Jaká hrůza se skrývá v útrobách Země?

Foto: MasterTux/Pixabay

Kde se v různých vodních plochách planety čas od času objevují prehistorické příšery? Pozorují je věrohodní svědci a někdy i desítky lidí, ale následné pokusy vědců o nalezení exotických zvířat jsou bezvýsledné, píše Svět poznání. Je možné, že tyto příšery žijí v jakési podzemní Plutonii a na povrchu se objevují jen občas?

Skutečně podzemní svět existuje?

V roce 1915 napsal slavný ruský vědec V. A. Obručev fantasy román Plutonia, jehož hrdinové se ocitli v podzemním světě obývaném prehistorickými zvířaty, která na povrchu Země dávno vyhynula. Román byl natolik vzrušující a věrohodný, že mnozí čtenáři uvěřili ve skutečnou existenci Plutonie a dokonce se chtěli podílet na jejím studiu. Autor románu musel v předmluvě k němu vysvětlit, že hypotéza o duté Zemi byla vědou dávno zamítnuta a on ji ve svém díle použil pouze k tomu, aby čtenáře fascinující formou uvedl do světa vyhynulých zvířat.

Od prvního vydání románu uplynulo více než 90 let, zdálo by se, že v dnešní době by měla hypotéza o existenci dutého světa nadobro zemřít, ale nestalo se tak, navíc existují náznaky, že pod povrchem planety jsou stále značné objemy dutin. Mnohé z nich jsou vyplněny vodou, pod zemí jsou skutečné řeky, na některých místech se v hlubinách skrývají jezera, a dokonce i malá moře. Vědci hovoří o rozsáhlých jeskynních systémech, které mohou spojovat velmi vzdálené oblasti v podzemí.

Zajímavé je, že se může jednat nejen o přirozeně vzniklé dutiny, ale také o velmi rozsáhlé výkopy vytvořené člověkem. Slavný anglický cestovatel a vědec Percy Fossett, který zmizel v džunglích Jižní Ameriky, psal ve svých knihách o velmi rozsáhlých jeskyních nacházejících se v blízkosti sopek Popocatepetl a Inlaquatl a v oblasti hory Shasta. V Jižní Americe již dlouho existují legendy o skutečných podzemních městech vybudovaných přeživšími z Atlantidy, kteří se dostali na pevninu.

V roce 1991 v Peru speleologové při průzkumu přírodního jeskynního systému nalezli rotující kamennou desku, za níž se nacházel vchod do umělého tunelu, do kterého se toho roku nepodařilo dostat. V roce 1995 ve výzkumu tunelu pokračovala mezinárodní expedice, které se účastnili speleologové, historici a archeologové z různých zemí. Tentokrát dosáhli konce tunelu, který se táhl v délce 90 km a v posledním bodě se dostal pod vodu, což bylo moře! Nepodařilo se zjistit, kde tunel vlastně končí.

Co tedy bylo v této záhadné podzemní stavbě objeveno? Celá podlaha tunelu byla obložena malými deskami, které do sebe přesně zapadaly. Podél stěn byly dva vroubkované žlaby, které mohly sloužit jako jakési kolejnice pro kola kočáru. Velmi zajímavé byly řezby ptáka podobného pávovi, vyřezané do desek. Podle vědců, kteří tunel zkoumali, jej nemohli zhotovit obyvatelé starého Peru a vyobrazení ptáků nebylo charakteristické pro žádný známý jihoamerický národ. Kdo tedy tunel vytvořil, jsou to skutečně atlanťané?

Hodně se mluví o slavných tzv. šinkanách z Jižní Ameriky. Jedná se o systémy jeskyní propojených nekonečnými a velmi spletitými chodbami. Podle indiánských legend jsou tyto jeskyně domovem hadích mužů. Bohužel jsou tyto jeskyně téměř neprozkoumané a vchody do nich jsou na příkaz úřadů zablokované nebo zakryté mřížemi. Faktem je, že v těchto jeskyních zmizel nejeden odvážlivec, který se do podzemí vydal z pouhé zvědavosti nebo při hledání inckého pokladu. Ti, kterým se podařilo z těchto jeskyní uniknout, někdy vyprávěli příběhy o děsivých stvořeních připomínajících křížence člověka a hada…

Obrovský systém jeskyní prostupuje i útrobami Severní Ameriky a existuje mnoho legend o podzemním světě Tibetu a Himálaje. A staré indické legendy, stejně jako v Jižní Americe, vyprávějí o podzemní říši hadích lidí, takzvaných nágů. Ruský badatel Pavel Mirošničenko ve své knize uvádí, že v Rusku existuje systém globálních tunelů. Vedou od Krymu přes Kavkaz až k Medvědickému hřbetu, který je všeobecně známý svými anomálními jevy. Tunely se nacházejí také v oblasti Uralu.

Příšery z podzemí

Je možné, že by takové obrovské podzemní prostory byly zcela bez života? Těžko. Určitě ne hmyz, bezbarvé rybičky a netopýři, kteří se nepočítají, mluvíme o větších organismech a dokonce o inteligentních bytostech.

Je tedy docela dobře možné předpokládat existenci určité podzemní sítě dutin naplněných vodou, které mohou navzájem a se Světovým oceánem spojovat řadu zásobáren naší planety. Tato síť vznikla velmi dávno, s největší pravděpodobností jde o desítky milionů let, nebo i více. Během kataklyzmatu, které zahubilo dinosaury, se v této podzemní vodní síti dost možná uchýlili někteří zástupci pravěkých ještěrů, kteří vedli vodní způsob života. Tyto podzemní vodní cesty jim nyní mohou umožnit migraci z jedné vodní plochy do druhé. Byť tato hypotéza zavání trochu „fantastikou“, ale někdy se i ty nejnepravděpodobnější domněnky nakonec ukáží být klíčem k odhalení další záhady naší planety.

Skeptici mi možná budou oponovat: o jaké podzemní migraci příšer můžeme mluvit, když podle nejnovějších údajů je Nessie výmysl a Brosse jsou jen bubliny sirovodíku? Jaká je odpověď? Ke zprávám o pozorování příšer i k jejich odsouzení je třeba přistupovat obezřetně. Existují lidé, kteří se hlásí na policii a přisvojují si zásluhy za vraždy spáchané úplně jinou osobou, takže pokud někdo tvrdí, že zinscenoval výskyt Nessie, musí se to ještě prokázat. Je docela dobře možné, že toto tvrzení není pravdivé.

Mimochodem, pokud mluvíme o reálnosti jezerních příšer, můžeme si vzpomenout na jezero Labyinkyr. Před několika lety ho navštívila expedice organizovaná televizním programem „Hledači“. Expedice sledovala představu, že v jezeře žije příšera, ale těžká síť, která byla použita k jejímu chycení, se roztrhla a byla v ní obrovská díra. K pořízení videozáznamu pod vodou byl použit dálkově ovládaný robot. Na jednom místě byly u trhliny na dně jezera, která zasahovala hluboko do země, nalezeny četné zvířecí kosti. Vědci měli dojem, že se v této štěrbině nachází doupě příšery. Výsledky této expedice zřejmě naznačují, že jezerní příšera je skutečná, a nikoli naopak. Kdo ví, možná je puklina na dně jezera také propojena s celosvětovou podzemní sítí vodních toků a jezerní příšera Labyinkyr v zimním období migrují do teplejších krajin?