Grand Canyon a jeho „uranové“ tajemství, jde o povrchový důl?

27/12/2022 Iveta Mauci 8 min read 370 Zobrazení Beaver Falls, Berringerův kráter, Bukans Stone, Chrám Šivy, Chrám Višnua, Havasu Falls, indiáni, osada Navajo, těžba, Trůn Wotan, Uran

Nové Tajné projekty TOP 10 Všechny články Záhady

Grand Canyon ve Spojených státech je z nějakého důvodu nazýván osmým divem světa. Každý rok navštíví národní park Grand Canyon více než 4,5 milionu turistů z celého světa, aby viděli jeden z nejvelkolepějších výtvorů přírody. Toto je nejhlubší kaňon na naší planetě, napsal Svět poznání. Jeho malebné výhledy jsou úžasné, žádné fotografie ani filmy nemohou zprostředkovat krásu a vznešenost tohoto úžasného místa.

Je zařazen na seznam světového dědictví UNESCO a spolu se Sochou svobody patří k hlavním americkým atrakcím. Tento úžasný výtvor přírody přitahuje každoročně miliony turistů, kteří si sem přicházejí užít úžasnou podívanou a pořídit působivé snímky a videa. Grand Canyon je právem považován za jeden z nejneobvyklejších geologických objektů na naší planetě, pokud jde o jeho rozsah a informační obsah.

A to není překvapivé, protože kaňon poskytuje vědcům informace o čtyřech geologických érách najednou. Řeka Colorado tak hluboko protínala zemskou nebeskou klenbu po miliony let. Maximální hloubka kaňonu dosahuje 1800 metrů a táhne se v délce 446 kilometrů. V závislosti na části kaňonu se jeho šířka pohybuje od 800 metrů (na úrovni dna) do 6-29 km na úrovni plošiny.

Vrstvy žlutých, růžových, hnědých a fialových skal odkrytých řekou způsobují, že kaňon vypadá jako vrstvený dort. V Grand Canyonu bylo objeveno velké množství jeskyní, některé z nich obsahují stopy dávných lidí, takže tento přírodní objekt je zajímavý nejen pro geology, ale i pro archeology. Paleontologové a biologové nacházejí v kaňonu také mnoho zajímavého. Grand Canyon je nejpůsobivějším příkladem procesů eroze, které rok co rok mění povrch planety.

Předpokládá se, že historie Grand Canyonu začala asi před 10 miliony let. Poté rovinou protékala řeka Colorado, ale postupem času tektonické procesy zvedly plošinu, což způsobilo změnu úhlu řeky. Vodní proud zvýšil svou rychlost a začal rychleji erodovat kameny ležící v jeho cestě. Nejprve se řeka prořezala nadložními vápenci, pak přišly na řadu hlubší pískovce a břidlice. Zhruba před 5-6 miliony let vznikl Grand Canyon, řeka dosáhla pevnějších žulových skal a výrazně se snížila rychlost jejího „zakousnutí“ do zemské nebeské klenby.

Řeka Colorado nyní pomalu, ale jistě prohlubuje svůj tok. Jeho vody unášejí písek, kameny a dokonce i malé balvany. Řeka je ve skutečnosti jakýmsi velmi dlouhým písečným pásem, který ročně prohloubí dno soutěsky asi o čtvrt milimetru. To je samozřejmě téměř nepostřehnutelné, ale za pár milionů let se Grand Canyon nepochybně výrazně změní. Mimochodem, kvůli velkému množství písku a jílu, které řeka nese, mají její vody načervenalou barvu, což vysvětluje název řeky Colorado, která se ze španělštiny překládá jako „červená“. Každý den Colorado přepraví do moře více než půl milionu tun různých hornin.

Kombinace různých procesů eroze vytvořila na stěnách Grand Canyonu mnoho bizarních postav a obrazů, podobných pyramidám, pagodám, věžím a dokonce i některým fantastickým tvorům. Některé z těchto výtvorů přírody mají dokonce svá vlastní jména: například „Chrám Šivy“, „Trůn Wotan“, „Chrám Višnua“. Grand Canyon má také své vlastní vodopády, z nichž nejoblíbenější jsou Havasu Falls, Mooney Falls a Beaver Falls. Jednou z atrakcí Grand Canyonu je černý popelový kužel Bukans Stone, vzniklý vulkanickou činností asi před 10 tisíci lety.

V kaňonu je mnoho různých živých tvorů. Vzhledem k výšce skal kaňonu a jeho velké hloubce se v něm dokonce nacházejí podnební pásma, jejichž hranice jsou však velmi neostré. V horní části kaňonu jsou vidět poměrně vysoké stromy – převážně jedle, smrky a žluté borovice. V jimi tvořených lesích žije ojedinělý druh veverek, vyskytují se zde i větší zvířata, například černoocasí. Ale v oblasti dna kaňonu můžete vidět pouze pouštní rostliny. Obecně vědci v kaňonu našli asi 1500 druhů různých rostlin a 34 druhů savců.

Historie Grand Canyonu

Není pochyb o tom, že i v předkolumbovských dobách domorodí obyvatelé Ameriky věděli o existenci Grand Canyonu. Archeologové objevili v kaňonu skalní malby indiánů, které jsou staré nejméně 3 tisíce let. V těchto dávných dobách kaňon obývali indiáni z kmene Pueblo, kteří v jeho stěnách vytvářeli jeskyně a usazovali se v nich. Na náhorní plošině přiléhající ke kaňonu se nacházely osady Sinagua, Hopi, Navajo, Payut atd. V okolí kaňonu dodnes žijí některé indiánské kmeny, jako Havasupai, Navajo a Valapai.

Evropané se o existenci kaňonu dozvěděli až v roce 1540, kdy oddíl španělských vojáků pod velením Garcíi Lopez de Cardenas narazil na tento grandiózní výtvor přírody (v řadě zdrojů oddílu velel Francisco Vasquez de Coronado).

García López de Cárdenas popsal první okamžik tohoto pozoruhodného objevu takto: „Najednou se přede mnou otevřela země. Podíval jsem se dolů. Před očima se mi objevila propast tak neuvěřitelné hloubky, že nemám dost slov, abych tuto podívanou popsal. Hluboko dole se rozvířily vody Rudé řeky.

Cílem Španělů nebyly geografické objevy, hledali zlato. Samozřejmě je napadlo zkontrolovat kaňon na přítomnost žlutého kovu. Za tímto účelem se několik Španělů s indiánskými průvodci Hopi pokusilo dostat na dno kaňonu, ale kvůli nedostatku pitné vody museli tento záměr opustit a vrátit se zpět. Od té doby, po více než dvě století, Evropané tato místa nenavštívili a teprve v roce 1776 se v oblasti Grand Canyonu objevili dva kněží, kteří se snažili tudy dostat do Kalifornie.

První plnohodnotný vědecký výzkum Grand Canyonu v roce 1869 provedla expedice profesora z Illinoiské univerzity Johna Powella (1834-1902), jehož výsledkem byl popis kaňonu. John Powell byl veteránem občanské války, během níž v akci přišel o pravou ruku. Navzdory tomu se Powell proslavil jako neúnavný cestovatel a průzkumník velkých amerických řek. Byl to on, kdo ušel více než 400 km po dně kaňonu, sestavil jeho mapu, popsal jeho nejzajímavější místa a úžasný život indiánů žijících v těchto končinách.

Stojí za zmínku, že John Powell byl geolog, takže si lze snadno představit, jak byl potěšen obrovskými výchozy skalních podloží, které mu umožnily odhalit historii geologického formování této oblasti planety. V roce 1869 se neúnavný cestovatel odvážil na vůbec první rafting po řece Colorado. Pro tuto nebezpečnou cestu si Powell vybral úsek řeky s velmi silným proudem. Během raftingu narazila výprava na tak nebezpečné peřeje, že to nervy tří jejích účastníků nevydržely a rozhodli se dostat z kaňonu po zemi.

Jednoruký vědec se svými věrnými odvážlivci pokračoval v raftingu po rozbouřené řece. O dva dny později, když překonali mnoho smrtících míst, přesto dokončili zamýšlenou cestu a přistáli na břehu, kde je potkali evropští osadníci. Osud tří mužů, kteří se báli pokračovat v raftingu, byl ale tragický. Při cestě po dně kaňonu je zajali místní indiáni, kteří kvůli útoku na ženu z jejich kmene cizince popravili.

Díky Powellovu výzkumu a dalším expedicím získal Grand Canyon na konci 19. století určitou oblibu. V roce 1882 Benjamin Garrison, člen amerického Senátu z Indiany, představil návrh zákona na označení Grand Canyonu jako národního parku. Když se Harrison stal dvacátým třetím prezidentem Spojených států, postaral se v roce 1893 o vytvoření rezervace Grand Canyon. Dvacátý šestý americký prezident Theodore Roosevelt navštívil kaňon v roce 1903 a byl potěšen tímto výtvorem přírody. V roce 1908 z jeho iniciativy získal Grand Canyon status národní památky USA.

V roce 1919 podepsal 28. prezident Spojených států Woodrow Wilson vytvoření národního parku Grand Canyon. Rozloha národního parku nyní dosahuje téměř 5000 metrů čtverečních kilometrů. Mezi turisty navštěvujícími park je velmi oblíbený sestup do kaňonu na mule a rafting po řece Colorado na nafukovacích raftech. V parku je několik turistických center, obchody se suvenýry a dokonce i Geologické muzeum. Kaňon je vybaven několika vyhlídkovými plošinami, z nichž nejoblíbenější je Skywalk, který je skleněný a má tvar podkovy. Pro odvážlivce, kteří jsou ochotni zaplatit 90 dolarů, aby se na ni dostali, získáte pocit, že se vznášíte nad kaňonem.

Je to jen prastarý důlní výtvor?!

Zatímco oficiální věda považuje Grand Canyon za největší výtvor přírody a výsledek dlouhodobých erozních procesů, někteří vědci jsou si jisti, že se jedná o velmi staré důlní dílo. Podle jejich rozboru kaňon (lom) vznikal ne miliony, ale jen nějakých 50-100 let, a to je prostě nereálná doba pro přirozené erozní procesy. Upozorňují na téměř shodné poloměry zakřivení hornin v kaňonu a rovnoměrnost skalních zářezů: to podle nich svědčí o jasné práci výkonné těžební techniky, jakou dnes používáme při povrchové těžbě.

O tom, že je kaňon umělého původu, údajně svědčí přítomnost spíše měkkých hornin v jeho úsecích, které měla říční voda výrazně vymýt, ale nestalo se tak. S pomocí radiokarbonové analýzy bylo možné předpokládat, že vývoj, který vedl ke vzniku kaňonu, byl proveden asi před 50 tisíci lety. Podle zastánců alternativní verze se zde těžil uran. Předpokládá se, že se zde nejen těžilo, ale i obohacovalo a zpracovávalo. S největší pravděpodobností z něj byly vyrobeny i jaderné zbraně. Mimochodem, v oblasti Grand Canyonu se stále rozvíjejí ložiska uranu.

Možná, že „hry“ s jadernými zbraněmi skončily pro tuto starou civilizaci slzami: kvůli vypuknutí atomové války upadla se všemi svými úspěchy v zapomnění. Jaderný úder byl také proveden na atomový komplex nacházející se v oblasti Grand Canyonu, o čemž může svědčit Berringerův kráter o průměru 1200 metrů a hloubce 250 metrů. Kráter samozřejmě podle oficiálního hlediska vznikl pádem velkého meteoritu o hmotnosti až 300 tisíc tun, ale zatím nebyl nalezen jediný jeho fragment. Zastánci alternativní verze to vysvětlují tím, že kráter vznikl jaderným výbuchem o síle 150 megatun, ke kterému došlo před 50 tisíci lety.

Mimochodem, v tuto chvíli mnoho badatelů nepochybuje o tom, že v dávných dobách již na Zemi existovaly rozvinuté civilizace, které zemřely nejen kvůli globálním přírodním katastrofám, ale také samy sebe zničily v sebevražedném jaderném konfliktu.