Let rakety Artemis na Měsíc zahájil novou éru lidského výzkumu

Foto: NASA

Sonda NASA Artemis 1 vstoupila na oběžnou dráhu Země. Bude testovat raketu a kapsli, která by mohla po 50 letech vrátit astronauty na Měsíc. Raketa Space Launch System je nejvýkonnější raketou, jaká kdy byla postavena. Má dopravit astronauty na Měsíc poprvé od 70. let minulého století. Nová obrovská raketa NASA odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě 16.listopadu v 1:47 východního času a dosáhla tak významného milníku v plánech agentury na návrat astronautů na Měsíc, napsal Nature.

„Stoupáme společně, zpět na Měsíc a ještě dál,“ řekl komentátor startu Derrol Nail z NASA, když mohutná raketa zahřměla na noční obloze nad mysem Canaveral. Start vynesl kapsli s astronauty bez posádky, zvanou Orion, na oběžnou dráhu Země a k plánovanému kurzu, který má během následujících 26 dní vést kolem Měsíce a zpět. Let, známý jako Artemis I, bude testovat, zda raketa a kapsle budou schopny bezpečně přepravovat lidi a zároveň nést řadu vědeckých experimentů.

Je to poprvé po půl století, co NASA vypustila dostatečně výkonnou raketu, aby mohla vyslat člověka za nízkou oběžnou dráhu Země.

Let byl odložen po dvou pokusech na přelomu srpna a září, které byly přerušeny kvůli problémům s hardwarem, včetně úniku kapalného vodíkového paliva. NASA pak koncem září vynechala možnost startu kvůli blížícímu se hurikánu, než ji znovu umístila na startovací rampu, kde minulý týden zažila silný vítr a déšť způsobený jinou bouří. Manažeři NASA tvrdí, že tato bouře způsobila na raketě pouze drobná poškození, včetně odloupnutí pruhu těsnění, které podle nich start neohrozí.

Zpoždění znamená, že několik malých satelitů na solární pohon, které letí na palubě Artemis I a které budou vyslány do vesmíru za účelem výzkumu, nemělo nabité baterie více než rok. „Věříme, že většina sekundárního užitečného zatížení bude schopna se po rozmístění napájet a nastartovat,“ říká Jacob Bleacher, hlavní vědecký pracovník NASA pro průzkum. „Musíme jen zjistit, jakmile se dostanou nahoru a budou vypuštěny na oběžnou dráhu.“

Symbolický začátek

Pro mnoho vědců představuje Artemis I symbolický začátek nové éry amerického průzkumu Měsíce. NASA pojmenovala tento i následující plánované lety Artemis na počest programu Apollo, který v letech 1969-1972 vyslal na povrch Měsíce 12 astronautů. V řecké mytologii je Artemis bohyní Měsíce a dvojčetem boha Slunce Apollóna.

Programem Artemis chce NASA zajistit dlouhodobou přítomnost na Měsíci. Ta začne sérií robotických přistávacích modulů počátkem příštího roku, následovat bude přistání astronautů na jižním pólu Měsíce, nejdříve v roce 2025 a poté zřízení lunární vesmírné stanice a základny. Pokud NASA uspěje, bude součástí historického významu Artemis právě tato trvalá přítomnost, říká Teasel Muir-Harmonyová, historička z Národního muzea letectví a kosmonautiky Smithsonian Institution ve Washingtonu.

Foto: WikiImages/Pixabay

Přínosem bude i věda. Astronauti přistávající na Měsíci budou studovat led ukrytý ve stinných kráterech na dosud neprozkoumaném jižním pólu Měsíce. To znamená sběr měsíčních hornin, který Spojené státy neprováděly od poslední mise Apollo v roce 1972. Analýza měsíčních hornin na jižním pólu by mohla odhalit tajemství rané Sluneční soustavy, která vědci již dlouho doufají rozlousknout. „Toužíme se dostat na povrch a přivézt tyto horniny zpět,“ říká Brett Denevi, lunární výzkumník z Laboratoře aplikované fyziky Univerzity Johnse Hopkinse v Laurelu ve státě Maryland. „Jsme na pokraji něčeho opravdu vzrušujícího.“

Je tu však spousta nejistoty. Několik amerických prezidentů se již dříve snažilo NASA nasměrovat na cestu návratu na Měsíc nebo vyslání lidí na Mars, ale kvůli rozpočtovým škrtům a změně priorit se agentuře až dosud nepodařilo tyto kroky uskutečnit. „Panuje skepse a cynismus, zda se to opravdu stane?“ ptá se Denevi.

Zpět na Měsíc

Po ukončení programu Apollo se NASA zaměřila na stavbu a lety raketoplánů, které fungovaly v letech 1981 až 2011, a na stavbu a práci na palubě Mezinárodní vesmírné stanice, která je trvale obsazena od roku 2000.

Plán na návrat astronautů na Měsíc v hodnotě 93 miliard dolarů. Odborníci na vesmír čekají na další velký start na Měsíc již dlouho. „Jako dítě programu Apollo jsem nikdy nevěřil, že se něčeho takového dožiju,“ říká David Parker, ředitel pro lidský a robotický průzkum v Evropské kosmické agentuře v nizozemském Noordwijku.

„Díky tomu se stává skutečností, že se vracíme na Měsíc,“ dodává Chiara Ferrari-Wongová, lunární vědkyně z Havajské univerzity v Manoa. „Teď je to všechno velmi reálné.“

Artemis I má být základní kontrolou technických systémů. „Pokud je historie nějakým ukazatelem, nemusí to být bezchybný let,“ říká Muir-Harmonyová. Ekvivalentní lety v rámci programu Apollo odhalily problémy, které bylo třeba odstranit: například u Apolla 6, letu rakety Saturn V bez posádky v roce 1968, došlo brzy po startu k oscilacím.

Během letu Artemis I zamíří modul Orion na tzv. vzdálenou retrográdní oběžnou dráhu kolem Měsíce. Ta ji zavede přibližně 64 000 kilometrů za Měsíc, přičemž se bude pohybovat v opačném směru, než je oběžná dráha Měsíce kolem Země. Během cesty budou řídící mise testovat, jak modul reaguje na let v hlubokém vesmíru. Nakonec Orion opustí tuto oběžnou dráhu a vydá se zpět k Zemi, kde se rozplácne v Tichém oceánu u San Diega v Kalifornii (viz „Dráha letu“).

Dráha letu. Schéma znázorňující zjednodušenou trajektorii mise Artemis 1.

Pokud vše půjde dobře, další start rakety v rámci mise známé jako Artemis II, která se uskuteční nejdříve v roce 2024, vynese čtyři astronauty na cestu kolem Měsíce. Přistání s posádkou, Artemis III, bude následovat. Náklady na každý start se odhadují na nejméně 4 miliardy USD.

Než se však tyto lety stanou skutečností, zbývá ještě mnoho kroků. Nejdůležitější je, že letecká a kosmická společnost SpaceX z kalifornského Hawthornu – s níž NASA uzavřela smlouvu na dodávku lunárního modulu s posádkou nazvaného Starship – bude muset prokázat, že obří loď je schopna dopravit astronauty z oběžné dráhy Měsíce na jeho povrch. Starship byl zatím testován pouze na zemi, ačkoli by se mohl v příštích měsících pokusit o první orbitální let.

Čeká nás vědecká práce

NASA se zavázala, že alespoň jeden ze dvou astronautů Artemis III, kteří vstoupí na povrch Měsíce, bude žena. Dvojice pravděpodobně zůstane na Měsíci přibližně 6,5 dne, přičemž se vydá z lodi Starship provádět různé vědecké experimenty, včetně sběru hornin.

Přesné místo jejich přistání zatím nebylo vybráno, ačkoli v srpnu NASA oznámila užší seznam 13 oblastí kolem jižního pólu Měsíce.

Jedním z míst, které chtějí vědci prozkoumat, je největší kráter na Měsíci, impaktní pánev South Pole-Aitken, která vznikla dávnou srážkou. Získání vzorků hornin z tohoto kráteru by vědcům umožnilo přesně určit, kdy ke srážce došlo, a tím ukotvit klíčový bod v historii rané Sluneční soustavy. Některá z potenciálních míst přistání Artemis III by mohla obsahovat horniny vyvržené dávnou srážkou.

Ještě před příletem astronautů se však na Měsíc chystá řada robotických misí. Řada přistávacích modulů postavených americkými komerčními společnostmi dopraví na povrch Měsíce vědecké přístroje a další užitečné náklady. První z nich se uskuteční nejdříve začátkem příštího roku a zamíří na vulkanickou planinu na severní polokouli Měsíce známou jako Lacus Mortis, kam dopraví experimenty včetně několika, které budou měřit chemický složení měsíční půdy. Další, velmi očekávanou dodávkou bude rover, který se má v roce 2024 vydat k jižnímu pólu, aby zde prováděl vrty na led.

Pro Ferrariho-Wonga představuje návrat NASA na Měsíc širší kulturní milník, který rezonuje jak s vědci, tak s veřejností po celém světě, která se každou noc dívá na Měsíc. „Na studiu Měsíce se mi líbí a na Artemidě je tak vzrušující, že je symbolická téměř pro každého,“ říká. „Je to také další krok ke zbytku Sluneční soustavy. To je prostě úžasné.“