doba bronzová | Svět2000

Pochází železné artefakty doby bronzové z vesmíru?

17. 3. 2026 Iveta Mauci 0 komentářů 4 min read 78 Zobrazení doba bronzová, meteority, Tutanchamonova dýka, železo z nebe

Evoluce Historie Nové Vědecké objevy

V době bronzové lidé nemohli tavit železo. Přesto z této doby existuje tolik železných artefaktů včetně slavné Tutanchamonovy dýky.

Jak si lidé z doby bronzové poradili s materiálem, který pro zpracování potřebuje neuvěřitelně vysokou teplotu? Používali snad technologie, o kterých nevíme? A nebo jsou legendy skutečnými příběhy, na které by se dnešní vyspělá společnost měla dívat jinak?

Podle toho, co víme dnes, si lidé v době bronzové nemohli poradit s tavením železa. Přesto se z této doby dochovalo tolik železných artefaktů, včetně slavné Tutanchamonovy dýky.

Ale to není zdaleka všechno! Většina artefaktů, která pochází z doby bronzové a jsou vyrobené ze železa, byly ukované z materiálu, jehož původ se nachází ve vesmíru!

Jedna vědecká studie, která se zabývala právě touto problematikou, dokonce odhalila, že „všechny“ testované artefakty byly vyrobené z kovu, který se na Zemi dostal teprve nedávno. Alespoň teda z geologického hlediska.

Když se podíváme do hluboké historie, období, která spadají do určitého věku, se rozdělují podle toho, co který národ v jistém věku dokázal zpracovat. Když začneme od pazourku, půjdeme přes bronz a dostaneme se až k době železné, pak víme, že lidstvo se učilo pomalu. Hezky postupně v průběhu času. Pak je tedy zřejmé, že lidé v době bronzové vyráběli bronz a v době železné se přesunuli ke složitějšímu úkolu, a to tavení železa. Pokud ale najdete artefakty vyrobené ze železa mezi místy, o kterých se domníváte, že pocházejí z doby bronzové, pak to může poněkud zmást celou chronologii.

Například poklad z Villeny, který byl objeven v roce 1963, je archeologicky velmi významným nálezem. Obsahuje totiž 66 předmětů, které byly vyrobené převážně ze zlata a stříbra. Včetně misek, lahví, náramků a dalších ozdob. Když byl objeven, archeologové se domnívali, že pochází z dřívější doby. A to jen kvůli přítomnosti jednoho otravného malého kovu.

Objev dalšího pokladu o který se zasloužil Cabezo Redondo (Villena, Alicante). Podivný nález obsahoval zlaté kousky, které souvisí s nálezem z Villeny. To nás zavádí k datování obou skupin do pozdní doby bronzové (1400-1200 kal. př. n. l.). A i zde vyvstala otázka: Obsahuje i tento poklad meteoritické železo, které se nachází i ve Villenském pokladu?

Jablkem sváru, které donutilo některé badatele posunout stupnici v chronologii hluboko do pozdní doby bronzové, je existence dvou železných kovových kusů ve Villenském pokladu. Jde o malé duté polokoule pokryté prolamovaným zlatým plátem. Vědci se domnívají, že jde údajně o konec žezla, součást velitelského obušku a nebo šlo o jílec meče a otevřeného náramku?

Tyto otázky vedoucí k problémům s datováním, nejsou neobvyklé a železné artefakty matou i jiné studie. Co z toho tedy vyplývá? Tavili lidé železo mnohem dříve, než jsme si mysleli, nebo jsou všechny chronologie špatně seřazené? Možná že bychom do toho mohli nějak zakomponovat cestování v čase. Co říkáte?

Materiál z vesmíru

Naštěstí pro chronologii existuje reálné vysvětlení, ale i to je docela zajímavé. Jak zjistil tento vědecký tým, kov přidaný do výrobků pochází z vesmíru.

Lidé v době bronzové nebyli schopni tavit železo. Taková technologie vyžaduje teplotu 1538 °C. Ale! Existuje i další zdroj železa: meteority. Analýzou chemického složení pokladu z Villeny vědci zjistili, že právě meteorit nejlépe odpovídá železu, které se nachází v pokladu.

Tutanchamonova dýka

Dalším slavným artefaktem, o kterém je známo, že je meteorického původu, je Tutanchamonova dýka. Existuje mnoho důkazů o tom, že starověcí Egypťané považovali železo za důležité a spojovali ho s oblohou.

Od začátku 19. dynastie (přibližně 1295 př. n. l.), se objevilo nové hieroglyfické slovo. Znamenalo železo: „bi-An-pt“, které se doslova překládá jako „železo z nebe„. Proč se toto nové slovo objevuje přesné v této podobě a právě v této době, není známo, ale později se začalo používat pro veškeré železo. Vysvětlením náhlého vzniku slova by byla velká impaktní událost, nebo velká sprška meteoritů. Vysvětlila Diane Johnsonová z katedry fyzikálních věd v článku pro The Conversation. Zmínky v textu o železe ho spojují s aspekty oblohy a s kostmi mrtvého krále, který bude žít navždy jako nehynoucí hvězda na obloze.

I když je velmi zajímavé vědět, že Tutanchamonova dýka byla ve skutečnosti ukována z vesmírného kovu, z hlediska artefaktů z podobné doby to není zas tak zvláštní. Studie z roku 2017, která analyzovala poměr niklu a železa ve sbírce artefaktů z doby bronzové, zjistila, že se jednalo o běžnou normu.

Současné studie, které doplňují vysoce kvalitní analýzy, naznačují, že většina, nebo všechna železa z doby bronzové pocházejí z meteoritického železa, a to až do určitého přechodného období, které údajně nastalo kolem roku 1200 př. n. l., jak uvádí studie. Těch několik železných předmětů z doby bronzové sensu stricto, které bylo možné analyzovat, je rozhodně vyrobeno z meteoritického železa, což naznačuje, že spekulace o předčasném tavení během doby bronzové by měly být revidovány.

Jednoduše řečeno, pokud někdy najdete železný artefakt z doby bronzové, pravděpodobně bude pocházet z meteoritu. Což je opravdu úžasné.

Zdroje: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0305440317301322; https://tp.revistas.csic.es/index.php/tp/article/view/929/1110; https://zoom.iprima.cz/historie/mimozemska-dyka-tutanchamon; https://seathertechnology.com/melting-point-of-iron/, https://theconversation.com/why-did-tutankhamun-have-a-dagger-made-from-a-meteorite-60408; https://cs.wikipedia.org/wiki/Poklad_z_Villeny

Na Kavkaze odhalili 3000 let starou horskou „Mega pevnost“ se záhadnou funkcí

9. 1. 2025 Iveta Mauci 4 min read 283 Zobrazení 3000 let stará, doba bronzová, Gruzie, Kavkaz, Mega pevnost

Nové

Dron ukázal, že lokalita byla více než čtyřicetkrát větší, než se původně
předpokládalo. Lokalita zahrnuje rozsáhlé vnější sídliště, které bránila 1 km dlouhá hradební zeď.

Obrovská „mega pevnost“, odhalená v kavkazských horách pochází z doby bronzové, takže badatelé byli zmateni, jako tato kolosální prehistorická stavba hrála na křižovatce mezi Evropou a Asií. Obrovské opevněné sídliště, známé jako Dmanisis Gora, převyšuje všechny ostatní nedaleké pevnosti. Přesto obsahuje vzácné vodítko o tom, kdo pevnost obsadil.

Dmanisis Gora je jednou z mnoha pevnostních osad, které se objevily na jižním Kavkaze. Osady vznikaly mezi druhým a prvním tisíciletím před naším letopočtem. Po prvních vykopávkách v roce 2018, v Gruzii, byli archeologové překvapeni, když se následující rok vrátili, aby našli zbytky druhé sady hradebních zdí obklopujících vnitřní pevnost, čímž se velikost osady mohutně rozšířila.

Výzkum pevnosti, začal zkušebními výkopy na opevněném ostrohu mezi dvěma hlubokými soutěskami. Následná návštěva na podzim, kdy odumřely po kolena vysoké letní trávy, odhalila, že lokalita je mnohem větší, než se původně předpokládalo. Na obrovské ploše mimo vnitřní hradiště byly roztroušené zbytky dalších hradeb a dalších kamenných staveb.

Popis obrázků: 1.: Snímek 1 km dlouhé vnější hradební zdi. Sloupy elektrického/telefonního vedení v měřítku. 2.: Fotografie místa za soumraku ze vzduchu, která ukazuje polohu na soutoku dvou soutěsek. V popředí jsou vidět vykopávky vnitřního hradiště z roku 2023. 3.: Fotografie staveb v předhradí, vlevo nahoře je vidět 1 km dlouhá hradební zeď. 4.: Snímky týmu, který „ověřuje na zemi“ možné prvky identifikované na leteckých snímcích. Tyto fotografie také ukazují, jak obtížné je získat celkový obraz o místě stavby ze země.

Kavkazský region

Pevnostní sídliště se na jižním Kavkaze objevovaly mezi lety 1500-500 př. n. l. Představují bezprecedentní vývoj v prehistorii těchto regionů.

Akademik z britské Cranfieldské univerzity využil k mapování 3000 let staré „megalomanské pevnosti“ drony. Doktor Nathaniel Erb-Satullo, vedoucí lektor architektonických věd na Cranfieldském forenzním institutu, zkoumá lokalitu od roku 2018 společně s Dimitrijem Jachvlianim z Gruzínského národního muzea a odhaluje detaily, které nově utvářejí naše chápání lokality a přispívají ke globálnímu přehodnocení růstu starověkého osídlení a urbanismu.

Vzhledem k jeho velikosti nebylo možné si z povrchu terénu udělat představu o lokalitě jako celku. „Proto vznikl nápad použít k posouzení lokality ze vzduchu dron,“ uvedl doktor Erb-Satullo. „Dron pořídil téměř 11 000 snímků, které byly pomocí pokročilého softwaru spojeny dohromady a vytvořily digitální výškové modely s vysokým rozlišením a ortofotomapy, složené snímky, které zobrazují každý bod, jako byste se dívali přímo dolů.

Špionážní satelit z dob studené války

„Tyto soubory dat umožnily identifikovat jemné topografické prvky a vytvořit přesné mapy všech hradebních zdí, hrobů, polních systémů a dalších kamenných struktur v rámci vnějšího osídlení.“ Výzkumný tým použil dron DJI Phantom 4 RTK, který dokáže zajistit relativní přesnost určení polohy pod 2 cm a také letecké snímky s extrémně vysokým rozlišením.

Aby bylo možné pochopit, jak se krajina vyvíjela v této lokalitě, porovnali ortofotomapy s 50 let starými snímky. Pořízenými špionážním satelitem z dob studené války, které byly odtajněné v roce 2013.

To vědcům poskytlo tolik potřebný přehled o tom, které prvky jsou novější a které starší. Umožnilo to také vědcům posoudit, které oblasti starověkého osídlení byly poškozeny moderním zemědělstvím. Všechny tyto soubory dat byly sloučeny v softwaru geografického informačního systému (GIS), což pomohlo určit vzory a změny v krajině.

Za vznikem stojí pastevci

Předpokládáme, že Dmanisis Gora se rozšiřovala díky interakcím s mobilními pasteveckými skupinami a její velké vnější osídlení se mohlo sezónně rozšiřovat a zmenšovat. Vzhledem k tomu, že lokalita je nyní rozsáhle zmapovaná, další studium začne přinášet poznatky mimo jiné v oblastech, jako je hustota a intenzita osídlení, pohyb hospodářských zvířat a zemědělské postupy.“

Tato data poskytují badatelům nový pohled na společnosti pozdní doby bronzové a rané doby železné. A na fungování těchto komunit. Od dokončení leteckého průzkumu provádí Dr. Erb-Satullo na lokalitě další vykopávky, při nichž byly objevené desítky tisíc keramických střepů, zvířecích kostí a dalších artefaktů, které nám prozradí více o společnosti, která toto hradiště vybudovala.

Zdroj: EurekAlert, tisková zpráva Mikea Andersona, Cranfieldská univerzita, Původní článek Cambridge DOI10.15184/aqy.2024.197

Z meteoritu, který před 3500 lety dopadl na Zemi, vyrobili lovci z doby bronzové hrot šípu

11. 8. 2023 Katerina Karaskova 0 komentářů 3 min read 294 Zobrazení doba bronzová, hrot šípu, meteorit, Švýcarsko

Dějiny Nové Věda

Na konci 19. století objevili archeologové v obydlí z doby bronzové ve švýcarském Mörigenu hrot šípu. V následujících letech se artefakt starý 3000 let stal součástí sbírek Historického muzea v Bernu. Podle studie zveřejněné v zářijovém čísle časopisu Journal of Archaeological Science nyní nová analýza ukazuje, že předmět není obyčejným hrotem šípu, ale byl vyroben z meteoritu, který před 3 500 lety dopadl na Zemi, uvádí Live Science.

„Zvenčí vypadá jako typický hrot šípu pokrytý rzí,“ řekl pro Live Science hlavní autor Beda Hofmann, vedoucí a kurátor oddělení mineralogie a meteoritů v Přírodovědném muzeu v Bernu. Jejich analýza ukázala, že je v něm stále zachováno velké množství kovu.

Několik metod, včetně rentgenové tomografie (počítačové zobrazování) a gama spektrometrie (proces, který detekuje radioaktivní materiály vyzařující gama záření), podle studie ukázalo, že hrot šípu velikosti dlaně obsahuje nejen izotopy hliníku-26, které se na Zemi přirozeně nevyskytují, ale také stopy slitiny železa a niklu odpovídající meteoritům.

a-b: Rentgenové tomografické řezy šípu z Morigenu a) Zobrazuje čtyři sagitální řezy. b) Zobrazuje 10 transverzálních řezů. Nejjasnější oblasti
odpovídají kovu – železu, jasnost železa je proměnlivá v důsledku plochosti objektu. Vrstevnatá struktura a zlomy vyplněné (hydr)oxidy železa – sedimentárním materiálem v důsledku oxidační objemové expanze jsou dobře patrné. Hofmann B.A. et al./Journal of Archaeological Science

Analýza také odhalila stopy po broušení, které zůstaly při tvarování meteoritu do tvaru hrotu šípu, a zbytky dehtu, který byl pravděpodobně použit k připevnění hrotu k dříku šípu, uvádí se v prohlášení.

Vědci se nejprve domnívali, že artefakt souvisí s nalezištěm meteoritu Twannberg starým 170 000 let, které se nachází necelých 5 mil (8 km) od obydlí. Další studium však ukázalo, že koncentrace niklu a germania (chemického prvku) v hrotu šípu neodpovídá.

„Nebyl z meteoritu, o kterém jsem měl podezření, že pochází,“ řekl Hofmann o artefaktu, který váží jednu desetinu unce (2,9 gramu) a měří něco přes 1 palec (3 centimetry). Hofmann a jeho kolegové se nenechali odradit a odkázali na geologickou databázi, která odhalila, že meteoritové naleziště Kaalijarv v Estonsku, vzdálené více než 1400 mil (2250 km), obsahuje podobné kovy jako artefakt a že hrot šípu pochází z meteoritu o hmotnosti 2 tuny (1800 kg). To vedlo vědce k závěru, že s hrotem šípu bylo pravděpodobně někdy obchodováno.

„Je dobře zdokumentováno, že v době bronzové byl obchod na velké vzdálenosti dobře zaveden,“ řekl Hofmann. „Tito raní lidé pravděpodobně věděli, že když tam v roce 1500 př. n. l. došlo k nárazu, materiál byl vzácný a měl svou hodnotu.“

I dnes jsou meteoritické hroty šípů mimořádně vzácné – podle něj bylo v Eurasii a Africe nalezeno pouze 55 známých předmětů na 22 nalezištích.

Od 1. února 2024 do 25. dubna 2025 bude hrot šípu vystaven v Historickém muzeu v Bernu.

V době bronzové lidé nemohli tavit železo. Přesto z této doby existuje tolik železných artefaktů včetně slavné Tutanchamonovy dýky.

Materiál z vesmíru

Tutanchamonova dýka

Dron ukázal, že lokalita byla více než čtyřicetkrát větší, než se původněpředpokládalo. Lokalita zahrnuje rozsáhlé vnější sídliště, které bránila 1 km dlouhá hradební zeď.

Kavkazský region

Špionážní satelit z dob studené války

Za vznikem stojí pastevci

Dron ukázal, že lokalita byla více než čtyřicetkrát větší, než se původně
předpokládalo. Lokalita zahrnuje rozsáhlé vnější sídliště, které bránila 1 km dlouhá hradební zeď.