Agenti v rubáši: Proč fašisté vytvořili Vatikán

25/01/2023 Iveta Mauci 7 min read 212 Zobrazení Benito Mussolini, fašisté, městský stát, Pietro Gasparri, Vatkán

Nové Tajné projekty TOP 10 Válečná zóna Všechny články Zajímavosti

V příštím roce si připomeneme 95. výročí, kdy se na mapě světa oficiálně objevil městský stát Vatikán, hlavní město katolíků z celého světa, napsal Svět poznání. Úžasné je, že k této události došlo díky fašistickému diktátorovi Benitu Mussolinimu.

Dárek od diktátora

V roce 1929 podepsal kardinál Pietro Gasparri v papežském sále Lateránského paláce jménem papeže Pia XI. a předsedy italské vlády Benita Mussoliniho „Smlouvu mezi Svatým stolcem a Itálií“. Po podpisu historického dokumentu bylo fašistickému diktátorovi předáno zlaté pero jako dar Svatého stolce. Na jeho příkaz bylo oficiálně vyhlášeno město Vatikán, na které italské úřady převedly 44 hektarů pozemků v centru Říma. Kromě toho Svatý stolec obdržel dalších 750 milionů lir v hotovosti a 1 miliardu v cenných papírech. Tyto prostředky byly určeny jako náhrada za církevní majetek znárodněný v roce 1870, kdy papežský region násilně zanikl.

Není divu, že katolická církev všemožně podporovala Mussoliniho, který, aby se zalíbil katolíkům, zakázal svobodné zednářství a osvobodil duchovní od daní. V reakci na to Pius XI. ve svých kázáních aktivně vystupoval proti socialistům a komunistům. Na důkaz Mussoliniho přízně vůči Piovi XI. se ve veřejných školách objevily krucifixy a vůdce italských fašistů prohlásil: „Fašismus uctívá Boha asketů, světců, hrdinů a také Boha, jak ho naivní a primitivní srdce lidu kontempluje a volá k němu“.

Pakt s Hitlerem

Podobná situace byla zaznamenána v Německu. Hitler potřeboval podporu katolické církve a papeže jako její hlavy, aby získal důvěru lidu. Tato otázka měla strategický význam, protože katolíci v Německu měli k Vůdci velmi ambivalentní vztah.

Po vzoru svého hlavního spojence na světové scéně podepsal Hitler v červenci 1933 konkordát se Svatým stolcem, který platí dodnes. Zatímco dříve Bismarck vedl protikatolickou politiku, Hitler se po nástupu do funkce kancléře snažil o spojenecké vztahy s církví, jak jen to bylo v jeho režimu možné. Řada historiků se navíc domnívá, že NSDAP se v Německu dostala k moci převážně s podporou Katolické strany středu, jejíž jeden z vůdců Franz von Papen byl v Hitlerově vládě jmenován vicekancléřem.

Není divu, že Hitler, který si zajistil podporu papeže, dal katolické církvi možnost co nejplnější účasti na německém životě a slíbil, že bude respektovat práva křesťanských církví jako „důležitých prvků pro zachování duše německého národa“.

Je pravda, že němečtí fašisté následně potlačili mnoho katolických kněží, ale vedení Třetí říše udržovalo dobré vztahy přímo se Svatým stolcem až do svého pádu.

Agenti v rubáši

Navzdory podpoře fašistických diktátorů se Vatikán jako městský stát druhé světové války přímo neúčastnil a zachovával neutralitu. Ale to se od něj nevyžadovalo. Je dobře známo, že informace vládnou světu. Kdo ji získá jako první, vyhrává války a bitvy. Ne nadarmo byla v první polovině dvacátého století vatikánská zpravodajská služba považována za nejinformovanější na světě.

Dva zkřížené klíče jsou dodnes zobrazeny na znaku Vatikánu. Předpokládá se, že jedním klíčem katolická církev zpřístupňuje vše, co ji zajímá, zatímco druhým zamyká vše, co je v rozporu s katolickou vírou. To není překvapivé, protože všude, kde je byť jen jeden katolík, je Vatikán neviditelně přítomen a přijímá veškeré informace jako první. Nejzajímavější je, že jedna z nejmocnějších zpravodajských služeb Vatikánu se objevila právě na začátku druhé světové války v říjnu 1939. Dokonce mu dali i správné jméno: „Informační kancelář“. Překvapivou shodou okolností stál v čele této struktury A. N. Jevrejnov, rajský biskup, jehož otec měl titul generálporučíka ruské carské armády.

„Zpravodajský úřad měl pobočky nebo důvěryhodné kněze na všech strategických vojenských místech a štědře zásoboval Vatikán nejrůznějšími zpravodajskými informacemi, které Svatý stolec využíval pro své vlastní politické a někdy i zištné účely.

Katoličtí kněží dokázali pracovat na všech frontách, infiltrovali se dokonce i do zajateckých táborů, aby doručili nebo získali strategicky důležité informace.

Rozvědka Třetí říše se však o tyto vatikánské schopnosti začala zajímat až v roce 1940. Brzy začala SD aktivně spolupracovat s nacistům loajálním Svatým stolcem, zastoupeným papežem Piem XII., při získávání zpravodajských informací. Informace předávala německá rozvědka jak dobrovolně, tak prostřednictvím agentů, které Němci převedli. Špion, který pracoval ve vatikánském archivu, byl považován za mimořádně cenného, a měl tak přístup ke všem zpravodajským informacím, které zajímaly nejvyšší vedení Třetí říše. Hierarchové Svatého stolce však byli prozíraví lidé. Vatikán si byl dobře vědom toho, že by se misky vah mohly přiklonit na opačnou stranu a nacismus by padl. Vatikán zřejmě chtěl vytvořit bezpečnostní polštář a od začátku druhé světové války navázal obchodní vztahy s britskými a americkými zpravodajskými službami, kterým také pomáhal informacemi, samozřejmě ne nezištně. Biskup James Ryan, jeden z katolických hierarchů počátku čtyřicátých let, se v článku v New York Times z 12. května 1940 autoritativně vyslovil pro navázání diplomatických vztahů mezi Spojenými státy a Vatikánem. Je známo, že ve stejném roce 1940 navštívil Vatikán Myron Taylor, šéf ocelářského koncernu a ředitel First National Bank v New Yorku. Jeho úkolem bylo získat a předat Rooseveltovi v USA informace o skutečné situaci v Evropě, které měl k dispozici Svatý stolec. Potřebné informace byly předány. Ne nezaujatě. Podle různých studií jen v roce 1940 předala americká vláda papeži Piovi XII. 300 až 500 tisíc dolarů za zpravodajské údaje.

Na frontách třetí světové války

Není divu, že po skončení druhé světové války a vypuknutí nové studené války se zpravodajské aktivity Vatikánu nikam neposunuly. „Informační kancelář“ byla zrušena, nikoli však zrušena. Byla sloučena se zpravodajskou službou jezuitského řádu. Nová struktura zároveň zůstala podřízena Svatému stolci, neboť byla podřízena kardinálu Montinimu, úřadujícímu vatikánskému státnímu sekretáři. Podrobnosti o činnosti vatikánské rozvědky v tomto období byly popsány v Itálii v roce 1948 a okamžitě se staly knižním bestsellerem „Tajné dokumenty vatikánské diplomacie“.

Je pozoruhodné, že v témže roce 1948 francouzská média zveřejnila senzační zprávu, že byla podepsána tajná dohoda mezi Vatikánem a CIA o spolupráci při získávání informací o východoevropských zemích. O rok dříve podle zpráv západního tisku USA vyčlenily 500 000 dolarů na zpravodajské aktivity Vatikánu v Evropě. Rozdělení práce podle této dohody však vypadalo poněkud nespravedlivě. CIA platila USA za informace, zatímco vatikánští agenti po celém světě shromažďovali informace, které zajímaly Američany. Vatikánští duchovní navíc nejen shromažďovali informace, ale také se aktivně zapojovali do propagandistické činnosti proti SSSR a jeho spojencům. Například v roce 1948 se v Československu připravoval státní převrat s podporou vatikánské zpravodajské sítě a pražský arcibiskup Beran slíbil opozici všestrannou podporu papeže. Ani po tomto grandiózním neúspěchu však Vatikán nepřestal s podvratnou činností v zemích socialistického bloku. Do Prahy přijel papežský vyslanec, známý svou špionážní a podvratnou činností v Uhrách. Z jeho rozhodnutí se uskutečnily tajné rozhovory se všemi katolickými kněžími v Československu, kteří byli vyzváni, aby pokračovali v podvratné činnosti. Nicméně v letech 1950 a 1951 byla část špionážní sítě agentů v sutanách odhalena. Odhaleny byly také skrýše zbraní, zlata a cizí měny v katolických klášterech. Zejména opat premonstrátského kláštera Mahalka ukrýval ve svém klášteře zbraně a munici. A v kožichu varhan našli vyšetřovatelé několik set tisíc československých korun, amerických dolarů, italských lir a mnoho zlatých a stříbrných ozdob. Takových příkladů je mnoho.

Změna nápisu

Podle publikací v západním tisku existovala od počátku 50. let v Římě škola pro školení duchovních ve špionážní činnosti a katolické propagandě v zemích procházejících socialismem. Mezi učiteli této školy byli i důstojníci americké zpravodajské služby. V důsledku toho se Vatikán v 80. letech stal jedním z center koordinace a provádění tajných operací proti SSSR. Dnes existuje poměrně hodně literatury popisující podíl Vatikánu na zničení Berlínské zdi a následném rozpuštění Varšavského bloku.

Současný Vatikán zároveň zcela popírá existenci své vlastní zpravodajské služby. V roce 1993 odpověděla Apoštolská nunciatura v Německu Institutu pro světové dějiny, že Vatikán nemá vlastní zpravodajskou službu. Zejména vojenské a ekonomické informace neshromažďuje a neanalyzuje žádná agentura.