Válečné drogy Třetí říše: Vojsko s nadlidskými schopnostmi

Foto: sick-street-photography/Pixabay

Vůdci Třetí říše tvrdili, že vychovali nový typ vojáka: nebojácného, ​​nikdy unaveného a s nadlidskými schopnostmi. Archivní dokumenty ale ukazují, že během druhé světové války byli němečtí vojáci pravidelně zásobováni léky, které jim dodávaly další sílu a odolnost, napsal Svět poznání. Hlavní takovou drogou byly tablety pervitinu (alias metamfetaminu) – nejsilnějšího syntetického psychostimulantu, který vám umožní obejít se bez odpočinku a spánku po dlouhou dobu.

Psychologická zbraň

Metamfetamin je silná návyková droga, kterou v roce 1919 poprvé syntetizoval japonský chemik Akira Ogata. Měla se používat k léčbě otoků a obezity (u pacientů, kteří jej užívali, se prudce otupoval pocit hladu).

Ve 30. letech 20. století začali lékárníci berlínské firmy Temmler Werke používat metamfetamin jako stimulant, prodávaný pod obchodním názvem Pervitin. Droga se aktivně používala v medicíně a dokonce i v potravinářském průmyslu – přidávala se do sladkostí. V roce 1938 psychoterapeut Otto Ranke, ředitel Institutu obecné a vojenské fyziologie, navrhl její využití ke stimulaci vojáků Wehrmachtu.

Tablety pervitinu se zprvu dodávaly pouze pilotům, tankistům, řidičům a průzkumníkům. Tedy těm, kteří ve službě museli často bdít celé dny. Vojáci tuto drogu nazývali Panzerschokolade – „tanková čokoláda“. Ale velmi brzy se začal pervitin vydávat všem vojákům.

V květnu 1940 při útoku na Francii dostali vojáci a důstojníci Wehrmachtu 35 milionů dávek metamfetaminu, a to i přesto, že celkový počet německých vojáků zapojených do této strategické operace byl 2,5 milionu lidí.

Stimulační účinek látky zaručoval živost, sníženou únavu a potřebu spánku, dobrou náladu a zvýšenou schopnost koncentrace.

Nekontrolovaná spotřeba

Ale o pár měsíců později lékaři Třetí říše zvonili na poplach. Pravidelným užíváním pervitinu byla řada vojáků fyzicky i psychicky vyčerpaná. Také vojáci a důstojníci, kteří pravidelně užívali pervitin, zažili achromázii (zhoršené vnímání barev) a záchvaty zrakových a sluchových halucinací. Navíc pociťovali bolesti svalů, slabost a morální prázdnotu – všechny klasické abstinenční příznaky. Jediný způsob, jak je zachránit, byla nová dávka drogy.

Spisovatel a budoucí nositel Nobelovy ceny Heinrich Böll v listopadu 1939 napsal svým příbuzným: „Drazí rodiče, bratři a sestry, sloužím v Polsku, je to tu těžké a prosím vás, abyste mi rozuměli, když píšu jen každé 2-4 dny, dnes píšu jen proto, abych vás požádal, abyste mi poslali pervitin.“ Nebylo těžké takové přání splnit: v Německu se pervitin prodával veřejně v každé lékárně.

Foto: Pixabay

Nekontrolované užívání drogy vedlo k tomu, že několik vojenských pracovníků zemřelo na předávkování. Aby příbuzní neposílali vojákům silnou drogu, pokusil se SS-Obergruppenführer Leonardo Conti, státní tajemník říšského ministerstva vnitra pro hygienickou službu, dokonce omezit užívání pervitinu civilisty a zařadit jej na seznam drog, které mohou zakoupit pouze se zvláštním povolením. A zmíněný Otto Ranke poslal generálnímu štábu dopis, kde naznačil, že metamfetamin je možné dávat vojákům jen v mimořádných případech.

Zastavit roztočený setrvačník výroby a spotřeby drog už ale nebylo možné (jen jedna z továren Temmler Werke od dubna do prosince 1939 zásobovala armádu a Luftwaffe 29 miliony tablet pervitinu). Vedení Wehrmachtu se rozhodlo nevěnovat pozornost signálům lékařů: vojáci byli považováni za potravu pro děla, Říše potřebovala rychlá vítězství za každou cenu.

Bez jídla a odpočinku

Nacističtí vůdci požadovali, aby lékárníci vytvářeli vylepšené léky. Byly testované na vězních v koncentračních táborech. Například vězni v Sachsenhausenu (tábor nedaleko Berlína) byli po požití prášků na bázi směsi pervitinu a kokainu nuceni absolvovat vícedenní nucené pochody s 20kilogramovým nákladem na ramenou (museli ujet 90 kilometrů za den s celkovým odpočinkem ne delším než dvě hodiny).

Vývoj nových tablet provedli specialisté z univerzity v Kielu pod vedením profesora Gerharda Orzechowského. Plán byl schválen samotným Fuhrerem, který do tohoto projektu vkládal velké naděje.

Vylepšený lék dostal kódové označení D-IX. Každá z pilulek obsahovala pět miligramů kokainu, tři miligramy pervitinu a pět miligramů eukodalu (lék proti bolesti na bázi morfia). Stejná báze drogy jako má dnešní extáze, která má přibližně stejné složení.

Tyto drogy byly testovány na členech posádky ponorek a sabotérech z oddílu Otty Skorzenyho. Výsledky byly považovány za velmi povzbudivé, ale masovému zavedení tablet D-IX ve válce, zabránila porážka Německa.

Užívání pervitinu se ale stále rozšiřovalo. Byl vydán nejen Němcům, ale také vojenskému personálu spojeneckých zemí nacistického Německa. Příběh finského vojáka Aima Koivunena je velmi poučný. V březnu 1944 byl součástí skupiny, která na lyžích hlídala úsek terénu v Laponsku. Finové byli přepadeni sovětskými vojáky. Skupina se rozpadla a vojáci utekli. Aimo Koivunen si bez pochopení vzal celou zásobu pervitinu, která mu byla přidělena – 30 tablet. Nepamatoval si, jak se odtrhl od skupiny a ztratil munici i jídlo. Finský voják se pohyboval bez zastavení, za pár dní urazil bez jídla a odpočinku vzdálenost 400 kilometrů. Když ho objevili, byl velmi hubený a jeho tep byl 200 tepů za minutu. Cestou Koivunen šlápl na vysoce výbušnou minu a těžce si poranil nohu – ale šel dál, aniž by si toho všiml. Samotný Fin si navíc vůbec nepamatoval, co se mu stalo.

Drogový kufr

Pervitin užívali nejen vojáci, ale i vůdci Třetí říše. Existují informace, že Hitler od roku 1942 dostával nitrožilní injekce metamfetaminu od svého osobního lékaře Theodora Morela – spolu s hormonálními a dalšími léky. Díky stimulantům se Fuhrer stal společenštějším, energičtějším, fyzicky aktivním a snadno vydržel dlouhou dobu bez spánku.

Pervitin bralo i mnoho vysokých říšských generálů a polních maršálů. S jistotou lze říci, že na konci války téměř celý velitelský štáb Německa pracoval pod vlivem nejsilnějších psychostimulantů.

V září 1944 bombardovaly letouny britského letectva největší závod na výrobu pervitinu a dalších drog ve městě Darmstadt ve středním Německu. Po nějaké době zůstali vojáci Třetí říše bez obvyklých dávek nebezpečného léku. Mnoho historiků se domnívá, že tato okolnost ovlivnila průběh války a výrazně přiblížila vítězství protifašistické koalice.

Existuje verze, že když na konci dubna 1945 opustil Führerův bunkr svého bývalého věrného spojence Hermanna Göringa, vzal si s sebou kufr se zbytky pervitinu a dalších drog. Hitlerovi tak zůstal k dispozici pouze kyanid draselný a Eva Braunová. (i když existuje verze o Hitlerově úniku a dožití života v bezpečí.

Stovky milionů prášků

Podle statistik bylo v Německu v letech 1939-1945 vyrobeno přes 200 milionů tablet pervitinu (pro srovnání :v červenci 1943 byl celkový počet říšských vojáků 6 milionů 815 tisíc). Většina pilulek se dostala k jednotkám operujícím v první linii. Takže podle svědectví veterána Wehrmachtu Petera Emmericha v noci útoku na SSSR všichni vojáci dostali od vojenských lékařů dávku metamfetaminu.

Po skončení druhé světové války bylo mnoho německých lékárníků odvezeno do Spojených států, kde pokračovali v práci na vytvoření silných léků.

Je třeba připomenout, že i američtí vojáci používali stimulanty. I oni měli v denní dávce kromě konzerv, cigaret a žvýkaček i balení amfetaminových pilulek (méně silná droga, při jejímž zpracování vznikal metamfetamin). Také britští vojáci během válečných let spotřebovali 72 milionů stejných pilulek – dostávali je hlavně piloti.

Existují důkazy, že v letech 1966-1969 obdržela americká armáda 225 milionů tablet pervitinu a dextroamfetaminu (vylepšená verze metamfetaminu), které se užívaly během války ve Vietnamu. Podle oficiálních údajů je od roku 1973 užívání drog v americké armádě zastaveno – ale všechna data jsou utajovaná a je možné, že pravda bude známa až po mnoha letech.

Z výpovědí očitých svědků vyplývá, že pervitin se používal i v SSSR. Zkoumala ji skupina vědců pod vedením chemika Onesima Magidsona, kterým se již v roce 1946 podařilo zavést průmyslovou výrobu drogy. Později jej používali vojáci speciálních jednotek ve formě tablet nebo čokoládových tyčinek.