Cesta do středu Země: Kolská superhluboká studna (12 262 m), nikdo neví, co je na dně

Foto: Kováczova/FeminaHU

Kolská superhluboká studna je právem považována za jeden z vědeckých divů bývalého SSSR, který zatím nikdo na světě nepřekonal. Byl vrtán během dvou desetiletí. Od roku 1970 do roku 1991, jako součást komplexního vědeckého a technického programu vyvinutého na počátku 60. let 20. století za účelem prozkoumání nitra země pomocí ultrahlubokých vrtů, napsal server optolov.ru.

Devět let po zahájení vrtání byl překonán předchozí světový hloubkový rekord, který vlastnila americká studna Bertha Rogers – 9 583 metrů, a poté jej v roce 1991 vrtaři dotáhli na 12 262 metrů, čímž stanovili nový vynikající výsledek. V průběhu práce bylo nutné vyřešit mnoho složitých technických problémů a překonat vzniklé potíže, ale výsledek stál za to. Byla získána unikátní data, která nás donutila přehodnotit mnohé dosavadní představy o vnitřní struktuře Země.

Kola superhluboký vrt v roce 1974

Foto: KOLA

Nečekané objevy ve velkých hloubkách

Původně se počítalo s dotažením konečné hloubky výzkumného vrtu na 15 km, tomu však zabránily četné zlomy vrtné kolony a stále se zvětšující odchylka vrtu od vertikály. Navíc v hloubce více než 12 kilometrů dosáhla teplota vrstev obklopujících vrták s výzkumným zařízením 212 stupňů a to bylo první překvapení, které Kola Superdeep představila. Dříve se předpokládalo, že hodnota je zhruba poloviční, ale ukázalo se, že tomu tak není a kvůli ostře komplikovaným pracovním podmínkám bylo rozhodnuto je zastavit. Stalo se tak v roce 1991 a do té doby se vrt v maximální hloubce odchýlil od svého ústí o 840 metrů.

Ale první údaje o mylnosti předchozích představ o geologii zemského nitra byly získány mnohem dříve. Předpokládalo se například, že bude jasně vymezena hranice mezi žulami a čediči, nicméně v celé hloubce jádra byly nalezeny pouze žuly, navíc začínaly asi o 3 tisíce metrů níže, než se očekávalo. Ukázalo se, že díky kombinaci vysokého tlaku a teploty se jejich fyzikální vlastnosti velmi měnily v závislosti na hloubce. Bylo identifikováno celkem 12 různých úrovní, přičemž hlubší jsou obvykle homogennější. Navíc bylo překvapením zvýšení hustoty trhlin ve vrstvách hornin ve velkých hloubkách a také přítomnost kapalné vody v nich.

Další zajímavý objev byl učiněn v hloubce asi 9,5 km – zde vrták narazil na horniny, jejichž rozbor ukázal abnomálně vysoký obsah zlata. Tak vznikla hypotéza slavného geologa V.A.Obručeva o existenci t.zv. Olivínového pásu, i když ne v podobě, v jaké předpokládal (jako vrstva roztavených kovů). Koncentrace zlata v hornině se však ukázala jako dostatečná pro nákladově efektivní průmyslový rozvoj. Navíc v mnohem menší hloubce – od 1,5 do 2 km, byla nalezena vrstva hornin s vysokým obsahem kovů vzácných zemin.

Významným objevem byl objev ve velkých hloubkách (přes 9 km) metanu, který se stal faktorem ve prospěch hypotézy o nebiologickém původu ropy a zemního plynu. No a ve vrstvách starších než 2,8 miliardy let se podařilo odhalit přítomnost organických pozůstatků, potvrzujících výskyt života na naší planetě mnohem dříve, než biologové dříve předpokládali – rozdíl byl asi 1,5 miliardy let.

Unikátní dobře plně odůvodněné sám

Obecně lze říci, že úsilí vědeckých týmů v průběhu dvou desetiletí (koncem 70. let pracovalo v Kola Superdeep více než 500 specialistů) se vyplatilo a lze jen litovat, že přímé studie zemských hlubin poté nepokračovaly.

Ano, takové unikátní studny jsou poměrně drahé, ale znalosti získané při jejich práci jsou nakonec ještě dražší. Už jen proto, že umožňují efektivnější průzkum zemského nitra na přítomnost široké škály minerálů.

Zdroj: optolov.ru