Operace Přelet: fiasko CIA
V noci z 30. dubna na 1. května 1960, naprostá většina Sovětského svazu klidně spala. Úřady ani obyčejní lidé nevěděli, že ve 4:30 ráno odstartoval ze vzdáleného letiště v pákistánském Péšávaru třicetiletý americký pilot Francis Gary Powers a se svým U-2 vzlétl směrem k sovětským hranicím. Tak začala operace Přelet, kterou naplánovala CIA, píše Svět poznání.
LÉTAJÍCÍ ŠPION
Výškový a nepříliš rychlý letoun U-2, napěchovaný nejnovějším fotografickým a radiotechnickým vybavením, magnetofony, radary a další technikou, se dokonale hodil pro úkoly vojensko-průmyslové špionáže. Cílem Powersova prvomájového, a zdaleka ne prvního letu, byla sovětská průmyslová zařízení a vojenské základny v oblasti Uralu. Poté, co pilot proletěl nad tajným Čeljabinskem a vyfotografoval jej, nabral kurz na Sverdlovsk (dnešní Jekatěrinburg). Poté měl podle letového plánu doletět k sovětskému raketovému zkušebnímu polygonu v Plesecku. Plán však nebyl realizován: U-2 byl sestřelen sovětskými silami protivzdušné obrany nad územím Sverdlovské oblasti. V souladu s tehdejší tradicí se této mimořádné události zpočátku nedostalo žádné publicity.
ŽIVÝ A NERUŠENÝ
Teprve 5. května, v časných ranních hodinách, zaslechli sovětští občané v rádiu známý hlas Jurije Levitana, který oznamoval prohlášení prvního tajemníka Ústředního výboru KSČ Chruščova. Nikita Sergejevič informoval, že 1. května bylo sestřeleno špionážní letadlo, a odsoudil “americké agresivní kruhy, které se snaží provokacemi narušit pařížskou vrcholnou schůzku”.
USA okamžitě reagovaly a uvedly vědecký účel přerušeného letu. HACA oznámila, že její letoun U-2, který byl od roku 1956 používán k čistě vědeckému výzkumu ve vysoké atmosféře, se ztratil při přeletu nad Tureckem. Poté Chruščov zničehonic prohlásil, že “pilot je naživu a neohrožený”. Ve svém prvním prohlášení o tom záměrně pomlčel, protože jinak by si Američané “zase vymysleli nějakou pohádku”.
Po Chruščovově emotivním projevu vydala sovětská vláda oficiální prohlášení: “Francis Power, pilot sestřeleného letadla, je v Moskvě a podává podrobnou zprávu. Sovětské úřady mají k dispozici nezvratné důkazy o špionážním charakteru letu…”. Podle jednomyslného názoru světových médií americká vláda nikdy nezažila takovou ostudu.
Pilotovi se podařilo na padáku opustit rozpadající se letadlo. Jakmile přistál, okamžitě ho obklopili místní kolchozníci. Zpočátku ho považovali za sovětského pilota, který havaroval, a tak dělali všechno možné, aby mu pomohli. Pomohli mu například zbavit se těžké kombinézy. Jakmile však pilot začal mluvit, jejich postoj se dramaticky změnil. Jak později vzpomínal sám Powers, dali mu pár facek a odvlekli ho na policii. Powers nechtěl použít smrtelně jedovatou injekci, kterou měl u sebe. O několik hodin později už byl v Moskvě na Lubjance. Při výslechu byl přímočarý a o vědecké povaze svého proletu se ani nezmínil.
Mezitím 16. května Chruščov dorazil do Paříže, kde se měl konat dlouho plánovaný světový summit. Jako podmínku své účasti na konferenci požadoval, aby se americký prezident Eisenhower za let U-2 veřejně omluvil. Protože se tak nestalo, Chruščov se konference odmítl zúčastnit. Přirozeně byla zrušena i návštěva amerického prezidenta v Moskvě, která měla být odpovědí na Chruščovovu návštěvu Ameriky v září 1959.
Dne 17. srpna 1960 začal ve Sloupové síni v Moskvě za přítomnosti mnoha zástupců tisku veřejný proces s Powersem. Dne 19. srpna byl vyhlášen rozsudek: Vynesený rozsudek zněl: 10 let odnětí svobody. Dne 10. února 1962, byl však Powers vyměněn za agenta sovětské rozvědky Rudolfa Abela. Stalo se tak na mostě Glinik mezi Západním a Východním Berlínem. Očitý svědek události, Abelův právník Donovan, tvrdil, že Powers byl Američanům předán zdravý a dobře živený. Byl oblečen do kvalitního kabátu a na hlavě měl zimní čepici s prachovkou.
Po návratu domů musel Powers podstoupit vyčerpávající výslechy v CIA. Vyčítali mu, že nepoužil jed a u soudu toho řekl příliš mnoho. Přestože CIA udělila Powersovi o rok později medaili, byl předčasně propuštěn z armády. Později pracoval jako pilot policejního vrtulníku. Dne 1. května 1977 Francis Power zemřel při výkonu služby. Mnoho lidí upozorňovalo na shodu osudových dat v jeho životopise: 1. května 1960 a 1. května 1977.
ODCHOD DO TARANU
Na samém počátku devadesátých let měl tento příběh, do té doby již zcela zapomenutý, nečekané pokračování. V Tambovské oblasti byl nalezen pilot, naštěstí živý a zdravý, který 1. května 1960 přerušil Powersův let. Tímto pilotem byl kapitán Pentjukov. Zde je jeho výpověď: “30. dubna jsme s Žeňou Šejkem převáželi dvě ‘sušky’ (nejnovější stíhačky Su-9) z Krasnojarsku do Baranoviči. Na noc jsme přistáli u Sverdlovska na mezipřistání. Ráno přišel rozkaz: “Pohotovost č. 1”. Generál Vovk z Uralského vojenského okruhu mi nadiktoval rozkaz velitele protivzdušné obrany maršála Savického: “Zničte výškový cíl za každou cenu!”.
Odpověděl jsem: “Ale můj letoun je bez munice, jak ho mám zničit?” “Ne,” odpověděl jsem. V odpovědi se rozhostilo ticho: “Dobrá, kapitáne, provedete ten rozkaz?” “Ano,” odpověděl jsem. Jinými slovy, byl jsem požádán, abych letadlo taranoval. (Taran je způsob boje spočívající v najetí, respektive úmyslné srážce, jednoho bojového prostředku s jiným. Používalo se na moři, na souši a ve vzduchu. Zdroj: Wikipedia.)
Nemám šanci přežít. Vím, že mám právo odmítnout, není to válka. Ale na druhou stranu, co když je na palubě ten Američan s atomovou bombou? Tato myšlenka mi vlila do žil sílu a rozhodnost.
Vyletěl jsem do výšky 20 km. Rychlost Su-9 byla na tehdejší dobu nevídaná. A letadlo bylo lehké, bez raket. Začal jsem se k Američanovi přibližovat, abych ho taranoval. Podivoval jsem se, nebylo to mé obvyklé letadlo, ale měl jsem třikrát-čtyřikrát větší rychlost než on! Tak jsem nad ním vzlítnul, doslova vystřelil, velmi blízko k letadlu. Klesal jsem do 18 km, abych na Američana zaútočil zespodu. Podíval jsem se, padal na pravý bok a začal se otáčet, ale celou dobu se snažil ohnout čumák střemhlav.
Kdo nebo co tedy sestřelilo U-2? Já? Ne, já ne! MiGy nemohly Powerse zasáhnout. Tak kdo to tedy udělal? Nikdo! Američan se poté, co jsem nad ním přeletěl, dostal do proudu výfukových plynů z mé trysky, zachytil se v takzvaném proudu trysek. Z toho tryskového proudu se v kluzáku, což byl ten Američan, nedá dostat, protože tryska zrychluje rychlostí 180 m/s a má točivý moment! V tu chvíli se vaše letadlo začne nepřetržitě točit, přejde do střemhlavého letu a vy nemůžete nic udělat, ať se snažíte sebevíc. Přesně to se stalo tomu Američanovi.”
OFICIÁLNÍ VERZE
Powersovy vzpomínky se do značné míry shodují s vyprávěním sovětského pilota. Posuďte sami: “Uslyšel jsem hlasitou ránu, jako když letadlo překonává zvukovou bariéru, a přede mnou se zableskl kulovitý plamen. Uvědomil jsem si: byla to výfuková tryska ruské stíhačky. Neznámá síla mnou zatočila tak, že jsem ztratil orientaci v prostoru, pak mě to odhodilo a přitisklo k palubní desce.
Vzpomínky obou pilotů však neměly na oficiální verzi zničení U-2 žádný vliv. Podle ní byl Powersův letoun sestřelen raketou vypálenou z nejnovějšího (v té době) protiletadlového raketového systému C-75 “Dvina”.
Ve skutečnosti existovala druhá raketa jako záloha, protože C-75 byl v boji použit poprvé. Nezasáhla však nepřítele, nýbrž jednu ze sovětských stíhaček, které vzlétly k zachycení U-2. Pilot Sergej Safronov zahynul…