Noční můra projektu Phoenix a tajné vládní experimenty na Long Islandu

Foto: NSLS-II/Národní laboratoř Brookhaven

Spalovač mozku: Pokračování polozapomenutého experimentu

Na severovýchodním pobřeží severoamerického ostrova Long Island se nachází čtvrť Montauk. Mezi většinou Newyorčanů není známá pro své malebné krásy a historické památky, ale pro děsivou městskou legendu o děsivých parapsychologických zážitcích, píše Svět poznání. Na severozápadním konci ostrova, za dnes již nefunkčním přívozem, se nacházejí zbytky staré pevnosti z války za nezávislost. Pak jsou tu kasárna a hangáry bývalé letecké základny, kde se podle ufologů a kryptologů „vypalovaly mozky“ pokusných pacientů…

Dnes zastánci oficiální verze samotný fakt experimentu Philadelphia kategoricky popírají a projekt Rainbow spojují se zpravodajskými operacemi amerického námořnictva v tichomořském operačním prostoru. Opačné hypotézy „nezávislých badatelů“ a ufologů se snaží dokázat, že americké námořnictvo během druhé světové války provedlo experiment, jehož cílem bylo učinit loď neviditelnou pro nepřátelské radary.

Z vědeckého hlediska je pochybné, že při tehdejší úrovni radiotechniky na USS Eldridge byla vytvořena stínící „elektromagnetická bublina“ pomocí nějakých generátorů k rozptýlení radarového záření.

Ještě pochybnější je další průběh experimentu, kdy se loď údajně stala zcela neviditelnou. Navíc ufologická tradice připisuje „teleportaci“ torpédoborce do Norfolk Soundu, vzdáleného stovky kilometrů od Filadelfie. Je známo, jak městské legendy popisují tragický konec experimentu pro posádku Eldridge. A pokud vyloučíme zjevné absurdity typu „molekulárního promíchání“ kovu trupu lodi a těl, vypadala by diagnóza asi takto: členové posádky lodi zcela ztratili orientaci v čase a prostoru, nemohli se pohybovat, aniž by se opírali o stěny, a jejich psychika byla traumatizována jakýmsi šokovým stresem. Následně, po dlouhém rehabilitačním období, byli všichni členové posádky nejprve odesláni na břeh a poté propuštěni z námořnictva s diagnózami „psychopatie“, „duševní labilita“ a dokonce „sklon k nezvladatelné agresi“. Někteří američtí novináři provedli vlastní vyšetřování a prokázali, že téměř všichni námořníci Eldridge trávili své dny v blázinci, sužováni neustálými hrůznými vzpomínkami.

O čtyřicet let později, v bouřlivé červencové noci roku 1983, došlo k mohutnému výbuchu v místní elektrárně poblíž letecké základny Montauk, který vyřadil z provozu celou oblast. O několik dní později se místní obyvatelé s překvapením dočetli v novinách, že „tajným fyzikům“, kteří prováděli nějaké experimenty na Montaukské vrtulníkové střelnici, se podařilo prorazit „subprostorovým skokem“ do roku 1943. Zanedlouho se letovisko zaplnilo novináři, kteří netrpělivě očekávali, že se ve spletitých chodbách časoprostoru objeví USS Eldridge, která zmizela v docích ve Filadelfii.

Aniž by čekali, až se slavná loď znovu objeví, snažili se frustrovaní novináři zjistit, jaký výzkum v Montauku probíhá. Navzdory zapojení vševědoucích „žraloků z novin“ však nebylo možné zjistit, kudy se táhnou zamotané nitky řízení a podpory podivné letecké základny. Pokusy přimět obec, aby odpověděla, zda podivná radiolaboratoř patří vládě, vojenské agentuře nebo soukromé společnosti, rovněž nevedly k žádnému pokroku. To vše opředlo starou základnu různými pověstmi a legendami. Někteří viděli v noci tančící modrá světla na spleti antén, jiní zase sled výškových blesků za suchého bezvětří. Je zřejmé, že místní obyvatelé našli zlatý důl městských legend, které po světě rozšířili navštěvující ufologové a „nezávislí badatelé“.

Projekt „Phoenix“

Ufologové a zastánci konspiračních teorií tvrdí, že projekt Rainbow byl pokračováním programu Phoenix, který začal v roce 1948 a pod různými krycími jmény pokračoval až do konce šedesátých let. Když byl projekt ukončen, byla americkému Kongresu zaslána příslušná závěrečná zpráva. V obsáhlém dokumentu se uvádělo, že lidské vědomí je ovlivňováno elektromagnetickým zářením a v zásadě by tento jev mohl mít obranný význam. Takové tvrzení většinu kongresmanů vážně zmátlo a po krátké konzultaci s odborníky bylo rozhodnuto od dalšího výzkumu upustit.

Vedení projektu se poté obrátilo na Agenturu pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA) amerického ministerstva obrany s žádostí o finanční prostředky. Tato přísně utajovaná projektová organizace, jak už její název napovídá, je zodpovědná za vývoj nových vojenských technologií, které zajišťují technologickou převahu ozbrojených sil USA. Výzvy účastníků projektu Phoenix, aby pokračovali ve své práci a předběhli tak ostatní země ve vývoji rádiových vlnových prostředků působících na lidský mozek, našly plné pochopení u odpovědných pracovníků DARPA, kteří prováděli zkoumání projektu. Phoenix tak získal silnou materiálovou základnu, která údajně překlenula propast mezi základním neurofyziologickým výzkumem a jeho aplikací ve vojenské sféře.

Soudě podle dostupných informací se DARPA snaží všemi způsoby minimalizovat riziko neúspěšného výzkumu spojením několika tvůrčích týmů dohromady. V tomto případě šlo o prostředky ze speciálních výzkumných programů Brookhavenské národní laboratoře. Pro pokračování experimentů bylo zapotřebí specifické radioelektronické vybavení, zejména výkonný radarový systém pracující na specifických frekvencích. Z předchozích experimentů bylo známo o existenci zvláštních „průhledových oken“ pro elektromagnetické záření, ovlivňující lidské vědomí. Odborníci DARPA rychle našli základní objekt pro realizaci projektu v podobě zachovalého leteckého cvičiště, vybaveného poněkud zastaralým, ale ve svých parametrech unikátním rádiovým zařízením.

Tak začal projekt Fénix 2, v tisku nejčastěji označovaný jako Duhový Fénix nebo prostě projekt Montau.

Počátkem sedmdesátých let bylo rádiové vybavení základny Montauk plně obnoveno. Samozřejmě byla přijata veškerá opatření k utajení a zejména dezinformacím. Jako jedna z úrovní dezinformace byla zvolena inovativní teorie času, připomínající chronofyziku sovětského vědce Kozyreva. Letecká základna Montauk byla podle všech dokumentů považována za zcela vyřazenou z provozu a nacházela se v zóně chemické kontaminace v důsledku úniku experimentálního raketového paliva. Údajně se kdysi dávno, ještě v padesátých letech, při doplňování paliva do prvních mezikontinentálních balistických raket převrhla na střelnici cisterna s velmi nebezpečnými a toxickými složkami.

Podle novinářů z týdeníku New Yorker program pokusů v Montauku zahrnoval vystavení obsluhy různým ostře zaměřeným mikrovlnným pulzům. Při těchto experimentech bylo použito několik zářičů s různými, někdy velmi efektními reflektory, namířenými na cílovou budovu v podobě malého dřevěného skladiště. Uvnitř cílové budovy se nacházela řada místností s různým stupněm stínění. V těchto místnostech byli umístěni pacienti, experimentátoři a lékaři chránění speciálními obrazovkami. Vědci měřili rozptýlené a nerozptýlené mikrovlnné záření a lékaři pořizovali lékařské údaje.

Ionosférická harfa

Předpokládá se, že nejznámějším „praktickým výstupem“ experimentů v Montauku byl vývoj miniaturizovaných přenosných mikrovlnných generátorů. Tyto nové zbraně pro „rytíře pláště a dýky“ nezanechávaly vůbec žádné stopy a způsobovaly těžkou nevolnost se ztrátou vědomí a infarkty až po smrt. Další zdokonalování těchto slavných „případů smrti“ probíhalo kdesi v tajemných hlubinách této přísně tajné organizace.

V Pentagonu existoval konkurenční projekt „Ionospheric Harp“ neboli HAARP (High Frequency Active Auroral Research Program) – program výzkumu ionosféry pomocí vysokofrekvenčních nárazů. A dále byly vyčleněny značné prostředky na vývoj „pulzní radioelektronické munice“, která byla úspěšně testována v Jugoslávii, Iráku a Afghánistánu.

Posledním pokusem zaujmout potenciální sponzory a zákazníky byl „náhodný únik informací“ prostřednictvím jistého Ala Bileka, jednoho z autorů proslulé knihy „Filadelfský experiment a jiné záhady UFO“. Ve vědeckých kruzích naprosto neznámý „doktor Bielek“ všeobecně tvrdí, že se podílel na vývoji projektu Rainbow-Phoenix a že byl zapojen do mnoha následných „dceřiných programů“. Ani on však nedokázal poskytnout rozumné vysvětlení pro podivné chování mořských a pozemských živočichů, kteří někdy procházejí velmi neobvyklými mutacemi.

Lze připomenout, že v okolí Long Islandu byl již jednou pozorován hromadný úhyn divokých i domácích zvířat. Stalo se tak v prvním desetiletí 20. století, kdy Nikola Tesla (1856-1943), významný vynálezce srbského původu, prováděl sérii pokusů se svým „éterickým rezonátorem“. Tento záhadný přístroj, někdy nazývaný Teslova „paprsková zbraň“, byl instalován ve slavné Wardenclyffské věži (Tesla Tower). Místní obyvatelé si rychle dali do souvislosti období provozu věže pokryté girlandami statické elektřiny s podivným chováním svých domácích zvířat. Kočky, psi, koně a krávy upadali do jakéhosi šílenství. Zvířata ztrácela orientaci, padala a válela se po zemi. Pak přišel čas na lidi a okolní nemocnice přetékaly hypertoniky a kardiaky. To vše nemalou měrou přispělo k tomu, že i přes Teslovy prudké protesty byly experimenty ukončeny a veškeré zařízení včetně věže „éterového rezonátoru“ v roce 1917 demontováno.

Zdá se, že něco podobného se odehrálo i v Montauku. Ostatně všechny údaje shromážděné novináři ukazují, že nejen americká armáda tam prováděla výzkum účinků mikrovlnného záření na lidský mozek. Kromě toho se podobně jako Tesla před osmdesáti lety pokoušeli provádět vějířové ozařování neobydleného terénu a oceánu. Přitom pečlivě sledovali reakce suchozemské a mořské fauny.

Významnou roli při neslavném zániku Fénixe, který se již nikdy nepodařilo oživit, sehrály také respektované ekologické organizace. Po třech masivních vyplaveních kytovců na pláže a mělčiny v řadě začali ekologové v Montauku protestovat. To přitáhlo nejbližší pozornost amerických médií, která svými publikacemi konečně rozptýlila svatozář tajemství nad pokusy o oživení Teslova „paprskometu“…