Oceán

Foto: RafaelMousob/Pixabay

Vědci našli na dně oceánu důkazy pro teorii dopadu komety z Mladšího dryasu, jinak známé také jako Mladší doba ledová.

Období Mladšího dryasu se datuje mezi lety cca 12 900–11 700 let před současností. Šlo o náhlý návrat ledových podmínek na konci poslední doby ledové, který způsobil prudké ochlazení (o 4–10 °C v Grónsku) a návrat tundry do Evropy. Toto suché a chladné období trvalo přibližně 1 200 let a jeho následkem bylo přerušeno předchozí oteplování.

Ohnivé koule, které dopadají na Zemi, obvykle nejsou celé komety, ale spíše úlomky trosek. Aby vědci identifikovali možné impaktní události, hledají důkazy o „impaktních zástupcích“, jako je kometární prach obohacený o platinu a další vzácné prvky, nebo mikrosférule, malé kuličky ve tvaru koulí z roztaveného sedimentu vytvořené v oblaku výbuchu vzduchu. Tito impaktní návštěvníci se můžou objevit, když Země prochází stopou fragmentované komety. Tyto fragmenty často explodují při vstupu do zemské atmosféry a rozptýlí impaktní trosky po celém světě.

Christopher Moore, profesor z Ústavu pro archeologii a antropologii, analyzoval sedimenty z oceánského dna v Baffinově zálivu v Grónsku. Toto bádání poprvé přineslo důkazy získané přímo ze dna oceánu. Ukazuje se, že dopad komety mohl před cca 13 000 lety opravdu vyvolat náhlé ochlazení atmosféry během období známého jako mladší dryas.

Toto je poprvé, co vědci našli důkazy na dně oceánu. Na souši se tyto důkazy hromadí od roku 2007.

Meteority dopadající na zem v neporušeném stavu jsou velmi vzácné. Pokud k nim dojde, obvykle spadnou do vody, protože 70 % zemského povrchu je pokrytí oceány. Statistická pravděpodobnost nebezpečí střetu je pro lidi obecně nízká.

Hledání platinových nanočástic v Grónsku

V prvním pokusu vědci použili průlomovou novou techniku ​​k identifikaci přítomnosti platinových nanočástic, klíčového markeru kometárního prachu, který tyto částice umisťuje do spodní hranice mladšího dryasu.

Vědci pro detekci a identifikaci nanočástic uložených na dnech a laserové ablace využili novou revoluční techniku, aby identifikovali kovové úlomky odpovídající prachu z komet. Včetně mikrosfér bohatých na železo a oxid křemičitý, které vznikají při vzduchu komet a následných dopadech trosek, které se široce rozptylují na zemském povrchu.

Vědci také nalezli zkroucené a složené kovové prachové částice vyrobené ze železa a niklu s ochuzeným obsahem kyslíku, které pravděpodobně vznikají z prachu komet.

Důkaz o hypotéze mladšího Dryasu 

Vědci objevili v jádrech suchozemských ložisek důkazy o velké kosmické události na čtyřech kontinentech světa, ke které došlo zhruba před 13 000 lety. Tato událost mohla potenciálně způsobit vyhynutí desítek velkých živočišných druhů, narušit lidské populace a spustit náhlé ochlazení klimatu, které někteří nazývají „mini-doba ledová“. Moorův objev představuje první potvrzující důkaz o mladším dryasu, který vědci získali ze dna oceánu. Dále také vědci v oceánech objevili platinu, prvek, který je v zemské kůře vzácný, ale v asteroidech a kometách je naopak jeho výskyt běžný. Identifikovali také vysokoteplotní tavené sklo, o kterém je známo, že vzniká při impaktních událostech.

Tato destabilizace ledovcového příkrovu spustila uvolnění obrovských sladkovodních jezer, která se vlévala do oceánu a zastavila cirkulaci oceánských tepelných proudů, čímž spustila ochlazování v období mladšího dryasu. Předchozí výzkum mnoha členů tohoto týmu také nalezl důkazy o masivním lesním požáru, který spálil až 10% zemské biomasy.

Zdroj: Univerzita Jižní Karolíny; autor studie Christopher Moore, výzkumný profesor z Ústavu pro archeologii a antropologii a ředitel jihovýchodního paleoamerického průzkumu na Univerzitě v Jižní Karolíně; https://www.sc.edu/uofsc/posts/2025/08/08-younger-dryas-comet.php