komunikaci, když prolétal nad Jihočínským mořem.

O několik minut později letadlo zmizelo z radarů řízení letového provozu a malajsijské vojenské radary ho sledovaly další hodinu, když se odchýlilo od plánovaného kurzu a zamířilo na západ nad Malajský poloostrov a Andamanské moře, než se dostalo z dosahu. Pozdější údaje ze satelitu Inmarsat ukázaly, že letadlo letělo jihozápadním směrem nad Indickým oceánem.

Co přesně se s MAF370 stalo, zůstává dodnes záhadou. Australský úřad pro bezpečnost dopravy (ATSB) dospěl k závěru, že nějaká porucha způsobila, že součást letadla podlehla nedostatečnému přístupu kyslíku, ale nedostatek důkazů vedl k pozoruhodnému množství nápaditých hypotéz o jeho osudu.

Mezi tyto hypotézy patřil teroristický útok, únos letadla Severní Koreou, atentát zaměřený na jednoho z cestujících, tajné přesměrování na americkou leteckou základnu na ostrově Diego Garcia, sebevražda jednoho z členů posádky, úmyslné nebo náhodné sestřelení, kybernetický útok a třeskutá tvrzení o meteorech, černých dírách a únosech mimozemšťany.

Odpovědi bychom mohli najít, kdyby se podařilo letadlo lokalizovat v Indickém oceánu o rozloze 28,3 milionu mil² (72,4 milionu km²), ale rozsáhlé čtyřleté pátrání pomocí sonarů, ponorek, driftovacích modelů a dalších špičkových metod nic neobjevilo.

Nyní Gregory Herbert, docent na Fakultě geověd USF, navrhl novou metodu hledání založenou na plejtvácích. Asi rok po havárii byly trosky MAF370 včetně flaperonu vyplaveny na břehy ostrova Réunion u afrického pobřeží. Zajímavé bylo zejména to, že ve flaperonu žila kolonie několika generací korýšů zvaných Lepas anatifera.

Podle Herberta tito korýši denně vytvářejí nové vrstvy ve svých schránkách, a poměr izotopů kyslíku absorbovaných schránkou se mění v závislosti na povrchové teplotě vody, ve které se vznášely i trosky. Kromě toho byli někteří korýši tak velcí, že mohli kolonizovat trosky krátce po havárii.

Měřením obsahu izotopů u korýšů chovaných v laboratoři za kontrolovaných podmínek mohli Herbert a jeho tým zkombinovat toto měření teploty vody zaznamenané ve vrstvách schránek a použít je k oceánografickému modelování, aby vytvořili částečné profily unášení trosek.

Jinými slovy, velké změny teploty povrchové vody zjištěné v Indickém oceánu podél pravděpodobné dráhy MAF370 a zaznamenané ve schránkách korýšů umožnily týmu a oceánografům z University of Galway potenciálně zpětně sledovat pohyb trosek až k jejich zdroji.

Vzhledem k tomu, že největší korýši nebyli pro studium k dispozici, místo havárie je stále neznámé, ale nová metoda může alespoň pomoci zúžit případné budoucí pátrání na praktičtější oblast.

„Znalost tragického příběhu, který se skrývá za touto záhadou, motivovala všechny, kdo se na tomto projektu podíleli, aby získali data a nechali tuto práci publikovat,“ řekl Nasser Al-Qattan, absolvent doktorského studia geochemie na USF, který se podílel na analýze korýšů. „Letadlo zmizelo před více než devíti lety a my všichni jsme pracovali s cílem představit nový přístup, který by pomohl obnovit pátrání pozastavené v lednu 2017, a který by mohl pomoci uzavřít případ desítkám rodin osob ze zmizelého letadla.“

Výzkum byl publikován v časopise AGU Advances.

Napsat komentář