Hitlerův uranový projekt. Mohli nacisté vytvořit atomovou bombu?
Foto: Felix König/ Psychologie dnes/ CC BY 3.0V létě 1942 svolal ministr zbrojení nacistického Německa Albert Speer tajnou schůzku do Berlína, napsal Svět poznání. Zúčastnili se ho významní němečtí fyzici a nejvyšší představitelé Wehrmachtu. Před publikem byla položena jedna zásadní otázka: „Je možné vytvořit německou atomovou bombu? A v jakém časovém horizontu?
Zachránila Spojence Führerova „Lehkomyslnost“?
Slavný fyzik Werner Heisenberg referoval o pokroku ve výzkumu za předchozí tři roky, na vytvoření atomových zbraní pracovali nacisté od roku 1939. Všechny tyto práce nesly kódové označení „Projekt Uranium“.
Nacistické vedení však, naštěstí pro lidstvo, zacházelo s myšlenkou vytvoření nové superzbraně velmi lehce. Léta 1939-1941 byla vskutku dobou oslnivých úspěchů Třetí říše. Celá Evropa byla dobyta, východoněmecké tanky se již přiblížily k hradbám starověké Moskvy. Proč investovat obrovské prostředky do vytvoření nějaké nepochopitelné zbraně? — argumentoval v Berlíně. – SSSR přece brzy padne pod údery Wehrmachtu. A pak bude Anglie, ponechána sama na pospas a nucena kapitulovat. Můžete se obejít bez těchto „mazaných vědeckých triků“. Tím se ztratil čas, kdy Německo mohlo skutečně vytvořit atomový průmysl na základě dosud nevyčerpané metalurgie, chemie a energetiky, kdy ještě disponovalo potřebnými surovinami a lidskými zdroji.
Ale nedaleko Moskvy v prosinci 1941 čekal Němce zdrcující protiútok. Nebylo možné vést bleskovou válku proti Sovětskému svazu. Plán Barbarossa selhal. Nacistické Německo bylo konfrontováno s vleklou válkou na dvou frontách.
Generálové Wehrmachtu – Proti!
Tehdy si němečtí vůdci znovu vzpomněli na atomovou bombu. Aby se zjistil stav věcí v Uranovém projektu, byla v létě 1942 svolána schůzka.
Mnoho účastníků setkání v uniformách poprvé v životě slyšelo takové pojmy jako štěpení atomového jádra nebo separace izotopů uranu. Ale slova fyziků, že atomová bomba je milionkrát silnější výbušnina než dynamit, udělala dojem na armádu. Kdy nám bude německá věda schopna dát tuto zbraň, zeptali se generálové. Za 4 měsíce? Za 6?
Ale Heisenberg zchladil zápal armády. Možnosti německé ekonomiky jsou omezené, vysvětlil vědec. K vytvoření bomby potřebujete minimálně 10 tun uranu a 5 tun těžké vody. Ani jedno, ani druhé v takovém množství zatím v Německu nemáme. Vytvoření jaderného reaktoru pro testování navíc vyžaduje obrovské množství elektřiny. Obecně by výroba uranové bomby trvala dva až pět let, a to i s tím nejštědřejším financováním.
Tímto jednání skončilo. 23. června 1942 Speer podal Hitlerovi další zprávu o problémech vojenského průmyslu. Jako poslední položka se v něm objevila informace o „Projektu Uran“. Speer pouze „krátce podal Führerovi zprávu o setkání o atomovém výzkumu a poskytnuté pomoci.“
Dali Rusové Nacistům Čas?
Proč německý „Projekt Uran“ neskončil vytvořením atomové bomby? Ostatně úroveň německé vědy byla extrémně vysoká a z hlediska průmyslového potenciálu patřilo Německo mezi tři největší světové lídry. Navíc z hlediska teorie měli němečtí atomoví fyzici zprvu náskok před svými americkými a sovětskými protějšky.
Bylo ale nutné přejít od teorie k praxi. Postavte a provozujte zkušební jaderné reaktory. To se ale nestalo. Proč? Hlavním důvodem byl radikální obrat v průběhu války, ke kterému došlo během bitvy o Stalingrad.
Po obklíčení a porážce Paulusovy armády byl nacistický režim nucen soustředit všechny své síly a prostředky na bezprostřední, „všední“ úkoly zásobování vojáků zbraněmi a municí. Nyní již nemohla být řeč o dlouhodobých výzkumných programech. Německo, byli prostě nad své možnosti.
Rozhodující silou, která zabránila nacistům vytvořit atomové zbraně, byla tedy zřejmě Rudá armáda.
Ani po Stalingradu však nacistické vedení zcela neodmítlo podpořit „Projekt Uran“. Práce pokračovaly, i když v omezeném rozsahu.
Věřilo se, že jsou užitečné, už jen proto, že dokazují nemožnost vytvořit atomové zbraně nepřítelem. Protože ani němečtí fyzici nedokážou takový problém vyřešit. Znamená to, že to nikdo na světě nezvládne….
Sebevědomí oddělení nacistické obrany bylo bezmezné. Zde je to, co například fyzik Walter Gerlach napsal ve své zprávě Martinu Bormannovi: „Jsem přesvědčen, že v současné době výrazně předbíháme Spojené státy jak v oblasti výzkumu, tak vývoje atomových zbraní.“
Obyvatelé japonských měst Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945 se mohli přesvědčit, jak tyto výroky německých fyziků neodpovídají skutečnosti…
