lékařský výzkum

Rybí kosmonauti, nejde o vtip ale o vědecký experiment

26. 7. 2023 Markéta Beňovská, Mgr. 2 min read 423 Zobrazení Čína, kosmonauti, lékařský výzkum, ryby, vesmír, výzkum

Čína vyšle na svou vesmírnou stanici Tiangong ryby. Nepůjde však o smažení řízků na oběžné dráze, ale o důležitý experiment. Jeho cílem je studovat účinky mikrogravitace na jejich kosterní systém. Výzkum by mohl mít význam pro budoucí vesmírné mise a lidské zdraví, píše Space.

Čína plánuje vyslat na svou vesmírnou stanici rybky druhu danio rerio (česky dánio pruhovaný). Tyto malé rybky budou vyslány na oběžnou dráhu čínské vesmírné stanice Tiangong v rámci výzkumu interakce mezi rybami a mikroorganismy v malém uzavřeném ekosystému. Očekává se také, že experiment pomůže při výzkumu úbytku kostní hmoty u astronautů, který je jedním z vážných zdravotních rizik dlouhodobých vesmírných misí.

Specifika rybek dánio rerio

Dánio pruhovaný je malá sladkovodní ryba pocházející z jižní Asie. Na těle mají výrazné pruhy, které využívají ke komunikaci a maskování. Dánio pruhované jsou oblíbenými laboratorními zvířaty díky snadnému chovu a možnosti manipulace s jejich geny. Kromě toho je jejich tělo v raných stadiích vývoje průhledné, což umožňuje pozorování vnitřních orgánů u živých jedinců.

Dániové žíhaní mají mnoho společných znaků s lidmi, například oběhový, nervový a imunitní systém. Proto se využívají ke studiu lidských onemocnění, jako je rakovina, cukrovka a osteoporóza. Díky zájmu vědců patří danio mezi první obratlovce s osekvenovaným genomem. Díky výzkumu tohoto druhu byla později objevena například role genu SLC24A5 u člověka (barva kůže).

Proč se ryby posílají do vesmíru?

Nebude to poprvé, co budou ryby vyslány do vesmíru. V roce 2012 vyslala NASA na Mezinárodní vesmírnou stanici akvárium s japonskými rýžovníky, malými sladkovodními rybami. Cílem experimentu bylo studovat účinky mikrogravitace na mořské živočichy.

Japonské rýžovité ryby byly pozorovány a sledovány z hlediska chování, růstu a rozmnožování. Vědci zjistili, že se japonské rýžovnice přizpůsobily podmínkám mikrogravitace a byly schopny klást jikry a líhnout zdravé potomstvo.

Dánio pruhovaný byl již dříve vyslán na sovětskou vesmírnou stanici Salut 5 v roce 1976 na palubě mise Sojuz 21. Sovětští kosmonauti provádějící pokusy s rybami zjistili, že se zdá, že dánio pruhovaný mění některé své chování v reakci na život v mikrogravitaci.

Cíle výzkumu?

Výzkum dániů pruhovaných na vesmírné stanici Tiangong má dva hlavní cíle. Prvním je studium interakce mezi rybami a mikroorganismy v malém uzavřeném ekosystému. Takový ekosystém by mohl být modelem pro budoucí vesmírné mise, kde budou muset astronauti udržovat soběstačnost a starat se o recyklaci zdrojů.

Druhým cílem je studium vlivu mikrogravitace na kosterní systém ryb. Dánio pruhovaný má podobnou strukturu kostí jako člověk a je náchylný k osteoporóze, tedy ke ztrátě hustoty a pevnosti kostí. Osteoporóza je jedním z nejčastějších zdravotních problémů astronautů, kteří tráví dlouhou dobu ve vesmíru.

Výzkum dániů pruhovaných může pomoci vyvinout metody prevence a léčby osteoporózy u lidí na Zemi i ve vesmíru. Mohou také pomoci pochopit, jak mikrogravitace ovlivňuje další fyziologické a metabolické procesy u ryb a lidí.

Úžasné příběhy lidí, kteří přežili vzteklinu bez vakcíny

23. 7. 2023 Markéta Beňovská, Mgr. 3 min read 516 Zobrazení lékařský výzkum, medicína, nemoci, virová onemocnění, výzkum, vzteklina, záhady, zajímavosti

Medicína Nové Věda Záhady Zajímavosti

Vzteklina je virová infekce, kterou nejčastěji šíří psi a divoká zvířata. A v 99 % případů, kdy se jí nakazí neočkovaný člověk, je smrtelná. Je však zřejmé, že 99% úmrtnost není 100% – to znamená, že existují vzácné případy, kdy neočkovaní jedinci vzteklinu zřejmě přežijí. Grunge píše o třech takových případech zdokumentovaných v USA.

Odborníci se neshodují na tom, jak je možné, že někteří lidé přežijí takovou smrtelnou infekci, jako je vzteklina. Svou roli může sehrát i použití tzv. Milwaukeeského protokolu – experimentální a riskantní metody léčby vztekliny.

Bez ohledu na to, jak tito šťastlivci přežili, vakcíny jsou stále nejlepší obranou. Přinášíme bližší pohled na několik úžasných příběhů o tom, jak lidé nakažení vzteklinou překonali nepřízeň osudu a přežili.

Jeanna Giseová byla pokousána netopýrem

V roce 2004 pokousal patnáctiletou Jeannu Gieseovou z Wisconsinu netopýr, kterého se dotkla před kostelem. Její rodiče si z toho zpočátku nic nedělali a ránu, která se nezdála být vážná, jednoduše vyčistili. O několik týdnů později se však u dívky projevila řada klasických příznaků vztekliny, včetně dvojitého vidění a zvracení. Protože od pokousání uběhla už nějaká doba, bylo na antivirotika proti vzteklině pozdě a její prognóza se zdála být bezútěšná.

Dívka byla převezena do dětské nemocnice, byla sice při vědomí ale v kritickém stavu. V krajním případě byl k pokusu o záchranu jejího života použit Milwaukeeský protokol – nevyzkoušená léčba.

Při experimentální léčbě, kterou vyvinul doktor Rodney Willoughby, se u potenciálně kriticky nemocných pacientů se vzteklinou vyvolává kóma. Podle Willoughbyho teorie se oblasti mozku, které jsou obvykle cílem viru vztekliny, uspí, zatímco imunitní systém pacienta pokračuje v boji podporovaný antivirovou léčbou. Přinejmenším v případě Jeanny tato léčba fungovala. Byla vyzkoušena již dříve, ale ona byla první, kdo přežil. „Upřímně řečeno, měli jsme asi docela štěstí,“ řekl Willoughby a připustil, že je zapotřebí dalších klinických zkoušek a výzkumu.

Osmiletou dívku v Kalifornii poškrábala toulavá kočka

Sedm let po Jeanně Gieseové, v roce 2011, se osmiletá dívka Precious Reynoldsová v Kalifornii nakazila vzteklinou po drobném kočičím škrábnutí. Stejně jako u Gieseové se i u Reynoldsové, která nebyla očkovaná, projevily příznaky příliš pozdě na to, aby mohla být léčena antivirotiky, a než se dostala do dětské nemocnice, rozvinula se u ní encefalitida, což je druh zánětu mozku spojený s infekcí vzteklinou.

Vzhledem k nejistotě, kdy přesně byly nakaženy, nedostaly Gieseová ani Reynoldsová imunitní globulin proti vzteklině, který se obvykle podává spolu s protivirovou léčbou po nákaze. I Reynoldsová byla léčena podle protokolu z Milwaukee a přežila.

Dr. Rodney Willoughby tvrdí: „Je otázkou, zda naše terapie přináší přidanou hodnotu. Někteří lidé mohou být schopni přežít přirozeně.“

Sedmnáctiletá texaská dívka přežila vzteklinu bez zásahu

Na rozdíl od Jeanny Gieseové a Precious Reynoldsové, které se ze vztekliny vyléčily pomocí protokolu z Milwaukee, se zdá, že třetí známá osoba v USA, která se vyléčila ze vztekliny při nedostatečném očkování, přežila infekci sama. V roce 2009 vyhledala lékařské ošetření dospívající dívka, u níž byla zjištěna nákaza vzteklinou. Přišla do kontaktu s netopýry, ale nevzpomíná si, že by ji některý kousl.

Jakmile byl test na vzteklinu pozitivní, dostala první z pěti postinfekčních očkování proti vzteklině, ale cyklus byl přerušen z obavy, že by mohl zkomplikovat její imunitní reakci. Nevysvětlitelně se přesto uzdravila. Podle doktora Charlese Rupprechta z programu CDC pro vzteklinu mohou někteří lidé vzteklinu prostě přežít, stejně jako to dělají některá zvířata. „Abortivní vzteklina není u výzkumných zvířat nic neobvyklého – dochází k ní spontánně neustále,“ řekl.

Ačkoli se zdálo, že protokol z Milwaukee minimálně ve dvou případech fungoval, nakažení pacienti za jiných okolností zemřeli a je zapotřebí dalšího výzkumu. Přesto tyto příklady vyléčení vztekliny podnítily nový pohled na tuto infekci.