Foto: raincarnation40/pixabay

Zmrzačený vlk jménem Kamyk se podhrabal a utekl, i když nemá tlapu

Příběh začíná na začátku října 2020. Tehdy se v příkopu u silnice našel zraněný mladý vlčák. Zvíře bylo sotva živé, nehýbalo se, jeho rány byly napadeny larvami much, takže takto muselo ležet několik dní. Následně byl převezen na štětínskou veterinární kliniku. Rentgenové vyšetření ukázalo, že došlo k významnému poškození dolních končetin v důsledku nárazu auta hlavice stehenních kostí jednoduše vyletěly z kyčelních kloubů. Při takových zraněních muselo zvíře velmi trpět, píše Wyborza.

Od úspěchu k problémům

Pokud měl pětiměsíční vlk přežít, musel být operován. Operace byla úspěšná a štětínská média s nadšením informovala, že se jedná o první zákrok svého druhu v Polsku. Vlk dostal jméno Kamyk, podle města Kamień Pomorski, poblíž kterého byl nalezen.

Problémy začaly později. Vlk si začal kousat pravou přední tlapku. Ukázalo se, že při nehodě došlo také k rozdrcení nervů, což rentgen nemohl prokázat. Končetina byla netečná, vlk v ní neměl cit a choval se k ní jako k cizímu tělesu, kterého se snažil zbavit. Léčba léky neměla žádný účinek, takže byla nutná další operace – tentokrát amputace. To znamenalo konec snu o navrácení Kamyka do přírody.

Na podzim roku 2021 byl umístěn do malé voliéry ve Wolinském národním parku V té době už si média na zmrzačeného vlka ani nevzpomněla a úspěch se změnil v problém. Ve svém novém domově Kamyk svými zuby snadno vytrhával drátěný plot, takže musel být zajištěn plechem. Loni byl vlkův výběh modernizován, byl rozšířen a plechové stěny byly nahrazeny pevným pletivem. A pak začal Kamyk hrabat.

„Každý vlk, který žil v divočině, bude chtít utéct.“

„Nikdy jsme ho nepozorovali, jak hrabe, protože to nikdy nedělal před zaměstnanci parku. Vždy jsme jen večer sledovali výsledky jeho pokusů o osvobození. Nečekali jsme, že dokáže vyhrabat metr hlubokou díru,“ říká Wioletta Nawrocka, ředitelka parku.

Zoologové se domnívají, že každý vlk, který kdysi žil ve volné přírodě, bez ohledu na svůj věk, bude chtít utéct ze zajetí, protože si dobře pamatuje dobu, kdy byl svobodný. Pouze vlčí štěně vychovávané člověkem od 2-3 týdnů věku je schopno přijmout zajetí, protože je to pro něj něco normálního. I ono však trpí, pokud je odděleno od skupiny, i když jde o člověka. Odborníci dodávají, že chov vlka v zajetí je velkou výzvou a „park udělal to, co považoval za nejlepší“.

Po Kamykově útěku byly v parku rozmístěny fotopasti, aby bylo možné poznat chování vlka a určit jeho trasy, protože se vlci umí před lidmi skvěle maskovat. Ředitel národního parku říká, že se Kamyka pokusí chytit v pozdních nočních hodinách na místě, kde byl již několikrát pozorován. V plánu je ho dočasně uspat. Pro vlka bude vybudován i nový výběh, který bude mnohem více odpovídat jeho přirozenému prostředí. Zároveň bude i zabezpečen proti podhrabání.

Nejasný konec příběhu

Není ale jasné, co s Kamykem bude dál, jestli se ho vůbec podaří chytit. Ve svém životě zažil mnoho utrpení. I když úmysly lidí nebyly špatné, nepochopil je, takže se lidem bude pravděpodobně vyhýbat. Je možné, že se mu to podaří, protože sice nemá tlapu a nemůže lovit velká zvířata, ale může se živit mrtvými rybami a ptáky vyvrženými mořem, lesní zvěří zabitou při dopravních nehodách nebo mršinami hospodářských zvířat, kterých je v zemědělských oblastech obvykle dostatek. Vlk má velmi silný čich, mrtvé zvíře ucítí až na vzdálenost několika kilometrů.