Michael Guillén

Foto: Galaxie_spirit111/Pixabay

Bývalý harvardský fyzik Michael Guillén argumentoval, že Bůh by mohl mít fyzické místo, které se nachází v dalekém vesmíru. Bohužel pro každého, kdo doufá, že si s ním promluví, je podle fyzika nemožné, protože se nachází ve vzdálenosti přibližně 439 miliard bilionů kilometrů. Mno, to je sakra daleko…

Michael Guillén dříve podával zprávy z celého světa. Od severního a jižního pólu přes gejzíry severního Nového Zélandu a vrcholu hory Sakurajima až po dno Atlantského oceánu, přes oko hurikánu Hugo. Nyní podává zprávy z nejvíce fascinujícího místa ve vesmíru: z průniku vědy a křesťanství.

Území Kosmického horizontu, tak někde tam by se měl nacházet. Dr. Michael Guilléna v článku pro Fox News napsal, že teoreticky by se galaxie, která je od Země vzdálena 439 miliard bilionů (439 000 000 000 000 000 000 000) km, pohybovala rychlostí cca 299 000 km za sekundu, což je rychlost světla. Tato vzdálenost, tam „nahoře“ ve vesmíru, v oblasti kosmického horizontu.

Nejprve bychom si samozřejmě měli vysvětlit, že se jedná o čistě spekulativní pojetí a ne o vědecký důkaz, natož o uznávanou vědu. Guillén ve svém argumentu kombinuje pasáže o Bohu z křesťanské Bible s fyzikálním konceptem známým jako „kosmický horizont“.

Pokud by byl vesmír statický, neboli neměnil svou velikost, jedinou věcí, která by nám bránila v pozorování těchto vzdálených objektů (stejně jako Dopplerův jev), by byla doba, kterou světlo potřebuje, aby se k nám dostalo. Ve statickém vesmíru bychom s postupem času detekovali stále více světla ze vzdálených objektů a náš Hubbleův horizont – množství vesmíru, které můžeme pozorovat, by se zvětšovalo. V určitém okamžiku v daleké budoucnosti by se zbytek vesmíru stal pro nás pozorovatelným. 

Bohužel nežijeme ve statickém vesmíru, ale v takovém, který se rozpíná. A toto rozpínání má důsledky pro náš pohled na vesmír. Rozpínání vesmíru neznamená jen to, že nám „dává více věcí k lásce“, ale to, že s postupem času uvidíme jeho stále menší část a další objekty zůstanou z našeho pohledu navždy mimo dosah.

Hubbleův zákon je, že vzdálenější objekty se vzdalují rychleji než objekty, které jsou k nám blíže, a to v důsledku rozpínání prostoru mezi námi a vzdálenými objekty. 

Světlo zpoza tohoto „kosmického horizontu“ bychom nikdy nemohli vidět, protože vesmír mezi námi se rozpíná rychleji, než se dokáže šířit samotné světlo. 

Guillén dodává, že Bible uvádí, že nebe je pro lidi nepřístupné, dokud jsme naživu a že nebe údajně obývají nesmrtelné, nehmotné bytosti. To pak spojuje s kosmickým horizontem.

Astronomická pozorování a Einsteinovy ​​teorie

Naše nejlepší astronomická pozorování a Einsteinovy ​​teorie speciální a obecné relativity naznačují, že čas se zastavuje na Kosmickém horizontu. V této zvláštní vzdálenosti, vysoko „nahoře“ v hlubokém, hlubokém a ještě jednou hlubokém… vesmíru, neexistuje minulost, přítomnost a dokonce ani budoucnost. Existuje pouze nadčasovost. Na rozdíl od času však prostor existuje na Kosmickém horizontu i za ním. Což znamená, že skrytý vesmír za Kosmickým horizontem je obyvatelný, i když pouze světlem a světlu podobnými entitami.

I když to může znít poeticky, vědci takhle ani zdaleka kosmický horizont nevnímají. Nepředpokládají, že by čas na kosmickém horizontu zamrzl. Ve skutečnosti je to v současných vesmírných modelech dost nesmyslné tvrzení. 

Člověk mezi Zemí a kosmickým horizontem

Představte si sami sebe na Zemi. To je docela snadné. Je to místo, kde se právě nacházíte. Nyní si představte kosmický horizont a všechny ty miliardy světelných let daleko. Jak dlouho by trvalo světlu dostat se na Zemi, než by se dostalo z nitra tohoto horizontu. A i když by se sem nakonec nakonec dostalo, s rudým posunem by šlo nakonec do pekel. Kvůli rozpínání vesmíru se tato událost, ať už je jakákoli, z našeho pohledu jeví mnohem pomalejší, protože světlo se v době, kdy k nám dosáhne, natáhne.

To neznamená, že jsou události pomalejší, nebo se zastavují na kosmickém horizontu. Znamená to jen to, že z našeho pohledu se tyto události jeví pomalejší, protože rozpínání vesmíru prodlužuje světlo, které jím prochází. Představte si, že jste na kosmickém horizontu Země a díváte se zpátky. Země by vypadala zpomalená nebo zastavená a přesto se tu stále procházíme, vaříme si kávu a sledujeme události v TV.

Kosmické horizonty jsou závislé na pozorovateli, spíše než na fyzickém místě ve vesmíru. Jsme kosmickým horizontem něčeho (nebo možná nějakého druhu) a přesto pokračujeme. A když se na to někdo naposledy podíval, nezdálo se, že bychom byli potomky božstev nějaké vzdálené civilizace. 

Ačkoliv Guillénova tvrzení o Bohu uvedená v Bibli přesahují rámec vědeckých stránek, kosmologie, kterou používá na podporu své myšlenky je nesprávná, protože s hranicí pozorování zachází, jako by se jednalo o fyzické místo. Kromě toho, že je „opravdu daleko od Země“ (kdo by ho mohl vinit?), není jasné, proč by se Bůh chtěl zdržovat právě tam.

Zdroje: https://michaelguillen.com/; youtube.com – https://www.youtube.com/watch?v=eVoh27gJgME; https://www.foxnews.com/opinion/is-heaven-real-science-may-reveal-where-gods-eternal-kingdom-exists