Stručná historie esperanta, 135 let starého jazyka míru nenáviděného Hitlerem i Stalinem

Foto: Chickenonline/Pixabay

Koncem 19. století bylo město Białystok polské, poté pruské, pak ruské a dnes je opět součástí Polska. Vždy bylo centrem rozmanitosti s velkým počtem Poláků, Němců, Rusů a aškanazských Židů mluvících jidiš. Každá skupina mluvila jiným jazykem a na členy ostatních komunit se dívala podezřívavě, napsal server The Conversation.

LL Zamenhof, židovský muž z Białystoku, který se vyučil lékařem v Moskvě, léta snil o způsobu, jak by různé skupiny lidí mohly snadno a pokojně komunikovat.

26. července 1887 vydal to, co je nyní nazýváno „Unua Libro“ nebo „První kniha“, která představila a popsala esperanto. Jazyk, který léta navrhoval v naději, že podpoří mír mezi lidmi po celém světě.

Slovní zásoba esperanta je většinou čerpána z angličtiny, francouzštiny, němčiny, řečtiny, italštiny, latiny, polštiny, ruštiny a jidiš, protože to byly jazyky, které Zamenhof znal nejvíce. Gramaticky bylo esperanto primárně ovlivněno evropskými jazyky, ale je zajímavé, že některé inovace esperanta se nápadně podobají rysům některých asijských jazyků, jako je čínština.

Nyní, o 135 let později, je Evropa opět zmítána násilím a napětím, zejména válkou mezi Ruskem a Ukrajinou, která je alespoň částečně poháněna politickou debatou o jazykových rozdílech. Konflikty ohledně jazyka jsou bohužel běžné po celém světě.

Příslib míru prostřednictvím sdíleného jazyka se zatím příliš neujal, ale na celém světě hovoří možná až 2 miliony lidí esperantem. A stále se šíří, i když pomalu. Rodiny z celého světa se scházejí, aby mluvily esperantem.

Jazyk pro všechny

Zamenhof, který vyrostl v multikulturním, ale nedůvěřivém prostředí Białystoku, zasvětil svůj život vytvoření jazyka, o kterém doufal, že by mohl pomoci podpořit harmonii mezi skupinami. Cílem nebylo nahradit něčí mateřský jazyk. Esperanto by spíše sloužilo jako univerzální druhý jazyk, který by pomohl podporovat mezinárodní porozumění.

Esperanto je snadné se naučit. Podstatná jména nemají gramatický rod, takže nikdy nemusíte přemýšlet, zda je tabulka mužského nebo ženského rodu. Neexistují žádná nepravidelná slovesa, takže se nemusíte učit zpaměti složité konjugační tabulky. Také pravopis je zcela fonetický, takže vás nikdy nespletou němá písmena nebo písmena, která v různých kontextech vydávají různé zvuky.

V „Unua Libro“ Zamenhof nastínil 16 základních pravidel esperanta a poskytl slovník. Tato kniha byla přeložena do více než tuctu jazyků a na začátku každého vydání se Zamenhof trvale zřekl všech osobních práv na svůj výtvor a prohlásil esperanto za „vlastnictví společnosti“.

Brzy se esperanto rozšířilo do Asie, Severní a Jižní Ameriky, na Střední východ a do Afriky. Od roku 1905 se esperantisté z celého světa začali scházet jednou ročně, aby se účastnili Světového kongresu esperanta, kde slavili a používali tento jazyk.

Mezi rokem 1907 a svou smrtí v roce 1917 získal Zamenhof 14 nominací na Nobelovu cenu míru, i když tuto cenu nikdy nezískal.

Universal Esperanto Association, pokračování Zamenhofovy práce, organizace, která se snaží podporovat vztahy mezi lidmi používáním esperanta, byla více než 100krát nominována na Nobelovu cenu míru jako uznání za „ příspěvek ke světovému míru tím, že umožňuje lidem v různých zemích, aby vstoupily do přímých vztahů bez jazykových bariér. Cenu zatím nikdy nezískalo.

Co je vlastně esperanto a k čemu je užitečné?

Boje a úspěchy

Po první světové válce byla založena Společnost národů – předchůdce Organizace spojených národů – v naději, že zabrání budoucímu konfliktu. Krátce poté íránský delegát ve Společnosti národů navrhl, aby esperanto bylo přijato jako jazyk mezinárodních vztahů.

Tento návrh však vetoval francouzský delegát, který se obával, že francouzština ztratí svou prestiž v diplomacii. V roce 1922 šla francouzská vláda o krok dále a zakázala výuku esperanta na všech francouzských univerzitách za údajný nástroj šíření komunistické propagandy.

Je ironií, že život za železnou oponou nebyl pro mluvčí esperanta o mnoho jednodušší. V Sovětském svazu byli esperantisté údajně součástí „mezinárodní špionážní organizace“. Mnozí byli pronásledováni a později zahynuli během Stalinovy ​​velké čistky.

Podle Hitlera bylo esperanto důkazem židovského spiknutí s cílem ovládnout svět. Během Třetí říše dostalo gestapo konkrétní rozkazy pátrat po Zamenhofových potomcích. Všechny tři jeho děti zemřely při holocaustu, stejně jako mnoho esperantistů.

Navzdory těmto událostem přijala v roce 1954 Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, lépe známá jako UNESCO, rezoluci, která uznala, a navázala vztah, s Universal Esperanto Association, což otevřelo dveře esperantskému hnutí, aby bylo zastoupeno na Události UNESCO týkající se jazyka.

V roce 1985 UNESCO schválilo rezoluci, která vybízí země, aby přidaly esperanto do svých školních osnov. Čína již léta nabízí esperanto jako možnost cizího jazyka na několika svých univerzitách, z nichž jedna sídlí v esperantském muzeu. Na Univerzitě Adama Mickiewicze v Polsku nyní existuje program interlingvistiky, který se vyučuje v esperantu.

Nedávno UNESCO vyhlásilo rok 2017 rokem Zamenhofu a od té doby jeho vlajkový časopis – The UNESCO Courier – vydává čtvrtletně esperantské vydání.

Dej míru šanci

Dnes esperantem mluví hromady nadšenců po celém světě, včetně Antarktidy. Nyní existuje široká škála bezplatných zdrojů esperanta online, včetně Duolinga, lernu!, Kompletní ilustrovaný slovník esperanta, Kompletní příručka esperantské gramatiky a Google Translate.

Esperanto má také svou vlastní edici Wikipedie a v současné době je na Wikipedii více hesel napsaných v esperantu než článků v dánštině, řečtině nebo velštině. Jeho zakladatel a mnoho mluvčích vidí esperanto jako prostředek k dosažení mírumilovnějšího světa.

V esperantu slovo „esperanto“ znamená „ten, kdo doufá“. Někteří mohou namítat, že je idealistické věřit, že esperanto by mohlo sjednotit lidstvo, zvláště uprostřed další velké války.

Ale ani ty nejnásilnější války nekončí bez mírových rozhovorů, které často vyžadují, aby překladatelé tlumočili jazyky nepřátelských stran. Zamenhof uvažoval – a já také –, zda by samotné násilí nemohlo být méně běžné, kdyby neutrální jazyk pomohl lidem překlenout jejich rozdíly.

Zdroj: The Conversition